Věc T‑123/23

VA

v.

Evropská komise

 Rozsudek Tribunálu (pátého rozšířeného senátu) ze dne 5. června 2024

„Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Příspěvek na vzdělání – Rozhodnutí, podle kterých se některé přídavky přestávají vyplácet – Podmínky přiznání – Pojem ‚ukončení vzdělání‘ – Rovné zacházení – Zásada řádné správy – Vydání bezdůvodného obohacení – Článek 85 první pododstavec služebního řádu – Odpovědnost“

1.      Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vzdělání – Podmínky přiznání – Kumulativní charakter

(Služební řád úředníků, článek 67 a příloha VII, články 2 a 3)

(viz body 32–34)

2.      Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vyživované dítě – Podmínky přiznání – Pokračování ve studiu – Pojem – Den, kdy došlo k ukončení vzdělání – Zpřístupnění závěrečných výsledků vzdělávacím zařízením

[Služební řád úředníků, článek 67 a příloha VII, čl. 2 odst. 3 písm. b)]

(viz body 36, 38–42)

3.      Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vzdělání – Podmínky přiznání – Pravidelná a celodenní docházka – Den, kdy došlo k ukončení vzdělání – Zpřístupnění závěrečných výsledků vzdělávacím zařízením

(Služební řád úředníků, článek 67 a příloha VII, čl. 3 odst. 1)

(viz body 53–55)

4.      Úředníci – Akty administrativy – Zrušení – Protiprávní akty – Pokračování v řízení o přijímání aktu od okamžiku, kdy došlo k protiprávnímu jednání – Přípustnost

 

(viz body 71, 94)

Shrnutí

Tribunál, u něhož podal žalobu úředník Rady Evropské unie, zčásti zrušil rozhodnutí Komise v rozsahu, v němž jimi byl tomuto úředníkovi odejmut nárok na příspěvek na vyživované dítě, příspěvek na vzdělání, jakož i nárok na daňový odpočet související s příspěvkem na vyživované dítě, a to za období ode dne, kdy jeho dítě skládalo poslední vysokoškolskou zkoušku, do dne, kdy vzdělávací zařízení zpřístupnilo závěrečné výsledky. Tribunál se v tomto rámci vyjádřil k dosud neřešené otázce, od jakého data již úředníkovi nepříslušejí uvedené finanční nároky, neboť jeho dítě již nestuduje ani se odborně nevzdělává ve smyslu čl. 2 odst. 3 přílohy VII služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a pravidelně a celodenně nenavštěvuje vzdělávací zařízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 této přílohy.

Dcera žalobce v projednávaném případě studovala na belgické univerzitě. Poslední zkoušku svého studijního cyklu skládala dne 18. června 2021, dne 2. července 2021 se dozvěděla, že zkoušky složila, a dne 27. srpna 2021 obdržela osvědčení o úspěšném absolvování studia. Akademický rok skončil dne 13. září 2021.

Až do září 2021 pobíral žalobce na svou dceru příspěvek na vyživované dítě a příspěvek na vzdělání podle článků 2 a 3 přílohy VII služebního řádu a měl nárok na daňový odpočet související s příspěvkem na vyživované dítě. Avšak vzhledem k tomu, že jeho dcera složila zkoušky v červnu 2021 během prvního zkouškového období, rozhodla Komise, že od července 2021 již žalobci dotčené finanční nároky nepřísluší, a proto konstatovala, že je žalobce povinen tyto finanční nároky za červenec, srpen a září 2021 vrátit.

Závěry Tribunálu

Tribunál nejprve připomněl, že podle článků 2 a 3 přílohy VII služebního řádu lze příspěvek na vzdělání přiznat pouze tehdy, pokud jsou splněny podmínky pro získání příspěvku na vyživované dítě. Z toho vyplývá, že podmínka pravidelné a celodenní docházky do vzdělávacího zařízení musí být posouzena až ve druhé fázi, a to poté, co bylo prokázáno, že úředník vyživuje dítě, na které se příspěvek na vzdělání požaduje.

V případě, kdy dítě studuje vysokou školu, je nárok na příspěvek na vyživované dítě vázán na splnění tří podmínek, kterými jsou skutečnost, že úředník o své dítě skutečně pečuje, skutečnost, že toto dítě je ve věku mezi 18 a 26 lety, a skutečnost, že toto dítě studuje nebo se odborně vzdělává.

V tomto ohledu Tribunál uvedl, že se „studium nebo odborné vzdělávání“ skládá z několika etap, kterými jsou mimo jiné účast na vyučování předmětů stanovených ve studijním programu a na zkouškách z těchto předmětů, hodnocení těchto zkoušek a po ukončení poslední zkoušky zpřístupnění závěrečných výsledků, které osvědčují úspěšné absolvování daného studia či odborného vzdělávání, ze strany vzdělávacího zařízení, které toto studium či vzdělávání zajišťuje. Tyto etapy jsou neoddělitelně spjaty, neboť na základě účasti na zkouškách lze posoudit, jak si student osvojil dovednosti a znalosti předávané v rámci vyučovaných předmětů.

Vzhledem k tomu, že se student může dozvědět, že studium či odborné vzdělávání úspěšně absolvoval, až poté, co vykoná všechny zkoušky a vzdělávací zařízení zpřístupní jejich výsledky, je třeba mít za to, že student přestává studovat nebo se odborně vzdělávat ve smyslu čl. 2 odst. 3 písm. b) přílohy VII služebního řádu od okamžiku, kdy jsou k dispozici závěrečné výsledky.

Dítě ve věku mezi 18 a 26 lety, které studuje nebo se odborně vzdělává, tedy úředník nevyživuje pouze do okamžiku, kdy toto dítě skládá poslední zkoušku, ale až do okamžiku, kdy vzdělávací zařízení zpřístupní závěrečné výsledky.

V této souvislosti je tedy na úředníkovi, aby administrativu informoval o ukončení vzdělání svého dítěte a neprodleně jí sdělil, k jakému datu vzdělávací zařízení zpřístupnilo závěrečné výsledky, aby administrativa mohla vyplácení tohoto příspěvku okamžitě zastavit.

Co se týče podmínky docházky, kterou stanoví čl. 3 odst. 1 přílohy VII služebního řádu pro přiznání příspěvku na vzdělání, na rozbor této podmínky Tribunál uplatnil své úvahy týkající se příspěvku na vyživované dítě.

Je proto třeba mít za to, že dítě úředníka již pravidelně a celodenně nenavštěvuje vzdělávací zařízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 přílohy VII služebního řádu od okamžiku, kdy vzdělávací zařízení zpřístupnilo závěrečné výsledky.