Sdělení v Úř. věst.

 

Žaloba podaná dne 28. ledna 2005 Ritec International Limited proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-40/05)

(Jednací jazyk: angličtina)

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla dne 28. ledna 2005 předložena žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství společností Ritec International Limited, se sídlem v Enfieldu (Velká Británie), zastoupenou P. H. L. M. Kuypersem a M. J. Ossem, právníky s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

určil, že žalobkyně nepotřebuje dostat výjimku podle čl. 5 odst. 7 nařízení 2037/2000/ES pro své užívání HCFC-141b ve výrobku "ClearShield";

podpůrně, nařídil Komisi, aby neprodleně přijala nové rozhodnutí v souladu s rozhodnutím Soudu, pokud Soud určí, že žalobkyně potřebuje dostat výjimku podle čl. 5 odst. 7 nařízení 2037/2000/ES pro své užívání HCFC-141b ve výrobku "ClearShield";

určil, že žalobkyně dostatečně prokázala, že pro její užívání HCFC-141b ve výrobku "ClearShield" neexistuje žádná technicky a ekonomicky dostupná vhodná náhradní látka nebo technologie nebo ji nelze použít, ve smyslu čl. 5 odst. 7 nařízení 2037/2000/ES;

uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Článek 5 odst. 7 nařízení 2037/2000/ES¹ umožňuje Komisi na žádost příslušného orgánu členského státu povolit dočasnou výjimku a umožnit uvádění na trh a použití hydrochlorfluoruhlovodíků, prokáže-li se, že pro určité použití neexistují technicky a ekonomicky dostupné vhodné náhradní látky nebo technologie nebo je nelze použít. Příslušný orgán Velké Británie podal za žalobkyni takovou žádost o výjimku pro její užívání HCFC-141b ve výrobku "ClearShield", výrobku pro ochranu skla. Dne 23. listopadu 2004 Komise zamítla tuto žádost.

Žalobkyně má za to, že Komise si nesprávně vyložila způsob, kterým žalobkyně používá HCFC-141b, a dále popírá tvrzení Komise, že výrobky podobné nehořlavému "ClearShield" jsou již na trhu, že žalobkyně plánuje zavedení hořlavého "ClearShield" nebo lakovacího boxu v roce 2005, že hořlavé výrobky na ochranu skla lze učinit bezpečné pro uživatele, pokud je hořlavý výrobek používán v lakovacím boxu, a že žalobkyně měla dostatek času nahradit používání HCFC-141b náhradními látkami. Dále tvrdí, že napadené rozhodnutí nebere v úvahu, že žalobkyně našla náhradu za HCFC-141b. Zároveň žalobkyně zpochybňuje zjištění Komise, že je k dispozici několik náhradních látek bez HCFC, ale ještě nejsou zavedeny z důvodu obav z hořlavosti nebo protože jsou užívány jinými společnostmi na trhu EU. Žalobkyně uvádí, že nalezla pouze jedinou náhradní látku, která není komerčně dostupná.

Žalobkyně dále zpochybňuje zjištění Komise, že užívání HCFC-141b bylo zakázáno již podle nařízení 3093/1994² a že výjimka podle čl. 5 odst. 7 nařízení 2037/2000 je nezbytná pro další užívání této látky žalobkyní. Podle žalobkyně se na její užívání HCFC-141b nařízení 2037/2000 nevztahuje, nebo alespoň bude zakázáno až po roce 2015.

Konečně žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Komise je v rozporu s článkem 253 ES, jelikož neobsahuje odůvodnění.

____________

¹ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, Úř. věst. L 244 s. 1.

² - Nařízení Rady (ES) č. 3093/94 ze dne 15. prosince 1994 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, Úř. věst. L 333, s. 1.