USNESENÍ MÍSTOPŘEDSEDY SOUDNÍHO DVORA
28. září 2023(*)
„Kasační opravný prostředek – Řízení o předběžných opatřeních – Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině – Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Ponechání jména fyzické osoby na seznamu osob, subjektů a orgánů, na něž se tato opatření vztahují – Odklad ‚opětovného zařazení‘ této osoby – Zveřejnění oznámení v Úředním věstníku Evropské unie – Povinnost přijmout opatření týkající se víz udělovaných členskými státy – Opatření, která může přijmout soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních“
Ve věci C‑564/23 P(R),
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě čl. 57 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie dne 13. září 2023,
Rada Evropské unie, zástupci: P. Mahnič, R. Meyer a J. Rurarz, jako zmocněnci,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Nikita Dmitrievich Mazepin, s bydlištěm v Moskvě (Rusko), zástupci: A. Bass, T. Marembert, D. Rovetta, avocats, M. Campa, M. Moretto a V. Villante, avvocati,
žalobce v prvním stupni,
Lotyšská republika,
vedlejší účastnice v prvním stupni,
MÍSTOPŘEDSEDA SOUDNÍHO DVORA,
po vyslechnutí generálního advokáta M. Szpunara,
vydává toto
Usnesení
1 Rada Evropské unie se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení usnesení předsedy Tribunálu Evropské unie ze dne 7. září 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RIII, dále je „napadené usnesení“), kterým tento předseda vyhověl návrhu na předběžné opatření podanému Nikitou Dmitrievichem Mazepinem.
Právní rámec
Rozhodnutí 2014/145/SVV
2 Článek 1 odst. 1, 6 a 7 rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16), ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/1218 ze dne 23. června 2023 (Úř. věst. 2023, L 159I, s. 526), stanoví:
„1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zamezení vstupu na své území nebo průjezdu přes ně:
[...]
e) předním podnikatelům působícím v Rusku a jejich nejbližším rodinným příslušníkům anebo jiným fyzickým osobám, kteří mají z vazby na ně prospěch, nebo podnikatelům zapojeným do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace odpovědné za anexi Krymu a za destabilizaci Ukrajiny, [...]
[...]
a fyzickým osobám s nimi spojeným nebo spojeným s právnickými osobami, subjekty nebo orgány [...], uvedeným na seznamu v příloze
[...]
6. Členské státy mohou udělit výjimky z opatření uložených podle odstavce 1, pokud je cesta dotyčné osoby odůvodněna naléhavými humanitárními potřebami nebo účastí na mezivládních zasedáních, včetně zasedání podporovaných nebo pořádaných [Evropskou] [u]nií, nebo zasedání, jejichž hostitelem je členský stát vykonávající předsednictví úřadu [Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě], je-li politický dialog veden tak, že přímo podporuje politické cíle omezujících opatření, včetně podpory územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny.
7. Členský stát, který hodlá udělit výjimky uvedené v odstavci 6, tuto skutečnost oznámí písemně Radě. Výjimka se pokládá za udělenou, pokud jeden nebo více členů Rady nevznese písemně námitku do dvou pracovních dní od obdržení oznámení o navrhované výjimce. Pokud jeden nebo více členů Rady vznese námitku, může o udělení navrhované výjimky Rada rozhodnout kvalifikovanou většinou.“
Nařízení (EU) č. 269/2014
3 Článek 2 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6), ve znění nařízení Rady (EU) č. 476/2014 ze dne 12. května 2014 (Úř. věst. 2014, L 137, s. 1) (dále jen „nařízení č. 269/2014“), stanoví:
„Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje náležející fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům nebo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze I, jakož i veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které uvedené osoby, subjekty či orgány vlastní, drží či ovládají.“
4 Článek 14 odst. 4 tohoto nařízení stanoví:
„Seznam uvedený v příloze I se pravidelně přezkoumává, a to nejméně každých 12 měsíců.“
Skutečnosti předcházející sporu
5 Dne 9. března 2022 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/397, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 80, s. 31), jímž bylo jméno N. D. Mazepina doplněno na seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření, obsažený v příloze rozhodnutí 2014/145.
6 Téhož dne přijala Rada prováděcí nařízení (EU) 2022/396, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 80, s. 1), jímž bylo jméno N. D. Mazepina doplněno na seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů obsažený v příloze I nařízení č. 269/2014.
7 Dne 14. září 2022 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/1530, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2022, L 239, s. 149), jímž rozhodla o ponechání jména N. D. Mazepina na seznamu osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženém v příloze rozhodnutí 2014/145, přičemž změnila odůvodnění jeho zařazení na tento seznam.
8 Téhož dne přijala Rada prováděcí nařízení (EU) 2022/1529, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2022, L 239, s. 1), jímž bylo jméno N. D. Mazepina ponecháno, se stejnou změnou odůvodnění jako v předchozím bodě, na seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů obsaženém v příloze I nařízení č. 269/2014.
9 Dne 13. března 2023 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2023/572, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 134), jímž rozhodla o ponechání jména N. D. Mazepina na seznamu osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženém v příloze rozhodnutí 2014/145, přičemž změnila odůvodnění jeho zařazení na tento seznam, jakož i jeho identifikační údaje.
10 Téhož dne přijala Rada prováděcí nařízení (EU) 2023/571, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2023, L 75 I, s. 1), jímž bylo jméno N. D. Mazepina ponecháno, se stejnými změnami odůvodnění a identifikačních údajů jako v předchozím bodě, na seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů obsaženém v příloze I nařízení č. 269/2014.
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
11 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 25. listopadu 2022 podal N. D. Mazepin žalobu znějící na zrušení rozhodnutí 2022/1530 a prováděcího nařízení 2022/1529 v rozsahu, v němž se ho tyto akty týkají (dále společně jen „první sporné akty“).
12 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 9. prosince 2022 podal N. D. Mazepin první návrh na předběžné opatření, kterým se v podstatě domáhal odkladu vykonatelnosti prvních sporných aktů. Usnesením ze dne 1. března 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 R, EU:T:2023:102), předseda Tribunálu tomuto návrhu vyhověl a nařídil částečný odklad vykonatelnosti těchto aktů v rozsahu, v němž se týkají N. D. Mazepina.
13 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 4. dubna 2023 upravil N. D. Mazepin na základě článku 86 jednacího řádu Tribunálu žalobu uvedenou v bodě 11 tohoto usnesení tak, že směřuje rovněž ke zrušení rozhodnutí 2023/572 a prováděcího nařízení 2023/571 (dále společně jen „druhé sporné akty“).
14 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne podal N. D. Mazepin druhý návrh na předběžné opatření, kterým se v podstatě domáhal odkladu vykonatelnosti druhých sporných aktů. Usnesením ze dne 19. července 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RII, EU:T:2023:406), předseda Tribunálu tomuto návrhu vyhověl a nařídil částečný odklad vykonatelnosti těchto aktů v rozsahu, v němž se týkají N. D. Mazepina.
15 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 7. září 2023 podal N. D. Mazepin třetí návrh na předběžné opatření.
16 Napadeným usnesením předseda Tribunálu tomuto návrhu vyhověl a v podstatě nařídil:
– v bodě 1 výroku tohoto usnesení odklad vykonatelnosti oznámeného „opětovného zařazení“ N. D. Mazepina za stejných podmínek, jaké jsou stanoveny v bodech 1 a 2 výroku usnesení předsedy Tribunálu ze dne 19. července 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RII, EU:T:2023:406);
– v bodě 2 tohoto výroku zveřejnění oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, které jasně uvádí, že se vykonatelnost tohoto oznámeného „opětovného zařazení“ odkládá;
– v bodě 3 uvedeného výroku, aby Rada přijala opatření nezbytná k zajištění toho, že členské státy účinně a plně vyhoví usnesení předsedy Tribunálu ze dne 19. července 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RII, EU:T:2023:406), a zejména k zajištění toho, aby vízum udělené N. D. Mazepinovi dne 7. srpna 2023 nebo jakékoli jiné vízum, které by mohlo být nezbytné, pokrývalo přinejmenším území členských států schengenského prostoru a bylo platné po dobu nezbytnou k tomu, aby N. D. Mazepin mohl účinně vykonávat práva přiznaná tímto usnesením, a
– v bodě 4 téhož výroku, aby Rada informovala předsedu Tribunálu o přijatých opatřeních.
17 Dne 14. září 2023 podal N. D. Mazepin na základě článku 164 jednacího řádu Tribunálu návrh na opravu napadeného usnesení.
18 Usnesením ze dne 19. září 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RIII), přijal předseda Tribunálu předběžná opatření v podstatě srovnatelná s opatřeními uvedenými v bodě 16 tohoto usnesení a zrušil napadené usnesení.
Návrhová žádání účastníků řízení
19 Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadené usnesení;
– zamítl návrh na předběžné opatření, a
– rozhodl, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto později.
20 Nikita D. Mazepin navrhuje, aby Soudní dvůr:
– prohlásil, že již není důvodné rozhodnout v tomto řízení o předběžném opatření, nebo
– zamítl kasační opravný prostředek, a v každém případě
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
K nevydání rozhodnutí ve věci samé
Argumentace
21 Nikita D. Mazepin tvrdí, že vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 19. září 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RIII), předseda Tribunálu napadené usnesení zrušil, je projednávaný kasační opravný prostředek bezpředmětný a není tedy již důvodné o něm rozhodovat.
Posouzení
22 Ze samotného znění výroku usnesení předsedy Tribunálu ze dne 19. září 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RIII), vyplývá, že napadené usnesení se zrušuje.
23 V tomto ohledu článek 159 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že na návrh účastníka řízení může být usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na předběžné opatření, v důsledku změny okolností kdykoli změněno nebo zrušeno.
24 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že rozhodnutí soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních o zrušení usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, nevede k prohlášení neplatnosti tohoto usnesení se zpětnou účinností, nýbrž pouze k jeho změně nebo zrušení, jelikož soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních může takové usnesení přehodnotit, a to pouze do budoucna [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. února 2002, Komise v. Artegodan P(R), C‑440/01, EU:C:2002:95, bod 65, a usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 19. května 2022, Česká republika v. Polsko (Důl Turów), C‑121/21 R, EU:C:2022:408, bod 22].
25 Toto rozhodnutí tedy nemůže mít za následek zpochybnění minulých účinků usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 19. května 2022, Česká republika v. Polsko (Důl Turów), C‑121/21 R, EU:C:2022:408, bod 23].
26 Z toho vyplývá, že usnesení předsedy Tribunálu ze dne 19. září 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RIII), může ode dne jeho doručení účastníkům řízení nanejvýš zbavit napadené usnesení veškerého účinku, ale nevede k jeho odstranění z unijního právního řádu, jelikož ponechává účinky vyvolané posledně uvedeným usnesením mezi datem jeho doručení a datem doručení usnesení, které jej zrušilo.
27 Je tudíž třeba mít za to, že předmět projednávaného kasačního opravného prostředku je i nadále zachován, takže je třeba o tomto opravném prostředku rozhodnout.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
28 Na podporu svého kasačního opravného prostředku Rada uplatňuje pět důvodů, z nichž první vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, druhý a čtvrtý ze zjevně nesprávných právních posouzení ohledně rozsahu pravomoci soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních, třetí ze zjevných pochybení při uplatnění podmínek pro nařízení předběžných opatření a pátý ze zjevně nesprávných právních posouzení, kterými je stižen bod 3 výroku napadeného usnesení.
K pátému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace
29 V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku, který je třeba zkoumat na prvním místě, Rada tvrdí, že bod 3 výroku napadeného usnesení je stižen několika zjevně nesprávnými právními posouzeními.
30 Opatření uložené Radě v tomto bodě 3 je předně v rozporu s rozdělením pravomocí, které se odráží v článku 266 SFEU. Přijetí opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z tohoto usnesení totiž nepřísluší unijním soudům, nýbrž Radě.
31 Uvedený bod 3 je dále stižen nesprávným právním posouzením v rozsahu, v němž Radě ukládá přijmout opatření, které nespadá do její pravomoci. Rada nemá pravomoc zajistit uplatňování unijního práva členskými státy. Konkrétně, primární unijní právo ani nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. 2009, L 243, s. 1) jí neumožňují zasahovat do udělování víz členskými státy. Podle čl. 13 odst. 2 SEU přitom Rada musí jednat pouze v mezích své působnosti.
32 Konečně, v témže bodě 3 předseda Tribunálu prakticky uložil příkaz členským státům a překročil tak meze své pravomoci.
33 Nikita D. Mazepin tvrdí, že Rada je povinna provést opatření uvedená ve výroku napadeného usnesení, aby dodržela čl. 13 odst. 2 SEU a článek 266 SFEU.
34 Rada podle něj nadto disponuje pravomocí vymezenou v čl. 16 odst. 1 a v článku 32 SEU za účelem koordinace činnosti členských států v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Pokud jde o uplatnění usnesení předsedy Tribunálu ze dne 19. července 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RII, EU:T:2023:406), členskými státy, Rada by je mohla například podnítit k tomu, aby zaujaly společný přístup, který by spočíval v udělení jednotného víza N. D. Mazepinovi, přičemž na dotyčném členském státu by bylo ponecháno posouzení, zda důvody, kterých se dotčený dovolává pro vstup na jeho území, splňují podmínky stanovené tímto usnesením.
Posouzení
35 Podle čl. 13 odst. 2 SEU mohou unijní orgány jednat pouze v mezích působnosti svěřené jim Smlouvami. (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. října 2007, Parlament v. Komise, C‑403/05, EU:C:2007:624, bod 49).
36 Toto ustanovení, které je závazné pro všechny unijní orgány, brání tomu, aby soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nařídil Radě přijmout jedno nebo více opatření, která nespadají do pravomoci tohoto orgánu.
37 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodě 3 výroku napadeného usnesení předseda Tribunálu nařídil, aby Rada přijala opatření nezbytná k zajištění toho, že členské státy účinně a plně vyhoví usnesení předsedy Tribunálu ze dne 19. července 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RII, EU:T:2023:406), a zejména k zajištění toho, aby vízum udělené N. D. Mazepinovi dne 7. srpna 2023 nebo jakékoli jiné vízum, které by mohlo být nezbytné, pokrývalo přinejmenším území členských států schengenského prostoru a bylo platné po dobu nezbytnou k tomu, aby N. D. Mazepin mohl účinně vykonávat práva přiznaná tímto usnesením.
38 Na prvém místě je přitom nutno konstatovat, že primární unijní právo nesvěřuje Radě obecnou pravomoc k přijímání opatření vymezujících uplatňování takových aktů, jako jsou první nebo druhé sporné akty, členskými státy. Konkrétně povinnost vést vzájemné konzultace v rámci Evropské rady a Rady o všech otázkách obecného zájmu týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, uložená členským státům článkem 32 SEU, nemůže být chápána tak, že umožňuje Radě přijmout opatření, která mají podnítit členské státy k udělení víza za podmínek stanovených napadeným usnesením.
39 Toto právo kromě toho nepřiznává Radě ani pravomoc přijímat individuální opatření, která mají zajistit udělení víza členským státem nebo zaručit, že takové vízum bude mít určitý zeměpisný a časový rozsah.
40 Na druhém místě, taková pravomoc není svěřena Radě ani unijními akty harmonizujícími politiky členských států v oblasti víz. Konkrétně nařízení č. 810/2009 takovou pravomoc nijak neupravuje.
41 Na třetím místě je třeba uvést, že je pravda, že čl. 1 odst. 7 rozhodnutí 2014/145 ve znění rozhodnutí 2023/1218 stanoví, že Rada v určitých případech rozhodne o možnosti členského státu udělit vízum odchylně od omezujících opatření vyplývajících z čl. 1 odst. 1 tohoto rozhodnutí.
42 Tento čl. 1 odst. 7 nicméně Radě neumožňuje, aby z vlastního podnětu intervenovala u některého členského státu nebo dala členskému státu pokyny týkající se udělení nebo rozsahu víza, ale přiznává tomuto orgánu pouze možnost rozhodnout, zda se členský stát, který si přeje udělit vízum, může od těchto omezujících opatření odchýlit v případě, že jeden nebo více členů Rady vznese námitku proti udělení tohoto víza.
43 Z výše uvedeného vyplývá, že Rada nemá pravomoc přijmout opatření uvedená v bodě 3 výroku napadeného usnesení a předseda Tribunálu tedy nemohl nařídit Radě, aby taková opatření přijala, aniž porušil čl. 13 odst. 2 SEU.
44 Z toho plyne, že pátému důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.
45 Vzhledem k tomu, že se tento důvod týká pouze bodu 3 výroku napadeného usnesení, je třeba přezkoumat rovněž druhý důvod kasačního opravného prostředku.
K druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace
46 V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku, který je třeba zkoumat na druhém místě, Rada tvrdí, že se předseda Tribunálu tím, že nařídil opatření uvedená v bodech 1 až 3 výroku napadeného usnesení, dopustil zjevně nesprávného právního posouzení, pokud jde o rozsah své pravomoci jakožto soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních.
47 Soudce Tribunálu příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních je oprávněn podle čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu přijmout předběžná opatření k ochraně účinnosti rozhodnutí, které má být vydáno na základě návrhu na předběžné opatření, jehož cílem je zachovat účinnost rozhodnutí, které má být vydáno o hlavní žalobě, k níž je tento návrh doplňující.
48 V projednávané věci se hlavní žaloba podaná N. D. Mazepinem týká čtyř unijních aktů. V tomto řízení tedy může předseda Tribunálu přijmout předběžná opatření pouze za účelem zachování účinnosti případného rozhodnutí, kterým se ruší tyto akty. Cílem opatření přijatých na základě čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu by tudíž mělo být pouze zachování účinnosti takových předběžných opatření.
49 Předseda Tribunálu přitom napadeným usnesením přijal opatření vztahující se k aktům, které nejsou předmětem hlavní žaloby podané N. D. Mazepinem a které dokonce ještě nebyly přijaty. Tím překročil meze své pravomoci.
50 Tuto analýzu potvrzuje znění článku 278 SFEU a čl. 156 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, z nichž vyplývá, že předseda Tribunálu může odložit vykonatelnost pouze u aktu napadeného hlavní žalobou u Tribunálu.
51 Článek 279 SFEU a čl. 156 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu sice uvedenému soudu umožňují přijmout jiné druhy předběžných opatření, nicméně tato ustanovení vyžadují, aby tato opatření souvisela s hlavní žalobou podanou dotyčným navrhovatelem k uvedenému soudu, což není případ projednávané věci.
52 Nikita D. Mazepin tvrdí, že napadeným usnesením předseda Tribunálu nařídil nikoli odklad vykonatelnosti budoucího aktu, nýbrž administrativního postupu, který probíhal ke dni, kdy bylo toto usnesení podepsáno. Takové opatření může být přijato na základě článku 279 SFEU s cílem zajistit, aby Rada dodržela usnesení o předběžných opatřeních, která již v projednávané věci přijal předseda Tribunálu, a to v kontextu, kdy Rada zjevně porušuje povinnosti, které z posledně uvedených usnesení vyplývají.
53 Nikita D. Mazepin podpůrně tvrdí, že opatření přijatá předsedou Tribunálu jsou nezbytná k tomu, aby mu byla zajištěna účinná soudní ochrana.
54 Ještě podpůrněji tvrdí, že jakákoliv vada vycházející z předčasného charakteru napadeného usnesení je nyní odstraněna, jelikož po doručení tohoto usnesení upravil návrhová žádání ve své žalobě na neplatnost.
Posouzení
55 Úvodem je třeba zdůraznit, že i když se druhý důvod kasačního opravného prostředku týká bodů 1 až 3 výroku napadeného usnesení, nesprávnost bodu 3 tohoto výroku vyplývá již z bodu 43 tohoto usnesení. Tento důvod je tudíž třeba zkoumat pouze v rozsahu, v němž se týká bodů 1 a 2 uvedeného výroku.
56 V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 39 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na řízení před Tribunálem použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, stanoví, že při posuzování návrhů na přijetí opatření uvedených v článcích 278 a 279 SFEU může předseda rozhodnout „ve zkráceném řízení, které se v nezbytném rozsahu může odchylovat od určitých pravidel obsažených v [uvedeném] statutu a které bude upraveno jednacím řádem“.
57 V tomto rámci čl. 157 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu zmocňuje předsedu Tribunálu, aby druhému účastníku řízení určil krátkou lhůtu k písemnému nebo ústnímu vyjádření. Článek 157 odst. 2 tohoto jednacího řádu nicméně stanoví, že předseda Tribunálu může vyhovět návrhu na předběžná opatření podanému jedním z účastníků řízení dříve, než se druhý účastník řízení vyjádří.
58 Z těchto ustanovení vyplývá, že předseda Tribunálu, který rozhoduje jako soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních, je oprávněn rozhodnout bez předchozího vyslechnutí vyjádření účastníků řízení [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 8. prosince 2020, Price v. Rada, C‑298/20 P(R), EU:C:2020:1006, bod 26 a citovaná judikatura].
59 Z judikatury Soudního dvora týkající se čl. 160 odst. 7 jednacího řádu Soudního dvora, což je ustanovení, které odpovídá čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, vyplývá, že soud rozhodující o návrhu na předběžná opatření může přijmout taková opatření prozatímně dříve, než se druhý účastník řízení vyjádří, a to buď do vydání usnesení, kterým se končí řízení o předběžném opatření, nebo do skončení řízení ve věci samé, pokud k němu dojde dříve, je-li nařízení těchto opatření v zájmu řádného výkonu spravedlnosti, zejména za účelem zajištění účinnosti řízení o předběžných opatřeních [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2023, VC v. EU-OSHA, C‑456/23 P(R)-R, EU:C:2023:612, bod 4 a citovaná judikatura].
60 Postup zavedený v čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu tak představuje odchylný postup, který má umožnit nařízení předběžných opatření co možná nejrychleji, s cílem zajistit, aby uplynutí doby nezbytné k rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření v kontradiktorním řízení nevedlo k tomu, že účastník řízení, který tento návrh podal, bude zbaven dostatečné soudní ochrany.
61 To nic nemění na tom, že tento odchylný postup představuje specifický způsob provedení článků 278 a 279 SFEU, jakož i čl. 39 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie. Je tudíž třeba konstatovat, jak uvádí Rada, že uvedený postup neumožňuje soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních přijmout opatření, která není oprávněn přijmout na základě článků 278 a 279 SFEU.
62 Vzhledem k tomu, že napadené usnesení neupřesňuje, zda jsou opatření nařízená v bodech 1 a 2 jeho výroku založena na článku 278 SFEU nebo na článku 279 SFEU, je třeba posoudit, zda tato opatření spadají do pravomoci přiznané soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních jedním či druhým z těchto článků.
63 Pokud jde zaprvé o článek 278 SFEU, ten stanoví, že žaloby podané u Soudního dvora nemají odkladný účinek, ale má-li Soudní dvůr za to, že to okolnosti vyžadují, může nařídit odklad provádění nebo vykonatelnosti napadeného aktu.
64 Tento článek je proveden v čl. 156 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, který upřesňuje, že návrh na odklad provádění aktu orgánu podle článku 278 SFEU je přípustný pouze tehdy, napadl-li navrhovatel tento akt žalobou u Tribunálu.
65 V projednávané věci byla Tribunálu ke dni podpisu napadeného usnesení předložena, v rámci žaloby na neplatnost, kterou k tomuto soudu podal N. D. Mazepin, návrhová žádání týkající se rozhodnutí 2022/1530 a 2023/572, jakož i prováděcích nařízení 2022/1529 a 2023/571 (dále společně jen „sporné akty“).
66 V této souvislosti je nutno konstatovat, že body 1 a 2 výroku uvedeného usnesení nejsou formálně prezentovány tak, že odkládají vykonatelnost jednoho nebo více aktů napadených N. D. Mazepinem u Tribunálu.
67 Na tyto body nelze nahlížet ani tak, že v podstatě nařizují pozastavení některých účinků těchto aktů.
68 Proces „opětovného zařazení“, jehož odklad je v bodě 1 výroku napadeného usnesení nařízen, má totiž za cíl změnit rozhodnutí 2014/145 prodloužením jeho platnosti a nařízení č. 269/2014 splněním povinnosti podle jeho čl. 14 odst. 4 pravidelně přezkoumávat seznam uvedený v příloze I tohoto nařízení.
69 Vzhledem k tomu, že sporné akty se rovněž omezují na změnu rozhodnutí 2014/145 a nařízení č. 269/2014, aniž však Radě ukládají povinnost zahájit v budoucnu nový proces „opětovného zařazení“, nelze mít za to, že proces uvedený v tomto bodě 1 představuje účinek těchto aktů nebo opatření je provádějící.
70 Bod 2 výroku napadeného usnesení nařizuje zveřejnění oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, přičemž toto zveřejnění není uvedenými akty ani stanoveno, ani zakázáno.
71 Z toho vyplývá, že body 1 a 2 tohoto výroku nemohly být platně založeny na článku 278 SFEU.
72 Pokud jde zadruhé o článek 279 SFEU, ten stanoví, že Soudní dvůr může ve věcech, které mu byly předloženy, nařídit nezbytná předběžná opatření.
73 Tento článek přiznává soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních široký prostor pro uvážení při rozhodování o opatřeních, která mají být nařízena a mohou spočívat zejména ve vhodných soudních příkazech a doplňujících opatřeních s cílem zaručit účinnost předběžných opatření nařizovaných tímto soudcem (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Malta, C‑76/08 R, EU:C:2008:252, bod 19, jakož i usnesení ze dne 20. listopadu 2017, Komise v. Polsko, C‑441/17 R, EU:C:2017:877, body 96, 97 a 99).
74 Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že taková předběžná opatření musí mít přímou souvislost s předmětem hlavní žaloby (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 19. října 1976, Société pour l’Exportation des Sucres v. Komise, 88/76 R, EU:C:1976:140, bod 5, a ze dne 16. prosince 1980, Metallurgica Rumi v. Komise, 258/80 R, EU:C:1980:296, bod 21), což je požadavek, který je v podstatě připomenut v čl. 156 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, který stanoví, že návrh na kterékoli z předběžných opatření podle článku 279 SFEU je přípustný pouze tehdy, je-li podán hlavním účastníkem řízení ve věci, kterou Tribunál projednává, a souvisí-li s touto věcí.
75 V tomto rámci nesmí předběžná opatření přijatá na základě článku 279 SFEU jít nad rámec sporu, jak byl vymezen hlavní žalobou, jelikož nemohou mít jiný předmět než chránit zájmy jednoho z účastníků řízení před Tribunálem, aby se rozsudek, kterým bude skončeno hlavní řízení, nestal iluzorním proto, že bude zbaven užitečného účinku (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 17. května 1991, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90 R, EU:C:1991:220, bod 24, jakož i usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Malta, C‑76/08 R, EU:C:2008:252, bod 15).
76 Vzhledem k tomu, že zrušující rozsudek má za následek odstranění zrušeného aktu z právního řádu Unie se zpětnou účinností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. března 1971, Komise v. Rada, 22/70, EU:C:1971:32, bod 60), může tedy soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních na základě článku 279 SFEU zejména nařídit unijnímu orgánu, aby nepřijímal akt, který by představoval formu provedení zrušeného aktu nebo který by vedl k přiznání konečné povahy některým účinkům posledně uvedeného aktu.
77 Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních naproti tomu nemůže, aniž překročí rámec sporu týkajícího se žaloby na neplatnost, nařídit unijnímu orgánu, aby přerušil proces, který nezávisí na napadeném aktu, s cílem zabránit tomu, aby byl akt přijatý na konci tohoto procesu stižen stejnou protiprávností, jako je protiprávnost napadená v této žalobě.
78 Je pravda, že Soudní dvůr rozhodl, že v případě zrušení nařízení, jehož účinek je omezen na přesně vymezenou dobu, má orgán, který je jeho autorem, povinnost vyloučit z nových předpisů, které mají být přijaty po zrušujícím rozsudku pro období po tomto rozsudku, jakékoli ustanovení, které má stejný obsah jako ustanovení, jež bylo prohlášeno za protiprávní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 1988, Asteris a další v. Komise, 97/86, 99/86, 193/86 a 215/86, EU:C:1988:199, bod 29).
79 Nicméně i když se absolutní závaznost zrušujícího rozsudku vztahuje jak k jeho výroku, tak k odůvodnění, které je jeho nezbytným základem, nemůže způsobit neplatnost aktu, který nebyl napaden před unijními soudy a byl by protiprávní ze stejného důvodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, EU:C:1999:407, bod 54). Dále těmto soudům nepřísluší, aby v rámci zrušujícího rozsudku uváděly, jaká opatření musí dotyčný orgán přijmout ke splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku. (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. června 1986, AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v. Komise, 53/85, EU:C:1986:256, bod 23, jakož i ze dne 25. května 1993, Foyer culturel du Sart-Tilman v. Komise, C‑199/91, EU:C:1993:205, bod 17).
80 Z toho vyplývá, že zrušující rozsudek nemůže vést přímo ke zpochybnění platnosti aktu přijatého po zrušeném aktu z důvodu, že tento pozdější akt je stižen stejnou protiprávností, jakou byl stižen zrušený akt.
81 Za těchto podmínek by usnesení soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních ukládající unijnímu orgánu pozastavit proces, které může vést k přijetí takového pozdějšího aktu, znamenalo zaručit dotyčnému žalobci nikoli ochranu proti účinkům aktů přijatých orgánem, jak je stanovena primárním unijním právem, ale preventivní ochranu zcela jiného řádu.
82 Za účelem zajištění takové ochrany by tak soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních musel posuzovat otázky, ke kterým dotčený orgán ještě neměl příležitost se vyjádřit, což by vedlo k předjímání diskuse o meritu věci, jakož i směšování jednotlivých fází správních a soudních řízení (obdobně viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 20), ačkoliv tomuto soudci nepřísluší tento orgán nahrazovat (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. října 1969, Německo v. Komise, 50/69, EU:C:1969:42, s. 451).
83 Kromě toho skutečnost, že soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nemá pravomoc nařídit unijnímu orgánu, aby pozastavil proces, které nezávisí na napadeném aktu, s cílem zabránit tomu, aby byl akt přijatý na závěr tohoto procesu stižen stejnou protiprávností, jaká je napadena v žalobě na neplatnost, nemůže, na rozdíl od toho, co tvrdí N. D. Mazepin, zbavit posledně uvedeného soudní ochrany, kterou mu přiznává primární unijní právo, vzhledem k tomu, že posledně uvedený akt může být předmětem žaloby na neplatnost, doprovázené návrhem na předběžné opatření, který může případně směřovat k nařízení předběžných opatření podle čl. 156 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu.
84 V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 65 tohoto usnesení, byla ke dni podpisu napadeného usnesení předložena Tribunálu v rámci žaloby na neplatnost podané N. D. Mazepinem k tomuto soudu návrhová žádání týkající se sporných aktů.
85 Z důvodů uvedených v bodech 68 a 69 tohoto usnesení je přitom třeba mít za to, že akty, které může Rada přijmout v rámci procesu „opětovného zařazení“ dotčeného v projednávané věci, jsou výsledkem postupu, který nezávisí na sporných aktech, a zejména tyto akty neprovádějí.
86 Dále platí, že akty, které může Rada přijmout v rámci tohoto procesu, mají být s ohledem na praxi tohoto orgánu použitelné na období následující po období, které je upraveno spornými akty, takže nemohou učinit účinky posledně uvedených aktů definitivními.
87 Z toho vyplývá, že opatření nařízené v bodě 1 výroku napadeného usnesení nemá přímou souvislost s předmětem žaloby na neplatnost podané N. D. Mazepinem k Tribunálu. V případě neexistence takové souvislosti nelze toto opatření považovat za doplňující opatření, jehož cílem je zajistit účinnost předběžných opatření již nařízených předsedou Tribunálu v předchozích usneseních, která vydal v projednávané věci, uvedených v bodech 12 a 14 tohoto usnesení, neboť těmito rozhodnutími předseda Tribunálu nařídil částečný odklad vykonatelnosti aktů, kterých se týká tato žaloba na neplatnost. Z toho plyne, že opatření nařízené v tomto bodě 1 nemohlo být platně přijato na základě článku 279 SFEU.
88 Totéž platí pro opatření nařízené v bodě 2 napadeného usnesení, jelikož to pouze zajišťuje zveřejnění opatření nařízeného v bodě 1 výroku uvedeného usnesení.
89 Okolnost, že N. D. Mazepin předložil Tribunálu po dni podpisu napadeného usnesení návrh na úpravu návrhových žádání své žaloby, nemá v žádném případě vliv na výše uvedené úvahy, jelikož tento návrh směřuje ke zrušení nových aktů přijatých Radou, které nejsou bezprostředně dotčeny opatřeními uvedenými ve výroku uvedeného usnesení.
90 Z toho vyplývá, že druhému důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět a aniž je nutné rozhodnout o prvním, třetím a čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba zrušit napadené usnesení v plném rozsahu, jelikož bod 4 jeho výroku není oddělitelný od bodů 1 až 3 tohoto výroku.
K návrhu na předběžná opatření předloženému Tribunálu
91 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí. Toto ustanovení se použije rovněž na kasační opravné prostředky podané v souladu s čl. 57 druhým pododstavcem tohoto statutu [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 24. května 2022, Puigdemont i Casamajó a další v. Parlament a Španělsko, C‑629/21 P(R), EU:C:2022:413, bod 172, jakož i citovaná judikatura].
92 V projednávané věci předseda Tribunálu rozhodl dříve, než ostatní účastníci řízení měli možnost se v souladu s čl. 157 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu vyjádřit.
93 Za těchto podmínek se jeví, že stav řízení nedovoluje, aby Soudní dvůr ve věci rozhodl, a je tedy namístě věc vrátit zpět Tribunálu.
K nákladům řízení
94 Vzhledem k tomu, že se věc vrací Tribunálu, je třeba rozhodnout o nákladech řízení později.
Z těchto důvodů místopředseda Soudního dvora rozhodl takto:
1) Usnesení předsedy Tribunálu Evropské unie ze dne 7. září 2023, Mazepin v. Rada (T‑743/22 RIII), se zrušuje.
2) Věc se vrací zpět Tribunálu Evropské unie.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy