Žaloba podaná dne 19. ledna 2011 - Westfälisch-Lippischer Sparkassen- und Giroverband v. Komise

(Věc T-22/11)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobce: Westfälisch-Lippischer Sparkassen- und Giroverband (Münster, Německo) (zástupci: I. Liebach a A. Rosenfeld, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobce

částečně zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 9525 konečné ze dne 21. prosince 2010 o státní podpoře MC 8/2009 a C 43/2009 - Německo - WestLB v rozsahu, v němž toto rozhodnutí zamítlo žádost Německa z 28. října 2010 o prodloužení lhůty pro prodej a ukončení obchodování Westdeutsche Immobilienbank AG po 15. únoru 2011,

podpůrně - částečně zrušit rozhodnutí Komise K(2010) 9525 v konečném znění ze dne 21. prosince 2010 o státní podpoře MC 8/2009 a C 43/2009 - Německo - WestLB v rozsahu, v němž jím Komise implicitně rozhodla, že Německo podalo jen jednu jednotnou žádost o prodloužení lhůty pro prodej a ukončení obchodování Westdeutsche Immobilienbank AG k 15. únoru 2011, a že tudíž není třeba rozhodnout o žádosti o další prodloužení,

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby uvádí žalobce pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod: porušení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 odst. 2 SFEU

Žalobce v tomto ohledu uvádí, že Komise neodůvodnila, proč sloučila dvě žádosti Německa o prodloužení lhůty do jedné jednotné žádosti.

Komise navíc neodůvodnila, proč by neměly být splněny podmínky pro prodloužení lhůty podle čl. 2 odst. 2 rozhodnutí Komise K(2009) 3900 v konečném opraveném znění z 12. května 2009 o státní podpoře, kterou chce Německo poskytnout na restrukturalizaci WestLB AG (C 43/2008 [ex N 390/08]) (dále jen "rozhodnutí z 12. května 2009").

Druhý žalobní důvod: nesprávné právní posouzení

Žalobce v této souvislosti uvádí, že Komise své rozhodnutí vydané na základě volné úvahy, týkající se prodloužení lhůty, opírá o nesprávné zjištění skutkového stavu. Podle názoru žalobce se napadnuté rozhodnutí nesprávně zakládá pouze na jedné žádosti o prodloužení lhůty do 15. února 2011, resp. se implicitně konstatuje, že o žádosti o další prodlužení není třeba rozhodnout.

Žalobce dále uplatňuje argument, že Komise nevyužila možnosti prodloužit lhůtu, která je výslovně uvedena v čl. 2 odst. 2 rozhodnutí z 12. května 2009, ačkoli jsou podmínky stanovené pro její prodloužení splněny. Komise se namísto toho odvolala na nepsané právo na prodloužení sui generis, které nemá žádný právní základ a jehož jednotlivé podmínky jsou zcela nejasné.

Třetí žalobní důvod: porušení zásady proporcionality

Žalobce v této souvislosti zejména uvádí, že rozhodnutí Komise o zastavení obchodování Westdeutsche Immobilienbank AG po 15. únoru 2011 je nepřiměřené k nevýhodám, které jsou jím způsobeny.

Čtvrtý žalobní důvod: porušení zásady rovného zacházení

V této souvislosti se uvádí, že Komise v jiných případech finanční krize, ve kterých byly finančním institucím poskytnuty podstatně vyšší podpory, umožnila podstatně delší lhůty pro prodej podílů finančních institucí a společností financujících nemovitosti.

Pátý žalobní důvod: porušení článku 41 Listiny základních práv a svobod Evropské unie a zásady řádné správy

Žalobce v rámci pátého žalobního důvodu uplatňuje argument, že Komise nemá právo vykládat žádosti podané členským státem v rozporu s jejich výslovným zněním jakož i s jejich smyslem a cílem a tak o nich i rozhodovat.

____________