Žaloba podaná dne 29. ledna 2014 – Post Bank Iran v. Rada

(Věc T-68/14)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Post Bank Iran (Teherán, Írán) (zástupce: D. Luff, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil odstavec 1 přílohy rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013, kterým se mění rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 306, s. 18);

zrušil odstavec 1 přílohy prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 306, s. 3);

prohlásil, že se čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP¹ , ve znění čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP² ze dne 23. ledna 2012 a čl. 23 odst. 2 písm. d) a  čl. 46 odst. 2 nařízení 267/2012³ ze dne 23. března 2012 na žalobkyni nepoužijí;

uložil žalované náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Tribunál je příslušný k přezkoumání odstavce 1 přílohy rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP, jakož i odstavce 1 přílohy prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 a jejich souladu s obecnými zásadami Evropského práva.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP pozměněné čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012 a nařízení Rady č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 porušují právo EU a měla by být prohlášena za nepoužitelná na žalobkyni, čímž by byly určeny za neplatná rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, které z nich vycházejí, a to z těchto důvodů:

Článek 46 odst. 2 nařízení Rady č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 porušuje článek 215 SFEU, jelikož umožňuje Radě rozhodnout o sankcích vůči žalobkyni bez dodržení postupu stanoveného v článku 215 SFEU.

Článek 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, pozměněného čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012 a čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení č. 267/2013 ze dne 23. března 2012 porušují základní lidská práva chráněná články 2, 21 a 23 SEU a Listinou základních práv EU, protože udělují Radě pravomoc volného uvážení při rozhodování o otázce, kterou osobu a subjekt chce Rada sankcionovat, když Rada rozhodne, že takováto osoba nebo subjekt podporují íránskou vládu.

Třetí žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Rada se dopustila nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení skutkového stavu, když přijala rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 a prováděcí nařízení (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013 v rozsahu, v jakém se týkají žalobkyně, a to z těchto důvodů:

Konkrétní důvod zařazení Post Bank Iran na seznam není odůvodněný. Žalobkyně jasně popřela, že by poskytovala finanční podporu íránské vládě. Navíc žalobkyně Íránu neposkytovala podporu v šíření jaderných zbraní. Proto nebyly splněny požadavky čl. 20 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (následně pozměněného čl. 1 odst. 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, čl. 1 odst. 8 rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012 a čl. 1 odst. 2 rozhodnutí Rady 2012/829/SZBP ze dne 21. prosince 2012) a požadavky čl. 23 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (EU) č. 267/2012 (následně pozměněného čl. 1 odst. 11 ​​nařízení Rady č. 1263/2012 ze dne 21. prosince 2012).

Sankcionováním Post Bank Iran pouze na základě důvodu, že je to vládou vlastněná společnost, Rada diskriminovala žalobkyni ve srovnání s jinými íránskými společnostmi ve veřejném vlastnictví, které nejsou sankcionovány. Takovým postupem Rada porušila zásady rovnosti, zákazu diskriminace a řádné správy.

Rada neuvedla přiměřené odůvodnění svého rozhodnutí o setrvání žalobkyně na seznamu sankcionovaných subjektů. Odkazujíc na „dopad opatření v kontextu cílů politiky Unie“ Rada opomenula specifikovat druh dopadu, na který odkazuje, a jak mají opatření zajistit takový dopad.

Ponecháním žalobkyně na seznamu sankcionovaných společností Rada zneužila své pravomoci. Rada prakticky odmítla podřídit se rozsudku Tribunálu ve věci T-13/11. Rada ohrozila institucionální strukturu Evropské unie a právo žalobkyně na spravedlnost a její uplatnění. Rada se také vyhnula vlastní odpovědnosti a povinnostem podle rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013 a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, jak Tribunál jasně specifikoval Radě ve svém výše uvedeném rozsudku.

Rada porušila zásadu legitimního očekávání, když se nepodřídila rozsudku Tribunálu, jehož byla účastníkem proti žalobkyni a v němž Rada neuspěla, když se nepodřídila ani odůvodnění rozsudku, když se dopustila nesprávného skutkového posouzení týkajícího se podnikání žalobkyně a její údajné úlohy ve vztahu k íránské vládě, když neprovedla žádný přezkum týkající se skutečné úlohy a podnikání žalobkyně v Íránu, ačkoli to bylo uvedeno Tribunálem jako důležitý aspekt režimu sankcí EU vůči Íránu a když zachovala sankce i po 20. lednu 2014, což je datum, kdy EU rozhodla o souhlasu s činnostmi vytvářejícími pro Írán zisky, jelikož Írán nadále není považován za zapojený do činností šíření jaderných zbraní.

Rada porušila zásadu proporcionality. Sankce jsou zaměřeny na činnosti Íránu v šíření jaderných zbraní. Rada neprokázala a nemůže prokázat, že žalobkyně přímo či nepřímo poskytovala podporu šíření jaderných zbraní v Íránu. Rada už ani netvrdí, že žalobkyně konkrétně napomáhá šíření jaderných zbraní v Íránu. Vzhledem k nedostatku vlivu sankcí na šíření jaderných zbraní, cíl sankcí neodůvodňuje zrušení výhod vyplývajících žalobkyni z rozsudku Tribunálu, ani tlak vyvolaný na celkový systém soudní ochrany v EU, natož porušení vlastnického práva žalobkyně a jejího práva na výkon podnikání. Tento závěr je podpořen přijetím nařízení Rady o zrušení některých sankcí ze dne 20. ledna 2014, které vycházelo z konstatování, že Írán se už nezapojuje do činností šíření jaderných zbraní.

____________

¹ Rozhodnutí Rady 2010/413/CFSP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).

² Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012 , kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 19, s. 22).

³ Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1)