Věc T‑552/13
Oil Turbo Compressor Co. (Private Joint Stock)
v.
Rada Evropské unie
„Žaloba na neplatnost – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu s cílem zabránit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Lhůta k podání žaloby – Opožděnost – Nepřípustnost – Návrh na náhradu škody – Nepřípustnost“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 23. října 2015
1. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek běhu lhůty – Akt, z něhož pro určitou osobu nebo pro určitý subjekt vyplývají omezující opatření – Akt, který byl zveřejněn a oznámen adresátům – Datum oznámení aktu – Oznámení dotyčnému prostřednictvím vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie – Přípustnost – Obecná povinnost poučit adresáty o opravných prostředcích a o lhůtách – Neexistence
[Čl. 263 čtvrtý a šestý pododstavec SFEU a čl. 275 druhý pododstavec SFEU; jednací řád Tribunálu (1991), čl. 102; nařízení Rady č. 267/2012, čl. 46 odst. 3]
2. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek běhu lhůty – Akt, z něhož pro určitou osobu nebo pro určitý subjekt vyplývají omezující opatření – Akt, který byl zveřejněn a oznámen adresátům – Datum oznámení aktu – Oznámení dotyčnému prostřednictvím vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie – Přípustnost – Podmínky – Nemožnost, aby Rada provedla oznámení – Řádná péče Rady – Rozsah
[Čl. 263 šestý pododstavec SFEU a čl. 275 druhý pododstavec SFEU; jednací řád Tribunálu (1991), čl. 102; nařízení Rady č. 1245/2011 a č. 267/2012]
3. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek běhu lhůty – Oznámení – Pojem – Oznámení zaslané zástupci žalobce – Podmínka
(Čl. 263 šestý pododstavec SFEU)
4. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Počátek běhu lhůty – Akt, z něhož pro určitou osobu nebo pro určitý subjekt vyplývají omezující opatření – Akt nezveřejněný a neoznámený žalobci – Datum, kdy se žalobce o aktu dozvěděl
[Čl. 263 šestý pododstavec SFEU a čl. 275 druhý pododstavec SFEU; jednací řád Tribunálu (1991), čl. 102; nařízení Rady č.1245/2011 a č. 267/2012]
5. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Opatření vyplývající z rozsudku – Odmítnutí přijetí opatření, která jdou nad rámec nahrazení zrušeného aktu – Zpochybnění rozsahu povinnosti přijmout opatření vyplývající z rozsudku – Procesní postup – Žaloba pro nečinnost
(Čl. 263 SFEU, čl. 265 SFEU a čl. 266 SFEU)
6. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Určení předmětu sporu – Návrh na náhradu škody učiněný poprvé až v replice – Nepřípustnost
[Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c), a čl. 48 odst. 2]
1. Pokud jde o omezující opatření vůči Íránu, Rada nemá možnost libovolně se rozhodnout, jakým způsobem sdělí svá rozhodnutí dotčeným osobám. Pouze v případě, kdy je nemožné individuálně sdělit dotčené osobě akt, kterým jsou přijata nebo ponechána v platnosti omezující opatření vůči této osobě, počíná lhůta pro podání žaloby plynout okamžikem zveřejnění oznámení v Úředním věstníku.
V tomto ohledu skutečnost, že takové oznámení neobsahuje žádné poučení ohledně možnosti osob a subjektů dotčených omezujícími opatřeními podat žalobu k Tribunálu v souladu s ustanoveními čl. 275 druhé odrážky SFEU a čl. 263 čtvrté a šesté odrážky SFEU, nezpochybňuje konstatování, že uvedené zveřejnění umožnilo dotčené osobě seznámit se s rozsahem odůvodnění jejího zařazení na seznam osob a subjektů dotčených omezujícími opatřeními vůči Íránu.
Při neexistenci výslovného ustanovení unijního práva totiž nelze uznat obecnou povinnost správních nebo soudních orgánů Unie informovat jednotlivce o dostupných opravných prostředcích, jakož i o podmínkách, za jakých je mohou vykonávat.
Nařízení č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 přitom neobsahuje žádné ustanovení ukládající Radě, aby při zveřejnění oznámení v Úředním věstníku informovala o dostupných opravných prostředcích, jakož i o podmínkách, za jakých mohou být vykonány. Konkrétně čl. 46 odst. 3 uvedeného nařízení, který se týká oznámení důvodů přijetí omezujících opatření dotčeným osobám a subjektům, neobsahuje žádnou povinnost v tomto smyslu.
(viz body 43, 67–69)
2. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že na Radu lze pohlížet tak, že nemá možnost sdělit individuálně fyzické nebo právnické osobě nebo subjektu akt obsahující omezující opatření, která se jich týkají, buď v případě, kdy adresa této osoby nebo tohoto subjektu není veřejná a nebyla jí poskytnuta, nebo v případě, kdy bylo sdělení zasláno na adresu, kterou má Rada k dispozici, bezúspěšně, a to přes veškeré kroky, které Rada s náležitou péčí podnikla ve snaze o doručení takového sdělení.
Rada není schopna provést individuální oznámení ˗ obdobně jako v situaci, v níž by byla, kdyby neznala adresu dotčeného subjektu ˗ když subjektu poslala dopis s dodejkou, kterým jej informovala o jeho zařazení na seznam osob a subjektů dotčených omezujícími opatřeními vůči Íránu a tento dopis byl íránskými poštovními službami vrácen s poznámkou „odstěhoval se“. Toto konstatování platí, i kdyby adresa subjektu byla správná.
Tento způsob zasílání poštovní zásilky je totiž službám pověřeným v Íránu distribucí poštovních zásilek znám. Rovněž představuje vhodný způsob individuálního oznámení, neboť oznámení prostřednictvím doporučeného dopisu s podepsanou dodejkou umožňuje s jistotou určit dies a quo lhůty pro podání žaloby.
Rada, která má v Íránu pouze omezené zdroje pro účely vyhledávání soukromých adres všech osob a subjektů dotčených režimem omezujících opatření, ohledně své povinnosti sdělit dotčenému subjektu vůči němu přijatá omezující opatření, prokázala vyžadovanou pečlivost.
Z toho plyne, že se Rada mohla legitimně opřít o informaci poskytnutou íránskou poštou, podle které se dotčený subjekt odstěhoval, aniž musela zopakovat pokus o oznámení poštou či jinými prostředky.
(viz body 44, 47–51)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 62)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 72–76)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 81)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 86, 91, 92)