Věc T-41/05
Alliance One International, Inc.
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Španělský trh nákupu a prvotního zpracování surového tabáku – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhu – Pokuty – Přičitatelnost protiprávního jednání – Maximální výše 10 % obratu – Odrazující účinek – Polehčující okolnosti“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na její 100% vlastněné dceřiné společnosti
(Článek 81 ES)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
3. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Dodržení zásady rovného zacházení Komisí
(Článek 81 ES)
4. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Nezávislost dceřiné společnosti
(Článek 81 ES)
5. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nedostatek nebo nedostatečnost odůvodnění
(Článek 230 ES a článek 253 ES)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 třetí odrážka)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
1. V oblasti hospodářské soutěže může být chování dceřiné společnosti přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě provádí pokyny, které jí uděluje mateřská společnost, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují.
V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž tvoří jediný podnik. Skutečností, která Komisi umožňuje, aby za adresáta rozhodnutí ukládajícího pokuty označila mateřskou společnost, tedy není ani vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale to, že mateřská a dceřiná společnost tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.
Komise se nemůže spokojit s konstatováním, že mateřská společnost je schopna vykonávat rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, ale musí také ověřit, zda takový vliv skutečně vykonávala.
V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila pravidla hospodářské soutěže, může jednak tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, jednak existuje vyvratitelná domněnka, že uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti.
Za těchto podmínek postačí k tomu, aby bylo možné vycházet z domněnky, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.
Domněnka vycházející z vlastnictví veškerého kapitálu se může uplatnit nejen v případech, kdy je mezi mateřskou společností a její dceřinou společností přímý vztah, ale rovněž v případech, kdy je tento vztah nepřímý, zprostředkovaný mezi nimi stojící dceřinou společností.
(viz body 92–96, 98)
2. Podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 může Komise podnikům, které se dopustily jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES, uložit rozhodnutím pokuty, které nesmí přesáhnout 10 % obratu dosaženého za předchozí hospodářský rok všemi podniky, které se na protiprávním jednání podílely. Totéž bylo uvedeno v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.
Obrat zmiňovaný v těchto ustanoveních se vztahuje k celkovému obratu dotyčného podniku, a sice podniku, kterému bylo přičteno protiprávní jednání, a který byl tedy prohlášen odpovědným.
Pokud jde o pojem „předchozí hospodářský rok“ uvedený v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je třeba jej chápat jako hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise, vyjma zvláštních případů, kdy obrat za tento poslední hospodářský rok neposkytuje žádný užitečný údaj o skutečné hospodářské situaci dotyčného podniku a přiměřené úrovni pokuty, která mu má být uložena.
Jestliže tedy Komise dospěje k závěru, že se v případě mateřské společnosti a její dceřiné společnosti jedná o jedinou hospodářskou jednotku, a učiní tak tuto mateřskou společnost solidárně odpovědnou za protiprávní jednání a za zaplacení pokuty a uvede ji mezi adresáty svého rozhodnutí, může také pro účely výpočtu horní hranice 10 % stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 vycházet z konsolidovaného obratu mateřské společnosti za rok, který předcházel přijetí jejího rozhodnutí.
(viz body 99–101, 165–166)
3. Pokud ve věci týkající se protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže, na němž se podílí několik různých podniků, Komise přijme, v rámci vymezeném judikaturou, určitou metodu k určení, zda je třeba činit odpovědnými jak dceřiné společnosti, které se fakticky dopustily tohoto protiprávního jednání, tak jejich mateřské společnosti, musí, s výjimkou zvláštních okolností, za tímto účelem vycházet ze stejných kritérií v případě všech těchto podniků. Komise totiž musí dodržovat zásadu rovného zacházení, která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.
(viz bod 123)
4. V oblasti hospodářské soutěže nelze nezávislost dceřiné společnosti na její mateřské společnosti posuzovat výlučně z hlediska její činnosti v oblasti výrobků dotčených protiprávním jednáním. Za účelem určení, zda dceřiná společnost určuje své chování na trhu samostatně, je třeba vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti týkající se hospodářských, organizačních a právních vazeb, které dceřinou společnost spojují s mateřskou společností, jež se mohou případ od případu lišit, a nemohou být tedy předmětem vyčerpávajícího výčtu.
Skutečnost, že mateřská společnost nikdy nezavedla mechanismy pro kontrolu činností své dceřiné společnosti v oblasti dotčené protiprávním jednáním, tak nemůže stačit k prokázání toho, že posledně uvedená společnost jednala na trhu samostatně. Totéž platí pro neexistenci příkazu či pokynu adresovaného dceřiné společnosti její mateřskou společností ohledně její nákupní politiky nebo ohledně schůzek s ostatními účastníky kartelové dohody.
(viz body 158, 160)
5. Žalobní důvod vyplývající z chybějícího či nedostatečného odůvodnění aktu je v rámci žaloby na neplatnost nepominutelným důvodem, který může, či dokonce musí být vznesen unijním soudem i bez návrhu a může být v důsledku toho uplatněn účastníky řízení v jakékoli fázi řízení.
(viz bod 170)
6. V rámci protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže může ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, logicky představovat polehčující okolnost pouze tehdy, když existují důvody pro předpoklad, že podnět k ukončení protisoutěžního jednání byl dotčeným podnikům dán předmětným zásahem, přičemž bod 3 třetí odrážka pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO se nevztahuje na případ ukončení protiprávního jednání již před prvními zásahy Komise.
I když má Komise za to, že protiprávní jednání bylo ukončeno téhož dne, kdy provedla své první kontroly, je zcela oprávněna nezohlednit jeho ukončení jako polehčující okolnost. Snížení pokuty z důvodu ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, totiž nemůže být automatické, ale závisí na posouzení okolností konkrétního případu Komisí v rámci její posuzovací pravomoci. V tomto ohledu je uplatnění bodu 3 třetí odrážky pokynů ve prospěch podniku zvláště přiměřené v situaci, kdy protisoutěžní povaha dotčeného jednání není zjevná. Naopak jeho použití je v zásadě méně žádoucí v situaci, kdy je povaha tohoto jednání jasně protisoutěžní, pokud je ovšem prokázáno.
(viz body 192, 194)
7. V případě protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže platí, že pokud mateřská společnost a její dceřiná společnost tvořily společně v průběhu roku předcházejícího přijetí rozhodnutí Komise, kterým se ukládá pokuta, jeden a tentýž podnik, může Komise použít násobitel pro účely odrazení, který vychází z velikosti a celkových zdrojů dotyčného podniku v uvedeném roce.
Zohlednění velikosti a celkových zdrojů dotyčného podniku, aby se zajistil odrazující účinek pokuty, lze totiž vysvětlit dopadem na uvedený podnik, jehož má být dosaženo, jelikož sankce nesmí být zanedbatelná zejména s ohledem na jeho finanční schopnost. Aby bylo možné změřit odrazující povahu pokuty ve vztahu k podniku, který byl shledán odpovědným za protiprávní jednání, nelze tedy zohledňovat situaci, která tu byla na počátku protiprávního jednání. Zohlednění takovéto situace by mohlo vést buď k pokutě, která by byla příliš nízká na to, aby dostatečně odrazovala, a sice v případě, že by obrat dotyčného podniku mezitím vzrostl, nebo vést k vyšší pokutě, než by bylo třeba k tomu, aby odrazovala, a sice v případě, že by obrat dotyčného podniku mezitím klesl.
(viz body 210–211)