STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ATHANASIA RANTOSE
přednesené dne 7. září 2023(1)
Věc C‑371/22
G sp. z o.o.
proti
W S. A.
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná krajským soudem ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Vnitřní trh s elektřinou – Směrnice 2009/72/ES – Článek 3 odst. 5 a 7 – Ochrana spotřebitele – Právo zákazníka být při dodržení podmínek smlouvy skutečně schopen snadno přejít k jinému dodavateli – Smlouva na dodávky elektřiny za pevnou cenu uzavřená na dobu určitou malým podnikem – Smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy – Výše pokuty odpovídající ceně elektřiny neodebrané do konce původního trvání smlouvy – Vnitrostátní právní předpisy, které umožňují odstoupení od smlouvy ‚bez vzniku jiných nákladů a náhrady škody, než těch, které vyplývají z obsahu smlouvy‘ “
I. Úvod
1. Článek 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72/ES(2), která stanoví společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou, stanoví, že v případě, že si zákazník odebírající elektřinu přeje změnit dodavatele a dodržuje přitom podmínky smlouvy, musí mu být toto právo poskytnuto bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí a času a musí být schopen snadno přejít k jinému dodavateli.
2. Je smluvní pokuta uložená malému podniku jeho předchozím dodavatelem za předčasné ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny uzavřené na dobu určitou za pevnou cenu za účelem přechodu k jinému dodavateli, jejíž výše odpovídá ceně elektřiny neodebrané do konce původního trvání smlouvy, slučitelná s právem tohoto zákazníka na skutečnou a snadnou změnu dodavatele ve smyslu čl. 3 odst. 5 a 7 uvedené směrnice? To je podstatou otázky krajského soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko).
3. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v rámci sporu mezi společností G sp. z o.o., podnikem s méně než 50 zaměstnanci (dále jen „společnost G“), a společností W S. A., dodavatelem elektřiny (dále jen „dodavatel W“), ve věci zaplacení smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny uzavřené mezi těmito dvěma stranami.
4. V projednávané věci se Soudní dvůr poprvé zabývá výkladem čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72. K zodpovězení položené otázky bude třeba v rámci řádného fungování vnitřního trhu s elektřinou poměřit právo zákazníka být skutečně schopen snadno přejít k jinému dodavateli s právem dosavadního dodavatele na náhradu za neodebranou elektřinu, kterou se od něj zákazník zavázal odebírat za pevnou cenu na základě smlouvy uzavřené na dobu určitou.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Směrnice 2009/72
5. Body 1, 3, 42, 52 a 57 odůvodnění směrnice 2009/72 zněly takto:
„(1) Účelem vnitřního trhu s elektřinou, který je ve Společenství postupně zaváděn od roku 1999, je poskytnout skutečnou možnost výběru všem spotřebitelům v Evropské unii, ať již občanům nebo podnikům, dále nové obchodní příležitosti a intenzivnější přeshraniční obchod, aby se dosáhlo větší efektivity, konkurenceschopných cen a vyšších standardů služeb a aby se přispělo k bezpečnosti dodávek a k udržitelnosti.
[…]
(3) Svobody, které občanům Unie zaručuje Smlouva – mimo jiné volný pohyb zboží, svobodu usazování a volný pohyb služeb – lze užívat jedině na zcela otevřeném trhu, který umožňuje spotřebitelům vybírat si své dodavatele a všem dodavatelům svobodně zásobovat své zákazníky.
[…]
(42) Veškerý průmysl a obchod Společenství, včetně malých a středních podniků, a všichni občané Unie, kteří požívají hospodářských výhod vnitřního trhu, by měli mít též možnost požívat vysoké úrovně ochrany spotřebitele a zejména zákazníci v domácnostech a, tam, kde to členské státy považují za vhodné, malé podniky by měly mít možnost požívat záruk veřejných služeb[…]. Těmto zákazníkům by měla být umožněna volba, spravedlivý přístup, zastoupení a přístup k mechanismům pro urovnávání sporů.
[…]
(52) Je třeba, aby spotřebitelé měli k dispozici jasné a srozumitelné informace o svých právech týkajících se energetického odvětví. […]
[…]
(57) Podpora spravedlivé hospodářské soutěže a snadného přístupu pro různé dodavatele a také zvyšování kapacity pro novou výrobu elektřiny by měly být pro členské státy nejvyšší prioritou, která spotřebitelům umožní plně využít možností, které nabízí liberalizovaný vnitřní trh s elektřinou.“
6. Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět, oblast působnosti a definice“, stanovoval:
„Tato směrnice stanoví společná pravidla pro výrobu, přenos, distribuci a dodávky elektřiny a také opatření na ochranu spotřebitele s cílem zlepšit a integrovat konkurenceschopné trhy s elektřinou ve Společenství. Stanoví pravidla týkající se organizace a fungování elektroenergetiky, otevřeného přístupu na trh, kritérií a postupů pro výběrová řízení a udělování povolení, jakož i pravidla pro provozování soustav. Zároveň stanoví povinnosti univerzální služby a práva spotřebitelů elektřiny a upřesňuje požadavky související s hospodářskou soutěží.“
7. Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, v bodech 7, 9 až 12 a 19 stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
7. ‚zákazníkem‘ velkoodběratel nebo konečný spotřebitel elektřiny;
[…]
9. ‚konečným spotřebitelem‘ zákazník nakupující elektřinu pro vlastní potřebu;
10. ‚zákazníkem v domácnosti‘ zákazník nakupující elektřinu pro vlastní spotřebu v domácnosti, kromě obchodních nebo profesionálních činností;
11. ‚zákazníkem mimo domácnost‘ jakákoli fyzická nebo právnická osoba nakupující elektřinu, která není určena pro její vlastní potřebu v domácnosti, včetně výrobců a velkoodběratelů;
12. ‚oprávněným zákazníkem‘ zákazník, který může volně nakupovat elektřinu od dodavatele dle vlastního výběru ve smyslu článku 33;
[…]
19. ‚dodávkou‘ prodej, včetně dalšího prodeje, elektřiny zákazníkům.“
8. Článek 3 směrnice, nadepsaný „Povinnosti veřejné služby a ochrana zákazníka“, v odstavcích 3 až 5 a 7 stanoví:
„3. Členské státy zajistí, aby alespoň všichni zákazníci v domácnostech, a pokud to členské státy uznají za vhodné, i malé podniky (především podniky s méně než 50 zaměstnanci a s ročním obratem nebo bilanční sumou nejvýše 10 milionů EUR) mohli využívat univerzální služby, což znamená mít na jejich území právo na dodávky elektřiny ve stanovené kvalitě za přiměřené, jednoduše a jasně srovnatelné, transparentní a nediskriminační ceny. […]
4. Členské státy zajistí, aby měli všichni zákazníci právo na dodávky elektřiny od dodavatele, pokud s tím dodavatel souhlasí, bez ohledu na to, v jakém členském státě je dodavatel registrován, a pokud tento dodavatel dodrží příslušná pravidla pro obchodování a vyrovnávání. […]
5. Členské státy zajistí, aby:
a) v případě, že si zákazník přeje změnit dodavatele a dodržuje přitom podmínky smlouvy, byla tato změna provedena dotčeným dodavatelem, případně dotčenými dodavateli, ve lhůtě tří týdnů[…]
[…]
Členské státy zajistí, aby práva uvedená v písmenech a) a b) byla přiznána všem zákazníkům, a to bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí či času.
[…]
7. Členské státy přijmou vhodná opatření na ochranu konečných spotřebitelů, a zejména zabezpečí, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu zranitelných zákazníků. V této souvislosti každý členský stát stanoví definici zranitelných zákazníků, která může být odvozena z energetické chudoby, a může, mimo jiné, stanovit, že odpojení těchto zákazníků je zakázáno v kritických obdobích. Členské státy zajistí uplatňování práv a povinnosti spojených se zranitelnými zákazníky. Zejména přijmou opatření na ochranu konečných spotřebitelů z odlehlých oblastí. Členské státy zabezpečí vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména s ohledem na transparentnost týkající se smluvních podmínek, obecných informací a mechanismů řešení sporů. Členské státy zajistí, aby oprávněný zákazník byl skutečně schopen přejít snadno k jinému dodavateli. Tato opatření musí zahrnovat opatření uvedená v příloze I, alespoň pokud jde o zákazníky v domácnostech.“
9. Článek 33 směrnice 2009/72, nadepsaný „Otevírání trhu a vzájemnost“, stanoví v odstavci 1 následující:
„Členské státy zajistí, aby za oprávněné zákazníky byli považováni:
[…]
c) od 1. července 2007 všichni zákazníci.“
10. Příloha I směrnice, nadepsaná „Opatření na ochranu spotřebitele“, v bodě 1 stanovovala:
„Aniž jsou dotčeny předpisy Společenství o ochraně spotřebitele, zejména směrnice 97/7/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku[(3)] a směrnice Rady 93/13/ES ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách[(4)], měla by opatření uvedená v článku 3 zákazníkům zabezpečit, aby:
a) měli právo uzavřít se svým poskytovatelem služeb v elektroenergetice smlouvu, která obsahuje:
[…]
– trvání smlouvy, podmínky, za nichž je možné služby nebo smlouvu obnovit nebo zrušit, a informaci o tom, zda je bezplatné odstoupení od smlouvy možné;
[…]
Podmínky musí být spravedlivé a dobře známé předem. V každém případě by se tyto informace měly poskytovat před uzavřením nebo potvrzením smlouvy. […]
[…]
e) jim nebyl účtován poplatek při změně dodavatele;
[…]“
11. Směrnice 2009/72 byla podle čl. 72 prvního pododstavce směrnicí (EU) 2019/944(5) s účinností k 1. lednu 2021 zrušena a nahrazena posledně uvedenou směrnicí.
2. Směrnice 2019/944
12. Článek 2 směrnice 2019/944, nadepsaný „Definice“, v bodech 16 až 18 stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
16) ‚poplatkem za ukončení smlouvy‘ jakýkoliv poplatek nebo sankce ukládané zákazníkům dodavateli nebo účastníky trhu vykonávajícími služby agregace za ukončení smlouvy na dodávky elektřiny nebo smlouvy o poskytování služeb v elektroenergetice;
17) ‚poplatkem za změnu dodavatele‘ jakýkoliv poplatek nebo sankce za změnu dodavatele nebo účastníka trhu vykonávajícího služby agregace, včetně poplatků za ukončení smlouvy, ukládaných zákazníkům přímo či nepřímo dodavateli, účastníky trhu vykonávajícími služby agregace nebo provozovateli soustav;
18) ‚agregací‘ funkce vykonávaná fyzickou nebo právnickou osobou, která kombinuje zatížení či vyrobenou elektřinu od více zákazníků za účelem prodeje, nákupu nebo aukce na jakémkoli trhu s elektřinou.“
13. Článek 12 směrnice, nadepsaný „Právo na změnu dodavatele a pravidla týkající se poplatků souvisejících se změnou dodavatele“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:
„2. Členské státy zajistí, aby alespoň zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele.
3. Odchylně od odstavce 2 mohou členské státy dodavatelům nebo účastníkům trhu vykonávajícím služby agregace povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován. Tyto poplatky musí být přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem, včetně nákladů na případné investice v rámci balíčku nebo na služby, které již byly zákazníkovi poskytnuty jako součást plnění smlouvy. Důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty nese dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace a přípustnost poplatků za ukončení smlouvy sleduje regulační orgán nebo jiný příslušný vnitrostátní orgán.“
B. Polské právo
14. Energetický zákon (ustawa – Prawo energetyczne) ze dne 10. dubna 1997(6) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „energetický zákon“) v čl. 4j odst. 3a stanoví:
„Konečný spotřebitel může zasláním písemného prohlášení energetické společnosti odstoupit od smlouvy uzavřené na dobu určitou, na jejímž základě mu tato společnost dodává plynná paliva nebo energii, aniž by tím vznikly jiné náklady a náhrady škody než ty, které vyplývají z obsahu smlouvy.“
15. Občanský zákoník (ustawa – Kodeks cywilny) ze dne 23. dubna 1964(7) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „občanský zákoník“) v čl. 483 odst. 1 uvádí:
„Smlouva může stanovit, že náhrada škody vzniklé nesplněním nebo nesprávným splněním nepeněžité povinnosti bude provedena zaplacením určité částky (smluvní pokuty).“
16. Článek 484 občanského zákoníku stanoví:
„§1. V případě nesplnění nebo nesprávného splnění povinnosti náleží věřiteli smluvní pokuta až do výše stanovené pro tento účel, a to bez ohledu na rozsah vzniklé škody. Pokud se strany nedohodnou jinak, nárok na náhradu škody přesahující výši stanovené smluvní pokuty není přípustný.
§2. Pokud byla splněna podstatná část povinnosti, může dlužník požádat o snížení smluvní pokuty; totéž platí, je-li smluvní pokuta zjevně nepřiměřená.“
III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
17. Dne 1. ledna 2010 společnost G., která je malým podnikem založeným podle polského práva s méně než 50 zaměstnanci(8), uzavřela obecnou smlouvu na dobu určitou s dodavatelem W, na základě které se tento dodavatel zavázal dodávat za pevnou cenu elektřinu agroturistickému podniku v K. (Polsko) (dále jen „dotčená smlouva“).
18. Dne 23. února 2015 uzavřela společnost G a dodavatel W dohodu, podle níž se tato společnost zavázala pokračovat v plnění dotčené smlouvy nejméně do 31. prosince 2016. V této dohodě se strany dohodly, že mají právo odstoupit od dotčené smlouvy s výpovědní dobou v délce šesti měsíců ode dne doručení výpovědi s účinností ke konci kalendářního roku a že v případě předčasného ukončení této smlouvy společností G bude dodavatel W oprávněn požadovat zaplacení částky odpovídající ceně elektřiny neodebrané do konce původního trvání smlouvy (dále jen „smluvní pokuta“)(9).
19. Dne 30. ledna 2015 společnost G uzavřela se společností Z S.A., jiným dodavatelem elektřiny, smlouvu o dodávkách elektřiny týkající se stejného agroturistického podniku. Dne 25. února 2015 tento jiný dodavatel na základě plné moci, kterou mu udělila společnost G, informoval dodavatele W o uzavření této nové smlouvy a pro případ, že by tento dodavatel nesouhlasil s touto novou situací, mu oznámil odstoupení od dotčené smlouvy.
20. Dne 9. března 2016 dodavatel W vystavil společnosti G příkaz k úhradě na částku 63 959,70 polských zlotých (PLN) (přibližně 15 372 eur k datu žádosti)(10) z titulu smluvní pokuty, přičemž platba měla být provedena do 23. března 2016. Vzhledem k tomu, že společnost G tuto částku ve stanovené lhůtě nezaplatila, podal dodavatel W dne 21. listopadu 2016 žalobu k obvodnímu soudu pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m. st. Warszawy w Warszawie) směřující k tomu, aby z titulu smluvní pokuty byla této společnosti uložena povinnost zaplatit mu výše uvedenou částku, navýšenou o zákonné úroky od 24. března 2016 do zaplacení.
21. Rozsudkem ze dne 7. února 2020 tento soud této žalobě vyhověl. Zejména dospěl k závěru, že v návaznosti na přechod společnosti G k jinému dodavateli došlo k předčasnému ukončení dotčené smlouvy, což opravňovalo dodavatele W k uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu čl. 483 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto ohledu uvedený soud rozhodl, že podle čl. 484 odst. 1 tohoto zákoníku není návrh na zaplacení smluvní pokuty podaný tímto dodavatelem závislý na prokázání vzniku škody a že tato pokuta byla sjednána v dotčené smlouvě pro případ přechodu k jinému dodavateli, přičemž výše této pokuty odpovídá ujednání této smlouvy.
22. Společnost G podala proti tomuto rozsudku odvolání ke krajskému soudu ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie), tedy předkládajícímu soudu, když zejména tvrdila, že podle čl. 3 odst. 5 směrnice 2009/72 vůči ní neměla být smluvní pokuta uplatněna. Tato společnost rovněž tvrdila, že dodavateli W nevznikla žádná skutečná škoda, ale pouze přišel o výhodu, kterou by mohl získat, odpovídající nákupu objemu elektřiny, který sjednala. Dodavatel zase tvrdil, že podle čl. 484 odst. 1 občanského zákoníku je výše smluvní pokuty nezávislá na výši vzniklé škody.
23. Předkládající soud zaprvé připomíná, že podle čl. 4j odst. 3a energetického zákona může konečný spotřebitel od smlouvy o dodávkách energie uzavřené na dobu určitou odstoupit, aniž by tím vznikly jiné náklady a náhrady škody než ty, které vyplývají z obsahu smlouvy. Tento zákon nestanoví žádná kritéria pro výpočet těchto nákladů a odškodnění v tom smyslu, že neodkazuje na jejich přiměřenost, a nevylučuje možnost požadovat paušální náhradu. Strany si v rámci smluvní volnosti mohou určit náklady a odškodnění spojené s předčasným ukončením smlouvy o dodávkách elektřiny, včetně uložení smluvní pokuty. Taková pokuta ve smyslu občanského zákoníku náleží věřiteli až do výše částky stanovené pro tento účel bez ohledu na rozsah vzniklé škody a nemůže být bez návrhu vnitrostátním soudem snížena, přičemž strana, která snížení požaduje, musí nést důkazní břemeno a prokázat, že výše pokuty je nepřiměřená. Pokud jde o malé podniky, vzhledem k tomu, že čl. 4j odst. 3a energetického zákona neodkazuje na ochranu spotřebitele, není možné zkoumat zneužívající povahu smluvní pokuty. Energetický zákon mimoto nestanoví možnost snížení smluvní pokuty bez návrhu v případě zákazníků z řad podnikatelů.
24. Uvedený soud se zabývá tím, zda jsou vnitrostátní právní předpisy v souladu s unijním právem, neboť podle čl. 3 odst. 5 směrnice 2009/72 musí členské státy zajistit, aby bylo právo na změnu dodavatele elektřiny zákazníkům přiznáno bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí a času. Kromě toho, ačkoli odstavec 7 tohoto článku stanoví, že oprávnění zákazníci musí být schopni snadno přejít k jinému dodavateli, a naznačuje tím potřebu zachovat náležitou přiměřenost ve vztahu k nákladům, toto ustanovení se nezmiňuje o pokutách ani o odškodnění. Pokud je spotřebitel skutečně finančně znevýhodněn, rozsah tohoto znevýhodnění nesmí představovat prostředek diskriminace vůči ostatním dodavatelům elektřiny, který by vedl k tomu, že by zákazník neměl skutečnou možnost přejít k jinému dodavateli.
25. Uvedený soud dodává, že i když je na spor v původním řízení ratione temporis použitelná směrnice 2009/72, směrnice 2019/944, která tuto směrnici nahradila, právo svobodně přejít k jinému dodavateli elektřiny upřesnila způsobem relevantním pro výklad první směrnice. V tomto ohledu tentýž soud odkazuje na článek 4 a čl. 12 odst. 3 směrnice 2019/944, podle nichž pokud je malému podniku účtován poplatek v důsledku změny dodavatele elektřiny, musí být tento poplatek přiměřený a nesmí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovědění smlouvy ze strany zákazníka.
26. Tentýž soud z toho vyvodil, že možnost uplatnit smluvní pokutu bez ohledu na rozsah vzniklé škody stanovená vnitrostátními právními předpisy bez jasných a přesných kritérií pro výpočet této pokuty by mohla zmařit cíl ochrany uvedený v čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72 a čl. 12 odst. 3 směrnice 2019/944 tím, že by de facto omezila svobodu zákazníka odstoupit od smlouvy o dodávkách elektřiny.
27. Zadruhé se předkládající soud zabývá tím, zda může dodavatel elektřiny smluvně uložit zákazníkovi poplatky za předčasné ukončení smlouvy, pokud tyto poplatky de facto odpovídají nákladům na elektřinu neodebranou do konce původního trvání smlouvy, a to vzhledem k cíli sledovanému směrnicí 2009/72, kterým je možnost snadno přejít k jinému dodavateli, a nutnosti dodržet zásadu proporcionality. V tomto ohledu má uvedený soud za to, že čl. 12 odst. 3 směrnice 2019/944 poskytuje užitečná vodítka pro výklad čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72, neboť nevylučuje možnost uložení poplatků, které však musí být přiměřené. V této souvislosti se daný soud zabývá zákonností smluvních ustanovení, která stanoví, že náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy uzavřené na dobu určitou odpovídají dluhu za množství neodebrané elektřiny, které by zákazník mohl potenciálně využít během zbývající doby trvání smlouvy, a možností tyto náklady vypočítat s odkazem na ujednání typu „take or pay“. Tentýž soud se zabývá tím, zda by takový mechanismus neměl v podstatě za následek bránění skutečnému přechodu k jinému dodavateli. Pokud výše smluvní pokuty odpovídá nákladům na elektřinu neodebranou do konce původního trvání smlouvy, mělo by předčasné ukončení smlouvy pro zákazníka srovnatelný důsledek jako pokračování smluvního vztahu s dodavatelem. V takové situaci by se zákazník, který by chtěl od smlouvy odstoupit, pravděpodobně rozhodl zachovat smluvní vztah, který považuje za nevýhodný, a dodavatel by měl v každém případě zajištěn finanční prospěch po celou dobu trvání smlouvy. Taková sankce by vedla k přenesení veškerého finančního rizika spojeného s odstoupením od smlouvy na zákazníka, a byla by proto zjevně nepřiměřená.
28. Předkládající soud poznamenává, že dodavateli elektřiny při získání zákazníka zároveň vznikají různé náklady, například na nákup elektřiny. Vyvstává otázka, jak vypočítat přímou hospodářskou ztrátu dodavatele elektřiny v případě předčasného ukončení smlouvy ze strany zákazníka, tedy zda je třeba zohlednit cenu odebrané elektřiny, nebo také cenu za poskytnutí služby přenosu nebo distribuce této elektřiny. V tomto ohledu je k tomu, aby se předešlo výtce o diskrečním a svévolném uplatňování a zároveň aby bylo zajištěno spravedlivé rozložení důkazního břemene a soulad vnitrostátních právních předpisů se směrnicí 2009/72, třeba zkoumat, zda by způsob výpočtu poplatků spojených s předčasným ukončením smlouvy o dodávce elektřiny za pevnou cenu uzavřené na dobu určitou neměl být energetickým zákonem výslovně stanoven.
29. Za těchto podmínek se krajský soud ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice [2009/72], který vyžaduje, aby byla práva spotřebitele energie (malého podniku) v případě změny dodavatele uplatňována v souladu se zásadou, podle které by měl mít oprávněný zákazník možnost snadno přejít k jinému dodavateli, a aby byla změna provedena bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí či času, vykládán v tom smyslu, že brání možnosti uložit spotřebiteli energie smluvní pokutu za odstoupení od smlouvy o dodávkách energie uzavřené na dobu určitou v případě, že si spotřebitel přeje přejít k jinému dodavateli, a to bez ohledu na výši vzniklé škody (čl. 483 odst. 1 a čl. 484 odst. 1 a 2 [občanského zákoníku]), aniž by v energetickém zákoně [(čl. 4j odst. 3a)] byla stanovena kritéria pro výpočet těchto poplatků nebo pro jejich snížení?
2) Musí být čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice [2009/72], který vyžaduje, aby byla práva spotřebitele energie (malého podniku) v případě změny dodavatele uplatňována bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí či času a v souladu se zásadou, podle které by měl mít oprávněný zákazník možnost snadno přejít k jinému dodavateli, vykládán v tom smyslu, že brání výkladu smluvních ujednání, která v případě předčasného ukončení smlouvy o dodávkách energie uzavřené s dodavatelem na dobu určitou umožňují účtovat zákazníkům (malým podnikům) poplatky odpovídající de facto ceně energie neodebrané do konce [původního] trvání smlouvy, v souladu se zásadou ‚take or pay‘?“
30. Polská a řecká vláda, jakož i Evropská komise předložily Soudnímu dvoru písemné vyjádření.
IV. Analýza
31. Podstatou obou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda musí být čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, podle nichž v případě, že malý podnik předčasně ukončí smlouvu o dodávkách elektřiny za pevnou cenu uzavřenou na dobu určitou za účelem přechodu k jinému dodavateli, může být tento podnik povinen zaplatit smluvní pokutu, pokud tyto právní předpisy stanoví, že tato pokuta je splatná bez ohledu na rozsah škody, která vznikla dosavadnímu dodavateli, a pokud uvedené právní předpisy nestanoví žádná kritéria pro výpočet nebo zmírnění uvedené pokuty a umožňují, aby výše této pokuty odpovídala ceně elektřiny neodebrané do konce původního trvání smlouvy.
32. V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost G je malým podnikem, který uzavřel dotčenou smlouvu za účelem dodávek elektřiny pro agroturistický podnik. Dne 9. března 2016 dodavatel W vyzval v souladu s ujednáními této smlouvy společnost G k zaplacení smluvní pokuty za předčasné ukončení této smlouvy za účelem přechodu k jinému dodavateli, a to ve výši odpovídající ceně neodebrané elektřiny, kterou se tato společnost zavázala od něj odebírat do konce platnosti smlouvy. Jak uvádí předkládající soud, vnitrostátní právní předpisy umožňují odstoupení od smlouvy uzavřené na dobu určitou bez jiných nákladů a náhrady škody než těch, které vyplývají z obsahu smlouvy, aniž upřesňují kritéria, která je třeba zohlednit při jejich výpočtu, nebo stanoví možnost zmírnění smluvní pokuty bez návrhu, takže o něj musí požádat dotčená strana, která nese důkazní břemeno ohledně nepřiměřenosti této smluvní pokuty. Kromě toho podle vnitrostátních právních předpisů není výše smluvní pokuty závislá na výši vzniklé škody. Uvedený soud se zabývá tím, zda jsou tyto právní předpisy v souladu s článkem 3 směrnice 2009/72, který mimo jiné stanoví povinnosti členských států v oblasti ochrany spotřebitele(11), zejména pak s jeho odstavci 5 a 7, které dosud nebyly Soudním dvorem vyloženy.
33. Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že výklad ustanovení unijního práva vyžaduje, aby bylo zohledněno nejen znění takového ustanovení, ale i kontext, do něhož je zasazeno, jakož i cíle a účel, které sleduje akt, jehož je součástí(12).
34. V této souvislosti v prvé řadě, pokud jde o znění uvedených ustanovení, čl. 3 odst. 5 písm. a) směrnice 2009/72 stanoví, že členské státy zajistí, aby byla v případě, že si zákazník přeje změnit dodavatele „a dodržuje přitom podmínky smlouvy“, tato změna provedena dotčeným dodavatelem, případně dotčenými dodavateli, ve lhůtě tří týdnů(13) a aby toto právo bylo přiznáno všem zákazníkům, a to bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí či času. Mimoto odstavec 7 tohoto článku kromě toho, že se primárně týká především a specificky „zranitelných zákazníků“, obecně stanoví, že členské státy zabezpečí vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména pokud jde o transparentnost týkající se smluvních podmínek, a zajistí, aby byl „oprávněný zákazník“ „skutečně schopen přejít snadno k jinému dodavateli“. Tento odstavec 7 rovněž stanoví, že tato opatření musí zahrnovat opatření uvedená v příloze I směrnice, „alespoň pokud jde o zákazníky v domácnostech“.
35. Podle článku 2 bodu 12 směrnice 2009/72 se „oprávněným zákazníkem“ rozumí zákazník, který může volně nakupovat elektřinu od dodavatele dle vlastního výběru ve smyslu článku 33 této směrnice. V souladu s odst. 1 písm. c) posledně uvedeného článku pojem „oprávněný zákazník“ zahrnuje „všechny zákazníky“. Členské státy jsou proto povinny zajistit, aby všichni zákazníci, včetně malých podniků, byli bez ohledu na svou zranitelnost skutečně schopni snadno přejít k jinému dodavateli elektřiny.
36. Ze znění čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72 tedy vyplývá, že zákazník dodavatele elektřiny musí být v případě, že si přeje změnit dodavatele, chráněn. Tato ustanovení sice zároveň výslovně nezmiňují možnost dosavadního dodavatele požadovat zaplacení smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy ani a fortiori neuvádějí žádná kritéria, která by měla být zohledněna za účelem výpočtu její výše, odst. 5 písm. a) tohoto článku nicméně stanoví, že smluvní podmínky musí být dodrženy.
37. Domnívám se proto, že znění čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72 v zásadě nemůže bránit tomu, aby smlouva o dodávkách elektřiny stanovila smluvní pokutu, která se uplatní vůči zákazníkovi v případě předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou za pevnou cenu v případě, že si zákazník přeje změnit dodavatele. V souladu s těmito ustanoveními však výše této pokuty nesmí zbavit zákazníka možnosti skutečně a snadno přejít k jinému dodavateli.
38. Pokud jde v druhé řadě o kontext čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72, je třeba zaprvé konstatovat, že poslední věta odstavce 7 odkazuje na opatření na ochranu spotřebitele uvedená v příloze I této směrnice, která musí členské státy přijmout, „alespoň“ pokud jde o zákazníky v domácnostech. Bod 1 písm. a) této přílohy zejména stanoví, že zákazníci mají právo uzavřít se svým poskytovatelem služeb v elektroenergetice smlouvu, která obsahuje informaci o tom, zda je bezplatné odstoupení od smlouvy možné. Mimoto podle tohoto ustanovení musí být smluvní podmínky spravedlivé a dobře známé předem a v každém případě by se tyto informace měly poskytovat před uzavřením nebo potvrzením smlouvy. Bod 1 písm. e) uvedené přílohy stanoví, že zákazníkům nesmí být účtován poplatek při změně dodavatele. Z těchto ustanovení vyplývá, že „alespoň pokud jde o zákazníky v domácnostech“, nenesou tito zákazníci při změně dodavatele elektřiny žádné náklady, a to ani v případě, že je smlouva o dodávkách uzavřena na dobu určitou za pevnou cenu.
39. V projednávané věci je nesporné, že společnost G spadá pod pojmy „zákazník“, „konečný spotřebitel“ a „oprávněný zákazník“, tak jak jsou definovány v čl. 2 bodech 7, 9 a 12 směrnice 2009/72, ale také pod pojem „zákazník mimo domácnost“ ve smyslu bodu 11 uvedeného článku, který se týká jakékoli fyzické nebo právnické osoby nakupující elektřinu, která není určena pro její vlastní potřebu v domácnosti. Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že společnost G, která uzavřela dotčenou smlouvu za účelem dodávek elektřiny agroturistickému podniku, jednala v rámci své podnikatelské činnosti(14).
40. Zároveň tato společnost nespadá pod pojem „zákazník v domácnosti“ ve smyslu čl. 2 bodu 10 směrnice 2009/72, který je definován jako zákazník nakupující elektřinu pro vlastní spotřebu v domácnosti. Kromě toho z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by Polská republika hodlala rozšířit působnost přílohy I této směrnice na „zákazníky mimo domácnost“. Proto se zřejmě ustanovení bodu 1 písm. a) a e) této přílohy nevztahují na takového zákazníka mimo domácnost, jako je společnost G. Z toho a contrario vyplývá, že u takového zákazníka uvedená směrnice nebrání tomu, aby smlouva o dodávkách elektřiny za pevnou cenu uzavřená na dobu určitou stanovila smluvní pokutu pro případ předčasného ukončení této smlouvy za účelem změny dodavatele.
41. Zadruhé bod 42 odůvodnění směrnice 2009/72 uvádí, že veškerý průmysl a obchod Společenství, včetně malých a středních podniků, „by měl mít též možnost požívat vysoké úrovně ochrany spotřebitele“, a zejména zákazníci v domácnostech a tam, kde to členské státy považují za vhodné, by malé podniky měly mít možnost požívat záruk veřejných služeb. Použití slovesa „mít“ tak v podmiňovacím způsobu prokazuje vůli unijního normotvůrce ponechat členským státům prostor pro uvážení tím, že jim přiznává pouhou možnost, a nikoli povinnost, poskytnout vysokou úroveň ochrany spotřebitele malým podnikům. I v tomto případě z předkládacího rozhodnutí s výhradou ověření předkládajícím soudem nevyplývá, že by Polská republika tuto možnost ve vztahu k malým podnikům provedla. V takové situaci se domnívám, že směrnice nebrání tomu, aby byla malému podniku uložena smluvní pokuta v případě předčasného ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou za účelem změny dodavatele.
42. Mimoto je třeba uvést, že směrnice 2019/944, která s účinností k 1. lednu 2021 zrušila a nahradila směrnici 2009/72, výslovně v čl. 12 odst. 2 stanoví, že členské státy zajistí, aby „alespoň zákazníkům v domácnostech a malým podnikům“(15) nebyly účtovány „žádné poplatky související se změnou dodavatele“, když současně v odstavci 3 téhož článku stanoví, že odchylně mohou členské státy dodavatelům nebo účastníkům trhu vykonávajícím služby agregace povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník uzavřel z vlastní vůle a je před tímto uzavřením o poplatcích jasně informován.
43. V tomto ohledu jednak čl. 2 bod 16 směrnice 2019/944 definuje „poplatek za ukončení smlouvy“ jako jakýkoliv poplatek nebo sankci ukládané zákazníkům dodavateli nebo účastníky trhu vykonávajícími služby agregace za ukončení smlouvy na dodávky elektřiny nebo smlouvy o poskytování služeb v elektroenergetice a jednak bod 17 tohoto článku stanoví, že „poplatkem za změnu dodavatele“ se rozumí jakýkoliv poplatek nebo sankce za změnu dodavatele nebo účastníka trhu vykonávajícího služby agregace, včetně poplatků za ukončení smlouvy, ukládaných zákazníkům přímo či nepřímo dodavateli, účastníky trhu vykonávajícími služby agregace nebo provozovateli soustav. Směrnice proto rozlišuje mezi pouhým odstoupením od smlouvy o dodávkách a odstoupením od smlouvy za účelem změny dodavatele. Z těchto ustanovení vyplývá, že podle směrnice je takový malý podnik, jako je společnost G, oprávněn předčasně ukončit smlouvu o dodávkách elektřiny za pevnou cenu uzavřenou na dobu určitou za účelem změny dodavatele, aniž by mu vznikly poplatky související se změnou dodavatele, a tedy i poplatky za odstoupení od smlouvy.
44. S ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutkových okolností sporu v původním řízení není nicméně směrnice 2019/944 v projednávané věci ratione temporis použitelná. Kromě toho, ačkoli tato směrnice stanoví podrobná pravidla pro poplatky, které mohou být uloženy malému podniku v případě předčasného ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny, taková pravidla v rámci směrnice 2009/72 neexistovala, a to ani implicitně, jak vyplývá zejména z bodu 41 tohoto stanoviska. V důsledku toho nelze podle mého názoru v kontextu projednávané věci ustanovení článku 12 směrnice 2019/944 obdobně použít(16).
45. Konečně zatřetí bod 52 odůvodnění směrnice 2009/72 stanoví, že je třeba, aby „spotřebitelé“(17) měli k dispozici jasné a srozumitelné informace o svých právech týkajících se energetického odvětví. Z tohoto bodu odůvodnění lze podle mého názoru dovodit, že v projednávané věci, kdy spotřebitel hodlá být zásobován elektřinou, musí být před uzavřením smlouvy o dodávce elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou dodavatelem jasně, srozumitelně a transparentně informován o existenci smluvní pokuty, o podmínkách jejího uplatnění a o způsobu jejího výpočtu, přičemž výše této pokuty nesmí s ohledem na čl. 3 odst. 7 směrnice 2009/72 zbavovat spotřebitele práva skutečně a snadno přejít k jinému dodavateli. V projednávané věci je podle mého názoru z předkládacího rozhodnutí zřejmé, že smluvní pokuta byla v dotčené smlouvě výslovně podrobně stanovena, což umožnilo, aby měla společnost G přesné informace o způsobu jejího výpočtu a skutečnosti, že její výše odpovídala ceně elektřiny neodebrané do konce původního trvání smlouvy(18).
46. Kontext čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72 proto potvrzuje, že smlouva uzavřená mezi dodavatelem elektřiny a malým podnikem může v zásadě stanovit pokutu za předčasné ukončení smlouvy, která mu bude účtována, a to za předpokladu, že tento podnik byl o existenci této pokuty jasně, srozumitelně a transparentně informován při uzavření smlouvy a že výše uvedené pokuty jej nezbavuje práva skutečně a snadno přejít k jinému dodavateli.
47. V třetí řadě výklad, podle něhož čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72 nebrání tomu, aby se na malý podnik vztahovala smluvní pokuta v případě předčasného ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou, pokud členský stát na tyto podniky nerozšířil ochranu poskytovanou zákazníkům v domácnostech, je potvrzen cíli sledovanými touto směrnicí.
48. Předmětem směrnice 2009/72 je totiž, jak vyplývá z jejího článku 1, stanovit společná pravidla pro výrobu, přenos, distribuci a dodávky elektřiny a také opatření na ochranu spotřebitele s cílem zlepšit a integrovat konkurenceschopné trhy s elektřinou v Unii. V tomto rámci podle judikatury Soudního dvora platí, že cílem této směrnice je v zásadě vytvořit otevřený a konkurenceschopný vnitřní trh s elektřinou, který umožní spotřebitelům vybírat si svobodně dodavatele a dodavatelům svobodně zásobovat zákazníky, vytvořit na tomto trhu rovné podmínky, zajistit bezpečnost dodávek a bojovat proti změně klimatu(19).
49. Z toho důvodu spočívá hlavní cíl směrnice 2009/72 v dotvoření vnitřního trhu s elektřinou(20), což zejména předpokládá rozvoj dodavatelů elektřiny, aby se v konečném důsledku zajistily lepší podmínky dodávek pro spotřebitele. V tomto smyslu bod 57 odůvodnění směrnice 2009/72 stanoví, že členské státy musí umožnit spotřebitelům plně využít možností, které nabízí liberalizovaný vnitřní trh s elektřinou.
50. V této souvislosti je třeba poznamenat, že smlouvy o dodávkách elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou mohou chránit zákazníky tím, že jim zaručují nízkou a stabilní cenu elektřiny. V tomto smyslu Komise v písemném vyjádření odkazuje na stanovisko Rady evropských energetických regulačních orgánů (CEER) k poplatkům za předčasné ukončení smlouvy ze dne 17. května 2016(21), podle něhož takové smlouvy poskytují spotřebitelům jistotu nákladů na energii, které se nemění(22). Uzavření takové smlouvy však dodavateli elektřiny přineslo různé náklady na získání celkového množství energie, které by mělo být od počátku potřebné k pokrytí potřeb zákazníka, což jak uvádí CEER, zahrnuje dodatečné náklady, zejména za účelem ochrany před kolísáním nákladů na velkoobchodním trhu(23). Proto v případě, že zákazník se smlouvou na dobu určitou za pevnou cenu ukončí smlouvu předčasně, může poplatek za předčasné ukončení umožnit dodavateli nahradit náklady vyplývající z této smlouvy. Pokud by tomu tak nebylo, mohl by být dodavatel nucen přenést riziko vzniku těchto nákladů na všechny své zákazníky, což by v konečném důsledku mohlo vést k vyšším cenám elektřiny a snížení nabídky pro zákazníky(24).
51. Proto podle mého názoru v rámci směrnice 2009/72 specifika smluv o dodávkách elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou implikují, že se poplatky za předčasné ukončení mohou jevit jako odůvodněné k tomu, aby se v konečném důsledku zajistila ochrana všech spotřebitelů tím, že jim bude umožněno získat nižší ceny elektřiny.
52. Domnívám se tudíž, že hlavní obtíž, která vyvstává v projednávaném případě, spočívá ve výši smluvní pokuty, která musí jednak umožnit zákazníkovi skutečně snadno přejít k jinému dodavateli a jednak poskytnout dosavadnímu dodavateli přiměřenou náhradu, která by pokryla náklady vzniklé k zajištění plnění této smlouvy, neboť jinak by byl ohrožen užitečný účinek směrnice 2009/72.
53. V tomto ohledu předkládající soud odkazuje na čl. 12 odst. 3 směrnice 2019/944, který v souvislosti s náklady na ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny za pevnou cenu uzavřené na dobu určitou stanoví, že tyto náklady „nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel utrpěl“. Podle uvedeného soudu toto ustanovení poskytuje vodítka k tomu, jak má být vykládán čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72. Nicméně zaprvé, jak bylo uvedeno v bodě 44 tohoto stanoviska, směrnice 2019/944 není ratione temporis použitelná na spor v původním řízení. Zadruhé se toto ustanovení týká pouze nákladů na ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou za pevnou cenu, a nikoli nákladů na změnu dodavatele. Zatřetí, pokud jde o malé podniky, směrnice 2019/944 zvolila jiný přístup, než byl přístup přijatý v rámci směrnice 2009/72, když v čl. 12 odst. 2 výslovně stanoví, že členské státy zajistí, aby jim nebyly účtovány náklady související se změnou dodavatele. Domnívám se proto, že směrnice 2019/944 nemůže sloužit jako reference ve vztahu k takové věci, jako je věc v původním řízení.
54. Pokud jde o směrnici 2009/72, je třeba konstatovat, že neobsahuje žádné informace o výši poplatků, které by mohl zaplatit malý podnik, když předčasně ukončí smlouvu o dodávkách elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou za účelem změny dodavatele, ani o způsobu jejich výpočtu. Tato směrnice proto ponechává členským státům prostor pro uvážení ohledně právní úpravy těchto poplatků za ukončení smlouvy.
55. V odpověď na otázku položenou předkládajícím soudem se proto domnívám, že vnitrostátní právní předpisy, podle nichž je v případě předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou za pevnou cenu ze strany malého podniku splatná smluvní pokuta bez ohledu na rozsah škody, kterou dosavadní dodavatel utrpěl, i když tyto právní předpisy nestanoví žádná kritéria pro výpočet nebo snížení této smluvní pokuty a umožňují, aby výše této pokuty odpovídala ceně elektřiny, která nebyla odebrána do konce původního trvání smlouvy, nejsou jen z tohoto důvodu neslučitelné se směrnicí 2009/72.
56. Nicméně prostor pro uvážení ponechaný členským státům nemůže mít za následek zbavení práva na možnost skutečně a snadno přejít k jinému dodavateli podstaty, jak vyplývá z čl. 3 odst. 5 a 7 uvedené směrnice. V tomto ohledu předkládající soud odkazuje na případ pokuty, jejíž výše odpovídá ceně elektřiny neodebrané do konce původního trvání smlouvy na základě ujednání typu „take or pay“, „(odeber, nebo zaplať)“(25). Na základě takového ujednání je v projednávané věci odběratel povinen zaplatit veškerou elektřinu, kterou se zavázal odebrat, nebo její část bez ohledu na to, zda tuto elektřinu spotřebuje(26). Ujednání „take or pay“ prima facie znamená, že spotřebitel nese veškerá rizika smlouvy o dodávce, k níž se zavázal, a je silně odrazován od odstoupení od smlouvy, aby v případě jejího předčasného ukončení neplatil dvojnásobek nákladů na elektřinu. Z toho lze vyvodit, že takové ujednání není se směrnicí 2009/72 v souladu.
57. Domnívám se však, že za určitých konkrétních okolností nelze v rámci vnitrostátní právní úpravy vyloučit, že pokud dodavatel vynaložil různé náklady na zajištění plnění smlouvy na dobu určitou za pevnou cenu až do jejího uplynutí, zejména na nákup elektřiny pro pokrytí veškerých potřeb zákazníka, mohou náklady, které tomuto dodavateli vznikly v důsledku předčasného ukončení této smlouvy, skutečně odpovídat částce, kterou by zákazník zaplatil do uplynutí smlouvy, pokud by pokračoval v jejím běžném plnění.
58. V projednávané věci přísluší předkládajícímu soudu posoudit, zda smluvní pokuta porušuje právo společnosti G skutečně snadno přejít k jinému dodavateli, a zohlednit všechny konkrétní okolnosti sporu, zejména přiměřenost výše pokuty, která nesmí přesáhnout výši nákladů, které dosavadnímu dodavateli vznikly v důsledku předčasného ukončení smlouvy, a to s cílem zabránit bezdůvodnému obohacení tohoto dodavatele(27).
59. S ohledem na výše uvedené navrhuji odpovědět na předběžné otázky tak, že čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátním právním předpisům, podle nichž může být malý podnik, který předčasně ukončí smlouvu o dodávkách elektřiny za pevnou cenu uzavřenou na dobu určitou za účelem změny dodavatele, povinen zaplatit smluvní pokutu, pokud tyto právní předpisy stanoví, že tato pokuta je splatná bez ohledu na rozsah škody, kterou dosavadní dodavatel utrpěl, a i když uvedené právní předpisy nestanoví žádné kritérium pro výpočet nebo snížení uvedené pokuty a umožňují, aby výše této pokuty odpovídala ceně elektřiny, která nebyla odebrána do konce původního trvání smlouvy, a to za předpokladu, že uvedený podnik byl dodavatelem jasně, srozumitelně a transparentně informován o existenci smluvní pokuty, o podmínkách jejího uplatnění a o způsobu jejího výpočtu a že výše této pokuty nezbavuje tento podnik práva na to, aby mohl skutečně snadno přejít k jinému dodavateli. V tomto ohledu přísluší vnitrostátnímu soudu, aby zohlednil všechny konkrétní okolnosti sporu, zejména přiměřenost výše smluvní pokuty, která nesmí přesáhnout výši nákladů, které dosavadnímu dodavateli vznikly v důsledku předčasného ukončení smlouvy.
V. Závěry
60. S přihlédnutím k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Krajským soudem ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko) odpověděl následovně:
„Článek 3 odst. 5 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES
musí být vykládán v tom smyslu, že
nebrání vnitrostátním právním předpisům, podle nichž může být malý podnik, který předčasně ukončí smlouvu o dodávkách elektřiny za pevnou cenu uzavřenou na dobu určitou za účelem změny dodavatele, povinen zaplatit smluvní pokutu, pokud tyto právní předpisy stanoví, že tato pokuta je splatná bez ohledu na rozsah škody, kterou dosavadní dodavatel utrpěl, a i když uvedené právní předpisy nestanoví žádné kritérium pro výpočet nebo snížení uvedené pokuty a umožňují, aby výše této pokuty odpovídala ceně elektřiny, která nebyla odebrána do konce původního trvání smlouvy, a to za předpokladu, že uvedený podnik byl dodavatelem jasně, srozumitelně a transparentně informován o existenci smluvní pokuty, o podmínkách jejího uplatnění a o způsobu jejího výpočtu a že výše této pokuty nezbavuje tento podnik práva na to, aby mohl skutečně snadno přejít k jinému dodavateli. V tomto ohledu přísluší vnitrostátnímu soudu, aby zohlednil všechny konkrétní okolnosti sporu, zejména přiměřenost výše smluvní pokuty, která nesmí přesáhnout výši nákladů, které dosavadnímu dodavateli vznikly v důsledku předčasného ukončení smlouvy.“