ROZSUDEK SOUDU (šestého senátu)
18. listopadu 2009(*)
„Státní podpory – Zemědělství – Režim podpor ve prospěch programů jakosti v zemědělské a potravinářské oblasti v Rakousku – Rozhodnutí nevznést námitky – Žaloba na neplatnost – Zúčastněná strana – Ochrana procesních práv – Přípustnost – Významné obtíže – Pokyny ke státní podpoře na reklamu“
Ve věci T‑375/04,
Scheucher-Fleisch GmbH, se sídlem v Ungerdorfu (Rakousko),
Tauernfleisch Vertriebs GmbH, se sídlem v Flattachu (Rakousko),
Wech-Kärntner Truthahnverarbeitung GmbH, se sídlem v Glaneggu (Rakousko),
Wech-Geflügel GmbH, se sídlem v Sankt Andrä (Rakousko),
Johann Zsifkovics, se sídlem ve Vídni (Rakousko),
zastoupené J. Hoferem a T. Humerem, avocats,
žalobci,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené V. Kreuschitzem a A. Stobieckou-Kuik, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise K(2004) 2037 v konečném znění ze dne 30. června 2004 o státní podpoře NN 34A/2000 týkající se programů jakosti a značek „AMA‑Biozeichen“ a „AMA‑Gütesiegel“ v Rakousku,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (šestý senát),
ve složení A. W. H. Meij, předseda, V. Vadapalas (zpravodaj) a L. Truchot, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: T. Weiler, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. února 2009,
vydává tento
Rozsudek
Skutkový základ sporu
1 Žalobkyně, společnosti Scheucher-Fleisch GmbH, Tauernfleisch Vertriebs GmbH, Wech-Kärntner Truthahnverarbeitung GmbH, Wech-Geflügel GmbH a Johann Zsifkovics, jakož i Grandits GmbH, jsou pěticí společností s ručením omezeným a jednou jednočlennou společností podle rakouského práva, které se specializují na porážku a bourání zvířat.
2 V roce 1992 přijala Rakouská republika Bundesgesetz über die Errichtung der Marktordnungsstelle „Agrarmarkt Austria“ (spolkový zákon o zřízení orgánu regulujícího trh „Agrarmarkt Austria“, BGBl. 376/1992) (dále jen „AMA‑Gesetz 1992“), jehož čl. 2 odst. 1 zakládá právnickou osobu veřejného práva nazvanou „Agrarmarkt Austria“ (dále jen „AMA“ ). Provozní činnosti přísluší společnosti Agrarmarkt Austria Marketing GmbH (dále jen „AMA Marketing“), 100% dceřiné společnosti AMA. AMA‑Gesetz 1992 byl několikrát novelizován.
3 Podle čl. 3 odst. 1 bodu 3) AMA‑Gesetz 1992 je úkolem AMA podpora zemědělského marketinku. Za tímto účelem je pověřena výběrem příspěvků, které musí být podle čl. 21c odst. 1 bodu 3) AMA‑Gesetz 1992, ve znění předloženém žalobkyněmi a společností Grandits, zejména placeny za porážku skotu, telat, vepřů, jehňat, ovcí a drůbeže.
4 Dotčená podpora spočívá v podpoře výroby, úpravy, zpracování a uvádění zemědělských výrobků na trh v Rakousku prostřednictvím bio značky „AMA“ a značky jakosti „AMA“ (dále jen „značky ,AMA‘ “).
5 Žalobkyně a společnost Grandits, jakožto podniky specializované na porážku a bourání zvířat, mají povinnost k platbě příspěvku AMA na základě čl. 21c odst. 1 bodu 3) AMA‑Gesetz 1992, aniž by přitom jejich výrobky využívaly značek „AMA“.
6 Spolu s dvaceti dalšími jatečními podniky podaly žalobkyně a společnost Grandits žalobu k rakouským orgánům, kterou se bránily proti tomu, že jim bylo uloženo placení příspěvků AMA. Spolkový ministr zemědělství a lesnictví, životního prostředí a vod jejich žalobě nevyhověl. Verwaltungsgerichtshof (správní soud), na který se žalobkyně a společnost Grandits obrátily, zrušil rozhodnutí spolkového ministra rozsudky ze dne 20. března a 21. května 2003, a to pro procesní vady.
7 Současně žalobkyně a společnost Grandits zaslaly dne 21. září 1999 stížnost Komisi Evropských společenství, přičemž uvedly, že byly poškozeny určitými ustanoveními AMA-Gesetz 1992.
8 Dopisem ze dne 15. února 2000 předala Komise stížnost žalobkyň a společnosti Grandits rakouským orgánům a vyzvala posledně uvedené, aby předložily svá vyjádření. Po odpovědi rakouských orgánů dne 20. března 2000 je Komise dne 19. června 2000 informovala, že dotčená opatření byla předběžně zaregistrována jako neoznámené podpory pod číslem NN 34/2000.
9 Na žádost rakouských orgánů ze dne 8. března 2003 se Komise rozhodla přezkoumat dotčená opatření odděleně podle toho, zda byla přijata před, nebo po dni 26. září 2002, protože k tomuto dni byly přijaty významné změny prováděcích pravidel k AMA-Gesetz 1992. Přezkumnému řízení týkajícímu se ustanovení použitelných po dni 26. září 2002 bylo přiděleno evidenční číslo NN 34A/2000.
10 Rozhodnutím ze dne 30. června 2004 o státní podpoře NN 34A/2000 týkající se programů jakosti a značek „AMA‑Biozeichen“ a „AMA‑Gütesiegel“ v Rakousku, rozhodla Komise nevznést námitky proti „oznámeným“ opatřením (dále jen „napadené rozhodnutí“). V tomto ohledu měla za to, že uvedená opatření jsou slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) ES v rozsahu, v němž jsou v souladu s podmínkami stanovenými bodech 13 a 14 pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětví zemědělství (Úř. věst. 2000, C 28, s. 2) a pokyny Společenství ke státní podpoře na reklamu produktů uvedených v příloze I Smlouvy o ES a určitých produktů v příloze I neuvedených (Úř. věst. 2001, C 252, s. 5, dále jen „pokyny ke státní podpoře na reklamu“).
11 Podle bodu 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou všechna opatření provedená AMA a AMA Marketing před 26. zářím 2002 výslovně vyloučena z přezkumu.
12 Dne 16. července 2004 sdělila AMA žalobkyním a společnosti Grandits napadené rozhodnutí.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
13 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 17. září 2004 podaly žalobkyně a společnost Grandits projednávanou žalobu.
14 Dne 10. listopadu 2004 byla věc přidělena čtvrtému senátu Soudu.
15 Podáním došlým kanceláři Soudu dne 9. prosince 2004 vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu. Žalobkyně a společnost Grandits předložily svá vyjádření k této námitce dne 25. ledna 2005. Usnesením ze dne 15. září 2006 rozhodl Soud (čtvrtý senát), že o námitce rozhodne spolu s věcí samou a že o náhradě nákladů bude rozhodnuto později.
16 Vzhledem k tomu, že složení senátů Soudu bylo změněno, byl soudce zpravodaj přidělen šestému senátu, kterému tedy byla přidělena projednávaná věc.
17 Vzhledem k překážce na straně jednoho ze soudců určil předseda Soudu na základě čl. 32 odst. 3 jednacího řádu pro doplnění senátu jiného soudce.
18 Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud (šestý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu vyzval účastnice řízení, společnost Grandits, jakož i spolkovou vládu Rakouské republiky, aby odpověděly na písemné otázky. Těmto požadavkům bylo vyhověno ve stanovené lhůtě.
19 Dopisem došlým kanceláři Soudu dne 23. ledna 2009 informovala společnost Grandits Soud v souladu s článkem 99 jednacího řádu, že svou žalobu bere zpět. Usnesením předsedy šestého senátu Soudu ze dne 4. února 2009 bylo jméno společnosti Grandits vyškrtnuto z rejstříku Soudu, přičemž každá z účastnic řízení nesla vlastní náklady.
20 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání dne 12. února 2009.
21 Žalobkyně navrhují, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
22 Komise navrhuje, aby Soud:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo ji podpůrně zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti
Argumenty účastnic řízení
23 Komise zaprvé uvádí, že žalobkyně nejsou osobně dotčeny napadeným rozhodnutím. Toto rozhodnutí je pro ně „obecnou normou“, která se jich týká pouze z důvodu jejich objektivního postavení jako poplatníků příspěvků, stejně jako se týká jakéhokoliv jiného podniku, který se skutečně nebo potenciálně nachází ve stejné situaci.
24 Komise dále zpochybňuje tvrzení, podle kterého jsou osoby, kterým svědčí dotčená opatření, pouze čtyři řetězce maloobchodníků. Značky „AMA“ mají totiž podle ní podporovat odbyt zemědělských výrobků prvotřídní jakosti, čímž jsou prospěšné pro zemědělské podniky a výrobce potravin jako celku.
25 Krom toho žalobkyně, specializované na porážku a bourání zvířat, se nenachází v hospodářské soutěži s maloobchodníky, kteří jsou v jejich žalobě uváděni jako přímí příjemci dotčené podpory. Dále žalobkyně nevysvětlují, proč je skutečnost, že jsou čtyři řetězce maloobchodníků se značkou jakosti jmenovitě známy, individualizuje. Neupřesňují rovněž důvody, pro které nemají prospěch ze značek „AMA“, a proč nemohou dodávat těmto čtyřem řetězcům maloobchodníků.
26 V duplice Komise doplňuje, že žalobkyně neprokázaly, že určitá jatka a bourárny mají prospěch z dotčené podpory a jsou činné na stejném zeměpisném trhu. Dále, pokud žalobkyně platí příspěvky, mají rovněž prospěch z reklamních akcí organizovaných v rámci značek „AMA“. Jak totiž samy uvádí, tyto reklamní akce spočívají v tom, že se spotřebitelům radí kupovat výrobky rakouského původu. Žalobkyně tedy neutrpěly žádnou újmu.
27 Zadruhé jsou žalobkyně podle názoru Komise předmětnou podporou, jak samy v žalobě přiznávají, dotčeny pouze nepřímo. V tomto ohledu jsou prováděcí opatření zkoumaná v napadeném rozhodnutí obecná a abstraktní. K individualizaci přitom podle Komise dochází pouze individuálními právními akty, a sice správními rozhodnutími. Navíc napadené rozhodnutí nestanoví Rakouské republice povinnost, aby uložila jatkám a bourárnám příspěvky.
28 Zatřetí z procesních záruk stanovených v čl. 88 odst. 2 ES podle Komise vyplývá její povinnost vyzvat zúčastněné osoby, aby předložily své připomínky. Nicméně v projednávaném případě žalobkyně tím, že podaly stížnost, již přijaly stanovisko, a vyčerpaly tím své právo vyjádřit se.
29 Žalobkyně tvrdí, že jsou zúčastněnými stranami ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES. V důsledku toho mohou podat žalobu na neplatnost na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES jakožto osoby bezprostředně a osobně dotčené napadeným rozhodnutím.
30 Podle žalobkyň jsou přímými příjemci podpory čtyři maloobchodníci, jmenovitě určení, kteří získali právo používat značku jakosti „AMA“. Existuje rovněž přímý soutěžní vztah mezi žalobkyněmi a jatkami a bourárnami využívajícími značku, jelikož systém značky jakosti „AMA“ se používá od narození zvířat až po prodej jejich masa v maloobchodě a jelikož jej může využívat podnik na všech úrovních výrobní a distribuční sítě. Pokud jde o zvířata dovezená z jiných členských států a poražená v Rakousku, AMA sice nevybírá žádný příspěvek, avšak odbyt výrobků je podle žalobkyň narušován reklamními kampaněmi organizovanými ve prospěch značek.
31 Žalobkyně, které se odvolávají na rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2003, van Calster a další (C‑261/01 a C‑262/01, Recueil, s. I‑12249), uvádějí, že přezkum podpor Komisí musí nezbytně zohlednit také způsob financování v případě, kdy je tento, tak jako v projednávaném případě, nedílnou součástí opatření. V tomto ohledu zdůrazňují, že přispívají k financování podpory.
32 Krom toho podle rozsudku van Calster a další, bod 31 výše, nemůže Komise se zpětnou účinností napravit neslučitelnost podpor se společným trhem. Jelikož se napadené rozhodnutí týká opatření platných po dni 26. září 2002, mohly by mít žalobkyně povinnost zaplatit se zpětnou účinností příspěvky od tohoto data.
33 Konečně žalobkyně zpochybňují argument, podle kterého svou stížností vyčerpaly právo předložit připomínky.
Závěry Soudu
34 Podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES může každá fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutím, která jsou jí určena, jakož i proti rozhodnutím, která, byť vydána ve formě nařízení nebo rozhodnutí určeného jiné osobě, se jí bezprostředně a osobně dotýkají.
35 V projednávaném případě je nesporné, že je napadené rozhodnutí určeno Rakouské republice, a nikoliv žalobkyním. Je tedy třeba ověřit, zda se jich napadené rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká.
36 Zaprvé, bezprostřední dotčení vyžaduje, aby dotčené opatření Společenství mělo bezprostřední dopad na právní postavení jednotlivce a neponechávalo žádnou posuzovací pravomoc osobám, kterým je toto opatření určeno a které jsou pověřeny jeho provedením, jenž musí být čistě automatické a vyplývat pouze z právní úpravy Společenství bez použití dalších prováděcích pravidel. Jedná-li se o rozhodnutí povolující státní podporu, je tomu tak i v případě, kdy je možnost vnitrostátních orgánů neposkytnout podpory povolené sporným rozhodnutím Komise čistě teoretická, a pokud vůle uvedených orgánů jednat v souladu s tímto rozhodnutím nevyvolává žádnou pochybnost (rozsudek Soudního dvora ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise, C‑386/96 P, Recueil, s. I‑2309, body 43 a 44, a rozsudek Soudu ze dne 12. února 2008, BUPA a další v. Komise, T‑289/03, Sb. rozh. s. II‑81, bod 81).
37 V projednávaném případě ze soudního spisu vyplývá, že ke dni přijetí napadeného rozhodnutí dne 30. června 2004 byla dotčená podpora již Rakouskou republikou prováděna. V tomto ohledu žalobkyně předkládají internetové stránky AMA a jednoho maloobchodníka, z nichž vyplývá, že značky „AMA“ již byly vydávány před přijetím napadeného rozhodnutí. Předkládají rovněž platební výměry zaslané AMA společnosti Grandits v rozsahu, v němž se týkají příspěvků splatných za období od května 2002 do dubna 2003, které přinejmenším částečně pokrývá období uplatňování opatření, jichž se týká napadené rozhodnutí.
38 Proto se možnost, že se rakouské orgány rozhodnou neposkytnout dotčenou podporu, jeví jako čistě teoretická.
39 Z toho vyplývá, že žalobkyně jsou napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčeny ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
40 Zadruhé, pokud jde o osobní dotčení žalobkyň, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury mohou jiné subjekty než adresáti rozhodnutí tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, když je toto rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí (rozsudky Soudního dvora ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, Recueil, s. 197, 223, a ze dne 13. prosince 2005, Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, C‑78/03 P, Sb. rozh. s. I‑10737, bod 33).
41 V rámci řízení o kontrole státních podpor, stanoveného v článku 88 ES, musí být rozlišována jednak předběžná fáze zkoumání podpor zavedená odstavcem 3 tohoto ustanovení, jejímž cílem je pouze umožnit Komisi, aby si mohla utvořit své prvotní stanovisko o slučitelnosti dotčené podpory se společným trhem, a jednak formální fáze vyšetřování uvedená v odstavci 2. Pouze v rámci této posledně uvedené fáze, která má umožnit Komisi, aby získala úplné informace o všech okolnostech věci, ukládá Smlouva o ES Komisi povinnost vyzvat zúčastněné strany, aby podaly své připomínky (rozsudky Soudního dvora ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise, C‑198/91, Recueil, s. I‑2487, bod 22; ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise, C‑225/91, Recueil, s. I‑3203, bod 16, a Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, bod 40 výše, bod 34).
42 Z toho vyplývá, že pokud – aniž bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 88 odst. 2 ES – Komise rozhodnutím přijatým na základě odstavce 3 téhož článku konstatuje, že podpora je slučitelná se společným trhem, nositelé těchto procesních záruk se mohou domoci jejich dodržení, pouze pokud mají možnost toto rozhodnutí zpochybnit před soudem Společenství (rozsudky Cook v. Komise, bod 41 výše, bod 23; Matra v. Komise, bod 41 výše, bod 17, a Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, bod 40 výše, bod 35). Z těchto důvodů soud Společenství prohlásí za přípustnou žalobu směřující ke zrušení takového rozhodnutí podanou zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, pokud původce žaloby jejím podáním směřuje k zajištění ochrany procesních práv, kterých požívá na základě posledně uvedeného ustanovení (rozsudek Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, bod 40 výše, bod 35; viz rovněž v tomto smyslu rozsudky Cook v. Komise, bod 41 výše, body 23 až 26, a Matra v. Komise, bod 41 výše body 17 až 20).
43 Zúčastněnými stranami ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, které tak mohou v souladu s čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES podat žaloby na neplatnost, jsou přitom osoby, podniky nebo sdružení, jejichž zájmy mohou být případně dotčeny poskytnutím podpory, tj. zejména podniky soutěžící s příjemci této podpory a profesní organizace (rozsudky Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 41, a Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, bod 40 výše, bod 36).
44 Naproti tomu, pokud žalobce zpochybní opodstatněnost rozhodnutí posuzujícího podporu jako takovou, pak pouhá skutečnost, že může být považován za zúčastněnou stranu ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, nemůže postačovat pro připuštění žaloby. Musí tedy prokázat, že má zvláštní postavení ve smyslu judikatury vycházející z rozsudku Plaumann v. Komise, bod 40 výše. Tak by tomu bylo zejména v případě, kdy je žalobcovo postavení na trhu podstatně zasaženo podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí (rozsudky Soudního dvora ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise, 169/84, Recueil, s. 391, body 22 až 25, a Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, bod 40 výše, bod 37).
45 Konečně skutečnost, že akt má svou povahou a dosahem normativní charakter, jelikož se obecně použije na zúčastněné hospodářské subjekty, nevylučuje, že by se mohl některých z nich dotýkat osobně (rozsudky Soudního dvora ze dne 18. května 1994, Codorníu v. Rada, C‑309/89, Recueil, s. I‑1853, bod 19, jakož i ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 32).
46 V projednávaném případě žalobkyně uplatňují na podporu své žaloby v zásadě tři důvody.
47 První žalobní důvod vychází z porušení procesních pravidel. Dělí se na čtyři části, vycházející zaprvé z neoznámení dotčené podpory Komisi, zadruhé z porušení procesních záruk stanovených v čl. 88 odst. 2 ES, zatřetí z porušení povinnosti uvést odůvodnění a začtvrté z porušení zásady přiměřené lhůty. V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně výslovně tvrdí, že Komise měla zahájit formální vyšetřovací řízení na základě čl. 4 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 88 ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), z důvodu existujících pochyb ohledně slučitelnosti dotčených opatření se společným trhem.
48 Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 87 odst. 3 písm. c) ES. V tomto ohledu žalobkyně zejména tvrdí, že záruka jakosti, jaká je stanovena pro osoby využívající značky „AMA“, nesouvisí s pojmem „rozvoj“ ve smyslu tohoto ustanovení.
49 V rámci jejich třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise porušila „ustanovení o pozastavení“ stanovené čl. 88 odst. 3 ES a článkem 3 nařízení č. 659/1999.
50 Jelikož tak žalobkyně zpochybňují jak odmítnutí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení, tak opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory jako takovou, je třeba zaprvé analyzovat, zda jsou žalobkyně aktivně legitimovány k tomu, aby se domáhaly dodržování svých procesních práv, a zadruhé, zda jsou aktivně legitimovány k tomu, aby zpochybnily opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, za účelem určení, zda jsou oprávněny podat projednávanou žalobu.
51 Zaprvé, pokud jde o to, zda jsou žalobkyně aktivně legitimovány k tomu, aby se domáhaly dodržování svých procesních práv, je třeba nejdříve konstatovat, že podle bodu 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou značky „AMA“ poskytovány pouze výrobkům splňujícím určitá kritéria jakosti z pohledu metod výroby, vlastností výrobku a v některých případech požadavků týkajících se jejich zeměpisného původu. Podle bodu 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak dotčené podpory zvýhodňují určité podniky v odvětví výroby, úpravy, zpracování, a uvádění zemědělských výrobků na trh v Rakousku.
52 Pokud jde konkrétně o maso, existuje, jak zdůrazňují žalobkyně, zvláštní výrobní a distribuční síť pro značky „AMA“ od narození a chovu zvířat až po distribuci v maloobchodě, v rámci které musí být v každé fázi dodržovány přesné předpisy ohledně jakosti a kontrol směřujících k jejímu zajištění, a to s cílem zvýšení prodeje výrobků s vysokou jakostí.
53 V důsledku toho nejsou příjemci dotčené podpory pouze maloobchodníci. Zahrnuje rovněž všechny podniky náležející do zvláštní výrobní a distribuční sítě pro značky „AMA“. Přitom žalobkyně, tj. podniky specializované na porážku a bourání zvířat, jsou soutěžiteli jatek a bouráren, které mají prospěch ze značek „AMA“. Jsou rovněž činné na témže zeměpisném trhu, a sice v Rakousku, jak žalobkyně upřesnily v odpovědi na písemnou otázku Soudu.
54 Krom toho skutečnost, že v projednávaném případě měly žalobkyně na základě čl. 88 odst. 3 ES možnost uvést prostřednictvím podání stížnosti proti dotčené podpoře své argumenty již během předběžného vyšetřovacího řízení, je nemůže zbavit práva na dodržení procesní záruky, které je jim výslovně přiznáno čl. 88 odst. 2 ES (viz v tomto smyslu rozsudek BUPA a další v. Komise, bod 36 výše, bod 76).
55 Z toho vyplývá, že žalobkyně mají aktivní legitimaci v rozsahu, v němž se domáhají dodržování svých procesních práv odvozených z čl. 88 odst. 2 ES.
56 Druhá část prvního žalobního důvodu, vycházející z porušení procesních záruk stanovených v čl. 88 odst. 2 ES je proto přípustná.
57 Zadruhé, co se týče aktivní legitimace žalobkyň ke zpochybnění opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že podstatné dotčení nepředstavuje pouhá okolnost, že předmětné rozhodnutí může mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že dotčené podniky nějakým způsobem soutěží s osobou, která má prospěch z tohoto rozhodnutí (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 10. prosince 1969, Eridania a další v. Komise, 10/68 a 18/68, Recueil, s. 459, bod 7, a British Aggregates v. Komise, bod 45 výše, bod 47). Podnik se proto nemůže odvolávat pouze na své postavení soutěžitele ve vztahu k podniku-příjemci, ale musí mimoto prokázat, že se nachází v takové faktické situaci, jaká jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým byl individualizován adresát rozhodnutí (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 23. května 2000, Comité d’entreprise de la Société française de production a další v. Komise, C‑106/98 P, Recueil, s. I‑3659, bod 41, a British Aggregates v. Komise, bod 45 výše, bod 48).
58 Je přitom třeba konstatovat, že žalobkyně ve svých písemnostech nepředkládají žádný právní nebo skutkový argument, který by snažily prokázat zvláštnost jejich soutěžní situace na relevantním trhu.
59 Dále pak v odpovědi na písemnou otázku Soudu ohledně podstatného ovlivnění jejich postavení se žalobkyně omezují na to, že bez dalšího upřesnění poukazují na existenci „značných nadměrných kapacit“ na trhu porážky a bourání zvířat a zdůrazňují, že dotčená podpora má citelné účinky na přeshraniční obchod a hospodářskou soutěž.
60 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokazují, že jejich postavení na trhu mohlo být podstatně dotčeno podporou, která je předmětem napadeného rozhodnutí.
61 Proto musí být první a čtvrtá část prvního žalobního důvodu, jakož i třetí žalobní důvod zamítnuty jako nepřípustné, jelikož nesměřují k ochraně procesních práv, která žalobkyně vyvozují z čl. 88 odst. 2 ES.
62 Naopak je třeba uvést, že Soud musí vykládat důvody uplatněné žalobcem spíše podle jejich podstaty než podle jejich kvalifikace (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 1961, Fives Lille Cail a další v. Vysoký úřad, 19/60, 21/60, 2/61 a 3/61, Recueil, s. 559, bod 588). Může tak přezkoumat jiné argumenty uvedené žalobcem, aby ověřil, zda přinášejí rovněž důkazy na podporu důvodu uplatněného žalobcem, který se výslovně odvolává na existenci pochybností, které by odůvodnily zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 ES (rozsudek Soudu ze dne 20. září 2007, Fachvereinigung Mineralfaserindustrie v. Komise, T‑254/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 48; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 13. ledna 2004, Thermenhotel Stoiser Franz a další v. Komise, T‑158/99, Recueil, s. II‑1, body 141, 148, 155, 161 a 167).
63 Přitom v projednávaném případě ze žaloby vyplývá, že první žalobní důvod, ve své třetí části, jakož i druhý žalobní důvod poskytují skutečnosti na podporu druhé části prvního žalobního důvodu, protože žalobkyně v nich tvrdí existenci významných obtíží, které podle nich odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Žalobkyně totiž v rámci druhého žalobního důvodem rovněž tvrdí, že při příležitosti přijetí napadeného rozhodnutí byla porušena procesní práva, která jim podle jejich názoru plynou z čl. 88 odst. 2 ES. Rovněž třetí část prvního žalobního důvodu vycházející z nedostatku odůvodnění podporuje druhou část prvního žalobního důvodu v rozsahu, v němž se zúčastněné osoby nemohou bez dostatečného odůvodnění seznámit s důvody, které vedly k závěru Komise ohledně neexistence významných obtíží a soud nemůže vykonávat svůj přezkum.
64 V důsledku toho je třeba prohlásit třetí část prvního žalobního důvodu jakož i druhý žalobní důvod za přípustné v rozsahu, v němž se jimi žalobkyně domáhají dodržení procesních práv, která vyvozují z čl. 88 odst. 2 ES.
K věci samé
Argumenty účastnic řízení
65 Žalobkyně tvrdí, že čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 ukládá Komisi povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení ohledně dotčené podpory, jestliže existují pochybnosti o její slučitelnosti se společným trhem. Odkazují na několik dokumentů převzatých zejména z internetových stránek AMA a jednoho maloobchodníka, které podle nich prokazují, že výrobky využívající značek „AMA“ musí být výlučně rakouského původu. Žalobkyně odkazují rovněž na dopis Komise rakouským orgánům ze dne 19. června 2000, který obsahuje výčet důvodů vyvolávajících pochyby o slučitelnosti dotčené podpory se společným trhem, obzvláště pak s článkem 28 ES. S ohledem na tuto skutkovou a právní situaci měla Komise podle žalobkyň přijmout rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení.
66 V replice žalobkyně doplňují, že článek 21a AMA-Gesetz 1992 vylučuje, aby byla značka jakosti „AMA“ vydávána pro nerakouské výrobky nebo aby byla na jejich podporu vedena marketinková kampaň. Rovněž stanovy AMA Marketing uvádí, že se tato musí týkat rakouských zemědělských a lesnických výrobků. AMA-Gesetz 1992 a stanovy AMA Marketing jsou tak podle žalobkyň neslučitelné s článkem 28 ES. V tomto ohledu podle žalobkyň nestačí do směrnic AMA vložit „ustanovení o otevření“ pro zahraniční výrobky. Dále jsou toho názoru, že je třeba se opírat o skutečně provedená opatření, a nikoliv o ustanovení těchto směrnic.
67 Komise odpovídá, že všechny dokumenty uplatněné žalobkyněmi jsou z doby před 26. zářím 2002. Přitom podle napadeného rozhodnutí jsou opatření přijatá AMA a AMA Marketing před 26. zářím 2002 výslovně vyloučena z přezkumu. Krom toho pokud jde o opatření, která vstoupila v platnost po 26. září 2002, Komise odkazuje na různé směrnice AMA, z ledna 2001, respektive září 2002 a února 2003, které prokazují, že výtky žalobkyň jsou neopodstatněné. Komise tedy podle svého názoru nebyla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení.
68 V duplice Komise zdůrazňuje, že jak prokazují směrnice AMA, značky, ať už s nebo bez označení původu, nejsou vyhrazeny pro rakouské podniky nebo rakouské výrobky. Žalobkyním se podle Komise nepodařilo předložit jediný případ, kdy by žádost nerakouského žadatele o obdržení značky jakosti AMA byla zamítnuta na základě stanov AMA Marketing.
– Závěry Soudu
69 Úvodem je třeba připomenout, že Komise je povinna zahájit formální vyšetřovací řízení zejména tehdy, pokud se s ohledem na informace získané v průběhu předběžného přezkoumání i nadále potýká s významnými obtížemi spojenými s posouzením dotčeného opatření. Tato povinnost totiž vyplývá přímo z čl. 88 odst. 3 ES, jak je vykládán judikaturou, a je potvrzena ustanoveními čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999, pokud Komise po předběžném přezkoumání konstatuje, že protiprávní opatření vyvolává pochybnosti ohledně své slučitelnosti (viz v tomto smyslu rozsudek BUPA a další v. Komise, bod 36 výše, bod 328).
70 Podle ustálené judikatury je postup na základě čl. 88 odst. 2 ES nevyhnutelný, pokud Komise zaznamená závažné obtíže při posouzení, zda je podpora slučitelná se společným trhem. Komise se tedy může při vydávání příznivého rozhodnutí o státním opatření omezit na předběžnou fázi podle čl. 88 odst. 3 pouze tehdy, byla-li po prvním šetření přesvědčena, že toto opatření buď není podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, nebo, je-li toto opatření kvalifikováno jako podpora, že je slučitelné se společným trhem. Pokud naproti tomu Komise po tomto prvním šetření nabude opačného přesvědčení nebo pokud jí neumožní překonat veškeré obtíže, jež vyvstaly při posuzování slučitelnosti dotčeného opatření se společným trhem, je Komise povinna vyžádat si veškerá nezbytná stanoviska a zahájit v této souvislosti řízení podle čl. 88 odst. 2 ES (rozsudky Matra v. Komise, bod 41 výše, bod 33; Komise v. Sytraval a Brink’s France, bod 43 výše, bod 39, a BUPA a další v. Komise, bod 36 výše, bod 329).
71 Komisi tak přísluší, aby podle skutkových a právních okolností věci určila, zda obtíže, které vyvstaly při přezkumu slučitelnosti podpory, vyžadují zahájení tohoto řízení (rozsudek Cook v. Komise, bod 41 výše, bod 30). Toto posouzení musí dodržet tři požadavky.
72 Zaprvé, článek 88 ES omezuje pravomoc Komise rozhodnout o slučitelnosti podpory se společným trhem na konci předběžného přezkumného řízení pouze na případy opatření, která nevyvolávají významné obtíže, takže toto kritérium má výlučnou povahu. Komise by tak nemohla odmítnout zahájit formální vyšetřovací řízení s odvoláním na jiné okolnosti, jako jsou zájem třetích stran, hlediska hospodárnosti řízení či jakékoliv jiné důvody správní vhodnosti (rozsudek Soudu ze dne 15. března 2001, Prayon-Rupel v. Komise, T‑73/98, Recueil, s. II‑867, bod 44).
73 Zadruhé, Komise je povinna, narazí-li na významné obtíže, zahájit formální řízení a nedisponuje v tomto ohledu žádnou diskreční pravomocí. I když je však pravomoc Komise přesně stanovená, pokud jde o rozhodnutí zahájit toto řízení, přesto má Komise určitý prostor pro uvážení při vyhledávání a zkoumání okolností věci za účelem určení toho, zda tyto okolnosti vyvolávají významné obtíže. Může zejména v souladu s účelem čl. 88 odst. 3 Smlouvy a s povinností dbát zásady dobré správy, jež jí přísluší, zahájit diskuzi s oznamujícím státem nebo třetími stranami za účelem toho, aby ještě v rámci předběžného řízení překonala obtíže, s nimiž se případně setkala (rozsudek Prayon-Rupel v. Komise, bod 72 výše, bod 45).
74 Zatřetí, pojem „významné obtíže“ má objektivní povahu. Po existenci takových obtíží je třeba pátrat jak v okolnostech přijetí napadeného aktu, tak v jeho obsahu objektivním způsobem a dávat do souvislosti odůvodnění rozhodnutí s poznatky, jimiž Komise disponovala, když rozhodla o slučitelnosti sporných podpor se společným trhem (viz rozsudek Prayon-Rupel v. Komise, bod 72 výše, bod 47 a citovaná judikatura).
75 V projednávaném případě měla Komise v napadeném rozhodnutí za to, že dotčená podpora je slučitelná se společným trhem v rozsahu, v němž je slučitelná s pokyny ke státní podpoře v odvětví zemědělství a s pokyny ke státní podpoře na reklamu.
76 V tomto ohledu je třeba nejdřív uvést, že pokyny ke státní podpoře na reklamu stanoví, pokud jde o výrobky, které musí splňovat požadavky na zvláštní kvalitu, následující:
„49. Vnitrostátní režimy kontroly jakosti musí spočívat pouze na samotných objektivních vlastnostech výrobků, které jim dávají požadovanou jakost nebo se týkají požadovaného způsobu výroby, a nikoliv na původu výrobků nebo místu výroby. Ať již jsou tyto režimy kontroly jakosti povinné nebo dobrovolné, všechny výrobky vyrobené ve Společenství k nim musí mít nezávisle na jejich původu přístup, pokud splňují požadované podmínky […]
50. Pokud je režim omezen na výrobky určitého původu […], je v rozporu se Smlouvou, a je tedy zřejmé, že Komise nemůže učinit závěr, že podpory na reklamu ve prospěch tohoto režimu jsou slučitelné se společným trhem.
[…]“ (neoficiální překlad)
77 Z týchž pokynů, zejména pak z jejich bodu 46, vyplývá, že „původem“ výrobků se rozumí „národní, regionální nebo místní původ“.
78 Dále v bodě 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise za to, že v daném případě podpora dodržuje podmínku, podle které vnitrostátní režim kontroly jakosti nemůže být omezen na výrobky určitého původu. Uvedla tedy následující:
„Použití značky jakosti je možné u všech produktů, které jsou pěstovány nebo produkovány ve Společenství a splňují podmínky jakosti spojené s použitím této značky. Tyto zvláštní podmínky pro výrobky, které se uchází o značku kvality, se týkají buď jakosti výrobku, nebo se zdají omezovat na umožnění ověření jejich zeměpisného původu. Zvláštní podmínky mohou být v každém případě splněny nezávisle na zeměpisném původu výrobku.“ (neoficiální překlad)
79 Vedena toutéž logikou, zamítla Komise v bodě 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí argumenty uvedené žalobkyněmi v jejich stížnosti na to, že mají ze značek „AMA“ prospěch výlučně rakouští výrobci, následující formulací:
„[…] Oznámená opatření týkající se bio značek a značek jakosti uplatňovaná od 26. září 2002 se neomezují na rakouské výrobky a […] původ výrobků není hlavním sdělením, a to ani v rámci značek, ani v příslušné reklamě.
[…]“ (neoficiální překlad)
80 Krom toho z bodu 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise vycházela z opatření přijatých AMA a AMA Marketing v podobě, v níž byla použitelná po 26. září 2002. Komise v tomto smyslu ve své žalobní odpovědi cituje tři směrnice AMA z ledna 2001, září 2002 a února 2003.
81 V žalobě žalobkyně tvrdí, že výrobky, které mají prospěch ze značek „AMA“, musí být výlučně rakouského původu. V tomto ohledu předkládají zejména znění AMA-Gesetz 1992, které Komise nezpochybnila a podle kterého článek 21a týkající se účelu příspěvků stanoví, že:
„Příspěvek pro účely zemědělského marketinku […] se vybírá v zájmu naplňování následujících cílů:
1. podpora a záruka prodeje vnitrostátních zemědělských a lesnických výrobků a odvozených výrobků;
2. otevření a udržování trhů pro tyto výrobky v tuzemsku a v zahraničí;
3. zlepšení distribuce těchto výrobků;
4. podpora obecných opatření ke zlepšení a zaručení jakosti těchto výrobků (zejména odpovídajících zemědělských výrobků) ;
5. podpora dalších marketinkových opatření (zejména poskytování služeb a náklady na personál, které jsou s tím spojeny).“ (neoficiální překlad)
82 Komise přitom v odpovědi na písemnou otázku Soudu jednak uvedla, že rakouské orgány v průběhu jednání s ní přislíbily dbát na následné přizpůsobení AMA-Gesetz 1992 a že krom toho článek 21a byl změněn spolkovým zákonem z roku 2007 (BGBl. 55/2007), a to s účinností od 1. července 2007. Podle Komise již od tohoto data čl. 21a bod 1) AMA-Gesetz 1992 neobsahuje slovo „vnitrostátní“.
83 Komise rovněž zdůrazňuje, že čl. 21a bod 5) AMA-Gesetz 1992 již ve svém původním znění stanovil mezi účely příspěvku také „podporu jakýchkoliv dalších marketinkových opatření“, aniž by bylo stanoveno omezení na vnitrostátní výrobky.
84 Nicméně z odpovědi Komise vyplývá, že v okamžiku, kdy zkoumala slučitelnost dotčené podpory se společným trhem, týkala se základní ustanovení článku 21a a AMA-Gesetz 1992 pouze vnitrostátních výrobků.
85 Uvedený článek proto nesplňuje podmínku uvedenou v pokynech ke státní podpoře na reklamu, podle kterých vnitrostátní režim kontroly jakosti nemůže být omezen na výrobky určitého původu. Z písemné odpovědi Komise rovněž vyplývá, že vzhledem k tomu, že se o této otázce vedlo jednání mezi rakouskými orgány a Komisí, byla o ní tato informována.
86 Proto, i když směrnice AMA nestanovily podmínku původu výrobků, nic to nemění na tom, že omezení na vnitrostátní výrobky uvedené čl. 21a bod 1) AMA-Gesetz 1992 vyvolávalo pochybnosti ohledně slučitelnosti dotčené podpory s pokyny ke státní podpoře na reklamu. Komise tedy měla použít čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999.
87 Je tedy třeba dospět k závěru, že posouzení slučitelnosti dotčené podpory se společným trhem vyvolávalo významné obtíže, které měly vést Komisi k zahájení řízení ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES.
88 Je tedy třeba zrušit napadené rozhodnutí, aniž by bylo třeba zkoumat třetí část prvního žalobního důvodu a druhý žalobní důvod.
K nákladům řízení
89 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady žalobkyň.
Z těchto důvodů
SOUD (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise K(2004) 2037 v konečném znění ze dne 30. června 2004 o státní podpoře NN 34A/2000 týkající se programů jakosti a značek „AMA‑Biozeichen“ a „AMA‑Gütesiegel“ v Rakousku se zrušuje.
2) Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé společnostem Scheucher-Fleisch GmbH, Tauernfleisch Vertriebs GmbH, Wech-Kärntner Truthahnverarbeitung GmbH, Wech-Geflügel GmbH a Johann Zsifkovics.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 18. listopadu 2009.
Podpisy.