Kasační opravný prostředek podaný dne 22. července 2022 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (šestý senát) vydanému dne 11. května 2022 ve věci T-151/20, Česká republika v. Komise
(Věc C-494/22 P)
Jednací jazyk: čeština
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: J.-P. Keppenne, T. Materne, P. Němečková, zmocněnci)
Další účastníci řízení: Česká republika, Belgické království, Polská republika
Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
zrušit bod 1) rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 11. května 2022, Česká republika proti Komisi (T-151/20, EU:T:2022:281);
zamítnout žalobu ve věci T-151/20, nebo případně vrátil věc zpět Tribunálu k rozhodnutí o těch částech žalobních důvodů, které dosud nebyly posouzeny;
pokud Soudní dvůr vydá konečné rozhodnutí v uvedené věci, uložit České republice náhradu nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí v rámci řízení před Tribunálem Evropské unie a Soudním dvorem nebo, v případě, že věc předá zpět Tribunálu, vyhradil si rozhodnutí o nákladech.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatelka dva kasační důvody:
Zaprvé, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 6 odst. 3 písm. b) a čl. 17 odst. 2 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/20001 ze dne 22. května 2000, v platném znění.
V tomto směru se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 6 odst. 3 uvedeného nařízení, když rozhodl, že zapsání částek odpovídajících nárokům stanoveným podle čl. 2 tohoto nařízení na účet B je ryze účetní transakcí a lhůty pro tento zápis tedy musí být počítány nikoli ode dne, kdy měly být dotčené nároky stanoveny, ale ode dne, kdy byly tyto nároky skutečně stanoveny příslušnými orgány České republiky.
V důsledku toho Tribunál dále pochybil v právním posouzení, když rozhodl, že se Česká republika může dovolávat možnosti, aby byla zproštěna povinnosti poskytnout Komisi spornou částku na základě čl. 17 odst. 2 uvedeného nařízení (důvod směřující proti bodům 85 až 93 napadeného rozsudku).
Zadruhé, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení také při výkladu čl. 2 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1150/2000, ve spojení s čl. 217 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/921 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, a s čl. 325 Smlouvy FEU, který ukládá členským státům bojovat proti podvodům a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie, tím, že rozhodl, že Česká republika nestanovila dotčené clo opožděně, když toto stanovení neučinila ve dnech následujících po návratu zástupkyně českého celního úřadu, která se účastnila inspekční cestu provedenou Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) v Laosu v listopadu 2007 (důvod směřující proti bodům 94 až 126 napadeného rozsudku).
Tribunál tak nesprávně posoudil použitelnost právního rámce v tom smyslu, že tento právní rámec měl České republice umožnit vyčkat až do okamžiku, kdy OLAF poskytne důkazy shromážděné během mise (a nesplnit tak povinnost stanovit nároky Unie na vlastní zdroje), a to na úkor finančních zájmů Unie. Tribunál měl vykládat použitelné právo Unie v tom smyslu, že Česká republika byla v rámci zásady řádné péče neprodleně po návratu její zástupkyně z inspekční cesty povinna požádat OLAF o důkazy shromážděné během této cesty, což by jí umožnilo stanovit nárok Unie na vlastní zdroje ve dnech následujících po návratu české zástupkyně z inspekční cesty do Laosu.
____________
1 Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství; Úř. věst. 2000, L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/003, s. 169.
1 Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307.