Věc T‑456/14

Association des fonctionnaires indépendants pour la défense de la fonction publique européenne (TAO-AFI)

a

Syndicat des fonctionnaires internationaux et européens – Section du Parlement européen (SFIE-PE)

proti

Evropskému parlamentu

a

Radě Evropské unie

„Odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Unie – Roční úprava – Nařízení (EU) č. 422/2014 a 423/2014 – Vady postupu přijímání aktů – Nekonzultování odborových svazů“

Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 15. září 2016

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Nařízení, kterým se upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Unie – Žaloby odborových organizací nebo profesních sdružení, jež mají procesní práva v rámci přijímání nařízení – Přípustnost

(Článek 263 odst. 4 SFEU a článek 336 SFEU; služební řád úředníků, čl. 9 odst. 3, články 10b, 10c, 24b a článek 55 a příloha II, článek 1 a příloha XI, články 3 a 10; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 422/2014 a č. 423/2014)

2.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Žaloba profesního sdružení na ochranu a zastupování svých členů – Přípustnost – Podmínky

(Článek 263 odst. 4 SFEU)

3.      Akty orgánů – Směrnice – Směrnice 2002/14, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci – Přímé uložení povinností orgánům Unie ve vztazích mezi nimi a jejich zaměstnanci – Vyloučení – Dovolatelnost – Rozsah

(Článek 288 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14)

4.      Soudní řízení – Předložení nových důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod uplatněný poprvé až ve stadiu repliky – Nepřípustnost

[Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 48 odst. 2]

5.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis žalobních důvodů – Abstraktní vyjádření – Nepřípustnost

[Statut Soudního dvora, čl. 21 odst. 1, a čl. 53 odst. 1; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

6.      Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Přezkum soudem i bez návrhu

(Článek 263 SFEU)

1.      Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody, jež bylo přijato na základě článku 336 SFEU řádným legislativním postupem, spadá do kategorie aktů s obecnou působností legislativní povahy, u nichž čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU podmiňuje přípustnost žalob na neplatnost podaných fyzickými nebo právnickými osobami dodržením podmínek bezprostředního a osobního dotčení.

Pokud jde o žalobu podanou odborovými organizacemi nebo profesními sdruženími, okolnost, že tyto subjekty měly právo na informování o a na projednávání návrhu úpravy odměn a důchodů, jenž Komise předložila Parlamentu a Radě a který vyústil v přijetí uvedeného nařízení, neprokazuje, že dotyčné subjekty jsou uvedeným nařízením bezprostředně dotčeny. Skutečnost, že se určitá osoba jakýmkoli způsobem účastní procesu, jenž vede k přijetí aktu Unie, může tuto osobu individualizovat ve vztahu k dotčenému aktu jen tehdy, pokud jí použitelná právní úprava Unie poskytuje určité procesní záruky. Není-li však výslovně stanoveno jinak, proces přípravy aktů s obecnou působností ani tyto akty samotné nevyžadují podle obecných zásad unijního práva, jako je právo na projednávání a na informování, účast dotčených osob, jelikož se má za to, že jejich zájmy jsou zastupovány politickými orgány povolanými k přijetí těchto aktů.

V tomto ohledu článek 10 přílohy XI služebního řádu, který za určitých podmínek umožňuje odchýlit se od obvyklé metody roční úpravy odměn a důchodů stanovené v článku 3 této přílohy se v rámci řízení, které vedlo k přijetí předmětného nařízení nepoužije. Žalobci se tudíž nemohou dovolávat procesních práv, která vyvozují z tohoto ustanovení, k prokázání jejich aktivní legitimace. Totéž platí i pro článek 10a služebního řádu, pro čl. 9 odst. 3 služebního řádu, pro článek 1 přílohy II služebního řádu, článek 24b služebního řádu a článek 55 služebního řádu. Nicméně skutečnost, že odborové a zaměstnanecké organizace nemohou vyvozovat procesní práva z výše uvedených ustanovení, nevylučuje, že taková práva jim přísluší na základě jiných ustanovení unijního práva, včetně služebního řádu. Články 10b a 10c služebního řádu poskytují v tomto ohledu Komisi možnost projednat návrhy na přezkoumání služebního řádu s reprezentativními odborovými a zaměstnaneckými organizacemi a možnost každého orgánu uzavírat s těmito organizacemi dohody týkající se jejich zaměstnanců. Skutečnost, že tyto dohody nevyžadují změnu služebního řádu nebo jiné rozpočtové závazky, ani neovlivňují činnost dotčeného orgánu a že odborové a zaměstnanecké organizace, které jsou jejich signatáři, musí působit v každém orgánu při zachování statutárních pravomocí výboru zaměstnanců, sama o sobě nebrání tomu, aby účelem těchto dohod bylo přiznat uvedeným organizacím procesní záruky.

(viz body 52-54, 69, 89, 95, 97-99, 101)

2.      Žaloby na neplatnost podané sdruženími bez ohledu na to, zda jde o odborové a zaměstnanecké organizace nebo o sdružení takovýchto organizací, mohou být přípustné ve třech případech. Zaprvé, když právní předpis výslovně přiznává profesním sdružením řadu oprávnění procesního charakteru, zadruhé, když sdružení zastupuje zájmy svých členů, kteří jsou sami aktivně legitimováni, a zatřetí, když je sdružení individualizováno z důvodu dotčení jeho vlastních zájmů jakožto sdružení zejména proto, že aktem, jehož zrušení je navrhováno, bylo dotčeno jeho postavení vyjednavače.

Pokud jde o dotčení vlastních zájmů takovéhoto sdružení, nelze organizaci zřízenou za účelem obrany kolektivních zájmů určité kategorie procesních subjektů považovat za bezprostředně a osobně dotčenou aktem, jenž se dotýká obecných zájmů této kategorie. V tomto ohledu pouhá skutečnost, že se organizace zastupující zaměstnance účastnily vyjednávání, jež vedlo k přijetí napadeného aktu, nestačí ke změně povahy práva na podání žaloby, které jim může v rámci článku 263 SFEU příslušet ve vztahu k těmto ustanovením.

(viz body 55, 57, 58)

3.      Jelikož jsou směrnice určeny členským státům, a nikoli orgánům Unie, nelze tedy ustanovení směrnice 2002/14, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci, považovat za normy, které jako takové ukládají povinnosti orgánům ve vztazích se zaměstnanci.

Avšak okolnost, že směrnice jako taková nezavazuje orgány, nemůže vyloučit, že se pravidel nebo zásad stanovených touto směrnicí lze dovolávat vůči orgánům, pokud se samy o sobě jeví pouze jako zvláštní vyjádření základních pravidel Smlouvy a obecných zásad, jež jsou pro uvedené orgány přímo závazné. Stejně tak by mohla směrnice zavazovat orgán, pokud tento orgán v rámci své organizační autonomie a v mezích služebního řádu zamýšlel provést specifickou povinnost vyjádřenou směrnicí, nebo případně pokud interní opatření s obecnou působností odkazuje samo o sobě výslovně na opatření přijatá unijním zákonodárcem na základě Smluv. Konečně orgány musí v souladu s povinností loajality při svém jednání v postavení zaměstnavatele brát v úvahu právní předpisy přijaté na úrovni Unie.

(viz body 72-74)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 148)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 149)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 151)