Věc T‑401/11 P
Livio Missir Mamachi di Lusignano
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost – Osobní újma blízkých osob zemřelého úředníka – Újma, kterou úředník utrpěl před svou smrtí – Příslušnost Tribunálu a Soudu pro veřejnou službu – Pravidlo souladu mezi žádostí o náhradu škody a stížností směřující proti zamítavému rozhodnutí o této žádosti“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (kasačního senátu) ze dne 10. července 2014
1. Soudní řízení – Rozdělení pravomocí mezi jednotlivé soudy Unie – Žaloba podaná k Soudu pro veřejnou službu týkající se újmy, kterou utrpěly osoby blízké zesnulému úředníkovi jakožto právní nástupci, tak i osobně a iure proprio – Nepříslušnost Soudu pro veřejnou službu k rozhodování o návrhu na náhradu osobní újmy – Příslušnost Tribunálu – Možnost žalobců podat k Tribunálu jedinou žalobu na náhradu škody týkající se všech druhů vzniklé újmy
(Články 257 SFEU, 268 SFEU, 270 SFEU a 340 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 8 odst. 3 druhý pododstavec; služební řád, články 90 a 91)
2. Žaloby úředníků – Předcházející administrativní stížnost – Totožnost předmětu a důvodu – Důvody a argumenty neobsažené ve stížnosti, ale se stížností úzce související – Přípustnost – Návrh na zaplacení úroků z prodlení zmíněný poprvé před Tribunálem v případě zrušení napadeného rozhodnutí – Přípustnost – Návrh směřující výhradně k poskytnutí náhrady škody – Neexistence vlivu
(Služební řád, články 90 a 91)
1. Za současného stavu unijního práva v oblasti rozdělení pravomocí mezi Tribunálem a Soudem pro veřejnou službu spadá spor mezi úředníkem a orgánem, kterému podléhá nebo podléhal, v případě, že má svůj původ v pracovním poměru, který spojuje nebo spojoval dotčenou osobu a orgán, do působnosti článku 270 SFEU a článků 90 a 91 služebního řádu, a nevztahuje se tak na něj působnost článků 268 SFEU a 340 SFEU, které upravují obecný režim mimosmluvní odpovědnosti Unie.
Vystupují-li ve sporu mezi oprávněnými pozůstalými zesnulého úředníka a orgánem, kterému tento úředník podléhal, tyto osoby za účelem získání náhrady své osobní majetkové či morální újmy, není splněna osobní subjektivní podmínka související s postavením úředníka jakožto nositele dotčených práv, a Soud pro veřejnou službu je tedy v zásadě ratione personae nepříslušný o něm rozhodnout na základě článku 270 SFEU a článků 90 a 91 služebního řádu. Jestliže se za těchto podmínek oprávnění pozůstalí dovolávají náhrady různých újem způsobených toutéž skutečností, musí nutně podat žaloby dvě, jednu k Soudu pro veřejnou službu a druhou k Tribunálu, podle toho, zda nastupují do práv dotčeného úředníka, nebo požadují náhradu své vlastní majetkové či morální újmy, jelikož tyto dvě žaloby na náhradu škody podléhají odlišným hmotněprávním podmínkám.
S ohledem na důvody související s ochranou právní jistoty, řádným výkonem spravedlnosti, hospodárností řízení a předcházením navzájem si odporujícím soudním rozhodnutím však mohou uvedené oprávněné osoby spojit své návrhy do jedné žaloby. Tuto jedinou žalobu je třeba podat k Tribunálu, který je nejen obecným soudem neboli soudem rozhodujícím v oblasti obecného práva disponujícím z tohoto titulu plnou jurisdikcí, na rozdíl od Soudu pro veřejnou službu, který je soudem specializovaným, ale rovněž soudem vyššího stupně, k němuž je dle formulace v článku 257 SFEU Soud pro veřejnou službu připojen. Na základě čl. 8 odst. 3 druhého pododstavce přílohy I statutu Soudního dvora by se měl Soud pro veřejnou službu prohlásit za nepříslušný, aby umožnil Tribunálu o těchto věcech rozhodnout.
(viz body 47, 51, 65, 66, 73–75)
2. V režimu opravných prostředků stanoveném články 90 a 91 služebního řádu je návrh na náhradu škody vznesený poprvé před Tribunálem přípustný, přestože předchozí administrativní stížnost se týkala pouze zrušení rozhodnutí, které údajně způsobilo škodu, jelikož návrh na zrušení může implikovat i návrh na náhradu utrpěné újmy. Stejně tak k tomu, aby byl návrh na zaplacení úroků z prodlení v případě zrušení napadeného rozhodnutí přípustný před Tribunálem, není třeba, aby byl výslovně uveden v předchozí administrativní stížnosti. Tato řešení se uplatní nejen v případě sporů týkajících se zrušení aktů, ale rovněž ve sporech, které se týkají výlučně náhrady škody.
(viz body 92–94)