Věc C‑147/13
Španělské království
v.
Rada Evropské unie
„Žaloba na neplatnost – Provádění posílené spolupráce – Jednotný patent – Nařízení (EU) č. 1260/2012 – Ustanovení o překladu – Zásada zákazu diskriminace – Článek 291 SFEU – Přenesení pravomocí na orgány mimo Evropskou unii – Článek 118 druhý pododstavec SFEU – Právní základ – Zásada autonomie unijního práva“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. května 2015
1. Evropská unie – Jazykový režim – Existence obecné zásady zakotvující právo každého občana na vypracování jakéhokoli aktu, který by mohl ovlivnit jeho zájmy, v jeho jazyce – Neexistence – Nerovné zacházení s úředními jazyky Unie – Přípustnost – Podmínky – Odůvodnění z hlediska obecného zájmu – Dodržení zásady proporcionality
2. Sbližování právních předpisů – Průmyslové a obchodní vlastnictví – Patentové právo – Evropský patent s jednotným účinkem – Nařízení č. 1260/2012 zakotvující příslušná ustanovení o překladu – Nerovné zacházení s úředními jazyky Unie založené na cíli spočívajícím ve vytvoření jednotného a zjednodušeného režimu překladů – Vhodnost a přiměřenost zacházení – Přípustnost
(Nařízení Rady č. 1260/2012, body 4, 5 a 16 odůvodnění a čl. 3 odst. 1)
3. Orgány Evropské unie – Výkon pravomocí – Přenesení – Přenesení pravomocí na Evropský patentový úřad nebo na členské státy účastnící se posílené spolupráce v oblasti jednotné patentové ochrany – Neexistence [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1257/2012, čl. 1 odst. 2 a čl. 9 odst. 1 písm. d) a f); nařízení Rady č. 1260/2012, článek 5 a čl. 6 odst. 2)]
4. Akty orgánů – Volba právního základu – Kritéria – Nařízení č. 1260/2012 zakotvující příslušná ustanovení o překladu pro evropské patenty s jednotným účinkem – Přijetí na základě čl. 118 druhého pododstavce SFEU – Přípustnost
(Článek 118 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 1260/2012, články 3, 4 a 6)
5. Sbližování právních předpisů – Průmyslové a obchodní vlastnictví – Patentové právo – Evropský patent s jednotným účinkem – Nařízení č. 1260/2012 zakotvující příslušná ustanovení o překladu – Porušení zásady právní jistoty – Neexistence
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1257/2012, čl. 2 písm. e), čl. 3 odst. 1 a článek 9); nařízení Rady č. 1260/2012, čl. 2 písm. b), čl. 3 odst. 2, 4 a 9]
6. Akty orgánů – Nařízení – Přímá použitelnost – Prováděcí pravomoc přiznaná členským státům – Přípustnost
(Článek 288 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 1260/2012, čl. 7 odst. 2)
1. Zmínky ve Smlouvách o používání jazyků v Unii nemohou být považovány za projev obecné zásady unijního práva, podle níž všechno, co by mohlo ovlivnit zájmy občana Unie, musí být za všech okolností vypracováno v jeho jazyce.
Je-li však možné se dovolávat legitimního cíle obecného zájmu a prokázat jeho skutečnou existenci, rozdílné zacházení na základě jazyka musí respektovat zásadu proporcionality, to znamená, že musí být vhodné k dosažení sledovaného cíle a nesmí jít nad rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné. V tomto ohledu je třeba zachovat potřebnou rovnováhu mezi zájmy hospodářských subjektů a zájmy veřejnosti, pokud jde o náklady řízení, ale i mezi zájmy přihlašovatelů práv duševního vlastnictví a zájmy ostatních hospodářských subjektů, pokud jde o přístup k překladům dokumentů, které přiznávají práva, nebo o řízení předpokládající účast vícero hospodářských subjektů.
(viz body 31, 33, 41)
2. Nařízení č. 1260/2012, kterým se provádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, pokud jde o příslušná ustanovení o překladu, a konkrétně jeho čl. 3 odst. 1 nerovně zachází s úředními jazyky Unie tím, že se omezuje na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu. Volba učiněná Radou zavést v rámci zakotvení ustanovení o překladu pro evropské patenty s jednotným účinkem takovéto rozdílné zacházení je však vhodná a přiměřená k dosažení legitimního cíle sledovaného tímto nařízením, kterým je vytvoření jednotného a zjednodušeného režimu překladů, jehož ustanovení by neměla být složitá a nepřiměřeně nákladná.
Režim zavedený nařízením č. 1260/2012 totiž skutečně umožňuje dosáhnout legitimního cíle spočívajícího v usnadnění přístupu k patentové ochraně, zejména pro malé a střední podniky, prostřednictvím snížení nákladů spojených s požadavky na překlad. Kromě toho zachovává potřebnou rovnováhu mezi jednotlivými střetávajícími se zájmy, a tudíž nejde nad rámec toho, co je k dosažení sledovaného legitimního cíle nezbytné.
(viz body 32, 34, 38, 39, 47)
3. Vzhledem k tomu, že Rada nepřenesla na členské státy účastnící se posílené spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany nebo na Evropský patentový úřad vlastní prováděcí pravomoci, které jí podle unijního práva přísluší, zásady vytýčené v judikatuře Soudního dvora v oblasti přenesení diskreční pravomoci se nemohou uplatnit.
V této souvislosti je třeba uvést, že stanoví-li čl. 9 odst. 1 písm. d) a f) nařízení č. 1257/2012, kterým se provádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, že zúčastněné členské státy pověří Evropský patentový úřad dodatečnými úkoly, činí tak za účelem provedení článků 143 a 145 Úmluvy o udělování evropských patentů. Tyto úkoly jsou přitom vnitřně spjaty s prováděním jednotné patentové ochrany, která byla vytvořena nařízením č. 1257/2012. Pověření Evropského patentového úřadu dodatečnými úkoly tudíž vyplývá z uzavření zvláštní dohody ve smyslu článku 142 uvedené úmluvy zúčastněnými členskými státy jakožto smluvními státy této úmluvy.
(viz body 60–63)
4. Volba právního základu unijního aktu se musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří zejména cíl a obsah tohoto aktu.
Cílem nařízení č. 1260/2012, kterým se provádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, pokud jde o příslušná ustanovení o překladu, jež se zakládá na čl. 118 druhém pododstavci SFEU, je vytvoření jednotného a zjednodušeného režimu překladů pro evropské patenty s jednotným účinkem. Článek 4 nařízení č. 1260/2012 přímo náleží k jazykovému režimu evropského patentu s jednotným účinkem, neboť vymezuje zvláštní pravidla upravující překlad uvedeného patentu ve specifickém kontextu sporu. Vzhledem k tomu, že jazykový režim evropského patentu s jednotným účinkem je vymezen všemi ustanoveními uvedeného nařízení, a konkrétně články 3, 4 a 6, které upravují různé situace, článek 4 tohoto nařízení nemůže být oddělen, pokud jde o právní základ, od zbývajících ustanovení tohoto nařízení. Nelze tedy důvodně tvrdit, že čl. 118 druhý pododstavec SFEU nemůže sloužit jako právní základ článku 4 nařízení č. 1260/2012.
(viz body 68, 69, 73, 74)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 79, 81–88)
6. Přímá použitelnost nařízení, stanovená v čl. 288 druhém pododstavci SFEU, vyžaduje, aby jeho vstup v platnost a jeho použití ve prospěch nebo neprospěch právních subjektů byly nezávislé na jakémkoli opatření k provedení do vnitrostátního práva, ledaže dotčené nařízení ponechává na členských státech, aby samy přijaly právní, správní a finanční předpisy nezbytné k tomu, aby mohla být ustanovení uvedeného nařízení použita.
Tak je tomu v případě nařízení č. 1260/2012, kterým se provádí posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany, pokud jde o příslušná ustanovení o překladu, neboť unijní normotvůrce sám ponechal na členských státech, aby k tomu, aby mohla být ustanovení tohoto nařízení použita, přijaly vícero opatření v právním rámci stanoveném v Úmluvě o udělování evropských patentů a dále aby zřídily jednotný patentový soud, který je nezbytný k zajištění řádného fungování tohoto patentu, ustálenosti judikatury a tím i právní jistoty a přiměřenosti nákladů pro majitele patentů.
(viz body 94, 95)