Věc T-504/09
Völkl GmbH & Co. KG
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství VÖLKL – Starší mezinárodní slovní ochranná známka VÖLKL – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Částečné zamítnutí zápisu – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Skutečné užívání starší ochranné známky – Článek 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 a pravidlo 22 odst. 3 nařízení (ES) č. 2868/95 – Pravomoc odvolacího senátu v případě odvolání omezeného na část výrobků nebo služeb, kterých se týká přihláška k zápisu – Článek 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 – Návrh na změnu rozhodnutí odvolacího senátu – Článek 65 odst. 3 nařízení č. 207/2009“
Shrnutí rozsudku
1. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Osoby, které mohou podat odvolání a být účastníky řízení – Osoby, jejichž požadavkům rozhodnutí nevyhoví – Rozhodnutí, kterým se věc vrátí nižšímu oddělení k opětovnému přezkumu
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 65 odst. 4)
2. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Odvolání před odvolacími senáty – Pravomoc odvolacích senátů
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 64 odst. 1)
3. Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Průzkum námitek – Důkaz o užívání starší ochranné známky – Skutečné užívání – Pojem – Kritéria posouzení
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 42 odst. 2 a 3)
4. Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Průzkum námitek – Důkaz o užívání starší ochranné známky – Skutečné užívání – Pojem – Určení kvantitativní meze minimálního užívání – Vyloučení
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 42 odst. 2 a 3)
1. Je třeba mít za to, že rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) vyhovělo požadavkům jednoho z účastníků řízení před tímto senátem, jestliže vyhovělo návrhu tohoto účastníka řízení na základě jednoho z důvodů pro zamítnutí zápisu nebo neplatnosti ochranné známky, anebo obecně pouze části argumentace uvedeného účastníka řízení, i když opomine přezkoumat nebo zamítne ostatní důvody nebo argumenty uplatněné tímtéž účastníkem řízení.
Naproti tomu rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu ve smyslu čl. 65 odst. 4 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství nevyhoví požadavkům účastníka řízení, jestliže se k návrhu, který u Úřadu podal tento účastník řízení, vyjádří ve smyslu, který je pro něj nepříznivý.
Je třeba mít za to, že posledně uvedený případ zahrnuje situaci, kdy odvolací senát poté, co zamítl návrh, jehož přijetí by ukončilo řízení před Úřadem ve smyslu příznivém pro účastníka řízení, který jej předložil, věc vrátí nižšímu oddělení k opětovnému přezkumu, a to i přes možnost, že tento opětovný přezkum může vést k rozhodnutí, které je pro tohoto účastníka řízení příznivé.
(viz body 26–28)
2. Jestliže se odvolání před odvolacím senátem Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) týká pouze části výrobků nebo služeb, kterých se týká přihláška k zápisu nebo námitky, toto odvolání opravňuje odvolací senát k tomu, aby provedl nový průzkum merita námitek, ale pouze ve vztahu k uvedeným výrobkům nebo službám, neboť přihláška k zápisu či námitky mu nebyly předloženy, pokud jde o zbývající dotčené výrobky nebo služby.
Tak je tomu v případě, kdy žalobkyně před odvolacím senátem podala odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení pouze v rozsahu, v němž toto rozhodnutí vyhovělo námitkám a zamítlo přihlášku k zápisu pro část přihlášených výrobků.
V důsledku toho v rozsahu, v němž odvolací senát zrušil bod výroku rozhodnutí námitkového oddělení, který stanovil, že přihlášená ochranná známka je zapsána pro ostatní výrobky, překročil meze své pravomoci, tak jak je vymezena v čl. 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství.
(viz body 54–56)
3. Ochranná známka je skutečně užívána, pokud je užívána v souladu se svou hlavní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolických užití, která slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky. Navíc je podmínkou skutečného užívání ochranné známky, aby byla ochranná známka tak, jak je chráněna na relevantním území, užívána veřejně a navenek.
Skutečné užívání ochranné známky je třeba posoudit na základě souhrnu skutečností a okolností, které jsou způsobilé prokázat její skutečné obchodní využívání, zvláště užívání, která jsou v dotyčném hospodářském odvětví považována za odůvodněná za účelem udržení nebo získání podílu na trhu pro výrobky nebo služby chráněné ochrannou známkou, druhu těchto výrobků nebo služeb, znaků trhu a rozsahu a četnosti užívání ochranné známky.
Co se týče rozsahu užívání starší ochranné známky, je třeba zvláště přihlédnout jednak k obchodnímu objemu představovanému souhrnem všech úkonů spojených s užíváním a jednak k délce časového období, během kterého došlo k úkonům spojeným s užíváním, jakož i k četnosti těchto úkonů.
(viz body 78–80)
4. Při zkoumání skutečného užívání starší ochranné známky je třeba provést globální posouzení s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu. Toto posouzení předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledňovanými faktory. Nízký objem výrobků uváděných na trh pod uvedenou ochrannou známkou tak může být vyvážen větší četností nebo určitou časovou stálostí při užívání této ochranné známky a naopak.
Dosažený obrat a množství prodejů výrobků pod starší ochrannou známkou nemohou být posuzovány v absolutním vyjádření, ale musí být posouzeny ve vztahu k jiným relevantním faktorům, jako jsou objem obchodní činnosti, výrobní nebo prodejní kapacity nebo stupeň diverzifikace podniku využívajícího ochrannou známku, jakož i vlastnosti výrobků nebo služeb na dotčeném trhu. Z tohoto důvodu nemusí být užívání starší ochranné známky vždy kvantitativně rozsáhlé, aby bylo kvalifikováno jako skutečné. I minimální užívání tedy může být dostačující k tomu, aby bylo kvalifikováno jako skutečné, za podmínky, že je v dotyčném hospodářském odvětví považováno za odůvodněné za účelem udržení nebo získání podílu na trhu pro výrobky nebo služby chráněné ochrannou známkou. V důsledku toho není možné a priori abstraktně stanovit, jaká kvantitativní mez by měla být použita pro určení toho, zda je užívání skutečné či nikoliv, takže pravidlo de minimis, které by Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) nebo – na základě žaloby – Tribunálu neumožnilo posoudit veškeré okolnosti sporu, který jim je předložen, stanoveno být nemůže.
(viz body 81–82)