Žaloba podaná dne 24. prosince 2023 – ID v. Úřad pro evropské politické strany a evropské politické nadace
(Věc T-1189/23)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Identita a demokracie (ID) (zástupci: F.-P. Vos, advokát)
Žalovaný: Úřad pro evropské politické strany a evropské politické nadace
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
konstatoval protiprávnost článku 6 nařízení (EU, Euratom) č.1141/2014, a
v důsledku toho zrušil rozhodnutí ze dne 26. července 2021 o výběru ředitele Úřadu,
zrušil rozhodnutí Úřadu pro evropské politické strany a evropské politické nadace ze dne 25. října 2023, oznámené dne 26. října 2023, kterým se politické straně Identita a demokracie ukládá finanční sankce podle čl. 27 odst. 2 písm. a) bodu vi) nařízení (EU, Euratom) č. 1141/2014,
uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 55 000 eur jako náhradu způsobené škody,
uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 000 eur na základě článku 87 a násl. jednacího řádu Tribunálu.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně jedenáct důvodů.
První žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění. Rozhodnutí je stiženo rozporným odůvodněním v rozsahu, v němž Úřad uvádí, že mu měly být poskytnuty informace, a současně zdůrazňuje, že tytéž informace mu byly poskytnuty, což představuje absenci odůvodnění.
Druhý žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut. Řízení nemělo kontradiktorní povahu, jelikož žalobkyně nemohla přednést své ústní vyjádření na formálním jednání.
Třetí žalobní důvod vychází z námitky protiprávnosti článku 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č.1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací, pokud jde o postup jmenování ředitele Úřadu, a z porušení zásad nestrannosti a řádné správy.
Čtvrtý žalobní důchod vychází z porušení pravidel postupu vyšetřování. K zahájení šetření, které vedlo k přijetí sporného rozhodnutí, došlo bez objektivního a platného důvodu a nebylo v souladu s ustanoveními článku 4 výše uvedeného nařízení, jelikož Úřad měl informace, které mu podle jeho názoru chyběly, k dispozici.
Pátý žalobní důvod vychází ze záměny pravomocí. Orgán vedoucí vyšetřování (žalovaný) jednal rovněž jako soudní orgán, třebaže článek 6 EÚLP a články 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie poskytují záruku spočívající v oddělení těchto funkcí.
Šestý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení a nerovného zacházení. Úřad se ve svém rozhodnutí dopustil zjevně nesprávného posouzení, jelikož jím očekávané informace mu byly poskytnuty, a i za předpokladu, že by poskytnuté informace nebyly dostačující, Úřad ani třetí osoby neutrpěly jakoukoliv újmu, která by odůvodňovala uložení sankce.
Sedmý žalobní důvod vychází z porušení zásady zákazu diskriminace. Napadené rozhodnutí je z důvodu své přísnosti diskriminační, jelikož ostatní evropské politické strany, které se dopouštějí prokázaných porušení požadavků stanovených nařízením (EU, Euratom) č.1141/2014, jsou předmětem mnohem pružnější kontroly ze strany Úřadu.
Osmý žalobní důvod vychází ze zneužití pravomoci. Úřad přijetím napadeného rozhodnutí sledoval jiný cíl než ten, pro který mu byly svěřeny pravomoci nařízením (EU, Euratom) č.1141/2014, v tomto případě diskriminační cíl.
Devátý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality. Rozhodnutí jasně porušuje zásadu proporcionality, jelikož uložená sankce je zcela odtržena od údajného porušení pravidel nařízení (EU, Euratom) č.1141/2014.
Desátý žalobní důvod vychází z porušení svobody projevu a svobody sdružování. Napadené rozhodnutí porušuje svobodu projevu, tak jak je chráněna článkem 11 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i svobodu sdružování, tak jak je chráněna článkem 12 téhož aktu, v rozsahu, v němž žalobkyni vytýká, že veřejnosti poskytla informace, které považuje za lživé, což je výlučně věcí její vnitřní organizace.
Jedenáctý žalobní důvod vychází z porušení zásady legality trestných činů a trestů. Článek 27 odst. 2 nařízení (EU, Euratom) č.1141/2014 nestanoví žádnou sankci za případné jednání, které by mělo za následek klamání veřejnosti, takže Úřad tím, že takovou sankci žalobkyni uložil, porušil zásadu legality trestných činů a trestů.
____________