Language of document : ECLI:EU:T:2023:675

Věc T688/21

BNP Paribas Public Sector SA

v.

Jednotný výbor pro řešení krizí

 Rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 25. října 2023

„Rozhodčí doložka – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) – Smlouvy týkající se neodvolatelného platebního příslibu a finančního zajištění – Zamítnutí žádosti o vrácení zajištění souvisejících s příspěvky předem poskytnutými ve formě neodvolatelných platebních příslibů – Instituce, které bylo odňato povolení – Článek 7 odst. 3 prováděcího nařízení (EU) 2015/81 – Mimosmluvní odpovědnost – Bezdůvodné obohacení“

1.      Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Roční a nevratná povaha

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 69 odst. 1 a čl. 70 odst. 1 a 4)

(viz body 28–30)

2.      Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí – Příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí – Instituce, které začaly podléhat dohledu nebo změnily status – Pojem „změna statusu“ instituce – Odnětí povolení úvěrové instituci – Zahrnutí – Absence dopadu na povinnost přispívat

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014; nařízení Komise č. 2015/63, čl. 12 odst. 2)

(viz bod 31)

3.      Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Platba příspěvků ve formě neodvolatelných platebních příslibů krytých zajištěním – Odnětí povolení úvěrové instituci – Vynětí této instituce z působnosti jednotného mechanismu k řešení krizí – Vrácení zajištění souvisejících s uvedenými příspěvky – Podmínka – Vrácení zajištění v hotovosti, která kryjí neodvolatelné platební přísliby, pouze po zaplacení částky příspěvků souvisejících s tímto finančním zajištěním

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 806/2014, čl. 70 odst. 3; nařízení Rady č. 2015/81, článek 7)

(viz body 32–51)

4.      Právo Evropské unie – Zásady – Unijní zásada zákazu bezdůvodného obohacení – Procesní prostředek – Žaloba na náhradu škody – Podmínka – Žaloba na náhradu škody, která se zakládá na bezdůvodném obohacení odůvodněném smluvními povinnostmi – Nepřípustnost

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

(viz body 72–77)

Shrnutí

Žalobkyně, společnost BNP Paribas Public Sector SA, byla francouzskou povolenou úvěrovou institucí do 24. března 2021, kdy jí Evropská centrální banka (ECB) odebrala povolení k činnosti úvěrové instituce. Pro příspěvková období 2016 až 2021 poskytovala alespoň část svých příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) prostřednictvím neodvolatelného platebního příslibu. Za tímto účelem uzavřela s Jednotným výborem pro řešení krizí (SRB) pro každé z těchto období neodvolatelné platební přísliby (dále jen „NPP 2016–2021“). Dne 1. dubna 2021 informovala žalobkyně SRB, že jí ECB na její žádost odebrala povolení, a požádala ji o informace za účelem vrácení finančních zajištění spojených s uzavřenými neodvolatelnými platebními přísliby.

Dne 29. července 2021 žalobkyně SRB oznámila, že NPP 2015 a NPP 2016–2021 vypovídá. SRB dopisem ze dne 13. srpna 2021 žalobkyni sdělil, že jí vrátí zajištění kryjící NPP 2016–2021 poté, co obdrží hotovost odpovídající částce přidělené na základě těchto příslibů. SRB mimo jiné uvedl, že s ohledem na čl. 70 odst. 4 nařízení č. 806/2014(1), podle kterého se řádně obdržené příspěvky subjektům nevracejí, a s ohledem na čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81(2), podle kterého použití neodvolatelných platebních příslibů nijak neovlivní finanční kapacitu a likviditu SRF, může ke zrušení NPP 2016–2021 a následnému vrácení zajištění kryjících tyto závazky dojít až po vyplacení částky v hotovosti, která se rovná výši dotčeného neodvolatelného platebního příslibu. SRB poté vyzval žalobkyni, aby mu převedla částku v určité výši. Dne 25. října 2021 žalobkyně informovala SRB, že vzhledem k tomu, že podle jejího chápání použitelného právního rámce nebylo třeba převést na SRB hotovost odpovídající částkám přiděleným na základě NPP 2016–2021 k tomu, aby jí byla zajištění vrácena, uvedený převod neprovede.

Svou žalobou podanou na základě článku 272 SFEU(3) a čl. 340 prvního pododstavce SFEU se žalobkyně domáhá zejména toho, aby Tribunál určil, že stanovisko SRB vyjádřené v dopise ze dne 13. srpna 2021 je v rozporu s ustanoveními NPP 2016–2021, a nařídil SRB, aby jí vrátil částky odpovídající zajištěním v hotovosti souvisejícím s těmito přísliby, které si ponechal v rozporu se svými smluvními povinnostmi.

Tribunál žalobu podanou žalobkyní svým rozsudkem zamítl. Jednak potvrdil, že okolnost, že subjekt přestane vykonávat svou činnost úvěrové instituce během příspěvkového období z důvodu odnětí jeho povolení, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit příspěvek předem dlužný za uvedené příspěvkové období v plné výši, a jednak upřesnil, že povinnost zaplatit tento příspěvek v plné výši se neomezuje pouze na část okamžitě provedené platby, ale zahrnuje rovněž část poskytnutou prostřednictvím neodvolatelného platebního příslibu.

Závěry Tribunálu

Zaprvé Tribunál zdůraznil, že z čl. 70 odst. 1 nařízení č. 806/2014 vyplývá, že pro každý příspěvkový rok jsou úvěrové instituce usazené v zúčastněném členském státě povinny zaplatit řádný příspěvek do SRF. Tento roční výběr příspěvků předem od úvěrových institucí byl zaveden s cílem zajistit, aby do konce počátečního období dosáhly dostupné finanční prostředky SRF cílové úrovně(4). S ohledem na tento cíl unijní normotvůrce v čl. 70 odst. 4 nařízení č. 806/2014 upřesnil, že „řádně obdržené“ příspěvky předem se nevracejí. Touto formulací stanovil pravidlo, na které se nevztahuje výjimka. Z tohoto důvodu se tu nenachází jediná zmínka o tom, že je možné následně upravit příspěvky předem(5). Z toho vyplývá, že změna postavení instituce během příspěvkového období nemá vliv na výši příspěvku, který má být zaplacen v daném roce. V tomto ohledu již unijní soud rozhodl, že okolnost, že subjekt přestane vykonávat činnost úvěrové instituce během příspěvkového období z důvodu odnětí povolení, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit v plné výši příspěvek předem, jenž je splatný za uvedené příspěvkové období(6).

Zadruhé Tribunál uvedl, že ke splnění povinnosti přispívat do SRF mají úvěrové instituce v souladu s čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014 možnost buď okamžitě vyplatit svůj příspěvek, nebo uzavřít neodvolatelný platební příslib.

Zatřetí a nakonec připomněl, že článek 7 prováděcího nařízení 2015/81 stanoví určitá pravidla použitelná na neodvolatelné platební přísliby, které vykazují tu zvláštnost, že jsou smlouvami uzavřenými na dobu neurčitou, které institucím umožňují odložit platbu jejich příspěvku.

V tomto rámci Tribunál s ohledem na obecný význam slova „neodvolatelný“ uvedl, že neodvolatelný platební příslib znamená povinnost, kterou nelze zpochybnit, zaplatit částku, na kterou je tento příslib uzavřen. Kromě toho konstatoval, že i když čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 výslovně neuvádí, že instituce musí nejprve zaplatit svůj příspěvek, aby jim bylo následně vráceno jejich zajištění, nařízení č. 806/2014 vyžaduje, aby tyto instituce během počátečního období vyplácely do SRF roční příspěvek, aby na konci uvedeného období dosáhly cílové úrovně. Z toho vyplývá, že pokud by zajištění kryjící neodvolatelný platební příslib bylo vráceno bez předchozího získání příspěvku, pro který byl tento příslib uzavřen, nejenže by dotyčná instituce nesplnila povinnost zaplatit celý příspěvek splatný za období, v němž spadala pod nařízení č. 806/2014, ale příspěvek předem ve formě neodvolatelného platebního příslibu by nedosáhl cíle vybavit SRF finančními prostředky, které odpovídají úrovni stanovené unijním normotvůrcem.

Jak upřesnil unijní soud(7), okolnost, že subjekt přestane vykonávat činnost úvěrové instituce během příspěvkového období z důvodu odnětí povolení, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit v plné výši příspěvek předem, jenž je splatný za uvedené příspěvkové období. Tribunál měl za to, že pro posouzení dosahu povinnosti zaplatit tento příspěvek v plné výši není namístě omezit se pouze na část bezprostředně provedené platby, aniž je zohledněna další část poskytnutá prostřednictvím neodvolatelného platebního příslibu. Článek 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81 totiž výslovně stanoví, že použitím neodvolatelných platebních příslibů nesmí být nijak ovlivněna finanční kapacita ani likvidita SRF. Zrušení neodvolatelného platebního příslibu v důsledku toho, že instituce přestala spadat do působnosti nařízení č. 806/2014, a vrácení odpovídajícího zajištění, stanovené v čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81, tedy nemůže nastat na úkor SRF. Kdyby tomu tak nebylo, narušovalo by posledně uvedené ustanovení cíl sledovaný každoročním vybíráním příspěvků předem. Článek 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81 se použije na zacházení s neodvolatelnými platebními přísliby instituce, která nespadá do působnosti nařízení č. 806/2014, a tudíž čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 musí být vykládán ve světle tohoto ustanovení. Tribunál se proto domníval, že zrušení neodvolatelného platebního příslibu stanoveného v tomto posledně uvedeném ustanovení má za cíl ukončit tento příslib, aby nepokračoval poté, co přispívající instituce přestane spadat do působnosti nařízení č. 806/2014. Cílem tohoto ustanovení tedy není umožnit institucím, které nespadají do působnosti tohoto nařízení, vyhnout se povinnosti platit splatný příspěvek v plné výši, ale jeho cílem je zajistit, aby měl SRB v případě řešení krize co nejrychleji k dispozici finanční prostředky SRF, tedy zachovat finanční kapacitu a likviditu SRF.

Kromě toho okolnost, že vystoupení instituce sníží celkovou výši krytých vkladů, a tedy cílovou úroveň, i kdyby byla prokázána, nezbavuje uvedenou instituci povinnosti platit celý příspěvek předem splatný za příspěvkové období. V tomto ohledu Tribunál uvedl, že za období let 2016 až 2021 spadala žalobkyně do působnosti nařízení č. 806/2014, a byla tedy povinna platit příspěvek do SRF, a že pro každý z těchto let SRB vypočetl svůj individuální příspěvek zejména na základě odhadu cílové úrovně, který provedl v dotčeném roce, jíž mělo být dosaženo na konci počátečního období. Skutečnost, že se cílová úroveň může poté, co žalobkyně přestane spadat do působnosti nařízení č. 806/2014, změnit, proto nemůže mít žádný vliv na výpočet, a tedy na výši příspěvků splatných za období před jejím vystoupením ze systému. Z toho důvodu skutečnost, že by vystoupení žalobkyně z působnosti nařízení č. 806/2014 mohlo ovlivnit cílovou úroveň, i pokud by byla prokázána, nemůže odůvodnit změnu výše příspěvků, které žalobkyně dlužila za roky 2016 až 2021. Tato skutečnost nemůže odůvodnit ani vrácení zajištění, která kryjí NPP 2016–2021, bez předchozího zaplacení příspěvků, na které byly tyto přísliby uzavřeny.

Navíc Tribunál připomněl, že již bylo rozhodnuto, že vystoupení instituce z působnosti nařízení č. 806/2014 jí nezakládá nárok na nový výpočet příspěvku předem, neboť pokud by SRB musel zohlednit vývoj právní a finanční situace úvěrových institucí v průběhu dotčeného příspěvkového období, mohl by jen stěží spolehlivě a stabilně vypočítat příspěvky, které má každá z nich zaplatit, a sledovat cíl, jímž je dosažení, do konce počátečního období, nejméně 1 % hodnoty krytých vkladů všech institucí povolených na území členského státu(8). Z toho vyplývá, že zrušení neodvolatelného platebního příslibu a vrácení zajištění podle čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 nemůže znamenat, že část příspěvku předem, pro kterou byl uzavřen neodvolatelný platební příslib, nemusí být poskytnuta, pokud přispívající instituce přestane spadat do působnosti nařízení č. 806/2014. Tato instituce je nadále povinna zaplatit v plné výši individuální příspěvek, který SRB pravidelně vypočítával za dotčené období, a není oprávněna zaplatit z něj pouze část.

V důsledku toho měl Tribunál za to, že stanovisko SRB vyjádřené v dopise ze dne 13. srpna 2021, podle něhož může vrátit zajištění v hotovosti kryjící NPP 2016–2021 až po zaplacení částky příspěvku, na který byly tyto nástroje použity, není v rozporu s čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 ani s ustanovením 12.5 NPP 2016–2021, které odkazuje na toto ustanovení.


1      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).


2      Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014, kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 15, s. 1).


3      Tribunál má pravomoc rozhodnout o návrhu žalobkyně podaném podle článku 272 SFEU na základě rozhodčích doložek obsažených v ustanovení 13.2 každého NPP 2016–2021, které přiznávají Tribunálu pravomoc rozhodovat o jakémkoli sporu týkajícím se legality, platnosti, výkladu nebo plnění těchto dohod.


4      V souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014.


5      Rozsudek ze dne 29. září 2022, ABLV Bank v. SRB (C‑202/21 P, EU:C:2022:734, bod 56).


6      Rozsudek ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB (T‑758/18, EU:T:2021:28, bod 85).


7      Rozsudek ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB (T‑758/18, EU:T:2021:28, bod 85).


8      Rozsudek ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB (T‑758/18, EU:T:2021:28, body 75 a 76).