ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
6. září 2013(*)
„Vnitřní trh se zemním plynem – Směrnice 2003/55/ES – Povinnost plynárenských podniků zorganizovat systém sjednaného přístupu třetích osob k plynárenským skladovacím zařízením – Rozhodnutí českých orgánů, jímž byla žalobkyni udělena dočasná výjimka pro její plánované podzemní plynárenské skladovací zařízení v Dambořicích – Rozhodnutí Komise nařizující České republice zrušit rozhodnutí o výjimce – Časová působnost směrnice 2003/55“
Ve věci T‑465/11,
Globula a.s., se sídlem v Hodoníně (Česká republika), zastoupená M. Petitem, D. Paemenem, A. Tomtsisem, D. Koláčkem a P. Zákouckým, advokáty,
žalobkyně,
podporovaná
Českou republikou, zastoupenou M. Smolkem, J. Očkovou a T. Müllerem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
proti
Evropské komisi, zastoupené O. Beynet a T. Scharfem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C (2011) 4509 ze dne 27. června 2011 o výjimce pro podzemní plynárenské skladovací zařízení v Dambořicích z pravidel vnitřního trhu pro přístup třetích stran,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová (zpravodajka), předsedkyně, K. Jürimäe a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Spyropoulos, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. dubna 2013,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 14. dubna 2009 podala žalobkyně, společnost Globula a.s., k českému ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) žádost o povolení pro výstavbu podzemního plynárenského skladovacího zařízení (dále jen „skladovací zařízení“) v Dambořicích (Česká republika). V rámci této žádosti požádala o dočasnou výjimku, týkající se celé nové kapacity skladovacího zařízení, z povinnosti poskytnout sjednaný přístup třetích stran k uvedenému zařízení.
2 Rozhodnutím ze dne 26. října 2010 ministerstvo povolilo výstavbu skladovacího zařízení a udělilo žalobkyni dočasnou výjimku z povinnosti poskytnout sjednaný přístup třetích stran, týkající se 90 % kapacity skladovacího zařízení, a to na dobu 15 let ode dne nabytí účinnosti povolení k využívání.
3 Dopisem ministerstva ze dne 11. února 2011, došlým Evropské komisi dne 18. února 2011, bylo rozhodnutí ze dne 26. října 2010 oznámeno Komisi.
4 Dopisem ze dne 15. dubna 2011 požádala Komise ministerstvo o dodatečné informace a uvedla, že kdyby musela požadovat změnu nebo zrušení rozhodnutí ze dne 26. října 2010, učinila by tak přede dnem 18. června 2011. Ministerstvo odpovědělo dne 29. dubna 2011, ve lhůtě stanovené Komisí.
5 Dopisem ze dne 13. května 2011 zaslala Komise ministerstvu druhou žádost o dodatečné informace a znovu uvedla, že kdyby musela požadovat změnu nebo zrušení rozhodnutí ze dne 26. října 2010, učinila by tak přede dnem 18. června 2011. Ministerstvo odpovědělo dne 20. května 2011, ve lhůtě stanovené Komisí.
6 Dopisem ze dne 23. června 2011, podepsaným členem Komise odpovědným za oblast energetiky, Komise informovala ministerstvo, že přijme formální rozhodnutí přede dnem 29. června 2011.
7 Dne 27. června 2011 Komise přijala rozhodnutí C (2011) 4509 o výjimce pro podzemní plynárenské skladovací zařízení v Dambořicích z pravidel vnitřního trhu pro přístup třetích stran (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým České republice nařídila zrušit rozhodnutí ze dne 26. října 2010. Napadené rozhodnutí bylo České republice oznámeno dne 28. června 2011.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
8 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 26. srpna 2011 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
9 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 1. prosince 2011 podala Česká republika návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu žalobkyně. Usnesením ze dne 11. ledna 2012 předsedkyně čtvrtého senátu Tribunálu toto vedlejší účastenství povolila. Vedlejší účastnice předložila své vyjádření a ostatní účastníci řízení předložili svá vyjádření k vyjádření vedlejší účastnice řízení ve stanovených lhůtách.
10 Na základě zprávy soudkyně zpravodajky rozhodl Tribunál (čtvrtý senát) o zahájení ústní části řízení
11 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání dne 23. dubna 2013.
12 Žalobkyně podporovaná Českou republikou navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
13 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
14 Na podporu svého návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí se žalobkyně dovolává tří žalobních důvodů. První vychází z pochybení při určení použitelného práva, druhý z porušení zásady legitimního očekávání a třetí ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu.
15 První žalobní důvod uplatněný žalobkyní sestává ze dvou částí, vycházejících z pochybení při určení použitelného procesního, respektive hmotného práva.
16 Žalobkyně, podporovaná Českou republikou, v podstatě poukazuje na to, že Komise měla použít postup a hmotněprávní kritéria stanovené článkem 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230, dále jen „druhá směrnice o plynu“), a nikoliv ty, které stanoví článek 36 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55 (Úř. věst. L 211, s. 94, dále jen „třetí směrnice o plynu“). Zatímco totiž rozhodnutí ze dne 26. října 2010 bylo Komisi oznámeno dne 18. února 2011, třetí směrnice o plynu nahradila druhou směrnici o plynu až ke dni 3. března 2011.
17 Komise zpochybňuje jak přípustnost, tak opodstatněnost těchto argumentů.
K přípustnosti prvního žalobního důvodu
18 Komise zpochybňuje přípustnost prvního žalobního důvodu. Podle jejího názoru, kdyby měla použít postup podle článku 22 druhé směrnice o plynu, zaslala by České republice neformální žádost o zrušení rozhodnutí ze dne 26. října 2010, tj. akt, který by nebyl napadnutelný. Projednávaná žaloba by tedy nemohla přinést žalobkyni v tomto bodě žádný prospěch, a žalobkyně by proto neměla v tomto ohledu právní zájem na podání žaloby. Každopádně na rozdíl od názoru žalobkyně může Komise případně po eventuálním zrušení napadeného rozhodnutí Tribunálem přijmout nové rozhodnutí na základě druhé směrnice o plynu.
19 Žalobkyně s těmito argumenty nesouhlasí.
20 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že je pravda, že na rozdíl od postupu stanoveného v článku 36 třetí směrnice o plynu, který Komisi umožňuje přijmout vůči dotčenému členskému státu přímo závazné rozhodnutí, postup stanovený v článku 22 druhé směrnice o plynu jí ukládá, aby předem zaslala členskému státu nezávaznou žádost o změnu nebo zrušení rozhodnutí o udělení výjimky z ustanovení uvedené směrnice, a tato žádost není napadnutelným aktem.
21 Nicméně cílem, který žalobkyně sleduje tou částí svého prvního žalobního důvodu, která se týká použitelného postupu, není, aby jí Komise zaslala nenapadnutelný akt místo napadnutelného, nýbrž aby bylo zrušeno závazné rozhodnutí, které je podle žalobkyně protiprávní, což by jí zjevně přineslo prospěch.
22 Kromě toho je třeba odmítnout argument Komise, že po eventuálním zrušení napadeného rozhodnutí Tribunálem by případně mohla přijmout nové rozhodnutí na základě druhé směrnice o plynu. Je totiž třeba uvést, že v rámci druhé směrnice o plynu, jak bylo uvedeno v bodě 20, bylo předpokladem závazného rozhodnutí, aby byla nejprve dotčenému členskému státu zaslána nezávazná žádost. Vzhledem k tomu, že taková nezávazná žádost může vést k jednání mezi dotčeným členským státem a Komisí o jejím obsahu, není v této fázi jisté, že by Komise nakonec přijala závazné rozhodnutí, ani jaký by byl jeho obsah. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že lhůta stanovená v čl. 22 odst. 4 druhé směrnice o plynu uplynula dne 18. května 2011, Komise by již nemohla rozhodnutí ze dne 26. října 2010 zpochybňovat.
23 Ač v této fázi není předjímána opodstatněnost uplatněných žalobních důvodů, žalobkyně tedy má právní zájem na podání žaloby v souvislosti s prvním žalobním důvodem, takže námitka nepřípustnosti vznesená Komisí v tomto ohledu musí být zamítnuta.
K opodstatněnosti prvního žalobního důvodu
24 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se má o procesních pravidlech obecně za to, že se vztahují na všechny spory probíhající v okamžiku, kdy tato pravidla vstoupí v platnost, na rozdíl od hmotněprávních pravidel, která jsou obvykle vykládána tak, že se nevztahují na situace, k nimž došlo před jejich vstupem v platnost [rozsudky Soudního dvora ze dne 6. července 1993, CT Control (Rotterdam) a JCT Benelux v. Komise, C‑121/91 a C‑122/91, Recueil, s. I‑3873, bod 22, a ze dne 14. listopadu 2002, Ilumitrónica, C‑251/00, Recueil, s. I‑10433, bod 29; rozsudek Tribunálu ze dne 12. září 2007, González y Díez v. Komise, T‑25/04, Sb. rozh. s. II‑3121, bod 58].
25 Z této zásady však byla připuštěna výjimka v případě, kdy právní předpis obsahuje jak procesní, tak hmotněprávní pravidla, která tvoří nedělitelný celek a jejichž jednotlivá ustanovení nelze posuzovat izolovaně, pokud jde o jejich časovou působnost. Za takových okolností nelze přiznat všem dotčeným ustanovením zpětnou účinnost, ledaže by k takovému závěru vedly dostatečně jasné údaje (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 12 listopadu 1981, Meridionale Industria Salumi a další, 212/80 až 217/80, Recueil, s. 2735, body 11 a 12).
26 V projednávaném případě podle článku 53 třetí směrnice o plynu tato směrnice nahradila druhou směrnici o plynu s účinkem ode dne 3. března 2011 a od tohoto data se odkazy na druhou směrnici o plynu považují za odkazy na třetí směrnici o plynu v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II posledně uvedené směrnice. Podle této tabulky článek 36 třetí směrnice o plynu odpovídá článku 22 druhé směrnice o plynu.
27 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že jak článek 22 druhé směrnice o plynu, tak článek 36 třetí směrnice o plynu obsahují jak hmotněprávní, tak procesní pravidla a že zejména pravidla, kterými se řídí přijímání rozhodnutí vnitrostátních orgánů o výjimce, doznala podstatných změn.
28 Pokud jde tedy nejprve o posledně uvedená pravidla, zaprvé, v případě, kdy se příslušná infrastruktura nachází na území více než jednoho členského státu, čl. 36 odst. 4 a 5 třetí směrnice o plynu přiznává určité pravomoci Agentuře pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. L 211, s. 1). ACER zejména může přijímat rozhodnutí místo vnitrostátních orgánů, pokud tyto orgány nedosáhnou shody.
29 Zadruhé, čl. 36 odst. 6 třetí pododstavec třetí směrnice o plynu zavedl pro vnitrostátní orgán povinnost, aby před poskytnutím výjimky stanovil pravidla a mechanismy pro správu a přidělování kapacity předmětné infrastruktury, uložil provozovatelům dotčené infrastruktury vyzvat její potenciální uživatele k tomu, aby projevili zájem na nasmlouvání kapacity (tržní test), a vyžadoval, aby řízení nově vytvořených kapacit odpovídalo určitým kritériím.
30 Pokud jde dále o postup na úrovni Evropské unie, podstatné změny se týkají zaprvé skutečnosti, že Komise již není povinna nejprve vyzvat členský stát, aby zrušil nebo změnil rozhodnutí, ale může nyní přímo přijmout závazné rozhodnutí. Zadruhé již závazné rozhodnutí Komise nepodléhá takzvanému postupu „komitologie“. Zatřetí byly změněny lhůty, v nichž Komise může jednat. Zatímco podle druhé směrnice o plynu mohla být původní dvouměsíční lhůta prodloužena o další měsíc, pokud si Komise vyžádala doplňující informace, podle třetí směrnice o plynu může být tato původní lhůta prodloužena o další dva měsíce, a to od obdržení úplných informací.
31 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že procedurální změny zavedené článkem 36 třetí směrnice o plynu nelze posuzovat izolovaně, pokud jde o jejich časovou působnost, ve vztahu k hmotněprávním změnám.
32 Zaprvé řízení o výjimce, které upravuje tento článek, je jediným řízením, i když probíhá částečně na vnitrostátní a částečně na unijní úrovni. Změny týkající se vnitrostátní fáze řízení tedy nelze posuzovat odděleně od změn týkajících se fáze na úrovni Unie.
33 Zadruhé mají změny v rozdělení rozhodovací pravomoci mezi jednotlivé aktéry podílející se na řízení značný rozsah a mohou mít zejména dopad na výsledek řízení.
34 V tomto ohledu je třeba zdůraznit úlohu, kterou má nyní ACER coby nový aktér na úrovni postupu, který mají dodržovat vnitrostátní orgány. V případě přetrvávající neshody vnitrostátních orgánů o samotné účelnosti udělení výjimky nebo o kritériích pro řízení nově vytvořených kapacit, jediné rozhodnutí, které má ACER přijmout podle pravidel třetí směrnice o plynu, se může podstatně lišit od jednotlivých rozhodnutí, která by podle pravidel druhé směrnice o plynu přijaly dotčené vnitrostátní orgány. Kromě toho je třeba zdůraznit důležitou poradní úlohu, kterou má ACER u těchto vnitrostátních orgánů. I když se projednávaná věc netýká zařízení nacházejícího se na území více než jednoho členského státu, tato okolnost vlastní projednávané věci nemůže ovlivnit přezkum oddělitelnosti procesních a hmotněprávních pravidel, která je nezávislá na konkrétním případu.
35 A dále, co se týče postupu, který má dodržovat Komise, pravomoci tohoto orgánu byly značně posíleny novou formulací odstavců 8 a 9 článku 36 třetí směrnice o plynu. Jak bylo uvedeno v bodě 20 výše, Komise totiž nyní může přijmout vůči dotčenému členskému státu přímo závazné rozhodnutí, přičemž mu nemusí předtím zaslat nezávaznou žádost a nepoužije postup „komitologie“. Jak bylo uvedeno v bodě 22 výše, skutečnost, že z postupu tak byla vypuštěna potenciální fáze jednání, může mít dopad na obsah konečného rozhodnutí Komise.
36 S ohledem na vše výše uvedené z toho plyne, že procesní a hmotněprávní změny zavedené článkem 36 třetí směrnice o plynu tvoří nedělitelný celek, takže v souladu s judikaturou citovanou v bodě 25 výše nelze přiznat všem těmto ustanovením zpětnou účinnost, ledaže by k takovému závěru vedly dostatečně jasné údaje.
37 Takové údaje však v projednávané věci nejsou dány. Konkrétně, i když třetí směrnice o plynu stanoví v článcích 53 a 54 přesným způsobem datum, od kterého mají být pravidla, jež obsahuje, používána, neobsahuje naopak žádná pravidla pro postup v řízeních, která v okamžiku jejího vstupu v platnost již probíhají, jež by mohla odůvodnit výjimku ze zásady stanovené judikaturou citovanou v bodě 25 výše.
38 Na rozdíl od názoru Komise se tedy na projednávanou věc vztahovala pravidla druhé směrnice o plynu, jak pokud jde o věc samou, tak pokud jde o procesní postup.
39 Prvnímu žalobnímu důvodu je tedy třeba vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit, aniž je třeba přezkoumávat ostatní důvody uplatněné žalobkyní.
K nákladům řízení
40 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise neměla ve věci úspěch a žalobkyně požadovala náhradu nákladů, je důvodné rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.
41 Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. Česká republika tedy ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise C (2011) 4509 ze dne 27. června 2011 o výjimce pro podzemní plynárenské skladovací zařízení v Dambořicích z pravidel vnitřního trhu pro přístup třetích stran se zrušuje.
2) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Globula a.s.
3) Česká republika ponese vlastní náklady řízení.
Pelikánová | Jürimäe | van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. září 2013.
Podpisy.