Věc C‑4/16

J. D.

proti

Prezes Urzędu Regulacji Energetyki

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Apelacyjny w Warszawie Wydział Cywilny)

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 2009/28/ES – Článek 2 druhý pododstavec písm. a) – Energie z obnovitelných zdrojů – Vodní energie – Pojem – Energie vyrobená v malé vodní elektrárně nacházející se v místě, kde jsou vypouštěny průmyslové odpadní vody jiného podniku“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 2. března 2017

Životní prostředí – Podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů – Směrnice 2009/28 – Pojem „energie z obnovitelných zdrojů“ – Energie vyrobená ve vodní elektrárně nacházející se v místě, kde jsou vypouštěny průmyslové odpadní vody jiného podniku – Zahrnutí

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28, čl. 2 druhý pododstavec písm. a)]

Pojem „energie z obnovitelných zdrojů“, který je uveden v čl. 2 druhém pododstavci písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje energii vyrobenou malou vodní elektrárnou, která není ani přečerpávací elektrárnou ani průtokovou elektrárnou s čerpací funkcí a nachází se v místě, kde jsou vypouštěny průmyslové odpadní vody jiného podniku, který předtím vodu odebral pro vlastní účely.

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 36 až 38 svého stanoviska, z těchto skutečností vyplývá, že za energii z obnovitelných zdrojů ve smyslu čl. 2 druhého pododstavce písm. a) směrnice 2009/28 se považuje každá vodní energie, ať již byla vyrobena z vodní energie, kterou poskytují přírodní vodní toky, nebo byla vyrobena z vodní energie, kterou poskytuje umělý vodní tok, s výjimkou elektřiny vyrobené v přečerpávacích elektrárnách využívajících vodu, kterou předtím vypumpovaly. Aby se zabránilo jakémukoli riziku obcházení, je nicméně důležité, aby předmětem činnosti prováděné na počátku, z které vzniká umělý vodní tok, nebylo jen vytvoření uvedeného vodního toku za účelem jeho následného využití k výrobě elektřiny. Pod pojem vodní energie z obnovitelných zdrojů ve smyslu směrnice 2009/28 by tak nespadala zejména elektřina vyrobená z vodní energie, kterou poskytuje umělý vodní tok, pokud by tento tok byl na počátku vytvořen přečerpáváním jen za účelem následně vyrobit tuto elektřinu.

(viz body 31, 36, 38 a výrok)