Věc T‑487/11

(zveřejnění formou výňatků)

Banco Privado Português, SA

a

Massa Insolvente do Banco Privado Português, SA

v.

Evropská komise

„Státní podpory – Finanční odvětví – Státní záruka spojená s půjčkou – Podpora určená k nápravě vážné poruchy v hospodářství některého členského státu – Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou s vnitřním trhem – Pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích – Soulad se sděleními Komise o podporách pro finanční odvětví v souvislosti s finanční krizí – Legitimní očekávání – Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 12. prosince 2014

1.      Podpory poskytované státy – Pojem – Právní povaha – Výklad na základě objektivních skutečností – Soudní přezkum – Rozsah

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

2.      Podpory poskytované státy – Pojem – Poskytnutí výhody prostřednictvím státních zdrojů, které je přičitatelné členskému státu – Výhody způsobující snížení státního rozpočtu nebo riziko takového snížení – Záruka poskytnutá státem – Zahrnutí

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

3.      Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

4.      Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Podpory určené k nápravě vážné poruchy v hospodářství některého členského státu – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Meze

[Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU]

5.      Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou s vnitřním trhem a kterým se nařizuje její navrácení – Určení povinností členského státu – Povinnost navrácení – Dosah – Záruka poskytnutá státem – Vrácení hospodářské výhody

(Článek 108 odst. 2 první pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst. 1)

6.      Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Výpočet částky, která má být navrácena – Podpora poskytnutá ve formě individuální záruky – Určení prvku podpory při neexistenci tržní ceny záruky – Povinnost vypočítat prvek podpory stejným způsobem jako grantový ekvivalent zvýhodněné půjčky

(Článek 108 odst. 2 první pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 14 odst. 1; sdělení Komise 2008/C 155/02)

7.      Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Případné legitimní očekávání příjemce – Ochrana – Podmínky a meze

(Článek 108 odst. 2 první pododstavec SFEU)

8.      Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Objektivně odůvodněné rozdílné zacházení – Kritéria posouzení

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 46)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 50-52)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 60-62)

4.      Výjimka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, a tudíž pojem „vážné poruchy v hospodářství některého členského státu“ musí být vykládány restriktivně. Komise požívá při provádění tohoto ustanovení široké posuzovací pravomoci, jejíž výkon zahrnuje hodnocení hospodářského a sociálního charakteru, která musí být provedena v kontextu Společenství. Unijní soud nemůže při přezkumu legality výkonu tohoto volného uvážení nahradit posouzení příslušného orgánu svým posouzením ve věci, ale musí se omezit na přezkoumání toho, zda je posouzení příslušného orgánu stiženo zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci.

Nelze přitom Komisi vytýkat, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení nebo že překročila meze své široké posuzovací pravomoci podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, jak ji vymezuje sdělení nadepsané „Použití pravidel pro poskytování státní podpory na opatření přijatá ve vztahu k finančním institucím“, ba dokonce že se protiprávně odchýlila od pravidel, které si sama stanovila, jelikož postupovala za účelem prohlášení dotčené podpory za neslučitelnou s vnitřním trhem přesně podle pravidel uvedeného sdělení.

(viz body 83, 91)

5.      Podle čl. 14 odst. 1 nařízení č. 659/1999, jehož cílem je provést čl. 108 odst. 2 první pododstavec SFEU, platí, že je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil, ledaže by to bylo v rozporu s některou obecnou zásadou unijního práva. Zrušení protiprávní podpory prostřednictvím jejího navrácení je logickým důsledkem konstatování její protiprávnosti. Členský stát, kterému je určeno rozhodnutí zavazující ho k zajištění navrácení protiprávních podpor, je tudíž povinen přijmout veškerá opatření směřující k zajištění výkonu uvedeného rozhodnutí. V této souvislosti musí dotyčný stát dosáhnout skutečného vrácení dlužných částek.

Tato povinnost navrácení má za cíl obnovit na trhu stav, který předcházel poskytnutí podpory. Konkrétně je cílem navrácení podpor neslučitelných s vnitřním trhem odstranění narušení hospodářské soutěže způsobeného konkurenční výhodou, z které měl na trhu prospěch příjemce této podpory na úkor konkurentů, a tedy nastolení situace, která předcházela poskytnutí uvedené podpory.

Bod 15 a bod 25 písm. a) a c) pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích, jejichž obecné zásady jsou použitelné podle bodu 10 sdělení týkajícího se finančních institucí, se nevyjadřují ani k předmětu, ani k věcné či časové působnosti, ani k podmínkám příkazu k navrácení.

Odstavce 15 a 25 pokynů na záchranu a restrukturalizaci tím, že omezují možnost schválit podpory na záchranu „ve formě úvěrových záruk či úvěrů“ na podpory mající „dočasnou a vratnou“ povahu, nicméně spočívají na obecném předpokladu, že každá výhoda poskytnutá dočasně coby podpora na záchranu, nehledě na její formu, musí být vrácena, pokud podmínky pro schválení, kterým její dočasné poskytnutí podléhá, nejsou či již nejsou splněny. Tento výklad odpovídá vratné povaze a duchu podpory na záchranu, jejímž cílem je pouze umožnit podniku v obtížích překonat krátké období krize, po jejímž ukončení se buď zachrání sám, což s sebou nese jeho povinnost vrátit podporu, nebo předloží plán restrukturalizace nebo likvidace. V případě státní záruky tato zásada nutně vyžaduje vrácení hospodářské výhody, kterou uvedená záruka příjemci přinesla během jejího poskytnutí, přičemž pouze její zrušení s účinky ex nunc není za tímto účelem dostatečné, a navíc je v rozporu s pojmem navrácení.

(viz body 97, 98, 101, 102)

6.      V oblasti státních podpor z bodu 4.2 sdělení Komise o použití článků 87 a 88 ES na státní podpory ve formě záruk vyplývá, že pokud Komise dospěje k závěru, že tržní cena dotčené záruky neexistuje, je povinna vypočítat prvek podpory „stejným způsobem jako grantový ekvivalent zvýhodněné půjčky“, a nemůže se z důvodu sebeomezení ve výkonu posuzovací pravomoci odchýlit od této povinnosti nebo metody výpočtu.

(viz bod 109)

7.      S ohledem na kogentní povahu kontroly státních podpor prováděné Komisí mohou mít v oblasti navracení státních podpor podniky, které jsou příjemci podpory, v zásadě legitimní očekávání, že při poskytování podpory byla zachována pravidla, pouze v případě, že podpora byla poskytnuta v souladu s postupem upraveným článkem 108 SFEU, a s řádnou péčí postupující hospodářský subjekt musí být běžně schopen ujistit se o tom, že uvedený postup byl dodržen. Zejména je-li podpora poskytnuta bez předchozího oznámení Komisi, takže je podle čl. 108 odst. 3 SFEU protiprávní, nemůže mít příjemce podpory v tomto okamžiku legitimní očekávání, že byla při poskytování podpory zachována pravidla.

V tomto rámci pouhá skutečnost, že rozhodnutí o schválení mimořádného záchranného opatření, které má za cíl zachovat existenci insolventní finanční instituce, výslovně neuvádělo možnost pozdějšího prohlášení neslučitelnosti, které může vést k navrácení ex tunc poskytnuté výhody, nestačí k založení takového legitimního očekávání, jelikož následný přístup Komise byl v souladu s relevantními pravidly o dočasné a vratné povaze podpor na záchranu a rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení jednoznačně uvádělo, že bez plánu restrukturalizace insolventní finanční instituce nemohlo být předběžné schválení dotčené podpory, jak bylo učiněno v rozhodnutí o schválení mimořádného záchranného opatření, které má za cíl zachovat existenci insolventní finanční instituce, potvrzeno nebo učiněno trvalým na základě rozhodnutí, které mělo být přijato na konci správního řízení.

Mimoto nelze přijmout ani argument příjemce podpory, podle kterého je nepředložení plánu restrukturalizace zcela přičitatelné členskému státu. I kdyby tomu totiž tak bylo a bez ohledu na důvody, proč takový plán nebyl Komisi oznámen, Komise nemůže nést odpovědnost za toto opomenutí nebo za vyvolání jakékoli legitimní naděje příjemce v tomto kontextu, zejména pokud přijala všechna patřičná opatření k vybídnutí členského státu, aby jí co nejdříve předložil plán restrukturalizace.

I argument, podle kterého je příkaz k navrácení „sankcí“ vůči příjemci podpory a vážně poškozuje zájmy jeho investorů a věřitelů, je irelevantní a v každém případě postrádá jakýkoli právní základ. Příkaz k navrácení protiprávní podpory totiž není sankcí v užším slova smyslu, avšak jeho cílem je pouze obnovit stav, který předcházel poskytnutí podpory.

Kromě toho příjemce podpory nemůže v zásadě chovat legitimní očekávání v legalitu podpory, pokud tato podpora byla poskytnuta v rozporu s povinností předchozího oznámení Komisi a se zákazem provést uvedenou podporu podle čl. 108 odst. 3 SFEU, a tudíž byla protiprávní.

Konečně povinnost členských států zajistit navrácení podpor, které jsou protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem, není omezena či zpochybněna skutečností, že příjemce je insolventní.

(viz body 125, 129, 130, 132-134)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 139)