Language of document : ECLI:EU:C:2017:949

Věc C636/16

Wilber López Pastuzano

proti

Delegación del Gobierno en Navarra

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 1 de Pamplona)

„Řízení o předběžné otázce – Právní postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty – Směrnice 2003/109/ES – Článek 12 – Přijetí rozhodnutí o vyhoštění dlouhodobě pobývajícího rezidenta – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu – Vnitrostátní právní úprava – Nezohlednění těchto skutečností – Slučitelnost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 7. prosince 2017

1.        Předběžné otázky – Přípustnost – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Neexistence

(Článek 267 SFEU)

2.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Právní postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty – Směrnice 2003/109 – Ochrana proti vyhoštění – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu – Vnitrostátní právní úprava, která neumožňuje, jak ji vykládá část vnitrostátních soudů, vzít v úvahu uvedené skutečnosti před přijetím rozhodnutí o vyhoštění vyplývajícím z odsouzení v trestním řízení – Nepřípustnost

(Směrnice Rady 2003/109, článek 12)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 19–21)

2.      Článek 12 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě členského státu, která tak, jak je vykládána částí soudů tohoto státu, nestanoví uplatnění podmínek ochrany proti vyhoštění státního příslušníka třetího státu, který je dlouhodobě pobývajícím rezidentem, u všech správních rozhodnutí o vyhoštění nezávisle na právní povaze nebo formě tohoto opatření.

Je třeba uvést, že podle judikatury Soudního dvora je hlavním cílem směrnice 2003/109 integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou trvale usazeni v členských státech (rozsudky ze dne 26. dubna 2012, Komise v. Nizozemsko, C‑508/10, EU:C:2012:243, bod 66, jakož i ze dne 2. září 2015, CGIL a INCA, C‑309/14, EU:C:2015:523, bod 21).

Kromě toho čl. 12 odst. 3 této směrnice stanoví, že než učiní rozhodnutí o vyhoštění státního příslušníka třetího státu, který je dlouhodobě pobývajícím rezidentem, přihlédnou členské státy k délce pobytu na jejich území, k věku dané osoby, k následkům pro danou osobu a její rodinné příslušníky, jakož i k vazbám se zemí pobytu nebo neexistenci vazeb se zemí původu. Je tedy bezvýznamné, že takové opatření bylo přijato jako správní sankce nebo je důsledkem odsouzení v trestním řízení.

Soudní dvůr již ostatně zdůraznil ve svém rozsudku ze dne 8. prosince 2011, Ziebell (C‑371/08, EU:C:2011:809, body 82 a 83), že přijetí takového opatření nemůže být nařízeno automaticky v důsledku odsouzení v trestním řízení, ale vyžaduje posouzení případ od případu, které se musí týkat zejména skutečností uvedených v tomto čl. 12 odst. 3. Rozhodnutí o vyhoštění tedy nemůže být přijato vůči státnímu příslušníkovi třetího státu, který je dlouhodobě pobývajícím rezidentem, pouze z důvodu, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání déle než jeden rok.

(viz body 23, 26–29 a výrok)