Language of document : ECLI:EU:F:2013:111

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

2. července 2013

Věc F‑64/12 DEP

Guillermo Martinez Erades

v.

Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení“

Předmět:      Návrh na určení výše nákladů řízení, které jsou na základě článku 92 jednacího řádu nahraditelné, který G. Martinez Erades podal k Soudu podle čl. 92 odst. 1 jednacího řádu.

Rozhodnutí:      Výše nákladů řízení G. Martineze Eradese, které mu nahradí Evropská služba pro vnější činnost, činí ve věci F- 64/12 částku 5 700 eur, která se zvyšuje o případnou DPH dlužnou z této částky. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení vynaložené z důvodu tohoto řízení o určení výše nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Pojem – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Předložení dokladů, které mohou prokázat skutečnou povahu nákladů

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Pojem – Daň z přidané hodnoty – Zahrnutí v případě osoby nepodléhající dani

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

3.      Soudní řízení – Náklady řízení – Nahraditelné náklady řízení – Náklady řízení vynaložené z důvodu řízení o určení výše nákladů řízení – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 86 a 92)

1.      Z článku 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu vyplývá, že nahraditelné náklady jsou omezeny jednak na ty, které jsou vynaloženy pro účely řízení před Soudem, a jednak na ty, které byly nutné za tímto účelem.

Žalobci sice přísluší předložit doklady, které mohou prokázat skutečnou povahu nákladů, jejichž nahrazení požaduje, ale z toho, že advokát podal žalobu a po dohodě mezi účastníky řízení podal zpětvzetí žaloby, lze vyvodit, že tento advokát učinil nezbytné akty a plnění pro účely řízení před Soudem. Za těchto okolností může Soud určit, do jaké výše mohou být nahrazeny náklady, jejichž zaplacení se advokát účastníka řízení domáhá od účastníka řízení, který náklady řízení hradí.

(viz body 16, 20 a 21)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, X v. Parlament, F‑14/08 DEP, bod 21; 8. listopadu 2011, U v. Parlament, F‑92/09 DEP, bod 37 a citovaná judikatura; 22. března 2012, Brune v. Komise, F‑5/08 DEP, bod 19

2.      Žalobce, který není osobou povinnou k dani z přidané hodnoty, nemá možnost získat zpět tuto daň zaplacenou za služby fakturované svým advokátem. Daň z přidané hodnoty případně zaplacená za odměny považované za nutné tak pro něj představuje náklady vynaložené pro účely řízení ve smyslu čl. 91 písm. b) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu.

(viz bod 28)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 8. července 2004, De Nicola v. EIB, T‑7/98 DEP, T‑208/98 DEP a T‑109/99 DEP, bod 37

Soud pro veřejnou službu: 25. října 2012, Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, F‑50/09 DEP, bod 31

3.      Článek 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu týkající se postupu v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení nestanoví, na rozdíl od článku 86 uvedeného jednacího řádu, že soud rozhoduje o nákladech řízení v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení. Jestliže totiž Soud na základě článku 92 jednacího řádu rozhodl o sporu o přiznání náhrady nákladů hlavního řízení a odděleně o nových nákladech řízení vynaložených v rámci tohoto sporu, mohl by mu být následně případně předložen nový spor o přiznání náhrady nových nákladů řízení.

Není tedy namístě rozhodnout odděleně o nákladech a odměnách vynaložených v řízení o určení výše nákladů řízení probíhajícím před Soudem. Je nicméně věcí Soudu, určuje-li nahraditelné náklady řízení, aby zohlednil všechny okolnosti věci až do okamžiku přijetí usnesení o určení výše nákladů řízení.

(viz body 33 až 35)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 12. prosince 2012, Kerstens v. Komise, F‑12/10 DEP, bod 49; výše uvedené usnesení U v. Parlament, bod 65