ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
20. března 2013 (*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství CLUB GOURMET – Starší národní obrazová ochranná známka CLUB DEL GOURMET, EN.... El Corte Inglés – Relativní důvod pro zamítnutí – Neexistence podobnosti výrobků a služeb – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Argumenty a důkazy předložené poprvé před Tribunálem“
Ve věci T‑571/11,
El Corte Inglés, SA, se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupená E. Seijo Veiguelou a J. L. Rivas Zurdem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému M. Ó. Mondéjar Ortuñem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM byla
Groupe Chez Gerard Restaurants Ltd, se sídlem v Londýně (Spojené království),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 28. července 2011 (věc R 1946/2010‑1) týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi El Corte Inglés, SA, a Groupe Chez Gerard Restaurants Ltd,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová (zpravodajka), předsedkyně, K. Jürimäe a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 7. listopadu 2011,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 8. března 2012,
s přihlédnutím k písemným otázkám Tribunálu účastníkům řízení a jejich odpovědím na tyto otázky, které došly kanceláři Tribunálu dne 5. a 14. listopadu 2012,
po jednání konaném dne 11. prosince 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 24. května 2004 podala společnost Groupe Chez Gerard Restaurants Ltd u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení CLUB GOURMET.
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají po omezení, ke kterému došlo v průběhu řízení před OHIM, do tříd 16, 21, 29, 30, 32 a 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 16: „Papírenské a kancelářské potřeby, papírové podložky pod sklenice, ubrusy, papírové podložky na stůl a papírové ubrousky, papírové dárkové sáčky“;
– třída 21: „Lžíce na omáčky, mixéry, s výjimkou elektrických, otvíráky na lahve, kuchyňské štětce, keramika na použití v domácnosti, mlýnky na kávu, kávovary, cukrářské dekorativní sáčky, kuchyňské formy, jehlice na pečení, grilování, náčiní na pečení, vývrtky, potravinářské lisy, nálevky, trychtýře, struhadla, grily, vědra na led, formy na led, kuchyňské kontejnery, kuchyňské mixéry, kuchyňské náčiní, mlýnky pro domácnost, míchadla, lžíce na míchání, strojky na výrobu nudlí, hubice, mlýnky na pepř a slánky, pipety, džbánky, hrnce, válečky na těsto, prostírání, stěrky, rozprašovače, čajová sítka, krabičky na čaj, čajové nálevky, čajové servisy, podnosy, tepelně izolační nádoby a koštýře na víno; nádoby na skladování potravin, výrobky ze skla a porcelánu a hrnčířské zboží“;
– třída 29: „Konzervované, sušené a vařené ovoce a konzervovaná, sušená a vařená zelenina, rosoly, džemy, maso, ryby, drůbež a zvěřina, uzeniny, sýry, polévky, jogurty, olivový olej, paštika“;
– třída 30: „Káva, těstoviny, čaj, kakao, mouka, cukr, chléb, jemné pečivo, cukrovinky, zákusky, koláče, zmrzlina a zmrzlinové poháry, sendviče, med, melasa, hořčice, ocet, omáčky, chuťové přísady a koření, ovocné omáčky“;
– třída 32: „Pivo, minerální vody a sodovky a ostatní nealkoholické nápoje, ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a ostatní přípravky na výrobu nápojů“;
– třída 33: „Alkoholické nápoje (s výjimkou piv); víno; likéry.“
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 17/2005 ze dne 25. dubna 2005.
5 Dne 22. července 2005 podala žalobkyně, společnost El Corte Inglés, SA, proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009) námitky pro všechny výrobky uvedené v bodě 3 výše.
6 Námitky byly původně založeny na následujících čtyřech starších ochranných známkách:
– španělské obrazové ochranné známce č. 1817328 zapsané pro služby spadající do třídy 35;
– přihlášce španělské slovní ochranné známky č. 2229135 vztahující se na výrobky spadající do třídy 16;
– přihlášce španělské slovní ochranné známky č. 2589335 vztahující se na výrobky spadající do tříd 29, 30, 31, 32, 33 a 34;
– přihlášce slovní ochranné známky Společenství č. 3789054 vztahující se na výrobky a služby spadající do tříd 29, 30, 31, 32, 33 a 35.
7 Následně byla přihláška ochranné známky Společenství č. 3789054 zamítnuta rozhodnutím druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 17. července 2006 (věc R 343/2006‑2), které nabylo právní moci. Kromě toho žalobkyně v dopisech ze dne 24. listopadu 2009 a ze dne 11. srpna 2010 v rámci řízení před námitkovým oddělením upustila od toho, aby její námitky byly založeny na přihláškách španělských ochranných známek č. 2229135 a č. 2589335.
8 Námitky jsou již tedy založeny pouze na starší španělské obrazové ochranné známce (dále jen „starší ochranná známka“) vyobrazené níže, zapsané pod číslem 1817328 pro služby spadající do třídy 35, odpovídající následujícímu popisu: „Reklamní věta. Použije se na výrobky, na které se vztahují ochranné známky č. 1013156 (třída 29), č. 1013157 (třída 30), č. 1815538 (třída 31), č. 1815539 (třída 32), č. 1013158 (třída 33), č. 1815547 (třída 42), ,El Corte Inglés‘ (obrazová ochranná známka)“:
9 Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) a v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009].
10 Dne 3. září 2010 námitkové oddělení námitky zamítlo.
11 Dne 6. října 2010 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání k OHIM na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
12 Rozhodnutím ze dne 28. července 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM odvolání zamítl. Měl konkrétně za to, že popis služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka, jako „reklamní věta“ neumožňuje žádné srovnání s výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jelikož neoznačuje výrobek ani službu. Podpůrně i za předpokladu, že by se starší ochranná známka vztahovala na „reklamní služby“ spadající do třídy 35, jsou výrobky a služby, kterých se týkají kolidující ochranné známky, odlišné. Výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou totiž určeny průměrnému spotřebiteli, zatímco reklamní služby, kterých se údajně týká starší ochranná známka, jsou určeny veřejnosti, která je tvořena hlavně odborníky. Konečně jsou kolidující ochranné známky ze vzhledového hlediska globálně odlišné, z fonetického hlediska nejsou podobné a konečně jsou z pojmového hlediska málo blízké.
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
14 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
15 Žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
16 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se přihlášená ochranná známka na základě námitek majitele starší ochranné známky nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou. Kromě toho na základě čl. 8 odst. 2 písm. a) nařízení č. 207/2009 se staršími ochrannými známkami rozumějí ochranné známky zapsané v členském státě s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.
17 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
18 Úvodem je třeba přezkoumat otázku, na jaké výrobky se vztahuje starší ochranná známka, jelikož žalobkyně zpochybnila posouzení provedené odvolacím senátem.
19 Odvolací senát měl v bodě 17 napadeného rozhodnutí za to, že popis výrobků nebo služeb, pro které byla starší ochranná známka zapsána, jasně neuvádí povahu služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka, a že neodpovídá žádnému z výrobků a služeb uvedených v Niceském třídění. Kromě toho „reklamní věta“ není výrobkem ani službou ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Tento popis podle odvolacího senátu tudíž neumožňuje žádné srovnání výrobků a služeb, na které se vztahují kolidující ochranné známky, takže námitky musejí být zamítnuty. Odvolací senát až poté podpůrně přezkoumal odvolání, když vycházel z výkladu námitkového oddělení, podle něhož je třeba výraz „reklamní věta“ pokládat za „reklamní služby“ spadající do třídy 35.
20 V tomto ohledu žalobkyně v podstatě uvádí, že v souladu s praxí zastávanou španělským patentovým a známkovým úřadem (OEPM) až do roku 1997 je taková „ochranná známka slogan“, jako je starší ochranná známka, chráněna nejen pro služby spadající do třídy 35, ale rovněž pro všechny výrobky a služby, na které se vztahuje jedna nebo několik „základních ochranných známek“. V daném případě je tedy starší ochranná známka, jejíž přihláška byla podána dne 26. dubna 1994 a jež byla zapsána dne 5. ledna 1996, rovněž chráněna pro výrobky a služby spadající do tříd 29, 30, 31, 32, 33 a 42, na které se vztahují ochranné známky uvedené v popisu služeb starší ochranné známky. Ke srovnání s výrobky a službami, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, je tedy třeba zohlednit rovněž tyto výrobky a služby, a nikoli pouze výrobky a služby spadající do třídy 35.
21 OHIM v tomto ohledu v podstatě uvádí, že není možné rozšířit ochranu starší ochranné známky na výrobky spadající do jiných tříd nebo na výrobky a služby chráněné jinými právy, která nebyla uplatněna na podporu námitek.
22 Za těchto okolností je třeba nejprve provést určení dosahu popisu výrobků nebo služeb, pro které byla starší ochranná známka zapsána. V tomto ohledu půjde zaprvé o zohlednění znění popisu dotčených výrobků nebo služeb, jak je uveden v bodě 8 výše. Zadruhé bude třeba posoudit dodatečné údaje poskytnuté žalobkyní před OHIM a zatřetí bude třeba přezkoumat existenci a dosah případné povinnosti OHIM provést přezkum určitých okolností z úřední moci.
Ke znění popisu výrobků nebo služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka
23 Zaprvé je třeba připomenout, že seznam výrobků nebo služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka, zní následovně: „[třída] 35: Reklamní věta. Použije se na výrobky, na které se vztahují ochranné známky č. 1013156 (třída 29), č. 1013157 (třída 30), č. 1815538 (třída 31), č. 1815539 (třída 32), č. 1013158 (třída 33), č. 1815547 (třída 42) ,El Corte Inglés‘ (obrazová ochranná známka)“.
24 V tomto ohledu je třeba uvést, že v tomto seznamu je identifikována jediná služba spadající do třídy 35, a sice „reklamní věta“, jejíž zamýšlené užití je uvedeno následně. Naproti tomu se nejeví, že by ze znění citovaného v předcházejícím bodě vyplývalo, že by se starší ochranná známka měla vztahovat rovněž na výrobky, kterých se týkají uvedené ochranné známky, jakožto představující oblast použití dotčené služby. Rovněž na rozdíl od toho, co žalobkyně tvrdila na jednání, není možné pouze na základě znění tohoto seznamu zjistit, na které výrobky se vztahují ochranné známky, které vyjmenovává, neboť tyto výrobky nejsou identifikovány konkrétně, ale pouze odkazem na ochranné známky, na něž se vztahují a na třídy, do kterých spadají. Jelikož však třídy Niceské dohody často zahrnují velký počet velmi rozmanitých výrobků, takové údaje nejsou dostatečné k identifikaci konkrétně dotčených výrobků (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. července 2012, The Chartered Institute of Patent Attorneys, C‑307/10, body 49, 56, 61 a 62).
K údajům poskytnutým žalobkyní před OHIM
25 Zadruhé v souladu s ustálenou judikaturou je cílem žaloby, která byla podána k Tribunálu, přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů OHIM ve smyslu článku 65 nařízení č. 207/2009. Z tohoto ustanovení vyplývá, že skutečnosti, které účastníci řízení před odděleními OHIM neuplatnili, již nelze uplatňovat ve stadiu žaloby podané k Tribunálu a že Tribunál nemůže znovu přezkoumat skutkové okolnosti ve světle důkazů, které byly poprvé předloženy teprve u něj. Legalita rozhodnutí odvolacího senátu OHIM totiž musí být posuzována v závislosti na informacích, jež mohl mít k dispozici v okamžiku, kdy jej vydal (rozsudky Soudního dvora ze dne 18. července 2006, Rossi v. OHIM, C‑214/05 P, Sb. rozh. s. I‑7057, body 50 až 52, a ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, Sb. rozh. s. I‑10053, body 136 až 138).
26 Je však nutno konstatovat, že žalobkyně zvláštní praxi OEPM, pokud jde o zacházení s „ochrannými známkami slogany“ až do roku 1997, a judikaturu španělských soudů k rozsahu ochrany přiznané zápisy, ke kterým došlo před tímto datem, uplatnila poprvé před Tribunálem. Jeví se totiž, že ze znění jejích písemností předložených před OHIM vyplývá, že žalobkyně v žádném okamžiku výslovně před námitkovým oddělením ani před odvolacím senátem neuvedla, že ochrana přiznaná starší ochrannou známkou přesahuje rámec služeb, které spadají pouze do třídy 35.
27 Zaprvé konkrétně žalobkyně ve formuláři týkajícím se námitek předloženém OHIM dne 22. července 2005 zatrhla pole uvádějící, že jsou námitky založeny na „všech výrobcích nebo službách, pro které je starší ochranná známka zapsána“, aniž z formuláře vyplývalo, o jaké výrobky nebo služby se jedná, ani dokonce do jakých tříd tyto výrobky či služby spadají.
28 Zadruhé v příloze uvedeného formuláře, ve které bylo podrobně uvedeno odůvodnění námitek, žalobkyně uplatnila čtyři starší práva uvedená v bodě 6 výše, mezi něž patří starší ochranná známka, když pro každé z těchto práv uvedla, do jakých tříd spadají výrobky nebo služby, kterých se ochranné známky týkají. Pro starší ochrannou známku přitom uvedla pouze třídu 35, nikoli třídy 29 až 33 a 42, na které se podle ní ochrana této ochranné známky vztahuje.
29 Zatřetí OHIM dopisem ze dne 27. října 2005 informoval žalobkyni o tom, že její námitky neobsahují žádný údaj o výrobcích a službách, na kterých jsou založeny, a že pouze údaj, podle něhož jsou námitky založeny na všech výrobcích a službách, pro něž je starší ochranná známka zapsána, není v tomto ohledu dostačující. V odpovědi ze dne 28. října 2005 se přitom žalobkyně omezila na to, že poskytla – pokud jde o starší ochrannou známku – výpisy z databáze týkající se právní situace spisů před OEPM (takzvaná „databáze sitadex“) ve španělském a anglickém jazyce, které v rubrice „třída“ obsahují pouze zmínku „35“.
30 Začtvrté ve vyjádření k námitkám ze dne 10. července 2008 další účastnice řízení před OHIM uvedla, že starší ochranná známka byla zapsána pro služby spadající do třídy 35, definované jako reklamní věta použitelná na řadu ochranných známek, a že tyto služby nevykazují žádnou podobnost ani žádnou souvislost s výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. Dodala, že žalobkyně své námitky nezaložila na žádném zápisu pro třídy 29, 30, 32 a 33. Žalobkyně přitom ve svém vyjádření ze dne 15. prosince 2008 před námitkovým oddělením, které bylo předloženo jako odpověď na vyjádření další účastnice řízení před OHIM, pouze uvedla, že se starší práva vztahují na výrobky a služby spadající do tříd 16, 29 až 35 a 42. Vzhledem k tomu, že k tomuto datu žalobkyně ještě své námitky kromě starší ochranné známky zakládala na dvou přihláškách španělských ochranných známek (viz body 6 a 7 výše), neumožnila tato zmínka námitkovému oddělení pochopit, že se starší ochranná známka má vztahovat na výrobky spadající do jiných tříd, než je třída 35.
31 Zapáté v rozhodnutí ze dne 3. září 2010 námitkové oddělení uvedlo – pokud jde o služby, na které se vztahuje starší ochranná známka – že tyto služby byly „identifikovány v podstatě jako reklamní věta spadající do třídy 35“ a že vykládalo tento „spíše neobvyklý a málo jasný seznam“ tak, že se vztahuje na reklamní služby týkající se výrobků spadajících do tříd 29, 30, 31, 32, 33 a 42. Námitkové oddělení dodalo, že „vzhledem k tomu, že je [seznam služeb] uveden pouze v rámci třídy 35, vyklád[á] jej jako seznam, který se vztahuje pouze na služby spadající do třídy 35, a nikoli na výrobky nebo služby spadající do tříd 29, 30, 31, 32, 33 a 42“.
32 Žalobkyně však i přes to, že námitkové oddělení takto výslovně odmítlo zohlednit výrobky spadající do uvedených tříd v rozsahu, v němž by se na ně měla vztahovat starší ochranná známka, stále nepovažovala za účelné v odůvodnění svého odvolání před odvolacím senátem jasně uvést, že podle ní je uvedená ochranná známka chráněna rovněž pro tyto výrobky. Žalobkyně naopak nejprve v oddíle uvedeného odvolání nadepsaném „skutkové okolnosti a řízení“ uvedla, že její námitky jsou založeny na „zápisu [starší ochranné známky] pro třídu 35“. Následně v pasážích věnovaných srovnání výrobků uvedla, že „se starší ochranná známka vztahuje na služby spadající do třídy 35 ,reklamní služby související s výrobky spadajícími do tříd 29, 30, 31, 32, 33 a 42‘ “, přičemž nakonec vycházela výlučně z argumentu, že „reklamní služby“ spadající do třídy 35 jsou doplňkové k výrobkům, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a vykazují spojitost s některými z těchto výrobků. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že starší ochranná známka se vztahovala na „reklamní větu“, a nikoli na „reklamní služby“, a že tedy údaje žalobkyně uváděné před odvolacím senátem jsou skutkově nepodložené. Dále pokud žalobkyně zamýšlela uplatnit skutečnost, že se ochrana starší ochranné známky vztahuje na výrobky a služby spadající do tříd 29, 30, 31, 32, 33 a 42, stačilo, aby uplatnila podobnost či alespoň částečnou totožnost dotčených výrobků a služeb, namísto toho, aby uplatňovala existenci údajné komplementarity mezi službami spadajícími do třídy 35 a výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, spadajícími do tříd 16, 21, 29, 30, 32 a 33.
33 Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co žalobkyně uvedla na jednání, skutečnosti, které předložila v rámci správního řízení, jako celek neobsahovaly žádný výslovný údaj, podle něhož by ochrana přiznaná starší ochrannou známkou měla podle jejího mínění přesahovat rámec služeb, které spadají pouze do třídy 35. Uvedené skutečnosti naopak obsahovaly řadu explicitních a implicitních údajů, podle nichž se měla starší ochranná známka vztahovat pouze na služby spadající do třídy 35 – a to aniž by v této fázi přezkumu Tribunálu byla dotčena otázka, jak je třeba vykládat údaj „reklamní věta“.
K povinnosti OHIM zohlednit španělské právní předpisy z moci úřední
34 Je však třeba přezkoumat, zda – jak žalobkyně uvedla na jednání – byl OHIM povinen zohlednit z úřední moci skutečnost, že na základě španělských právních předpisů se ochrana přiznaná starší ochrannou známkou vztahuje na výrobky spadající do tříd 29, 30, 31, 32, 33 a 42, na které se vztahují ochranné známky uvedené v popisu služeb.
35 V tomto ohledu je třeba uvést, že pro unijní orgány spadají v zásadě určení a výklad pravidel vnitrostátního práva v rozsahu, v němž jsou nezbytné pro jejich činnost, pod zjištění skutkového stavu, nikoli pod uplatnění práva. Uplatnění práva se totiž týká pouze uplatnění unijního práva. Ačkoli je pravda, že čl. 65 odst. 2 nařízení č. 207/2009 uplatněný žalobkyní musí být chápán v tom smyslu, že právní pravidla, jejichž porušení může založit žalobu před Tribunálem, mohou spadat jak pod vnitrostátní právo, tak pod právo Společenství, je to naproti tomu pouze právo Společenství, které spadá do právní oblasti, ve které se použije zásada iura novit curia, zatímco na vnitrostátní právo se vztahuje břemeno tvrzení a břemeno důkazní, které je vlastní vylíčení skutkového stavu, přičemž jeho obsah musí být případně prokázán podpůrnými důkazy (stanovisko generální advokátky J. Kokott v rámci rozsudku Soudního dvora ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, Sb. rozh. s. I‑5853, body 55, 56, 75 a 77; obdobně viz výše uvedený rozsudek Edwin v. OHIM, body 47 až 50).
36 Pokud jde konkrétně o rozsah ochrany přiznané starší národní ochrannou známkou, může být takový výklad ostatně založen rovněž na znění pravidla 19 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1), ve znění pozdějších předpisů, které stanoví, že „[v]e lhůtě [uvedené OHIM] předloží osoba, která námitky podala, i důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany své starší známky nebo staršího práva“. Podle pravidla 20 odst. 1 uvedeného nařízení „[n]eprokáže‑li do uplynutí lhůty […] osoba, která námitky podala, existenci, platnost a rozsah ochrany své starší známky nebo staršího práva […], budou námitky zamítnuty jako neodůvodněné“. V souladu s těmito ustanoveními tedy přísluší osobě, která podala námitky, aby prokázala rozsah ochrany uplatněného staršího práva, a nikoli OHIM, aby v tomto ohledu prováděl šetření.
37 V důsledku toho je třeba odmítnout tvrzení žalobkyně, podle něhož jsou vnitrostátní právní předpisy součástí rámce unijního práva relevantního pro účely přezkumu legality rozhodnutí OHIM Tribunálem. Ačkoli Tribunál může v rámci tohoto přezkumu rovněž sankcionovat pochybení při posouzení skutkového stavu, kterých se OHIM dopustil, nic to nemění na tom, že aby OHIM mohl dotčené skutečnosti zohlednit, musí je účastník řízení, který je uplatňuje, uvést a případně prokázat.
38 Z toho vyplývá, že v rámci řízení před unijními orgány v zásadě přísluší účastníku řízení, který uplatňuje vnitrostátní právní předpisy, aby prokázal, že tyto předpisy podporují jeho nároky.
39 Je zajisté pravda, že Tribunál tuto zásadu zmírnil, když rozhodl, že je OHIM povinen obeznámit se z moci úřední, způsobem, který za tím účelem považuje za účelný, s vnitrostátními právními předpisy dotyčného členského státu, pokud je takové obeznámení nezbytné pro posouzení podmínek použití dotčeného důvodu pro zamítnutí zápisu, zejména věcné správnosti tvrzených skutečností nebo důkazní síly předložených písemností [viz rozsudek Tribunálu ze dne 20. dubna 2005, Atomic Austria v. OHIM – Fabricas Agrupadas de Muñecas de Onil (ATOMIC BLITZ), T‑318/03, Sb. rozh. s. II‑1319, bod 35 a citovaná judikatura].
40 To vedlo Tribunál k tomu, že měl za to, že OHIM byl povinen při svém posouzení důkazů, které mu byly předloženy, zohlednit vnitrostátní právní předpisy a praxi v situaci, kdy osoba, která podala námitky, předložila výpisy z rejstříku osvědčující zápis svých národních ochranných známek, ale nemohla prokázat obnovu jejich zápisu, neboť dotčený vnitrostátní známkový úřad zásadně nevydává úřední dokumenty osvědčující takovou obnovu zápisu (výše uvedený rozsudek ATOMIC BLITZ, body 43 až 47).
41 V souladu s pasáží citovanou v bodě 39 výše však povinnost OHIM obeznámit se z moci úřední s vnitrostátními právními předpisy podléhá podmínce, že „je takové obeznámení nezbytné pro posouzení podmínek použití dotčeného důvodu pro zamítnutí zápisu, zejména věcné správnosti tvrzených skutečností nebo důkazní síly předložených písemností“. OHIM je tedy povinen se případně obeznámit z moci úřední s vnitrostátními právními předpisy pouze v případě, že již má k dispozici údaje týkající se těchto předpisů buď ve formě tvrzení, co se týče jejich obsahu, nebo ve formě důkazů předložených v rámci diskuze, jejichž důkazní síla byla uplatněna.
42 V projednávané věci přitom – jak bylo uvedeno v bodech 27 až 33 výše – žalobkyně nikdy výslovně u OHIM neuvedla, že by konkrétně starší ochranná známka byla chráněna pro jiné výrobky nebo služby, než jsou výrobky a služby spadající pouze do třídy 35. Naopak dokonce několikrát uvedla údaje nasvědčující tomu, že se uvedená ochranná známka týká pouze třídy 35.
43 Za takových okolností nebylo možné, aby si námitkové oddělení a odvolací senát uvědomily, že se starší ochranná známka má vztahovat rovněž na výrobky a služby, kterých se týkají „základní ochranné známky“, spadající do tříd 16, 29, 30, 31, 32, 33 a 42. V projednávané věci proto OHIM nebyl povinen se obeznamovat se španělskými právními předpisy nebo v tomto ohledu provádět šetření.
44 Konečně je třeba odmítnout argument žalobkyně vycházející z toho, že OHIM se ve skutečnosti ani nemusel obeznamovat se španělskými právními předpisy nebo v tomto ohledu provádět šetření, neboť podle ní v rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 17. července 2006 ve věci R 343/2006‑2, jíž se žalobkyně rovněž účastnila, „uznal existenci, obsah a účinky […] ,ochranných známek sloganů‘ “ a námitkové oddělení toto rozhodnutí zohlednilo ve svém rozhodnutí ze dne 3. září 2010 v projednávané věci.
45 Zaprvé je totiž první pasáž rozhodnutí ze dne 17. července 2006, uváděná žalobkyní, uvedena v oddíle nadepsaném „argumenty navrhovatelky“ a druhý odvolací senát tedy pouze uvedl argumenty uplatněné žalobkyní. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že žalobkyně nemůže ke zpochybnění legality rozhodnutí napadeného v projednávané věci uplatňovat argumenty a skutečnosti, které neuplatnila před OHIM v rámci tohoto řízení inter partes, ale které uplatnila v rámci řízení ex parte týkajícího se jiné přihlášky ochranné známky.
46 Zadruhé v druhé pasáži uváděné žalobkyní odvolací senát jasně uvedl, že „se nejeví“, že by specifická praxe OEPM týkající se „ochranných známek sloganů“, kterou žalobkyně uplatnila v rámci argumentu založeného na existenci starších národních zápisů, „byla na první pohled relevantní“. V rozhodnutí uplatněném žalobkyní tedy OHIM ani meritorně nepřezkoumal argument žalobkyně vycházející ze specifických rysů španělských právních předpisů týkající se „ochranných známek sloganů“. Tím spíše nelze mít za to, že OHIM uznal existenci, obsah a účinky těchto specifických rysů.
47 Zatřetí na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nelze mít za to, že by uvedené specifické rysy španělských právních předpisů „sám OHIM uznal a uváděl je v námitkovém řízení v projednávané věci“. Jak totiž vyplývá z úvodních poznámek námitkového oddělení v jeho rozhodnutí ze dne 3. září 2010 v projednávané věci, námitkové oddělení zohlednilo pouze výrok rozhodnutí druhého odvolacího senátu ze dne 17. července 2006 ve věci R 343/2006‑2, který tím, že zamítl odvolání podané žalobkyní, s konečnou platností zamítl zápis jedné ze starších ochranných známek, kterou žalobkyně původně uplatnila na podporu svých námitek v projednávané věci.
48 Ze všeho předcházejícího vyplývá, že OHIM nemohl na základě popisu služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka, ani na základě údajů, které mu poskytla žalobkyně, vědět, že se má ochrana přiznaná starší ochrannou známkou vztahovat na výrobky, kterých se týkají „základní ochranné známky“ žalobkyně ve třídách 29, 30, 31, 32, 33 a 42. Stejně tak za okolností projednávané věci OHIM nebyl povinen zohledňovat z úřední moci specifické rysy španělských právních předpisů týkající se „ochranných známek sloganů“ ani provádět z úřední moci šetření týkající se těchto specifických rysů.
49 Z toho vyplývá, že je třeba všechny důkazy a argumenty žalobkyně týkající se španělských právních předpisů odmítnout jako nepřípustné v souladu s judikaturou citovanou v bodě 25 výše.
50 V důsledku toho se pro účely projednávané věci popis služeb, kterých se týká starší ochranná známka, omezuje na služby spadající do třídy 35, jak byly identifikovány v popisu uvedeném v bodě 8 výše.
K výkladu popisu služeb, kterých se týká starší ochranná známka
51 Odvolací senát měl za to, že údaj „reklamní věta“ jakožto popis služeb, kterých se týká starší ochranná známka, neodpovídá žádnému z výrobků a služeb uvedených v Niceském třídění, nepředstavuje výrobek ani službu ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení čl. 207/2009 a nelze jej vykládat tak, že se týká „reklamních služeb“, protože jinak by došlo k nepřípustnému rozšíření rozsahu služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka.
52 Žalobkyně, která byla v rámci otázek Tribunálu položených písemně a na jednání vyzvána k tomu, aby k tomuto posouzení zaujala stanovisko, na jednání uvedla, že v zásadě nic nenamítá proti tomu, aby výrazy „reklamní věta“ byly vykládány – jak učinilo námitkové oddělení – tak, že se ve skutečnosti týkají reklamních služeb, ale zdůraznila, že zpochybňuje, že by ochrana starší ochranné známky byla omezena na tyto služby, přičemž by se vyloučily výrobky, na které se vztahují „základní ochranné známky“. Kromě toho se domnívá, že služby spadající do třídy 35, na které se vztahuje starší ochranná známka, jsou podobné, komplementární či úzce související s výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. V tomto ohledu se dovolává dvou rozsudků, v nichž podle ní Tribunál uznal existenci podobnosti mezi službami spadajícími zejména do třídy 35 a výrobky spadajícími do tříd 5, 14, 18 a 25.
53 V tomto ohledu stačí konstatovat, že tyto argumenty žalobkyně se nikterak netýkají posouzení odvolacího senátu, jak je uvedeno v bodě 51 výše, a tím spíše jej nemohou zpochybnit.
54 Jak bylo konstatováno výše, okolnosti projednávané věci se vyznačují jednak skutečností, že ze znění popisu služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka, ani z údajů a tvrzení žalobkyně v rámci řízení před OHIM nevyplývá, že by rozsah ochrany uvedené ochranné známky přesahoval rámec tohoto striktního znění. Dále pak Tribunál nemůže z procesních důvodů zohlednit specifické rysy španělských právních předpisů, které podle žalobkyně umožňují účelně upřesnit smysl uvedeného popisu služeb. Za těchto okolností je nutno konstatovat, podobně jako to učinil odvolací senát, že popis služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka, jak je uveden v bodě 8 výše, je neumožňuje srovnat s výrobky, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka.
55 Odvolací senát tedy nepochybil, když dospěl k závěru, že námitky musejí být z tohoto důvodu zamítnuty.
56 S ohledem na vše předcházející je třeba jediný žalobní důvod žalobkyně zamítnout, a tudíž žalobu zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
57 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
58 Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti El Corte Inglés, SA, se ukládá náhrada nákladů řízení.
Pelikánová | Jürimäe | Van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 20. března 2013.
Podpisy.