Věc T‑136/19
(zveřejnění formou výňatků)
Bulgarian Energy Holding EAD a další
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 25. října 2023
„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Vnitřní trh se zemním plynem – Rozhodnutí konstatující porušení článku 102 SFEU – Regulovaný trh – Definice relevantního trhu – Rumunský tranzitní plynovod 1 – Držitel výlučného práva k užívání rumunského plynovodu 1 – Odepření přístupu – Povinnost veřejného poskytování služeb – Výjimka státního zásahu – Provozovatelé přepravní soustavy – Provozovatel zásobníku plynu – Protisoutěžní strategie – Vylučující účinky – Jediné a trvající protiprávní jednání – Právo na obhajobu“
1. Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria – Vnitřní trh se zemním plynem – Trh služeb souvisejících s kapacitou plynu – Povinnost Komise předem konzultovat účastníky trhu – Neexistence
(Článek 102 SFEU; sdělení Komise 97/C 372/03)
(viz body 75–77)
2. Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria – Vzájemná zaměnitelnost – Určení relevantních podmínek hospodářské soutěže – Vnitřní trh se zemním plynem – Trhy služeb souvisejících s kapacitou plynu – Rozlišování mezi primárními a sekundárními trhy – Nedostatek relevance
[Článek 102 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 715/2009, bod 34 odůvodnění a čl. 2 odst. 1 body 4, 6, 13, 16, 18, 21 a 22, a čl. 16 odst. 3 písm. a) a příloha I bod 2.2 odst. 1 a 4; rozhodnutí Komise 2012/490, bod 2 odůvodnění a body 2.2.2 odst. 1 a 6 a 2.2.5 odst. 1 a 4; sdělení Komise 97/C 372/03, body 2 a 3]
(viz body 82–112)
3. Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Vliv dřívější rozhodovací praxe Komise – Neexistence
(Článek 102 SFEU)
(viz body 115, 116, 181, 253)
4. Dominantní postavení – Existence – Nepřímé důkazy – Vnitřní trh se zemním plynem – Trhy služeb souvisejících s kapacitou plynu – Podnik, který kontroluje přístup třetích osob k tranzitnímu plynovodu – Zahrnutí
(Článek 102 SFEU)
(viz body 137, 138, 143–150, 159–161, 173–175)
5. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Protiprávní jednání – Přičtení – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které zcela nebo téměř zcela vlastní – Vyvratitelnost – Spojení domněnky o výkonu rozhodujícího vlivu mateřskou společností na dceřiné společnosti, které zcela nebo téměř zcela vlastní, s dalšími důkazy – Mateřská společnost, která jedná jako běžný finanční investor
(Článek 102 SFEU)
(viz body 187, 196–208, 212, 217–219)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání – Dosah důkazního břemene – Použití souboru nepřímých důkazů – Nezbytnost předložit závažné, přesné a shodující se důkazy – Soudní přezkum – Dosah – Rozhodnutí, u kterého má soudce pochybnosti – Dodržování zásady presumpce neviny
(Články 101 a 102 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 48 odst. 1; nařízení Rady č. 1/2003, článek 2)
(viz body 226–228, 231, 686, 689)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Listinné důkazy – Posouzení důkazní hodnoty dokumentu – Kritéria – Dokument, který byl vyhotoven v bezprostřední souvislosti se skutkovými okolnostmi nebo přímým svědkem těchto okolností – Zvýšená důkazní hodnota – Důkazní hodnota důkazů, které nepochází z období protiprávního jednání
(Článek 102 SFEU)
(viz body 229, 391–396, 433, 1004, 1005)
8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Rozhodnutí, které se opírá o důkazy dostatečné k prokázání existence zpochybněného protiprávního jednání – Důkazní povinnosti podniků zpochybňujících existenci protiprávního jednání – Předložení jiného vysvětlení skutkových okolností, než je vysvětlení, které uplatnila Komise
(Článek 102 SFEU)
(viz body 230, 381–390)
9. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Schopnost omezit hospodářskou soutěž a vylučující účinek – Kritéria pro posouzení – Soudní přezkum – Přezkum legality – Dosah – Nahrazení odůvodnění napadeného aktu
(Článek 102 SFEU)
(viz body 232, 234, 1108–1110, 1132)
10. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní břemeno – Soudní přezkum – Přezkum legality – Důkladný přezkum všech relevantních skutečností – Účel a oblast působnosti
(Články 101 a 263 SFEU)
(viz body 233, 291, 292, 329, 332, 364, 401, 419, 443, 478, 879–881, 1015, 1089)
11. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Schopnost omezit hospodářskou soutěž a vylučující účinek – Kritéria pro posouzení – Účinky, které nejsou čistě hypotetické
(Článek 102 SFEU)
(viz body 235–240)
12. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Poskytování služeb souvisejících s kapacitou plynovodu, který představuje základní infrastrukturu – Odmítnutí podniku v dominantním postavení poskytnout přístup k základní infrastruktuře – Povinnost spolupracovat
(Článek 102 SFEU)
(viz body 254–257, 260–262)
13. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Základní infrastruktura – Situace kontroly vyplývající z poskytnutí výhradního užívacího práva – Irelevantnost povahy takového výlučného práva
(Článek 102 SFEU)
(viz body 263–265)
14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah – Požadavky vyplývající ze zásady účinné soudní ochrany – Jasnost a přesnost výroku rozhodnutí
(Články 102 a 296 odst. 2 SFEU)
(viz body 299–317)
15. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání – Dosah důkazního břemene – Využití prohlášení stěžovatelů v rámci použití článku 102 SFEU – Přípustnost – Důkazní síla prohlášení učiněných stranou, která má zájem uzavřít smlouvu s podnikem v dominantním postavení – Omezení – Posouzení důkazní hodnoty takových prohlášení s ohledem na další důkazy
(Článek 102 SFEU)
(viz body 370–380, 441)
16. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Podnik v dominantním postavení, který má právo na výlučné užívání dotčené infrastruktury – Povaha, která nepostačuje k naznačení existence zneužívající vylučující praktiky
(Článek 102 SFEU)
(viz body 473–475)
17. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Podnik v dominantním postavení, který má právo na výlučné užívání dotčené infrastruktury – Podmínky nového vyjednání dohody o vyhrazení kapacity – Důkazní hodnota – Relevantní skutečnosti
(Článek 102 SFEU)
(viz body 489–492, 495–511, 513–528, 530–541)
18. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Objektivní pojem, který se vztahuje na jednání, která mohou ovlivnit strukturu trhu a mají za cíl bránit zachování nebo rozvoji hospodářské soutěže – Povinnosti dominantního podniku – Hospodářská soutěž pouze na základě výkonnosti – Kritéria pro posouzení – Možnost podniku v dominantním postavení uchovat si své obchodní zájmy a chránit je
(Článek 102 SFEU)
(viz body 547, 595–603, 625, 626, 644)
19. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Rozsah věcné působnosti – Jednání uložené státními opatřeními – Vyloučení – Podmínky
(Článek 102 SFEU)
(viz body 548, 549, 569–583, 616)
20. Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Výklad vnitrostátního práva členského státu – Skutečný stav – Zahrnutí
(Článek 263 SFEU)
(viz body 740, 741)
21. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Schopnost omezit hospodářskou soutěž a vylučující účinek – Kritéria pro posouzení – Zohlednění odvětvového regulačního rámce použitelného v plynárenském odvětví – Neslučitelnost podmínek přístupu k síti s uvedeným regulačním rámcem – Nezbytnost prokázání schopnosti vyvolat protisoutěžní účinky
(Článek 102 SFEU)
(viz body 784, 873)
22. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Povinnosti Komise – Ověření existence legitimního zájmu stěžovatele – Dosah
(Článek 102 SFEU)
(viz body 848, 849)
23. Dominantní postavení – Zneužití – Postup podniku s dominantním postavením, kterým jinému podniku odpírá přístup k výrobku nebo službě nezbytným pro jeho činnost – Posouzení zneužívající povahy – Zákonná povinnost poskytnout přístup – Neexistence povinnosti Komise prokázat, že přístup k dotčené infrastruktuře je nezbytný
(Článek 102 SFEU)
(viz body 961, 962, 968, 969, 971)
24. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Dosah – Zrušení v plném rozsahu rozhodnutí Komise, které konstatuje jediné a trvající protiprávní jednání a ukládá pokutu při existenci částečného důkazu – Podmínky – Nahrazení odůvodnění unijním soudem – Vyloučení
(Článek 102 SFEU)
(viz body 1119–1131, 1134)
25. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Dosah
(Článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2; nařízení Komise č. 773/2004, čl. 15 odst. 1 a 2)
(viz body 1153–1155)
26. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Pravomoci Komise – Pravomoc získávat prohlášení – Prohlášení týkající se předmětu vyšetřování – Povinnost Komise pořídit záznam z každého dotazování, které provedla – Dosah – Určení skutečností, které jsou užitečné pro obhajobu dotčeného podniku – Porušení – Důsledky
(Článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 19 odst. 1; nařízení Komise č. 773/2004, článek 3)
(viz body 1156–1160, 1170–1176, 1182–1186, 1191)
27. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Porušení z důvodu pochybení Komise – Podmínky – Možnost dotyčného podniku lépe zajistit svou obhajobu, kdyby k tomuto pochybení nedošlo – Rozsah důkazního břemene příslušejícího tomuto podniku
(Článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 19 odst. 1 a článek 27; nařízení Komise č. 773/2004, článek 3 a čl. 15 odst. 1 a 2)
(viz body 1177, 1192, 1201–1206, 1208–1214, 1216–1221, 1223, 1226, 1238, 1244, 1245)
28. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Porušení z důvodu přílišných omezení v rámci postupu s využitím datové místnosti – Důsledky
(Článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 19 odst. 1 a článek 27; nařízení Komise č. 773/2004, článek 3 a čl. 15 odst. 1 a 2)
(viz body 1207, 1215)
29. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Předmět – Přístup k oznámení námitek zaslanému třetímu podniku – Podmínky – Oznámení námitek, které může sloužit na obhajobu účastníků řízení – Důkazní břemeno – Povinnost dotyčného podniku poskytnout první nepřímý důkaz užitečnosti tohoto přístupu pro svou obhajobu
(Článek 102 SFEU, nařízení Komise č. 773/2004, čl. 15 odst. 1)
(viz body 1249–1252)
Shrnutí
V době rozhodné z hlediska skutkových okolností žalobkyně, a sice společnosti Bulgarian Energy Holding EAD, zcela vlastněná bulharským státem, a její dceřiné společnosti Bulgargaz a Bulgartransgaz (dále jen, společně, „skupina BEH“), byly činné v odvětví energetiky v Bulharsku. Společnost Bulgargaz byla veřejným dodavatelem plynu v Bulharsku, zatímco společnost Bulgartransgaz byla provozovatelem plynárenské přepravní soustavy (dále jen „provozovatel přepravní soustavy“) a správcem jediného zásobníku zemního plynu v Bulharsku (dále jen „zásobník plynu v Chiren“).
Během období protiprávního jednání (a sice mezi 30. červencem 2010 a 1. lednem 2015), zásobování plynem v Bulharsku téměř zcela záviselo na dovozu ruského plynu, jehož byla Bulgargaz jediným nebo hlavním dovozcem. Společnost Bulgargaz byla rovněž hlavním dodavatelem plynu pro zákazníky na navazujícím velkoobchodním trhu, jakož i pro konečné zákazníky, a sice podniky přímo připojené k plynové přepravní soustavě.
Ruský plyn byl do Bulharska přepravován až do připojovacího bodu k bulharské soustavě přes Ukrajinu a dále Rumunsko hlavně prostřednictvím tranzitního plynovodu (dále jen „rumunský plynovod 1“), které řídila společnost Transgaz, rumunský provozovatel přepravní soustavy. Během období protiprávního jednání uvedený plynovod sloužil k zásobování největší části bulharského území, a to prostřednictvím národní přepravní soustavy, která byla zase napojena na zásobník plynu v Chiren(1). Podle dohody uzavřené mezi společnostmi Transgaz a Bulgargaz v roce 2005 (dále jen „dohoda z roku 2005“), která zůstala v platnosti po celé období protiprávního jednání, bylo společnosti Bulgargaz uděleno výhradní užívání rumunského plynovodu 1 za platbu pevného ročního poplatku.
Dne 18. listopadu 2010 podala společnost Overgas Inc., aktivní na trhu s dodávkami zemního plynu v Bulharsku, Komisi neformální stížnost proti skupině BEH pro porušení článku 102 SFEU.
Rozhodnutím ze dne 17. prosince 2018(2) dospěla Evropská komise k závěru, že se skupina BEH dopustila jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 102 SFEU v období od 30. července 2010 do1. ledna 2015. Konkrétně Komise uvedla, že skupina BEH měla v tomto období dominantní postavení na pěti různých trzích, a sice na trhu služeb souvisejících s kapacitou v plynárenské přepravní soustavě, na trhu se službami souvisejícími s kapacitou v rumunském plynovodu 1, na trhu služeb souvisejících s kapacitou v zásobníku plynu v Chiren, na navazujícím velkoobchodním trhu s plynem a maloobchodním trhu s dodávkami plynu velkým konečným zákazníkům připojeným k bulharské plynárenské přepravní soustavě. Komise vytýkala skupině BEH, že zneužila svého dominantního postavení tím, že zabránila, omezila nebo zpozdila přístup třetích osob k přepravní soustavě, k zásobníku plynu v Chiren a rumunskému plynovodu 1, čímž uzavřela bulharské trhy s dodávkami plynu tak, aby chránila dominantní postavení společnosti Bulgargaz na těchto trzích. V důsledku toho Komise uložila skupině BEH pokutu, která sankcionuje takto zjištěné protiprávní jednání.
Tribunál, který rozhodoval o žalobě na neplatnost podané touto posledně uvedenou společností, jejímž hlavním cílem je zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu, vyhověl této žalobě v rozsahu, v němž Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem odepření přístupu ke třem infrastrukturám v držení skupiny BEH, na které se může vztahovat článek 102 SFEU. Tím upřesnil použití článku 102 SFEU na podnik v dominantním postavení, který odepírá přístup k „základní infrastruktuře“ ve světle judikatury Bronner(3) v případě, kdy tento podnik není vlastníkem uvedené infrastruktury. Dále se vyjádřil k dosahu požadavku na přístup ke spisu, který je vlastní dodržování práva na obhajobu, v rámci postupu zvaného „s využitím datové místnosti“, tedy v případě omezení práva na přístup k některým částem spisu z důvodu jejich důvěrné povahy.
Závěry Tribunálu
V rámci svého posouzení Tribunál nejprve zkoumal meritum věci, a sice výtky vycházející z nesprávného právního posouzení a nesprávného věcného posouzení při vymezení jednoho z pěti relevantních trhů, zejména trhu služeb souvisejících s kapacitou rumunského plynovodu 1, dominantního postavení společnosti Bulgargaz na tomto trhu, dominantního postavení mateřské společnosti BEH jakožto finančního holdingu na relevantních trzích, jakož i zneužívajícího jednání této skupiny. Zadruhé analyzoval vady řízení vycházející z porušení práva na obhajobu skupiny BEH v oblasti přístupu ke spisu.
Pokud jde o meritum věci, Tribunál měl zaprvé za to, že v rámci vymezení trhu služeb souvisejících s kapacitou rumunského plynovodu 1 Komise právem opomenula rozlišovat mezi primárním trhem (a sice trh s kapacitou obchodovanou přímo provozovatelem přepravní soustavy) a sekundárním trhem (a sice trh s kapacitou obchodovanou mimo primární trh), jelikož toto rozlišení není relevantní pro posouzení, zda žalobkyně měly dominantní postavení, pokud jde o služby související s kapacitou rumunského plynovodu 1. Kromě toho se nedopustila nesprávného právního posouzení ani nesprávného věcného posouzení, když měla za to, že společnost Bulgargaz měla na tomto trhu dominantní postavení.
V tomto ohledu z výlučného práva k rumunskému plynovodu 1 přiznaného smlouvou z roku 2005 vyplývá, že společnost Bulgargaz byla po celou dobu trvání protiprávního jednání jediným možným dodavatelem služeb souvisejících s kapacitou uvedeného plynovodu na sekundárním trhu. Kromě toho zaprvé podle článku 17.1 smlouvy z roku 2005 nemohla společnost Transgaz nabídnout třetím osobám nevyužitou kapacitu bez předchozího souhlasu společnosti Bulgargaz. Zadruhé podle tehdy platné unijní právní úpravy mohla společnost Transgaz nabídnout takovou nevyužitou kapacitu třetím osobám pouze jako kapacitu na následující den, která je přerušitelná. Z tohoto důvodu společnost Bulgargaz rovněž kontrolovala přístup třetích osob na primární trh služeb souvisejících s kapacitou rumunského plynovodu 1. Z toho vyplývá, že Komise právem určila společnost Bulgargaz jako dodavatele v rámci rumunského plynovodu 1, tedy jediný podnik, který mohl třetím osobám poskytnout přístup k tomuto plynovodu. Tribunál rovněž uvedl, že i když společnost Transgaz ještě nesplnila své povinnosti ve smyslu unijního práva tím, že by přijala opatření nezbytná k umožnění a usnadnění obchodu s kapacitou na sekundárním trhu, společnost Bulgargaz ve skutečnosti od 1. ledna 2013 poskytovala společnosti Overgas přístup k rumunskému plynovodu 1. Z toho vyplývá, že nesplnění povinnosti společností Transgaz ve skutečnosti nebránilo tomu, aby společnost Bulgargaz mohla nabízet kapacity na uvedeném trhu. S ohledem na skutečnost, že během období protiprávního jednání kontrolovala společnost Bulgargaz přístup třetích osob k rumunskému plynovodu 1 a že společnost Transgaz nemohla být identifikována jako skutečný alternativní zdroj dodávek pro třetí osoby, které si přály přístup k uvedenému plynovodu, tak měla společnost Bulgargaz dominantní postavení na trhu služeb souvisejících s kapacitou rumunského plynovodu 1.
Zadruhé Tribunál uvedl, že se Komisi nepodařilo prokázat zneužití dominantního postavení ze strany skupiny BEH, pokud jde o dodávky plynu do Bulharska. V tomto ohledu dospěl k závěru, že skutečnosti uvedené Komisí ohledně přístupu k rumunskému plynovodu 1 jsou nedostatečné k prokázání existence všech tvrzených omezení přístupu a v rozsahu, v němž byla tato omezení prokázána, jejich zneužívající povahy.
Tribunál nejprve poznamenal, že Komise správně posoudila jednání společnosti Bulgargaz na trhu služeb souvisejících s kapacitou rumunského plynovodu 1 s ohledem na judikaturu Bronner. V tomto ohledu připomněl, že odmítnutí podniku v dominantním postavení poskytovat službu, ke které musí mít přístup třetí osoby, aby mohly vykonávat činnost na sousedním trhu, zejména na navazujícím trhu, představuje porušení článku 102 SFEU, pokud jsou splněny tři kumulativní podmínky, a sice odmítnutí služby může vyloučit veškerou hospodářskou soutěž ze strany žadatele o uvedenou službu na tomto trhu, uvedené odmítnutí nemůže být objektivně odůvodněno a dotčená služba je nezbytná pro výkon činnosti žadatele v tom smyslu, že neexistuje žádná skutečná nebo potenciální náhrada této služby.
V projednávané věci přitom rumunský plynovod 1 představoval „základní infrastrukturu“, jelikož se jednalo o jedinou schůdnou cestu pro přepravu ruského plynu do Bulharska během období protiprávního jednání. V tomto ohledu mohla mít Komise platně za to, že pro účely použití uvedených zásad vytyčených judikaturou není důležité, že společnost Bulgargaz nebyla vlastníkem infrastruktury, nýbrž pouhým držitelem výlučného užívacího práva, jelikož toto právo se projevilo situací kontroly nad uvedenou infrastrukturou, která jí umožňuje podmínit přístup třetích osob k plynovodu její souhlasem.
Dále Tribunál dospěl k závěru, že vyhrazení celé kapacity v rámci rumunského plynovodu 1 na základě smlouvy z roku 2005 nemá důkazní hodnotu, kterou jí Komise přiznala, jelikož toto vyhrazení není dostatečnou indicií k prokázání údajného zneužití na trhu se službami souvisejícími s kapacitou uvedeného plynovodu. Smluvní výlučnost přiznaná společnosti Bulgargaz dohodou z roku 2005, i kdyby tato společnost využívala pouze část kapacity rumunského plynovodu 1, totiž nemůže představovat zneužití dominantního postavení společností Bulgargaz, pokud Komise neprokázala, že jednání žalobkyně jí ve skutečnosti umožnilo vyloučit soutěžitele z bulharských trhů s dodávkami plynu, zejména ve smyslu rozsudku Bronner a pozdější judikatury(4) týkající se odmítnutí přístupu k „základní infrastruktuře“.
V projednávané věci přitom ze skutečností uvedených Komisí vyplývá, že výlučnost přiznaná společnosti Bulgargaz jí od roku 2013 nebránila v tom, aby vyhověla žádosti předložené společností Overgas tím, že jí poskytla přístup k nevyužité kapacitě v rámci rumunského plynovodu 1. Tribunál dále poznamenal, že Komise rovněž právně dostačujícím způsobem neprokázala, že společnost Bulgargaz zneužívajícím způsobem bránila žádosti jiných třetích osob o přístup.
Konečně Tribunál nepotvrdil důkazní hodnotu, kterou Komise přiznala jednání společnosti Bulgargaz v rámci mezivládních diskusí mezi Bulharskou republikou a Rumunskem týkajících se opětovného sjednání dohody z roku 2005. Podle něj tyto diskuse nemohou představovat důkaz o odmítnutí poskytnout přístup k rumunskému plynovodu 1. Výzva tohoto opětovného sjednání dohody, zejména nutnost poskytnout společnosti Bulgargaz minimální zaručenou kapacitu, se totiž neomezovala pouze na zájmy společnosti Bulgargaz, ale vyžadovala zapojení bulharských orgánů s ohledem na závislost Bulharska na rumunském plynovodu 1 pro bezpečnost dodávek plynu na bulharském trhu. Rumunsko mělo navíc jasný zájem na opětovném sjednání dohody z roku 2005 s ohledem na řízení o nesplnění povinnosti, které proti němu zahájila Komise v roce 2009. Tribunál navíc dospěl k závěru, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala, že doba trvání jednání byla přičitatelná žalobkyním.
Zatřetí Tribunál konstatoval, že Komise ani právně dostačujícím způsobem neprokázala, že skupina BEH před červnem 2012 odpírala přístup k přepravní soustavě, jakož i zásobníku plynu v Chiren. Naproti tomu Tribunál ve vztahu k tomuto odepření uvedl, že skutečnosti obsažené ve spise umožňují prokázat, že jednání společnosti Bulgartransgaz mohlo v období od června 2012 do září 2014 omezit hospodářskou soutěž na bulharských trzích s dodávkami plynu. Avšak vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí dospělo k závěru, že se žalobkyně dopustily jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 102 SFEU tím, že odepřely třetím osobám přístup ke třem infrastrukturám, a zdůraznilo provázanost, doplňkovost a vzájemné posilování všech vytýkaných jednání, měl Tribunál za to, že z výroku napadeného rozhodnutí nelze vyvodit, že je založeno na několika důvodech týkajících se odlišných zneužívajících jednání, z nichž by každé samo o sobě postačovalo k jeho odůvodnění.
Za těchto podmínek nemůže jediný důvod vycházející z jednání společnosti Bulgartransgaz ve vztahu k zásobníku plynu v Chiren po červnu 2012 představovat, aniž by došlo k tomu, že Tribunál nahradí svým posouzením posouzení skutkového stavu Komisí, základní, či dokonce dostatečné odůvodnění, které by samo o sobě mohlo založit výrok uvedeného rozhodnutí.
V důsledku toho Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala protiprávní jednání představující zneužití dominantního postavení, které je žalobkyním přičítáno napadeným rozhodnutím.
Pokud jde o průběh řízení, Tribunál konstatoval, že se Komise dopustila procesních vad, které mohly vést k porušení práva na obhajobu skupiny BEH jednak tím, že nezaložila do spisu nebo nepatřičně vložila do spisu dokumenty týkající se některých schůzek, které měla se společností Overgas, a jednak tím, že k nim poskytla nedostatečný přístup.
Pokud jde konkrétně o schůzky, které se konaly po přijetí oznámení námitek v letech 2015 a 2016, Tribunál uvedl, že jejich cílem bylo shromáždit informace týkající se předmětu šetření, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, a Komisi nepřísluší vyloučit skutečnost ze spisu tím, že uplatní svou posuzovací pravomoc, pokud jde o potenciální povahu tohoto dokumentu jako dokumentu v neprospěch nebo ve prospěch. V důsledku toho byla Komise v souladu s článkem 19 nařízení č. 1/2003(5) ve spojení s článkem 3 nařízení č. 773/2004(6)povinna řádně zaznamenat prohlášení učiněná během těchto schůzek a založit do spisu související dokumenty a informovat o nich žalobkyně, přičemž neexistence jakéhokoliv záznamu brání Tribunálu ověřit, zda Komise jednala v souladu s ustanoveními nařízení č. 1/2003 a zda byla plně dodržena práva podniků a fyzických osob, kterých se týkalo šetření.
Pokud jde o schůzky, které se konaly před přijetím oznámení námitek v letech 2010 až 2013, Komise založila do spisu pouze stručné poznámky z těchto schůzek, zatímco podrobné zápisy zůstaly důvěrné. V tomto ohledu Tribunál uvádí, že tyto stručné poznámky jsou zjevně nedostatečné k tomu, aby odrážely obsah diskusí, ke kterým skutečně došlo mezi Komisí a společností Overgas, a zejména povahu informací poskytnutých touto společností o projednávaných tématech. Žádná skutečnost vyplývající ze znění čl. 19 odst. 1 nařízení č. 1/2003 nebo z cíle, který sleduje, přitom neumožňuje vyvodit, že normotvůrce zamýšlel zavést rozlišení mezi jednak „stručnými poznámkami“, které jsou vypracovány pro účely přístupu ke spisu, a jednak „podrobnými zápisy“, které mají zůstat důvěrné. Takový výklad by znamenal zbavit veškerého užitečného účinku právo na přístup ke spisu i zásadu rovnosti zbraní.
Pokud jde o přístup k dokumentům poskytnutým v datové místnosti, Tribunál uvedl, že Komise povolila externím zástupcům žalobkyň sdělit svým klientům pouze nedůvěrné znění jejich zprávy z datové místnosti a toto znění neobsahovalo žádnou doplňující skutečnost s ohledem na stručné poznámky, ke kterým žalobkyně měly přístup již v průběhu správního řízení. Provedení škrtů ve zprávě z datové místnosti do té míry, že ji činí prakticky rovnocennou stručným poznámkám, přitom podle Tribunálu může ohrozit samotný cíl postupu s využitím datové místnosti, a sice chránit důvěrné informace a zároveň umožnit přístup k důkazům, které účastník řízení potřebuje na podporu svého stanoviska. Je tomu tak tím spíše, že postup s využitím datové místnosti tak, jak probíhal v projednávaném případě, mohl ovlivnit právo žalobkyň na obhajobu, které je mohly vykonávat pouze nepřímo prostřednictvím svých externích zástupců.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně rovněž prokázaly, že pokud by nedošlo k pochybením, kterých se Komise dopustila tím, že jim odepřela dostatečný přístup ke spisu, měly by přístup ke skutečnostem, které by jim mohly umožnit lépe zajistit jejich obhajobu v průběhu správního řízení, dospěl Tribunál k závěru, že došlo k porušení práva žalobkyň na obhajobu.
S ohledem na výše uvedené úvahy Tribunál zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu.