ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
13. prosince 2007 (*)
„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Místo vedoucího správy – Třetí země – Negativní posudek lékařské služby“
Ve věci F‑95/05,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,
N, smluvním zaměstnancem Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), původně zastoupeným K. H. Hagenaarem, advokátem, poté J. van Drooghenbroeckem a T. Demaseurem, advokáty, a konečně I. Kletzlen, advokátkou,
žalobce,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené J. Currallem a K. Herrmann, jako zmocněnci,
žalované,
SOUD (druhý senát),
ve složení S. Van Raepenbusch, předseda, I. Boruta a H. Kanninen (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Boni, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 28. června 2007,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou doručenou kanceláři Soudu prvního stupně Evropských společenství faxem dne 5. října 2005 (prvopis podán dne 11. října 2005) žalobce v podstatě navrhuje jednak zrušení rozhodnutí ředitele ředitelství K „Zahraniční služba“ generálního ředitelství (GŘ) „Vnější vztahy“ Komise Evropských společenství ze dne 15. dubna 2005, kterým mu bylo oznámeno, že nebude přijat jako vedoucí správy delegace Komise v Guineji, a jednak to, aby byla Komisi uložena povinnost nahradit mu majetkovou a nemajetkovou újmu, která mu údajně vznikla.
Právní rámec
2 Článek 12 odst. 2 písm. d) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen „PŘOZ“) stanoví:
„Dočasný zaměstnanec může být přijat pouze za předpokladu, že:
[…]
d) je zdravotně způsobilý pro výkon své funkce a
[…]“
3 Článek 13 první pododstavec PŘOZ stanoví, že „[p]řed přijetím se dočasný zaměstnanec podrobí lékařskému vyšetření jedním z lékařů orgánu, aby se orgán ujistil, že zaměstnanec splňuje požadavky čl. 12 odst. 2 písm. d)“.
4 Článek 13 druhý pododstavec PŘOZ upřesňuje, že „[o]bdobně se použije článek 33 služebního řádu [úředníků Evropských společenství]“.
5 Článek 33 druhý pododstavec služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) stanoví, že „[j]e-li lékařský posudek na základě vyšetření podle odstavce 1 negativní, může kandidát do 20 dnů ode dne, kdy mu byl posudek oznámen, požadovat jeho přezkoumání lékařskou komisí složenou ze tří lékařů vybraných orgánem oprávněným ke jmenování z řad lékařů pověřených orgánem[; l]ékařská komise vyslechne pověřeného lékaře odpovědného za původní negativní posudek[; k]andidát může lékařskému výboru předložit posudek lékaře, kterého si sám zvolí[; p]okud přezkoumání lékařskou komisí závěry vyšetření uvedeného v prvním pododstavci potvrdí, zaplatí kandidát 50 % poplatků a vedlejších nákladů“.
Skutkový základ sporu
6 Žalobce pracoval v útvaru Komise jako pomocný zaměstnanec od června 1993 do května 1994 a poté jako dočasný zaměstnanec podle čl. 2 písm. b) PŘOZ od 1. července 2002 do 31. července 2004. V průběhu tohoto posledně uvedeného období byl žalobce nejprve přidělen ke GŘ „Finanční kontrola“ a poté od 1. března 2003 ke GŘ „Justice a vnitřní věci“.
7 V době od 27. října 2003 do 31. března 2004 čerpal žalobce volno z důvodu nemoci. Dne 16. března 2004 byl přidělen k Úřadu pro správu a vypořádávání individuálních nároků (PMO), kde pracoval jako dočasný zaměstnanec až do 31. července 2004 a od 1. srpna 2004 pak jako smluvní zaměstnanec.
8 Dne 7. července 2004 podal žalobce žádost o pracovní místo vedoucího správy delegace Komise v Kongu, a to v návaznosti na zveřejnění oznámení o volném pracovním místě COM/2004/2982/F.
9 Dne 5. ledna 2005 oznámilo GŘ „Vnější vztahy“ žalobci, že úspěšně absolvoval výběrovou etapu, a požádalo jej, zda by souhlasil s přidělením do jiné delegace než v Kongu. Pro případ, že by odpověděl kladně, byl žalobce požádán o vyhotovení seznamu čtyř delegací v pořadí přednosti.
10 E-mailem ze dne 7. ledna 2005 žalobce sdělil GŘ „Vnější vztahy“, že potvrzuje svůj zájem o přidělení do Konga a vyjádřil stejný zájem o delegaci v Guineji.
11 V oznámení o volném pracovním místě COM/2004/3510/F týkajícím se místa vedoucího správy delegace v Guineji se konkrétně uvádělo, že „[j]menování úředníka […] podléhá předchozímu kladnému posudku [l]ékařské [s]lužby […]“.
12 Dne 15. února 2005 se žalobce dostavil ke zdravotní prohlídce, kterou ukládalo oznámení o volném pracovním místě COM/2004/3510/F.
13 GŘ „Vnější vztahy“ zaslalo dne 17. února 2005 GŘ „Personál a administrativa“ sdělení, aby orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) co nejrychleji na místo vedoucích správy delegací přijal jako dočasné zaměstnance podle čl. 2 písm. b) PŘOZ osoby uvedené na seznamu, který obsahoval i jméno žalobce.
14 Dne 28. února 2005 obdržel žalobce výsledky lékařských vyšetření provedených za účelem jeho jmenování do delegace.
15 Dne 1. března 2005 informoval doktor A, pověřený lékař Komise, žalobce o svých výhradách k jeho odjezdu do Afriky. Podle Komise tehdy doktor A žalobce vyzval, aby kontaktoval doktora B, psychiatra zapsaného na seznamu nezávislých zdravotních znalců Komise, za účelem vypracování externího posudku.
16 Dne 2. března 2005 se konal pohovor žalobce s doktorem B, jehož posudek byl doktorovi A doručen dne 7. března 2005. Ve svých závěrech doktor B v souvislosti s výkonem odpovědné funkce v Africe vyjádřil výhrady k psychickému zdraví žalobce.
17 E-mailem ze dne 3. března 2005 oznámilo GŘ „Vnější vztahy“ žalobci, že čeká na souhlas lékařské služby, aby mohlo pokračovat v jeho přijímacím řízení na místo vedoucího správy delegace.
18 Dne 9. března 2005 se konal další pohovor žalobce s doktorem A, který mu zopakoval své výhrady k jeho odjezdu do Guineje na základě posudku doktora B.
19 Sdělením ze dne 17. března 2005 doktor A sdělil GŘ „Vnější vztahy“, že žalobce není zdravotně způsobilý pro výkon funkce vedoucího správy v rámci delegace v Guineji.
20 Dne 22. března 2005 doktor A sdělil žalobci faxem na jeho vlastní žádost jména a adresy tří znalců v oboru psychiatrie zapsaných na seznamu zdravotních znalců Komise. Žalobce se na žádného z těchto tří lékařů neobrátil.
21 Dne 4. dubna 2005 předložil žalobce doktorovi A znalecké posudky čtyř psychiatrů, na něž se obrátil z vlastní iniciativy. Jednalo se o osvědčení ze dne 10. března 2005 od doktora C, o posudek ze dne 31. března 2005 od doktora D a o znalecký posudek z oboru lékařské psychologie ze dne 4. dubna 2005, podepsaný společně doktory E a F.
22 Sdělením ze dne 15. dubna 2005 sdělil ředitel ředitelství K „Zahraniční služba“ GŘ „Vnější vztahy“ žalobci, že „s ohledem na negativní výsledek oznámený dne 17. března 2005 [l]ékařskou [s]lužbou nemůže žádost zaslaná GŘ [,Personál a administrativa‘] dne 17. [února 2005] pro účely [jeho] přijetí na předmětné místo vést k nabídce smlouvy s dočasným zaměstnancem [podle čl. 2 písm. b) PŘOZ] a […] [jeho] nástup do funkce v Guineji […] se tedy nemůže uskutečnit“ (dále jen „napadené rozhodnutí“).
23 Dne 18. dubna 2005 zaslal doktor E doktorovi A dopis, v němž odkázal na posudek doktora B a na posudek podepsaný mimo jiné doktorem F. Doktor E ve svém dopise konstatoval, že doktor B „klade důraz na zásadu obezřetnosti na základě anamnézy a osobnostních rysů“, zatímco doktor F a on sám „ve vyšetření z oboru lékařské psychologie ani v psychometrických hodnoceních [neshledali] mentální chorobu, která by bránila v nástupu na pracovní místo, o něž [žalobce] žádá“.
24 Ve sdělení ze dne 19. dubna 2005 zaslaném řediteli ředitelství K „Zahraniční služba“ GŘ „Vnější vztahy“ žalobce uvedl:
„[…] na rozdíl od sdělení pověřeného lékaře […] ze dne 17. března vám mohu potvrdit, že lékařské výsledky zjištěné lékařskou službou, jejichž kopii jsem obdržel, jsou pozitivní, a znamenají tedy ,ANO‘, pokud jde o zdravotní způsobilost.
[Článek] 33 služebního řádu stanoví: ,Před jmenováním se úspěšný kandidát podrobí lékařskému vyšetření jedním z lékařů orgánu, aby tak orgán splnil požadavky čl. 28 písm. e)‘ – [čl.] 28 písm. e) stanoví: ,Úředník může být jmenován pouze za podmínky, že jeho zdravotní stav umožňuje vykonávání služebních povinností‘. Udivuje mě tedy zpráva doktora [A] ze dne 17. března 2005 o mé ,zdravotní způsobilosti‘, jak se uvádí ve vašem dopise. Kopii výsledků provedených testů vám v případě vašeho zájmu dodám.“
25 Žalobce zaslal řediteli ředitelství C „Sociální politika, personál Lucembursko, zdraví, hygiena“ GŘ „Personál a administrativa“ sdělení ze dne 20. dubna 2005, které je v podstatě totožné s výše uvedeným sdělením ze dne 19. dubna 2005.
26 Sdělením ze dne 26. dubna 2005, sepsaným na žádost ředitele ředitelství C „Sociální politika, personál Lucembursko, zdraví, hygiena“ GŘ „Personál a administrativa“, odpověděl vedoucí odboru lékařské služby uvedeného ředitelství na sdělení žalobce ze dne 20. dubna 2005. Sdělení obsahuje vysvětlení, že „každý kandidát na přidělení do delegace se napřed podrobí zdravotní prohlídce[; v] tomto rámci a nikoli v rámci [článku] 33 [s]lužebního řádu [p]ověřený lékař vydal [žalobci] […] negativní posudek, pokud jde o případné přidělení do Guineje […][; t]ento posudek je určen [orgánu oprávněnému ke jmenování] [GŘ ,Vnější vztahy‘], který přijme konečné rozhodnutí, přičemž posudek je pouze jedním z hledisek, k nimž přitom musí přihlédnout“.
27 Dne 19. května 2005 podal žalobce proti napadenému rozhodnutí stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
28 Rozhodnutím ze dne 5. července 2005 orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) stížnost zamítl.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
29 Projednávaná žaloba byla původně zaregistrována v kanceláři Soudu prvního stupně pod číslem T‑377/05.
30 Usnesením ze dne 15. prosince 2005 postoupil Soud prvního stupně na základě čl. 3 odst. 3 rozhodnutí Rady 2004/752/ES, Euratom ze dne 2. listopadu 2004 o zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (Úř. věst. L 333, s. 7) projednávanou věc Soudu pro veřejnou službu Evropské unie. Žaloba byla zaregistrována v kanceláři tohoto Soudu pod číslem F‑95/05.
31 Usnesením ze dne 24. května 2007 rozhodl předseda druhého senátu Soudu, že žalobce má právo na poskytnutí právní pomoci.
32 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi povinnost nahradit mu vzniklou majetkovou a nemajetkovou újmu v předběžné výši 1 eura, a to prozatímně a s výhradou veškerých změn;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
33 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– rozhodl o nákladech řízení podle práva.
K návrhu na zrušení
K rozsahu žalobcem uplatněných žalobních důvodů
34 Na podporu svého návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí se žalobce ve své žalobě dovolává několika žalobních důvodů vycházejících zaprvé z nepříslušnosti ředitele ředitelství K „Zahraniční služba“ GŘ „Vnější vztahy“ k přijetí napadeného rozhodnutí, zadruhé ze zneužití pravomoci, jehož se měli dopustit doktor A, GŘ „Vnější vztahy“ a OOJ, a zatřetí z porušení povinnosti odůvodnit lékařský posudek, jehož se měl dopustit doktor A.
35 Podle Komise žalobce nejprve uplatnil žalobní důvod vycházející z nepříslušnosti ředitele ředitelství K „Zahraniční služba“ GŘ „Vnější vztahy“ k přijetí napadeného rozhodnutí. Druhý žalobní důvod vychází ze zneužití pravomoci, jehož se měl dopustit ředitel ředitelství K „Zahraniční služba“ GŘ „Vnější vztahy“ při přijetí uvedeného rozhodnutí. Konečně třetí žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, zneužití pravomoci a nedostatku odůvodnění lékařského posudku vydaného doktorem A.
36 Žalobce ve své replice upřesnil základ druhého a třetího žalobního důvodu, tak jak je prezentovala Komise. Jednak uvádí, že druhý žalobní důvod se zakládá na porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 25 druhém pododstavci služebního řádu, jakož i na porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Dále pak uvádí, že třetí žalobní důvod se zakládá na porušení povinnosti uvést odůvodnění, zásady ochrany legitimního očekávání a povinnosti řádné péče.
37 Ze spisů účastníků řízení vyplývá, že žalobce v podstatě uplatňuje tři hlavní žalobní důvody. Zaprvé poukazuje na nepříslušnost ředitele ředitelství K „Zahraniční služba“ GŘ „Vnější vztahy“ k přijetí napadeného rozhodnutí. Zadruhé žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo vadami z důvodu, že v řízení nebyly zohledněny zprávy a posudky lékařů, na něž se obrátil z vlastní iniciativy. Krom toho žalobce tvrdí, že v souladu s ustanoveními čl. 33 druhého pododstavce služebního řádu byl oprávněn požádat lékařskou komisi o vyjádření poté, co doktor A vydal negativní posudek. Zatřetí žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí a lékařský posudek vydaný doktorem A nesplňují požadavky vyplývající z povinnosti uvést odůvodnění. Argumentace žalobce navíc obsahuje skutečnosti, které mají prokazovat existenci zneužití pravomoci a zjevně nesprávného posouzení.
38 Tato prezentace žalobcem uplatněných žalobních důvodů vyplývá z přípravné zprávy k jednání doručené účastníkům řízení dne 24. května 2007. K uvedené zprávě se žalobce ani Komise nevyjádřili. Jako první je třeba zkoumat druhý žalobní důvod.
Ke druhému žalobnímu důvodu
Argumenty účastníků řízení
39 Zaprvé, doktor A, GŘ „Vnější vztahy“ a OOJ podle žalobce nepřihlédli k osvědčení doktora C, ke zprávě doktora D a dále k jasnému a pozitivnímu posudku doktorů E a F, stejně jako k dopisu ze dne 18. dubna 2005 sepsanému doktorem E.
40 Podle žalobce je tedy zjevné, že napadené rozhodnutí bylo vydáno za jiným účelem, než jaký byl deklarován. Tím, že správa uvedené lékařské podklady nezohlednila, jednala vůči žalobci zaujatě. Žádné ustanovení nevylučuje možnost přihlédnout k externím znaleckým posudkům.
41 Žalobce dodává, že posudky specialistů, na něž se obrátil, doktor A správě nepředložil. V tomto ohledu uvádí, že je zvlášť pozoruhodné, že tento praktický lékař poté, co se seznámil s velmi podrobnými posudky z psychiatrie a psychologie vypracovanými čtyřmi specialisty v daném oboru, setrval na své stručné diagnóze týkající se fyzického stavu. Žalobce má za to, že učinil správně, když se neobrátil na lékaře doporučené doktorem A.
42 Zadruhé žalobce tvrdí, že v souladu s ustanoveními čl. 33 druhého pododstavce služebního řádu byl poté, co doktor A vydal negativní posudek, oprávněn požádat lékařskou komisi o vyjádření. Žalobce však zdůrazňuje, že v návaznosti na své sdělení ze dne 20. dubna 2005 obdržel dopis od GŘ „Personál a administrativa“ ze dne 26. dubna 2005, v němž mu bylo oznámeno, že řízení podle článku 33 služebního řádu se na jeho případ nevztahuje. Komise jej tak uvedla v omyl o jeho možnosti využít tohoto řízení.
43 Komise uvádí, že v projednávané věci bylo napadené rozhodnutí přijato po doručení posudku lékařské služby ze dne 17. března 2005, jímž byla konstatována zdravotní nezpůsobilost žalobce pro výkon jeho služebních povinností v Guineji.
44 Komise zdůrazňuje, že oznámení o volném pracovním místě COM/2004/3510/F požadovalo předchozí kladný posudek lékařské služby. Každý kandidát na přidělení do delegace ve třetí zemi totiž podléhá lékařskému vyšetření, které provádí pověřený lékař Komise, aby se útvar, kde je zaměstnán, mohl přesvědčit, že má zdravotní způsobilost požadovanou pro plnění veškerých povinností, které by mu mohly vzniknout, s ohledem na povahu jeho služebních povinností a na podmínky v místě, kde mají být vykonávány.
45 V této souvislosti posudek o způsobilosti vydaný po lékařském vyšetření, jemuž se žalobce podrobil v červenci 2002 na základě článku 28 služebního řádu a článku 13 PŘOZ za účelem přijetí do zaměstnání jako dočasný zaměstnanec pro výkon služebních povinností v Bruselu, nemohl předvídat jeho způsobilost být přidělen na jiné místo o několik let později.
46 Specifické lékařské vyšetření bylo odůvodněné tím spíše, že zvláštnost služebních povinností vykonávaných v delegaci v třetí zemi vyplývá ze zvláštních ustanovení a výjimek přílohy X služebního řádu a že zdravotní, klimatické a bezpečnostní podmínky, jakož i stupeň izolace se mohou lišit od obvyklých podmínek ve Společenství do takové míry, že někdy odůvodňují poskytnutí vyrovnávacího příspěvku.
47 Požadavek na vydání lékařského posudku k rozhodnutí o takovém přidělení je proto zcela odůvodněn služebním zájmem. Tento posudek se nemůže omezovat na fyzický stav kandidáta, ale musí též brát ohled na jeho psychický stav, včetně vypracování prognózy budoucích poruch, které by v předvídatelné budoucnosti mohly narušit běžné plnění stanovených služebních povinností nebo které by mohly vyžadovat předčasnou repatriaci úředníka či zaměstnance.
48 Komise v tomto ohledu uvádí, že žalobce sdělení ze dne 28. února 2005, jehož prostřednictvím mu byly sděleny výsledky lékařských vyšetření provedených pro účely jeho přidělení do zahraniční delegace, neprávem kvalifikuje jako kladný posudek, tak jak je požadován v oznámení o volném pracovním místě COM/2004/3510/F. Tímto sdělením byly žalobci pouze oznámeny výsledky lékařských vyšetření s tím, že až na některé výjimky byly považovány za standardní. Z obsahu tohoto sdělení navíc vyplývá, že se nemůže jednat o lékařský posudek požadovaný uvedeným oznámením o volném pracovním místě. Ostatně ani pro samotného žalobce není toto sdělení předmětným lékařským posudkem, poněvadž žalobce ve své žalobě uvádí, že GŘ „Vnější vztahy“ jej dne 3. března 2005 uvědomilo o tom, že stále ještě čeká na souhlas lékařské služby.
49 Pokud jde o zprávy a posudky vypracované lékaři specialisty vybranými žalobcem, Komise se domnívá, že nemohou zavazovat GŘ „Vnější vztahy“ ani OOUPS, pokud jde o přijetí dotyčného do zaměstnání, jelikož nebyly vydány v rámci přezkumu lékařského posudku doktora A.
50 Komise nezpochybňuje, že zaměstnanec, jemuž bylo vydán negativní lékařský posudek, může mít k dispozici opravné prostředky v lékařské oblasti. Komise ostatně uvádí, že doktor A žalobci sdělil kontaktní údaje tří lékařů specialistů v oboru psychiatrie právě proto, aby mohl této možnosti využít a získat kontradiktorní posudek v rámci řízení o přidělení do delegace. Komise v tomto ohledu na jednání zdůraznila, že zákonodárce Společenství opomněl upravit řízení, jehož prostřednictvím by bylo možné napadnout lékařský posudek, pokud jde o jmenování v rámci zahraniční služby.
51 Využití doplňujícího posudku některého z nezávislých znalců, na které odkazoval doktor A, by bylo rozhodující k rozsouzení kontradiktorních posudků doktora B a doktorů E a F. Je tedy nepochopitelné, proč se žalobce na tyto znalce neobrátil, přestože sám požádal o poskytnutí jejich jmen.
52 Komise dodává, že vzhledem k tomu, že se žalobce neřídil postupem upraveným pro přidělení do delegace, neměl nárok na to, aby byly zohledněny posudky, které získal z vlastní iniciativy. Komise má za to, že úředník nebo zaměstnanec nemůže posudek lékaře, který má podle služebního řádu funkci vydat požadovaný posudek, nahradit posudkem lékařů, na které se obrátil z vlastní iniciativy. Jediný způsob, jak mohl žalobce posudek doktora A napadnout, bylo obrátit se na pověřené lékaře, na které tento doktor odkázal ve svém faxu ze dne 22. března 2005.
53 Podle Komise měl být kladný posudek lékařské služby stanovený v oznámení o volném pracovním místě COM/2004/3510/F vypracován za jiných okolností, než je vstupní lékařské vyšetření ve smyslu článku 33 služebního řádu a článku 13 PŘOZ. Tato ustanovení se tedy dle Komise na projednávaný případ nepoužijí. Krom toho žádný předpis neupravuje lékařský postup v případě přidělení do třetí země. Komise se proto řídila samostatným postupem zavedeným na základě oznámení o volném pracovním místě, stanoveným ve služebním zájmu.
54 Komise na jednání upřesnila, že při obsazování pracovního místa v rámci zahraniční služby se nepoužije ani postup upravený v článku 59 služebního řádu.
55 Komise dále zdůrazňuje, že i kdyby byl posudek doktora A pokládán za vstupní lékařský posudek podle článku 33 služebního řádu, bylo by třeba konstatovat, že žalobce nepožádal o přezkum posudku doktora A postupem upraveným v čl. 33 druhém pododstavci služebního řádu.
56 Z toho vyplývá, že neexistuje-li posudek protiřečící posudku doktora A v rámci postupu upraveného pro tento účel, pak v případě napadeného rozhodnutí nedošlo ke zneužití pravomoci z toho důvodu, že se zakládá pouze na posudku doktora A.
57 Pokud jde o zneužití pravomoci, jehož se údajně dopustil doktor A, Komise uvádí, že ten byl oprávněn vydat negativní posudek jednak s ohledem na svou znalost lékařského spisu žalobce a znaleckého posudku vydaného doktorem B, a jednak s ohledem na neexistenci protiřečícího posudku. Doktor A tedy pouze vyslovil svůj odborný názor. Žalobce navíc netvrdí ani nedokládá, že by doktor A jednal na základě jiného důvodu.
Závěry Soudu
58 Podle čl. 10 čtvrtého pododstavce PŘOZ se hlava VIIIA služebního řádu týkající se zvláštních ustanovení a výjimek pro úředníky vykonávající služební povinnosti ve třetích zemích použije obdobně na dočasné zaměstnance vykonávající službu ve třetí zemi. Článek 101a služebního řádu, který je jediným ustanovením této hlavy, stanoví, že „[a]niž jsou dotčena ostatní ustanovení služebního řádu, stanoví příloha X zvláštní ustanovení a výjimky pro úředníky vykonávající služební povinnosti ve třetích zemích“.
59 Je třeba uvést, že příloha X služebního řádu neobsahuje zvláštní ustanovení nebo výjimky, pokud jde o lékařské vyšetření při přijetí do zaměstnání.
60 Naproti tomu, podobně jak to stanoví čl. 33 první pododstavec služebního řádu pro úředníky, čl. 13 první pododstavec PŘOZ stanoví, že před přijetím se dočasný zaměstnanec podrobí lékařskému vyšetření jedním z lékařů orgánu, aby se orgán ujistil, že zaměstnanec splňuje požadavky čl. 12 odst. 2 písm. d) PŘOZ pro výkon svých služebních povinností.
61 Krom toho čl. 33 druhý pododstavec služebního řádu, který se v souladu s čl. 13 druhým pododstavcem PŘOZ použije obdobně na dočasné zaměstnance, upravuje interní řízení o odvolání proti posudku vydanému pověřeným lékařem orgánu.
62 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že při zřízení odvolací lékařské komise v čl. 33 druhém pododstavci služebního řádu bylo cílem zákonodárce zajistit pro kandidáty dodatečnou záruku, a zlepšit tak ochranu jejich práv (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. dubna 1994, A v. Komise, T‑10/93, Recueil FP, s. I‑A‑119 a II‑387, bod 23).
63 Zaprvé lékařská komise složená ze tří lékařů, mezi nimiž chybí lékař, který vydal původní posudek o nezpůsobilosti, kteří jsou vybráni z řad lékařů pověřených orgány a nikoli pouze z řad lékařů pověřených dotyčným orgánem, totiž pro kandidáty představuje skutečnou dodatečnou záruku (výše uvedený rozsudek A v. Komise, bod 24). Zadruhé z čl. 33 druhého pododstavce služebního řádu vyplývá, že kandidát může lékařské komisi předložit posudek lékaře, kterého si sám zvolí. Kandidát krom toho může vždy žádat a domoci se toho, aby důvody posudku o nezpůsobilosti byly poskytnuty ošetřujícímu lékaři, kterého si sám zvolí. K poskytnutí těchto důvodů může dojít před svoláním lékařské komise (výše uvedený rozsudek A v. Komise, bod 25). Zatřetí z čl. 33 druhého pododstavce služebního řádu vyplývá, že lékařská komise musí vycházet z lékařského spisu vyhotoveného v rámci orgánu, z výslechu lékaře, který vydal posudek o nezpůsobilosti, a případně z posudku vydaného lékařem, kterého si kandidát svobodně zvolil. Lékařská komise může také vycházet z pohovoru s kandidátem nebo jeho ošetřujícím lékařem a ze všech dokumentů, jejichž předložení považuje kandidát za užitečné. Lékařská komise navíc může, považuje-li to za vhodné, podrobit kandidáta novému vyšetření a přitom případně nařídit dodatečné testy nebo požádat o posudek další lékaře specialisty. Z toho vyplývá, že lékařská komise může provést úplné a nestranné přezkoumání situace kandidáta (výše uvedený rozsudek A v. Komise, bod 27).
64 Krom toho je třeba konstatovat, že i pro jiné situace, než je přijetí do zaměstnání, upravuje služební řád mechanizmy, které úředníkovi umožňují vyjádřit svůj postoj v průběhu řízení týkajících se lékařského vyšetření. Pátý, šestý a sedmý pododstavec čl. 59 odst. 1 služebního řádu tak upravují možnost využít systému arbitráže, domnívá-li se úředník, že závěry lékařského vyšetření, zprostředkovaného OOJ v rámci volna z důvodu nemoci, jsou z lékařského hlediska neoprávněné. Pokud jde o postup při poskytnutí příspěvku v invaliditě, čl. 7 první pododstavec přílohy II služebního řádu stanoví, že úředník může zejména jmenovat jednoho ze tří lékařů tvořících výbor, jenž má posoudit existenci invalidity.
65 V projednávané věci je třeba zaprvé připomenout, že v okamžiku podání své žádosti o pracovní místo vedoucího správy delegace v Guineji žalobce pracoval v útvaru Komise a že se uvažovalo o jeho přijetí na toto pracovní místo jako dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. b) PŘOZ, jak vyplývá ze sdělení GŘ „Vnější vztahy“ ze dne 17. února 2005.
66 Zadruhé, podle oznámení o volném pracovním místě COM/2004/3510/F jmenování kandidáta na místo vedoucího správy delegace v Guineji „[podléhalo] předchozímu kladnému posudku [l]ékařské [s]lužby […]“. V projednávané věci vydala lékařská služba posudek o nezpůsobilosti žalobce k jeho přijetí na uvedené pracovní místo. Napadeným rozhodnutím byl tedy žalobce vyrozuměn o tom, že přijat nebude.
67 Podle Komise žádný předpis neupravuje možnost žalobce domoci se zvláštním postupem lékařského přezkumu posudku o nezpůsobilosti vydaného pověřeným lékařem pro účely přidělení do delegace. Komise však nezpochybňuje, že adresát negativního lékařského posudku může mít k dispozici opravné prostředky v lékařské oblasti. Komise ostatně uvádí, že pověřený lékař žalobci sdělil kontaktní údaje tří lékařů specialistů v oboru psychiatrie, aby mohl získat kontradiktorní posudek.
68 Žalobce jednak tvrdí, že v rámci přijímacího řízení měly být zohledněny lékařské posudky lékařů, které si zvolil. Dále se pak domnívá, že v jeho případě se na něj vztahovala možnost obrátit se na lékařskou komisi s žádostí o vyjádření podle čl. 33 druhého pododstavce služebního řádu. Postoj žalobce je tak třeba chápat tak, že souvisí s dodržováním práv obhajoby, jelikož mu nebyla poskytnuta možnost být před vydáním napadeného rozhodnutí užitečně vyslechnut, zejména za účasti lékaře, kterého by si sám zvolil, jak to stanoví čl. 33 druhý pododstavec služebního řádu.
69 Nejprve je třeba konstatovat, že postup, jímž se řídila Komise a na jehož základě bylo vydáno napadené rozhodnutí, nerespektoval záruky související s právy obhajoby upravené v čl. 33 druhém pododstavci služebního řádu.
70 I když je totiž v projednávané věci třeba připustit, že postup vypracování lékařského posudku zcela nepostrádal záruky, s nimiž je spojeno kontradiktorní řízení, jelikož se žalobce mohl obrátit na jiné nezávislé znalce, aby tak vyvážil posudek doktora A a znalecký posudek doktora B, je nicméně nutno konstatovat, že se tento postup podstatným způsobem liší od postupů uvedených v bodech 63 a 64 výše v tom smyslu, že zejména nezaručuje to, že je při vypracování konečného lékařského posudku zohledněn posudek lékaře, kterého si kandidát svobodně zvolil.
71 Krom toho je třeba poukázat na skutečnost, že z argumentace Komise nevyplývá, že by postup, který byl v projednávané věci použit, byl upraven nějakým právním předpisem. Tento postup krom toho nevyplývá z předem stanovené praxe, která by byla dotčeným osobám předem známa.
72 Komise ale uvádí, že z důvodu zvláštních podmínek v některých třetích zemích služební zájem vyžaduje, aby lékařská služba vydávala posudek za podmínek, které se liší od podmínek v případě lékařského vyšetření podle článku 13 PŘOZ pro dočasné zaměstnance a lékařského vyšetření podle článku 33 služebního řádu, jež se týkají pouze prvotního přijetí do zaměstnání. Postup použitelný v projednávané věci je podle Komise samostatný, zavedený na základě oznámení o volném pracovním místě a stanovený ve služebním zájmu.
73 Komise však na jednání nevysvětlila, proč nelze v rámci postupu podle článku 13 PŘOZ a podle článku 33 služebního řádu zohlednit zvláštní požadavky, pokud jde o zdravotní způsobilost kandidátů na pracovní místa ve třetích zemích. Neupřesnila ani to, v čem služební zájem odůvodňuje či vyžaduje, aby uvedený kandidát žádající o přijetí neměl stejné záruky, jaké jsou upraveny v článku 13 PŘOZ a článku 33 služebního řádu.
74 Konečně, z ustanovení článku 13 PŘOZ a článku 33 služebního řádu nelze nijak dovodit, že postup, který upravují, by se měl použít pouze na dočasné zaměstnance poprvé zaměstnané v rámci Společenství. V tomto ohledu není přesvědčivé tvrzení Komise, že nově přijatí kandidáti v rámci Komise za účelem jejich přidělení do třetí země podléhají dvěma lékařským vyšetřením, a to jednomu podle článku 33 služebního řádu a druhému podle oznámení o volném pracovním místě. OOJ ostatně ve své odpovědi na stížnost podanou žalobcem odkazuje výslovně na ustanovení článku 33 služebního řádu a článku 13 PŘOZ.
75 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že zákonodárce Společenství zavedl v oblasti řízení týkajícího se lékařského vyšetření mechanizmy poskytující kandidátům žádajícím o přijetí, úředníkům či zaměstnancům možnost užitečně uplatnit své postoje tím, že jim zejména umožnil, aby se řízení účastnil lékař, kterého si sami zvolili.
76 S ohledem na cíl, jímž je zaručit dodržování práv obhajoby prostřednictvím výše uvedených mechanizmů, a vzhledem k tomu, že neexistují ustanovení, která by zaváděla samostatný postup použitelný na dočasné zaměstnance přidělené do třetí země, či jiné rozhodné důvody, ani skutečnosti odůvodňující nepoužitelnost čl. 33 druhého pododstavce služebního řádu za okolností projednávané věci, je třeba mít za to, že postup přijímání těchto zaměstnanců musí dodržovat čl. 33 druhý pododstavec služebního řádu. Jak již bylo uvedeno v bodech 69 a 70 tohoto rozsudku, postup použitý v projednávaném případě byl v rozporu s ustanoveními čl. 33 druhého pododstavce služebního řádu.
77 Proto je třeba mít za to, že napadené rozhodnutí porušilo čl. 33 druhý pododstavec služebního řádu.
78 Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní žalobní důvody uplatněné žalobcem v jeho návrhovém žádání směřujícím ke zrušení.
K návrhu na náhradu škody
Argumenty účastníků řízení
79 Žalobce uvádí, že v důsledku napadeného rozhodnutí utrpěl mimořádnou škodu vyplývající ze ztráty příležitosti a ze zásahu do pokojného stavu.
80 Navrhuje, aby byl uznán jeho nárok na náhradu majetkové (příprava na přestěhování, nájemné atd.) a nemajetkové újmy. Žalobce ve své replice navrhuje, aby mu byla uhrazena částka v předběžné výši 1 eura, a to prozatímně a s výhradou veškerých změn, jako náhrada majetkové a nemajetkové újmy.
81 Komise zaprvé tvrdí, že vyplývá-li škoda z jednání správy, které nemá charakter rozhodování, musí být správní řízení zahájeno podáním návrhu ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu. V projednávané věci se žalobce podle Komise tímto postupem neřídil. Jeho návrh na náhradu škody je tedy nepřípustný.
82 Zadruhé Komise uvádí, že žalobce ve své žalobě neupřesnil rozsah vzniklé škody. V důsledku toho nesplnil požadavky čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně. Komise upřesňuje, že Soud prvního stupně sice uznal, že v určitých konkrétních případech není nezbytné v žalobě uvádět přesný rozsah vzniklé škody, avšak v projednávané věci žalobce neprokázal ani netvrdil, že by existovaly okolnosti odůvodňující takovéto opomenutí.
83 Zatřetí Komise uvádí, že vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí není protiprávní, nelze žalobci přiznat náhradu škody.
Závěry Soudu
84 Článek 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně se na základě čl. 3 odst. 4 rozhodnutí 2004/752 vztahoval obdobně na Soud až do vstupu jeho jednacího řádu v platnost, tj. do 1. listopadu 2007.
85 Vzhledem k tomu, že žaloba došla kanceláři Soudu prvního stupně dne 5. října 2005, použijí se na projednávaný případ ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně.
86 Podle tohoto článku musí žaloba obsahovat mimo jiné předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Aby byly tyto požadavky splněny, musí žaloba směřující k náhradě škody způsobené orgánem Společenství obsahovat prvky, které umožní určit jednání, které žalobce orgánu vytýká, důvody, proč se domnívá, že existuje příčinná souvislost mezi jednáním a škodou, která mu údajně vznikla, jakož i povahu a rozsah této škody. Naproti tomu žaloba směřující k získání libovolné náhrady škody postrádá nezbytné upřesnění, a musí být tedy považována za nepřípustnou (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. prosince 1971, Zuckerfabrik Schöppenstedt v. Rada, 5/71, Recueil, s. 975, bod 9; usnesení Soudu prvního stupně ze dne 1. července 1994, Osório v. Komise, T‑505/93, Recueil FP, s. I‑A‑179 a II‑581, bod 33, a ze dne 15. února 1995, Moat v. Komise, T‑112/94, Recueil FP, s. I‑A‑37 a II‑135, bod 32; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. února 2007, Gordon v. Komise, T‑175/04, Sb. rozh. s. II-0000, bod 42).
87 V projednávané věci je třeba konstatovat, že žalobce, který ve své žalobě požadoval, aby „[mu] [b]yl přiznán […] nárok na náhradu škody, která bude vyčíslena později a která vyplývá z majetkové a nemajetkové újmy […] způsobené [Komisí]“, nevyčíslil výši škody, která mu údajně vznikla. Skutečnost, že ve své replice navrhoval, aby byla Komisi uložena povinnost nahradit mu „vzniklou majetkovou a nemajetkovou újmu v předběžné výši 1 eura, a to prozatímně a s výhradou veškerých změn“, nepřináší žádné další upřesnění, jak to požaduje výše uvedená judikatura.
88 Žalobce neuvedl ani skutkové okolnosti, na jejichž základě by bylo možné posoudit rozsah škody, která mu údajně vznikla (výše uvedené usnesení Moat v. Komise, bod 35). Žalobce sice Soudu upřesnil, že mu majetková újma vznikla v důsledku ztráty výdělku z důvodu, že jeho přijetí bylo odmítnuto, a v důsledku příprav na odjezd, tj. krátkodobý nájem bytu, školení, očkování atd. Tyto obecné údaje však neumožňují přesné posouzení rozsahu škody.
89 Přitom, i kdyby se měla majetková újma považovat za prokázanou, je třeba mít za to, že byla plně vyčíslitelná již v okamžiku podání stížnosti, a tím spíše v okamžiku podání žaloby, jelikož se tato majetková újma zakládá jednak na ztrátě výdělku kvůli nepřijetí žalobce, a jednak na nákladech vynaložených žalobcem za účelem jeho odjezdu do Afriky.
90 Krom toho, i kdyby soud Společenství připustil, že za konkrétních okolností není nezbytné v žalobě uvádět přesný rozsah škody a vyčíslit výši navrhované náhrady (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. září 2004, Hectors v. Parlament, C‑150/03 P, Sb. rozh. s. I‑8691, bod 62; výše uvedené usnesení Osório v. Komise, bod 35), je třeba v projednávané věci poznamenat, že žalobce neprokázal a dokonce ani neuplatnil existenci takových okolností (viz v tomto smyslu výše uvedená usnesení Osório v. Komise, bod 35, a Moat v. Komise, bod 37).
91 Co se týče nemajetkové újmy, je třeba zdůraznit, že kromě toho, že žalobce škodu vůbec nevyčíslil, neumožnil Soudu ani posoudit rozsah a povahu této újmy. Ať již je však náhrada nemajetkové újmy požadována symbolicky, anebo za účelem dosažení skutečného odškodnění, přísluší žalobci upřesnit povahu údajné nemajetkové újmy ve vztahu k vytýkanému jednání Komise a provést odhad, byť přibližný, celého rozsahu této škody (výše uvedené usnesení Moat v. Komise, bod 38; výše uvedený rozsudek Gordon v. Komise, bod 45).
92 Z toho vyplývá, že návrh na náhradu škody nesplňuje podmínky přípustnosti.
93 Krom toho je třeba dodat, že i kdyby žalobce navrhoval pouze symbolickou náhradu, je nutno mít za to, že zrušení napadeného rozhodnutí je v projednávané věci dostatečnou a vhodnou nápravou vzniklé škody (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 9. března 2000, Vicente Nuñez v. Komise, T‑10/99, Recueil FP, s. I‑A‑47 a II‑203, bod 48).
94 Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že žalobě je třeba vyhovět v rozsahu, v němž se týká návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí a zamítnout ji, pokud jde o návrh na náhradu škody.
K nákladům řízení
95 Podle článku 122 jednacího řádu se ustanovení hlavy II kapitoly 8 tohoto řádu týkající se nákladů řízení a soudních výdajů použijí pouze na věci zahájené před Soudem, a to po vstupu tohoto řádu v platnost. Příslušná ustanovení jednacího řádu Soud prvního stupně se i nadále použijí obdobně na věci projednávané před Soudem před tímto datem.
96 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Článek 88 téhož jednacího řádu ovšem stanoví, že ve sporech mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci nesou orgány vlastní náklady. Pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, může Soud podle čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce jednacího řádu rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady.
97 Vzhledem k tomu, že Komise z podstatné části neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí ředitele ředitelství K „Zahraniční služba“ generálního ředitelství „Vnější vztahy“ Komise Evropských společenství ze dne 15. dubna 2005, kterým bylo žalobci oznámeno, že nebude přijat jako vedoucí správy delegace v Guineji, se zrušuje.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.
Van Raepenbusch | Boruta | Kanninen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. prosince 2007.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Van Raepenbusch |
Soudy Společenství jsou v citovaných rozsudcích označeny písmenem, za kterým je uvedeno číslo věci: „C“ pro Soudní dvůr, „T“ pro Soud prvního stupně a „F“ pro Soud pro veřejnou službu. Rozsudky, u nichž před číslem věci není uvedeno písmeno, byly přijaty Soudním dvorem před 16. listopadem 1989.
Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí, jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora www.curia.europa.eu