Language of document : ECLI:EU:T:2023:278

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého senátu)

24. května 2023(*)

„Ochranná známka Evropské unie – Mezinárodní zápis s vyznačením Evropské unie – Slovní ochranná známka EMMENTALER – Absolutní důvod pro zamítnutí – Popisný charakter – Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1001 – Kolektivní ochranná známka – Článek 74 odst. 2 nařízení 2017/1001 – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 94 nařízení 2017/1001“

Ve věci T‑2/21,

Emmentaler Switzerland, se sídlem v Bernu (Švýcarsko), zástupci: S. Völker a M. Pemsel, avocats,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: A. Graul a D. Hanf, jako zmocněnci,

žalovanému,

podporovanému:

Spolková republika Německo, zástupci: J. Möller, M. Hellmann, U. Bartl a J. Heitz, jako zmocněnci,

dále

Francouzská republika, zástupci: A.-L. Desjonquères a G. Bain, jako zmocněnci,

jakož i

Centre national interprofessionnel de l’économie laitière (CNIEL), se sídlem v Paříži (Francie), zástupci: E. Baud a P. Marchiset, avocats,

vedlejšími účastníky řízení,

TRIBUNÁL (desátý senát),

během porad ve složení: A. Kornezov, předseda, K. Kowalik-Bańczyk a D. Petrlík (zpravodaj), soudci,

za soudní kancelář: R. Ūkelytė, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 14. září 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Emmentaler Switzerland, domáhá zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 28. října 2020 (věc R 2402/2019-2) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Dne 4. října 2017 získala žalobkyně u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví mezinárodní zápis pod číslem 1378524 pro slovní označení EMMENTALER. Dne 7. prosince 2017 byl tento mezinárodní zápis oznámen EUIPO na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

3        Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Sýry s chráněným označením původu ‚emmentaler‘ “.

4        Rozhodnutím ze dne 9. září 2019 průzkumová referentka přihlášku k zápisu zamítla na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení 2017/1001 ve spojení s čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení.

5        Dne 25. října 2019 podala žalobkyně u EUIPO odvolání proti rozhodnutí průzkumové referentky.

6        Napadeným rozhodnutím odvolací senát odvolání zamítl na základě čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001 z důvodu, že přihlášená ochranná známka je popisná.

 Návrhová žádání účastníků řízení

7        Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení před odvolacím senátem.

8        EUIPO, Spolková republika Německo, Francouzská republika a Centre national interprofessionnel de l’économie laitière (CNIEL) navrhují, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

9        Žalobkyně uplatňuje na podporu žaloby dva důvody, přičemž první vychází z porušení čl. 74 odst. 2 nařízení 2017/1001 a druhý z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) uvedeného nařízení.

10      Článek 74 odst. 2 nařízení 2017/1001 stanoví, že odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení mohou tvořit kolektivní ochrannou známku EU označení, která mohou v obchodním styku sloužit k označení zeměpisného původu daného výrobku nebo dané služby.

11      Toto ustanovení, které stanoví výjimku z absolutního důvodu pro zamítnutí stanoveného v čl. 7 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení, však musí být vykládáno striktně, takže se jeho dosah nemůže vztahovat na označení, která budou považována za údaj o druhu, jakosti, množství, účelu, hodnotě, době výroby nebo jiné vlastnosti dotčených výrobků, ale pouze na označení, která budou považována za údaj o zeměpisném původu uvedených výrobků [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2011, Consejo Regulador de la Denominación de Origen Txakoli de Álava a další v. OHIM (TXAKOLI), T‑341/09, EU:T:2011:220, body 33 a 35 a citovaná judikatura].

12      S ohledem na tyto zásady je třeba nejprve přezkoumat druhý žalobní důvod, v jehož rámci žalobkyně zejména tvrdí, že dotčené označení neoznačuje vlastnost dotčených výrobků, a sice druh sýra.

 Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení 2017/1001

13      V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení 2017/1001. Tento žalobní důvod se člení na dvě části. První část vychází ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, neboť toto rozhodnutí je založeno výlučně na čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení. Druhá část vychází jednak z toho, že odvolací senát provedl nesprávné posouzení důkazů, a neprávem tak dospěl k závěru, že přihlášená ochranná známka popisuje dotčené výrobky, a jednak z toho, že porušil povinnost uvést odůvodnění.

 K první části vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001

14      Podle EUIPO a Francouzské republiky je první část druhého žalobního důvodu nepřípustná v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, i když se toto rozhodnutí zakládá výlučně na čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení.

15      Žalobkyně má za to, že čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001 představuje lex specialis ve vztahu k čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, takže skutečnost, že napadené rozhodnutí je založeno výlučně na prvním z těchto ustanovení, nemá v projednávané věci žádný význam. Podle žalobkyně nemůže být napadené rozhodnutí založeno pouze na analýze z hlediska čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001, ale musí rovněž zohlednit čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.

16      Podle ustálené judikatury je každý z důvodů pro zamítnutí zápisu vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 nařízení 2017/1001 nezávislý na ostatních a vyžaduje samostatný přezkum [viz rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C‑456/01 P a C‑457/01 P, EU:C:2004:258, bod 45 a citovaná judikatura, a ze dne 31. ledna 2018, Novartis v. EUIPO – SK Chemicals (Zobrazení náplasti), T‑44/16, nezveřejněný, EU:T:2018:48, bod 20 a citovaná judikatura].

17      Kromě toho z čl. 7 odst. 1 nařízení 2017/1001 vyplývá, že k tomu, aby označení nemohlo být zapsáno jako ochranná známka Evropské unie, stačí uplatnění jednoho z absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu, které jsou v něm vyjmenovány [viz rozsudky ze dne 8. července 2008, Lancôme v. OHIM – CMS Hasche Sigle (COLOR EDITION), T‑160/07, EU:T:2008:261, bod 51 a citovaná judikatura, a ze dne 17. dubna 2013, Continental Bulldog Club Deutschland v. OHIM (CONTINENTAL), T‑383/10, EU:T:2013:193, bod 71 a citovaná judikatura].

18      Na úvod je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury ochranná známka, která popisuje vlastnosti výrobků nebo služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001, z tohoto důvodu nezbytně postrádá rozlišovací způsobilost ve vztahu ke stejným výrobkům nebo službám ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení (viz rozsudek ze dne 17. dubna 2013, CONTINENTAL, T‑383/10, EU:T:2013:193, bod 72 a citovaná judikatura).

19      Z toho vyplývá, že se odvolací senát mohl omezit na přezkum, zda je přihlášená ochranná známka popisná ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001, aniž se vyjádřil k uplatnění jiných absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu, jako je důvod stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.

20      První část druhého žalobního důvodu musí proto být zamítnuta jako neopodstatněná, aniž je nutné rozhodnout o její přípustnosti.

 Ke druhé části vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001 a povinnosti uvést odůvodnění

21      Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001 se do rejstříku nezapíšou ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností.

22      Má se za to, že tato označení nebo tyto údaje nejsou způsobilé vykonávat základní funkci ochranné známky, a sice funkci označení obchodního původu výrobku nebo služby [rozsudky ze dne 23. října 2003, OHIM v. Wrigley, C‑191/01 P, EU:C:2003:579, bod 30; ze dne 27. února 2002, Eurocool Logistik v. OHIM (EUROCOOL), T‑34/00, EU:T:2002:41, bod 37, a ze dne 24. února 2021, Liga Nacional de Fútbol Profesional v. EUIPO (El Clasico), T‑809/19, nezveřejněný, EU:T:2021:100, bod 29].

23      Podle čl. 7 odst. 2 nařízení 2017/1001 se čl. 7 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení použije i tehdy, když důvody k zamítnutí zápisu existují jen v části Evropské unie. Tato část může být případně tvořena jediným členským státem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 2006, Storck v. OHIM, C‑25/05 P, EU:C:2006:422, body 81 a 83).

24      K tomu, aby se na označení uplatnil zákaz uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001, musí mít dostatečně přímou a konkrétní spojitost s dotčenými výrobky nebo službami, která dotyčné veřejnosti umožní vnímat bezprostředně a bez dalšího přemýšlení popis dotčených výrobků a služeb nebo některé z jejich vlastností [viz rozsudky ze dne 12. ledna 2005, Deutsche Post EURO EXPRESS v. OHIM (EUROPREMIUM), T‑334/03, EU:T:2005:4, bod 25 a citovaná judikatura, a ze dne 22. června 2005, Metso Paper Automation v. OHIM (PAPERLAB), T‑19/04, EU:T:2005:247, bod 25 a citovaná judikatura].

25      Posouzení popisného charakteru označení musí být provedeno ve vztahu k dotčeným výrobkům nebo službám a k tomu, jak jej vnímá relevantní veřejnost [viz rozsudky ze dne 25. října 2005, Peek & Cloppenburg v. OHIM (Cloppenburg), T‑379/03, EU:T:2005:373, bod 37 a citovaná judikatura, a ze dne 7. října 2015, Kypr v. OHIM (XAΛΛOYMI a HALLOUMI), T‑292/14 a T‑293/14, EU:T:2015:752, bod 16 a citovaná judikatura].

26      V projednávané věci jsou výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jak jsou uvedeny v bodě 3 výše, výrobky určené všem spotřebitelům. Z toho důvodu je relevantní veřejnost tvořena širokou veřejností, jak správně konstatoval odvolací senát v bodě 23 napadeného rozhodnutí, aniž to žalobkyně zpochybnila.

27      V bodě 24 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát dále v podstatě za to, že část relevantní veřejnosti ihned pochopí označení EMMENTALER v bulharském dánském, německém, estonském, irském, francouzském, chorvatském, maďarském, nizozemském, polském, rumunském, slovenském, finském, švédském a anglickém jazyce jako označení druhu tvrdého sýra s oky.

28      Odvolací senát vycházel k odůvodnění tohoto závěru z celé řady skutečností, které se týkají zejména části relevantní veřejnosti mluvící německy a francouzsky.

29      Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát tím, že napadené rozhodnutí založil na těchto skutečnostech, porušil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001.

30      V bodě 24 napadeného rozhodnutí vycházel odvolací senát, pokud jde o německou relevantní veřejnost, z několika skutečností na podporu svého závěru, že tato veřejnost zahrnuje označení EMMENTALER jako označení druhu sýra, jejichž relevanci žalobkyně zpochybňuje. Tyto skutečnosti je třeba zkoumat níže.

–       K definici výrazu „emmentaler“ ve slovníku Duden

31      K prokázání, že označení EMMENTALER označuje druh sýra, vycházel odvolací senát z definice odpovídajícího výrazu ve slovníku Duden, podle níž se takovým výrazem rozumí „švýcarský tučný sýr s oky o velikosti třešně a chutí blízkou ořechovým jádrům; sýr ementál“.

32      Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně vycházel z této definice, neboť slovník Duden neuvádí, že tento výraz označuje v němčině druh sýra, ale výslovně upřesňuje, že se jedná o švýcarský sýr.

33      V tomto ohledu je třeba podotknout, že ačkoli výše uvedená definice obsahuje výraz „švýcarský sýr“, nic to nemění na tom, že je doplněn druhou definicí, a sice „sýr ementál“. Stručnost této definice, která neobsahuje žádnou jinou specifikaci, zejména pokud jde o zeměpisný původ dotčeného výrobku, potvrzuje závěr, že podle tohoto slovníku je třeba výraz „emmentaler“ chápat tak, že označuje určitý druh sýra.

34      Tento závěr je potvrzen i tím, že uvedená definice odkazuje na vlastnosti sýra jako takového, když uvádí, že se tento výraz vztahuje na sýr „s oky o velikosti třešně a chutí ořechových jader“.

35      Za těchto podmínek musí být výtka žalobkyně, podle níž odvolací senát nemohl použít definici výrazu „emmentaler“ ve slovníku Duden jako jednu z řady indicií o popisném charakteru označení, odmítnuta.

–       K výrobě ementálu

36      Pro účely zjištění, že označení EMMENTALER označuje druh sýra, zohlednil odvolací senát skutečnost, že v době podání přihlášky ochranné známky byl emmentaler sýrem vyráběným v několika členských státech, včetně Německa.

37      Žalobkyně tvrdí, že skutkové zjištění odvolacího senátu, podle něhož je emmentaler sýrem vyráběným v několika členských státech, včetně Německa, není prokázáno. Odvolací senát tím, že závěr o popisném charakteru názvu Emmentaler založil na tomto tvrzení, porušil povinnost uvést odůvodnění.

38      Žalobkyně dále tvrdí, že i když je pravda, že emmentaler byl sýrem vyráběným v těchto členských státech v okamžiku podání přihlášky ochranné známky, nemohl být legálně uveden na jejich trh pod samostatným názvem Emmentaler, to znamená, aniž byl tento název doprovázen uvedením místa výroby. Pokud jde konkrétně o Německo, tato okolnost vyplývá ze skutečnosti, že tento členský stát je vázán Smlouvou ze dne 7. března 1967 uzavřenou se Švýcarskem o ochraně označení původu a jiných zeměpisných označení (dále jen „dohoda Švýcarsko-Německo“). Tato dohoda totiž vyhrazuje užívání takovéhoto názvu pro sýr vyráběný ve Švýcarsku a umožňuje užívání názvu Emmentaler pro označení sýrů vyráběných na německém území za podmínky, že je tento název doprovázen údajem o zemi výroby písmem, co do typu, rozměrů a barvy totožným s písmem použitým pro název.

39      Pokud jde zaprvé o výtku vycházející z nedostatku odůvodnění, z čl. 94 odst. 1 první věty nařízení 2017/1001 vyplývá, že rozhodnutí EUIPO musí být odůvodněna. Z judikatury však vyplývá, že odůvodnění může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč bylo rozhodnutí odvolacího senátu přijato, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést přezkum [viz rozsudky ze dne 25. března 2009, Anheuser-Busch v. OHIM – Budějovický Budvar (BUDWEISER), T‑191/07, EU:T:2009:83, bod 128 a citovaná judikatura, a ze dne 13. dubna 2011, Safariland v. OHIM – DEF-TEC Defense Technology (FIRST DEFENSE AEROSOL PEPPER PROJECTOR), T‑262/09, EU:T:2011:171, bod 92 a citovaná judikatura].

40      Z tohoto hlediska může být odůvodnění odkazem na jiný dokument přípustné za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč bylo dotyčné rozhodnutí přijato, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést přezkum [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. března 2000, Kish Glass v. Komise, T‑65/96, EU:T:2000:93, bod 51; ze dne 12. května 2016, Zuffa v. EUIPO (ULTIMATE FIGHTING CHAMPIONSHIP), T‑590/14, nezveřejněný, EU:T:2016:295, bod 43 a citovaná judikatura, a ze dne 5. února 2018, Edeka-Handelsgesellschaft Hessenring v. Komise, T‑611/15, EU:T:2018:63, bod 32 a citovaná judikatura].

41      V projednávané věci je sice pravda, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí výslovně neidentifikoval důkazy, na kterých založil závěr o výrobě emmentaleru v dotčených členských státech.

42      V tomto ohledu však v bodě 25 napadeného rozhodnutí odkázal „na připomínky třetích osob zmíněné v [bodě 4 uvedeného rozhodnutí]“.

43      Žalobkyně přitom měla možnost se s těmito připomínkami seznámit a předložit k nim poznámky v průběhu řízení před EUIPO a před Tribunálem. Uvedené připomínky dále obsahují dostatečně přesné, číselné a shodující se informace o výrobě emmentaleru v dotčených členských státech, takže umožňují žalobkyni seznámit se s důvody, proč odvolací senát dospěl k závěru o uvedené výrobě, a umožňují Tribunálu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést přezkum.

44      Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že odvolací senát neporušil povinnost uvést odůvodnění.

45      Pokud jde zadruhé o výrobu emmentaleru v Německu, z připomínek Bundesministerium für Ernährung und Landwirtschaft (Spolkové ministerstvo pro výživu a zemědělství, Německo), Milchwirtschaftlicher Verein Bayern eV (sdružení mlékárenského průmyslu v Bavorsku, Německo) a MIV Milchindustrie-Verband eV (sdružení mlékárenského průmyslu, Německo), na které odvolací senát odkázal v bodě 25 napadeného rozhodnutí, vyplývá, že Německo v roce 2016 vyrobilo 135 000 tun emmentaleru.

46      Dále je nesporné, že podstatná část této výroby byla uvedena na německý trh. V tomto ohledu z připomínek sdružení mlékárenského průmyslu v Bavorsku vyplývá, že z 135 000 tun emmentaleru vyrobeného v Německu v roce 2016 bylo vyvezeno pouze 80 000 tun. Z toho vyplývá, že podstatná část množství emmentaleru vyrobeného v Německu byla uvedena na trh přímo v Německu.

47      Konečně z výše zmíněných připomínek vyplývá, že se výroba sýra a jeho uvádění na trh zmíněné v bodech 45 a 46 výše týkaly samostatného názvu Emmentaler. Toto zjištění je podpořeno několika příklady emmentaleru, které jsou převzaty v připomínkách zmíněných v bodě 25 napadeného rozhodnutí. Tyto sýry, které pocházejí od několika hospodářských subjektů a byly vyrobeny a uvedeny na trh v Německu, totiž obsahují uvedený název, aniž by byl doprovázen označením země nebo místa výroby.

48      Kromě toho, pokud jde o název, pod kterým byly uvedené výrobky uváděny na trh v Německu, žalobkyně na jednání zpochybnila, že byly uvedeny na německý trh pod samostatným názvem Emmentaler. Avšak navzdory tomu, že žalobkyně byla organizačním procesním opatřením vyzvána, aby zaujala stanovisko k informacím uvedeným v bodech 45 až 47 výše, omezila se na tvrzení, že by uvedení takových výrobků na trh bylo v rozporu s dohodou Švýcarsko-Německo. Naproti tomu nepředložila Tribunálu žádnou konkrétní skutečnost, která by zpochybňovala údaje uvedené v těchto bodech.

49      Pokud jde o dopad této výroby emmentaleru v Německu na vnímání popisného charakteru označení EMMENTALER relevantní veřejností, z judikatury vyplývá, že výroba výrobku pod určitým názvem a jeho uvádění na trh, aniž je tento název užíván způsobem, který odkazuje na původ tohoto výrobku, může představovat relevantní indicii pro určení, zda tento název zdruhověl (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. října 2005, Německo a Dánsko v. Komise, C‑465/02 a C‑466/02, EU:C:2005:636, body 75 až 100, a ze dne 26. února 2008, Komise v. Německo, C‑132/05, EU:C:2008:117, body 53 až 57).

50      Poznatky vyvozené z této judikatury, i když se týkají druhového charakteru názvu, jsou relevantní rovněž pro přezkum popisného charakteru označení. Charakteristika označení jako druhového či popisného totiž spolu úzce souvisí, neboť takové označení v obou těchto případech postrádá rozlišovací způsobilost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. května 2012, Formula One Licensing v. OHIM, C‑196/11 P, EU:C:2012:314, bod 41).

51      Zejména tedy v případě, kdy několik hospodářských subjektů vyrábí a uvádí na trh v členském státě výrobky pod určitým označením, aniž toto označení odkazuje na obchodní nebo zeměpisný původ těchto výrobků, může taková okolnost naznačovat, že příslušná veřejnost vnímá toto označení jako označující vlastnost uvedených výrobků, a tedy jako popisné.

52      Z výše uvedeného vyplývá, že se žalobkyni nepodařilo zpochybnit okolnost, že jak vyplývá z údajů uvedených v bodech 45 až 47 výše, značné množství sýra vyrobeného v Německu bylo v tomto členském státě uvedeno na trh pod samostatným názvem Emmentaler. Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodech 49 až 51 výše, taková okolnost představuje platnou indicii, že relevantní veřejnost vnímá tento název jako označující vlastnost těchto výrobků, a tudíž jako popisný.

53      Za těchto okolností otázka, zda je uvádění sýrů vyráběných v Německu na německý trh pod samostatným názvem Emmentaler slučitelné s dohodou Švýcarsko-Německo, není relevantní, jelikož vnímání relevantní veřejnosti, ve vztahu k němuž musí být popisný charakter dotčeného označení posuzován, v souladu s judikaturou citovanou v bodě 25 výše, je tvořeno zejména vystavením této veřejnosti dotčenému označení v podobě, v níž je uváděno na trh. Relevantní veřejnost totiž obecně předpokládá, že výrobky uváděné na trh v členském státě byly uvedeny na trh tohoto členského státu v souladu s právem, aniž by se nutně zabývala existencí údajných střetů mezi právními normami.

54      Výtka žalobkyně, podle níž se odvolací senát nemohl opírat o výrobu sýru nazvaného Emmentaler v Německu jako o jednu z řady indicií o popisném charakteru tohoto označení, musí tedy být odmítnuta.

–       K německému nařízení o sýrech

55      K prokázání, že označení EMMENTALER označuje druh sýra, vycházel odvolací senát mimoto z německého nařízení o sýrech, podle něhož je emmentaler klasifikován jako standardní druh sýra.

56      Žalobkyně tvrdí, že se napadené rozhodnutí nemohlo opírat o toto nařízení, neboť toto nařízení není slučitelné s dohodou Švýcarsko-Německo, která má před ním přednost.

57      V tomto ohledu z odstavce 7 a přílohy 1 německého nařízení o sýrech vyplývá, že emmentaler je tímto nařízením klasifikován jako „Standardsorte“, tedy jako standardní druh sýra.

58      Taková klasifikace přitom může odrážet vnímání popisného charakteru takového označení relevantní veřejností.

59      Za těchto podmínek je argument žalobkyně, že německé nařízení o sýrech je údajně neslučitelné s dohodou Švýcarsko-Německo, irelevantní z důvodů obdobných těm uvedeným v bodě 53 výše.

60      Výtka žalobkyně, podle níž odvolací senát nemohl vycházet z německého nařízení o sýrech jako jedné z řady indicií o popisném charakteru označení, musí tudíž být odmítnuta.

–       K postoji Unie při jednání o dohodě mezi Švýcarskem a Unií

61      Pro účely zjištění, že označení EMMENTALER označuje druh sýra, zohlednil odvolací senát skutečnost, že při jednání o dohodě mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací ze dne 17. května 2011 o ochraně označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů a potravin, kterou se mění Dohoda mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o obchodu se zemědělskými produkty (Úř. věst. 2011, L 297, s. 3, dále jen „dohoda mezi Švýcarskem a Unií“), měla Unie námitky proti zahrnutí označení „Emmentaler“ do seznamu zeměpisných označení, na která se vztahuje ochrana plynoucí z této dohody.

62      Žalobkyně zpochybňuje závěr odvolacího senátu, že popisný charakter přihlášené ochranné známky lze rovněž vyvodit z okolnosti, že Unie měla námitky proti zahrnutí označení „Emmentaler“ jako takového mezi označení původu a zeměpisná označení, která jsou chráněna dohodou mezi Švýcarskem a Unií.

63      Podle žalobkyně Unie sice nesouhlasila se zařazením tohoto označení do seznamu zeměpisných označení, na která se vztahuje ochrana podle dohody mezi Švýcarskem a Unií. Tato okolnost však sama o sobě neumožňuje dospět k závěru, že pro samostatný název Emmentaler není možná žádná ochrana prostřednictvím kolektivní ochranné známky EU.

64      V tomto ohledu je třeba podotknout, že dohoda mezi Švýcarskem a Unií obsahuje v dodatku 1 seznam názvů sýrů, které jsou předmětem vzájemné ochrany smluvními stranami jako označení původu a zeměpisná označení.

65      Název Emmentaler přitom nebyl do tohoto seznamu zahrnut.

66      Kromě toho byly důvody tohoto nezahrnutí popsány v tiskové zprávě švýcarského spolkového úřadu pro zemědělství ze dne 17. prosince 2009, na kterou odvolací senát odkázal v bodě 24 napadeného rozhodnutí.

67      V této tiskové zprávě švýcarský spolkový úřad pro zemědělství uvedl, že jednání o dohodě mezi Švýcarskem a Unií byla po dlouhou dobu ztěžována jejich rozdílnými postoji k zařazení názvu Emmentaler do seznamu označení původu a zeměpisných označení v rámci této dohody, neboť „[Unie měla za to], že název ,[E]mmentaler‘ je druhovým názvem“, a že „vyžadovala, aby tento název mohl být užíván ve všech členských státech“. Podle uvedené tiskové zprávy se právě z důvodu těchto rozdílných názorů Švýcarsko a Unie rozhodly nezařadit název Emmentaler do uvedeného seznamu.

68      Je přitom pravděpodobné, že tento postoj Unie má původ v tom, že jak vyplývá z bodu 48 výše, výrobky se samostatným názvem Emmentaler byly uváděny na trh přinejmenším v některých členských státech, jako je Německo, takže uvedený postoj může odrážet vnímání relevantní veřejnosti členských států, včetně německé veřejnosti.

69      Za těchto podmínek je třeba odmítnout výtku žalobkyně, podle níž se odvolací senát nemohl opírat o tento postoj jako o jednu z řady indicií, že německá veřejnost bude výraz „emmentaler“ vnímat jako popisující určitý druh sýra.

–       K obecné normě pro ementál vypracované Komisí pro Codex Alimentarius

70      Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že zohlednil obecnou normu pro ementál vypracovanou Komisí pro Codex Alimentarius. Tato norma podle ní neobsahuje závazná pravidla pro řízení o ochranných známkách v Unii, a tudíž nemůže mít přednost před dohodou Švýcarsko-Německo, která přiznala ochranu názvu Emmentaler, jak je popsáno v bodě 38 výše.

71      V tomto ohledu z judikatury předně vyplývá, že skutečnost, že název je v Codex Alimentarius definován jako druhový, je relevantním aspektem pro posouzení, zda přihlašovaná ochranná známka může popisovat druh sýra [v tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 12. září 2007, Consorzio per la tutela del formaggio Grana Padano v. OHIM – Biraghi (GRANA BIRAGHI), T‑291/03, EU:T:2007:255, bod 67, a ze dne 14. prosince 2017, Consejo Regulador „Torta del Casar“ v. EUIPO – Consejo Regulador „Queso de La Serena“ (QUESO Y TORTA DE LA SERENA), T‑828/16, nezveřejněný, EU:T:2017:918, bod 34 a citovaná judikatura].

72      Dále podle obecné normy pro ementál (CXS 269-1967) vypracované Komisí pro Codex Alimentarius označuje výraz „emmental“ zrající tvrdý sýr, který splňuje požadavky uvedené v této normě. Podle článku 7.1 uvedené normy může být označení EMMENTALER užíváno v souladu s obecnou normou pro označování balených potravin, pokud výrobek splňuje normu pro ementál.

73      Z toho vyplývá, že označení EMMENTALER je v rámci Codex Alimentarius vnímáno jako název druhu sýra, který má vlastnosti obsažené v této normě.

74      Tento závěr není zpochybněn článkem 7.2 téže normy pro ementál, podle které musí být na etiketě výrobku uveden název země původu. V zápisu z 35. zasedání výboru pro značení potravin Komise Codex Alimentarius bylo totiž se souhlasem Evropské komise a všech členských států Unie upřesněno, že cílem tohoto pravidla pro označování je zachování druhového charakteru názvu sýra.

75      Stejně tak relevance výše zmíněné obecné normy pro ementál není zpochybněna dohodou Švýcarsko-Německo, na kterou odkazuje žalobkyně, a to z důvodů obdobných těm, které byly uvedeny v bodě 53 výše.

76      Za těchto podmínek se odvolací senát mohl opřít o obecnou normu pro ementál, kterou vypracovala Komise pro Codex Alimentarius, jako o jednu z řady indicií, aby dospěl k závěru, že výraz „emmentaler“ je ve vztahu k dotčeným výrobkům popisný.

–       K rozsudku ze dne 5. prosince 2000, Guimont (C448/98)

77      Žalobkyně tvrdí, že druhovost výrazu „emmentaler“ nevyplývá z rozsudku ze dne 5. prosince 2000, Guimont (C‑448/98, EU:C:2000:663). V tomto rozsudku sice Soudní dvůr uvedl, že je nesporné, že ementál je sýr legálně vyráběný a uváděný na trh v jiných členských státech než ve Francii. Tato skutečnost je však pouze jedním z mnoha kritérií, které by mělo být zohledněno při posuzování způsobilosti výrazu „emmentaler“ k zápisu.

78      V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodě 32 rozsudku ze dne 5. prosince 2000, Guimont (C‑448/98, EU:C:2000:663), Soudní dvůr potvrdil – jak vyplývá z bodů 45 až 53 výše – že sýr ementál je legálně vyráběn a uváděn na trh v jiných členských státech než ve Francii.

79      Jak připouští sama žalobkyně, tato skutečnost je jedním z mnoha kritérií, které musí být zohledněno při posuzování způsobilosti výrazu „emmentaler“ k zápisu. Z toho vyplývá, že žalobkyně netvrdila, natož aby prokázala, že tato skutečnost je v projednávané věci irelevantní, byť jen jako jedna z řady indicií, které je třeba zohlednit při posuzování popisného charakteru názvu Emmentaler.

80      Za těchto podmínek musí být výtka žalobkyně, podle níž se odvolací senát nemohl opírat o rozsudek ze dne 5. prosince 2000, Guimont (C‑448/98, EU:C:2000:663), jako o jednu z řady indicií o popisném charakteru přihlášené ochranné známky, odmítnuta.

–       Závěr o popisném charakteru

81      S ohledem na indicie zkoumané v bodech 31 až 80 výše mohl odvolací senát v bodě 24 napadeného rozhodnutí dovodit, aniž se dopustil nesprávného posouzení, že německá relevantní veřejnost bezprostředně chápe označení EMMENTALER jako označení druhu sýra.

82      S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 23 výše tedy odvolací senát právem dospěl k závěru, že toto označení má popisný charakter ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 2 nařízení 2017/1001, přičemž je třeba připomenout, že stačí, aby tento důvod pro zamítnutí zápisu existoval v části Unie, která může být případně tvořena jediným členským státem.

83      Konečně vzhledem k tomu, že indicie zkoumané v bodech 31 až 76 výše právně dostačujícím způsobem prokazují, že označení EMMENTALER má v Německu popisný charakter, není nezbytné zkoumat opodstatněnost ostatních výtek vznesených v rámci druhého žalobního důvodu, které se týkají ostatních skutečností, o které se odvolací senát opírá v bodě 24 napadeného rozhodnutí, jelikož tyto skutečnosti se netýkají vnímání relevantní německé veřejnosti.

84      S ohledem na výše uvedené je namístě druhý žalobní důvod zamítnout.

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 74 odst. 2 nařízení 2017/1001

85      Žalobkyně tvrdí, že samostatný název Emmentaler musí požívat ochrany jakožto kolektivní ochranná známka podle čl. 74 odst. 2 nařízení 2017/1001, jelikož odkazuje na zeměpisný původ dotčených výrobků.

86      EUIPO, Spolková republika Německo a Francouzská republika s tímto argument nesouhlasí.

87      Jak vyplývá z bodů 10 a 11 výše, výjimka z čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení 2017/1001, která je stanovena v čl. 74 odst. 2 tohoto nařízení, musí být vykládána striktně. Její dosah se zejména nemůže vztahovat na označení, která budou považována za údaj o druhu, jakosti, množství, účelu, hodnotě, době výroby nebo jiné vlastnosti dotčených výrobků, ale pouze na označení, která budou považována za údaj o zeměpisném původu uvedených výrobků.

88      V projednávané věci z bodů 31 až 82 výše vyplývá, že odvolací senát právem dospěl k závěru, že výraz „emmentaler“ je německou relevantní veřejností vnímán jako popisující určitý druh sýra a není vnímán jako označení zeměpisného původu uvedeného sýra.

89      Stejně tak žalobkyně nepředložila Tribunálu jiné konkrétní důkazy, jejichž cílem by bylo prokázat, že tato veřejnost chápe toto označení v tomto smyslu.

90      Za těchto podmínek nemůže žalobkyně tvrdit, že přihlášená ochranná známka musí být chráněna na základě čl. 74 odst. 2 nařízení 2017/1001.

91      Proto je třeba zamítnout první žalobní důvod, a tudíž i žalobu v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

92      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

93      Vzhledem k tomu, že EUIPO, Spolková republika Německo, Francouzská republika a CNIEL požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (desátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnosti Emmentaler Switzerland se ukládá náhrada nákladů řízení.

Kornezov

Kowalik-Bańczyk

Petrlík

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. května 2023.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: němčina.