Věc T‑300/10

Internationaler Hilfsfonds eV

v.

Evropská komise

„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Dokumenty týkající se smlouvy LIEN 97 2011 – Částečné odepření přístupu – Určení předmětu původní žádosti – Výjimka týkající se ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce – Výjimka týkající se ochrany rozhodovacího procesu – Zásada řádné správy – Konkrétní a individuální přezkum – Povinnost uvést odůvodnění“

Shrnutí rozsudku

1.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručný popis žalobních důvodů – Odkaz na dřívější rozsudek Tribunálu – Nepřípustnost žalobního důvodu

[Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 48 odst. 2]

2.      Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Povinnost orgánu poskytnout žadateli pomoc před zamítnutím jeho žádosti

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 6 odst. 2 a články 7 a 8)

3.      Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky ze zásady přístupu k dokumentům – Ochrana veřejného zájmu – Rozsah – Povinnost orgánu provést konkrétní a individuální přezkum dokumentů

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2, 3 a 6)

4.      Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce – Rozsah – Povinnost provést posouzení v souladu s unijními právními předpisy týkajícími se ochrany osobních údajů – Plná použitelnost ustanovení nařízení č. 45/2001 na jakoukoli žádost o přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje

[Článek 6 SEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 45/2001, čl. 1 odst. 1, články 8, 18 a č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1 písm. b)]

5.      Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce – Zpřístupnění dokumentů týkajících se samotného žadatele – Přípustnost – Meze – Ochrana soukromí a osobnosti třetích osob

6.      Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce – Povinnost provést posouzení v souladu s unijními právními předpisy týkajícími se ochrany osobních údajů – Neuplatnění výjimky na osoby, které nejsou hodny ochrany nebo z důvodu existence převažujícího veřejného zájmu – Nepřípustnost

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 45/2001, čl. 4 odst. 1 písm. b) a č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1 písm. b)]

7.      Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana rozhodovacího procesu – Ochrana dokumentů vypracovaných v již skončeném řízení – Rozsah

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec)

8.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah a meze

(Článek 296 SFEU)

9.      Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

(Článek 296 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, článek 4)

1.      Tvrzení žalobkyně, v němž se omezuje na to, že vyzývá Tribunál, aby přezkoumal, zda zjištění, která učinil v dřívějším rozsudku, jsou na projednávanou věc použitelná obdobně, nesplňuje formální podmínky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu, podle nichž musí být žalobní důvody vznesené ve fázi žaloby stručně popsány. Takové tvrzení musí být tedy prohlášeno za nepřípustné.

(viz body 41–43)

2.      Orgán, kterému je předložena žádost o přístup k dokumentům, je povinen provést úplný přezkum všech dokumentů uvedených v této žádosti. Tento požadavek se v zásadě uplatní nejen při vyřizování potvrzující žádosti ve smyslu článku 8 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, ale také při vyřizování původní žádosti ve smyslu článku 7 uvedeného nařízení.

Kromě toho ze znění čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení, a zvláště z použití sloves požádat a pomoci tedy vyplývá, že pouhé konstatování nedostatečné přesnosti žádosti bez ohledu na její důvody musí vést orgán, jemuž je žádost určena, k tomu, aby kontaktoval žadatele za účelem co nejpřesnějšího vymezení požadovaných dokumentů.

Komise se tedy dopustí zjevně nesprávného právního posouzení při určování předmětu původní žádosti, a v důsledku toho porušení povinnosti provést úplný přezkum uvedené žádosti tehdy, pokud před přijetím rozhodnutí o odepření přístupu k požadovaným dokumentům nepožádá žalobkyni o přesnější vymezení dokumentů požadovaných jak v původní žádosti, tak v potvrzující žádosti.

(viz body 69, 84–85, 87)

3.      Přezkum vyžadovaný k vyřízení žádosti o přístup k dokumentům podané na základě nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise musí být v zásadě konkrétní. Pouhá okolnost, že se dokument dotýká zájmu chráněného určitou výjimkou, totiž nemůže stačit k odůvodnění uplatnění této výjimky. Takové uplatnění může být v zásadě odůvodněné pouze za předpokladu, že orgán předtím posoudil zaprvé to, zda by přístup k dokumentu konkrétně a skutečně porušil chráněný zájem, a zadruhé to, zda v případech uvedených v čl. 4 odst. 2 a 3 zmíněného nařízení neexistuje převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dotčeného dokumentu. Nebezpečí porušení chráněného zájmu rovněž musí být přiměřeně předvídatelné, nikoli čistě hypotetické.

Konkrétní a individuální přezkum každého dokumentu je v zásadě rovněž nezbytný z toho důvodu, že pouze takový přezkum umožňuje orgánu posoudit možnost poskytnout žadateli částečný přístup v souladu s čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001, a to i v případě, že je zjevné, že žádost o přístup se týká dokumentů, na něž se vztahuje výjimka. V rámci použití kodexu chování týkajícího se přístupu veřejnosti k dokumentům Rady a Komise musí být považováno posouzení dokumentů provedené spíše po jednotlivých kategoriích než s ohledem na konkrétní informace obsažené v těchto dokumentech za nedostatečné, jelikož přezkum, který je od orgánu vyžadován, mu musí umožnit konkrétně posoudit, zda se uplatňovaná výjimka skutečně vztahuje na všechny informace obsažené v uvedených dokumentech

(viz body 91–92, 133, 144, 149–150)

4.      Článek 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise stanoví výjimku z přístupu k dokumentům v případě, že by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména podle unijních právních předpisů o ochraně osobních údajů. Toto ustanovení je nedělitelné a požaduje, aby případné porušení soukromí bylo vždy přezkoumáno a posouzeno v souladu s uvedenými právními předpisy, a zejména s nařízením č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů. Nařízení č. 45/2001 a č. 1049/2001 byla přijata ve velmi krátkém časovém úseku. Neobsahují ustanovení, která by výslovně upravovala přednost jednoho nařízení před druhým. V zásadě je třeba zajistit jejich plnou použitelnost.

Z první věty bodu 15 odůvodnění nařízení č. 45/2001 v tomto ohledu vyplývá, že se unijní zákonodárce dovolává nezbytnosti použít článek 6 SEU a jeho prostřednictvím článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, provádějí-li orgány a instituce Společenství toto zpracování při výkonu činností spadajících mimo oblast působnosti tohoto nařízení, zejména činností, které jsou uvedeny v hlavě V a VI Smlouvy o EU ve znění předcházejícím Lisabonskou smlouvu. Takový odkaz se naopak nejevil jako nutný pro zpracování, které se uskutečňuje při výkonu činností spadajících do působnosti uvedeného nařízení, jelikož v takových případech je zjevné, že se použije samotné nařízení č. 45/2001.

Z toho vyplývá, že pokud žádost založená na nařízení č. 1049/2001 usiluje o přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje, jsou ustanovení nařízení č. 45/2001 plně použitelná. Článek 8 nařízení č. 45/2001 však ukládá příjemci předání osobních údajů mimo jiné povinnost prokázat nezbytnost jejich předání. Rovněž článek 18 téhož nařízení poskytuje subjektům údajů mimo jiné možnost kdykoli z vážných a legitimních důvodů souvisejících s jejich osobní situací vznést námitky proti zpracování jejich osobních údajů.

(viz body 98–99, 101, 103–104)

5.      S ohledem na striktní výklad výjimek uvedených v článku 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise a na předmět nařízení č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů nemůže být zpřístupnění osobních údajů týkajících se výlučně dotčeného žadatele o přístup odepřeno z důvodu, že vede k porušení ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce.

Navíc pokud jde rozsah takového zpřístupnění, platí, že i když není ochrana zájmu uvedeného v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 nezbytná ve vztahu k žadateli o přístup, musí být zaručena v souladu s ustanoveními nařízení č. 45/2001 ve vztahu ke třetím osobám. V protikladu k zásadě, podle níž je cílem nařízení č. 1049/2001 poskytnout široké veřejnosti právo na přístup k dokumentům orgánů, platí, že pokud požadované dokumenty obsahují osobní údaje týkající se žadatele o přístup, nemůže mít právo tohoto žadatele dosáhnout jejich zpřístupnění na základě práva na přístup k dokumentům orgánů za následek, že široké veřejnosti vznikne právo na přístup k uvedeným dokumentům.

(viz body 107, 109)

6.      V oblasti práva veřejnosti na přístup k dokumentům unijních orgánů nepřísluší žalobkyni posuzovat, zda se na určitou osobu může vztahovat ochrana jejího soukromí nebo osobnosti, či nikoliv. Ochrana, která musí být poskytnuta osobním údajům v rámci použití ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, musí být totiž zajištěna při striktním dodržení ustanovení nařízení č. 45/20001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů. Toto nařízení přitom nestanoví výjimku z jím zaručené ochrany základního práva, která by byla zdůvodněna tím, že se dotčené údaje týkají osoby, která není takové ochrany hodna. Kromě toho na rozdíl od výjimky uvedené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001 nelze výjimku, která se řídí ustanoveními čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, nepoužít na základě existence převažujícího veřejného zájmu.

(viz body 112, 124)

7.      Podle čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise se přístup k dokumentu, který obsahuje stanoviska pro interní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu, odepře i po přijetí rozhodnutí v případě, že by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění. S ohledem na zásadu striktního výkladu výjimek z práva na přístup k dokumentům orgánů umožňuje čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1049/2001 pouze ve vztahu k části dokumentů pro interní použití, a sice ve vztahu k těm, které obsahují stanoviska pro interní použití v rámci rozhodovacího procesu a předběžných konzultací v dotyčném orgánu, vydat zamítavé rozhodnutí i poté, co bylo rozhodnutí přijato, pokud by jejich zpřístupnění vážně ohrozilo rozhodovací proces tohoto orgánu.

Cílem tohoto ustanovení nařízení č. 1049/2001 je tudíž chránit některé typy dokumentů vypracovaných v rámci řízení, jejichž zpřístupnění by i po skončení tohoto řízení vážně ohrozilo rozhodovací proces dotyčného orgánu. Tyto dokumenty musí obsahovat stanoviska pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací uvnitř daného orgánu.

(viz body 130–132)

8.      Odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a unijní soud mohl provést svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů, jakož i zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky výše uvedeného článku 296, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.

(viz bod 181)

9.      Co se týče žádosti o přístup k dokumentům, musí dotčený orgán, jestliže takový přístup odepře, v každém konkrétním případě na základě informací, kterými disponuje, prokázat, že dokumenty, ke kterým je požadován přístup, skutečně spadají pod výjimky vyjmenované v článku nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Je tedy na orgánu, který odepřel přístup k dokumentu, aby poskytl odůvodnění umožňující pochopit a ověřit, zda požadovaný dokument skutečně souvisí s oblastí, na kterou se vztahuje uvedená výjimka, a zda je potřeba ochrany ohledně této výjimky skutečná.

V tomto ohledu platí, že implicitní odepření přístupu již pojmově implikuje absolutní absenci odůvodnění, kterážto je v rozporu s povinností uvést odůvodnění, kterou článek 296 SFEU ukládá unijním orgánům.

(viz body 182, 185–187, 198)