Věc T‑481/11
Španělské království
v.
Evropská komise
„Zemědělství – Společná organizace trhů – Odvětví ovoce a zeleniny – Citrusové plody – Žaloba na neplatnost – Potvrzující akt – Nové a podstatné skutečnosti – Přípustnost – Podmínky pro uvádění výrobků na trh – Ustanovení o označování – Údaje o konzervačních látkách a jiných chemických látkách použitých po sklizni – Doporučené normy přijaté Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 13. listopadu 2014
1. Žaloba na neplatnost – Žaloba směřující proti rozhodnutí potvrzujícímu dřívější rozhodnutí, jež nebylo napadeno ve stanovené lhůtě – Nepřípustnost – Pojem potvrzujícího rozhodnutí – Přezkum za účelem ověření, zda je opodstatněné ponechání dřívějšího rozhodnutí v platnosti poté, co se mezitím změnila právní a faktické situace – Vyloučení
(Článek 263 SFEU)
2. Zemědělství – Společná organizace trhů – Ovoce a zelenina – Podmínky uvádění výrobků na trh – Prostor pro uvážení Komise – Zohlednění doporučených norem přijatých v rámci Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů – Nezávazný charakter těchto norem
(Nařízení Rady č. 1234/2007, čl. 113 odst. 2)
3. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem
4. Zemědělství – Společná organizace trhů – Ovoce a zelenina – – Podmínky uvádění výrobků na trh – Prostor pro uvážení Komise – Meze – Povinnost zohlednit zájem spotřebitelů – Rozsah
[Nařízení Rady č. 1234/2007, čl. 113 odst. 2 písm. a) bod iii)]
5. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Prováděcí nařízení
(Článek 296 SFEU; Nařízení Komise č. 543/2011)
6. Zemědělství – Společná organizace trhů – Výrobky z ovoce a zeleniny – Podmínky uvádění výrobků na trh – Povinnost označování týkající se citrusových plodů, nikoli však jiného ovoce nebo zeleniny – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence – Citrusové plody vykazující zvláštnosti, kvůli nimž se mohou nacházet v situaci odlišné od situace jiného ovoce a zeleniny
(Článek 40 odst. 2 SFEU; nařízení Komise č. 543/2011, příloha I, část B 2, bod VI)
7. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Posuzovací pravomoc unijních orgánů – Rozsah – Soudní přezkum – Meze
8. Zemědělství – Společná organizace trhů – Výrobky z ovoce a zeleniny – Podmínky uvádění výrobků na trh – Povinnost označování citrusových plodů, které byly předmětem posklizňového ošetření konzervačními nebo jinými chemickými látkami – Povinnost uplatňovaná na citrusové plody určené jak na unijní trhy, tak i na trhy třetích zemí – Porušení zásady proporcionality – Neexistence
(Článek 169 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 38; Nařízení Rady č. 1234/2007; nařízení Komise č. 543/2011, příloha I, část B 2, bod VI)
1. Ze samotného článku 263 SFEU, jakož i z jeho cíle, kterým je zajištění právní jistoty, vyplývá, že akt, který nebyl žalobou ve stanovené lhůtě napaden, se stává konečným. Tento konečný charakter se týká nejenom samotného aktu, ale rovněž každého pozdějšího aktu, který má čistě potvrzující charakter. Pokud jde o otázku, za jakých okolností lze považovat akt za akt čistě potvrzující dřívější akt, z ustálené judikatury vyplývá, že tomu tak je v případě, kdy dotčený akt neobsahuje oproti dřívějšímu aktu žádnou novou skutečnost a jeho vydání nepředcházelo přezkoumání postavení adresáta tohoto dřívějšího aktu. V tomto ohledu je akt považován za přijatý po přezkoumání situace, což vylučuje jeho potvrzující charakter, je-li přijat buď na žádost dotyčné osoby, nebo z vlastního podnětu jeho autora na základě podstatných okolností, které nebyly zohledněny v době přijetí předchozího aktu.
Kromě toho musí být skutečnost označena za novou v případě, že v době přijetí dřívějšího aktu neexistovala, nebo pokud jde o skutečnost existující v době přijetí dřívějšího aktu, která však v uvedené době nebyla z jakéhokoliv důvodu, včetně nedostatku řádné péče autora tohoto aktu, zohledněna. Mimoto, pokud jde o podstatný charakter skutečnosti, aby tato skutečnost splňovala uvedenou charakteristiku, musí být způsobilá podstatně změnit právní situaci, jak byla zohledněna autory dřívějšího aktu. Jinými slovy je nezbytné, aby byla dotyčná skutečnost schopna podstatně změnit podmínky, které vedly k přijetí dřívějšího aktu, jako je zejména skutečnost vedoucí k pochybnostem o opodstatněnosti řešení přijatého uvedeným aktem.
Jelikož proto musí být možné podat žádost o přezkoumání opatření závislého na trvání skutkových a právních okolností, které nastaly před jeho přijetím, s cílem ověřit, zda je jeho ponechání v platnosti opodstatněné, vede nové zkoumání směřující k ověření, zda je dříve přijaté opatření nadále odůvodněné s ohledem na změnu právní a faktické situace, která mezitím nastala, k přijetí aktu, který nemá vůči dřívějšímu aktu čistě potvrzující charakter, ale představuje napadnutelný akt, který může být předmětem žaloby na neplatnost podle článku 263 SFEU.
(viz body 27, 28, 36, 38 až 40)
2. Přijetí normy Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů (EHK-OSN) neukládá členským státům Unie, které jsou všechny členy EHK-OSN, žádnou povinnost. S ohledem na tyto úvahy je třeba vykládat čl. 113 odst. 2 nařízení č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty, v souladu s jeho jasným a jednoznačným zněním v tom smyslu, že Komise disponuje při přijetí obchodních norem pro jeden nebo více výrobků na úrovni Unie prostorem pro uvážení. Jelikož je orgánům v oblasti zemědělské politiky vzhledem k jejich odpovědnosti v dané oblasti přiznána široká posuzovací pravomoc, je třeba dojít k závěru, že prostor pro uvážení, kterým disponuje Komise ve smyslu výše uvedeného ustanovení, je také široký. V souladu s týmž ustanovením však při výkonu této široké posuzovací pravomoci musí kromě jiných skutečností zohlednit i normy přijaté v rámci EHK OSN. Mimoto nezávazný charakter těchto norem představuje vysvětlení pro použití pojmu „doporučené normy“, který se nachází v uvedeném ustanovení. Proto, jelikož Komise není podle uvedeného čl. 113 odst. 2 povinna přijmout na úrovni Unie obchodní normu ve znění shodném s normami EHK-OSN, nelze jí vytýkat porušení nařízení č. 1234/2007 a tím zásady dodržování hierarchie norem.
(viz body79 až 81)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 95)
4. Ze znění čl. 113 odst. 2 písm. a) bodu iii) nařízení č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty vyplývá, že obchodní normy, které Komise může upravit, zohledňují zejména zájem spotřebitelů získávat přiměřené a srozumitelné informace. Kromě toho naplňování cílů společné zemědělské politiky nemůže odhlížet od takových požadavků obecného zájmu, jako je ochrana spotřebitelů nebo zdraví a života lidí a zvířat, které musí unijní orgány zohledňovat při výkonu svých pravomocí.
Nelze proto tvrdit, že Komise zneužila postup přijetí uvedených norem podle článku 113 nařízení č. 1234/2007 s cílem přijmout ustanovení sledující ochranu spotřebitelů, jehož přijetí nespadá do její pravomoci.
(viz body 99, 100)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 107 až 109, 114)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 125 až 127, 136)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 152, 153)
8. Pokud jde o povinnost označování citrusových plodů, které byly předmětem posklizňového ošetření konzervačními nebo jinými chemickými látkami stanovenou v bodě VI části B 2 přílohy I nařízení č. 543/2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny, nelze Komisi vytýkat, že se při uplatnění uvedeného bodu VI dopustila porušení zásady proporcionality z důvodu, že se ustanovení týká rovněž citrusových plodů určených na vývoz do třetích zemí.
9. Podle článku 38 Listiny základních práv Evropské unie je totiž v politikách Unie zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele. Ani toto ustanovení ani článek 169 SFEU nerozlišuje mezi spotřebiteli z Unie a mimo ni. Proto, pokud se Komise domnívá, že opatření, jako je v projednávané věci označování případného posklizňového ošetření citrusových plodů, je nezbytné k zajištění přiměřené ochrany spotřebitele, nelze připustit, aby dané opatření rozlišovalo mezi spotřebiteli z Unie a mimo ni tím, že by tuto povinnost ukládalo v případě produktů určených pro spotřebitele z Unie, ale ne v případě produktů určených pro spotřebitele mimo Unii. Kromě toho jednotná a vysoká úroveň ochrany spotřebitelů, jak v rámci Unie, tak i mimo ni, vytváří obraz kvality a důvěryhodnosti produktů pocházejících z Unie a přispívá k zachování, či dokonce posílení jejich postavení na mezinárodních trzích. V případě ohrožení zdraví spotřebitelů mimo Unii z důvodu neoznačení posklizňového ošetření citrusových plodů pocházejících z Unie, by totiž mohl být poškozen obraz kvality a důvěryhodnosti uvedených výrobků.
Mimoto je obecně známo, že pro skoro každé ovoce a zeleninu existují speciální etikety označující, že pocházejí z ekologického zemědělství a že nebyly ošetřeny chemickými látkami. Spotřebitelé jsou si proto obecně vědomi toho, že ovoce a zelenina, které nejsou takto označeny, mohou být takto ošetřeny. Proto nelze přijmout tvrzení, že spotřebitelé naopak dospějí při zpozorování speciálního označení pro citrusové plody k nesprávnému závěru, že ostatní druhy ovoce a zeleniny, které takové označení neobsahují, nebyly ošetřeny chemickými látkami.
(viz body 181, 185 až 190)