Language of document : ECLI:EU:C:2020:1050

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

17. prosince 2020(*)

„Řízení o předběžné otázce – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Vrácení DPH – Směrnice 2008/9/ES – Článek 8 odst. 2 písm. d) – Článek 15 – Uvedení čísla faktury – Žádost o vrácení daně“

Ve věci C‑346/19,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr, Německo) ze dne 13. února 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 2. května 2019, v řízení

Bundeszentralamt für Steuern

proti

Y-GmbH,

SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),

ve složení M. Ilešič, předseda senátu, E. Juhász (zpravodaj) a I. Jarukaitis, soudci,

generální advokát: E. Tančev,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Y-GmbH G. Thurmayrem, Steuerberater, a S. Ledermüller, Steuerberaterin,

–        za německou vládu J. Möllerem a S. Eisenberg, jako zmocněnci,

–        za Evropskou komisi J. Jokubauskaitė a R. Pethkem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 8 odst. 2 písm. d) a článku 15 směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (Úř. věst. 2008, L 44, s. 23), ve znění směrnice Rady 2010/66/EU ze dne 14. října 2010 (Úř. věst. 2010, L 275, s. 1) (dále jen „směrnice 2008/9“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Bundeszentralamt für Steuern (Spolkový ústřední daňový úřad, Německo) a společností Y-GmbH ve věci odmítnutí vrátit této společnosti daň z přidané hodnoty (DPH).

 Právní rámec

 Unijní právo

 Směrnice 2006/112

3        Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), ve znění směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008 (Úř. věst. 2008, L 44, s. 11) (dále jen „směrnice 2006/112“), v článku 170 stanoví:

„Každá osoba povinná k dani, která […] není usazena v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jenž je předmětem DPH, má nárok na vrácení této daně, pokud jsou dané zboží nebo dané služby použity pro tyto účely:

a)      plnění podle článku 169;

b)      plnění, z nichž je daň povinen odvést výlučně pořizovatel nebo příjemce v souladu s články 194 až 197 a článkem 199.“

4        Článek 171 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Osobě povinné k dani neusazené v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jenž je předmětem DPH, ale usazené v jiném členském státě se daň vrací v souladu s prováděcími pravidly stanovenými ve směrnici 2008/9/ES.“

5        Článek 178 písm. a) dané směrnice uvádí, že pro uplatnění nároku na odpočet daně musí mít osoba povinná k dani při dodáních zboží a poskytnutích služeb fakturu vystavenou v souladu s ustanoveními hlavy XI kapitoly 3 oddílů 3 až 6 této směrnice.

6        Článek 226 směrnice 2006/112, který se nachází v oddílu 4 kapitoly 3 její hlavy XI, zní:

„Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této směrnice, uvádějí se na fakturách vystavovaných podle článků 220 a 221 pro účely daně z přidané hodnoty povinně pouze tyto údaje:

[…]

2)      pořadové číslo založené na jedné nebo více sériích, které jednoznačně určují fakturu;

[…]“

 Směrnice 2008/9

7        Článek 1 směrnice 2008/9 uvádí:

„Tato směrnice stanoví prováděcí pravidla pro vrácení [DPH] podle článku 170 směrnice [2006/112]“.

8        Článek 2 této směrnice uvádí:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

5)      ‚žadatelem‘ osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně, která podává žádost o vrácení daně.“

9        Článek 3 směrnice 2008/9 stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na osobu povinnou k dani neusazenou v členském státě vrácení daně, která splňuje tyto podmínky:

a)      během období pro vrácení daně neměla na území členského státu vrácení daně sídlo ekonomické činnosti ani stálou provozovnu, z níž vykonávala ekonomickou činnost, ani, neexistovalo-li takové sídlo nebo provozovna, bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje;

b)      během období pro vrácení daně nedodala zboží ani neposkytla služby, které se považují za dodané nebo poskytnuté v členském státě vrácení daně, s výjimkou těchto plnění:

i)      poskytnutí přepravní služby nebo související vedlejší služby osvobozené od daně podle článku 144, 146, 148, 149, 151, 153, 159 nebo 160 směrnice [2006/112];

ii)      dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě, která je osobou povinnou odvést daň [DPH] podle článků 194 až 197 a článku 199 směrnice [2006/112].“

10      Článek 5 uvedené směrnice stanoví:

„Každý členský stát vrátí osobě povinné k dani neusazené v členském státě vrácení daně DPH účtovanou za zboží nebo službu, které jí dodala nebo poskytla jiná osoba povinná k dani v tomto členském státě, nebo při dovozu zboží do tohoto členského státu, pokud se toto zboží a tyto služby použijí pro účely těchto plnění:

a)      plnění uvedená v čl. 169 písm. a) a b) směrnice [2006/112];

b)      plnění pro osobu, která je osobou povinnou odvést daň [DPH] podle článků 194 až 197 a článku 199 směrnice [2006/112], jak jsou uplatňovány v členském státě vrácení daně.

Aniž je dotčen článek 6, určí se nárok na vrácení daně na vstupu pro účely této směrnice podle směrnice [2006/112], jak je uplatňována v členském státě vrácení daně.“

11      Článek 7 téže směrnice zní:

„Aby dosáhla vrácení daně [DPH] v členském státě vrácení daně, musí osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně podat v členském státě, ve kterém je usazena, prostřednictvím elektronického portálu zřízeného tímto členským státem elektronickou žádost o vrácení daně určenou členskému státu vrácení daně.“

12      Článek 8 odst. 2 směrnice 2008/9 uvádí:

„Vedle údajů uvedených v odstavci 1 se v žádosti o vrácení daně uvedou [je třeba v žádosti o vrácení daně uvést] pro každý členský stát vrácení daně a pro každou fakturu nebo dovozní doklad tyto údaje:

a)      plné jméno a úplnou adresu dodavatele zboží nebo poskytovatele služeb;

b)      vyjma při dovozu, identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo dodavatele zboží nebo poskytovatele služby přidělené členským státem vrácení daně v souladu s články 239 a 240 směrnice [2006/112];

c)      vyjma při dovozu, předponu používanou členským státem vrácení daně v souladu s článkem 215 směrnice [2006/112];

d)      datum a číslo faktury nebo dovozního dokladu;

e)      základ daně a výši DPH vyjádřené v měně členského státu vrácení daně;

f)      výši odpočitatelné DPH vypočtené v souladu s článkem 5 a čl. 6 druhým pododstavcem, vyjádřené v měně členského státu vrácení daně;

g)      případně odpočitatelný podíl vypočtený podle článku 6, vyjádřený jako procentní podíl;

h)      druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle kódů uvedených v článku 9.“

13      Článek 10 této směrnice uvádí:

„Aniž jsou dotčeny žádosti o údaje podle článku 20, může členský stát vrácení daně od žadatele požadovat, aby spolu se žádostí o vrácení daně poskytl elektronickými prostředky kopii faktury nebo dovozního dokladu, činí-li základ daně na faktuře nebo dovozním dokladu nejméně 1 000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně. Pokud se však faktura týká paliva, činí tato prahová hodnota 250 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.“

14      Článek 15 uvedené směrnice stanoví:

„1.      Žádost o vrácení daně se podává členskému státu usazení do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou pouze v případě, že žadatel uvedl všechny údaje požadované podle článků 8, 9 a 11.

[…]

2.      Členský stát usazení zašle žadateli neprodleně elektronické potvrzení o přijetí.“

15      Článek 20 téže směrnice stanoví:

„1.      Domnívá-li se členský stát vrácení daně, že nemá k dispozici veškeré důležité údaje, na základě nichž by mohl přijmout rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části, může si ve lhůtě čtyř měsíců uvedené v čl. 19 odst. 2 elektronickými prostředky vyžádat doplňující údaje, zejména od žadatele nebo od příslušných orgánů členského státu usazení. Jsou-li požadovány doplňující údaje od osoby jiné než od žadatele nebo příslušného orgánu některého členského státu, doručí se žádost elektronickými prostředky, pouze má-li její příjemce tyto prostředky k dispozici.

V případě nutnosti si může členský stát vrácení daně vyžádat další doplňující údaje.

Pokud má správce daně [členský stát vrácení daně] důvodné pochybnosti o platnosti nebo přesnosti konkrétního nároku, mohou údaje požadované […] podle tohoto odstavce zahrnovat předložení originálu nebo kopie příslušné faktury nebo dovozního dokladu. Prahové hodnoty uvedené v článku 10 se v tom případě nepoužijí.

2.      Členský stát vrácení daně musí údaje požadované podle odstavce 1 obdržet do jednoho měsíce ode dne doručení žádosti o údaje příjemci žádosti.“

 Německé právo

16      Ustanovení § 61 odst. 1 Umsatzsteuer-Durchführungsverordnung (prováděcí nařízení k zákonu o dani z obratu), ve znění použitelném ve zdaňovacím období dotčeném v původním řízení, tedy ve zdaňovacím období 2012, zní:

„Podnikatel, který má sídlo v jiném členském státě [Unie], podá v souladu s nařízením o předávání daňových údajů Spolkovému ústřednímu daňovému úřadu prostřednictvím elektronického portálu zřízeného členským státem, ve kterém má podnikatel sídlo, elektronickou žádost o vrácení daně, která odpovídá předepsanému souboru údajů.“

17      Totéž ustanovení v odstavci 2 uvádí, že „žádost o vrácení daně se podává do devíti měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl“.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

18      Dne 29. října 2012 společnost Y se sídlem v Rakousku podala u Spolkového ústředního daňového úřadu prostřednictvím elektronického portálu zřízeného členským státem, ve kterém má sídlo, žádost o vrácení přeplatku na DPH, který měla za období od července do září 2012.

19      Čísla uvedená ve formuláři žádosti vyplněném společností Y jako čísla faktury odpovídala u každé z dotyčných služeb nebo každého z dotyčného zboží nikoli pořadovému číslu faktury, nýbrž jinému číslu, které odkazovalo na fakturu.

20      Ve výměru ze dne 25. ledna 2013 Spolkový ústřední daňový úřad zamítl žádosti o vrácení daně, které souvisely s fakturami uvedenými v předchozím bodě.

21      Dne 8. února 2013 podala společnost Y proti tomuto výměru opravný prostředek.

22      Tento opravný prostředek byl Spolkovým ústředním daňovým úřadem zamítnut rozhodnutím ze dne 7. ledna 2014.

23      K odůvodnění tohoto zamítnutí Spolkový ústřední daňový úřad uvedl, že společnost Y nepodala žádost o vrácení daně v souladu se zákonnými požadavky ve stanovené lhůtě, tedy do 30. září 2013. Spolkový ústřední daňový úřad v tomto ohledu uvedl, že před uplynutím této lhůty třikrát upozornil společnost Y, že čísla faktury uvedená v její žádosti neodpovídají zákonným požadavkům.

24      Finanzgericht Köln (Finanční soud v Kolíně, Německo), u kterého bylo toto zamítnutí napadeno, rozsudkem ze dne 14. září 2016 vyhověl návrhu společnosti Y z důvodů, že jednak, je-li v žádosti uvedeno referenční číslo, které je na fakturách uvedeno vedle jejich pořadového čísla, jsou splněny formální požadavky pro žádost o vrácení daně a jednak absence čísla faktury nemá za následek neplatnost žádosti o vrácení DPH, jelikož tato žádost nemůže být považována za „bezobsažnou“.

25      Spolkový ústřední daňový úřad se obrátil na Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr, Německo) a tvrdil, že rozhodnutí Finanzgericht Köln (Finanční soud v Kolíně) je v rozporu s čl. 8 odst. 2 směrnice 2008/9.

26      Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr) si nejprve klade otázku, zda výraz „číslo faktury“ uvedený v čl. 8 odst. 2 písm. d) směrnice 2008/9 může být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje referenční číslo faktury, které je vedle čísla faktury uvedeno jako dodatečné klasifikační kritérium.

27      V tomto ohledu uvádí, že zásada neutrality DPH vyžaduje, aby byl výraz „čísla faktury“ uvedený v čl. 8 odst. 2 písm. d) směrnice 2008/9 vykládán v tom smyslu, že v kontextu žádosti o vrácení daně postačuje, že je v této žádosti uvedeno jiné jasnější a širší klasifikační kritérium.

28      Totéž platí pro zásadu proporcionality. Podle předkládajícího soudu je totiž „čl. 8 odst. 2 písm. d) směrnice 2008/9 […] rovněž dodržen, stejně jako v projednávané věci, je-li v žádosti uvedeno referenční číslo, neboť to [Spolkovému ústřednímu daňovému úřadu] umožňuje jasně přiřadit dotčenou fakturu v rámci přezkumu žádosti o vrácení DPH“.

29      Předkládající soud nicméně tvrdí, že – jak již Soudní dvůr rozhodl – k uplatnění nároku na odpočet DPH je nutno dodržet věcné i formální požadavky, což by znamenalo, že pro získání vrácení daně by mělo být rozhodující pouze uvedení pořadového čísla ve smyslu čl. 226 bodu 2 směrnice 2006/112. Dodává, že uvedení takového čísla je sice vhodné k dosažení cíle spočívajícího v jasném určení faktury, avšak není nezbytné.

30      V případě záporné odpovědi na tuto první otázku si Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr) klade otázku, zda je žádost o vrácení daně považována za formálně úplnou a předloženou ve stanovených lhůtách, je-li v této žádosti odkazováno na čísla faktury přidělená žadatelem o vrácení daně, a nikoli na pořadová čísla.

31      V tomto ohledu má za to, že platnost žádosti o vrácení DPH odvedené na vstupu nepředpokládá přesnost jejího obsahu, ale její formální úplnost. To znamená, že žádost o vrácení daně, která odkazuje na číslo faktury přidělené žadatelem, je sice nepřesná, avšak nikoli neúplná.

32      Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr) si konečně klade otázku, zda je třeba zohlednit skutečnost, že pochybení, ke kterému došlo, částečně způsobil Spolkový ústřední daňový úřad, jehož formuláře žádosti o vrácení DPH odkazují na obecný pojem „číslo dokladu“, a nikoli na „číslo faktury“.

33      Za těchto podmínek se Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Musí být čl. 8 odst. 2 písm. d) směrnice 2008/9 […], který stanoví, že v žádosti o vrácení daně je třeba uvádět pro každý členský stát vrácení daně a pro každou fakturu mimo jiné číslo faktury, vykládán v tom smyslu, že postačuje i uvedení referenčního čísla faktury, které je vedle čísla faktury uvedeno na faktuře jako dodatečné klasifikační kritérium?

2)      V případě záporné odpovědi na výše uvedenou otázku: považuje se žádost o vrácení daně, ve které je namísto čísla faktury uvedeno referenční číslo faktury, za formálně úplnou a podanou ve stanovené lhůtě ve smyslu čl. 15 odst. 1 druhé věty směrnice 2008/9?

3)      Je třeba v rámci odpovědi na druhou otázku zohlednit skutečnost, že osoba povinná k dani neusazená v členském státě vrácení daně mohla mít z pohledu informovaného žadatele na základě podoby elektronického portálu ve státě usazení a formuláře členského státu vrácení daně za to, že pro řádné a v každém případě formálně úplné a včasné podání žádosti stačí uvedení jiného kódu než čísla faktury, aby bylo možno přiřadit fakturu, která je předmětem žádosti?“

 K předběžným otázkám

34      Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 8 odst. 2 písm. d) a čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/9 musí být vykládány v tom smyslu, že pokud žádost o vrácení DPH neobsahuje pořadové číslo faktury, ale obsahuje jiné číslo umožňující určit tuto fakturu, a tedy dotčené zboží nebo službu, je daňová správa členského státu vrácení daně povinna považovat tuto žádost za „podanou“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/9 a posoudit ji.

35      Na úvod je třeba připomenout, že články 170 a 171 směrnice 2006/112 a články 3 a 5 směrnice 2008/9 upravují hmotněprávní podmínky nároku na vrácení DPH [rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 76].

36      Soudní dvůr již v tomto ohledu upřesnil, že nárok osoby povinné k dani usazené v jednom členském státě na vrácení DPH odvedené v jiném členském státě, jak je upraven ve směrnici 2008/9, odpovídá nároku na odpočet DPH zaplacené na vstupu ve vlastním členském státě, který ve prospěch této osoby povinné k dani zavedla směrnice 2006/112 [rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 78 a citovaná judikatura].

37      Článek 171 odst. 1 směrnice 2006/112 stanoví, že „[o]sobě povinné k dani neusazené v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jenž je předmětem DPH, ale usazené v jiném členském státě se daň vrací v souladu s prováděcími pravidly stanovenými ve směrnici 2008/9“. Směrnice 2008/9 obsahuje několik odkazů na směrnici 2006/112 za účelem upřesnění obsahu nároku na vrácení daně.

38      Podle čl. 15 odst. 1 prvního pododstavce druhé věty směrnice 2008/9 se žádost o vrácení daně považuje za podanou pouze v případě, že žadatel uvedl všechny údaje požadované podle článků 8, 9 a 11 této směrnice.

39      V tomto ohledu je třeba uvést, že z čl. 8 odst. 2 písm. d) směrnice 2008/9 vyplývá, že unijní normotvůrce použitím výrazu „číslo faktury“ odkázal na jediné číslo s vyloučením všech ostatních čísel.

40      V tomto kontextu je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že existuje úzká vazba mezi směrnicí 2006/112 a směrnicí 2008/9, nemůže mít důležitý pojem systému DPH odlišný význam podle toho, zda se nachází v jedné či druhé z těchto směrnic.

41      Přitom mezi údaji, které musí být pro účely DPH povinně uvedeny na vystavených fakturách, stanoví čl. 226 bod 2 směrnice 2006/112 „pořadové číslo […], které jednoznačně určuj[e] fakturu“.

42      Z toho vyplývá, že číslo faktury uvedené v čl. 8 odst. 2 písm. d) směrnice 2008/9 odkazuje na pořadové číslo, které jednoznačně určuje fakturu.

43      Absence takového čísla faktury v žádosti o vrácení daně nicméně nemůže vést k zamítnutí této žádosti v případě, kdy by takové zamítnutí bylo v rozporu se zásadou daňové neutrality nebo zásadou proporcionality.

44      Navzdory důležitosti použití pořadového čísla faktury pro řádné fungování systému DPH totiž zůstává tento požadavek formální podmínkou, která musí za určitých okolností na základě zásad neutrality a proporcionality ustoupit uplatnění hmotněprávních podmínek nároku na vrácení daně (obdobně viz rozsudek ze dne 21. listopadu 2018, Vădan, C‑664/16, EU:C:2018:933, body 41 a 42).

45      Podle judikatury Soudního dvora platí, že stejně jako nárok na odpočet přestavuje nárok na vrácení daně základní zásadu společného systému DPH zavedeného unijními právními předpisy, jejímž cílem je zcela sejmout z podnikatele zatížení DPH, která je splatná nebo byla zaplacena v rámci všech jeho ekonomických činností. Společný systém DPH v důsledku toho zaručuje, že všechny ekonomické činnosti jsou bez ohledu na svůj účel nebo své výsledky, podléhají-li uvedené činnosti v zásadě samy DPH, zdaněny neutrálním způsobem (rozsudek ze dne 2. května 2019, Sea Chefs Cruise Services, C‑133/18, EU:C:2019:204, bod 35 a citovaná judikatura).

46      Nárok na odpočet, a tudíž na vrácení daně, je nedílnou součástí mechanismu DPH a nemůže být v zásadě omezen. Tento nárok se uplatňuje přímo u všech daní, které zatěžují plnění uskutečněná na vstupu [rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 79 a citovaná judikatura].

47      Základní zásada neutrality DPH vyžaduje, aby odpočet nebo vrácení DPH na vstupu byly přiznány, jsou-li splněny věcné náležitosti, i když osoby povinné k dani nevyhověly určitým formálním požadavkům [rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 80 a citovaná judikatura].

48      Jinak tomu může být nicméně tehdy, má-li porušení takových formálních požadavků za následek nemožnost předložení spolehlivého důkazu o splnění věcných požadavků [rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 81 a citovaná judikatura].

49      Je však třeba připomenout, že článek 20 směrnice 2008/9 nabízí členskému státu vrácení daně, pokud má za to, že nemá informace, které by mu umožnily rozhodnout o celé takové žádosti nebo o její části, možnost vyžádat si zejména od osoby povinné k dani nebo příslušných orgánů členského státu usazení, doplňující informace, které musí být poskytnuty do jednoho měsíce ode dne doručení žádosti o informace příjemci.

50      Toto ustanovení by bylo do značné míry zbaveno užitečného účinku, pokud by členský stát mohl okamžitě odmítnout žádost o vrácení daně bez ohledu na skutečnost, že číslo umožňující určit fakturu bylo uvedeno v žádosti.

51      V tomto případě zásada neutrality a zásada proporcionality vyžadují, aby daňová správa členského státu vrácení daně považovala žádost za „podanou“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/9 a využila možnosti stanovené v čl. 20 odst. 1 této směrnice za účelem žádosti o doplňující informace, které mohou zahrnovat žádost o sdělení pořadového čísla faktury [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 88].

52      Naproti tomu v případě, kdy členský stát, podobně jako Spolková republika Německo, jak vyplývá z rozsudku ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury) (C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 74), využil možnost stanovenou v článku 10 směrnice 2008/9, takže je požadováno, aby žadatel k žádosti o vrácení daně přiložil kopii faktury a aby tato kopie faktury byla k dispozici u daňové správy, tato daňová správa je povinna posoudit tuto žádost bez toho, aby požadovala doplňující informace týkající se pořadového čísla této faktury.

53      Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž platí, že pokud má daňová správa k dispozici údaje nezbytné k tomu, aby stanovila, že osoba povinná k dani je povinna odvést DPH, nemůže stanovit další podmínky, které by mohly vést k tomu, že by nárok na odpočet nebo vrácení DPH nebylo možné vůbec uplatnit [rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 82 a citovaná judikatura].

54      Tak by tomu bylo zejména v případě, kdy by daňová správa již měla k dispozici originál nebo kopii dotyčné faktury na základě směrnice 2008/9.

55      Na jedné straně mohou členské státy podle článku 10 směrnice 2008/9 od každého žadatele požadovat, aby spolu s žádostí o vrácení daně poskytl kopii faktury, činí-li základ daně na faktuře nejméně 1 000 eur nebo ekvivalent této částky v národní měně; pokud se faktura týká paliva, činí tato prahová hodnota 250 eur nebo ekvivalent této částky v národní měně.

56      Na druhé straně čl. 20 odst. 1 třetí pododstavec uvedené směrnice stanoví, že pokud má členský stát vrácení daně důvodné pochybnosti o platnosti nebo přesnosti konkrétního nároku, může požadovat předložení originálu nebo kopie faktury dokládající nárok, a to bez ohledu na prahové hodnoty uvedené v daném článku 10.

57      Daňová správa může vyjma případů, kdy má již k dispozici originál nebo kopii faktury, žadatele požádat o sdělení pořadového čísla této faktury, a není-li této žádosti vyhověno ve lhůtě jednoho měsíce stanovené v čl. 20 odst. 2 směrnice 2008/9, je oprávněna žádost o vrácení DPH zamítnout.

58      S ohledem na výše uvedené je třeba na první a druhou položenou otázku odpovědět, že čl. 8 odst. 2 písm. d) a čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/9 musí být vykládány v tom smyslu, že pokud žádost o vrácení DPH neobsahuje pořadové číslo faktury, ale obsahuje jiné číslo umožňující určit tuto fakturu, a tedy dotčené zboží nebo službu, daňová správa členského státu vrácení daně je povinna považovat tuto žádost za „podanou“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/9 a posoudit ji. V rámci tohoto posouzení a vyjma případu, kdy má tato daňová správa již k dispozici originál faktury nebo její kopii, může tato daňová správa požádat žadatele o sdělení pořadového čísla, které jednoznačně určuje fakturu, a není-li této žádosti vyhověno ve lhůtě jednoho měsíce stanovené v čl. 20 odst. 2 této směrnice, je oprávněna žádost o vrácení daně zamítnout.

59      V tomto kontextu není třeba zkoumat skutečnosti uvedené předkládajícím soudem v třetí otázce.

 K nákladům řízení

60      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 8 odst. 2 písm. d) a čl. 15 odst. 1 směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě, ve znění směrnice Rady 2010/66/EU ze dne 14. října 2010, musí být vykládány v tom smyslu, že pokud žádost o vrácení daně z přidané hodnoty neobsahuje pořadové číslo faktury, ale obsahuje jiné číslo umožňující určit tuto fakturu, a tedy dotčené zboží nebo službu, daňová správa členského státu vrácení daně je povinna považovat tuto žádost za „podanou“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/9, ve znění směrnice 2010/66, a posoudit ji. V rámci tohoto posouzení a vyjma případu, kdy má tato daňová správa již k dispozici originál faktury nebo její kopii, může tato daňová správa požádat žadatele o sdělení pořadového čísla, které jednoznačně určuje fakturu, a není-li této žádosti vyhověno ve lhůtě jednoho měsíce stanovené v čl. 20 odst. 2 této směrnice, ve znění směrnice 2010/66, je oprávněna žádost o vrácení daně zamítnout.

Podpisy


*      Jednací jazyk: němčina.