null
ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého rozšířeného senátu)
29. května 2024(*)
„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce – Důtka – Jednání v rozporu s vážností veřejné služby – Články 12 a 21 služebního řádu – Pravomoc autora aktu – Povinnost uvést odůvodnění – Zásada řádné správy – Nestrannost – Článek 41 Listiny základních práv“
Ve věci T‑766/22,
Maria Canel Ferreiro, s bydlištěm v Overijse (Belgie), zástupci: N. Maes, advokátka,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zástupci: M. Bauer a I. Demoulin, jako zmocněnci,
žalované,
TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát)
ve složení: O. Porchia, předsedkyně, M. Jaeger, L. Madise (zpravodaj), P. Nihoul, a S. Verschuur, soudci,
za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou na základě článku 270 SFEU se žalobkyně, Maria Canel Ferreiro, domáhá zrušení zaprvé „správního vyšetřování EN-2101“ (dále jen „správní vyšetřování“) a zprávy Rady Evropské unie ze dne 28. května 2021 z tohoto správního vyšetřování (dále jen „vyšetřovací zpráva“), zadruhé rozhodnutí Rady ze dne 25. listopadu 2021, kterým byla žalobkyni uložena disciplinární sankce v podobě důtky (dále jen „napadené rozhodnutí“) a zatřetí rozhodnutí ze dne 1. září 2022, kterým byla zamítnuta její stížnost (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Žalobkyně byla přijata do zaměstnání jako úřednice Evropské komise v roce 2006. Dne 1. září 2013 byla převedena do Rady, v jejímž rámci byla přidělena do sekretariátu právní služby.
3 V období od 1. dubna 2019 do 15. června 2021 zastávala pracovní místo asistenta na pozici úředníka provádějícího ověření v rámci útvaru „Rozpočet a finance“ při oddělení zdravotní péče a sociálních služeb Rady.
4 Dne 19. února 2021 A, nadřízená žalobkyně, zaslala C, generálnímu řediteli pro organizační rozvoj a služby generálního sekretariátu Rady, návrh manažerské zprávy, v níž byly zdůrazněny zejména problémy žalobkyně s komunikací, a napětí, které to mělo způsobovat v pracovních vztazích s jejími kolegy a nadřízenými. Téhož dne byl návrh zprávy předán žalobkyni k vyjádření.
5 Dne 23. února 2021 žalobkyně zaslala A e-mail, ve kterém zpochybnila pravdivost jejích poznámek uvedených v návrhu manažerské zprávy a uvedla, že tento návrh je důkazem obtěžování, kterého se vůči ní A údajně dopouští. C a B, ředitelce oddělení „Lidské zdroje“ generálního ředitelství „Organizační rozvoj a služby“, byl uvedený e‑mail zaslán na vědomí.
6 Dne 3. března 2021 žalobkyně zaslala A vyjádření k návrhu manažerské zprávy.
7 Dne 13. března 2021, poté co A vyzvala žalobkyni, aby vzala zpět nařčení z obtěžování uvedená v e-mailu ze dne 23. února 2021, zaslala žalobkyně A nový e-mail, ve kterém zpochybnila pravdivost tvrzení, která A uvedla ve své manažerské zprávě, jakož i její manažerské schopnosti.
8 Dne 23. března 2021 pověřil C jakožto orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) oddělení „Právní poradci administrativy“ vedením správního vyšetřování ve věci žalobkyně, a to za účelem zjištění, zda
– v rámci čerpání dovolené za kalendářní rok 2020 porušila služební povinnosti, zejména ty, které jsou uvedeny v článcích 12 a 60 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), jakož i povinnosti vyplývající z rozhodnutí č. 1/2014 generálního tajemníka Rady ze dne 1. ledna 2014, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování ustanovení služebního řádu týkajících se dovolené pro úředníky v činné službě v rámci generálního sekretariátu Rady;
– chováním vůči A, v rámci e‑mailové komunikace v roce 2021, porušila povinnosti vyplývající ze služebního řádu, zejména povinnosti uvedené v jeho článku 12.
9 Dne 24. března 2021 byla žalobkyně vyrozuměna o zahájení správního vyšetřování.
10 Dne 8. dubna 2021 byla žalobkyně vyslechnuta vyšetřujícími úředníky.
11 Dne 26. dubna 2021 zaslali vyšetřující úředníci žalobkyni dvě písemné otázky, kterými ji vyzvali, aby se vyjádřila k větě z jejího e-mailu ze dne 23. února 2021 a k větě z jejího e-mailu ze dne 13. března 2021, které oba byly adresovány A a obsahovaly nařčení z obtěžování. V e-mailu z téhož dne žalobkyně uvedla, že svůj postoj v tomto ohledu již vyjádřila a nemá, co by ke svým předchozím vysvětlením dodala.
12 Vyšetřující úředníci poté, co shromáždili vyjádření svědků, zaslali žalobkyni dne 5. května 2021 část návrhu vyšetřovací zprávy nazvanou „Skutečnosti a okolnosti“. Vzhledem k tomu, že vyšetřující úředníci neobdrželi ve stanovené lhůtě žádné připomínky žalobkyně, oznámením ze dne 25. května 2021 ji informovali, že závěrečná zpráva bude předána k rozhodnutí OOJ.
13 Interním přípisem ze dne 28. května 2021 zaslali vyšetřující úředníci C vyšetřovací zprávu, ve které vyslovili zaprvé závěr, že žalobkyně neporušila při čerpání dovolené za kalendářní rok 2020 žádné ustanovení služebního řádu, a zadruhé závěr, že „s ohledem na dotčená jednání, a to zejména na zprávy [žalobkyně] zaslané [A] elektronickou poštou v roce 2021, [žalobkyně] porušila – přinejmenším – články 12 a 21 služebního řádu“.
14 Dne 10. června 2021 byla žalobkyně vyrozuměna o možnosti seznámit se na sekretariátu C se závěry správního vyšetřování obsaženými ve vyšetřovací zprávě a jejích přílohách. Žalobkyně do těchto dokumentů nahlédla a se všemi součástmi spisu se dne 21. června 2021 seznámila.
15 Dne 19. října 2021 zahájil OOJ proti žalobkyni disciplinární řízení bez projednání s disciplinární komisí.
16 Dne 25. listopadu 2021 přijal OOJ napadené rozhodnutí, které bylo žalobkyni oznámeno dne 8. února 2022.
17 Dne 2. května 2022 podala žalobkyně proti napadenému rozhodnutí stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
18 Dne 1. září 2022 přijal OOJ rozhodnutí, kterým stížnost zamítl.
Návrhová žádání účastnic řízení
19 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;
– „zrušil správní vyšetřování a vyšetřovací zprávu“;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
20 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zčásti odmítl jako nepřípustnou a zčásti zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti třetího bodu návrhových žádání, směřujícího proti správnímu vyšetřování a vyšetřovací zprávě
21 Rada namítá nepřípustnost návrhových žádání znějících na zrušení v rozsahu, ve kterém směřují proti správnímu vyšetřování a vyšetřovací zprávě.
22 Je třeba připomenout, že do právního postavení nepříznivě zasahují pouze opatření, která mají závazné právní účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány postupem zahrnujícím několik fází, zejména po skončení interního řízení, jsou za napadnutelné akty považována v zásadě jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko správy po skončení tohoto řízení, s vyloučením mezitímních opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí. Přípravné akty předcházející rozhodnutí nezasahují nepříznivě do právního postavení dotyčného a žalobce může teprve v rámci žaloby proti rozhodnutí přijatému na konci řízení uplatňovat vady dřívějších aktů, které s tímto rozhodnutím úzce souvisejí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. února 2022, LU v. EIB, T‑536/20, nezveřejněný, EU:T:2022:40, body 37 až 39 a citovaná judikatura).
23 V projednávané věci mělo správní vyšetřování za cíl ověřit, zda došlo k porušení povinností uložených úředníkům služebním řádem. Zpráva, kterou bylo vyšetřování ukončeno, obsahuje v tomto ohledu pouze doporučení pro OOJ ohledně toho, jaké závěry mají být z vyšetřování vyvozeny. Jak správní vyšetřování, tak vyšetřovací zpráva tudíž představují mezitímní opatření, která nepředjímají konečné stanovisko OOJ, jak ostatně vyplývá z čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 73/2006 týkajícího se vedení správních vyšetřování, postupu při nich a disciplinární komise v rámci generálního sekretariátu Rady, které bylo přijato na základě disciplinárního režimu stanoveného v článku 86 služebního řádu, jakož i pravidel a postupů, které jsou stanoveny v příloze IX služebního řádu. Správní vyšetřování a vyšetřovací zprávu tedy nelze považovat za akty nepříznivě zasahující do právního postavení žalobkyně.
24 Třetí bod návrhových žádání směřující proti správnímu vyšetřování a vyšetřovací zprávě je proto třeba odmítnout jako nepřípustný.
K prvnímu a druhému bodu návrhových žádání, směřujícím ke zrušení napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti
Úvodní úvahy
25 Na podporu svých návrhových žádání znějících na zrušení uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody.
26 V rámci prvního žalobního důvodu, který se dělí na dvě části, žalobkyně tvrdí, zaprvé že vyšetřující úředníci překročili zmocnění, které jim udělil OOJ, a zadruhé že nebyli objektivní a nestranní vůči její osobě.
27 Druhý žalobní důvod vychází z protiprávnosti, kterou má být stiženo přijetí rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
28 V rámci třetího žalobního důvodu namítá žalobkyně porušení svého práva na obhajobu.
29 Žalobkyně vznáší rovněž čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že nebylo prokázáno porušení článků 12 a 21 služebního řádu. Argumenty uplatněné žalobkyní v rámci čtvrtého žalobního důvodu lze v podstatě uspořádat do čtyř částí. Žalobkyně tvrdí, že:
– zaprvé napadené rozhodnutí neobsahuje žádné odůvodnění, co se týče skutečností zakládajících porušení článku 21 služebního řádu;
– zadruhé porušení článku 21 služebního řádu v každém případě nebylo prokázáno;
– zatřetí napadené rozhodnutí neobsahuje odůvodnění uvádějící, v čem spočívala „dehonestující komunikace“ odporující článku 12 služebního řádu;
– začtvrté porušení článku 12 služebního řádu v každém případě nebylo prokázáno.
30 V projednávané věci je třeba uvést, že druhý žalobní důvod vznesený žalobkyní se týká konkrétně protiprávnosti, kterou má být stiženo řízení o stížnosti, a to zejména nedostatku pravomoci autora rozhodnutí o zamítnutí stížnosti k přijetí takového rozhodnutí a porušení zásady nestrannosti z důvodu, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti bylo přijato autorem napadeného rozhodnutí.
31 Z judikatury přitom vyplývá, že žalobce musí mít možnost požádat unijní soud, aby přezkoumal legalitu rozhodnutí o zamítnutí stížnosti v případě, že uplatňuje žalobní důvod, který se týká konkrétně řízení o stížnosti. Pokud by totiž v takovém případě byl žalobce oprávněn napadnout pouze původní rozhodnutí, byla by jakákoli možnost napadení v rámci postupu před zahájením soudního řízení vyloučena, čímž by žalobce ztratil možnost využít postupu, jehož předmětem je umožnit a podpořit smírné urovnání sporu vzniklého mezi úředníkem a administrativou a uložit orgánu, pod nějž tento úředník spadá, aby přezkoumal své rozhodnutí v souladu s pravidly a ve světle jeho případných námitek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. června 2015, Z v. Soudní dvůr, T‑88/13 P, EU:T:2015:393, body 143 až 146).
32 Za těchto podmínek má Tribunál za to, že než rozhodne o žalobních důvodech směřujících proti napadenému rozhodnutí, je třeba nejprve přezkoumat druhý žalobní důvod. Pokud se totiž tento žalobní důvod ukáže být opodstatněný a Tribunál zruší rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, přísluší administrativě, aby stížnost opětovně posoudila, a přitom dbala na řádný průběh postupu před zahájením soudního řízení. V takovém případě by bylo namístě návrhová žádání směřující proti napadenému rozhodnutí odmítnout jako nepřípustná, jelikož jsou předčasná, neboť toto rozhodnutí může být předloženo unijnímu soudu k přezkumu pouze tehdy, bylo-li předtím přezkoumáno v rámci řádného postupu před zahájením soudního řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. května 2017, CW v. Parlament, T‑742/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2017:338, body 59 až 61).
33 První, třetí a čtvrtý žalobní důvod směřují jak proti napadenému rozhodnutí, tak proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. V rámci přezkumu návrhových žádání znějících na zrušení v rozsahu, ve kterém se zakládají na těchto žalobních důvodech, je třeba vycházet ze zásady, podle které je žalobou, i když formálně směřující proti zamítnutí stížnosti, předložen soudu k přezkumu akt nepříznivě zasahující do právního postavení, proti němuž byla stížnost podána, ledaže by byl dopad zamítnutí stížnosti odlišný od dopadu aktu napadeného touto stížností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2020, WH v. EUIPO, T‑138/19, EU:T:2020:316, bod 33 a citovaná judikatura). Zamítnutí stížnosti nemusí vzhledem k obsahu potvrzovat akt napadený žalobcem, a to zejména tehdy, když administrativní orgán provede přezkum situace žalobce na základě nových právních a skutkových okolností, nebo změní či doplní původní rozhodnutí. V těchto případech představuje zamítnutí stížnosti akt podléhající přezkumu soudem, který jej vezme v úvahu při posouzení legality napadeného aktu, případně jej posoudí jako akt nepříznivě zasahující do právního postavení nahrazující napadený akt (viz rozsudky ze dne 10. října 2019, Colombani v. ESVČ, T‑372/18, nezveřejněný, EU:T:2019:734, bod 19 a citovaná judikatura, a ze dne 8. července 2020, WH v. EUIPO, T‑138/19, nezveřejněný, EU:T:2020:316, bod 35 a citovaná judikatura).
34 V projednávané věci rozhodnutí o zamítnutí stížnosti potvrzuje napadené rozhodnutí po věcné stránce, aniž mění jeho smysl nebo rozsah, či přezkoumává situaci žalobkyně s ohledem na nové právní či skutkové okolnosti.
35 Je tudíž třeba přezkoumat legalitu napadeného rozhodnutí s přihlédnutím k odůvodnění uvedenému v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. července 2022, MZ v. Komise, T‑631/20, EU:T:2022:426, bod 21 a citovaná judikatura).
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávnosti, kterou má být stiženo přijetí rozhodnutí o zamítnutí stížnosti
36 Druhý žalobní důvod je rozdělen na dvě části. První vychází z nedostatku pravomoci autora rozhodnutí o zamítnutí stížnosti a druhý z porušení čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
– K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z nedostatku pravomoci autora rozhodnutí o zamítnutí stížnosti
37 Žalobkyně tvrdí, že C, generální ředitel pro organizační rozvoj a služby generálního sekretariátu Rady, neměl pravomoc přijmout rozhodnutí o zamítnutí její stížnosti. V tomto ohledu zaprvé tvrdí, že z čl. 1 písm. f) rozhodnutí generálního tajemníka Rady č. 16/2017 o přenesení rozhodovacích pravomocí a práva podepisovat, pokud jde o uplatňování služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyplývá, že rozhodnutí přijímaná podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu nebyla předmětem delegace rozhodovacích pravomocí ze strany generálního tajemníka na generálního ředitele pro administrativu, nyní označovaného jako generální ředitel pro organizační rozvoj a služby Rady.
38 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že není prokázáno, že ke dni podání její stížnosti, tedy ke 2. květnu 2022, bylo v platnosti rozhodnutí č. 23/22 generálního tajemníka Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 16/2017 za účelem zajištění kontinuity pro případ neobsazení pozice generálního tajemníka a generálnímu řediteli pro organizační rozvoj a služby Rady se svěřuje pravomoc přijímat mimo jiné rozhodnutí podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
39 Rada s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
40 Je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 1 služebního řádu každý orgán stanoví, kdo v jeho rámci vykonává pravomoci přiznané tímto služebním řádem OOJ.
41 Na základě uvedeného ustanovení přijala Rada rozhodnutí (EU) 2017/262 ze dne 6. února 2017, kterým se v generálním sekretariátu Rady určuje orgán oprávněný ke jmenování a orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv a kterým se zrušuje rozhodnutí 2013/811/EU (Úř. věst. 2017, L 39, s. 4). Z článku 1 písm. c) rozhodnutí 2017/262 vyplývá, že pravomoci svěřené služebním řádem OOJ vykonává generální tajemník, který podle čl. 1 odst. 2 téhož rozhodnutí může přenést tyto pravomoci zčásti nebo zcela na generálního ředitele pro organizační rozvoj a služby.
42 Generální tajemník rozhodnutím č. 16/2017 přenesl rozhodovací pravomoci, které mu byly svěřeny rozhodnutím č. 2017/262, na generálního ředitele pro organizační rozvoj a služby, a to vyjma mimo jiné uplatňování čl. 90 odst. 2 služebního řádu [čl. 1 písm. f) rozhodnutí č. 16/2017].
43 S ohledem na odchod z funkce však přijal generální tajemník Rady, D, rozhodnutí č. 23/22, které změnilo rozhodnutí č. 16/2017 vložením článku 1a, který zní: „[n]ení-li pozice generálního tajemníka obsazena do doby, než se ujme funkce generální tajemník jmenovaný podle čl. 240 odst. 2[ SFEU] z důvodu uvolnění pozice, se veškeré pravomoci svěřené generálnímu tajemníkovi rozhodnutím [č.]2017/262 […] přenášejí na generálního ředitele pro organizační rozvoj a služby, a to s výjimkou pravomocí uvedených v čl. 1 odst. 1 [písm.] g) […]“. Je namístě upřesnit, že pravomoci uvedené ve zmíněném čl. 1 odst. 1 písm. g) rozhodnutí č. 16/2017, vyňaté z okruhu pravomocí přenesených na generálního ředitele pro organizační rozvoj a služby, se týkaly přijímání rozhodnutí ve věci „přeřazení a přeložení v zájmu služby ve smyslu článku 2 v rámci jiných generálních ředitelství, než je generální ředitelství pro administrativu“.
44 Rozhodnutí č. 23/22 tedy změnilo rozsah rozhodovacích pravomocí přenesených generálním tajemníkem na generálního ředitele pro organizační rozvoj a služby, v tom smyslu, že mu svěřuje, ve výjimečné situaci neobsazení pozice generálního tajemníka, téměř všechny pravomoci generálního tajemníka, včetně přijímání rozhodnutí podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
45 Rozhodnutí č. 23/22 mělo podle jeho článku 2 vstoupit v platnost dnem podpisu.
46 Žalobkyně tvrdí, že není doloženo datum podpisu rozhodnutí č. 23/22 podmiňujícího v souladu s jeho článkem 2 vstup tohoto rozhodnutí v platnost. Podle žalobkyně není prokázáno ani to, že byla splněna podmínka pro uplatnění uvedeného rozhodnutí, tedy neobsazení pozice generálního tajemníka.
47 K datu podpisu rozhodnutí č. 23/22 je třeba poznamenat, že Rada předložila v rámci dupliky podepsané vyhotovení rozhodnutí č. 23/22 spolu s oběžníkem prokazujícím, že uvedené rozhodnutí bylo skutečně podepsáno generálním tajemníkem Rady dne 29. dubna 2022.
48 Co se týče neobsazení pozice generálního tajemníka Rady, z bodu 2 zprávy pro Výbor stálých zástupců (Coreper) ze dne 5. dubna 2022 vyplývá, že odstoupení generálního tajemníka Rady, D, se stalo účinným dne 30. dubna 2022. Nová generální tajemnice Rady se přitom ujala funkce až 1. listopadu 2022.
49 Je nutné připomenout, že žalobkyně podala stížnost dne 2. května 2022 a OOJ ji zamítl dne 1. září 2022.
50 Z toho vyplývá, že v okamžiku přijetí rozhodnutí o zamítnutí stížnosti rozhodnutí č. 23/22 platilo, a tudíž pravomoc k přijetí rozhodnutí o zamítnutí stížnosti měl C jakožto generální ředitel pro organizační rozvoj a služby.
51 První část druhého žalobního důvodu musí být proto zamítnuta jako neopodstatněná.
– K druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 41 odst. 1 Listiny
52 Žalobkyně tvrdí, že i když měl C pravomoc přijmout rozhodnutí o zamítnutí stížnosti na základě formální subdelegace, měl přijmout opatření nezbytná k naplnění požadavků řádné správy a nestrannosti vyplývajících z čl. 41 odst. 1 Listiny, tedy především pověřit posouzením její stížnosti jiného generálního ředitele. Skutečnost, že C přesto rozhodl o stížnosti směřující proti jeho vlastnímu disciplinárnímu rozhodnutí, mělo zbavit žalobkyni práva na nestranné znovuposouzení vůči ní přijatého rozhodnutí, zaručeného čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
53 Rada zpochybňuje argumenty žalobkyně.
54 Je třeba připomenout, že právo jednotlivce na to, aby jeho záležitosti byly unijními orgány řešeny nestranně, zaručené článkem 41 odst. 1 Listiny je obecnou zásadou unijního práva a podle judikatury zásada řádné správy zahrnuje zejména povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně posoudit všechny relevantní skutečnosti projednávané věci (viz rozsudek ze dne 19. října 2022, JS v. SRB, T‑270/20, nezveřejněný, EU:T:2022:651, bod 145 a citovaná judikatura).
55 Podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu se každá osoba, na kterou se vztahuje služební řád, může obrátit na OOJ se stížností na opatření, které se jí nepříznivě dotýká, pokud uvedený orgán rozhodl nebo pokud nepřijal opatření stanovené služebním řádem.
56 Je tedy třeba shodně s tím, co tvrdí Rada, poukázat na to, že čl. 90 odst. 2 služebního řádu v žádném ohledu neukládá, aby o stížnosti podané proti opatření, které se osoby nepříznivě dotýká, rozhodoval orgán odlišný od OOJ, který tento akt přijal. Naopak z něj vyplývá, že unijní normotvůrce počítal se situací, kdy stejný orgán přijímá opatření, které se úředníka nepříznivě dotýká, a poté rozhoduje o stížnosti proti němu podané.
57 Co se týče samotné povahy řízení o stížnosti, Soudní dvůr zejména rozhodl, že toto řízení není odvolacím řízením, nýbrž si klade za cíl uložit orgánu, kterému je úředník podřízen, aby rozhodnutí přehodnotil ve světle případných námitek tohoto úředníka (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. října 1980, Vecchioli v. Komise, 101/79, EU:C:1980:243, bod 31). Soudní dvůr měl za to, že autor rozhodnutí nepříznivě se dotýkajícího žalobce je oprávněn se účastnit rozhodování kolegiálního orgánu o stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí. Ve stanovisku předloženém ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 21. října 1980, Vecchioli v. Komise (101/79, EU:C:1980:243), ostatně generální advokát J. P. Warner zdůraznil, že stížnost nemá povahu odvolání, které je určeno orgánu nadřízenému tomu, který napadené rozhodnutí vydal. Podle generálního advokáta má čl. 90 odst. 2 služebního řádu poskytnout úředníkům možnost požádat, aby rozhodnutí, které se jich nepříznivě dotýká, bylo znovu posouzeno ve světle jimi předložených důvodů. Podle generálního advokáta je dále v tomto ohledu irelevantní, zda v důsledku určení příslušného orgánu podle článku 2 služebního řádu je orgánem, který má otázku znovu posoudit, stejný orgán, který rozhodnutí přijal, či nikoliv (v tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta J. P. Warnera ve věci Vecchioli v. Komise, 101/79, EU:C:1980:212).
58 V rozsudku ze dne 8. července 2020, WH v. EUIPO (T‑138/19, nezveřejněný, EU:T:2020:316, bod 63), nadto Tribunál rozhodl, že osoba, která jakožto OOJ přijala rozhodnutí, které se úředníka nepříznivě dotýká, není povinna zdržet se účasti v rozhodovacím procesu týkajícím se stížnosti, kterou tento úředník proti předmětnému rozhodnutí podal.
59 Z výše uvedeného vyplývá, že i když v projednávané věci neposuzoval stížnost kolegiální orgán, nelze s ohledem na povahu řízení o stížnosti učinit závěr o porušení čl. 41 odst. 1 Listiny pouze na základě toho, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti bylo přijato, v souladu s vnitřními organizačními předpisy Rady, stejnou osobou, která přijala rozhodnutí napadené touto stížností. Žalobkyně ani netvrdila, že jsou dány další okolnosti způsobilé zpochybnit nestrannost osoby, která o její stížnosti rozhodla.
60 Druhou část druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout, a s ní tedy druhý žalobní důvod v celém rozsahu, jakož i návrhová žádání znějící na zrušení, která na základě tohoto žalobního důvodu směřují proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
K první a třetí části čtvrtého žalobního důvodu, které se týkají porušení povinnosti uvést odůvodnění
61 V rámci první a třetí části čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, zaprvé že až na odkaz na závěry uvedené ve vyšetřovací zprávě napadené rozhodnutí neobsahuje žádné odůvodnění týkající se porušení článku 21 služebního řádu a zadruhé že se v tomto rozhodnutí neuvádí ani dehonestující sdělení, které by mohlo zakládat porušení článku 12 služebního řádu.
62 Rada, aniž přímo odpovídá na argumenty žalobkyně vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, tvrdí, že z bodů 36 až 38 vyšetřovací zprávy vyplývá, že žalobkyně v e-mailech ze dne 23. února a 13. března 2021 uvedla urážlivé a útočné výroky vůči A. Toto jednání představuje podle Rady porušení článku 21 služebního řádu i porušení článku 12 služebního řádu, jelikož se nařčení z obtěžování, která nejsou alespoň v základních rysech doložena, namířená žalobkyní proti její nadřízené vyznačují vysokou mírou agresivity, která je způsobilá ohrozit profesní čest a vážnost A.
63 Je třeba připomenout, že cílem povinnosti odůvodnění je jednak poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro posouzení opodstatněnosti aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení a účelnosti podání žaloby k unijnímu soudu a jednak umožnit tomuto soudu provést přezkum legality aktu (viz rozsudek ze dne 10. září 2019, DK v. ESVČ, T‑217/18, nezveřejněný, EU:T:2019:571, bod 146 a citovaná judikatura). Dostatečnost odůvodnění musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, nýbrž také na skutkové a právní souvislosti, za nichž k přijetí napadeného aktu došlo (viz rozsudek ze dne 10. září 2019, DK v. ESVČ, T‑217/18, nezveřejněný, EU:T:2019:571, bod 147 a citovaná judikatura).
64 V projednávané věci OOJ v prvním bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že „podle závěrů [správního vyšetřování] [žalobkyně] svým jednáním, a zejména svými zprávami zaslanými A elektronickou poštou v roce 2021, porušila přinejmenším články 12 a 21 služebního řádu“.
65 V tomto ohledu je třeba uvést, že popis okolností, který OOJ uplatnil k tíži žalobkyně, pouze částečně přejímá bod 105 vyšetřovací zprávy, uvedený v části „Závěry“ této zprávy. Tento bod je nicméně pouze stručným shrnutím konstatování vyšetřujících úředníků, která jsou obsažena v předchozích částech vyšetřovací zprávy. Zmíněná pasáž, jelikož je citována mimo její kontext, nemůže s přesností objasnit, jaké skutečnosti jsou žalobkyni vytýkány.
66 Obecný odkaz na „zprávy zaslané […] elektronickou poštou v roce 2021“, který není doplněn o žádné vysvětlení stran jejich obsahu, totiž předně neumožňuje porozumět tomu, jaká vyjádření žalobkyně vůči osobě A byla považována ze strany OOJ za zakládající porušení článku 12 nebo článku 21 služebního řádu. Použití výrazu „zejména“ naznačuje, že napadené rozhodnutí postihuje žalobkyni za jiná jednání než jen za zprávy zaslané A elektronickou poštou v roce 2021, a to přestože v tomto ohledu nebyly uvedeny bližší informace.
67 OOJ neposkytl žalobkyni vysvětlení stran skutečností, které jsou jí vytýkány, ani v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, ačkoli žalobkyně ve své stížnosti tvrdila, že jí není známo, jaké konkrétní jednání by mohlo zakládat porušení článku 21 služebního řádu, a to vzhledem k tomu, že kvalita její práce nebyla nikdy ze strany A zpochybněna, a dále uvedla, že její dotazy týkající se e-mailů, jejichž zasláním měl být porušen článek 12 služebního řádu, zůstaly nezodpovězeny. Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nejenže se nevyjadřuje k argumentům žalobkyně uvedeným ve stížnosti, které se týkají porušení povinnosti uvést odůvodnění ohledně porušení článků 12 a 21 služebního řádu, ale co se týče skutečností vytýkaných žalobkyni, v bodě 7 se rovněž omezuje na připomenutí části znění bodu 105 vyšetřovací zprávy.
68 Jak vyplývá z bodu 23 výše, vyšetřovací zpráva obsahuje doporučení pro OOJ ohledně toho, jaké závěry mají být vyvozeny z vyšetřování, a nepředjímá jeho konečné stanovisko. OOJ je povinen posoudit vyšetřovací zprávu a přijmout opatření, která považuje za vhodná, přičemž je povinen své rozhodnutí odůvodnit. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odkazuje na vyšetřovací zprávu, ke které měla žalobkyně přístup, je však třeba ověřit, zda napadené rozhodnutí, čtené ve spojení s vyšetřovací zprávou, obsahuje odůvodnění splňující požadavky judikatury, které byly připomenuty v bodě 63 výše.
69 V tomto ohledu je nutné uvést, že ke zprávám zaslaným elektronickou poštou v roce 2021 uvádí Rada ve své žalobní odpovědi, že z bodů 36 až 38 vyšetřovací zprávy vyplývá, že jednání přičitatelné žalobkyni spočívalo v zaslání e-mailů ze dne 23. února a 13. března 2021, ve kterých použila urážlivé a útočné výroky vůči A a nařkla ji z obtěžování.
70 Je třeba uvést, že v bodě 36 vyšetřovací zprávy vyšetřující úředníci objasňují, že „tón, obsah, forma a způsob komunikace [žalobkyně] s [A] byly často nevhodné“ a citují úryvek z e-mailu ze dne 23. února 2021 (odeslaného v 14:31 hodin) a úryvek z e-mailu ze dne 13. března 2021 (odeslaného v 11:49 hodin).
71 Vyšetřující úředníci v bodech 37 a 38 vyšetřovací zprávy vysvětlují, že se domnívají, že žalobkyně vznesla vůči A závažná obvinění z obtěžování a že taková obvinění, nejsou-li podložená, by mohla vést k uložení disciplinárních sankcí podle čl. 3 odst. 4 rozhodnutí generálního tajemníka 15/2015 o psychickém a sexuálním obtěžování při práci na generálním sekretariátu Rady.
72 Co se týče porušení článku 12 služebního řádu, z bodu 91 vyšetřovací zprávy vyplývá, že způsob, kterým žalobkyně komunikovala se svou nadřízenou v roce 2021, byl shledán „nezdvořilým, urážlivým a ponižujícím“, jakož i „hraničícím s nekázní“, a tudíž zakládajícím porušení zmíněného článku 12.
73 Pokud jde o porušení článku 21 služebního řádu, z bodu 59 ve spojení s bodem 97 vyšetřovací zprávy vyplývá, že jelikož toto ustanovení úředníkovi ukládá, aby pomáhal a radil svým nadřízeným, bylo shledáno „nepřijatelným, aby [žalobkyně] bez rozmyslu obvinila [A] z obtěžování, aniž předložila skutečný důkaz prima facie s alespoň minimální mírou věrohodnosti, a že je nepřijatelné i to, že [žalobkyně] taková obvinění využívá k jakémusi výměnnému obchodu, když navrhuje, že tato obvinění odvolá, pokud [A] vezme zpět svou manažerskou zprávu“.
74 Navzdory těmto různým vysvětlením týkajícím se nevhodné komunikace žalobkyně po dobu její spolupráce s A z vyšetřovací zprávy zřetelně nevyplývá, na jakých skutečnostech, uvedených konkrétně v e-mailech ze dne 23. února a 13. března 2021, se zakládaly závěry vyšetřujících úředníků o porušení článků 12 a 21 služebního řádu. Žalobkyně tudíž správně tvrdí, že napadené rozhodnutí ve spojení s vyšetřovací zprávou neobsahuje dostatečné odůvodnění ve smyslu judikatury citované v bodě 63 výše, co se týče její elektronické komunikace s A v roce 2021, přestože napadené rozhodnutí nebylo přijato za okolností žalobkyni zcela neznámých.
75 Jak vyplývá z bodu 66 výše, použití výrazů „zejména“ v napadeném rozhodnutí naznačuje, že toto rozhodnutí postihuje žalobkyni i za jiná jednání, než jsou samotné zprávy zaslané A elektronickou poštou, a to ačkoli v tomto ohledu nebyly uvedeny bližší informace.
76 Je třeba poznamenat, že z bodu 105 vyšetřovací zprávy, obsaženého v části „Závěry“, vyplývá, že „s ohledem na dotčená jednání, a to zejména na zprávy [žalobkyně] zaslané [A] elektronickou poštou v roce 2021, [žalobkyně] porušila – přinejmenším – články 12 a 21 služebního řádu“. Stejně jako napadené rozhodnutí i závěry vyšetřovací zprávy naznačují, že jednání, která jsou žalobkyni vytýkána jako porušení zmíněných ustanovení služebního řádu, zahrnují i další jednání než jen elektronickou komunikaci žalobkyně adresovanou A z roku 2021. Ani po seznámení se s celou vyšetřovací zprávou zároveň není možné porozumět tomu, v čem tato jiná „dotčená jednání“, než jsou zprávy zaslané e‑mailem uvedené v bodě 105 této zprávy, která jsou podle závěrů vyšetřovací zprávy žalobkyni vytýkána jako porušení jejích služebních povinností, mají spočívat.
77 Je třeba uvést, že ze samotné vyšetřovací zprávy plyne, že vyšetřující úředníci byli v rámci jim uděleného zmocnění pověřeni vedením správního vyšetřování za účelem zjištění, „zda [žalobkyně] chováním vůči [A], v rámci e‑mailové komunikace v roce 2021, porušila povinnosti vyplývající pro ni ze služebního řádu“ (body 1, 8 a 75 vyšetřovací zprávy). V bodě 36 této zprávy je v tomto ohledu zdůrazněno, že „zmocnění se týká pouze osoby [A] a pouze: [i] roku 2021 (nikoliv roku 2020); a [ii] e‑mailové komunikace“. Zároveň zmiňuje zpráva na několika místech útočné postoje a útočná jednání žalobkyně vůči dalším kolegům, jakož i jiná chování žalobkyně vůči A, než jsou e-maily z roku 2021.
78 Tak například v bodech 40 a 57 vyšetřovací zprávy zmiňují vyšetřující úředníci kritické komentáře žalobkyně ohledně toho, jak A řídí oddělení, a způsob, jakým žalobkyně komunikovala s A při osobním kontaktu. Poukazují na to, že postoj žalobkyně „přechází velmi rychle v útočnou kritiku toho, jakým způsobem [A] řídí oddělení, a v hanění jejích rozhodnutí, pokynů, žádostí a rad“ a že „[žalobkyně] vůči [A] značně zvýšila hlas a opakovaně jí neumožnila prezentovat klidně a s rozvahou její pohled na věc“, nýbrž „[n]aopak si o ní učinila předpojatý názor v tom smyslu, že je vedoucí, která se nezabývá podstatou problémů a má tendenci přehlížet skutečnou příčinu špatného fungování oddělení“.
79 V bodě 59 vyšetřovací zprávy jsou kromě toho zmíněna hodnocení za rok 2019 a 2020 a je učiněn závěr, že je „nepřijatelné, aby [žalobkyně] reagovala na hodnocení za rok 2019 a 2020 s despektem a sama rozhodovala o tom, že již nebude na některých spisech pracovat (s tím, že jsou vhodnější pro jiné kolegy) nebo odmítne spolupracovat (s odkazem na nesrozumitelnost pokynů)“.
80 V bodě 62 vyšetřovací zprávy vyšetřující úředníci konstatují, že žalobkyně „nadměrně ztěžuje práci svým kolegům“ a že spis „obsahuje rozsáhlou dokumentaci dokládající, že počínaje rokem 2020 [žalobkyně] zahlcovala e‑mailové schránky svých nadřízených (v některých případech dlouhými) zprávami, které zbytečně komplikovaly vedení spisů; nebo zprávami, ve kterých se dohaduje s kontaktními osobami z jednotlivých útvarů“.
81 Z bodů 59 a 60 vyšetřovací zprávy vyplývá, že vyšetřující úředníci měli za to, že „z titulu zmocnění“ jsou oprávněni posoudit jednání, která byla uvedena zejména v bodě 79 výše. Konstatování učiněná v jednotlivých bodech vyšetřovací zprávy ohledně rozsahu zmocnění mohou být jako taková vnímána ve světle bodů 39 a 88 uvedené zprávy tak, že vyjadřují názor, podle kterého skutečnost, že zmocnění bylo omezeno na e‑mailovou komunikaci žalobkyně s A v roce 2021 nebránilo vyšetřujícím úředníkům, aby se zabývali jinými jednáními či vyjádřeními žalobkyně za účelem správného vyhodnocení obsahu dotčených e-mailů. Nicméně s ohledem na rozpor mezi takto vymezeným rámcem zmocnění a konečnými závěry zprávy, jak byly předestřeny v bodě 76 výše, pochybnosti stran vymezení jednání, která jsou uvedena v závěrech této zprávy a byla následně sankcionována napadeným rozhodnutím, přetrvávají. Napadené rozhodnutí neumožňuje zřetelně rozlišit mezi postihovaným chováním a skutečnostmi, které byly zohledněny jako související.
82 Co se týče porušení článku 21 služebního řádu, je pravda, že bod 97 vyšetřovací zprávy ve spojení s body 59 a 64 této zprávy zmiňuje chování žalobkyně ve vztahu k „ostatním v hierarchii“ nebo to, že „si dovolila narušit chod normálních pracovních podmínek“, a to zejména tím, že odmítla „plnit určité úkoly“, že se pasovala do role „šerifa“, či dokonce že reagovala „s despektem“ na hodnocení za rok 2019 a 2020. Tyto stručné a obecné formulace ovšem neumožňují určit přesně, jaké chování mohlo zakládat porušení článku 21 služebního řádu a z jakých důvodů.
83 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba konstatovat, že jelikož přezkum opodstatněnosti napadeného rozhodnutí soudem je možný pouze tehdy, jsou-li identifikovány skutečnosti přičtené k tíži úředníka jako porušení jeho služebních povinností, nedostatek upřesňujících informací o skutečnostech vytýkaných žalobkyni brání Tribunálu v tom, aby provedl přezkum opodstatněnosti napadeného rozhodnutí.
84 Je proto třeba vyhovět první a třetí části čtvrtého žalobního důvodu a zrušit napadené rozhodnutí, aniž je třeba zkoumat ostatní žalobní důvody uplatněné žalobkyní proti uvedenému rozhodnutí.
K nákladům řízení
85 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla v podstatné části věci úspěch, je namístě uložit Radě náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí rady Evropské unie ze dne 25. listopadu 2021 o uložení důtky Marii Canel Ferreiro se zrušuje.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Radě se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. května 2024.
Podpisy.