Spojené věci T‑530/22 až T‑533/22
Magistrats européens pour la démocratie et les libertés (Medel),
International Association of Judges,
Association of European Administrative Judges,
Stichting Rechters voor Rechters
v.
Rada Evropské unie
Usnesení Tribunálu (velkého senátu) ze dne 4. června 2024
„Žaloba na neplatnost – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 – Prováděcí rozhodnutí Rady ze dne 17. června 2022 o schválení posouzení plánu pro oživení a odolnost Polska – Neexistence bezprostředního dotčení – Nepřípustnost“
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Žaloba podaná sdružením – Přípustnost – Kritéria
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
(viz bod 40)
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Žaloba profesního sdružení na ochranu a zastupování svých členů – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Sdružení zastupující zájmy svých členů, kteří jsou sami aktivně legitimováni k podání žaloby – Neexistence přímého vztahu mezi napadeným aktem a jeho účinky na subjekty zastoupené žalujícími sdruženími – Nepřípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
(viz body 62–89, 93, 109)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Možnost zpochybnit podmínky přípustnosti uplatněním práva na účinnou soudní ochranu – Neexistence – Možnost zmírnit podmínky přípustnosti za účelem co nejrychlejší nápravy nedostatků v členském státu v souvislosti s krizí právního státu – Neexistence
(Článek 2 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU; čl. 263 čtvrtý pododstavec a článek 266 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
(viz body 113–115, 117, 118)
Shrnutí
Velký senát Tribunálu odmítl jako nepřípustné žaloby podané čtyřmi sdruženími soudců(1), které zněly na zrušení prováděcího rozhodnutí Rady o schválení posouzení plánu pro oživení a odolnost Polské republiky(2).
Žalobci jsou sdruženími zastupujícími soudce na mezinárodní úrovni, jejichž členy jsou zpravidla vnitrostátní profesní sdružení, včetně polských sdružení soudců.
Dne 12. února 2021 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie nařízení 2021/241, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost (dále jen „nástroj“)(3). V rámci nástroje mohou být členským státům poskytnuty finanční prostředky ve formě finančního příspěvku, který spočívá v nevratné finanční podpoře, nebo ve formě půjčky.
Napadeným rozhodnutím Rada schválila posouzení plánu pro oživení a odolnost Polské republiky a v příloze specifikovala milníky a cíle, které má tento členský stát splnit, aby mohl být uvolněn finanční příspěvek, který mu byl poskytnut v napadeném rozhodnutí. První část této přílohy obsahuje zejména opatření týkající se reformy soudnictví v Polsku, která jsou upřesněna v milnících F1G, F2G a F3G(4). Žalobci zpochybnili napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž tyto milníky nejsou slučitelné s unijním právem.
Tribunál svým usnesením vyhověl námitce nepřípustnosti vznesené Radou na základě čl. 130 odst. 1 jeho jednacího řádu, a odmítl tudíž žaloby žalobců.
Závěry Tribunálu
Úvodem Tribunál poznamenal, že vzhledem k tomu, že je napadené rozhodnutí určeno Polské republice, musí být přípustnost žalob přezkoumána s ohledem na druhou a třetí část věty čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, v nichž je vyžadována podmínka bezprostředního dotčení(5).
Tribunál nejprve posuzoval přípustnost žalob podaných žalobci vlastním jménem.
V tomto ohledu Tribunál konstatoval, že žádný právní předpis týkající se nástroje žalobcům nepřiznává toto procesní oprávnění. Stejně tak skutečnost, že žalobci pravidelně vystupují po boku unijních orgánů v otázce týkající se nezávislosti soudnictví, nezakládá jejich aktivní legitimaci k podání žaloby.
Tribunál dále zkoumal přípustnost žalob podaných žalobci jménem svých členů, jejichž zájmy hájí.
V tomto ohledu žalobci rozlišují tři skupiny soudců, mezi nimi zejména polské soudce dotčené rozhodnutími kárného kolegia, kteří by byli bezprostředně dotčeni přezkumným řízením zamýšleným milníky F2G a F3G, všechny polské soudce, kteří by byli bezprostředně dotčeni tímto přezkumným řízením a milníkem F1G, jakož i všechny ostatní evropské soudce, kteří by byli rovněž těmito milníky bezprostředně dotčeni.
Pokud jde o první skupinu soudců, Tribunál v první řadě zkoumal podstatu napadeného rozhodnutí, posuzovaného s ohledem na jeho obsah i kontext.
Konstatoval, že podle napadeného rozhodnutí je pro vyplacení finančního příspěvku potřeba splnit podmínky, a sice provedení plánů pro oživení a odolnost posouzených Evropskou komisí a schválených Radou, včetně splnění milníků a cílů, které jsou měřením pokroku směrem k dosažení reformy. Milníky F1G, F2G a F3G, které mají povahu rozpočtové podmíněnosti, jelikož jejich splnění je podmínkou pro čerpání finančních prostředků z nástroje, odrážejí vztah mezi dodržováním hodnoty právního státu na jedné straně a efektivním plněním rozpočtu Unie v souladu se zásadami řádného finančního řízení, jakož i ochranou finančních zájmů Unie na straně druhé.
Stanovením uvedených milníků se však Rada nesnažila nahradit pravidla týkající se hodnoty právního státu nebo účinné soudní ochrany, jak jsou objasněna judikaturou Soudního dvora. Z toho vyplývá, že Rada jejich uvedením neměla v úmyslu Polské republice povolit, aby se neřídila rozsudky Soudního dvora, které konstatovaly, že tento stát nedodržuje hodnotu právního státu nebo zásadu účinné soudní ochrany.
Ve světle těchto posouzení Tribunál ve druhé řadě zkoumal, zda se napadené rozhodnutí s ohledem na milník F2G bezprostředně dotýká první skupiny soudců. Uvedl, že k tomu, aby byli soudci dotčení rozhodnutími kárného kolegia bezprostředně dotčeni, musí existovat přímý vztah mezi napadeným rozhodnutím a jeho účinky na tyto soudce.
Milník F2G se v tomto ohledu omezuje na stanovení podmínky, kterou musí Polská republika splnit, aby mohla čerpat finanční prostředky. Napadené rozhodnutí nemělo za následek, že by se na soudce dotčené rozhodnutími kárného kolegia vztahovaly podmínky, které napadené rozhodnutí stanovilo, ani že by se na ně přímo vztahovalo nějaké specifické pravidlo. Tím, že napadené rozhodnutí stanovilo milník F2G, neuložilo s konečnou platností specifické povinnosti ve vztazích Polské republiky se soudci dotčenými rozhodnutími kárného kolegia, a přímý vztah tudíž neexistuje.
I po přijetí napadeného rozhodnutí se tedy situace soudců dotčených rozhodnutími kárného kolegia nadále řídila relevantními ustanoveními polského práva použitelnými na uvedenou situaci, jakož i ustanoveními unijního práva a rozsudky Soudního dvora, aniž právní postavení těchto soudců bezprostředně mění milník F2G specifikovaný v tomto rozhodnutí způsobem, který vyžaduje čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU.
Pokud jde o druhou skupinu soudců, Tribunál konstatoval, že žalobci neprokázali existenci dostatečně úzkého vztahu mezi postavením všech polských soudců a milníkem F1G. Co se týče třetí skupiny soudců, Tribunál rovněž odmítl argument žalobců, podle něhož se milníky F1G, F2G a F3G bezprostředně dotýkají všech ostatních evropských soudců.
Vzhledem k tomu, že soudci, jejichž zájmy žalobci hájí, nejsou sami o sobě aktivně legitimováni k podání žaloby, nesplňují tak žalobci ani podmínky pro to, aby jejich žaloby byly přípustné.
A konečně Tribunál odmítl argument žalobců směřující ke zmírnění podmínek přípustnosti. Takové zmírnění by totiž bylo v rozporu jak s čl. 263 čtvrtým pododstavcem SFEU, tak s judikaturou Soudního dvora. Systémové nedostatky soudního systému v Polsku tvrzené žalobci nemohou v žádném případě odůvodnit, aby se Tribunál odchýlil od podmínky bezprostředního dotčení, která se použije na žaloby podané fyzickými nebo právnickými osobami.
Tribunál zdůraznil, že tímto konstatováním není dotčena povinnost Polské republiky podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 266 SFEU co nejrychleji napravit nedostatky zjištěné Soudním dvorem v souvislosti s krizí právního státu. Toto rozhodnutí nemá vliv ani na možnost členských států a unijních orgánů podat žalobu proti veškerým ustanovením přijatým orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky, ani na jednání Komise s cílem přispět k dodržování požadavků vyplývajících z unijních pravidel v oblasti právního státu.