Věc C‑550/16

A

a

S

proti

Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank Den Haag)

„Řízení o předběžné otázce – Právo na sloučení rodiny – Směrnice 2003/86/ES – Článek 2 návětí a písm. f) – Pojem ‚nezletilá osoba bez doprovodu‘ – Článek 10 odst. 3 písm. a) – Právo uprchlíka na sloučení rodiny se svými rodiči – Uprchlík, který je v okamžiku svého vstupu na území členského státu a podání žádosti o azyl mladší 18 let, avšak v okamžiku, kdy je přijato rozhodnutí přiznávající mu azyl a kdy podal žádost o sloučení rodiny, je již plnoletý – Rozhodný okamžik pro posouzení postavení dotyčného jako ‚nezletilé osoby‘ “

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 12. dubna 2018

1.        Právo Evropské unie – Výklad – Ustanovení, které neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států – Autonomní a jednotný výklad – Použitelnost na určení data, které umožňuje posoudit postavení uprchlíka jako „nezletilé osoby bez doprovodu“ ve smyslu směrnice 2003/86

[Směrnice Rady 2003/86, čl. 2 písm. f)]

2.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Právo na sloučení rodiny – Směrnice 2003/86 – Sloučení rodiny uprchlíků – Pojem „nezletilá osoba bez doprovodu“ – Uprchlík, který je v okamžiku svého vstupu na území členského státu a podání žádosti o azyl v tomto státě mladší 18 let, avšak v průběhu azylového řízení se stane plnoletým – Zahrnutí

[Směrnice Rady 2003/86, čl. 2 písm. f) a čl. 10 odst. 3 písm. a)]

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 39–45)

2.      Článek 2 návětí a písm. f) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, vykládaný ve spojení s čl. 10 odst. 3 písm. a) této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že jako „nezletilá osoba“ ve smyslu tohoto ustanovení musí být kvalifikován státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, jež byla mladší 18 let v okamžiku vstupu na území členského státu a podání žádosti o azyl v tomto státě, která však v průběhu azylového řízení dosáhla plnoletosti a následně jí bylo přiznáno postavení uprchlíka.

Ačkoli tak možnost žadatele o azyl podat žádost o sloučení rodiny na základě směrnice 2003/68 podléhá podmínce, že o jeho žádosti o azyl již bylo kladně pravomocně rozhodnuto, je nutno konstatovat, že tuto podmínku lze snadno vysvětlit tím, že před přijetím takového rozhodnutí nelze s jistotou určit, zda dotyčná osoba splňuje podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, což dále podmiňuje právo na sloučení rodiny. Po podání žádosti o mezinárodní ochranu v souladu s kapitolou II směrnice 2011/95 má tak každý státní příslušník třetí země nebo každá osoba bez státní příslušnosti, která splňuje hmotněprávní podmínky stanovené v kapitole III této směrnice, subjektivní právo na to, aby jim bylo přiznáno postavení uprchlíka, a to ještě před tím, než bylo přijato formální rozhodnutí v tomto ohledu.

Za těchto podmínek, pokud by právo na sloučení rodiny stanovené v čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 záviselo na okamžiku, kdy příslušný vnitrostátní orgán formálně přijme rozhodnutí o uznání postavení uprchlíka dotčené osobě, a tedy na tom, jak rychle tento orgán vyřídí žádost o mezinárodní ochranu, by byl zpochybněn užitečný účinek tohoto ustanovení a bylo by to v rozporu nejen s cílem této směrnice, jímž je usnadnit sloučení rodiny, a poskytnout v tomto ohledu uprchlíkům, zejména nezletilým osobám bez doprovodu, zvláštní ochranu, ale také se zásadami rovného zacházení a právní jistoty. Naproti tomu uplatnění dne podání žádosti o mezinárodní ochranu jakožto dne, na který je třeba odkázat pro posouzení věku uprchlíka pro účely použití čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/68, umožní zaručit totožné a předvídatelné zacházení se všemi žadateli, kteří se z časového hlediska nacházejí ve stejné situaci, přičemž se zajistí, že úspěšné vyřízení žádosti o sloučení rodiny závisí hlavně na okolnostech přičitatelných žadateli, a nikoli správnímu orgánu, jako je délka vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu nebo žádosti o sloučení rodiny (obdobně viz rozsudek ze dne 17. července 2014, Noorzia, C‑338/13, EU:C:2014:2092, bod 17).

Je zajisté pravda, že vzhledem k tomu, jak uvedly nizozemská vláda a Komise, že by bylo neslučitelné s cílem stanoveným v čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86, kdyby uprchlík, který měl postavení nezletilé osoby bez doprovodu v okamžiku podání žádosti, ale stal se v průběhu řízení plnoletým, mohl uplatňovat toto ustanovení bez jakéhokoli časového omezení za účelem dosažení sloučení rodiny, musí být jeho žádost směřující k dosažení takového sloučení rodiny podána v přiměřené lhůtě. Pro účely určení takové přiměřené lhůty má řešení přijaté unijním normotvůrcem v podobném kontextu čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce této směrnice informativní hodnotu, takže je třeba mít za to, že žádost o sloučení rodiny formulovaná na základě čl. 10 odst. 3 písm. a) uvedené směrnice musí být v takové situaci podána v zásadě ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy bylo dotčené nezletilé osobě přiznáno postavení uprchlíka.

(viz body 51, 54, 55, 60, 61, 64 a výrok)