Věc T‑304/11

Alumina d.o.o.

v.

Rada Evropské unie

„Dumping – Dovoz zeolitu A ve formě prášku pocházejícího z Bosny a Hercegoviny – Běžná hodnota – Reprezentativnost domácího prodeje – Ziskové rozpětí – Běžný obchodní styk“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 30. dubna 2013

1.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Stanovená hodnota – Faktory, které je třeba zohlednit – Cena účtovaná v běžném obchodním styku – Hranice reprezentativnosti prodeje na vnitřním trhu – Vzájemné působení mezi těmito dvěma faktory

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 2, 3 a 6)

2.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Stanovená hodnota – Faktory, které je třeba zohlednit – Cena účtovaná v běžném obchodním styku – Prodeje uskutečněné v běžném obchodním styku – Pojem

(Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu, antidumpingový kodex z roku 1994, čl. 2.1; nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 1,3, 4 a 6)

3.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Stanovená hodnota – Vzetí v úvahu rizikové prémie navyšující cenu prodejů konkrétnímu zákazníkovi – Umělá změna prodejní ceny – Neupravení ceny – Neplatnost výpočtu běžné hodnoty, jakož i závěru o existenci dumpingu

[Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 2, 3, 6 a odst. 10 písm. k)]

1.      V rámci určení běžné hodnoty výrobku je otázka reprezentativnosti domácího prodeje ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, který stanoví kvantitativní kritérium, v zásadě odlišná od otázky, zda byl tento prodej uskutečněn v běžném obchodním styku ve smyslu čl. 2 odst. 3 a 6 uvedeného nařízení, který stanoví kvalitativní kritérium související s povahou samotného prodeje. Avšak vzhledem k tomu, že objem domácího prodeje představuje faktor, který může ovlivnit tvorbu cen, na sebe obě kritéria mohou vzájemně působit, pokud je například domácí trh natolik omezený, že ceny nejsou určovány nabídkou a poptávkou. Tato možnost vzájemného působení však neznamená, že pokud se hranice reprezentativnosti 5 % nedosáhne, nelze domácí prodej považovat za uskutečněný v běžném obchodním styku. Nelze totiž zcela vyloučit, že i přes nízký objem domácího prodeje byl tento prodej uskutečněn v běžném obchodním styku, pokud odráží běžné chování dotčených hospodářských subjektů.

(viz body 24, 25)

2.      V rámci určení běžné hodnoty výrobku je cílem pojmu běžný obchodní styk vyloučit situace, v nichž k prodeji na vnitřním trhu dochází zejména za podmínek, kdy je výrobek prodáván za nižší cenu, než jsou výrobní náklady nebo za podmínek, kdy transakce probíhají mezi stranami, které jsou obchodně spojeny nebo které mezi sebou uzavřely dohodu o vyrovnání. Jak vyplývá z čl. 2 odst. 1 třetího pododstavce a z čl. 2 odst. 4 základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, tyto okolnosti představují příklady prodejů, které mohou být považovány za neuskutečněné v běžném obchodním styku.

V tomto kontextu má pojem prodej uskutečněný v běžném obchodním styku objektivní dosah a mohou se ho dovolávat nejen orgány za účelem odstranění praktik, které mohou zastřít dumping nebo jeho rozsah, nýbrž i cílené hospodářské subjekty za okolností ovlivňujících běžný charakter obchodního styku.

Orgány jsou tedy povinny vyloučit z výpočtu běžné hodnoty prodeje neuskutečněné v běžném obchodním styku, ať je již prodejní cena vyšší či nižší než cena účtovaná v běžném obchodním styku, bez ohledu na důvod, proč se transakce neuskutečnila v běžném obchodním styku a bez ohledu na vliv tohoto vyloučení na závěr o existenci dumpingu nebo jeho rozsahu v souladu s tím, co konstatoval odvolací orgán Světové obchodní organizace ve vztahu k článku 2.1 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994.

(viz body 27-30)

3.      V rámci určení běžné hodnoty výrobku představuje riziková prémie navyšující prodejní cenu konkrétnímu domácímu zákazníkovi protiplnění za riziko, které dodavatel podstupuje tím, že prodá výrobky tomuto zákazníkovi, a tím, že mu poskytne lhůtu pro zaplacení. Tato prémie proto nepředstavuje část hodnoty prodaného výrobku, ani nesouvisí s jeho charakteristikou, avšak její existence a výše závisí na tom, o jakého zákazníka se jedná, a na posouzení jeho finanční způsobilosti, které učiní dodavatel. Zohlednění takové prémie v rámci stanovení běžné hodnoty má tedy za následek, že se do výpočtu vloží faktor, který není určen ke stanovení ceny, za kterou je výrobek prodáván v zemi původu, ale který se týká výlučně finanční způsobilosti konkrétního domácího kupujícího.

Zahrnutí takové rizikové prémie do výpočtu ziskového rozpětí za účelem stanovení běžné hodnoty bere tak v úvahu prvek, který neodráží část hodnoty prodaného výrobku, a uměle tak zvyšuje výsledek výpočtu běžné hodnoty, takže tento výsledek již co nejspolehlivěji neodráží, s výhradou následného uplatnění vhodné úpravy na základě čl. 2 odst. 10 písm. k) základního antidumpingového nařízení č. 1225/2009, prodejní cenu výrobku, kterou by výrobek měl, kdyby byl prodán v zemi původu v běžném obchodním styku. Vada související se zohledněním rizikové prémie má vliv na platnost výpočtu běžné hodnoty stanovené pro účely posouzení, zda k dumpingu došlo, a předchází tak závěru o existenci takového dumpingu, takže může ovlivnit platnost závěru o existenci dumpingu.

(viz body 36, 38, 39)