Věc T-393/10 R

Westfälische Drahtindustrie a další

v.

Evropská komise

„Předběžné opatření – Hospodářská soutěž – Rozhodnutí Komise, kterým se ukládá pokuta – Bankovní záruka – Návrh na odklad výkonu“

Shrnutí usnesení

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky přiznání – Fumus boni juris – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Kumulativní charakter – Zvážení všech dotčených zájmů

(Článek 256 odst. 1 SFEU, články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)

2.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Odklad vykonatelnosti povinnosti zřídit bankovní záruku jakožto podmínky okamžitého nevymáhání pokuty – Podmínky přiznání

(Článek 278 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)

3.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Fumus boni juris – Přezkum prima facie žalobních důvodů na podporu hlavní žaloby

(Článek 278 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)

4.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Podmínky přiznání – Zvážení všech dotčených zájmů

(Článek 278 SFEU)

1.      Na základě ustanovení článků 278 SFEU a článku 279 SFEU ve spojení s čl. 256 odst. 1 SFEU Tribunál může, má-li za to, že to okolnosti vyžadují, nařídit odklad provádění nebo vykonatelnosti aktu, který je před ním napadán, nebo nařídit nezbytná předběžná opatření.

Článek 104 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že návrhy na předběžná opatření musí označit předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, a rovněž skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních tedy může odklad provádění nebo vykonatelnosti a předběžná opatření nařídit, prokáže-li se, že jejich nařízení je po skutkové i právní stránce prima facie odůvodněné (fumus boni iuris) a že jsou naléhavé v tom smyslu, že k zamezení vzniku vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byly nařízeny a byly účinné ještě před rozhodnutím v hlavním řízení. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z podmínek splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních též případně zváží dotčené proti sobě stojící zájmy.

V rámci tohoto celkového přezkumu disponuje soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních širokou posuzovací pravomocí a může podle svého uvážení určit s ohledem na zvláštnosti daného případu způsob, jakým budou tyto různé podmínky ověřeny, a rovněž pořadí kroků v rámci takového přezkumu, neboť mu žádný právní předpis neukládá předem stanovené schéma rozboru pro posouzení nezbytnosti rozhodnutí o předběžném opatření.

(viz body 11–13)

2.      Návrhu na osvobození od povinnosti zřídit bankovní záruku jakožto podmínky okamžitého nevymáhání pokuty může být vyhověno jen za výjimečných okolností. Možnost požadovat zřízení bankovní záruky je totiž výslovně stanovena pro řízení o předběžných opatřeních jednacími řády Soudního dvora a Tribunálu a odpovídá obecnému a rozumnému postupu Komise.

Existence takových výjimečných okolností může být v zásadě považována za prokázanou, pokud účastník řízení, který se domáhá osvobození od povinnosti zřídit požadovanou bankovní záruku, předloží důkaz, že je pro něj objektivně nemožné tuto záruku zřídit, nebo že by její zřízení ohrozilo jeho existenci.

(viz body 22–23)

3.      Podmínka týkající se fumus boni iuri je splněna, pokud se alespoň jeden žalobní důvod uplatněný žalobcem na podporu jeho žaloby jeví prima facie relevantní a v každém případě nikoli neopodstatněný,, nebo pokud v tomto ohledu uplatněné argumenty nemohou být odmítnuty bez důkladného přezkumu, který je vyhrazen soudu příslušnému pro rozhodnutí v hlavní věci.

O fumus boni iuri jde prima facie v případě, kdy žalobní důvod, který byl popsán tak přesně, že Komisi umožnil, aby předložila několikastránkové, obsáhlé vyjádření a který kromě toho umožňuje soudci příslušnému pro rozhodnutí o předběžném opatření, aby rozhodl, že se prima facie nejeví zcela neopodstatněný a v každém případě nemůže být odmítnut bez důkladného přezkumu, který spadá do pravomoci soudce příslušného pro rozhodnutí v hlavní věci.

(viz body 54–55, 58, 61)

4.      V řízení o návrhu na předběžné opatření musí být zvážena rizika každého možného řešení. Konkrétně to znamená, že je třeba především přezkoumat, zda zájem navrhovatele na odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí je větší než zájem na okamžité vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.

(viz bod 62)