ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
15. září 2020(*)
„Řízení o předběžné otázce – Elektronické komunikace – Nařízení (EU) 2015/2120 – Článek 3 – Přístup k otevřenému internetu – Článek 3 odst. 1 – Práva koncových uživatelů – Právo na přístup k aplikacím a službám a právo na jejich využívání – Právo na poskytování aplikací a služeb – Článek 3 odst. 2 – Zákaz dohod a obchodních praktik omezujících výkon práv koncových uživatelů – Pojmy ‚dohody‘, ‚obchodní praktiky‘, ‚koncoví uživatelé‘ a ‚spotřebitelé‘ – Posuzování existence omezení výkonu práv koncových uživatelů – Způsob – Článek 3 odst. 3 – Povinnost rovného a nediskriminačního nakládání s provozem – Možnost zavést opatření přiměřeného řízení provozu – Zákaz opatření spočívajících v blokování a zpomalování provozu – Výjimky – Obchodní praktiky spočívající v nabídce balíčků služeb, v jejichž rámci platí, že zákazníci, kteří si je pořídí, si kupují tarif, který jim umožňuje neomezené využívání určitého objemu dat, do kterého se nezapočítává využívání některých konkrétních aplikací a služeb, na něž se vztahuje ‚nulový tarif‘, a po vyčerpání tohoto objemu dat mohou tyto konkrétní aplikace a služby nadále neomezeně využívat, zatímco u ostatních aplikací a služeb dochází k blokování nebo zpomalení provozu“
Ve spojených věcech C‑807/18 a C‑39/19,
jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko) ze dne 11. září 2018, došlými Soudnímu dvoru dne 20. prosince 2018 a dne 23. ledna 2019, v řízeních
Telenor Magyarország Zrt.
proti
Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Elnöke,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda, R. Silva de Lapuerta, místopředsedkyně, J.-C. Bonichot, M. Vilaras, E. Regan, S. Rodin a I. Jarukaitis, předsedové senátů, E. Juhász, M. Ilešič, J. Malenovský (zpravodaj), L. Bay Larsen, F. Biltgen, A. Kumin, N. Jääskinen a N. Wahl, soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
vedoucí soudní kanceláře: I. Illéssy, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. prosince 2019,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za společnost Telenor Magyarország Zrt. A. Losoncim a P. Galambosem, ve spolupráci s M. Orbánem, ügyvéd,
– za Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Elnöke I. Kunem, jako zmocněncem,
– za maďarskou vládu původně M. Z. Fehérem a Zs. Wagner, poté prvně uvedeným, jako zmocněnci,
– za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a A. Brabcovou, jako zmocněnci,
– za německou vládu J. Möllerem a D. Klebsem, jako zmocněnci,
– za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a M. J. Langerem, jako zmocněnci,
– za rakouskou vládu původně G. Hessem a J. Schmoll, poté posledně uvedenou, jako zmocněnci,
– za rumunskou vládu původně C.-R. Canţărem, E. Gane, R. I. Haţieganu a A. Wellman, poté třemi posledně uvedenými, jako zmocněnci,
– za slovinskou vládu N. Pintar Gosenca a A. Dežman Mušič, jako zmocněnkyněmi,
– za finskou vládu M. Pere, jako zmocněnkyní,
– za Evropskou komisi G. Braunem, L. Havasem a L. Nicolae, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 4. března 2020,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací a nařízení (EU) č. 531/2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (Úř. věst. 2015, L 310, s. 1).
2 Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů mezi společností Telenor Magyarország Zrt. (dále jen „společnost Telenor“) a Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Elnöke (předseda národního úřadu pro komunikace a média, Maďarsko) (dále jen „předseda NÚKM“) ohledně dvou rozhodnutí, v nichž předseda NÚKM společnosti Telenor uložil, aby ukončila poskytování některých svých služeb přístupu k internetu.
Právní rámec
Nařízení 2015/2120
3 Body 1, 3, 6 až 9 a 11 odůvodnění nařízení 2015/2120 zní takto:
„(1) Účelem tohoto nařízení je stanovit společná pravidla pro zajištění rovného a nediskriminačního nakládání s provozem při poskytování služeb přístupu k internetu a zajištění souvisejících práv koncových uživatelů. Jeho účelem je nejen chránit koncové uživatele, ale zároveň zaručit trvalé fungování internetového ekosystému coby hnací síly pro inovace. […]
[…]
(3) Internet se za poslední desetiletí vyvinul v otevřenou inovační platformu, u níž existují jen malé překážky v přístupu pro koncové uživatele, poskytovatele obsahu, aplikací a služeb a poskytovatele služeb přístupu k internetu. Účelem stávajícího regulačního rámce je podporovat přístup koncových uživatelů k informacím a možnost koncových uživatelů šířit informace nebo využívat aplikace a služby dle svého vlastního výběru. Avšak na značný počet koncových uživatelů mají nepříznivý dopad postupy řízení provozu, které blokují nebo zpomalují určité aplikace nebo služby. Tyto tendence si žádají zavedení společných pravidel na úrovni Unie, jež zajistí otevřenost internetu a zabrání roztříštěnosti vnitřního trhu v důsledku opatření přijatých jednotlivými členskými státy.
[…]
(6) Koncoví uživatelé by měli mít právo na přístup k informacím [a obsahu], svobodné šíření informací a obsahu a právo bez diskriminace využívat a poskytovat aplikace a služby prostřednictvím své služby přístupu k internetu. […]
(7) Za účelem výkonu svých práv na přístup k informacím a obsahu a jejich šíření a na využívání a poskytování aplikací a služeb podle svého vlastního výběru by měli mít koncoví uživatelé možnost se dohodnout s poskytovateli služeb přístupu k internetu na tarifech za konkrétní objemy dat a rychlosti služeb přístupu k internetu. Tyto dohody, jakož i jakékoli obchodní praktiky poskytovatelů služeb přístupu k internetu, by neměly omezovat výkon těchto práv a obcházet tak ustanovení tohoto nařízení týkající se zajištění přístupu k otevřenému internetu. Vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány by měly mít pravomoc zasahovat v případě dohod či obchodních praktik, které z důvodu svého rozsahu vedou k situacím, v nichž je možnost volby pro koncové uživatele v praxi podstatně omezena. Za tímto účelem by posouzení dohod a obchodních praktik mělo mimo jiné zohledňovat postavení každého z těchto poskytovatelů služeb přístupu k internetu na trhu, jakož i postavení dotčených poskytovatelů obsahu, aplikací a služeb. Po vnitrostátních regulačních a jiných příslušných orgánech by mělo být požadováno, aby v rámci svých dohledových a vymáhacích pravomocí zasahovaly v případech, kdy by dohody či obchodní praktiky znamenaly ohrožení podstaty práv koncových uživatelů.
(8) Při poskytování služeb přístupu k internetu by měli poskytovatelé těchto služeb nakládat s veškerým provozem stejně, bez diskriminace, omezení či narušování, nezávisle na odesílateli, příjemci, obsahu, aplikaci, službě nebo koncovém zařízení. […]
(9) Účelem přiměřeného řízení provozu je přispět k účinnému využívání síťových zdrojů a k optimalizaci celkové kvality přenosu v reakci na objektivně různé požadavky jednotlivých kategorií provozu na technickou kvalitu služeb, a tedy kvalitu přenášeného obsahu, aplikací a služeb. Opatření přiměřeného řízení provozu uplatňovaná poskytovateli služeb přístupu k internetu by měla být transparentní, nediskriminační a přiměřená a neměla by být založena na obchodních cílech. […]
[…]
(11) Jakékoli postupy řízení provozu jdoucí nad rámec takovýchto opatření přiměřeného řízení provozu tím, že blokují, zpomalují, mění, omezují, ruší, zhoršují či diskriminují konkrétní obsah, aplikace nebo služby či konkrétní kategorie obsahu, aplikací nebo služeb, by měly být zakázány s výhradou odůvodněných a přesně vymezených výjimek stanovených v tomto nařízení. Tyto výjimky by měly být vykládány restriktivně a měly by se na ně vztahovat požadavky proporcionality. Konkrétní obsah, aplikace a služby, jakož i jejich konkrétní kategorie, by měly být chráněny, protože jejich blokování či jiná omezující opatření, která nespadají pod odůvodněné výjimky, by měla nepříznivý dopad na možnost volby pro koncové uživatele a možné inovace. […]“
4 Článek 1 nařízení 2015/2120, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, obsahuje odstavec 1, v němž je uvedeno:
„Toto nařízení stanoví společná pravidla pro zajištění rovného a nediskriminačního nakládání s provozem při poskytování služeb přístupu k internetu a zajištění souvisejících práv koncových uživatelů.“
5 Podle článku 2 uvedeného nařízení se pro účely tohoto nařízení použijí definice stanovené v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349).
6 Článek 3 zmíněného nařízení, nadepsaný „Zajištění přístupu k otevřenému internetu“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:
„1. Koncoví uživatelé mají právo na přístup k informacím a obsahu a jejich šíření, využívání a poskytování aplikací a služeb a využívání koncového zařízení podle svého vlastního výběru bez ohledu na polohu koncového uživatele nebo poskytovatele či polohu, původ nebo určení dané informace, obsahu, aplikace nebo služby, a to prostřednictvím své služby přístupu k internetu.
[…]
2. Dohody mezi poskytovateli služeb přístupu k internetu a koncovými uživateli o obchodních a technických podmínkách a vlastnostech služeb přístupu k internetu, jako je cena, objem dat nebo rychlost, a veškeré obchodní praktiky poskytovatelů služeb přístupu k internetu neomezují výkon práv koncových uživatelů stanovených v odstavci 1.
3. Poskytovatelé služeb přístupu k internetu nakládají při poskytování služeb přístupu k internetu s veškerým provozem stejně, bez diskriminace, omezení nebo narušování a bez ohledu na odesílatele a příjemce, na obsah, ke kterému se přistupuje nebo který se šíří, na používané či poskytované aplikace nebo služby nebo na použité koncové zařízení.
První pododstavec nebrání poskytovatelům služeb přístupu k internetu v zavádění opatření přiměřeného řízení provozu. Aby mohla být tato opatření považována za přiměřená, musí být transparentní, nediskriminační a přiměřená, a nesmí být založena na obchodních cílech, nýbrž na objektivně odlišných požadavcích určitých kategorií provozu na technickou kvalitu služeb. Tato opatření nesmí sledovat konkrétní obsah a nesmí být uplatňována po dobu delší, než je nezbytné.
Poskytovatelé služeb přístupu k internetu nesmějí provádět opatření řízení provozu, která jdou nad rámec opatření stanovených v druhém pododstavci, a zejména nesmějí blokovat, zpomalovat, měnit, omezovat, narušovat, zhoršovat nebo diskriminovat konkrétní obsah, aplikace nebo služby nebo jejich konkrétní kategorie, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné, a pouze na nezbytně nutnou dobu za účelem:
a) dodržení unijních legislativních aktů či vnitrostátních právních předpisů, které jsou v souladu s právem Unie, jež se vztahují na poskytovatele služeb přístupu k internetu, nebo opatření provádějících v souladu s právem Unie tyto unijní legislativní akty či vnitrostátní právní předpisy, včetně rozhodnutí soudů nebo veřejných orgánů s příslušnou pravomocí;
b) zachování integrity a bezpečnosti sítě, služeb poskytovaných prostřednictvím této sítě a koncových zařízení koncových uživatelů;
c) zabránění hrozícímu přetížení sítě a zmírnění účinků výjimečného nebo dočasného přetížení sítě za předpokladu, že se s rovnocennými kategoriemi provozu nakládá stejně.“
7 Článek 5 téhož nařízení, nadepsaný „Dohled a vymáhání“, v odstavci 1 prvním pododstavci stanoví:
„Vnitrostátní regulační orgány podrobně sledují a zajišťují dodržování článků 3 a 4 a podporují neustálou dostupnost nediskriminačních služeb přístupu k internetu na úrovni kvality, která dostatečně odráží technický pokrok. Pro tyto účely mohou vnitrostátní regulační orgány stanovit požadavky na technické vlastnosti, minimální požadavky na kvalitu služeb a další vhodná a nezbytná opatření pro jednoho nebo více poskytovatelů služeb elektronických komunikací pro veřejnost, včetně poskytovatelů služeb přístupu k internetu.“
Směrnice 2002/21
8 Článek 2 směrnice 2002/21 obsahuje mimo jiné i tyto definice:
„h) ‚uživatelem‘ [se] rozumí právnická nebo fyzická osoba, která používá nebo požaduje veřejně přístupnou službu elektronických komunikací;
i) ‚spotřebitelem‘ [se] rozumí každá fyzická osoba, která používá nebo požaduje veřejně přístupnou službu elektronických komunikací pro účely nespadající do její obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;
[…]
n) ‚koncovým uživatelem‘ [se] rozumí uživatel, který nezajišťuje veřejné komunikační sítě ani neposkytuje veřejně přístupné služby elektronických komunikací;
[…]“
Spory v původních řízeních a předběžné otázky
9 Společnost Telenor se sídlem v Maďarsku je významným aktérem v odvětví informačních a komunikačních technologií. Poskytuje mimo jiné i služby přístupu k internetu. V rámci služeb, které nabízí svým potenciálním zákazníkům, poskytuje i dva balíčky služeb nazvané „MyChat“ a „MyMusic“.
10 „MyChat“ je balíček služeb, který zákazníkům, již si ho pořídí, zaprvé umožňuje koupit si jeden gigabit dat, která mohou neomezeně využívat až do jejich vyčerpání, s tím, že mají volný přístup k dostupným aplikacím a službám a do tohoto objemu dat se nezapočítává využívání šesti konkrétních aplikací online komunikace, a to aplikací Facebook, Facebook Messenger, Instagram, Twitter, Viber a Whatsapp, na něž se vztahuje tzv. „nulový tarif“. V rámci tohoto balíčku služeb zadruhé platí, že po vyčerpání uvedeného objemu dat mohou zákazníci, kteří si balíček pořídili, i nadále neomezeně využívat těchto šest konkrétních aplikací, zatímco u ostatních dostupných aplikací a služeb dochází ke zpomalení provozu.
11 „MyMusic“ je balíček služeb nabízený ve třech různých tarifech nazvaných „MyMusic Start“, „MyMusic Nonstop“ a „MyMusic Deezer“, jež jsou určeny pro zákazníky, kteří již mají tarif na služby přístupu k internetu, a těm, kteří si některý z těchto třech tarifů pořídí, zaprvé umožňují poslouchat hudbu online zejména prostřednictvím čtyř aplikací pro přenos hudby, a to aplikací Apple Music, Deezer, Spotify a Tidal, a šesti rozhlasových služeb, přičemž využívání těchto aplikací a služeb, na něž se vztahuje „nulový tarif“, se nezapočítává do objemu dat obsažených v zakoupeném tarifu. V rámci tohoto balíčku služeb zadruhé platí, že po vyčerpání tohoto objemu dat mohou zákazníci, kteří si balíček pořídili, i nadále neomezeně používat tyto konkrétní aplikace a služby, zatímco u ostatních dostupných aplikací a služeb dochází k blokování nebo zpomalení provozu.
12 Poté, co Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság (národní úřad pro komunikace a média, Maďarsko) zahájil jedno řízení, jehož cílem bylo přezkoumat soulad „MyChat“ s článkem 3 nařízení 2015/2120, a druhé řízení, jehož cílem bylo přezkoumat soulad „MyMusic“ s tímto ustanovením, přijal dvě rozhodnutí, v nichž konstatoval, že těmito balíčky služeb se zavádějí opatření řízení provozu, která odporují povinnosti rovného a nediskriminačního nakládání uvedené v odstavci 3 tohoto článku, a že společnost Telenor musí nabídku těchto balíčků služeb ukončit.
13 Tato dvě rozhodnutí byla následně potvrzena dvěma rozhodnutími předsedy NÚKM, který zejména uvedl, že přezkum slučitelnosti opatření řízení provozu s čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 nevyžaduje posouzení dopadu těchto opatření na výkon práv koncových uživatelů, jak jsou stanovena v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení.
14 Společnost Telenor napadla tato dvě rozhodnutí předsedy NÚKM u Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko).
15 V tomto rámci v podstatě tvrdí, že balíčky služeb „MyChat“ a „MyMusic“ jsou součástí dohod uzavřených s jejími zákazníky a že se na ně jako takové může vztahovat pouze čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120; uplatnění čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení, jenž se týká výhradně opatření řízení provozu, která poskytovatelé služeb přístupu k internetu zavádějí jednostranně, je vyloučeno. Má-li být zjištěno, zda jsou takové balíčky služeb slučitelné s druhým z těchto ustanovení, je třeba kromě toho v každém případě stejně jako pro účely přezkumu jejich slučitelnosti s prvně uvedeným ustanovením nutné posoudit jejich dopad na výkon práv koncových uživatelů. Podle společnosti Telenor tudíž nelze mít za to, že uvedené balíčky služeb jsou neslučitelné s čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, pouze z toho důvodu, že zavádějí opatření řízení provozu, která odporují povinnosti rovného a nediskriminačního zacházení uvedené v tomto ustanovení, jak to tvrdil předseda NÚKM.
16 Posledně uvedený naproti tomu zejména tvrdí, že otázka, z hlediska kterého ustanovení článku 3 nařízení 2015/2120 musí být posuzováno předmětné jednání, nezávisí na formální podobě tohoto jednání, nýbrž na jeho obsahu. Kromě toho uvádí, že na rozdíl od odstavce 2 tohoto článku, který stanoví povinnost posuzovat dopad dohod a obchodních praktik poskytovatelů služeb přístupu k internetu na výkon práv koncových uživatelů, odstavec 3 uvedeného článku zakazuje jakékoliv opatření nerovného nebo diskriminačního řízení provozu, přičemž rozlišování mezi opatřeními zavedenými na základě dohody uzavřené mezi koncovým uživatelem a poskytovatelem a opatřeními vycházejícími z obchodní praktiky tohoto poskytovatele není relevantní. Všechna tato opatření jsou kromě toho jako taková zakázána, a jejich dopad na výkon práv koncových uživatelů tudíž není nutné posuzovat.
17 Poté, co předkládající soud uvedl, že nařízení 2015/2120 má zajistit neutralitu internetu, a z tohoto důvodu má zásadní význam, v podstatě konstatoval, že ve sporech, které před ním probíhají, vyvstávají dvě skupiny nových právních otázek týkajících se ústředního ustanovení tohoto nařízení.
18 V tomto ohledu zaprvé uvádí, že souběžně s odstavci 1 a 2 článku 3 nařízení 2015/2120, které zaručují určitá práva koncovým uživatelům služeb přístupu k internetu a poskytovatelům takových služeb zakazují uzavírat dohody nebo uplatňovat obchodní praktiky, které výkon těchto práv omezují, je v odstavci 3 uvedeného článku 3 stanovena obecná povinnost rovného a nediskriminačního nakládání s provozem. Ze znění tohoto nařízení nicméně nelze zjistit, zda se na balíčky služeb, které poskytovatel služeb přístupu k internetu poskytuje na základě dohod uzavřených se svými zákazníky a v jejichž rámci tito zákazníci využívají „nulového tarifu“, který jim umožňuje neomezeně využívat některé konkrétní aplikace a služby s tím, že se toto využívání nezapočítává do zakoupeného objemu dat, a po vyčerpání tohoto objemu dat dochází u ostatních dostupných aplikací a služeb k blokování nebo zpomalení provozu, vztahuje odstavec 2, odstavec 3 nebo odstavce 2 a 3 článku 3 tohoto nařízení.
19 Předkládající soud zadruhé podotýká, že poté, co je určeno, který nebo které z těchto dvou odstavců se na taková jednání uplatní, z jejich znění nelze seznat ani to, jakou metodiku je třeba použít při posuzování otázky, zda jsou tato jednání s nařízením 2015/2120 slučitelná.
20 Za těchto podmínek se Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, které jsou ve věcech C‑807/18 a C‑39/19 formulovány totožně:
„1) Musí být na obchodní dohodu uzavřenou mezi poskytovatelem přístupu k internetu a koncovým uživatelem, na jejímž základě poskytovatel přístupu k internetu účtuje koncovému uživateli nulovou cenu ve vztahu k určitým aplikacím (to znamená, že přenos dat iniciovaný danou aplikací se nezapočítává do spotřeby dat a po vyčerpání tohoto objemu dat se ani nezpomaluje) a podle které dochází k rozlišování omezenému na podmínky dohody s koncovým uživatelem a zaměřenému výlučně na koncového uživatele, který je stranou této dohody, a nikoli na koncové uživatele, kteří stranami této dohody nejsou, nahlíženo z hlediska čl. 3 odst. 2 [nařízení 2015/2120]?
2) V případě záporné odpovědi na první otázku, je třeba čl. 3 odst. 3 [nařízení 2015/2120] vykládat v tom smyslu, že pro konstatování jeho porušení je – i s ohledem na bod 7 odůvodnění tohoto nařízení – nezbytné provést posouzení založené na dopadu a na trhu a umožňující určit, zda opatření přijatá poskytovatelem přístupu k internetu skutečně – a pokud ano, do jaké míry – omezují práva koncových uživatelů uvedená v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení?
3) Bez ohledu na první a druhou otázku, musí být čl. 3 odst. 3 [nařízení 2015/2120] vykládán v tom smyslu, že zákaz v něm stanovený je bezpodmínečný, obecný a objektivní, takže se na jeho základě zakazuje jakékoli opatření řízení provozu zavádějící rozdíly mezi určitými druhy internetového obsahu, a to bez ohledu na to, zda je poskytovatel přístupu k internetu zavádí v podobě dohody, obchodní praktiky nebo jiného jednání?
4) V případě kladné odpovědi na třetí otázku, lze konstatovat porušení čl. 3 odst. 3 [nařízení 2015/2120] již na základě pouhé skutečnosti, že dochází k diskriminaci, bez nutnosti provést také posuzování trhu a dopadu a přezkum souladu s čl. 3 odst. 1 a 2 tohoto nařízení je v takovém případě bezpředmětný?“
21 Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 8. března 2019 byly věci C‑807/18 a C‑39/19 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.
K předběžným otázkám
22 Podstatou čtyř otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda musí být článek 3 nařízení 2015/2120 vykládán v tom smyslu, že balíčky služeb poskytované poskytovatelem služeb přístupu k internetu na základě dohod uzavřených s koncovými uživateli, v jejichž rámci si tito uživatelé mohou zakoupit tarif, který jim umožňuje neomezené využívání určitého objemu dat, do kterého se nezapočítává využívání některých konkrétních aplikací a služeb, na něž se vztahuje „nulový tarif“, a po vyčerpání tohoto objemu dat mohou tyto konkrétní aplikace a služby nadále neomezeně využívat, zatímco u ostatních dostupných aplikací a služeb dochází k blokování nebo zpomalení provozu, jsou neslučitelné s odstavcem 2 tohoto článku, ve spojení s jeho odstavcem 1, a alternativně nebo kumulativně s odstavcem 3 uvedeného článku.
23 Podle čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120 platí, že dohody uzavřené mezi poskytovateli služeb přístupu k internetu a koncovými uživateli a obchodní praktiky těchto poskytovatelů nesmějí omezovat výkon práv koncových uživatelů, jak jsou stanovena v odstavci 1 tohoto článku. Jak plyne z posledně uvedeného ustanovení, které je osvětleno v bodě 6 odůvodnění nařízení 2015/2120, mezi tato práva patří mimo jiné právo využívat prostřednictvím služby přístupu k internetu obsah, aplikace a služby a právo takový obsah, takové aplikace a takové služby tímto způsobem poskytovat.
24 Článek 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 předně v prvním pododstavci stanoví, že poskytovatelé služeb přístupu k internetu nakládají s veškerým provozem stejně, bez diskriminace, omezení nebo narušování, a to mimo jiné bez ohledu na používané aplikace nebo služby.
25 Ve druhém pododstavci tohoto ustanovení je dále uvedeno, že jeho první pododstavec nebrání poskytovatelům služeb přístupu k internetu v zavádění opatření přiměřeného řízení provozu, přičemž je v něm upřesněno, že aby mohla být taková opatření považována za přiměřená, musí být zaprvé transparentní, nediskriminační a přiměřená, zadruhé nesmí být založena na obchodních cílech, nýbrž na objektivně odlišných technických požadavcích určitých kategorií provozu a zatřetí nesmí sledovat obsah a nesmí být uplatňována po dobu delší, než je nezbytné.
26 Ve třetím pododstavci zmíněného ustanovení je konečně uvedeno, že poskytovatelé služeb přístupu k internetu nesmějí provádět opatření řízení provozu, která jdou nad rámec opatření stanovených v jeho druhém pododstavci, a zejména nesmějí blokovat, zpomalovat, měnit, omezovat, narušovat, zhoršovat nebo diskriminovat konkrétní aplikace, kategorie aplikací, služby nebo kategorie služeb, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné, a na určitou dobu za účelem dodržení unijních legislativních aktů, vnitrostátních právních předpisů, které jsou v souladu s právem Unie, nebo opatření provádějících tyto legislativní akty či vnitrostátní právní předpisy, nebo za účelem zachování integrity a bezpečnosti sítě, služeb poskytovaných jejím prostřednictvím a koncových zařízení koncových uživatelů, nebo za účelem zabránění přetížení sítě či zmírnění jeho účinků.
27 Jak vyplývá z článku 1 nařízení 2015/2120 a jak uvedl generální advokát v bodech 27 až 29 svého stanoviska, cílem těchto ustanovení je zajistit rovné a nediskriminační nakládání s provozem při poskytování služeb přístupu k internetu a zajistit související práva koncových uživatelů.
28 Vzhledem k tomu, že dodržování uvedených ustanovení a potažmo cílů nařízení 2015/2120 zajišťují podle článku 5 tohoto nařízení vnitrostátní regulační orgány, je na těchto orgánech, aby pod dohledem vnitrostátních soudů a ve světle upřesňujících informací poskytnutých Soudním dvorem v každém jednotlivém případě určily, zda se na dané jednání dotyčného poskytovatele služeb přístupu k internetu s přihlédnutím k vlastnostem tohoto jednání vztahuje čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení, čl. 3 odst. 3 téhož nařízení, nebo obě tato ustanovení kumulativně s tím, že v posledně uvedeném případě zahájí přezkum z hlediska prvního nebo druhého z těchto ustanovení. Má-li vnitrostátní regulační orgán za to, že je předmětné jednání dotyčného poskytovatele služeb přístupu k internetu v plném rozsahu neslučitelné s čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, nemusí určovat, zda je toto jednání neslučitelné i s čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení.
29 Z informací předložených Soudnímu dvoru v projednávané věci vyplývá, že balíčky služeb dotčené v původních řízeních lze charakterizovat – jak vyplývá ze znění předběžných otázek a formulace obou předkládacích rozhodnutí, jak jsou shrnuta v bodech 9 až 11 a 18 tohoto rozsudku – čtyřmi okolnostmi. Zaprvé poskytovatel služeb přístupu k internetu, který tyto balíčky vytvořil, je nejprve v Maďarsku nabízí svým potenciálním zákazníkům a poté uzavírá s osobami, které o ně mají zájem, dvoustranné dohody o jejich poskytování. Zadruhé tyto balíčky služeb jednotlivým zákazníkům, kteří si je pořídí, umožňují v rámci limitu objemu dat obsaženého v tarifu, který si koupili od poskytovatele služeb přístupu k internetu, neomezeně využívat všechny dostupné aplikace a služby; do tohoto objemu dat se však nezapočítává využívání některých konkrétních aplikací a služeb, na něž se vztahuje „nulový tarif“. Zatřetí v rámci uvedených balíčků služeb platí, že po vyčerpání zakoupeného objemu dat mohou všichni zákazníci, kteří si je pořídili, tyto konkrétní aplikace a služby i nadále neomezeně používat. Začtvrté v důsledku vyčerpání objemu dat obsaženého v tarifu, na nějž se vztahují tyto podmínky, zavede poskytovatel služeb přístupu k internetu ve vztahu ke každému dotčenému klientovi opatření spočívající v blokování nebo zpomalení provozu při využívání všech aplikací a služeb, na které se zmíněný nulový tarif nevztahuje.
30 Co se v prvé řadě týče čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120 ve spojení s čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení, je třeba předně poznamenat, že druhé z těchto ustanovení uvádí, že práva, která zaručuje koncovým uživatelům služeb přístupu k internetu, mají být vykonávána „prostřednictvím [jejich] služby přístupu k internetu“, a že první z těchto ustanovení vyžaduje, aby taková služba nevedla k omezení výkonu těchto práv.
31 Z článku 3 odst. 2 nařízení 2015/2120 ve spojení s bodem 7 odůvodnění tohoto nařízení kromě toho vyplývá, že služby dotyčného poskytovatele přístupu k internetu musí s ohledem na uvedený požadavek vnitrostátní regulační orgány, které postupují na základě článku 5 uvedeného nařízení a pod dohledem vnitrostátních příslušných soudů, posuzovat s přihlédnutím k dohodám, které tento poskytovatel uzavřel s koncovými uživateli, i k obchodním praktikám uvedeného poskytovatele.
32 V tomto ohledu je třeba zaprvé poznamenat, že se čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120 týká „dohod“, ve kterých se poskytovatel služeb přístupu k internetu na jedné straně a koncový uživatel na straně druhé dohodnou na obchodních a technických podmínkách a vlastnostech služeb přístupu k internetu, který bude prvně uvedený poskytovat druhému, jako je cena, která má být zaplacena, a odpovídající objem dat a rychlost.
33 Jak vyplývá z bodu 7 odůvodnění nařízení 2015/2120, tyto dohody konkretizují možnost každého koncového uživatele vybrat si služby, jejichž prostřednictvím chce vykonávat práva zaručená tímto nařízením, v závislosti na jejich vlastnostech. V tomto bodě odůvodnění je nicméně doplněno, že takové dohody nesmí omezovat výkon práv koncových uživatelů, a obcházet tak ustanovení uvedeného nařízení týkající se zajištění přístupu k otevřenému internetu.
34 Pokud jde o „obchodní praktiky“ uvedené v čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120, v tomto ustanovení je uvedeno, že se jedná o obchodní praktiky poskytovatelů služeb přístupu k internetu. Na rozdíl od „dohod“, na které uvedené ustanovení souběžně odkazuje, tedy o nich nelze mít za to, že by byly projevem shody vůle takového poskytovatele a koncového uživatele.
35 Takovou obchodní praktikou může být zejména jednání poskytovatele služeb přístupu k internetu spočívající v tom, že svým potenciálním zákazníkům v reakci na jejich očekávání a preference nabízí určité varianty nebo kombinace těchto služeb a případně s jednotlivými zákazníky uzavírá individuální dohody, což může vést ke sjednání většího či menšího počtu dohod stejného nebo podobného obsahu v závislosti na těchto očekáváních a preferencích. Obdobně jako dohody uvedené v čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120 však zmíněné obchodní praktiky nesmí omezovat výkon práv koncových uživatelů, a obcházet tak ustanovení tohoto nařízení týkající se zajištění přístupu k otevřenému internetu.
36 Zadruhé z článku 2 nařízení 2015/2120 a ustanovení směrnice 2002/21, na kterou tento článek odkazuje, a to zejména z jejího čl. 2 písm. h), i) a n), vyplývá, že pojem „koncoví uživatelé“ zahrnuje všechny fyzické nebo právnické osoby, které používají nebo požadují veřejně přístupnou službu elektronických komunikací a neposkytují veřejné komunikační sítě nebo veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Tento pojem se tedy vztahuje na spotřebitele i na osoby v rámci jejich obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti, jako jsou podniky nebo neziskové právnické osoby.
37 Uvedený pojem kromě toho rovněž zahrnuje jak fyzické či právnické osoby, které používají nebo požadují služby přístupu k internetu za účelem přístupu k obsahu, aplikacím a službám, tak fyzické či právnické osoby, které přístup k internetu potřebují za účelem poskytování obsahu, aplikací a služeb.
38 Na tyto dvě kategorie koncových uživatelů konkrétně poukazují i článek 3 odst. 1 nařízení 2015/2120 a bod 6 odůvodnění tohoto nařízení a nepřiznávají jim pouze právo na přístup k informacím a obsahu a na využívání aplikací a služeb, ale také na šíření informací a obsahu a poskytování aplikací a služeb.
39 Z toho vyplývá, že případná existence zakázaného omezení výkonu práv koncových uživatelů, jak je uvedeno v bodě 30 tohoto rozsudku, musí být posouzena s přihlédnutím k dopadu dohod nebo obchodních praktik dotyčného poskytovatele služeb přístupu k internetu nejen na práva osob v rámci jejich obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti a spotřebitelů, kteří používají nebo požadují služby přístupu k internetu za účelem přístupu k obsahu, aplikacím a službám, ale rovněž i na práva osob v rámci jejich obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti, které takové služby přístupu k internetu potřebují za účelem poskytování tohoto obsahu, aplikací a služeb. Z bodu 7 odůvodnění nařízení 2015/2120 v tomto ohledu vyplývá, že při posuzování dohod a obchodních praktik dotčeného poskytovatele je nutné zohlednit mimo jiné postavení na trhu v případě této kategorie osob v rámci jejich obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti.
40 Zatřetí v čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120 je v kontextu uvedeném v předchozím bodě poukazováno na „dohody“ a „obchodní praktiky“ dotyčného poskytovatele služeb přístupu k internetu v řadě jazykových verzí v množném čísle.
41 V bodě 7 odůvodnění nařízení 2015/2120 je kromě toho uvedeno, že při posuzování případné existence omezení výkonu práv koncových uživatelů je třeba zjistit, zda dohody a obchodní praktiky takového poskytovatele z důvodu svého „rozsahu“ vedou k situacím, v nichž je podstatně omezena možnost volby pro koncové uživatele, přičemž se zohledňuje mimo jiné postavení každého z poskytovatelů služeb přístupu k internetu na trhu, jakož i postavení dotčených poskytovatelů obsahu, aplikací a služeb.
42 Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce nechtěl omezit posuzování dohod a obchodních praktik dotyčného poskytovatele služeb přístupu k internetu na jednotlivé dohody či obchodní praktiky, nýbrž měl v úmyslu stanovit, že se provede rovněž celkové posouzení dohod a obchodních praktik tohoto poskytovatele.
43 S ohledem na tyto skutečnosti je třeba předně uvést, že dohoda, na jejímž základě si určitý zákazník pořizuje balíček služeb, v jehož rámci má po vyčerpání objemu dat obsaženého v zakoupeném tarifu neomezený přístup pouze k některým aplikacím a službám, na něž se vztahuje „nulový tarif“, může vést k omezení výkonu práv stanovených v čl. 3 odst. 1 nařízení 2015/2120. Slučitelnost takové dohody s čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení je nutno posuzovat v každém jednotlivém případě s ohledem na parametry uvedené v bodě 7 odůvodnění zmíněného nařízení.
44 Dále je třeba poznamenat, že takové balíčky služeb, které představují obchodní praktiku ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120, mohou s ohledem na kumulovaný dopad dohod, k jejichž uzavření mohou vést, rozšířit využívání některých konkrétních aplikací a služeb, a to těch, které lze po vyčerpání objemu dat obsaženého v zákazníky zakoupeném tarifu neomezeně využívat v rámci „nulového tarifu“, a zároveň omezit využívání ostatních dostupných aplikací a služeb, a to vzhledem k opatřením, kterými dotyčný poskytovatel služeb přístupu k internetu toto využívání technicky ztěžuje, či dokonce znemožňuje.
45 Nakonec je třeba uvést, že čím více zákazníků uzavře dohody o pořízení takových balíčků služeb, tím spíše může kumulovaný dopad těchto dohod s ohledem na jejich rozsah vést ke značnému omezení výkonu práv koncových uživatelů, či dokonce k ohrožení samotné podstaty těchto práv, což je situace výslovně zmíněná v bodě 7 odůvodnění nařízení 2015/2120.
46 Z toho vyplývá, že uzavírání takových dohod na podstatné části trhu může omezovat výkon práv koncových uživatelů ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení 2015/2120.
47 Co se ve druhé řadě týče čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, je třeba nejprve poznamenat, že jak vyplývá z bodu 24 tohoto rozsudku, v prvním pododstavci tohoto ustanovení, ve spojení s bodem 8 odůvodnění tohoto nařízení, je poskytovatelům služeb přístupu k internetu uložena obecná povinnost nakládat s provozem stejně, bez diskriminace, omezení nebo narušování, kterou v žádném případě nelze prostřednictvím obchodních praktik těchto poskytovatelů nebo dohod, které uzavírají s koncovými uživateli, porušovat.
48 Z druhého pododstavce uvedeného ustanovení, jakož i z bodu 9 odůvodnění nařízení 2015/2120, v jehož světle je třeba tento pododstavec vykládat, dále vyplývá, že ačkoliv poskytovatelé služeb přístupu k internetu musí tuto obecnou povinnost dodržovat, i nadále mají možnost přijímat opatření přiměřeného řízení provozu. Tato možnost je nicméně podmíněna mimo jiné tím, že taková opatření musí být založena na „objektivně odlišných požadavcích určitých kategorií provozu na technickou kvalitu služeb“, a ne na „obchodních cílech“. Za opatření založené na takových „obchodních cílech“ je třeba konkrétně považovat každé opatření poskytovatele služeb přístupu k internetu přijaté vůči koncovému uživateli, jak je vymezen v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku, které nevychází z takových objektivně odlišných požadavků a přitom vede k tomu, že s obsahem, aplikacemi nebo službami, které nabízí jednotliví poskytovatelé obsahu, aplikací nebo služeb, není nakládáno stejně a bez diskriminace.
49 Ze třetího pododstavce čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 konečně vyplývá, že opatření spočívající v blokování, zpomalování, změně, omezování, narušování, zhoršování nebo diskriminování mimo jiné konkrétních aplikací nebo služeb – nebyla-li přijata na určitou dobu a nejsou nezbytná k tomu, aby poskytovateli služeb přístupu k internetu umožnila dodržet určitou povinnost plynoucí z právního předpisu nebo zachovat integritu a bezpečnost sítě nebo zabránit jejímu přetížení či toto přetížení napravit – nelze považovat za přiměřená ve smyslu druhého pododstavce tohoto ustanovení, a je proto třeba mít za to, že jsou jako taková s tímto ustanovením neslučitelná.
50 Z toho vyplývá, že za účelem konstatování této neslučitelnosti se nevyžaduje posuzování dopadu těchto opatření na výkon práv koncových uživatelů, jelikož čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 takový požadavek v souvislosti s posuzováním toho, zda byla dodržena obecná povinnost, kterou stanoví, neobsahuje.
51 V projednávaném případě je třeba uvést, že v rámci jednání dotčených ve věcech v původních řízeních byla v souvislosti s využíváním některých aplikací a služeb zaváděna opatření spočívající v blokování nebo zpomalování provozu, na která se čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 vztahuje bez ohledu na to, zda jsou důsledkem dohody uzavřené s poskytovatelem služeb přístupu k internetu, obchodní praktiky tohoto poskytovatele nebo technického opatření uvedeného poskytovatele, které nesouvisí ani s dohodou, ani s obchodní praktikou. Tato opatření spočívající v blokování nebo zpomalování provozu doplňují „nulový tarif“, kterého využívají dotčení koncoví uživatelé, jimž technicky ztěžují, či dokonce znemožňují využívání aplikací a služeb, na které se tento tarif nevztahuje.
52 Tato opatření tudíž podle všeho nejsou založena na objektivně odlišných požadavcích určitých kategorií provozu na technickou kvalitu služeb, nýbrž na cílech obchodní povahy.
53 Dále je třeba podotknout, že z žádného dokumentu založeného ve spise nevyplývá, že by se na uvedená opatření vztahovala některá ze tří výjimek, které jsou taxativně vyjmenovány v čl. 3 odst. 3 třetím pododstavci nařízení 2015/2120.
54 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 3 nařízení 2015/2120 musí být vykládán v tom smyslu, že balíčky služeb poskytované poskytovatelem služeb přístupu k internetu na základě dohod uzavřených s koncovými uživateli, v jejichž rámci si tito uživatelé mohou zakoupit tarif, který jim umožňuje neomezené využívání určitého objemu dat, do kterého se nezapočítává využívání některých konkrétních aplikací a služeb, na něž se vztahuje „nulový tarif“, a po vyčerpání tohoto objemu dat mohou tyto konkrétní aplikace a služby nadále neomezeně využívat, zatímco u ostatních dostupných aplikací a služeb dochází k blokování nebo zpomalení provozu:
– jsou neslučitelné s odstavcem 2 tohoto článku ve spojení s jeho odstavcem 1, jelikož tyto balíčky služeb, tyto dohody a toto blokování nebo zpomalování omezují výkon práv koncových uživatelů, a
– jsou neslučitelné s odstavcem 3 uvedeného článku, jelikož zmíněné blokování nebo zpomalování je založeno na obchodních cílech.
K nákladům řízení
55 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původních řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporům probíhajícím před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
Článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací a nařízení (EU) č. 531/2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii, musí být vykládán v tom smyslu, že balíčky služeb poskytované poskytovatelem služeb přístupu k internetu na základě dohod uzavřených s koncovými uživateli, v jejichž rámci si tito uživatelé mohou zakoupit tarif, který jim umožňuje neomezené využívání určitého objemu dat, do kterého se nezapočítává využívání některých konkrétních aplikací a služeb, na něž se vztahuje „nulový tarif“, a po vyčerpání tohoto objemu dat mohou tyto konkrétní aplikace a služby nadále neomezeně využívat, zatímco u ostatních dostupných aplikací a služeb dochází k blokování nebo zpomalení provozu:
– jsou neslučitelné s odstavcem 2 tohoto článku ve spojení s jeho odstavcem 1, jelikož tyto balíčky služeb, tyto dohody a toto blokování nebo zpomalování omezují výkon práv koncových uživatelů, a
– jsou neslučitelné s odstavcem 3 uvedeného článku, jelikož zmíněné blokování nebo zpomalování je založeno na obchodních cílech.
Podpisy