USNESENÍ SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ (třetího senátu)
6. července 2004(*)
„Nařízení (ES) č. 1829/2002 – Zápis označení původu – ‚Feta‘ – Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Nepřípustnost“
Ve věci T-370/02,
Alpenhain-Camembert-Werk, se sídlem v Lehen/Pfaffing (Německo),
Bergpracht Milchwerk GmbH & Co. KG, se sídlem v Tettnang (Německo),
Käserei Champignon Hofmeister GmbH & Co. KG, se sídlem v Lauben (Německo),
Bayerland eG, se sídlem v Norimberku (Německo),
Hochland AG, se sídlem v Heimenkirch (Německo),
Milchwerk Crailsheim-Dinkelsbühl eG, se sídlem v Crailsheimu (Německo),
Rücker GmbH, se sídlem v Aurich (Německo),
žalobkyně,
zastoupené J. Salzwedelem a J. Wernerem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
podporované
Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným P. Ormond, jako zmocněnkyní,
vedlejším účastníkem,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené J. L. Iglesias Buhiguesem, S. Grünheidem a A.‑M. Rouchaud‑Joët, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Řeckou republikou, zastoupenou V. Kontolaimosem, I. Chalkiasem a M. Tassopoulou, jako zmocněnci,
a
Sdružením řeckých producentů mléčných produktů (Sevgap), zastoupeným N. Korogiannakisem, advokátem,
vedlejšími účastníky,
jejímž předmětem je návrh na zrušení nařízení Komise (ES) č. 1829/2002 ze dne 14. října 2002, kterým se mění příloha nařízení (ES) č. 1107/96, pokud jde o název „Feta“ (Úř. věst. L 277, s. 10; Zvl. vyd. 03/37, s. 195) jakožto chráněné označení původu,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (třetí senát)
ve složení J. Azizi, předseda, M. Jaeger a F. Dehousse, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: H. Jung,
vydává toto
Usnesení
Právní rámec
1 Nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992, o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 208, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 4; dále jen „základní nařízení“) stanoví podle svého článku 1 pravidla týkající se ochrany označení původu a zeměpisných označení ve Společenství, kterou mohou požívat určité zemědělské produkty a určité potraviny.
2 Podle čl. 2 odst. 2 písm. a) základního nařízení je „označením původu“ „název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny:
– které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země a
– jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a jehož produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti“.
3 Článek 2 odst. 3 základního nařízení stanoví:
„Za označení původu se rovněž považují určitá tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zemědělský produkt nebo potravinu pocházející z regionu nebo z určitého místa, které splňují podmínky uvedené v odst. 2 písm. a) druhé odrážce“.
4 Podle článku 3 základního nařízení nemohou být zapsány názvy, které zdruhověly. Pro účely uvedeného nařízení se „názvem, který zdruhověl“ rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který, přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně produkovány nebo uváděny na trh, se stal pro zemědělský produkt nebo potravinu běžným názvem.
5 Pro určení, zda název zdruhověl či ne, se přihlíží ke všem činitelům, zejména:
– ke stávající situaci v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby,
– ke stávající situaci v ostatních členských státech,
– k příslušným vnitrostátním předpisům a předpisům Společenství.
6 Zápis názvu zemědělských produktů a potravin jako chráněného označení původu musí přitom splňovat podmínky stanovené základním nařízením a zvláště odpovídat specifikaci vymezené v čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení. Tento zápis přiznává uvedenému názvu ochranu v rámci Společenství.
7 Články 5 až 7 základního nařízení upravují řízení o zápisu názvu, takzvaný „běžný postup“, které umožňuje každé skupině definované jako sdružení producentů nebo zpracovatelů stejných zemědělských produktů nebo potravin bez ohledu na jeho právní formu nebo složení nebo za určitých podmínek veškerým fyzickým nebo právnickým osobám podat žádost o zápis v členském státě, ve kterém leží dotyčná zeměpisná oblast. Členský stát ověří, zda je žádost oprávněná, a postoupí ji Komisi. Pokud tato dojde k závěru, že název splňuje podmínky ochrany, zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství specifické údaje, které jsou uvedeny v čl. 6 odst. 2 základního nařízení.
8 Článek 7 základního nařízení, ve znění nařízení Rady (ES) č. 535/97 ze dne 17. března 1997 (Úř. věst. L 83, s. 3; Zvl. vyd. 03/20, s. 352), stanoví:
„1. Do šesti měsíců ode dne zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství podle čl. 6 odst. 2 může každý členský stát podat proti zápisu námitky.
2. Příslušné orgány členských států zajistí, aby všechny osoby, které mohou prokázat oprávněný hospodářský zájem, mohly nahlédnout do přihlášky. Navíc mohou členské státy podle stávající situace v členských státech umožnit přístup i dalším stranám s oprávněným zájmem.
3. Každá právnická nebo fyzická osoba s oprávněným zájmem může vznést proti navrhovanému zápisu námitky, a to zasláním řádně odůvodněného prohlášení příslušnému orgánu členského státu, v němž má bydliště či sídlo nebo je usazena. Příslušný orgán přijme nezbytná opatření, aby bylo k těmto připomínkám nebo námitkám ve stanovených lhůtách přihlédnuto.
[...]“
9 Pokud žádný členský stát nepodá Komisi námitky proti zamýšlenému zápisu, zapíše se název do rejstříku vedeného Komisí, nazvaného „Rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení“.
10 Jestliže se nepodaří dotčeným členským státům dosáhnout v případě přípustných námitek vzájemné dohody podle čl. 7 odst. 5 základního nařízení, rozhodne Komise za použití postupu podle článku 15 tohoto nařízení (řízení výborové). Článek 7 odst. 5 písm. b) základního nařízení stanoví, že Komise přihlédne při svém rozhodování „k tradičně a poctivě uplatňovaným zvyklostem a skutečnému nebezpečí záměny.“
11 Článek 17 základního nařízení upravuje řízení o zápisu, takzvaný „zjednodušený postup“, které se liší od běžného postupu. Podle tohoto postupu sdělí členské státy Komisi, která jsou u nich právně chráněná označení nebo která ze vžitých označení chtějí zapsat podle základního nařízení. Postup podle článku 15 základního nařízení se použije obdobně. Článek 17 odst. 2 věta druhá tohoto nařízení upřesňuje, že námitkové řízení podle článku 7 nelze použít v rámci zjednodušeného postupu.
Skutkový základ sporu
12 Dopisem ze dne 21. ledna 1994 požádala řecká vláda Komisi o zápis názvu „Feta“ jako chráněného označení původu v souladu s článkem 17 základního nařízení.
13 Dne 19. ledna 1996 předložila Komise výboru zřízenému článkem 15 základního nařízení návrh nařízení obsahujícího seznam názvů způsobilých být zapsány jako chráněná zeměpisná označení nebo jako chráněná označení původu podle článku 17 základního nařízení. Tento seznam obsahoval výraz „Feta“. Jelikož výbor nezaujal stanovisko k tomuto návrhu ve lhůtě, která mu byla stanovena, předložila ho Komise dne 6. března 1996 Radě v souladu s čl. 15 čtvrtým pododstavcem základního nařízení. Rada nerozhodla ve lhůtě tří měsíců stanovené článkem 15 pátým pododstavcem základního nařízení.
14 V důsledku toho přijala Komise podle článku 15 pátého pododstavce základního nařízení dne 12. června 1996 nařízení (ES) č. 1107/96 o zápisu zeměpisných označení a označení původu podle postupu stanoveného v článku 17 [základního] nařízení (Úř. věst. L 299, s. 31; Zvl. vyd. 03/19, s. 176). V souladu s článkem 1 nařízení č. 1107/96 byl název „Feta“ obsažený v příloze tohoto nařízení v části A v položce „Sýry“ a pod názvem země „Řecko“ zapsán jakožto chráněné označení původu.
15 Rozsudkem ze dne 16. března 1999, Dánsko, Německo a Francie v. Komise (C‑289/96, C‑293/96 a C‑299/96, Recueil, s. I‑1541), zrušil Soudní dvůr nařízení č. 1107/96 v rozsahu, v němž provedlo zápis názvu „Feta“ jakožto chráněného označení původu. Soudní dvůr ve svém rozsudku uvedl, že Komise při přezkoumávání otázky, zda je „Feta“ druhovým označením, nezohlednila řádně veškeré faktory, které měla podle čl. 3 odst. 1 třetího pododstavce základního nařízení vzít v úvahu.
16 V návaznosti na tento rozsudek Komise přijala dne 25. května 1999 nařízení (ES) č. 1070/1999, kterým se mění příloha nařízení č. 1107/96, kterým byl název „Feta“ vymazán z Rejstříku chráněných zeměpisných označení a označení původu, jakož i z přílohy nařízení č. 1107/96 (Úř. věst. L 130, s. 18; Zvl. vyd. 03/25, s. 274).
17 Po pozdějším opětovném přezkumu žádosti o zápis řecké vlády předložila Komise výboru podle čl. 15 druhého pododstavce základního nařízení návrh nařízení a navrhla zapsat název „Feta“ na základě článku 17 základního nařízení jako chráněné označení původu do Rejstříku chráněných zeměpisných označení a označení původu. Jelikož se výbor k tomuto návrhu v rámci stanovené lhůty nevyjádřil, předložila ho Komise podle čl. 15 čtvrtého pododstavce základního nařízení Radě.
18 Jelikož Rada nepřijala rozhodnutí o návrhu v rámci lhůty stanovené v čl. 15 pátém pododstavci základního nařízení, přijala Komise dne 14. října 2002 nařízení (ES) č. 1829/2002, kterým se mění příloha nařízení č. 1107/96, pokud jde o název „Feta“ (Úř. věst. L 277, s. 10; Zvl. vyd. 03/37, s. 195; dále jen „napadené nařízení“). Na základě tohoto nařízení byl název „Feta“ znovu zapsán jako chráněné označení původu a byl připojen do přílohy nařízení č. 1107/96, části A pod položky „Sýry“ a „Řecko“.
19 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 12. prosince 2002 podaly žalobkyně tuto žalobu.
20 Dopisem ze dne 14. února 2003 navrhla Komise přerušení řízení do doby vydání rozsudku ve věcech C‑465/02 a C‑466/02.
21 Dopisem ze dne 17. března 2003 sdělily žalobkyně, že se staví proti návrhu na přerušení řízení, a navrhly Soudu, aby postoupil věc Soudnímu dvoru, aby byla spojena s věcmi C‑465/02 a C‑466/02.
22 Rozhodnutím ze dne 19. března 2003 zamítl Soud návrh na přerušení řízení, jakož i návrh na postoupení věci Soudnímu dvoru a nařídil pokračovat v řízení.
23 Samostatným podáním, došlým kanceláři Soudu dne 12. června 2003, vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle článku 114 jednacího řádu Soudu. Dne 1. srpna 2003 se žalobkyně k této námitce písemně vyjádřily.
24 Návrhy, došlými kanceláři Soudu dne 16. dubna, respektive 2. května 2003 podaly Řecká republika a Sdružení řeckých producentů mléčných produktů (Sevgap) návrh na vstoupení do řízení jakožto vedlejší účastníci na podporu návrhů Komise.
25 Návrhem došlým soudní kanceláři dne 28. dubna 2003 podalo Spojené království Velké Británie a Severního Irska návrh na vstoupení do řízení jakožto vedlejší účastník na podporu návrhů žalobkyň.
26 Usneseními ze dne 4. března 2004 bylo Řecké republice, Spojenému království Velké Británie a Severního Irska a Sevgap povoleno vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci.
27 Dne 30. března 2004 Řecká republika předložila své vyjádření vedlejšího účastníka na podporu návrhů Komise.
28 Spojené království Velké Británie a Severního Irska nepředložilo své vyjádření vedlejšího účastníka ve stanovené lhůtě.
29 Sevgap bylo povoleno vstoupit do řízení jakožto vedlejší účastník podle čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu, přičemž jeho vedlejší účastenství se omezuje na předložení vyjádření v průběhu ústní části řízení.
Návrhy účastníků řízení
30 Ve své žalobě žalobkyně navrhují, aby Soud:
– zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž provedlo zápis názvu „Feta“ jako chráněného označení původu;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
31 Ve své námitce nepřípustnosti Komise navrhuje, aby Soud:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
32 Ve svých vyjádřeních k námitce nepřípustnosti navrhují žalobkyně, aby Soud námitku nepřípustnosti zamítl.
33 Ve svém vyjádření vedlejšího účastníka Řecká republika navrhuje, aby Soud odmítl žalobu jako nepřípustnou.
K přípustnosti žaloby
34 Projednávanou žalobou žalobkyně, sedm německých společností produkujících sýr Feta z kravského mléka, navrhují zrušení napadeného nařízení. Dovolávají se zejména porušení článků 3 a 17 základního nařízení a podpůrně článků 2 a 4 uvedeného nařízení, jakož i článku 30 ES a základních práv týkajících se ochrany vlastnictví a práva na výkon povolání, zakotvených v právním řádu Společenství.
35 Komise se domnívá, že žaloba je nepřípustná z důvodu, že žalobkyně nejsou aktivně legitimovány ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
36 Na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu, požaduje-li to některý účastník řízení, může Soud vydat rozhodnutí o nepřípustnosti bez projednání věci samé. Podle odst. 3 stejného článku následuje dále ústní část řízení, pokud Soud nerozhodne jinak. V projednávaném případě má Soud věc na základě přezkumu spisu za dostatečně objasněnou, aby mohl rozhodnout o námitce Komise, aniž by zahájil ústní část řízení.
Argumenty účastníků řízení
37 Komise tvrdí, že žaloba se týká nařízení s obecnou působností ve smyslu čl. 249 druhého pododstavce ES a že žalobkyně nejsou napadeným nařízením osobně dotčeny.
38 Žalobkyně tvrdí, že žaloba je přípustná.
39 Žalobkyně zaprvé uplatňují, že kromě řeckých producentů jsou spolu s jediným dánským producentem nejdůležitějšími producenty sýru Feta ve Společenství a produkují více než 90 % sýru Feta vyprodukovaného v Německu.
40 Jelikož produkují sýr Feta již mnoho let ve velkém množství, mohou se dovolávat tradičních, dobře zavedených a stabilních obchodních vztahů a odbytišť zahrnujících dlouhodobé dodavatelské smlouvy. Z tohoto důvodu jsou zvláště dotčeny napadeným nařízením ve smyslu judikatury Soudního dvora (rozsudky Soudního dvora ze dne 1. července 1965, Toepfer a Getreide‑Import Gesellschaft v. Komise EHS, C‑106/63 a C‑107/63, Recueil, s. 525, a ze dne 17. ledna 1985, Piraiki‑Patraiki a další v. Komise, C‑11/82, Recueil, s. 207).
41 Žalobkyně zadruhé uplatňují, že použitím zjednodušeného postupu podle článku 17 základního nařízení Komisí byly zbaveny procesních záruk stanovených v běžném postupu, který v souladu s článkem 7 základního nařízení přiznává všem osobám, jejichž oprávněné zájmy byly dotčeny, možnost vznést námitky proti zamýšlenému zápisu. V tomto kontextu zdůrazňují, že ve svém návrhu změny základního nařízení směřujícím ke zrušení zjednodušeného postupu článku 17 uvedeného nařízení Komise výslovně odůvodnila svůj návrh skutečností, že právo vznést námitky upravené v běžném postupu je „základní podmínkou pro garantování nabytých práv či pro zamezení újmám při zápisu“.
42 Žalobkyně zatřetí tvrdí, že jsou aktivně legitimovány k podání žaloby na základě judikatury vyplývající z rozsudku Soudu ze dne 3. května 2002, Jégo‑Quéré v. Komise (T‑177/01, Recueil, s. II‑2365), jakož i ze stanoviska generálního advokáta Jacobse k rozsudku Soudního dvora ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, 6681), podle které musí být fyzická nebo právnická osoba považována za osobně dotčenou ustanovením práva Společenství s obecnou působností, které se jí bezprostředně týká, pokud se toto ustanovení nepochybně a v rozhodné době dotýká její právní situace tím, že omezuje její práva nebo jí ukládá povinnosti. Napadené nařízení přitom poškozuje jejich zájmy, neboť vede k tomu, že po uplynutí přechodné lhůty již nebudou moci užívat název „Feta“.
43 Ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti žalobkyně sice připouštějí, že napadené nařízení je opatřením s obecnou působností, ale uvádějí, že ačkoliv nařízení zvýhodňuje všechny současné a budoucí řecké producenty sýru Feta z ovčího a kozího mléka, kteří mohou jako jediní tento název nadále legálně užívat, znevýhodňuje naopak všechny současné neřecké producenty sýru Feta z kravského mléka, kterým bude užívání názvu po uplynutí přechodného období zakázáno. Zdůrazňují, že napadený akt způsobuje účinky na trhu pouze v neprospěch posledně uvedených.
44 Žalobkyně vysvětlují, že název „Feta“ je v celosvětovém měřítku již dlouho druhovým označením, a že proto nemělo být podle čl. 3 odst. 1 základního nařízení zapsáno do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení. Komise nesprávně přijala napadené nařízení, neboť se domnívala, že mimořecké trhy pro sýr Feta z kravského mléka se vytvořily pouze díky protiprávnímu využívání prestiže řeckého sýru Feta z ovčího mléka.
45 Z důvodu zpětně působícího a opravného zásahu Komise na trhu nemůže být napadené nařízení považováno za nařízení způsobující „obecné a abstraktní“ účinky, neboť je určeno pouze omezenému okruhu hospodářských subjektů, které jsou na trhu ve zvláštní situaci a které jsou osobně dotčeny ve svých zvláštních právech. Toto nařízení vede ve skutečnosti k zániku trhu sýru Feta z kravského mléka, vzniklého v Německu a šířeji v Evropě, neboť spotřebitel zvyklý na sýr Feta z kravského mléka nerozezná tento výrobek rychle pod žádným jiným názvem.
46 Žalobkyně se domnívají, že je také neslučitelné s očekáváními, která v Evropské unii vyplývají z právní ochrany poskytované Soudním dvorem, aby dotčené subjekty nemohly nechat soudně přezkoumat legalitu napadeného nařízení, které znamená úplný zánik jejich odbytišť.
47 Soud nepovažoval předložení věci vnitrostátním soudcem Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce podle článku 234 ES, ani žalobu pro mimosmluvní odpovědnost Společenství podle článku 235 ES a čl. 288 druhého pododstavce ES za efektivní opravný prostředek umožňující dotčeným osobám zpochybnit legalitu ustanovení práva Společenství s obecnou působností, které přímo omezují jejich právní postavení. Žaloby na náhradu škody podle článku 235 ES a čl. 288 druhého pododstavce ES nemohou ostatně nahradit účinnou ochranu základních práv na evropské úrovni, neboť neumožňují z právního řádu Společenství odstranit akt, který se ukáže být protiprávním.
48 Mimoto vzhledem k tomu, že zákaz dále užívat druhové označení „Feta“ pro sýr Feta z kravského mléka po datu stanoveném v napadeném nařízení má přímý účinek a nevyžaduje prováděcí opatření v členských státech, proti kterým by bylo možno podat žalobu před vnitrostátními soudy, žalobkyně mohou uplatnit porušení svých základních práv předmětným opatřením Společenství pouze tak, že poruší ustanovení upravené v tomto opatření a budou se dovolávat protiprávnosti těchto opatření v rámci řízení zahájených proti nim.
49 V souladu s nedávnou judikaturou Soudu je efektivní soudní ochrana jednotlivců zaručena jen tehdy, když mají podniky, které jsou bezprostředně a osobně dotčeny ustanovením práva Společenství s obecnou působností, také přístup k soudům Společenství. Podnik je osobně dotčen, jestliže je dotčen nepochybně a v rozhodné době skutečností, že opatření omezuje jeho práva nebo mu ukládá povinnosti. To nemůže být v případě žalobkyň zpochybněno, neboť jejich odbytiště jsou ohrožena a jejich podíly na trhu by byly přinejmenším v dohledné době zlikvidovány.
50 Žalobkyně připomínají, že Soud zdůraznil, že přístup k soudci Společenství je jedním ze základních znaků právního společenství a spočívá na společných ústavních tradicích společných členským státům, jakož i na článcích 6 a 13 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Zdůrazňují, že článek 47 Charty základních práv Evropské unie potvrdil, že toto právo na efektivní opravný prostředek existuje pro každou osobu, jejíž právo nebo svoboda zaručená právem Unie, byly narušeny.
Závěry Soudu
51 Článek 230 čtvrtý pododstavec ES stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba může za stejných podmínek podat žalobu proti rozhodnutím, která jsou jí určena, jakož i proti rozhodnutím, která, byť vydaná ve formě nařízení nebo rozhodnutí určeného jiné osobě, se jí bezprostředně a osobně dotýkají.
52 Podle ustálené judikatury musí být kritériem rozlišení mezi nařízením a rozhodnutím posuzováno na základě toho, zda se jedná o akt s obecnou působností, či nikoliv (usnesení Soudního dvora ze dne 23. listopadu 1995, Asocarne v. Rada, C‑10/95 P, Recueil, s. I‑4149, bod 28, a ze dne 24. dubna 1996, Cassa nazionale di previdenza ed assistenza a favore degli avvocati e dei procuratori legali v. Rada, C‑87/95 P, Recueil, s. I‑2003, bod 33). Akt má obecnou působnost, když se použije na objektivně určené situace a způsobuje právní účinky vůči abstraktně vymezeným kategoriím osob (rozsudek Soudu ze dne 10. července 1996, Weber v. Komise, T‑482/93, Recueil, s. II‑609, bod 55, a uvedená judikatura).
53 V projednávaném případě zajišťuje napadené nařízení názvu „Feta“ ochranu označení původu upravenou základním nařízením. Označení původu je definováno v čl. 2 odst. 2 písm. a) jako název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny, které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země, jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a jehož produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti.
54 Tato ochrana spočívá v tom, že užívání názvu „Feta“ je vyhrazeno producentům usazeným v popsané zeměpisné oblasti, jejichž produkty splňují zeměpisné a kvalitativní požadavky stanovené v dokumentaci stanovující podmínky užívání příslušného označení. Jak Komise správně zdůraznila, není napadené nařízení určeno určitým subjektům takovým, jako jsou žalobkyně, nýbrž přiznává všem podnikům, jejichž produkty splňují předepsané zeměpisné a kvalitativní požadavky, právo prodávat produkty pod uvedeným označením, přičemž upírá toto právo všem podnikům, jejichž produkty tyto podmínky, které jsou pro veškeré podniky stejné, nesplňují. Napadené nařízení platí jak pro všechny současné a budoucí producenty sýru Feta, kteří jsou oprávněni užívat tento název, tak i pro producenty, kterým je po uplynutí přechodné lhůty zakázáno název užívat. Týká se nejen producentů z členských států, ale způsobuje právní účinky i vůči neznámému počtu producentů ze třetích zemí, kteří chtějí v současné době nebo v budoucnosti do Společenství dovážet sýr Feta.
55 Napadené nařízení tak představuje opatření s obecnou působností ve smyslu čl. 249 druhého pododstavce ES. Použije se na objektivně určené situace a způsobuje právní účinky vůči abstraktně vymezeným skupinám osob (viz v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne 15. září 1998, Molkerei Großbraunshain a Bene Nahrungsmittel v. Komise, T‑109/97, Recueil, s. II‑3533; ze dne 26. března 1999, Biscuiterie‑confiserie LOR a Confiserie du Tech v. Komise, T‑114/96, Recueil, s. II‑913, body 27 až 29, a ze dne 9. listopadu 1999, CSR Pampryl v. Komise, T‑114/99, Recueil, s. II‑3331, body 42 a 43). Tato obecná působnost vyplývá ostatně z účelu dotčené právní úpravy, a sice ochrany platně zapsaných zeměpisných označení a označení původu erga omnes v celém Evropském společenství.
56 Není však vyloučeno, že ustanovení, které má svou povahou a svou působností normativní charakter, se může osobně dotýkat fyzické nebo právnické osoby. Tak je tomu v případě, kdy je fyzická nebo právnická osoba dotyčným aktem zasažena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát aktu (rozsudky Soudního dvora ze dne 15. července 1963 ve věci Plaumann v. Komise, C‑25/62, Recueil, s. 199, 223; ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada, C‑309/89, Recueil, s. I‑1853, body 19 a 20, a rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 42 výše, bod 36; rozsudek Weber v. Komise, bod 52 výše, bod 56).
57 V projednávaném případě se nedá vyvodit ze skutkových tvrzení žalobkyň, za předpokladu jejich správnosti, že by měly jakoukoli vlastnost, která by pro ně byla zvláštní nebo, že by existovala faktická situace, která by je vymezovala a tím by je individualizovala vzhledem ke všem dotčeným hospodářským subjektům. Žalující podniky jsou naopak napadeným nařízením dotčeny jen ve svém postavení jakožto hospodářské subjekty produkující nebo prodávající sýr, které nesplňují podmínky pro užívání chráněného označení původu „Feta“. Žalobkyně jsou proto zasaženy stejným způsobem jako všechny ostatní podniky, jejichž produkty také nejsou v souladu s předmětnými požadavky práva Společenství.
58 Co se týče tvrzení žalobkyň, že jsou kromě řeckých producentů a jednoho dánského producenta nejdůležitějšími producenty sýru Feta v Evropském společenství a produkují více než 90 % sýru Feta vyprodukovaného v Německu, postačí připomenout, že skutečnost, že podnik má velký podíl na dotčeném trhu, nepostačuje sama o sobě k tomu, aby tento podnik vymezovala vzhledem ke všem ostatním hospodářským subjektům dotčeným napadeným nařízení (usnesení CSR Pampryl v. Komise, bod 55 výše, bod 46).
59 Také tvrzení žalobkyň, že napadené nařízení zasahuje zásadním způsobem jen osm producentů, je, nehledě na to, že je v rozporu s údajem v žalobě, že sýr Feta je produkován ve významném množství v šesti členských státech Evropského společenství a ve velkém počtu třetích států, každopádně irelevantní, neboť podle ustálené judikatury nejsou obecná působnost a na základě toho normativní povaha aktu zpochybněny možností určit více či méně přesně počet nebo dokonce totožnost právních subjektů, na které se tento akt v určitém okamžiku použije, pokud je nepochybné, že toto použití se uskutečňuje na základě objektivní právní nebo faktické situace vymezené aktem v souvislosti se stanovením jeho účelu (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1968, Zuckerfabrik Watenstedt v. Rada, C‑6/68, Recueil, s. 595, 605 a 606, a usnesení Soudu ze dne 29. června 1995, Cantina cooperativa fra produttori vitivinicoli di Torre di Mosto a další v. Komise, T‑183/94, Recueil, s. II‑1941, bod 48). Tak je tomu v projednávaném případě, neboť napadené nařízení se týká bez rozdílu všech producentů, kteří uvádějí v současné době nebo chtějí v budoucnosti uvádět ve Společenství na trh sýr pod názvem „Feta“.
60 Žalobkyně rovněž uplatňují, že jsou individualizovány tím, že jsou hospodářsky dotčeny. Odkazujíce na rozsudky Soudního dvora ve věcech Toepfer und Getreide‑Import Gesellschaft v. Komise EHS, bod 40 výše, a Piraiki‑Patraiki a další v. Komise, bod 40 výše, tvrdí, že zákaz užívat název „Feta“ vyplývající z napadeného nařízení pro podniky, které produkují sýr Feta z kravského mléka, znemožňuje jakékoliv další uvádění tohoto sýru na trh a že tyto podniky nebudou moci dodržet své dlouhodobé dodavatelské smlouvy a pokračovat v nich.
61 V tomto ohledu je nejprve třeba podotknout, že napadené nařízení se nedotýká případných dodavatelských smluv uzavřených na dlouhé období, nýbrž pouze zakazuje ve spojení s článkem 13 základního nařízení po uplynutí přechodného období jakékoli protiprávní přivlastnění, napodobení nebo evokaci chráněného označení „Feta“. Tento zákaz se použije jak pro žalobkyně, tak pro všechny ostatní producenty, kteří jsou v současnosti nebo potenciálně ve stejné situaci.
62 Je namístě dále připomenout, že skutečnost, že akt s obecnou působností může způsobovat různé právní účinky vůči různým právním subjektům, na které se vztahuje, posledně uvedené nemůže vymezovat vzhledem ke všem ostatním dotčeným subjektům, pokud – jako v projednávaném případě – se použití tohoto aktu uskutečňuje na základě objektivně určené situace (rozsudek Soudu ze dne 22. února 2000, ACAV a další v. Rada, T‑138/98, Recueil, s. II‑341, bod 66, a usnesení Soudu ze dne 30. ledna 2001, La Conqueste v. Komise, T‑215/00, Recueil, s. II‑181, bod 37). Soudní dvůr výslovně potvrdil, že skutečnost, že je žalobce v okamžiku přijetí nařízení o zápisu označení původu v situaci, která vyžaduje, aby přizpůsobil svou výrobní strukturu, aby splnil podmínky stanovené nařízením, nepostačí pro to, aby byl osobně dotčen způsobem obdobným tomu, jakým by byl dotčen adresát aktu (usnesení Soudního dvora ze dne 30. ledna 2002, La Conqueste v. Komise, C‑151/01 P, Recueil, s. I‑1179, bod 35).
63 Žalobkyně nesprávně tvrdí, že jsou ve stejné situaci jako žalobkyně ve věcech Toepfer a Getreide‑Import Gesellschaft v. Komise EHS, bod 40 výše, a Piraiki‑Patraiki a další v. Komise, bod 40 výše.
64 Ve věci Toepfer a Getreide‑Import‑Gesellschaft v. Komise EHS, bod 40 výše, se totiž napadené opatření týkalo výhradně dovozců, jejichž počet a totožnost byly známy a kteří požádali před přijetím napadeného rozhodnutí o dovozní licence, jejichž udělení se stalo v důsledku dotyčného rozhodnutí nemožným. Také ve věci Piraiki‑Patraiki a další v. Komise, bod 40 výše, ve které se jednalo o legalitu rozhodnutí Komise, kterým bylo Francii povoleno podřídit dovoz bavlněných nití z Řecka režimu kvót, byly žalobkyně napadeným rozhodnutím osobně dotčeny, neboť patřily k omezenému okruhu hospodářských subjektů zvláště zasažených napadeným rozhodnutím, neboť předtím uzavřely v dobré víře kupní smlouvy, které bylo třeba plnit během doby použitelnosti ochranného opatření uvedeného v rozhodnutí, a jejichž plnění se proto stalo z důvodu překročení přípustné kvóty zcela nebo částečně nemožným.
65 Krom toho nelze dojít k závěru o osobní dotčenosti žalobkyň ani z rozsudku ve věci Codorniu v. Rada, bod 56 výše, ve které bylo žalujícímu podniku ustanovením práva s obecnou působností bráněno v užívání grafické ochranné známky, kterou nechal zapsat a kterou užíval během dlouhého časového období před přijetím nařízení dotčeného v dané věci, takže se podnik nacházel v situaci, která jej vymezovala vzhledem ke všem ostatním hospodářským subjektům. V projednávaném případě žalobkyně totiž neprokázaly a ostatně ani netvrdily, že jimi nárokované užívání názvu „Feta“ vyplývá ze zvláštního obdobného práva, které nabyly na vnitrostátní úrovni nebo na úrovni Společenství před přijetím napadeného nařízení a které bylo přijetím tohoto nařízení porušeno.
66 Skutečnost, že žalobkyně uváděly na trh své produkty pod názvem „Feta“, jim nepřiznává zvláštní právo ve smyslu výše uvedené judikatury. Situace žalobkyň se tak neliší od situace ostatních producentů, kteří své produkty uváděli na trh také jako sýr „Feta“ a po zápisu chráněného označení původu nejsou dále oprávněni k užívání tohoto označení. Neexistence zvláštního práva přiznaného ostatním hospodářským subjektům je ostatně potvrzena tím, že tato situace je výslovně abstraktním a obecným způsobem upravena čl. 13 odst. 2 základního nařízení, který stanoví přechodné období, jež zajišťuje při dodržení určitých podmínek bez rozdílu všem producentům dobu na přizpůsobení, která je dostatečně dlouhá, aby byla vyloučena jakákoliv újma.
67 Pokud jde konečně o argument žalobkyň, že byly užitím zjednodušeného postupu při zápisu názvu „Feta“ zbaveny procesních práv, je třeba připomenout, že Soud již několikrát rozhodl, že judikaturu, na kterou žalobkyně odkazují a která byla vytvořena v prvé řadě v oblasti antidumpingových cel, soutěžního práva a státních podpor, nelze přenést na řízení o zápisu chráněných označení podle základního nařízení (usnesení Molkerei Großbraunshain a Bene Nahrungsmittel v. Komise, bod 55 výše), neboť toto nařízení nestanoví ve prospěch jednotlivců zvláštní procesní záruky na úrovni Společenství (usnesení CSR Pampryl v. Komise, bod 55 výše).
68 Soudní dvůr potvrdil tuto judikaturu ve svém usnesení ze dne 26. října 2000, Molkerei Großbraunshain a Bene Nahrungsmittel v. Komise (C‑447/98 P, Recueil s. I‑9097, body 71 až 73; viz v tomto smyslu též usnesení ze dne 30. ledna 2002, La Conqueste v. Komise, bod 62 výše, body 43 a 44), když uvedl:
„71. I za předpokladu, že by použití řízení podle článku 17 [základního] nařízení bylo protiprávní a že by existence procesních práv jednotlivce, výslovně zaručených příslušnou právní úpravou, nebo pouhá účast na procesu vypracovávání normativního aktu orgánem Společenství mohly individualizovat jednotlivce ve smyslu čl. [230] čtvrtého pododstavce [ES], nemohl by každopádně výkon práva vznést námitky tak, jak je stanoveno v rámci běžného postupu zápisu, přiznávat žalobkyním právo podat žalobu proti aktu přijatému na konci tohoto postupu.
72. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že jednak může vznést u Komise podle čl. 7 odst. 1 a odst. 3 [základního] nařízení námitky proti zamýšlenému zápisu pouze členský stát, na který se předtím obrátila fyzická nebo právnická osoba, která může odůvodnit oprávněný hospodářský zájem.
73. Krom toho podle čl. 7 odst. 5 [základního] nařízení, pokud jsou námitky vznesené ke Komisi přípustné, stojí proti sobě v námitkovém řízení členský stát nebo členské státy, které vznesly námitky proti zápisu, a členský stát, který podal žádost o zápis. Podle tohoto ustanovení je totiž věcí ,zainteresovaných členských států‘, aby se pokusily o vzájemnou dohodu a tuto případně Komisi oznámily.“
69 Z toho plyne, že argument vycházející z existence procesních práv tak není způsobilý žalobkyně individualizovat.
70 Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba je nepřípustná, neboť napadené nařízení představuje opatření s obecnou působností a nezasahuje žalobkyně z důvodu určitých okolností, které by byly pro žalobkyně zvláštní, nebo faktické situace, která by je vymezovala vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizovala.
71 Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyň vycházejícím z požadavku efektivní soudní ochrany.
72 Nehledě na to, že je věcí členských států, aby stanovily úplný systém opravných prostředků a řízení umožňujících respektování práva na efektivní soudní ochranu, přímá žaloba na zrušení k soudci Společenství nemůže být přípustná, i když může být po konkrétním přezkumu vnitrostátních procesních předpisů tímto soudcem prokázáno, že tyto předpisy neopravňují jednotlivce k podání žaloby, která by mu umožnila napadnout platnost zpochybňovaného aktu Společenství (usnesení Soudního dvora ze dne 12. prosince 2003 ve věci Bactria v. Komise, C‑258/02 P, Recueil, s. I‑15105, bod 58). Soudní dvůr jasně stanovil, pokud jde o podmínku individuálního zájmu podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, že i když je pravda, že podmínka osobního dotčení musí být vykládána ve světle zásady efektivní soudní ochrany tak, že jsou brány v úvahu rozličné okolnosti, které mohou individualizovat žalobce, nemůže takový výklad vést k odstranění dotčené podmínky, která je výslovně stanovena Smlouvou, aniž by byly překročeny pravomoci soudů Společenství, které jim Smlouva přiznává. Z toho vyplývá, že žádná fyzická nebo právnická osoba, která tuto podmínku nesplňuje, není oprávněna podat žalobu na zrušení nařízení (rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 42 výše, body 36 a 37).
73 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně nemohou být považovány za osobně dotčené napadeným nařízením ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, a že proto musí být žaloba odmítnuta jako nepřípustná.
K nákladům řízení
74 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů řízení ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyly úspěšné, je na místě uložit jim náhradu jejich nákladů řízení, jakož i náhradu nákladů vzniklých Komisi v souladu s návrhy posledně uvedené.
75 Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, své náklady. V projednávaném případě je namístě uložit Řecké republice a Spojenému království Velké Británie a Severního Irska náhradu jejich nákladů řízení.
76 Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu může být uložena jiným účastníkům řízení, než jsou členské státy a orgány, náhrada jejich nákladů řízení. V projednávaném případě je namístě rozhodnout, že Sevgap ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá jako nepřípustná.
2) Žalobkyně ponesou vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vzniklé Komisi.
3) Řecká republika, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Sdružení řeckých producentů mléčných produktů (Sevgap) ponesou vlastní náklady řízení.
V Lucemburku dne 6. července 2004.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |