ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
17. listopadu 2009 (*)
„Dumping – Dovoz polyethylentereftalátového filmu pocházejícího z Indie – Nařízení o zastavení prozatímního přezkumu – Závazky minimálních dovozních cen – Stanovení vývozní ceny – Použití odlišné metody od metody použité při původním šetření – Volba právního základu – Článek 2 odst. 8 a 9 a čl. 11 odst. 3 a 9 nařízení (ES) č. 384/96“
Ve věci T‑143/06,
MTZ Polyfilms Ltd, se sídlem v Bombaji (Indie), zastoupená P. De Baerem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené J.-P. Hixem, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem, advokátem,
žalované,
podporované
Komisí Evropských společenství, zastoupenou N. Khanem a K. Talabér-Ritz, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na zrušení nařízení Rady (ES) č. 366/2006 ze dne 27. února 2006, kterým se mění nařízení (ES) č. 1676/2001 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu polyethylentereftalátového filmu pocházejícího mimo jiné z Indie (Úř. věst. L 68, s. 6),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (třetí senát),
ve složení J. Azizi, předseda, E. Cremona (zpravodajka) a S. Frimodt Nielsen, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kantza, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. prosince 2008,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 2 odst. 8 a 9 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), ve znění zejména nařízení Rady (ES) č. 461/2004 ze dne 8. března 2004 (Úř. věst. L 77, s. 12; Zvl. vyd. 11/10, s. 150) (dále jen „základní nařízení“), stanoví:
„8. Vývozní cena je skutečně zaplacená cena, nebo cena, kterou je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu do Společenství.
9. Neexistuje-li vývozní cena, nebo se ukáže, že vývozní cena z důvodu obchodního spojení nebo dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou není spolehlivá, lze vývozní cenu spočítat na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupci nebo, pokud výrobek není prodán nezávislému kupci, nebo není znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen, na jakémkoli jiném přiměřeném základě.
[…]“
2 Článek 8 odst. 9 základního nařízení stanoví:
„9. Jestliže některá strana poruší nebo odvolá závazky, nebo v případě, že Komise zruší přijetí závazku, je přijetí daného závazku po konzultacích zrušeno prostřednictvím rozhodnutí Komise nebo nařízení Komise a automaticky se uplatní prozatímní clo, které Komise uložila v souladu s článkem 7, nebo konečné clo, které uložila Rada v souladu s čl. 9 odst. 4, pokud dotčenému vývozci byla, s výjimkou případu, kdy je závazek odvolán, dána příležitost se k věci vyjádřit […]“
3 Článek 11 odst. 3, 6, 9 a 10 základního nařízení stanoví:
„3. Nutnost zachování opatření může Komise rovněž v podložených případech přezkoumat z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu nebo, pokud od uložení konečného opatření uplynula přiměřená doba nejméně jednoho roku, na žádost některého vývozce nebo dovozce nebo výrobců ve Společenství, která obsahuje dostatečné důkazy o tom, že je nutné prozatímní přezkum zahájit.
Prozatímní přezkum se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že zachování opatření na vyrovnání antidumpingu už není nutné a/nebo že újma v případě zrušení nebo změny opatření pravděpodobně nebude přetrvávat ani se neobnoví nebo že stávající opatření již nedostačují k vyrovnání účinku dumpingu, který působí újmu.
V rámci šetření podle tohoto odstavce může Komise mimo jiné zkoumat, zda se okolnosti ohledně dumpingu a újmy podstatně změnily nebo zda stávající opatření dosahují zamýšlených účinků a odstraňuje újmu zjištěnou podle článku 3. V tomto smyslu se při konečném zjišťování přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům.
[…]
6. Přezkum podle tohoto článku zahájí Komise po konzultaci s poradním výborem. Pokud to přezkum odůvodňuje, opatření budou orgány Společenství odpovědnými za jejich přijetí zrušena nebo ponechána v platnosti podle odstavce 2, nebo zrušena, ponechána v platnosti nebo pozměněna podle odstavců 3 a 4. Pokud budou zrušena opatření u individuálních vývozců, avšak ne pro celou zemi, takoví vývozci nadále podléhají řízení a mohou být automaticky znovu šetřeni v jakémkoli dalším přezkumu prováděném u dané země podle tohoto článku.
[…]
9. Při všech šetřeních týkajících se přezkumů nebo vrácení zaplaceného cla prováděných podle tohoto článku postupuje Komise v případě, že nedošlo ke změně okolností, a s patřičným ohledem na článek 2, a zejména na odstavce 11 a 12 uvedeného článku, a s ohledem na článek 17, stejnými postupy jako při šetření, které vedlo k uložení cla.
10. Při jakémkoli šetření prováděném podle tohoto článku Komise přezkoumá spolehlivost vývozních cen v souladu s článkem 2. Pokud je však rozhodnuto o vypočtení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9, vypočte se bez odečtení částky zaplacených antidumpingových cel, pokud jsou předloženy nezvratné důkazy, že clo je řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje a v pozdějších prodejních cenách ve Společenství.“
Skutečnosti předcházející sporu
4 Žalobkyně, MTZ Polyfilms Ltd, je společností založenou podle indického práva vyrábějící polyethylentereftalátový film (PET), který vyváží do Evropského společenství a do třetích zemí.
5 Dne 13. srpna 2001 přijala Rada Evropské unie nařízení (ES) č. 1676/2001 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu PET filmu pocházejícího z Indie a Korejské republiky a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 227, s. 1; Zvl. vyd. 11/38, s. 116). Individuální sazba antidumpingového cla stanovená pro žalobkyni v bodě 80 odůvodnění tohoto nařízení činí 49 %.
6 Rozhodnutím 2001/645/ES ze dne 22. srpna 2001, kterým se přijímají závazky nabídnuté v souvislosti s antidumpingovým řízením týkajícím se dovozu polyethylentereftalátového filmu pocházejícího mimo jiné z Indie (Úř. věst. L 227, s. 56), přijala Komise Evropských společenství závazky nabídnuté žalobkyní a čtyřmi dalšími indickými vývozci, na jejichž základě se tito zavázali vyvážet PET filmy do Společenství za minimální dovozní ceny (dále jen „MDC“). MDC byly u každého výrobce jiné. S ohledem na tyto závazky byly dovozy filmů PET vyrobených žalobkyní a čtyřmi dalšími indickými vývozci do Společenství podle článku 2 nařízení č. 1676/2001 osvobozeny od antidumpingového cla.
7 Dne 22. listopadu 2003 zahájila Komise podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení částečný prozatímní přezkum nařízení č. 1676/2001, který se týkal podoby opatření vztahujících se na pět indických vývozců podléhajících MDC. V rámci tohoto přezkumu Komise zejména zjistila, že od přijetí závazků MDC došlo k podstatným změnám ve skladbě typů prodávaných výrobků, v cenových rozdílech v některých výrobkových skupinách (jejich výše v rámci sortimentu výrobků), jakož i v prodejní struktuře mezi jednotlivými výrobkovými skupinami. Vzhledem k tomu, že MDC byly stanoveny na základě skladby typů výrobků a jejich hodnoty v době původního šetření, měla Komise za to, že zjištěné změny způsobily, že se MDC staly „specifickými“ a že závazky „již nedostačovaly“ k zabránění poškozujícímu účinku dumpingu.
8 Na základě tohoto přezkumu přijala Rada nařízení (ES) č. 365/2006 ze dne 27. února 2006, kterým se mění nařízení 1676/2001 a kterým se zastavuje částečný prozatímní přezkum antisubvenčních opatření použitelných na dovoz polyethylentereftalátového (PET) filmu pocházejícího mimo jiné z Indie (Úř. věst. L 68, s. 1). Podle bodu 25 odůvodnění tohoto nařízení bylo přijetí závazků MDC nabídnutých žalobkyní a čtyřmi dalšími indickými vývozci zrušeno.
9 Dne 4. ledna 2005 zahájila Komise podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení nový částečný prozatímní přezkum nařízení č. 1676/2001. Rozsah přezkumu byl omezen na dumping ze strany pěti indických vývozců podléhajících MDC a na výši sazby zbytkového antidumpingového cla. Jeho cílem bylo posoudit potřebu zachovat stávající opatření, zrušit je, nebo změnit jejich úroveň.
10 Na základě tohoto přezkumu přijala Rada nařízení (ES) č. 366/2006 ze dne 27. února 2006, kterým se mění nařízení (ES) č. 1676/2001 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu polyethylentereftalátového filmu pocházejícího mimo jiné z Indie (Úř. věst. L 68, s. 6, dále jen „napadené nařízení “). Individuální sazba antidumpingového cla stanoveného pro žalobkyni v napadeném nařízení nyní činí 18 %.
11 Na podporu uložení tohoto konečného antidumpingového cla Rada v bodě 27 odůvodnění napadeného nařízení v zásadě zdůrazňuje, že v rámci stanovení vývozních cen se šetření snaží zjistit, zda došlo ke změně úrovní dumpingu a zda lze tyto změny považovat za trvalé. V této souvislosti nemůže být podle ní stanovení vývozních cen omezeno pouze na přezkum počínání vývozců v minulosti. Rada dodává, že je třeba stanovit, zda jsou vývozní ceny do Společenství z minulosti spolehlivým ukazatelem vývozních cen do budoucna. Uvádí, že s ohledem na skutečnost, že byly uznány cenové závazky společností, bylo zkoumáno to, zda jejich existence ovlivnila vývozní ceny v minulosti do té míry, že tyto ceny nelze považovat za spolehlivý ukazatel budoucího chování vývozců při vývozu.
12 Z bodu odůvodnění 28 napadeného nařízení vyplývá, že spolehlivost prodejních cen do Společenství uplatňovaných dotyčnými indickými vývozci, mezi nimiž se vyskytuje i žalobkyně, byla posuzována na základě srovnání těchto cen s MDC, jež byly předmětem přijatých závazků. Bylo tedy zkoumáno, zda vážený poměr cen účtovaných každým z těchto vývozců byl, či nebyl výrazně vyšší než MDC. Když byly vývozní ceny výrazně vyšší než MDC, mělo se za to, že byly stanoveny nezávisle na MDC, a tedy jsou spolehlivým ukazatelem. Naproti tomu, pokud se vývozní ceny nepohybovaly dostatečně vysoko nad úrovní MDC, mělo se za to, že byly ovlivněny cenovými závazky a nejsou dostatečně spolehlivé, aby mohly být použity při stanovení dumpingu podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení.
13 V bodě 30 odůvodnění napadeného nařízení se v zásadě konstatuje, že u tří indických vývozců, mezi nimiž se vyskytuje i žalobkyně, jsou vývozní ceny do Společenství velmi blízké MDC, zatímco jejich vývozní ceny do třetích zemí jsou podstatně nižší než vývozní ceny do Společenství, a tak je podle Rady pravděpodobné, že při neexistenci cenových závazků by se vývozní ceny do Společenství srovnaly s vývozními cenami účtovanými za stejné typy výrobků do třetích zemí. Vývozní ceny těchto vývozců do Společenství tedy nelze podle Rady použít ke stanovení spolehlivých vývozních cen ve smyslu čl. 2 odst. 8 základního nařízení. Podle bodu 31 odůvodnění napadeného nařízení bylo z tohoto důvodu rozhodnuto stanovit vývozní ceny těchto vývozců na základě cen účtovaných za jejich prodeje do třetích zemí.
14 Z bodů 33 a 34 odůvodnění napadeného nařízení v podstatě vyplývá, že upřednostňování vývozních cen do třetích zemí před cenami do Společenství není sice založeno na uplatnění čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení, ale je opodstatněné, neboť je nutné v souladu s cíli prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení stanovit, zda bude možné udržet vývozní ceny do Společenství i v budoucnosti, a zda je tudíž pravděpodobný návrat k dumpingu.
15 Podle bodu 48 odůvodnění napadeného nařízení bylo dumpingové rozpětí pro každého výrobce stanoveno v souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty s váženou průměrnou vývozní cenou. Z bodu 49 odůvodnění ve spojení s bodem 56 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že vzhledem k podstatnému snížení individuálních dumpingových rozpětí je vhodné upravit i zbytkové antidumpingové clo, jež bylo stanoveno v souladu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení. V případě žalobkyně, jejíž vývozní cena byla z důvodu nespolehlivosti jejích vývozních cen do Společenství stanovena na základě cen účtovaných třetím zemím, bylo dumpingové rozpětí stanoveno na 26,7 % (body 50 a 54 odůvodnění napadeného nařízení).
16 Podle bodů 51 až 56 odůvodnění napadeného nařízení závisí tato změna zbytkového antidumpingového cla v zásadě na tom, zda je v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení změna okolností ohledně dumpingu oproti situaci při původním šetření trvalého charakteru.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
17 Návrhem zapsaným v kanceláři Soudu dne 19. května 2006 podala žalobkyně tuto žalobu.
18 Usnesením ze dne 13. listopadu 2006 povolil předseda pátého senátu Komisi vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady.
19 Věc byla nejprve přidělena pátému senátu, poté byla rozhodnutím předsedy Soudu ze dne 6. února 2007 nově přidělena třetímu senátu. Vzhledem k tomu, že se změnilo složení senátů Soudu, byl soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena i projednávaná věc. Vzhledem k překážce na straně soudce zpravodaje přidělil předseda Soudu rozhodnutím ze dne 17. ledna 2008 věc třetímu senátu.
20 V rámci organizačních procesních opatření byla Rada vyzvána k zodpovězení písemných otázek. Těmto výzvám ve stanovené lhůtě vyhověla.
21 Řeči účastnic řízení a odpovědi na ústní otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 9. prosince 2008.
22 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené nařízení;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
23 Rada, podporovaná Komisí, navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K rozsahu návrhových žádání na zrušení
24 Úvodem je třeba poznamenat, že napadené nařízení zavádí konečné antidumpingové clo na dovozy PET filmu pro několik společností.
25 Žalobkyně navrhuje, aby bylo napadené nařízení zrušeno v plném rozsahu. Ve svých žalobních důvodech a argumentech nicméně zpochybňuje pouze legalitu stanovení své vlastní vývozní ceny.
26 V tomto ohledu je třeba mít za to, že případná protiprávnost tohoto stanovení by měla na legalitu napadeného nařízení vliv pouze v rozsahu, v němž toto nařízení ukládá antidumpingové clo žalobkyni. Neměla by naproti tomu vliv na legalitu ostatních prvků napadeného nařízení, a to zejména antidumpingových cel uložených ostatním společnostem, na něž se nařízení vztahuje.
27 Z judikatury mimoto vyplývá, že pokud nařízení zavádějící antidumpingové clo ukládá různá cla řadě společností, pak je každá společnost osobně dotčena pouze těmi ustanoveními, která jí ukládají konkrétní antidumpingové clo a stanoví jeho výši, a nikoli těmi ustanoveními, která ukládají antidumpingová cla ostatním společnostem, takže žaloba podaná touto společností je přípustná pouze tehdy, pokud směřuje ke zrušení těch ustanovení nařízení, která se dotýkají výhradně jí (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. února 2001, Nachi Europe, C‑239/99, Recueil, s. I‑1197, bod 22 a citovaná judikatura).
28 Za těchto okolností a s ohledem na žalobní důvody a argumenty předložené žalobkyní na podporu její žaloby je třeba návrhová žádání na zrušení vykládat v tom smyslu, že směřují pouze k částečnému zrušení napadeného nařízení v rozsahu, v němž žalobkyni ukládá konečné antidumpingové clo.
K věci samé
29 Žalobkyně v zásadě kritizuje metodu použitou Radou v napadeném nařízení ke stanovení vývozní ceny. Proti této metodě uplatňuje žalobkyně tři žalobní důvody vycházející zaprvé z porušení čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení, zadruhé z porušení čl. 2 odst. 1 a 3 a článku 11 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) (Úř. věst. L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 189) uvedené v příloze 1A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) (Úř. věst. 1994, L 336, s.3) a zatřetí z nedostatku právního základu a porušení zásady právní jistoty.
K nedostatku právního základu
30 V rámci prvního a třetího žalobního důvodu žalobkyně uvádí několik argumentů, které směřují k prokázání nedostatku právního základu metody užité v napadeném nařízení ke stanovení vývozní ceny žalobkyně. Soud považuje za účelné přezkoumat tyto argumenty společně.
– Argumenty účastníků řízení
31 V rámci svého třetího žalobního důvodu, vycházejícího z nedostatku právního základu žalobkyně tvrdí, že Rada v napadeném nařízení neuvádí právní základ metody použité za účelem stanovení vývozní ceny, nýbrž pouze v bodě 34 odůvodnění upřesňuje, že tato metoda není založena na čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení. Rada za tímto účelem označila čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení jako právní základ poprvé ve své žalobní odpovědi. Vzhledem k tomu, že každý prozatímní přezkum musí být proveden podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, nemá však toto ustanovení žádný vliv na volbu náležitého právního základu, podle něhož byla stanovena vývozní cena žalobkyně.
32 V rámci svého prvního žalobního důvodu, vycházejícího z porušení čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení žalobkyně nejprve tvrdí, že výpočet vývozní ceny se řídí těmito ustanoveními a že jejich použitelnost na šetření týkající se prozatímního přezkumu je výslovně stanovena v čl. 11 odst. 9 a 10 základního nařízení, aniž by v rámci těchto šetření existovala specifická metoda pro výpočet. Žalobkyně má dále za to, že analýza pravděpodobnosti návratu k dumpingu provedená Komisí při přezkumných šetřeních není relevantní a neměla by mít vliv na výpočet dumpingového rozpětí. Konečně žalobkyně poukazuje na to, že čl. 11 odst. 3 základního nařízení není platným právním základem pro výpočet vývozní ceny, jelikož neobsahuje žádný údaj, který by umožnil stanovit metodu výpočtu dumpingového rozpětí a, a fortiori, vývozní ceny.
33 Rada tvrdí, že čl. 11 odst. 3 základního nařízení v projednávaném případě představuje náležitý právní základ pro metodu použitou ke stanovení vývozní ceny.
34 Volba uvedené metody podle ní vyplývala z požadavku uvedeného v čl. 11 odst. 3 základního nařízení, aby v rámci šetření týkajícího se prozatímního přezkumu zkoumala, zda se okolnosti ohledně dumpingu podstatně změnily. Orgány tak odmítly vývozní ceny do Společenství účtované žalobkyní z důvodu, že tyto ceny nezohledňovaly trvalé změny v cenové politice žalobkyně, neboť byly pouhým důsledkem MDC. Tento závěr je založen na zjištění, podle kterého byly vývozní ceny do Společenství účtované žalobkyní v průměru pouze o 7 % vyšší než MDC, zatímco v porovnání s jejími vývozními cenami do třetích zemí byly vývozní ceny do Společenství o 12 % vyšší. Jelikož vývozní ceny do Společenství účtované žalobkyní nebyly stanoveny nezávisle na MDC, nebyly spolehlivé a nemohly sloužit ke stanovení vývozní ceny. „Nejlogičtější“ přístup tedy spočíval ve stanovení vývozní ceny na základě prodejních cen účtovaných žalobkyní ve třetích zemích.
35 Pokud jde o argument žalobkyně, podle kterého je použitelnost článku 2 základního nařízení na šetření týkající se přezkumu stanovena v čl. 11 odst. 9 a 10 uvedeného nařízení, Rada ve své žalobní odpovědi jednak uvádí, že čl. 11 odst. 9 umožňuje orgánům při přezkumu použít jinou metodu, než jaká byla použita v rámci původního šetření, změnily-li se okolnosti. Poukazuje v tomto ohledu na to, že vliv závazků MDC použitelných v období šetření na ceny účtované žalobkyní představuje změnu okolností ve smyslu čl. 11 odst. 9 základního nařízení. Dále Rada tvrdí, že odstavce 9 a 10 článku 11 nevylučují, že orgány musí určit, zda je změna ohledně dumpingu či újmy trvalá, a zda proto odůvodňuje změnu opatření.
36 Rada v rámci svých odpovědí na písemné otázky Soudu a v rámci svých vyjádření na jednání upřesňuje, že se ve své obraně nezamýšlí odvolávat na čl. 11 odst. 9 základního nařízení jakožto právní základ metody výpočtu vývozní ceny, která byla použita v projednávaném případě, a že by v tomto smyslu neměl Soud vykládat dovolávání se změny okolností v její žalobní odpovědi, přičemž by jej neměl vykládat ani tak, že samo o sobě směřuje k opodstatnění skutečnosti, že nebyla použita metoda výpočtu dumpingového rozpětí stanovená v článku 2 uvedeného nařízení.
37 Rada se konečně domnívá, že rozlišování mezi analýzou pravděpodobnosti návratu k dumpingu a výpočtu dumpingového rozpětí navrhované žalobkyní je nesprávné vzhledem k cíli přezkumného šetření, kterým je určit, zda se dumpingová rozpětí změnila a zda tyto případné změny mohou být považovány za trvalé, což by odůvodňovalo zrušení nebo změnu stávajících antidumpingových opatření.
– Závěry Soudu
38 Úvodem je třeba připomenout, že žalobkyně orgánům vytýká, že nezaložily své posouzení spolehlivosti vývozních cen do Společenství účtovaných žalobkyní na kritériích stanovených v čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení. Rada v zásadě tvrdí, že skutečnost, že se odchýlila od metody stanovené v čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení, byla motivována potřebou přezkoumat podle čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení trvalý charakter každé změny, která může mít v rámci prozatímního přezkumu za následek zrušení nebo případnou změnu stávajících opatření.
39 Je tedy třeba přezkoumat, zda čl. 11 odst. 3 základního nařízení představuje dostačující právní základ k tomu, aby bylo možné odchýlit se od kritérií pro stanovení vývozní ceny, jež jsou upravena v čl. 2 odst. 8 a 9 uvedeného nařízení.
40 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že napadené nařízení bylo přijato na základě prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, jehož ustanovení definují podmínky zahájení a hlavní cíle takového přezkumu. Článek 11 odst. 3 druhý pododstavec stanoví, že „[p]rozatímní přezkum se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že zachování opatření na vyrovnání antidumpingu už není nutné“. Článek 11 odst. 3 třetí pododstavec stanoví, že v rámci šetření týkajících se přezkumu „může Komise mimo jiné zkoumat, zda se okolnosti ohledně dumpingu a újmy podstatně změnily“.
41 V projednávaném případě není zpochybňováno, že se Rada mohla platně dovolávat čl. 11 odst. 3 základního nařízení ke konstatování přítomnosti podstatných změn okolností ohledně dumpingu a že poté, co potvrdila trvalý charakter těchto změn, právem dospěla k závěru, že je třeba změnit zbytkové antidumpingové clo (bod 56 odůvodnění napadeného nařízení). Článek 11 odst. 3 uvedeného nařízení naproti tomu nestanoví pravomoc Rady použít v rámci prozatímního přezkumu, jak učinila v projednávaném případě, metodu pro stanovení vývozní ceny, která by byla neslučitelná s požadavky stanovenými v čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení, s odkazem na potřebu budoucího posouzení cen účtovaných dotyčnými vývozci.
42 Z článku 11 odst. 9 základního nařízení vyplývá, že orgány jsou v rámci přezkumu zásadně povinny používat tentýž postup, včetně metody pro stanovení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení, jako při původním šetření, které vedlo k uložení antidumpingového cla. Totéž ustanovení sice stanoví výjimku, která umožňuje orgánům, aby postupovaly jinak než při původním šetření pouze v případě, že došlo ke změně okolností, tato výjimka však musí být vykládána striktně. Krom toho z čl. 11 odst. 9 základního nařízení vyplývá, že použitý postup musí zohlednit články 2 a 17 základního nařízení
43 V rámci prozatímního přezkumu jsou tudíž orgány v zásadě stejně jako v rámci původního šetření povinny stanovit vývozní cenu v souladu s kritérii upravenými v článku 2 základního nařízení.
44 Rada přitom navzdory výslovné zmínce o čl. 11 odst. 9 základního nařízení v bodě 49 odůvodnění napadeného nařízení a svému tvrzení, podle kterého se okolnosti určující vývozní cenu žalobkyně, jež byly ovlivněny závazky MDC, skutečně změnily, v rámci svých písemných odpovědí na otázky Soudu a v rámci svých vyjádření na jednání jasně uvedla, že neměla v úmyslu se dovolávat výjimky stanovené v čl. 11 odst. 9 uvedeného nařízení. Naopak, aby odůvodnila použití metody pro stanovení vývozní ceny, která se odchyluje od té, jež byla použita v rámci původního šetření, jakož i od kritérií stanovených v čl. 2 odst. 8 a 9 uvedeného nařízení, dovolávala se Rada pouze čl. 11 odst. 3 tohoto nařízení.
45 Je přitom třeba konstatovat, že čl. 11 odst. 3 základního nařízení nezakotvuje žádnou výslovnou výjimku z pravidla uvedeného v čl. 11 odst. 9, podle kterého musí být stanovení vývozní ceny provedeno v souladu s čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení.
46 V projednávaném případě ostatně nic neumožňuje učinit závěr, že by cíle, které stojí v pozadí čl. 11 odst. 3 základního nařízení, včetně případné potřeby provést prospektivní analýzu cen účtovaných dotčenými vývozci, přiznávaly dotyčným orgánům implicitní pravomoc nahradit metodu stanovenou v čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení metodou založenou na takové analýze.
47 Z judikatury totiž vyplývá, že existence implicitní pravomoci, která představuje výjimku ze zásady svěřených pravomocí stanovené v čl. 5 prvním pododstavci ES, musí být posuzována restriktivně. Takové implicitní pravomoci jsou judikaturou uznány pouze výjimečně, a aby byly uznány, musí být nezbytné pro zajištění užitečného účinku ustanovení Smlouvy nebo dotčeného základního nařízení (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 9. července 1987, Německo a další v. Komise, 281/85, 283/85 až 285/85 a 287/85, Recueil, s. 3203, bod 28, a rozsudek Soudu ze dne 17. září 2007, Francie v. Komise, T‑240/04, Sb. rozh. s. II‑4035, bod 37 a citovaná judikatura).
48 Je třeba v tomto ohledu poukázat na to, že užitečný účinek čl. 11 odst. 3 základního nařízení je z velké části zajištěn tím, že orgány mají v rámci přezkumu nutnosti zachovat stávající opatření široký prostor pro uvážení, včetně možnosti provést budoucí hodnocení cenové politiky dotyčných vývozců.
49 Naproti tomu, jakmile je hodnocení této nutnosti dokončeno a orgány se rozhodnou změnit stávající opatření, jsou při stanovování nových opatření vázány čl. 11 odst. 9 základního nařízení, který jim přiznává výslovnou pravomoc a ukládá výslovnou povinnost použít metodu stanovenou v článku 2 téhož nařízení.
50 Z toho vyplývá jednak to, že v rámci stanovování vývozní ceny není údajná možnost orgánů provést prospektivní analýzy nezbytná k tomu, aby byl zajištěn užitečný účinek čl. 11 odst. 3 základního nařízení, ba dokonce je tato možnost vyloučena čl. 11 odst. 9 téhož nařízení, a jednak to, že údajná implicitní pravomoc vyplývající z prvního z těchto ustanovení nemůže převážit nad výslovnými pravomocemi stanovenými druhým z nich ve spojení s článkem 2 uvedeného nařízení.
51 V důsledku toho čl. 11 odst. 3 základního nařízení nemůže sloužit jako právní základ, který by umožnil orgánům, aby se při stanovování vývozní ceny odchýlily od použití metody stanovené v čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení. Rada tím, že se odchýlila od této metody, a tím, že stanovila vývozní cenu na základě kritérií neupravených těmito ustanoveními, přijala napadené nařízení na základě nesprávného právního základu.
52 V důsledku toho je třeba vyhovět prvnímu a třetímu žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž vycházejí z nedostatku právního základu, a tudíž zrušit napadené nařízení v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, aniž by bylo třeba přezkoumávat žalobní důvody a vytýkané skutečnosti vycházející z porušení čl. 2 odst. 1 a 3 a článku 11 Dohody o provádění článku VI GATT z roku 1994, jakož i porušení zásady právní jistoty.
K nákladům řízení
53 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
54 Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady řízení. V důsledku toho Komise, která vstoupila do řízení na podporu Rady, ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Nařízení Rady (ES) č. 366/2006 ze dne 27. února 2006 , kterým se mění nařízení (ES) č. 1676/2001 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu polyethylentereftalátového filmu pocházejícího mimo jiné z Indie, se zrušuje v rozsahu, v němž ukládá antidumpingové clo společnosti MTZ Polyfilms Ltd.
2) Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností MTZ Polyfilms. Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení.
Azizi | Cremona | Frimodt Nielsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. listopadu 2009.
Podpisy.