Žaloba podaná dne 19. dubna 2017 – Německo v. Komise

(Věc T-229/17)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo (zástupci: T. Henze, J. Möller, a Rechtsanwälte M. Winkelmüller, F. van Schewick a M. Kottmann)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2017/133 ze dne 25. ledna 2017 o zachování odkazu na harmonizovanou normu EN 14342:2013 „Dřevěné podlahoviny – Charakteristiky, posuzování shody a označení“ v Úředním věstníku Evropské unie s omezením podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. 2017 L 21, s. 113),

zrušil Rozhodnutí Komise (EU) 2017/145 ze dne 25. ledna 2017 o zachování odkazu na harmonizovanou normu EN 14904:2006 „Povrchy pro sportoviště – Halové povrchy pro víceúčelové použití: Specifikace“ v Úředním věstníku Evropské unie s omezením podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. 2017 L 22, s. 62),

zrušil sdělení Komise v rámci provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. 2017 C 76, s. 32) v rozsahu, v němž se vztahuje k harmonizované normě EN 14342:2013 „Dřevěné podlahoviny – Charakteristiky, posuzování shody a označení“,

zrušil sdělení Komise v rámci provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. 2017 C 76, s. 32) v rozsahu, v němž se vztahuje k harmonizované normě EN 14904:2006 „Povrchy pro sportoviště – Halové povrchy pro víceúčelové použití: Specifikace“, jakož i

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí.

Spolková republika Německo tvrdí, že Komise při přijetí napadených rozhodnutí porušila podstatné formální náležitosti zakotvené v článku 18 nařízení (EU) č. 305/2011¹ . Komise tak neměla přijmout rozhodnutí na základě článku 5 směrnice 98/34/EG² , povinná konzultace příslušného evropského normalizačního orgánu byla stižena nedostatky a napadená rozhodnutí nebyla přijata „na základě stanoviska“ výboru zřízeného podle článku 5 uvedené směrnice.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

V rámci druhého žalobního důvodu vytýká žalobkyně, že napadená rozhodnutí porušují povinnost uvést odůvodnění vyplývající z čl. 296 odst. 2 SFEU, neboť Komise se nevyjádřila k zásadní otázce podle čl. 18 odst. 1 nařízení (EU) č. 305/2011, zda dotčené harmonizované normy splňují požadavky stanovené v příslušném mandátu a základní požadavky na stavbu. Z toho vyplývá, že ani Spolková republika Německo ani soud nemohou posoudit, na jakých zásadních skutkových a právních úvahách Komise svá rozhodnutí založila.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení nařízení č. 305/2011

Dále žalobkyně tvrdí, že napadená rozhodnutí a napadené sdělení porušují hmotněprávní ustanovení nařízení (EU) č. 305/2011.

Zaprvé porušují napadená rozhodnutí a napadené sdělení čl. 17 odst. 5 první a druhý pododstavec nařízení (EU) č. 305/2011, neboť Komise v rozporu s uvedenými ustanovením nezkoumala, do jaké míry se dotčené harmonizované normy shodují s požadavky stanovené v příslušném mandátu a nerespektovala tak, že ve skutečnosti tyto požadavky nejsou splněny.

Zadruhé porušují napadená rozhodnutí a napadené sdělení čl. 18 odst. 2 ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2, jakož i čl. 17 odst. 3 první pododstavec nařízení (EU) č. 305/2011. Komise přehlédla, že normy týkající se postupu neobsahují postupy a kritéria pro zhodnocení vlastností ve vztahu k uvolňování takzvaných jiných nebezpečných látek a tím jsou, pokud jde o základní charakteristiku stavebních výrobků neúplné, čímž je ohroženo dodržování základních požadavků na stavby.

Konečně se Komise při přijetí napadených aktů dopustila nesprávného posouzení tím, že nerespektovala možnost poskytnutou čl. 18 odst. 2 nařízení (EU) č. 305/2011 uvést navrhované výhrady žalobkyně v odkazu na příslušnou harmonizovanou normu v Úředním věstníku.

____________

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011 , kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. 2011 L 88, s. 5).

² Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, kterou se mění směrnice 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. 1998 L 217, s. 18).