Language of document : ECLI:EU:T:2010:353

Věc T-532/08

Norilsk Nickel Harjavalta Oy a Umicore SA/NV

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost — Životní prostředí a ochrana zdraví lidí — Klasifikace, balení a označování některých sloučenin uhličitanu nikelnatého jako nebezpečných látek — Směrnice 2008/58/ES — Směrnice 67/548/EHS — Nařízení (ES) č. 790/2009 — Nařízení (ES) č. 1272/2008 — Úprava návrhových žádání — Časová působnost čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU — Neexistence osobního dotčení — Nepřípustnost“

Shrnutí usnesení

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Možnost založit žalobu podanou před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost na čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU – Neexistence

(Článek 230 čtvrtý a pátý pododstavec ES a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Přípravné akty – Vyloučení

(Článek 230 ES)

3.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Možnost být osobně dotčen obecně závazným aktem – Podmínky – Akty týkající se postupů hodnocení rizik a klasifikace nebezpečných látek

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)

1.      Smlouva o FEU nestanoví žádné specifické přechodné ustanovení upravující to, zda se čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU použije na soudní řízení probíhající k datu 1. prosince 2009. Co se týče konkrétně otázky časové použitelnosti pravidel, která stanoví podmínky přípustnosti žaloby na neplatnost podané jednotlivcem u soudu Unie, se v souladu s rčením tempus regit actum otázka přípustnosti žaloby musí posuzovat na základě pravidel platných ke dni, kdy byla podána, a podmínky přípustnosti žaloby se posuzují k okamžiku podání žaloby, a sice podání návrhu na zahájení řízení, přičemž zhojení vad návrhu na zahájení řízení je možné pouze v případě, že k němu dojde před uplynutím lhůty k podání žaloby. V důsledku toho jelikož v okamžiku podání žaloby na neplatnost, a sice podání jak návrhu na zahájení řízení, tak návrhu na úpravu návrhových žádání a žalobních důvodů směřujících ke zrušení, byly podmínky přípustnosti žaloby upraveny článkem 230 ES, je na otázku přípustnosti takové žaloby třeba odpovědět na základě tohoto článku.

(viz body 69–70, 72)

2.      Dílčí nebo přípravný akt nemůže být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 230 ES, jelikož takový akt nevyvolává právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobkyň tím, že podstatným způsobem mění jejich právní postavení. Případné protiprávnosti, kterými je takový přípravný akt stižen, totiž musejí být uplatněny na podporu žaloby směřující proti konečnému aktu, jehož fázi vypracování představuje. Legalita tohoto rozhodnutí tedy může být zpochybněna pouze incidenčně, a to na podporu žaloby směřující proti aktům, jimiž bylo řízení ukončeno.

(viz body 93–94)

3.      Jiný subjekt než adresát aktu může tvrdit, že je osobně dotčen ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES pouze tehdy, je-li tímto aktem zasažen z důvodu určitých pro něj zvláštních vlastností či faktické situace, která jej vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát aktu. Možnost určit více či méně přesně počet, nebo dokonce i totožnost právních subjektů, na něž se opatření použije, však nikterak neznamená, že tyto subjekty musejí být považovány za osobně dotčené tímto opatřením, je-li nesporné, že se toto použití provádí na základě objektivní právní nebo faktické situace definované dotčeným aktem. Třebaže tak skutečnost, že se osoba účastní procesu přijímání aktu Unie, ji může individualizovat ve vztahu k dotčenému aktu v případě, že ve prospěch této osoby byly na základě právní úpravy Unie stanoveny procesní záruky, tomu tak není v případě žalobkyň, které uplatňují aktivní účast na postupu hodnocení rizik určitých látek, který je stanoven v článcích 6 až 10 nařízení č. 793/93 o hodnocení a kontrole rizik existujících látek, které se nepoužijí na řízení, odlišné od předcházejícího řízení, týkající se klasifikace látky jakožto nebezpečné látky na základě směrnice 67/548 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek, a nařízení č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548 a 1999/45 a o změně nařízení č. 1907/2006.

(viz body 97–99, 103, 108–19)