Věc C‑63/15
Mehrdad Ghezelbash
proti
Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag)
„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států – Článek 12 – Vydávání povolení k pobytu nebo víz – Článek 27 – Opravné prostředky – Rozsah soudního přezkumu“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 7. června 2016
Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Odvolání proti rozhodnutí o přemístění žadatele o azyl – Možnost dovolávat se nesprávného použití kritéria týkajícího se vydání víza
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, bod 19 odůvodnění, článek 12, čl. 21 odst. 1 a 3, článek 22 a čl. 27 odst. 1)
Článek 27 odst. 1 nařízení č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, ve spojení s bodem 19 odůvodnění tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se žadatel o azyl může v rámci odvolání proti rozhodnutí o svém přemístění dovolávat nesprávného použití kritéria příslušnosti, které je uvedeno v kapitole III zmíněného nařízení, zejména kritéria týkajícího se vydání víza, které je uvedeno v článku 12 téhož nařízení.
Ze znění čl. 27 odst. 1 uvedeného nařízení totiž vyplývá, že odvolání stanovené v tomto ustanovení musí být účinné a že se týká jak skutkové, tak právní stránky. Mimoto toto znění nezmiňuje žádné omezení argumentů, které žadatel o azyl může v rámci tohoto odvolání uplatnit. Totéž platí pro znění čl. 4 odst. 1 písm. d) téhož nařízení týkající se informace o možnosti odvolat se proti rozhodnutí o přemístění, kterou musí příslušné orgány poskytnout žadateli. Ústřední povaha řízení o určení příslušného členského státu na základě kritérií stanovených v kapitole III tohoto nařízení pro použití nařízení č. 604/2013 je potvrzena skutečností, že čl. 21 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu, může požádat jiný členský stát, aby žadatele převzal, pouze tehdy, pokud se první z těchto členských států domnívá, že k posouzení této žádosti je příslušný druhý z těchto členských států. Mimoto podle čl. 21 odst. 3 uvedeného nařízení musí žádost o převzetí obsahovat důkazy, které orgánům dožádaného členského státu umožňují ověřit, zda je tento členský stát příslušný na základě kritérií stanovených tímto nařízením. Stejně tak z článku 22 nařízení č. 604/2013 vyplývá, že odpověď na takovou žádost musí spočívat na zhodnocení přímých a nepřímých důkazů, které umožňují uplatnění kritérií uvedených v kapitole III tohoto nařízení. Za těchto podmínek musí být odkaz v bodě 19 odůvodnění nařízení č. 604/2013 na přezkum uplatňování tohoto nařízení v rámci odvolání proti rozhodnutí o přemístění stanoveného v čl. 27 odst. 1 tohoto nařízení chápán tak, že jeho cílem je zejména kontrola správného uplatňování kritérií pro určení příslušného členského státu, která jsou uvedena v kapitole III uvedeného nařízení, včetně kritéria příslušnosti uvedeného v článku 12 téhož nařízení. Tento závěr je podpořen obecným vývojem, který zaznamenal systém pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států v důsledku přijetí nařízení č. 604/2013, jakož i cíli uvedenými v tomto nařízení. Unijní normotvůrce se v rámci nařízení č. 604/2013 neomezil na zavedení organizačních pravidel upravujících pouze vztahy mezi členskými státy za účelem určení příslušného členského státu, nýbrž se rozhodl zapojit do tohoto řízení žadatele o azyl tím, že ukládá členským státům povinnost informovat je o kritériích příslušnosti a poskytnout jim příležitost předložit informace umožňující správné použití těchto kritérií, jakož i tím, že žadatelům o azyl přiznává právo na účinný opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění případně přijatému na konci tohoto řízení.
Konečně je v této souvislosti třeba poukázat na to, že případné zjištění pochybení v rámci takového přezkumu nemůže narušit zásadu vzájemné důvěry mezi členskými státy, na které spočívá společný evropský azylový systém, jelikož toto zjištění pouze znamená, že členský stát, do kterého má být žadatel přemístěn, není příslušným členským státem ve smyslu kritérií uvedených v kapitole III nařízení č. 604/2013.
(viz body 36, 43–45, 51, 55, 61 a výrok)