ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
15. ledna 2014
Věc T‑95/12 P
Willem Stols
v.
Rada Evropské unie
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2007 – Rozhodnutí o nepovýšení dotyčného do platové třídy AST 11 – Srovnání zásluh – Přezkum zjevně nesprávného posouzení soudem“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 13. prosince 2011, Stols v. Rada (F‑51/08 RENV) a směřující ke zrušení uvedeného rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Willem Stols ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie v tomto stupni řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 45)
2. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Rozsah – Zohlednění posudků – Další skutečnosti, které mohou být zohledněny
(Služební řád, článek 45)
3. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění počtu odpracovaných let v platové třídě – Podpůrná povaha – Zohlednění průběžné stálosti úrovně zásluh – Rozsah
(Služební řád, článek 45)
1. Orgán oprávněný ke jmenování má při zvažování srovnatelných zásluh úředníků, kteří jsou uchazeči o povýšení, širokou posuzovací pravomoc a přezkum unijního soudu se v této oblasti musí omezit na to, zda vzhledem k prostředkům a důvodům, které mohly vést administrativní orgán k jeho posouzení, tento orgán nepřekročil meze, které by mohly podléhat kritice, a nepoužil svoji pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Unijní soud tedy nemůže svým posouzením kvalifikace a zásluh úředníků nahradit posouzení orgánu oprávněného ke jmenování.
Aby byl v tomto ohledu zachován užitečný účinek prostoru pro uvážení, který zákonodárce zamýšlel svěřit orgánu oprávněnému ke jmenování v oblasti povyšování, nemůže unijní soud zrušit rozhodnutí pouze z toho důvodu, že má za to, že existují skutečnosti vzbuzující možné pochybnosti o posouzení uvedeného orgánu, či dokonce prokazující existenci nesprávného posouzení.
Unijnímu soudu tedy nepřísluší provádět podrobný přezkum všech spisů uchazečů připadajících v úvahu pro povýšení, aby se ujistil, že sdílí závěr, k němuž dospěl orgán oprávněný ke jmenování, neboť pokud by takto postupoval, překročil by rámec kontroly legality, kterou má provádět, a svým vlastním posouzením zásluh uchazečů připadajících v úvahu pro povýšení by nahradil posouzení orgánu oprávněného ke jmenování.
Široká posuzovací pravomoc takto přiznaná orgánu oprávněnému ke jmenování je však omezena nutností pečlivě a nestranně ve služebním zájmu a v souladu se zásadou rovného zacházení zvážit srovnatelné zásluhy uchazečů. V praxi musí být toto zvážení provedeno na rovném základě a vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.
(viz body 29 až 32)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. dubna 1983, Ragusa v. Komise, 282/81, Recueil, s. 1245, body 9 a 13; 3. dubna 2003, Parlament v. Samper, C‑277/01 P, Recueil, s. I‑3019, bod 35
Tribunál: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. VS s. I‑A‑253 a II‑1169, body 52 a 53
2. Jelikož povinnost orgánu oprávněného ke jmenování zvážit srovnatelné zásluhy úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, stanovená v článku 45 služebního řádu, je zároveň vyjádřením zásady rovného zacházení s úředníky a jejich práva na služební postup, představuje posouzení jejich zásluh rozhodující kritérium. K tomu účelu čl. 45 odst. 1 služebního řádu stanoví, že při zvažování srovnatelných zásluh přihlíží orgán oprávněný ke jmenování zejména k posudkům vypracovaným na úředníky, k tomu, jaké jiné jazyky než ty, jejichž důkladnou znalost doložili, používají při výkonu služebních povinností, a případně k míře jejich služební odpovědnosti. Uvedené ustanovení ponechává orgánu oprávněnému ke jmenování jistý prostor pro uvážení ohledně významu, který uvedený orgán přisoudí každému ze tří uvedených kritérií při zvážení srovnatelných zásluh, při současném dodržení zásady rovného zacházení.
Orgán oprávněný ke jmenování podpůrně může, v případě rovnosti zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení po použití tří kritérií výslovně uvedených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu, zohlednit další skutečnosti, jako je věk úřadníků a počet odpracovaných let v platové třídě či ve službě; v takovém případě mohou uvedená kritéria představovat při výběru rozhodující faktory.
(viz body 33 a 34)
Odkazy:
Tribunál: 16. května 2013, Canga Fano v. Rada, T‑281/11 P, body 43 a 44 a citovaná judikatura
3. Počet odpracovaných let v platové třídě a ve službě může být pro účely povýšení zohledněn jen jako podpůrné kritérium v případě rovnosti zásluh zjištěné zejména podle tří prvků výslovně stanovených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu. Orgán oprávněný ke jmenování nicméně může legálně zvážit srovnatelné zásluhy úředníků připadajících v úvahu pro povýšení na základě průběžné stálosti úrovně jejich zásluh.
V tomto ohledu kritérium průběžné stálosti úrovně zásluh nepředstavuje kritérium odlišné od tří kritérií uvedených v článku 45 služebního řádu, nýbrž spadá přímo pod první z nich, které se zakládá na posudcích vypracovaných na úředníky. Konkrétně umožňuje uvedené hledisko posuzování lepší zohlednění všech zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, poměřovaných na základě uvedeného prvního kritéria.
Ostatně použití množného čísla ve větě „k posudkům vypracovaným na úředníky“ uvedené v čl. 45 odst. 1 služebního řádu naznačuje, že orgán oprávněný ke jmenování má v zásadě povinnost zohlednit všechny posudky vypracované na úředníky od jejich posledního povýšení, což nezbytně zahrnuje zohlednění takového kritéria, jakým je průběžná stálost úrovně zásluh.
Kdyby totiž uvedený orgán zohlednil pouze nejnovější posudek nebo posudky, bylo by zvážení srovnatelných zásluh zkreslené, nebo přinejmenším neúplné, neboť uvedený orgán by nepřezkoumal veškeré zásluhy všech úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, a zejména těch, kteří již v dané platové třídě odpracovali více než dva roky.
Mimoto kritérium průběžné stálosti úrovně zásluh nemůže do zvážení srovnatelných zásluh prováděného na základě čl. 45 odst. 1 služebního řádu jednoduše zařadit kritérium počtu odpracovaných let, neboť vysoký počet odpracovaných let nemusí jít nutně ruku v ruce s vysokými a průběžně stálými zásluhami, takže uvedená dvě kritéria se nijak nepřekrývají, i když jsou v určité míře spojena.
Konečně kritérium průběžné stálosti zásluh ve skutečnosti umožňuje orgánu oprávněnému ke jmenování nalézt rovnováhu mezi cílem zajistit rychlý služební postup skvělým úřadníkům, kteří vynikají mimořádně vysokou úrovní výkonu, a cílem zajistit běžný služební postup úředníkům, kteří po dlouhou dobu podávají trvale vysoký výkon.
(viz body 40 až 45)