Věc T‑393/10

(zveřejnění formou výňatků)

Westfälische Drahtindustrie GmbH a další

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Určování cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Komplexní protiprávní jednání – Jediné a trvající protiprávní jednání – Distancování se – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Rovné zacházení – Zásada personality trestu a sankcí – Posouzení schopnosti zaplatit pokutu – Sdělení Komise o spolupráci z roku 2002 – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Plná jurisdikce“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 15. července 2015

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Dopis generálního ředitele Komise, kterým se zamítá žádost o snížení pokuty uložené podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže – Dopis obsahující posouzení schopnosti podniku zaplatit pokutu, který se liší od původního rozhodnutí – Nedostatek čistě potvrzující povahy – Přípustnost

(Článek 263 SFEU)

2.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Rozhodnutí Komise o uložení pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže – Pravomoc unijního soudce k přezkumu a změně rozhodnutí v plné jurisdikci s ohledem na právní a skutkový stav v době přijetí jeho rozhodnutí – Zájem potrestaných podniků na soudním přezkumu skutkového a právního posouzení provedeného Komisí

(Články 101 SFEU a 263 SFEU)

3.      Kartelové dohody – Zákaz – Porušení – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti podniku za celé protiprávní jednání – Podmínky – Existence celkového plánu – Posouzení – Přechodná doba mezi dvěma složkami jednoho protiprávního jednání – Důsledky

(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 25 odst. 1)

4.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání a doby jeho trvání – Dosah důkazního břemene – Požadovaná míra přesnosti důkazů uplatněných Komisí – Soubor nepřímých důkazů – Důkazní povinnosti podniků zpochybňujících existenci nebo dobu trvání protiprávního jednání – Veřejné distancování se

(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53)

5.      Právo Evropské unie – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení ve věci hospodářské soutěže – Použitelnost – Dosah – Důsledky

(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53)

6.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech projednávané věci – Nezbytnost upřesnit veškeré relevantní skutkové a právní okolnosti – Nedostatek

(Článek 296 SFEU)

7.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Slyšení podniků – Podnik, který se účastnil slyšení o námitkách uplatněných Komisí – Žádost o nové slyšení ohledně žádosti o snížení pokuty založené na posouzení schopnosti podniku zaplatit pokutu – Zamítnutí – Porušení práva být vyslechnut – Neexistence

[Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a); nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 1]

8.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Metoda pro výpočet pokut stanovená pokyny přijatými Komisí – Povinnost Komise uplatňovat pokyny v souladu se zásadami rovného zacházení a ochrany legitimního očekávání

(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02)

9.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Schopnost zaplatit pokutu – Povinnost zohlednit ztrátovou finanční situaci dotyčného podniku – Neexistence – Skutečná schopnost podniku zaplatit pokutu ve zvláštním hospodářsko-sociálním kontextu – Zohlednění – Podmínky

(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 35)

10.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Rozsah – Porušení práva na účinnou soudní ochranu – Neexistence

(Články 101 SFEU a 261 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 35)

11.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Schopnost zaplatit pokutu – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Chybné posouzení Komise – Zrušení – Výkon soudní pravomoci v plné jurisdikci unijním soudem

(Články 101 SFEU a 261, Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a článek 31; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 35)

1.      Co se týče přípustnosti žaloby na neplatnost, jsou za akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU, považována opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy třetích osob tím, že podstatným způsobem mění jejich právní postavení. V této souvislosti je třeba vycházet z podstaty opatření, jehož zrušení je navrhováno, aby bylo určeno, zda může být předmětem žaloby na neplatnost, přičemž forma, ve které bylo toto opatření přijato, je v zásadě nerozhodná. Pouze akt, jímž unijní orgán jasně vyjadřuje své konečné stanovisko ve formě, která umožňuje určit povahu tohoto aktu, totiž představuje rozhodnutí, jež lze napadnout žalobou na neplatnost, avšak za podmínky, že toto rozhodnutí není potvrzením aktu předchozího. Naproti tomu, je-li napadený akt aktem čistě potvrzujícím, je žaloba přípustná pouze za podmínky, že potvrzený akt byl napaden ve lhůtách. Nechá-li žalobkyně uplynout lhůtu k podání žaloby proti rozhodnutí, jímž bylo vůči ní jednoznačně přijato závazné opatření s právními účinky zasahujícími její zájmy, nelze tuto lhůtu obnovit tím, že žalobkyně požádá orgán, aby přehodnotil své rozhodnutí a proti zamítavému rozhodnutí, jímž se potvrzuje předchozí rozhodnutí, podá žalobu.

V tomto ohledu a v souvislosti s rozhodnutím ukládajícím pokutu za porušení pravidel hospodářské soutěže, nelze dopis, v němž generální ředitel Komise jednak posoudil schopnost stíhaného podniku zaplatit pokutu s přihlédnutím k právním a skutkovým okolnostem, jež se lišily od právních a skutkových okolností, které byly zkoumány v původním rozhodnutí, a jednak uplatnil důvod odmítnutí snížit pokutu, který se lišil od důvodu, z něhož vycházelo původní rozhodnutí, považovat za pouhé potvrzení původního rozhodnutí.

(viz body 98–102, 107)

2.      Ve věci žaloby na neplatnost proti rozhodnutí Komise ukládajícímu pokutu za porušení pravidel hospodářské soutěže výkon pravomoci k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci unijním soudem nevylučuje, ale předpokládá, že soud přezkoumá skutková a právní posouzení provedená Komisí, v rozsahu, v němž mu k tomu daly podnět stíhané podniky, kromě důvodů veřejného pořádku, které může vznést i bez návrhu, dodrží-li kontradiktornost řízení. Přitom ačkoliv má soud s pravomocí k přezkumu v plné jurisdikci v zásadě povinnost zohlednit právní a skutkový stav, v němž se věc nacházela v době jeho rozhodování, považuje-li soud za odůvodněné vykonat svou pravomoc změnit napadený akt, uvedená povinnost ve svém důsledku nezbavuje podniky, kterým Komise uložila sankci za porušení článku 101 SFEU, veškerého zájmu na tom, aby byl soudní přezkum zaměřen i na opodstatněnost skutkových a právních posouzení Komise s ohledem na právní a skutkový stav v době, kdy Komise tato posouzení učinila.

Pouhá možnost, že se ve vztahu k posouzení schopnosti stíhaných podniků zaplatit pokutu unijní soud rozhodne vykonat svou pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci, tedy nečiní přezkum posouzení obsažených v dopise, jímž generální ředitel Komise posoudil schopnost uvedených podniků zaplatit pokutu s přihlédnutím k právním a skutkovým okolnostem, jež se lišily od právních a skutkových okolností, které byly zkoumány v původním rozhodnutí, bezpředmětným.

(viz bod 109)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 141–147, 152–155, 158, 161, 163, 189–191)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 166–171, 188, 194)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 172)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 272)

7.      Je-li v rámci správních řízení ve věcech hospodářské soutěže pořádáno slyšení před přijetím rozhodnutí ukládajícího pokuty, nesmí Komise pořádat nové slyšení, pokud jde o žádost stíhaného podniku o snížení pokuty založenou na posouzení jeho schopnosti zaplatit pokutu.

Pořádání takového slyšení totiž není v čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003 předvídáno, neboť toto ustanovení přiznává podnikům pouze právo vyjádřit se k „námitkám“, na nichž Komise hodlá založit svá rozhodnutí. Posouzení schopnosti podniků zaplatit pokutu přitom nepředstavuje námitku, na níž by mohlo být založeno rozhodnutí, jímž se ukládá sankce za porušení článku 101 SFEU, nýbrž umožňuje Komisi zohlednit některé skutečnosti předložené na podporu žádosti o snížení pokuty vycházející z jiných důvodů, než jsou skutečnosti zakládající protiprávní jednání.

Krom toho ani čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie nezakládá právo podniků být vyslechnuty před tím, než bude přijato rozhodnutí o jejich žádosti o snížení pokuty, založené na posouzení jejich schopnosti tuto pokutu zaplatit s ohledem na informace poskytnuté těmito podniky. Takové rozhodnutí jistě představuje nepříznivé individuální opatření ve smyslu tohoto ustanovení. Právo být vyslechnut upravené tímto ustanovením však musí být považováno za dodržené v situacích, kdy je rozhodnutí přijato pouze na základě informací sdělených žadatelem a s ohledem na právní a skutkový kontext, který je žadateli znám.

V tomto ohledu je pravda, že na základě čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie je Komise povinna umožnit podniku, který požádal o snížení pokuty z důvodu jeho schopnosti tuto pokutu zaplatit, vyjádřit se ke skutkovým nebo právním okolnostem, z kterých hodlá vycházet pro zamítnutí této žádosti, v případě, kdy jí tyto okolnosti nesdělil uvedený podnik. Naproti tomu pouhá skutečnost, že má Komise za to, že skutečnosti, které jí byly sděleny, nejsou přesvědčující, ji nenutí sdělit tento závěr před tím, než o žádosti rozhodne.

(viz body 279–283)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 287)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 288–296)

10.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 297–302)

11.    Jelikož je v oblasti hospodářské soutěže použití bodu 35 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 posledním prvkem posouzení při stanovení výše pokut, podléhá posouzení schopnosti podniků, trestaných za porušení článku 101 SFEU, zaplatit pokutu pravomoci k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci, která je stanovena v článku 261 SFEU a článku 31 nařízení č. 1/2003. Pochybení Komise při posuzování schopnosti stíhaných podniků zaplatit pokutu totiž mohou způsobit neplatnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž uvedeným podnikům ukládá pokutu a odůvodnit vykonání pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci unijním soudem.

V tomto ohledu v situaci, kdy po obdržení oznámení námitek dotyčné společnosti převedly finanční prostředky na jiné společnosti patřící do téže skupiny, nepostačuje okolnost, že neschopnost zaplatit pokutu je způsobena diskrečními rozhodnutími v oblasti řízení, sama o sobě k odůvodnění odmítnutí jakékoliv žádosti o snížení pokuty. Komise musí pro účely posouzení schopnosti zaplatit pokutu zohlednit důvody, proč byly tyto převody uskutečněny. Finanční prostředky poskytnuté ve prospěch jiných společností skupiny mohou zejména odpovídat nutnosti financovat akvizice uskutečněné před zasláním oznámení námitek. Krom toho musí mít Komise případně za to, že takové finanční převody nemají na posouzení schopnosti skupiny podniků jako celku žádný vliv.

Za účelem zamítnutí žádosti o snížení pokuty vedle toho Komise nemůže odhlédnout od skutečnosti, že dotyčný podnik dostatečně prokázal, že není schopen jak zaplatit prostřednictvím jediné platby celou částku mu uložených pokut, tak získat financování nebo bankovní záruku ve výši odpovídající uvedené částce.

Pokud v této souvislosti unijní soud s ohledem na nesprávné právní posouzení, jímž je stiženo rozhodnutí Komise, toto rozhodnutí zruší v rozsahu, v němž dotyčnému podniku ukládá pokutu, nic nebrání tomu, aby uvedený soud v rámci výkonu své pravomoci k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci dospěl k závěru, že nemusí být přiznáno žádné snížení pokuty z důvodu schopnosti uvedeného podniku zaplatit pokutu a aby posledně uvedenému uložil zaplacení pokuty ve stejné výši, jaká mu byla uložena ve zrušeném rozhodnutí.

(viz body 297, 311, 319, 321, 328, 332, 357, 358)