Věc C‑221/17
M. G. Tjebbes a další
v.
Minister van Buitenlandse Zaken
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Státní rada, Nizozemsko)]
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. března 2019
„Řízení o předběžné otázce – Občanství Evropské unie – Článek 20 SFEU – Články 7 a 24 Listiny základních práv Evropské unie – Státní příslušnost členského státu a třetího státu – Ztráta státní příslušnosti členského státu a občanství Unie ze zákona – Důsledky – Proporcionalita“
1. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Osobní působnost – Občan Unie, který má státní příslušnost pouze jednoho členského státu a ztratil tuto státní příslušnost ze zákona – Zahrnutí
(Článek 20 SFEU)
(viz bod 32)
2. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Státní příslušnost členského státu – Ztráta této státní příslušnosti ze zákona z důvodu neexistence skutečné vazby s tímto členským státem – Ztráta občanství Unie – Přípustnost – Podmínky – Možnost vnitrostátních orgánů a soudů posoudit důsledky této ztráty státní příslušnosti a zajistit, aby dotyčným osobám byla státní příslušnost navrácena ex tunc – Dodržení zásady proporcionality
(Článek 20 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, články 7 a 24)
(viz body 35, 39, 40, 42, 44–48 a výrok)
Shrnutí
Unijní právo nebrání ztrátě státní příslušnosti členského státu, a tudíž občanství Unie, v případě trvalého přerušení skutečné vazby mezi dotyčnou osobou a tímto členským státem
Dne 12. března 2019 v rozsudku Tjebbes a další (C‑221/17) Soudní dvůr, zasedající ve velkém senátu, posuzoval, zda je ztráta státní příslušnosti členského státu ze zákona, jež má za následek ztrátu občanství Evropské unie, slučitelná s článkem 20 SFEU ve spojení s články 7 a 24 Listiny základních práv Evropské unie. Ve věci v původním řízení nizozemský ministr zahraničních věcí odmítl přezkoumat žádosti o vydání cestovního pasu nizozemských občanů, kteří měli druhou státní příslušnost třetího státu, z důvodu, že tyto osoby, z nichž jedna byla nezletilá, ztratily nizozemskou státní příslušnost ze zákona. Odmítnutí nizozemského ministra bylo založeno na právní úpravě týkající se nizozemské státní příslušnosti, podle níž plnoletá osoba ztrácí tuto státní příslušnost, pokud má rovněž státní příslušnost jiného státu a měla trvalé bydliště během desetiletého nepřerušeného období mimo Unii. Podle této právní úpravy rovněž platí, že nezletilá osoba v zásadě ztrácí nizozemskou státní příslušnost, pokud její otec nebo její matka ztratí tuto státní příslušnost z toho důvodu, že nemají v Unii bydliště.
Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo v zásadě nebrání tomu, aby členský stát stanovil z důvodů veřejného zájmu ztrátu státní příslušnosti, i když tato ztráta má za následek ztrátu statusu občana Unie. Členský stát je totiž oprávněn vycházet z předpokladu, že státní příslušnost je odrazem projevení skutečné vazby mezi ním samotným a jeho státními příslušníky, a tudíž spojit neexistenci nebo zánik takové skutečné vazby se ztrátou jeho státní příslušnosti. Je rovněž legitimní, aby chtěl členský stát chránit jednotnost státní příslušnosti v rámci jedné rodiny tím, že stanoví, že nezletilá osoba ztratí svou státní příslušnost, pokud jeden z jejích rodičů ztratí svou státní příslušnost.
Aby však byla právní úprava, jako je dotčená nizozemská právní úprava, slučitelná s článkem 20 SFEU ve spojení s články 7 a 24 Listiny základních práv, musí příslušným vnitrostátním orgánům, případně i vnitrostátním soudům, umožnit incidenčně posoudit důsledky ztráty státní příslušnosti dotyčného členského státu ze zákona a případně zajistit, aby dotyčným osobám byla státní příslušnost navrácena ex tunc v případě, že požádají o vydání cestovního dokladu nebo jiného dokladu potvrzujícího jejich státní příslušnost.
V rámci tohoto zkoumání musí vnitrostátní orgány a soudy ověřit, zda tato ztráta státní příslušnosti, která má za následek ztrátu statusu občana Unie, dodržuje zásadu proporcionality, pokud jde o důsledky, které má na situaci dotyčné osoby a případně i na situaci jejích rodinných příslušníků s ohledem na unijní právo. Takové zkoumání vyžaduje posouzení individuální situace dotyčné osoby a jejích rodinných příslušníků, aby bylo možné určit, zda má ztráta státní příslušnosti důsledky, které ve vztahu k cíli sledovanému vnitrostátním zákonodárcem nepřiměřeně ovlivňují běžný vývoj rodinného a profesního života této osoby ve světle unijního práva, a zejména práva na respektování rodinného života, které je zakotveno v článku 7 Listiny základních práv.
Co se týče okolností individuální situace dotyčné osoby, které by mohly být relevantní pro takové posouzení, Soudní dvůr zmínil zejména to, že v důsledku ztráty své státní příslušnosti a statusu občana Unie ze zákona by dotyčná osoba byla vystavena omezením při výkonu svého práva volného pohybu a pobytu na území členských států, která mohou být případně spojena se zvláštními obtížemi při dalších návštěvách některého z členských států, aby si v daných státech udržela skutečné a pravidelné vazby se svými rodinnými příslušníky, vykonávala profesní činnost nebo podnikala nezbytné kroky k výkonu takové činnosti. Relevantní je rovněž jednak skutečnost, že se dotyčná osoba nemohla vzdát státní příslušnosti třetího státu, a jednak závažné riziko podstatného zhoršení její bezpečnosti nebo její svobody přicestovat a odcestovat, jemuž by byla dotyčná osoba vystavena z důvodu, že by nemohla na území třetího státu, ve kterém má bydliště, využít konzulární ochrany podle čl. 20 odst. 2 písm. c) SFEU.
V případě nezletilých osob musí příslušné orgány rovněž zohlednit případné okolnosti, z nichž vyplývá, že ztráta státní příslušnosti dotyčného členského státu dotyčné nezletilé osoby neodpovídá z důvodu důsledků takové ztráty pro tuto nezletilou osobu s ohledem na unijní právo nejvlastnějšímu zájmu dítěte, jak je zakotveno v článku 24 Listiny základních práv.