Kasační opravný prostředek podaný dne 21. května 2011 Carlem De Nicolou proti rozsudku vydanému dne 8. března 2011 Soudem pro veřejnou službu ve věci F-59/09, De Nicola v. EIB

(Věc T-264/11 P)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Carlo De Nicola (Strassen, Lucembursko) (zástupce: L. Isola, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská investiční banka

Návrhové žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Navrhovatel navrhuje, aby Tribunál rozhodující o kasačním opravném prostředku, zamítající všechna návrhová žádání protistrany částečně změnil napadený rozsudek a:

vyhověl návrhům na nařízení dokazování a vyhověl zbývajícím návrhovým žádáním předloženým v rámci správního řízení;

uložil EIB náhradu nákladů řízení v obou stupních.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel předkládá na podporu kasačního opravného prostředku sedm důvodů.

Návrh na zrušení

1.    Navrhovatel poukazuje na to, že Soud pro veřejnou službu naprosto přehlédl jeho návrh na zrušení služební zprávy č. HR/Coord/2008-0038/BK ze dne 22. září 2008, přestože uváděla obhajobu EIB, podle níž právem nepředala navrhovateli kopii zvukového záznamu ze schůze před odvolacím senátem, ani úřední protokol ze schůze, takže v konečném důsledku může EIB zkreslit skutečnosti, neboť nelze podat důkaz opaku.

2.    Navrhovatel rovněž navrhoval zrušení rozhodnutí odvolacího senátu.

Soud pro veřejnou službu analogicky s řízením podle článku 90 služebního řádu úředníků shledal, že totožnost návrhu (podaného nejprve v rámci správního řízení a poté u něj) umožňuje Soudu přezkoumat pouze druhý z těchto návrhů a považovat první návrh za zcela zahrnutý ve druhém návrhu. Navrhovatel napadá uplatnění uvedeného článku 90 a je toho názoru, že má právo na prohlášení neplatnosti, neboť dotčený dokument je vložen do jeho osobního spisu a mohl by mít negativní následky na budoucí služební postup navrhovatele.

3.    Konečně, Soud pro veřejnou službu zamítl návrh na zrušení povýšení s odůvodněním, že tento návrh byl podán po lhůtě. C. De Nicola má za to, že toto rozhodnutí je protiprávní ze čtyř důvodů.

Návrh na určení

4.    Navrhovatel po Soudu pro veřejnou službu požadoval, aby určil a prohlásil, že šikana, jíž byl po 18 let obětí, musí být posuzována globálně a naplňuje všechny znaky mobbingu, jak byly vymezeny právní naukou a judikaturou v oblasti pracovního práva. Navrhovatel v této souvislosti poukazuje na nevhodnost dokumentu nadepsaného "Politika v oblasti ochrany důstojnosti osoby na pracovišti" (který ani nedefinuje pojem mobbing) a napadá rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, které shledalo jeho návrh nepřípustným, neboť je určen k získání nedovolených principiálních prohlášení nebo příkazů ve vztahu k EIB. Navrhovatel má totiž za to, že jeho návrh byl nesprávně vyložen, neboť po Soudu pro veřejnou službu požadoval, aby určil, že došlo ke zneužití v jeho neprospěch ze strany některých zaměstnanců, shledal, že šikana vzata jako celek naplňuje znaky mobbingu, a přiřknul odpovědnost za toto jednání EIB coby příkazci.

5.    Navrhovatel též napadá část rozsudku, v níž Soud pro veřejnou službu v rozporu s článkem 41 pracovního řádu zaměstnanců mylně tvrdil, že bylo nezbytné postupovat podle analogie, a sám vytvořil soubor pravidel uplatnitelných na EIB v rozporu s její nezávislostí.

6.    Krom toho Soud a quo nesprávně uplatnil na soukromoprávní pracovní smlouvu předpisy, které byly přijaty pouze pro úředníky, a ještě horší je to, že tvrdil, že je oprávněn uplatnit na protiprávní skutky spáchané některými zaměstnanci právní úpravu stanovenou v oblasti správních aktů.

Návrhy na uložení povinnosti

7.    Navrhovatel předložil tři návrhy na uložení povinnosti: 1. upustit od mobbingu; 2. uložit náhradu nemajetkových a majetkových újem vzniklých navrhovateli a 3. uložit náhradu nákladů řízení.

K prvnímu návrhu se Soud nevyjádřil.

Druhý návrh poté, co jej nesprávně vyložil, zamítl, neboť navrhovatel žádal o určité náhrady škod vzniklých v důsledku protiprávního jednání EIB, nezávisle na případné kvalifikaci tohoto jednání po požadovaném celkovém přezkumu.

Navrhovatel má každopádně za to, že tento návrh není nepřípustný proto, že neexistuje žádný "akt nepříznivě zasahující do právního postavení", k němuž by se pojily návrhy na náhradu škody. Sporný pracovní poměr je totiž soukromoprávní povahy a jde zde o protiprávní jednání, a nikoli o akty.

Třetí návrh na uložení povinnosti Soud zamítl s mylným odůvodněním, že navrhovatel nenavrhl, aby byla EIB uložena náhrada nákladů řízení.

____________