ROZSUDEK SOUDU (osmého senátu)
24. září 2008 (*)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství O STORE – Starší národní slovní ochranná známka THE O STORE – Srovnání maloobchodních služeb s odpovídajícími výrobky – Relativní důvod pro zamítnutí – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 – Návrh na změnu rozhodnutí podaný vedlejší účastnicí – Článek 134 odst. 3 jednacího řádu Soudu“
Ve věci T‑116/06,
Oakley, Inc., se sídlem v One Icon, Foothill Ranch (Spojené státy), zastoupená M. Huth-Dierigem a M. Nentwigem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému A. Folliard-Monguiralem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem, je
Venticinque Ltd, se sídlem v Hailsham, East Sussex (Spojené království), zastoupená D. Canevou, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 17. ledna 2006 (spojené věci R 682/2004-1 a R 685/2004-1), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Venticinque Ltd a Oakley, Inc.,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (osmý senát),
ve složení E. Martins Ribeiro (zpravodaj), předseda, S. Papasavvas a N. Wahl, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 13. dubna 2006,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě OHIM došlému kanceláři Soudu dne 23. června 2006,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 25. července 2006,
po jednání konaném dne 10. ledna 2008,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 7. února 2001 podala Oakley, Inc., která je žalobkyní v projednávané věci, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení O STORE.
3 Služby, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu „Služby maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online; maloobchodní a velkoobchodní prodej brýlí, brýlí slunečních, optických výrobků a doplňků, oděvů, kloboučnického zboží, obuvi, hodinek, chronometrů, šperků, obtisků, plakátů, sportovních tašek, baťohů a peněženek“.
4 Tato přihláška byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 77/01 ze dne 3. září 2001.
5 Dne 11. února 2002 získala žalobkyně zápis ochranné známky Společenství O STORE pod číslem 2 074 599.
6 Dne 14. října 2002 podala vedlejší účastnice, Venticinque Ltd, návrh na prohlášení neplatnosti ohledně všech služeb chráněných zápisem ochranné známky Společenství, v souladu s čl. 52 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Tento návrh byl založen na existenci nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou Společenství a starší slovní ochrannou známkou THE O STORE, která byla zapsána ve Francii dne 28. prosince 2000 pod číslem 3 073 591 pro následující výrobky obsažené ve třídách 18 a 25 Niceského třídění:
– Třída 18: „Kůže, imitace kůže, výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty do jiných tříd, a to kufry, kosmetické kufříky prodávané prázdné, večerní tašky, kabelky, nákupní tašky, batohy, sportovní víceúčelové tašky, tašky s uzavíráním na šňůrku, tašky s uzavíráním na zip, tašky z plsti, diplomatky, kufříky, peněženky; kůže ze zvířat, usně; kufry a zavazadla; deštníky, slunečníky a vycházkové hole; biče, postroje a sedlářské výrobky“;
– Třída 25: „Oděvy, tj. obleky, večerní oděv, kalhoty, bundy, sportovní bundy, svetry, sukně, halenky, vlněné svetry, vlněné vesty, pánské pláště, pláště, kabáty, sportovní košile, blůzy, nepromokavé pláště, večerní šaty, fraky, šály, šátky, vázanky, kravaty, rukavice, kožené bundy, kožené kabáty, kožené šály, bermudy, trička, trička s límečkem, dámské košile, pareo, pyžama, noční košile, župany, koupací pláště, ponožky, spodničky, plavky, kalhotky, podprsenky a nátělníky; kloboučnické výrobky a obuv“.
7 Rozhodnutím ze dne 18. června 2004 zrušovací oddělení vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti, co se týče jednak služeb „maloobchodní a velkoobchodní prodej oděvů, kloboučnického zboží, obuvi, sportovních tašek, baťohů a peněženek“ z důvodu, že i když tyto služby mají jinou povahu, určení a použití než výrobky chráněné starší národní ochrannou známkou, je možné, že sdílejí stejné distribuční kanály, a jednak „služeb maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online“ z důvodu, že vzhledem k tomu, že označení těchto služeb je obecné, zahrnuje prodej všech druhů výrobků, a to i výrobků chráněných starší ochrannou známkou. Zrušovací oddělení naproti tomu zamítlo návrh na prohlášení neplatnosti ohledně služeb „maloobchodní a velkoobchodní prodej brýlí, brýlí slunečních, optických výrobků a doplňků, hodinek, chronometrů, šperků, obtisků, plakátů“, jelikož mělo za to, že služby poskytované v rámci maloobchodního prodeje těchto výrobků nesdílely stejné distribuční kanály s výrobky z kůže a oděvy chráněnými starší ochrannou známkou.
8 Žalobkyně podala dne 5. srpna 2004 a vedlejší účastnice dne 6. srpna 2004 odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení.
9 Rozhodnutím ze dne 17. ledna 2006 (dále jen „napadené rozhodnutí“) potvrdil první odvolací senát rozhodnutí zrušovacího oddělení, a tudíž zamítl obě odvolání.
10 Odvolací senát v podstatě uvedl, že:
– služby „maloobchodní a velkoobchodní prodej oděvů, kloboučnického zboží, obuvi, sportovních tašek, baťohů a peněženek“, označené ochrannou známkou Společenství, mají velmi podobnou povahu a určení a shodné užívání a distribuční kanály s výrobky obsaženými ve třídách 18 a 25 chráněnými starší ochrannou známkou. Krom toho tyto výrobky a tyto služby byly doplňkové. Existovala tudíž zjevná podobnost ohledně výrobků prodávaných v maloobchodě, které jsou shodné nebo podobné s výrobky prodávanými pod starší ochrannou známkou. Konečně, označení byla rovněž velmi podobná, jelikož jediným rozdílem bylo vynechání, u jednoho z označení, nerozlišujícího členu „the“, takže existovalo nebezpečí záměny;
– neexistovalo nebezpečí záměny ohledně služeb „maloobchodní a velkoobchodní prodej brýlí, brýlí slunečních, optických výrobků a doplňků, chronoskopů, šperků, obtisků, plakátů“, jelikož navzdory podobnosti dotčených ochranných známek se tyto služby odlišovaly od výrobků obsažených ve třídách 18 a 25, které jsou chráněny starší ochrannou známkou;
– co se týče „služeb maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online“, majitel ochranné známky Společenství neomezil tyto služby na konkrétní výrobky, což znamenalo, že toto obecné znění musí zahrnovat i výrobky označené starší ochrannou známkou. Vzhledem k tomu, že tyto služby a výrobky chráněné starší ochrannou známkou byly podobné, tak existovalo nebezpečí záměny.
Návrhová žádání účastníků řízení
11 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
12 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
13 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– změnil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje existenci nebezpečí záměny mezi výrobky chráněnými ochrannou známkou THE O STORE a službami „maloobchodní a velkoobchodní prodej brýlí, brýlí slunečních, optických výrobků a doplňků, hodinek, chronometrů, šperků, obtisků, plakátů“, pro které byla zapsána ochranná známka O STORE;
– změnil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž v něm není prohlášena úplná neplatnost ochranné známky Společenství O STORE, zapsané dne 11. února 2002, s ohledem na existenci francouzské ochranné známky THE O STORE, zapsané dne 28. prosince 2000.
14 Během jednání OHIM upustil od uplatňování důvodu nepřípustnosti, který uplatnil ve vyjádření k žalobě ohledně návrhu žalobkyně směřujícího rovněž ke zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát potvrdil rozhodnutí zrušovacího oddělení o zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství O STORE pro služby „maloobchodní a velkoobchodní prodej brýlí, brýlí slunečních, optických výrobků a doplňků, hodinek, chronometrů, šperků, obtisků, plakátů“, což bylo zaznamenáno do protokolu z jednání.
Právní otázky
15 Žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Vedlejší účastnice podala návrh na základě čl. 134 odst. 3 jednacího řádu Soudu.
K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94
Argumenty účastníků řízení
16 Žalobkyně zaprvé tvrdí, že neexistuje žádná podobnost mezi dotčenými výrobky a službami, takže odvolací senát nesprávně dospěl k závěru o existenci takové podobnosti. Odvolací senát nejprve nesprávně vyložil povahu maloobchodních služeb. Dále pak nesprávně použil rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 1998, Canon (C‑39/97, Recueil, s. I‑5507). Nakonec nesprávně odmítl její argument, že podobnost mezi výrobky a službami je třeba vyloučit za účelem zamezení příliš rozsáhlé ochrany ochranných známek, které se vztahují na maloobchodní služby obecně.
17 Zaprvé, pokud jde o povahu maloobchodních služeb, žalobkyně konstatuje, že odvolací senát v nich spatřuje prostou operaci spočívající v prodeji zboží, takže tyto služby považuje za rovnocenné výrobkům prodávaným v maloobchodě. Toto je v rozporu z rozsudkem Soudního dvora ze dne 7. července 2005, Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte (C‑418/02, Sb. rozh. s. I‑5873). Žalobkyně přitom uvádí, že jednak během posledních deseti let myšlenka, že maloobchodní služba je sama o sobě službou, byla obecně přijata, a jednak, že maloobchodní služby mohou představovat služby odlišné od pouhé operace spočívající v prodeji výrobku.
18 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně použil kritéria podobnosti dotčených výrobků a služeb. Odvolací senát tak nesprávně v bodě 20 napadeného rozhodnutí poukázal na existenci úzké podobnosti z hlediska povahy dotčených výrobků a služeb, z důvodu, že tyto výrobky a služby měly stejný předmět, a to nabídnout výrobek konečnému spotřebiteli, jelikož výrobky a služby mají jinou povahu, neboť výrobky mají povahu hmotnou, kdežto služby takovou povahu nemají. S ohledem na jejich složení, způsoby použití a jejich fyzické vlastnosti jsou dotčené služby a výrobky absolutně rozdílné, takže neexistuje žádná podobnost.
19 Rovněž účel dotčených výrobků a služeb je rozdílný. Účelem výrobků chráněných ochrannou známkou THE O STORE je ochrana proti špatnému počasí a představují módní výrobky, zatímco účelem maloobchodních služeb chráněných ochrannou známkou O STORE je pomoc spotřebitelům pohodlně si prohlédnout, vybrat a nakoupit výrobky. Zjištění odvolacího senátu v bodě 19 napadeného rozhodnutí, podle kterého „jsou účel maloobchodního prodeje a účel výrobků prodávaných v maloobchodě velmi podobné, a to nabídnout výrobek konečnému spotřebiteli“, je nesprávné a zaměňuje odlišné kategorie „maloobchodní služby“ a „samotný výrobek“.
20 Žalobkyně upřesňuje, že užívání označuje způsob použití, který umožňuje výrobku plnit svou funkci, a obecně jej lze vyvodit ze způsobu fungování výrobků nebo funkce, kterou plní výrobky nebo služby na trhu, tedy z jejich účelu. Poznamenává, že hlavní funkcí výrobků chráněných starší ochrannou známkou je chránit proti špatnému počasí a být módními výrobky, zatímco naopak funkcí maloobchodních služeb je uspokojovat potřeby spotřebitelů, aby jim byla poskytnuta rada ohledně různých výrobků, aby si mohli vybrat a nakoupit různé výrobky. Odvolací senát proto nesprávně v bodě 21 napadeného rozhodnutí uvedl, že spotřebitelé neužívají odlišně maloobchodní služby a výrobky.
21 Co se týče kritéria, zda výrobky a služby mají konkurenční charakter, žalobkyně uvádí, že posledně uvedené mají konkurenční charakter, pokud jsou považovány spotřebiteli za vzájemně zaměnitelné, čemuž tak v projednávaném případě není. Pokud jde o jejich komplementaritu, žalobkyně má za to, že ta existuje, pokud jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého, a není pouze vedlejší nebo druhořadý, což je případ projednávané věci.
22 Žalobkyně z toho vyvozuje, že povaha, účel a užívání dotčených výrobků a služeb jsou rozdílné. Krom toho mezi nimi neexistuje žádný komplementární nebo konkurenční vztah. Jediná podobnost spočívá v tom, že výroky jsou prodávány a služby nabízeny ve stejných prodejních místech.
23 Nicméně tato jediná skutečnost nemůže způsobit, že tyto výrobky a služby budou podobné ve smyslu kritérií obsažených v rozsudku Canon, bod 16 výše, neboť Soudní dvůr v něm nezmínil „podobné distribuční kanály“ jako kritérium posouzení podobnosti výrobků nebo služeb. Jelikož je podle žalobkyně většina výrobků prodávaná v hypermarketech, spotřebitelé nepřikládají důležitost prodejnímu místu, když se zabývají otázkou společného původu výrobků. Krom toho, pokud jde o sedmý bod odůvodnění nařízení č. 40/94, jakož i judikaturu, žalobkyně uvádí, že tenká hranice oddělující podobné a rozdílné výrobky a služby musí být založena na posouzení jejich podobnosti, které se neomezuje na abstraktní a umělá kritéria; obchodní hledisko je zásadní. Veřejnost tak nepovažuje výrobky a služby za podobné z důvodu, že jsou prodávány v témže místě: výrobky a služby jsou podobné pouze tehdy, když by se, za předpokladu použití shodných označení, veřejnost mohla domnívat, že pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Nicméně veřejnost ví, že podniky působící v odvětví maloobchodu, jako Marks & Spencer nebo Galeries Lafayette, nejsou podniky, které vyrábějí zboží, jež distribuují. V důsledku toho, i kdyby některé výrobky byly poskytovány ve stejném místě jako některé služby spojené s maloobchodem, konečný spotřebitel ví, že jejich povaha se podstatně liší a že nepocházejí od stejného podniku nebo od podniků hospodářsky propojených.
24 Zatřetí má žalobkyně za to, že odvolací senát nesprávně odmítl její argument, že je nezbytné vyloučit podobnost mezi výrobky chráněnými starší ochrannou známkou a dotčenými maloobchodními službami, a to za účelem zamezení příliš rozsáhlé ochrany ochranných známek, které chrání maloobchodní služby obecně. Jinak by majitel ochranné známky zapsané pro maloobchodní služby mohl žádat ochranu pro všechny výrobky, které lze prodávat v rámci maloobchodu. Toto riziko související s příliš rozsáhlou ochranou nebylo vyloučeno, jak nicméně vyžadují kritéria vytýčená Soudním dvorem v rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, bod 17 výše, ve kterém bylo uvedeno, že je třeba dodat přesné údaje ohledně výrobků nebo druhů výrobků, ke kterým se tyto služby vztahují. Je totiž možné zapsat ochrannou známku pro maloobchodní služby týkající se všech výrobků spadajících do tříd 1 až 34.
25 Zadruhé žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nezohlednil nízkou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Prvek „store“ je známý všem evropským spotřebitelům, včetně francouzských, takže je pouze popisný. Prvky „the“ a „o“ mají minimální, ne-li žádnou, rozlišovací způsobilost. Z toho vyplývá, že starší slovní ochrannou známku THE O STORE je třeba považovat za ochrannou známku s nízkým stupněm rozlišovací způsobilosti, a to tím spíše, že vedlejší účastnice neprokázala, že tato ochranná známka byla dobře zavedena na francouzském trhu.
26 Zatřetí, pokud jde o srovnání označení, žalobkyně připomíná judikaturu, podle které musí být srovnání, co se týče vzhledové, sluchové nebo pojmové podobnosti, založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že i když dotčené ochranné známky mají určitou podobnost, odvolací senát nezohlednil rozdílnosti v jejich rozlišovacích prvcích. Přitom vzhledem k jeho čistě popisné povaze je prvek „store“ relevantní veřejností při vytváření celkového dojmu, přehlížen, takže prvky, které je třeba porovnat, jsou prvky „the“ a „o“. Vzhledově existuje značný rozdíl mezi těmito prvky (počet písmen a výslovnost). I za předpokladu, že veřejnost zcela nepřehlíží prvek „store“ při celkovém dojmu vyplývajícím z ochranných známek, je člen „the“ dostatečně příznačný pro starší ochrannou známku a odlišuje ji od sporné ochranné známky. Mezi oběma ochrannými známkami tak existují vnímatelné rozdíly z důvodu výskytu členu „the“, který chybí u ochranné známky Společenství, a z malé, ne-li žádné, rozlišovací způsobilosti ostatních prvků starší ochranné známky, a sice písmene „o“ a slova „store“.
27 Začtvrté, po připomenutí judikatury v oblasti nebezpečí záměny žalobkyně upřesňuje, že spor v projednávané věci se týká maloobchodních služeb a výrobků. Je třeba zamezit příliš rozsáhlé ochraně ochranných známek, pokud se vztahují na maloobchodní služby. Naopak je nezbytné chránit posledně uvedené proti neopodstatněným nárokům majitelů ochranných známek zapsaných pro určité výrobky, v projednávaném případě výrobky zařazené do tříd 18 a 25. Podle žalobkyně Soudní dvůr výslovně v rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, bod 17 výše, judikoval, že při posouzení nebezpečí záměny je třeba zohlednit zvláštní vlastnosti ochranných známek vztahujících se na maloobchodní služby, jež vyžadují restriktivní výklad pojmu „nebezpečí záměny“.
28 Žalobkyně nakonec připomíná, že ze sdělení předsedy OHIM č. 3/01 vyplývá, že „[n]ebezpečí záměny je málo pravděpodobné mezi maloobchodními službami a určitými výrobky, s výjimkou velmi zvláštních případů, zejména pokud dotčené ochranné známky jsou totožné nebo téměř totožné, a jsou dobře zavedené na trhu“.
29 OHIM navrhuje zamítnout jediný žalobní důvod a s odkazem na body 19 a 23 napadeného rozhodnutí upřesňuje, že vzhledem k tomu, že maloobchodní služby jsou spojeny s výrobky nebo na nich závisí, jsou jejich povaha, účel a jejich užívání každopádně spojeny, pokud ne objektivně, alespoň v subjektivním vnímání spotřebitelů.
30 Vedlejší účastnice rovněž navrhuje zamítnout výše uvedený žalobní důvod.
Závěry Soudu
31 Článek 52 nařízení č. 40/94 stanoví zejména:
„1. Ochranná známka Společenství se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:
a) pokud existuje starší známka uvedená v čl. 8 odst. 2 a jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1 nebo 5 uvedeného článku;
[...]“
32 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, „pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“.
33 Krom toho na základě čl. 8 odst. 2 písm. a) i) a ii) nařízení č. 40/94 je třeba staršími ochrannými známkami rozumět ochranné známky Společenství, jakož i ochranné známky zapsané v členském státě, jejichž den podání přihlášky předchází dni podání přihlášky ochranné známky Společenství.
34 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny takové nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených [rozsudky Soudního dvora Canon, bod 16 výše, bod 29, a ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 32; rozsudky Soudu ze dne 23. října 2002, Oberhauser v. OHIM – Petit Liberto (Fifties), T‑104/01, Recueil, s. II‑4359, bod 25, a ze dne 11. července 2007, Mülhens v. OHIM – Minoronzoni (TOSCA BLU), T‑150/04, Sb. rozh. s. II‑0000, bod 25].
35 Krom toho podle ustálené judikatury musí být nebezpečí záměny u veřejnosti posuzováno celkově, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, s. I‑6191, bod 22, a Nestlé v. OHIM, bod 34 výše, bod 33; rozsudky Fifties, bod 34 výše, bod 26, a TOSCA BLU, bod 34 výše, bod 26).
36 Toto celkové posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranné známky vztahují. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranné známky vztahují, tak může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak [rozsudky Canon, bod 16 výše, bod 17, a ze dne 22. června 2000, Marca Mode, C‑425/98, Recueil, s. I‑4861, bod 40; rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, s. II‑4335, bod 25, potvrzený v rámci kasačního opravného prostředku usnesením Soudního dvora ze dne 28. dubna 2004, Matratzen Concord v. OHIM, C‑3/03 P, Recueil, s. I‑3657]. Vzájemná závislost mezi těmito prvky nachází své vyjádření v sedmém bodě odůvodnění nařízení č. 40/94, podle kterého je třeba pojem „podobnost“ vykládat ve vztahu k nebezpečí záměny, jehož posouzení závisí na množství prvků a zejména na tom, jak je ochranná známka na trhu známá, k jaké asociaci s užívaným nebo zapsaným označením by mohlo dojít a na stupni podobnosti mezi ochrannou známkou a označením a mezi příslušnými výrobky či službami (viz rozsudek Soudu ze dne 30. června 2004, BMI Bertollo v. OHIM – Diesel (DIESELIT), T‑186/02, Sb. rozh. s. II‑1887, bod 36 a citovaná judikatura).
37 Krom toho musí být globální posouzení vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Ze znění čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, podle něhož „[...] existuje nebezpečí záměny u veřejnosti [...]“, totiž vyplývá, že vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčeného typu výrobků nebo služeb hraje určující úlohu při celkovém posouzení nebezpečí záměny. Průměrný spotřebitel přitom obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily (viz v tomto smyslu rozsudky SABEL, bod 35 výše, bod 23, a Nestlé v. OHIM, bod 34 výše, bod 34; rozsudek DIESELIT, bod 36 výše, bod 38).
38 Pro účely celkového posouzení nebezpečí záměny musí být průměrný spotřebitel dotyčných výrobků považován za běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného. Kromě toho je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že průměrný spotřebitel má pouze zřídka možnost provést přímé srovnání různých ochranných známek, ale musí se spolehnout na nedokonalou představu, kterou si o nich uchoval v paměti. Je rovněž třeba vzít v úvahu skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 26; rozsudky Fifties, bod 34 výše, bod 28, a DIESELIT, bod 36 výše, bod 38).
39 Jelikož starší ochrannou známkou v projednávaném případě, na jejímž základě je založen návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství, je národní ochranná známka zapsaná ve Francii, přezkum je třeba omezit na francouzské území.
40 S ohledem na povahu dotčených výrobků a služeb je relevantní veřejnost tvořena průměrným spotřebitelem, o němž se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, jak konstatoval odvolací senát v bodě 18 napadeného rozhodnutí.
41 Posouzení nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními odvolacím senátem je třeba přezkoumat s ohledem na předcházející úvahy.
– K podobnosti výrobků a služeb
42 Podle ustálené judikatury je při posouzení podobnosti mezi výrobky nebo službami třeba zohlednit všechny relevantní faktory, jež charakterizují vztah, který mezi nimi může existovat. Tyto faktory zahrnují zvláště jejich povahu, jejich účel, jejich užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter [rozsudky Soudního dvora Canon, bod 16 výše, bod 23, a ze dne 11. května 2006, Sunrider v. OHIM, C‑416/04 P, Sb. rozh. s. I‑4237, bod 85; viz rozsudky Soudu ze dne 15. ledna 2003, Mystery Drinks v. OHIM – Karlsberg Brauerei (MYSTERY), T‑99/01, Recueil, s. II‑43, bod 39 a citovaná judikatura, a ze dne 15. března 2006, Eurodrive Services and Distribution v. OHIM – Gómez Frías (euroMASTER), T‑31/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 31].
43 Pokud jde konkrétně o zápis ochranné známky chránící maloobchodní služby, Soudní dvůr v bodě 34 rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, bod 17 výše, judikoval, že cílem maloobchodu je prodej výrobků spotřebitelům; obchod, který kromě právního úkonu prodeje zahrnuje všechny činnosti subjektu podněcující k uzavření takovéhoto obchodu, a že tato činnost spočívá zejména ve výběru sortimentu výrobků nabízených k prodeji a v nabídce různých plnění, které vedou spotřebitele k tomu, aby uzavřel uvedený obchod s dotčeným obchodníkem raději než s jeho konkurentem. Soudní dvůr v bodě 35 výše uvedeného rozsudku upřesnil, že žádný naléhavý důvod vycházející z první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), nebo z obecných zásad práva Společenství nebrání tomu, aby tato plnění spadala pod pojem „služby“ ve smyslu směrnice, a aby tedy obchodník měl právo zápisem své ochranné známky získat ochranu této ochranné známky jakožto označení původu služeb, které poskytuje.
44 Soudní dvůr krom toho v rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, bod 17 výše (body 49 a 50), upřesnil, že pro účely zápisu ochranné známky vztahující se na maloobchodní služby není nutné označovat konkrétně službu nebo služby, pro které je požadován tento zápis. Naopak je od přihlašovatele třeba vyžadovat, aby upřesnil výrobky nebo druhy výrobků, kterých se takové služby týkají.
45 Zaprvé, co se týče posouzení podobnosti služeb „maloobchodní a velkoobchodní prodej oděvů, kloboučnického zboží, obuvi, sportovních tašek, baťohů a peněženek“, na které se vztahuje sporná ochranná známka Společenství, a výrobků chráněných starší ochrannou známkou, a sice „oděvů, kloboučnického zboží, obuvi, batohů, sportovních víceúčelových tašek, cestovních tašek, peněženek“, odvolací senát měl v bodech 18 až 23 napadeného rozhodnutí za to, že existovala velká podobnost mezi zmíněnými službami a výrobky z důvodu jejich povahy, účelu, užívání, distribučních kanálů a komplementarity.
46 Pokud jde zaprvé o faktory spočívající v povaze, účelu a užívání dotčených služeb a výrobků, nelze mít za to, že tyto služby a výrobky jsou podobné.
47 Jak uvedlo zrušovací oddělení v bodech 21 a 22 rozhodnutí ze dne 18. června 2004, je totiž povaha dotčených výrobků a služeb z důvodu hmotného charakteru výrobků a nehmotného charakteru služeb rozdílná. Jejich účel je rovněž rozdílný, jelikož maloobchodní služba předchází tomu, k čemu směřuje výrobek, a týká se činnosti vykonávané subjektem za účelem podnícení k uzavření obchodu ohledně zmíněného výrobku. Tak například oděv je určen především k ošacení osoby, která si jej zakoupí, zatímco služba spojená s prodejem oděvů je mimo jiné určena k poskytnutí pomoci zmíněné osobě, která má zájem o koupi oděvu. Stejně tomu je i v případě jejich užívání, jelikož užívání oděvu spočívá v jeho nošení, zatímco užívání služby spojené s prodejem oděvů spočívá zejména v získání informací ohledně oděvů za účelem jejich koupě.
48 Co se zadruhé týče distribučních kanálů dotčených služeb a výrobků, je pravda, jak správně uvedl odvolací senát v bodě 22 napadeného rozhodnutí, že maloobchodní služby je možné nabízet ve stejných místech, ve kterých jsou prodávány dotčené výrobky, což žalobkyně rovněž uznala. Se zjištěním odvolacího senátu, podle kterého jsou služby spojené s maloobchodním prodejem nabízeny zřídka jinde než v místech, ve kterých jsou prodávány výrobky, a spotřebitelé se nemusí odebrat do různých míst, aby získali službu spojenou s maloobchodním prodejem, a výrobek, který kupují, je tudíž třeba souhlasit.
49 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že maloobchodní služby jsou poskytovány v týchž prodejních místech, ve kterých se prodávají výrobky, je relevantním kritériem pro účely přezkumu podobnosti dotčených služeb a výrobků. V tomto ohledu je třeba uvést, že Soudní dvůr v bodě 23 rozsudku Canon, bod 16 výše, judikoval, že k posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky nebo službami je třeba zohlednit všechny relevantní faktory, jež charakterizují vztah mezi výrobky a službami. Upřesnil, že tyto faktory zvláště zahrnují jejich povahu, účel, užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter, takže v žádném případě neměl za to, že tyto faktory jsou jedinými, které lze vzít v úvahu, neboť jsou uvedeny pouze příkladmo. Soud tak z toho vyvodil, že další relevantní faktory, které mohou charakterizovat vztah mezi dotčenými výrobky a službami, mohou být zohledněny, jako jsou například distribuční kanály dotyčných výrobků [rozsudek Soudu ze dne 11. července 2007, El Corte Inglés v. OHIM – Bolaños Sabri (PiraÑAM diseño original Juan Bolaños), T‑443/05, Sb. rozh. s. II‑0000, bod 37; viz rovněž v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 1. března 2005, Sergio Rossi v. OHIM – Sissi Rossi (SISSI ROSSI), T‑169/03, Sb. rozh. s. II‑685, bod 65, potvrzený v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 18. července 2006, Rossi v. OHIM, C‑214/05 P, Sb. rozh. s. II‑7057, a ze dne 22. března 2007, Saint-Gobain Pam v. OHIM – Propamsa (PAM PLUVIAL), T‑364/05, Sb. rozh. s. II‑757, bod 95].
50 Krom toho na rozdíl od tvrzení žalobkyně, které je ostatně nepodložené, podle kterého, jelikož je většina dotčených výrobků prodávaná v hypermarketech, spotřebitelé nepřikládají důležitost prodejnímu místu, když se zabývají otázkou společného původu výrobků, je třeba konstatovat, že, jak tvrdil OHIM, výrobci dotčených výrobků mají obecně vlastní prodejní místa za účelem uvádění svých výrobků na trh nebo mají distribuční smlouvy, které opravňují poskytovatele služeb spojených s maloobchodem využívat shodnou ochrannou známku, jako je ochranná známka umístěná na prodávaných výrobcích.
51 Tudíž v bodě 22 napadeného rozhodnutí byla při srovnání výrobků a služeb, na něž se vztahují kolidující ochranné známky, správně zohledněna okolnost, že tyto výrobky a služby byly zpravidla uváděny na trh ve stejných prodejních místech (viz v tomto smyslu rozsudky SISSI ROSSI, bod 49 výše, bod 68, a PiraÑAM diseño original Juan Bolaños, bod 49 výše, bod 37).
52 Pokud jde zatřetí o komplementaritu dotčených služeb a výrobků, jak ji konstatoval odvolací senát v bodě 23 napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury jsou komplementárními výrobky takové výrobky, mezi nimiž existuje úzký vztah v tom smyslu, že jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého tak, že si mohou spotřebitelé myslet, že odpovědnost za tyto výrobky nese stejný podnik (viz v tomto smyslu rozsudky SISSI ROSSI, bod 49 výše, bod 60; PAM PLUVIAL, bod 49 výše, bod 94, a PiraÑAM diseño original Juan Bolaños, bod 49 výše, bod 48).
53 V tomto ohledu je třeba podotknout, že výrobky chráněné starší ochrannou známkou, a sice oděvy, kloboučnické zboží, obuv, sportovní víceúčelové tašky, batohy a peněženky, jsou totožné s výrobky, kterých se týkají služby žalobkyně.
54 Je nutno konstatovat, že v projednávaném případě existuje mezi maloobchodními službami a výrobky chráněnými starší ochrannou známkou úzký vztah v tom smyslu, že výrobky jsou nezbytné nebo, přinejmenším, důležité pro poskytování zmíněných služeb, neboť posledně uvedené jsou poskytovány právě při prodeji zmíněných výrobků. Jak Soudní dvůr judikoval v bodě 34 rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, bod 17 výše, cílem maloobchodu je prodej výrobků spotřebitelům, přičemž Soudní dvůr krom toho uvedl, že tento obchod kromě právního úkonu prodeje zahrnuje všechny činnosti subjektu podněcující k uzavření takovéhoto obchodu. Takové služby, které jsou tak poskytovány za účelem prodeje určitých konkrétních výrobků, nemají v případě neexistence těchto výrobků význam.
55 Krom toho vztah mezi výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, a službami poskytovanými v rámci maloobchodu s výrobky totožnými s těmi, na které se vztahuje starší ochranná známka, je rovněž charakterizován skutečností, že z pohledu relevantního spotřebitele hrají zmíněné služby významnou úlohu v okamžiku, kdy tento přistupuje ke koupi výrobků nabízených k prodeji.
56 Z toho vyplývá, že z důvodu, že maloobchodní služby, jejichž předmětem jsou, jako v projednávaném případě, výrobky totožné s výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, jsou úzce spojeny s těmito výrobky, se vztah existující mezi těmito službami a těmito výrobky vyznačuje komplementaritou ve smyslu uvedeném v bodech 54 a 55 výše. Tyto služby tak nelze považovat, jak tvrdí žalobkyně, za vedlejší nebo druhořadé ve vztahu k dotčeným výrobkům.
57 Tak navzdory nesprávnému zjištění odvolacího senátu, podle kterého mají dotčené služby a výrobky stejnou povahu, stejný účel a stejné užívání, zmíněné služby a výrobky bezesporu vykazují podobnosti, s ohledem na skutečnost, že jsou komplementární a že tyto služby jsou obecně nabízeny ve stejných místech, ve kterých jsou nabízeny k prodeji dotčené výrobky.
58 Z výše uvedeného vyplývá, že dotčené výrobky a služby se vyznačují určitým stupněm podobnosti, a tudíž konstatování shledání takové podobnosti obsažené v bodě 24 napadeného rozhodnutí je třeba potvrdit.
59 Zadruhé, co se týče srovnání „služeb maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online“ s dotčenými výrobky, je třeba připomenout, že Soudní dvůr v bodě 50 rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, bod 17 výše, judikoval, že je od přihlašovatele ochranné známky Společenství třeba vyžadovat, aby upřesnil výrobky nebo druhy výrobků, kterých se takové služby týkají.
60 V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně nijak neupřesnila, jak správně uvedl odvolací senát v bodě 32 napadeného rozhodnutí, výrobky nebo druhy výrobků, kterých se týkají „služby maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online“.
61 Je přitom třeba konstatovat, že „služby maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online“ z důvodu velmi obecného znění, mohou zahrnovat všechny výrobky, včetně výrobků chráněných starší ochrannou známkou. Je proto třeba mít za to, že „služby maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online“ vykazují podobnosti s dotčenými výrobky.
62 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že odvolací senát měl správně za to, že služby „maloobchodního a velkoobchodního prodeje oděvů, kloboučnického zboží, obuvi, sportovních tašek, baťohů a peněženek“, jakož i „služby maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online“, jsou podobné výrobkům, na něž se vztahuje starší ochranná známka.
– K podobnosti označení
63 Jak již bylo uvedeno v bodě 37 výše, globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti dotčených ochranných známek, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům [rozsudky Soudního dvora SABEL, bod 35 výše, bod 23, a ze dne 13. září 2007, Il Ponte Finanziaria v. OHIM, C‑234/06 P, Sb. rozh. s. I‑7333, bod 33; rozsudky Soudu ze dne 14. října 2003, Phillips-Van Heusen v. OHIM – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS), T‑292/01, Recueil, s. II‑4335, bod 47, a ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sb. rozh. s. II‑449, bod 52].
64 Obecně jsou dvě ochranné známky podobné tehdy, pokud mezi nimi z pohledu relevantní veřejnosti, co se týče jednoho nebo více relevantních aspektů, existuje alespoň částečná totožnost [rozsudky Soudu MATRATZEN, bod 36 výše, bod 30, a ze dne 12. září 2007, Koipe v. OHIM – Aceites del Sur (La Española), T‑363/04, Sb. rozh. s. II‑0000, bod 98].
65 V tomto ohledu jsou označení, která je třeba srovnat, následující:
Starší národní ochranná známka
| Sporná ochranná známka Společenství |
THE O STORE | O STORE |
66 Pokud jde o vzhledové srovnání, je třeba konstatovat, že odvolací senát správně v bodě 25 napadeného rozhodnutí uvedl, že kolidující označení jsou velmi podobná z důvodu, že obě obsahují slovní spojení O STORE, přičemž jediným rozdílem je vynechání v jednom z těchto dvou označení nerozlišujícího členu „the“. Označení O STORE je totiž plně zahrnuto ve starší národní ochranné známce THE O STORE.
67 Z toho vyplývá, že sporná ochranná známka Společenství vykazuje vysoký stupeň vzhledové podobnosti se starší národní ochrannou známkou.
68 Pokud jde o fonetické srovnání dotčených označení, tato mají společné označení O STORE. I když starší národní ochranná známka obsahuje rovněž nerozlišující člen „the“, výslovnost těchto dvou označení je prakticky stejná a zajisté neumožňuje mít za to, že mezi nimi existuje fonetický rozdíl.
69 Kolidující označení jsou tedy rovněž podobná z hlediska fonetického.
70 Pokud jde o pojmové srovnání, je třeba konstatovat, že tato dvě označení rovněž odkazují v angličtině na pojem „obchod“ a že mezi nimi nelze činit žádný rozdíl.
71 V důsledku toho měl odvolací senát správně za to, že kolidující označení jsou velmi podobná, neboť obsahují shodný prvek „o store“, přičemž jediným rozdílem je absence ve sporné ochranné známce Společenství nerozlišujícího členu „the“.
– K nebezpečí záměny
72 Jak bylo konstatováno v bodech 42 až 62 výše, dotčené služby a výrobky, na něž se vztahuje starší ochranná známka, jsou podobné. Krom toho celkový dojem, kterým kolidující označení působí, s přihlédnutím k velkému stupni jejich podobnosti, může vyvolat nebezpečí záměny u spotřebitele.
73 V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 48 rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, bod 17 výše, uvedl, že podle judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno celkově, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, a upřesnil, že v rámci celkového posouzení je podle potřeby možné vzít v úvahu zvláštnosti pojmu „maloobchodní služby“ spojené s jeho širokým polem působnosti, při řádném zohlednění legitimních zájmů všech zúčastněných stran.
74 V projednávaném případě přitom nelze vyloučit, že dotčené výrobky jsou prodávány ve stejných prodejních místech, ve kterých jsou nabízeny maloobchodní služby, k čemuž by mohlo dojít zejména tehdy, kdyby byly výrobky označené ochrannou známkou THE O STORE prodávány prostřednictvím služeb O STORE, na které se vztahuje sporná ochranná známka Společenství, a tak vyvolat nebezpečí záměny u spotřebitelů.
75 I za předpokladu, že v projednávaném případě výrobky označené starší ochrannou známkou THE O STORE nejsou prodávány prostřednictvím služeb O STORE, na které se vztahuje sporná ochranná známka Společenství, je třeba konstatovat, že relevantní veřejnost by se při setkání s maloobchodními službami, zejména maloobchodem s oděvy nebo obuví, které jsou označené ochrannou známkou O STORE, mohla domnívat, že tyto služby jsou nabízeny stejným podnikem, jako je podnik, který prodává stejné výrobky pod ochrannou známkou THE O STORE, nebo podnikem, který je s ním propojen, V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny je třeba za referenci vzít „běžné“ podmínky uvádění výrobků a služeb označených kolidujícími ochrannými známkami na trh, tj. podmínky, které lze běžně očekávat u skupiny výrobků nebo služeb označených dotčenými ochrannými známkami [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 12. ledna 2006, Devinlec v. OHIM – TIME ART (QUANTUM), T‑147/03, Sb. rozh. s. II‑11, bod 103, potvrzený v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 15. března 2007, T.I.M.E. ART v. Devinlec a OHIM, C‑171/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí].
76 Zohlednění objektivních podmínek uvádění výrobků a služeb označených kolidujícími ochrannými známkami na trh je plně odůvodněné. Je totiž třeba připomenout, že posuzování nebezpečí záměny, které musí provádět oddělení OHIM, je prospektivním posuzováním. Jelikož se zvláštní způsoby uvádění výrobků a služeb označených ochrannými známkami na trh mohou v čase a podle vůle majitelů těchto ochranných známek měnit, prospektivní analýza nebezpečí záměny mezi dvěma ochrannými známkami sledující cíl obecného zájmu, a sice ten, aby relevantní veřejnost nemohla podstupovat nebezpečí, že bude uvedena v omyl ohledně obchodního původu dotčených výrobků, nemůže záviset na obchodních záměrech, uskutečněných, či nikoliv a svojí povahou subjektivních, majitelů ochranných známek (rozsudky (QUANTUM), bod 75 výše, bod 104, a T.I.M.E. ART v. Devinlec a OHIM, bod 75 výše, bod 59).
77 Pokud jde konečně o argument žalobkyně, že je třeba vyloučit nebezpečí záměny z důvodu minimální, ne-li žádné, rozlišovací způsobilosti prvků „the“ a „o“ starší ochranné známky THE O STORE, a to tím spíše, že vedlejší účastnice neprokázala, že tato ochranná známka byla dobře zavedena na francouzském trhu, je třeba podotknout, že, jak správně uvedl OHIM, ačkoli tyto prvky, vzaty samostatně, mají nízký stupeň rozlišovací způsobilosti, nic to nemění na tom, že kombinace těchto prvků, z nichž dva pocházejí z angličtiny, se ve vztahu k uvedeným výrobkům jeví běžně rozlišovací pro francouzské spotřebitele. Jelikož starší ochranná známka je běžně rozlišovací, argument žalobkyně je třeba odmítnout jako neopodstatněný.
78 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že odvolací senát měl správně za to, že existuje nebezpečí záměny a že správně potvrdil neplatnost ochranné známky Společenství O STORE pro služby „maloobchodního a velkoobchodního prodeje oděvů, kloboučnického zboží, obuvi, sportovních tašek, baťohů a peněženek“ a „služby maloobchodu a velkoobchodu, včetně maloobchodního prodeje online“.
79 Za těchto podmínek je třeba zamítnout jediný důvod, který žalobkyně uplatňuje na podporu svého návrhového žádání.
K návrhu vedlejší účastnice založenému na čl. 134 odst. 3 jednacího řádu
Argumenty účastníků řízení
80 Vedlejší účastnice navrhuje změnu napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát shledal, že neexistuje žádná podobnost mezi oděvy a zbožím označenými ochrannou známkou THE O STORE a službami poskytovanými v rámci maloobchodu s brýlemi a jinými výrobky prodávanými pod značkou O STORE. Je totiž třeba provést konkrétní posouzení ohledně podobnosti mezi dotčenými výrobky a službami v souladu s rozsudkem Canon, bod 16 výše. Přitom brýle, šperky a hodinky mohou být podobné oděvním výrobkům nebo být vůči nim komplementární. Podniky působící v odvětví módy totiž označují svou ochrannou známkou nejen oblečení, ale rovněž tašky, brýle a hodinky; to se týká všech podniků působících v oblasti módy. Existuje tak podobnost mezi odvětvím prodeje brýlí a odvětvím odívání.
Závěry Soudu
81 Tím, že vedlejší účastnice žádá Soud o změnu napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát potvrdil rozhodnutí zrušovacího oddělení, kterým posledně uvedené zamítlo návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství ohledně služeb „maloobchodní a velkoobchodní prodej brýlí, brýlí slunečních, optických výrobků a doplňků, hodinek, chronometrů, šperků, obtisků, plakátů“, využívá možnosti, kterou jí přiznává čl. 134 odst. 3 jednacího řádu, navrhovat ve svém vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě změnu napadeného rozhodnutí v bodě, který nebyl uveden v žalobě [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 21. února 2006, Royal County of Berkshire Polo Club v. OHIM – Polo/Lauren (ROYAL COUNTY OF BERKSHIRE POLO CLUB), T‑214/04, Sb. rozh. s. II‑239, bod 50].
82 V takovém případě mohou ostatní účastníci řízení podle čl. 135 odst. 3 jednacího řádu ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim bylo doručeno vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě, předložit spis omezený na vyjádření k návrhovému žádání předloženému poprvé ve vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě (viz v tomto smyslu rozsudek ROYAL COUNTY OF BERKSHIRE POLO CLUB, bod 81 výše, bod 51). Ani žalobkyně, ani OHIM této možnosti nevyužily, avšak posledně uvedený již zaujal k tomuto bodu stanovisko ve svém vyjádření k žalobě, když navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu. Naproti tomu, jak žalobkyně, tak OHIM na jednání zaujaly stanovisko k návrhu vedlejší účastnice a vyzvaly Soud k jeho odmítnutí jako neopodstatněného.
83 Odvolací senát měl v bodě 26 napadeného rozhodnutí za to, že nebezpečí záměny bylo málo pravděpodobné v případě služeb „maloobchodní a velkoobchodní prodej brýlí, brýlí slunečních, optických výrobků a doplňků, hodinek, chronometrů, šperků, obtisků, plakátů“. Povaha maloobchodního prodeje těchto výrobků a prodeje oděvních a kožených výrobků je totiž odlišná, prodej neuspokojuje stejné potřeby, neexistuje komplementarita a distribuční kanály jsou rozdílné (body 28 až 30 napadeného rozhodnutí).
84 Tento závěr je třeba potvrdit.
85 Totiž navzdory skutečnosti, že, jak bylo konstatováno v bodech 63 až 70 výše, označení jsou velmi podobná, neexistuje žádná podobnost mezi zejména službami poskytovanými v rámci maloobchodu s brýlemi a oděvními a koženými výrobky. Starší ochranná známka se přímo ani nepřímo nevztahuje na výrobky podobné „brýlím, brýlím slunečním, optickým výrobkům a doplňkům, hodinkám, chronometrům, šperkům, obtiskům a plakátům“.
86 Argument vedlejší účastnice, že mohou být brýle, šperky a hodinky podobné oděvním výrobkům, nebo je lze považovat za komplementární, nelze přijmout, jelikož, jak správně uvedl OHIM, vztah mezi těmito výrobky je příliš nepřímý na to, aby mohl být považován za rozhodující. Je totiž třeba připomenout, že hledání určité estetické harmonie v odívání představuje společný rys pro celé odvětví módy a odívání a představuje faktor příliš obecný na to, aby sám o sobě odůvodnil závěr, že všechny dotčené výrobky jsou komplementární, a z toho důvodu podobné (rozsudek SISSI ROSSI, bod 49 výše, bod 62).
87 Výrobky, ke kterým se vztahují dotčené maloobchodní služby, a výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, uvedené v bodě 85 výše, tak nelze považovat za podobné s ohledem na kritéria vytýčená Soudním dvorem v rozsudku Canon, bod 16 výše. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že radu, která se týká brýlí, nelze považovat za komplementární k oblečení. Krom toho distribuční kanály dotčených maloobchodních služeb a dotčených výrobků jsou rozdílné; spotřebitelé navíc neočekávají, jak OHIM správně podotkl, že výrobce oblečení a kožených výrobků řídí přímo či nepřímo prodejní místa, ve kterých se prodávají brýle, sluneční brýle nebo optické výrobky nebo obráceně, které neodpovídají jeho hlavní činnosti.
88 Z toho vyplývá, že návrh vedlejší účastnice založený na čl. 134 odst. 3 jednacího řádu je třeba zamítnout.
K nákladům řízení
89 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení vynaložených OHIM. Vedlejší účastnice, která nepožadovala náhradu nákladů řízení, ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Oakley, Inc., se ukládá náhrada nákladů řízení, s výjimkou nákladů vynaložených vedlejší účastnicí.
3) Venticinque Ltd ponese vlastní náklady řízení.
Martins Ribeiro Papasavvas Wahl
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. září 2008.
Vedoucí soudní kanceláře Předseda
E. Coulon M. E. Martins Ribeiro