null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
JEANA RICHARDA DE LA TOUR
přednesené dne 5. září 2024(1)
Věc C‑217/23 [Laghman](i)
Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl
proti
A N
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soudní dvůr, Rakousko)]
„ Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Společná azylová politika – Směrnice 2011/95/EU – Podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany nebo doplňkové ochrany – Postavení uprchlíka – Článek 2 písm. d) – Důvody pronásledování – Článek 10 odst. 1 písm. d) první pododstavec druhá odrážka – Pojem ‚příslušnost k určité společenské vrstvě‘ – Pojem ‚odlišná totožnost‘ v zemi původu – Vnímání určité skupiny okolní společností jako odlišné – Kritéria posuzování – Žadatel o mezinárodní ochranu, který je příslušníkem rodiny zapojené do krevní msty probíhající v zemi jeho původu“
I. Úvod
1. Může být žadatel o mezinárodní ochranu, který je příslušníkem rodiny zapojené do krevní msty(2) probíhající v zemi jeho původu, považován za osobu, která je vystaven pronásledování z důvodu příslušnosti k „určitým společenským vrstvám“ ve smyslu čl. 2 písm. d) a čl. 10 odst. 1 písm. d) prvního pododstavce směrnice 2011/95/EU(3)?
2. Odpověď na tuto otázku není zcela zjevná.
3. K jejímu poskytnutí je nutné, aby byly závažné činy a hrozby, jež plynou z krevní msty vycházející ze zásad zvykového práva uznávaných a připouštěných některými tradičními společnostmi a jimž jsou z generace na generaci vystavováni příslušníci určité rodiny v důsledku domnělé odpovědnosti na straně jiných příslušníků této rodiny, odlišovány od čistě osobních činů a hrozeb vedených jinými cíli a plynoucích z běžné trestné činnosti nebo z činnosti mafie. Přestože Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR)(4) a Agentura Evropské unie pro otázky azylu (EUAA)(5) vydali k této záležitosti doporučení, je třeba konstatovat, že vnitrostátní orgány zaujímají k určení příslušnosti takového žadatele k určité společenské vrstvě různé postoje(6).
4. Podle unijního práva je totiž pro účely žádosti o mezinárodní ochranu založené na příslušnosti k „určité společenské vrstvě“ nutné nejen konstatovat, že rodinní příslušníci sdílejí vrozený charakteristický rys, charakteristiku nebo přesvědčení, které jsou zásadní pro jejich totožnost nebo svědomí, nebo společnou minulost, kterou nelze změnit [první podmínka pro identifikaci uvedená v čl. 10 odst. 1 písm. d) prvním pododstavci první odrážce směrnice 2011/95], ale i prokázat, že daná skupina má „v dotyčné zemi odlišnou totožnost, protože ji okolní společnost vnímá jako odlišnou“ [druhá podmínka pro identifikaci uvedená v čl. 10 odst. 1 písm. d) prvním pododstavci druhé odrážce této směrnice].
5. Přestože měl Soudní dvůr již příležitost upřesnit působnost důvodu pronásledování vycházejícího z příslušnosti k určité společenské vrstvě, pokud jde o homosexuální osoby a v poslední době o ženy, které se staly oběťmi domácího násilí, nebo ženy ztotožňující se s takovými hodnotami, jako je rovnost mezi pohlavími(7), v této věci by měl poskytnout další upřesnění ke druhé podmínce pro identifikaci, týkající se sociálního vnímání skupiny v zemi původu, konkrétně v souvislosti s krevní mstou.
6. V první části mých úvah nejprve vysvětlím, že pojem „okolní společnost“, který je uveden v čl. 10 odst. 1 písm. d) prvním pododstavci druhé odrážce směrnice 2011/95, se týká lidského a sociálního prostředí, v němž se dotyčná skupina rozvíjí, takže „odlišná totožnost“ skupiny je posuzována nikoli na základě izolovaného vnímání ze strany původce pronásledování, nýbrž kolektivního vnímání ze strany této společnosti. Poté upřesním, že příslušný vnitrostátní orgán musí v rámci svého individuálního posouzení zohlednit představu nebo názor, jež si okolní společnost utváří ve vztahu k dotyčné skupině, jakož i to, do jaké míry jsou spojeny s názorem či postojem, který tuto skupinu odlišuje nebo vyčleňuje v poměru ke zbytku společnosti. Jednání, činy či opatření, k nimž dochází v důsledku tohoto vnímání, mohou v tomto ohledu představovat vodítka užitečná k prokázání toho, že je daná skupina vnímána jako odlišná.
7. Ve druhé části mých úvah a po vysvětlení úlohy krevní msty v právním systému a tradici, do nichž tento prvek patří, navrhnu Soudnímu dvoru, aby rozhodl, že v závislosti na podmínkách panujících v zemi původu může být příslušník rodiny zapojené do krevní msty probíhající v této zemi považován za příslušníka „určité společenské vrstvy“, jakožto důvodu pronásledování, který může vést k přiznání postavení uprchlíka.
II. Unijní právo
8. Článek 2 směrnice 2011/95, nadepsaný „Definice“, v písmeni d) stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí
[...]
d) ‚uprchlíkem‘ státní příslušník třetí země, který se v důsledku oprávněných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů nachází mimo zemi své státní příslušnosti a je neschopen přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu dotyčné země, [...] a na kterou se nevztahuje článek 12.“
9. Článek 4 této směrnice, nadepsaný „Posuzování skutečností a okolností“, ve svém odstavci 3 stanoví:
„Posouzení žádosti o mezinárodní ochranu se provádí jednotlivě a jsou při něm zohledněny:
a) všechny významné skutečnosti týkající se země původu v době rozhodování o žádosti, včetně právních předpisů země původu a způsobu jejich uplatňování;
b) významná prohlášení a dokumenty předložené žadatelem, včetně informací o tom, zda žadatel byl nebo by mohl být pronásledován nebo zda utrpěl nebo by mohl utrpět vážnou újmu;
c) konkrétní postavení a osobní situace žadatele, včetně takových faktorů jako jsou původ, pohlaví a věk, aby na základě osobní situace žadatele bylo možno posoudit, zda by jednání, kterým žadatel byl nebo mohl být vystaven, mohla být považována za pronásledování nebo vážnou újmu;
[...]“
10. Článek 10 uvedené směrnice, nadepsaný „Důvody pronásledování“, v odst. 1 písm. d) prvním pododstavci stanoví:
„Při posuzování důvodů pronásledování přihlíží členský stát k těmto hlediskům:
[...]
d) skupina tvoří určitou společenskou vrstvu, zejména jestliže
– příslušníci této skupiny sdílejí vrozený charakteristický rys nebo společnou minulost, kterou nelze změnit, nebo sdílejí charakteristiku nebo přesvědčení, které jsou natolik zásadní pro totožnost nebo svědomí, že daná osoba nemá být nucena, aby se jí zřekla, a dále
– tato skupina má v dotyčné zemi odlišnou totožnost, protože ji okolní společnost vnímá jako odlišnou.“
III. Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky
11. A N, afghánský státní příslušník náležející k etniku Paštunů, podal dne 4. listopadu 2015 v Rakousku žádost o mezinárodní ochranu. Na podporu této žádosti A N tvrdil, že mu v případě návratu do země jeho původu hrozí pronásledování, neboť jeho rodina je zapojena do krevní msty poté, co byli jeho otec a bratr zavražděni v důsledku sporu o pozemek s bratranci jeho otce.
12. Ačkoli Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl (Spolkový úřad pro cizince a azyl, Rakousko) tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 21. června 2017, Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Rakousko) naopak vyhověl stížnosti, která byla proti tomuto rozhodnutí podána, a rozsudkem ze dne 26. července 2022 rozhodl, že A N přísluší postavení uprchlíka. Tento soud uznal existenci a závažnost nebezpečí, které by dotyčnému hrozilo v případě návratu do země jeho původu, s ohledem na jeho rodinnou příslušnost i na neschopnost afghánských orgánů chránit jej před nebezpečím plynoucím z této krevní msty. Pokud jde o možnosti ochrany na území země, uvedený soud měl mimo jiné za to, že i kdyby se předpokládalo, že A N nebude v jiných regionech Afghánistánu ohrožen, hrozilo by mu, že nebude moci uspokojit své základní a nezbytné životní potřeby.
13. Spolkový úřad pro cizince a azyl podal proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek Revision k Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soudní dvůr, Rakousko), který je předkládajícím soudem. Tvrdil, že uvedené rozhodnutí vycházelo z chybného předpokladu, že rodina může být považována za „určitou společenskou vrstvu“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2011/95, aniž bylo určeno, zda takovou rodinu okolní společnost vnímá jako odlišnou, což je v rozporu s tímto ustanovením.
14. „Zásadní otázkou“ pro vyřešení věci v původním řízení je podle předkládajícího soudu to, zda „musí být členové rodiny, kterým hrozí krevní msta pouze z důvodu jejich příslušnosti k rodině, jejíž člen je [nebo byl] zapojen [...] do sporu vedoucího ke krevní mstě, považováni za společenskou vrstvu“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2011/95. Za tímto účelem se žádá v podstatě, aby Soudní dvůr objasnil obsah a působnost druhé z podmínek pro identifikaci, na nichž závisí existence „určité společenské vrstvy“ stanovené v prvním pododstavci druhé odrážce tohoto ustanovení.
15. Předkládající soud si není jist tím, zda může v této věci okolní společnost vnímat rodinu A N jako odlišnou z důvodu, že byla zapojena do krevní msty, neboť tato společnost vychází alespoň na většině afghánského území z pevně zakořeněné paštunské tradice, která velí řešit některé rodinné spory právě krevní mstou.
16. Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof (Spolkový správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:
„1) Musí být formulace ‚tato skupina má v dotyčné zemi odlišnou totožnost, protože ji okolní společnost vnímá jako odlišnou‘, která je uvedena v čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice [...] 2011/95 [...], vykládána v tom smyslu, že skupina má v dotyčné zemi odlišnou totožnost pouze v případě, že ji okolní společnost vnímá jako odlišnou, nebo je nutné existenci ‚odlišné totožnosti‘ posuzovat samostatně a odděleně od otázky, zda okolní společnost danou skupinu vnímá jako odlišnou?
2) Pokud je podle odpovědi na první otázku třeba existenci ‚odlišné totožnosti‘ posuzovat samostatně, podle jakých kritérií je třeba posuzovat existenci ‚odlišné totožnosti‘ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2011/95?
3) Bez ohledu na odpověď na první a druhou otázku, musí se při posuzování, zda ‚okolní společnost‘ určitou skupinu ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2011/95 vnímá jako odlišnou, vycházet z pohledu původce pronásledování, nebo společnosti jako celku či podstatné části společnosti určité země nebo části dané země?
4) Podle jakých kritérií se posuzuje, zda je skupina ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2011/95/EU vnímána jako ‚odlišná‘?“
17. Písemná vyjádření předložili A N, rakouská, německá a nizozemská vláda, jakož i Evropská komise.
IV. Analýza
18. Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které navrhuji přezkoumat společně, je, zda musí být čl. 10 odst. 1 písm. d) první pododstavec směrnice 2011/95 vykládán v tom smyslu, že příslušník rodiny zapojené do krevní msty, k níž došlo v zemi jeho původu, může být v závislosti na podmínkách, jež v této zemi panují, považován za příslušníka „určité společenské vrstvy“, jakožto důvodu pronásledování, jež by mohl vést k přiznání postavení uprchlíka.
19. Za tímto účelem žádá tento soud Soudní dvůr, aby upřesnil smysl a působnost druhé podmínky pro identifikaci příslušnosti k „určité společenské vrstvě“, která je uvedena v čl. 10 odst. 1 písm. d) prvním pododstavci druhé odrážce této směrnice.
20. Nejprve je třeba připomenout, že podle čl. 2 písm. d) uvedené směrnice se uprchlíkem rozumí zejména státní příslušník třetí země, který se nachází mimo zemi své státní příslušnosti, neboť má oprávněné obavy z pronásledování z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů a je neschopen přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu dotyčné země.
21. Je tedy nutné, aby dotyčný státní příslušník z důvodu okolností existujících v zemi původu a jednání původců pronásledování čelil obavám, že bude pronásledován na základě nejméně jednoho z pěti důvodů vyjmenovaných v čl. 10 odst. 1 směrnice 2011/95, mezi které patří i jeho příslušnost k „určité společenské vrstvě“ v této zemi.
22. Unijní normotvůrce tento pojem definoval v čl. 10 odst. 1 písm. d) této směrnice a jeho přístup se výrazně liší od postoje, který zaujímá Vysoký komisař OSN pro uprchlíky(8).
23. Zaprvé příslušníci této skupiny musí sdílet „vrozený charakteristický rys“ nebo „společnou minulost, kterou nelze změnit“, nebo sdílet „charakteristiku nebo přesvědčení, které jsou natolik zásadní pro totožnost nebo svědomí, že daná osoba nemá být nucena, aby se jí zřekla“.
24. V této věci nebylo zpochybněno, že tato podmínka je ve sporu v původním řízení splněna. Příslušníci jedné rodiny totiž na základě příbuzenského svazku, ať již vycházejícího například z pokrevního svazku, osvojení nebo uzavření manželství, sdílejí vrozený charakteristický rys, který je rovněž zásadní pro totožnost, a/nebo společnou minulost, kterou nelze změnit(9).
25. Je třeba dodat, že podle judikatury Soudního dvora mohou příslušníci jedné rodiny sdílet další společný rys, jako je například jiný vrozený charakteristický rys, nebo společnou minulost, kterou nelze změnit, jako je zvláštní rodinná situace(10). Okolnost, že jsou příslušníci jedné rodiny, zvláště muži a chlapci, kteří k ní patří, vystaveni z důvodu příbuznosti krevní mstě, která se v mužské linii přenáší z generace na generaci, představuje tedy za těchto podmínek „společnou minulost, kterou nelze změnit“.
26. Příslušníci rodiny zapojené do krevní msty, která probíhá v zemi původu, zvláště muži a chlapci patřící do této rodiny, splňují tedy ve světle těchto poznatků bez potíží první podmínku pro identifikaci „určité společenské vrstvy“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) prvního pododstavce první odrážky směrnice 2011/95.
27. Zadruhé tato skupina musí mít v dotyčné zemi „odlišnou totožnost, protože ji okolní společnost vnímá jako odlišnou“.
28. Prostřednictvím první otázky se předkládající soud táže Soudního dvora, zda „odlišná totožnost“ určité skupiny představuje podmínku, která musí být posuzována samostatně a odděleně od otázky, jak tuto skupinu vnímá okolní společnost. Zdůrazňuje totiž, že použití výrazu „da“ v německém znění čl. 10 odst. 1 písm. d) prvního pododstavce druhé odrážky 2011/95 by mohlo mít jiný smysl než pouhou příčinnou souvislost(11). Prostřednictvím druhé otázky případně žádá Soudní dvůr, aby upřesnil prvky, podle nichž by tedy bylo v takovém případě třeba posuzovat „odlišnou totožnost“ určité skupiny.
29. Mám za to, že pochybnosti tohoto soudu mohou být snadno rozptýleny.
30. Z jazykového hlediska na jednu stranu totiž vyplývá z jednotlivých jazykových znění dotčeného ustanovení, například ze znění v anglickém („because“), francouzském („parce que“) nebo italském („perché“) jazyce, že unijní normotvůrce měl skutečně v úmyslu vyjádřit příčinnou souvislost mezi pojmem „odlišná totožnost“ a pojmem „okolní společnost“. „Odlišná totožnost“ určité skupiny „v dotyčné zemi“ vyplývá ze skutečnosti, že tuto skupinu „okolní společnost vnímá jako odlišnou“.
31. Na druhou stranu vyplývá ze systematiky čl. 10 odst. 1 písm. d) prvního pododstavce první odrážky směrnice 2011/95 , že záměrem unijního normotvůrce bylo vymezit v první odrážce tohoto ustanovení „individuální totožnost“ člena dotyčné skupiny, která je dána zejména fyzickými, kulturními nebo náboženskými rysy, jež sdílí s ostatními členy této skupiny, a v druhé odrážce tohoto ustanovení „kolektivní totožnost“ dané skupiny, která je dána způsobem, jakým vnímají tuto skupinu ostatní členové společnosti. Názor, že „odlišná totožnost“ určité skupiny v dotyčné zemi nesouvisí se způsobem, jakým tuto skupinu vnímá okolní společnost, by tedy byl v rozporu se záměrem normotvůrce, kterým bylo vzájemně rozlišit individuální a sociální prvky totožnosti členů dotyčné skupiny.
32. „Odlišná totožnost“ určité skupiny, která je uvedena v čl. 10 odst. 1 písm. d) prvním pododstavci druhé odrážce směrnice 2011/95, představuje tedy ve světle těchto poznatků podmínku, která nesmí být posuzována samostatně a odděleně od otázky, zda okolní společnost danou skupinu vnímá jako odlišnou, nýbrž ve spojení s touto otázkou(12).
33. Druhou předběžnou otázku za těchto okolností není třeba zodpovědět.
34. Nyní je třeba přezkoumat třetí a čtvrtou předběžnou otázku, prostřednictvím nichž předkládající soud žádá Soudní dvůr o upřesnění způsobu, jakým má být posuzováno, zda určitou skupinu „okolní společnost vnímá jako odlišnou“.
35. Co se týče zaprvé pojmu „okolní společnost“, tento pojem představuje referenční rámec pro konstatování existence „odlišné totožnosti“ skupiny. Je zjevné, že čl. 10 odst. 1 písm. d) první pododstavec druhá odrážka směrnice 2011/95 se týká kolektivního prostoru, tj. lidského a sociálního prostředí, v němž se členové této skupiny rozvíjejí. Vnímání ze strany okolní společnosti je tedy vnímáním kolektivním a pro účely odpovědi poskytnuté předkládajícímu soudu se shoduji s názorem, který uvedla ve svém vyjádření rakouská vláda, a podle něhož nesmí být toto vnímání zaměňováno za izolované vnímání ze strany původce pronásledování ve smyslu článku 6 této směrnice, a dokonce ani za pouhý pohled bezprostředního okolí dotyčné osoby.
36. Předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby upřesnil zeměpisnou působnost této „společnosti“, avšak unijní normotvůrce tuto působnost výslovně upřesňuje vymezením „okolní“ společnosti. Tato společnost tedy odpovídá prostředí, v němž se rozvíjejí členové dotyčné skupiny. Toto prostředí sestává ze struktur a zahrnuje konkrétní morální, kulturní, společenská, hospodářská, politická, náboženská a právní pravidla, s jejichž působením je třeba se obeznámit při posuzování jednotlivých žádostí. Podle mého názoru není třeba tuto zeměpisnou působnost dále upřesňovat, ledaže by bylo záměrem vymezit tuto působnost v rozporu se sociálně-politickým uspořádáním dané společnosti a jejího každodenního života, například v oblasti kulturní, etnické, jazykové nebo náboženské. Jak Soudní dvůr připustil ve své ustálené judikatuře, příslušný vnitrostátní orgán musí určit, která „okolní společnost“ je relevantní pro posouzení existence určité sociální skupiny, přičemž tato společnost se může shodovat s celou zemí původu žadatele o mezinárodní ochranu nebo být omezenější, například omezená na část území nebo obyvatelstva této třetí země(13). Společenská vrstva, která je v dané zemi považována za skupinu s „odlišnou totožností“ ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) prvního pododstavce druhé odrážky směrnice 2011/95, nemusí být přitom nutně považována za „společenskou vrstvu“ i v jiných zemích.
37. Zadruhé, pokud je určité skupině v zemi původu žadatele přiznávána „odlišná totožnost“, znamená to, že okolní společnost „vnímá“ tuto skupinu jako „odlišnou“.
38. Nejprve je třeba uvést, že unijní normotvůrce odkazuje na pojem „sociální vnímání“, který se liší od pojmu „sociální chování“. „Vnímání“ je totiž schopnost, která jedinci umožňuje řídit jeho jednání a poznat jeho okolí na základě informací, jež mu zprostředkují jeho smysly(14). Pojem „sociální vnímání“ zahrnuje tedy v souladu s obvyklým významem duševní proces, jehož prostřednictvím si mohou jedinci uspořádat a vykládat své vjemy, a porozumět tak svému okolí, a to nezávisle na tom, jakým způsobem se tito jedinci mohou chovat(15).
39. Pokud jde o pojem „odlišnost“(16), ten je definován jako „vlastnost (neurčitý rozdíl) nebo soubor vlastností (určitý rozdíl), jež odlišují nějakou věc od jiné věci či nějakou bytost od jiné bytosti“(17). Odlišnost je tedy protikladem vzájemné podobnosti. Odlišnost samozřejmě předpokládá různost osob či prvků, mezi nimiž je zjištěna či konstatována(18). Článek 10 odst. 1 písm. d) první pododstavec druhá odrážka směrnice 2011/95 neupřesňuje povahu této odlišnosti, která tak může spočívat v různých charakteristických rysech členů dotyčné skupiny, ani její rozsah, takže „odlišnost“, na kterou odkazuje unijní normotvůrce, se nemusí nutně týkat hodnotového žebříčku.
40. Z těchto poznatků lze vyvodit, že v souvislosti s čl. 10 odst. 1 písm. d) prvním pododstavcem druhou odrážkou směrnice 2011/95 se u podmínky týkající se „odlišné totožnosti“ určité skupiny předpokládá, že při individuálním posouzení žádosti posuzuje vnitrostátní orgán to, do jaké míry jsou představa či názor, jež si okolní společnost utváří ve vztahu k dotyčné skupině, spojeny s názorem či postojem, který tuto skupinu odlišuje nebo vyčleňuje v poměru ke zbytku společnosti.
41. Toto posouzení musí být prováděno s přihlédnutím ke všem informacím, které jsou k dispozici podle čl. 4 odst. 3 směrnice 2011/95. Sociální vnímání je subjektivní a závisí na mnoha faktorech, jež se týkají jak charakteristických rysů dotyčné skupiny (jako jsou například její vnější vzhled, fyzické vlastnosti, pohlaví, sociální původ nebo sociální role, chování, postoje, názory či schopnosti atd.), tak pravidel, jimiž se referenční společnost řídí (ať již se jedná o morální, společenské nebo právní normy nebo o kulturní, hospodářská, politická nebo náboženská pravidla), a jejich kombinace v určitém okamžiku. Je samozřejmé, že tytéž vlastnosti či rysy mohou vyvolat různé dojmy podle daných okolností a podle prostředí, v němž se rozvíjí dotyčná skupina osob(19).
42. Přestože unijní normotvůrce v souvislosti s tímto posouzením nepožaduje, aby bylo prokázáno, že okolní společnost s danou skupinou odlišně zachází, nýbrž pouze, že ji jako odlišnou vnímá, veškerá jednání, činy či opatření, k nimž dochází v důsledku sociálního vnímání dané skupiny, mohou představovat užitečná vodítka k prokázání „odlišné totožnosti“ této skupiny v zemi původu. V tomto smyslu vyznívá judikatura Soudního dvora. V této judikatuře se totiž uvádí, že ačkoli „příslušnost k určité sociální skupině musí být konstatována nezávisle na pronásledování ve smyslu článku 9 směrnice [2011/95], jehož oběťmi mohou být členové této skupiny v zemi původu“(20), „[n]ic to nemění na tom, že diskriminace nebo pronásledování osob sdílejících společný charakteristický rys může představovat relevantní faktor, pokud je [...] třeba posoudit, zda se dotyčná skupina jeví jako odlišná z hlediska společenských, morálních nebo právních norem dané země původu“(21).
43. Vzhledem k tomu, že rovnost představuje pravidlo a zákaz diskriminace zásadu, odlišnost by se mohla promítnout do narušení rovnosti a zavádění činů, opatření nebo praktik, jež danou skupinu diskriminují. V tomto smyslu Soudní dvůr rozhodl, že ženy mohou být v závislosti na podmínkách panujících v zemi původu vnímány okolní společností jako odlišné a na základě společenských, morálních nebo právních norem platných v zemi jejich původu jim může být v této společnosti přiznávána „odlišná totožnost“(22). V rozsudku ze dne 7. listopadu 2013, X a další(23), měl navíc Soudní dvůr za to, že existence trestní právní úpravy, která se vztahuje specificky na homosexuály, umožňuje konstatovat, že tyto osoby tvoří skupinu, kterou okolní společnost vnímá jako odlišnou(24). Rovněž tak mohou vnitrostátní orgány konstatovat, že dotyčná skupina je vnímána jako odlišná z důvodu stigmatizace nebo ostrakismu namířených proti těmto členům, například stigmatizace dívek odmítajících podstoupení obřízky ve společnosti, v níž je taková praktika normou. Nedomnívám se však, že by bylo nezbytné konstatovat, že členové dotyčné skupiny jsou postaveni stranou okolní společnosti nebo z této společnosti vyloučeni, neboť pojem „odlišnost“ nepředpokládá, že tato skupina stojí proti společnosti, v níž se rozvíjí(25).
44. V této věci vyjadřuje předkládající soud pochybnosti ohledně příslušnosti členů rodiny ohrožené krevní mstou k určité společenské vrstvě. Okolní společnost totiž nevnímá tyto členy jako odlišné, jednak proto, že o krevní mstě, která hrozí dotyčné rodině, vědí pouze původci pronásledování – tj. „mstící se“ rodina – spolu s příbuznými a známými rodiny, proti níž je krevní msta namířena, a jednak proto, že v souladu s tradicí „Paštúnválí“, která existuje v regionu, z něhož dotyčný pochází, bývají spory řešeny právě krevní mstou. Jinými slovy, v tradičním právním systému „Paštúnválí“ představuje krevní msta hlavní a rozšířený nástroj k řešení sporů.
45. Tyto argumenty nepovažuji za přesvědčivé, neboť v důsledku takového přístupu by mohlo být žadatelům o mezinárodní ochranu upíráno přiznání příslušnosti k určité společenské vrstvě pouze z toho důvodu, že tradiční kodex nebo praktika, jimž podléhají, jsou v zemi či regionu jejich původu rozšířeny(26).
46. Je zjevné, že takové posouzení si v souladu s čl. 4 odst. 3 směrnice 2011/95 žádá individuální přezkoumání žádosti o mezinárodní ochranu, kterou podal příslušník ohrožené rodiny(27).
47. Za těchto podmínek je zásadní pochopit úlohu krevní msty v právním systému a tradici, do nichž patří, a odlišit ji od běžné nebo organizované trestné činnosti.
48. Krevní msta, „vendetta“, ve smyslu pravidla „krev za krev“ nebo „pomsty“, je světský prvek řídící se zvykovým právem, které je v některých tradičních společnostech uznáváno a přijímáno jako právo existující souběžně s platným právním systémem(28). Připouští se tedy, že krevní msta je součástí zvykových zákonů Paštunů žijících ve venkovských oblastech Afghánistánu („Paštunválí“)(29), ale i komunit žijících v horských oblastech severní Albánie („Kanun“)(30) nebo jihovýchodního Turecka. Agentura Evropské unie pro otázky azylu (EUAA) ve své informační zprávě o Afghánistánu zveřejněné v měsíci květnu 2024 rozlišuje mezi krevní mstou a pouhým pozemkovým sporem, který může ke krevní mstě vést(31). Krevní msta si totiž žádá, aby spory byly řešeny způsobem, který je součástí kolektivního jednání, u něhož platí, že trest za vraždu nebo za urážku nespadá do pravomoci státních soudů, nýbrž rodiny, klanu, kmene nebo etnické skupiny oběti(32). Krevní msta může vycházet ze striktně stanovených pravidel, neboť může vymezovat jednotlivé zločiny a kategorie obětí msty. Míra, ve které je či není uloženo provedení msty za spáchání násilných činů, je v jednotlivých kodexech různá, v závislosti na regionech nebo kmenech, na něž se tyto kodexy vztahují, a v závislosti na důvodu krevní msty. Například podle „Paštunválí“ je provedení krevní msty nejen právem, ale i nutností či společenskou povinností, jejíž nesplnění může tomu, kdo se jí vyhýbá, odmítá ji nebo ji zanedbá, přinést hanbu, a dokonce i osobní útoky. Právo na krevní mstu se může přenášet z generace na generaci(33). Tradičně uplatňují toto právo všichni muži z rodiny v mužské linii s přihlédnutím k jejich postavení a k jejich odpovědnosti v rámci dané rodiny(34). Pokud je tedy muž, případně i jeho syn, od svého raného mládí, pronásledován proto, že patří k téže rodině jako jeho dědeček v mužské linii, považuji to za těchto podmínek za stejně svévolné jako pronásledování z důvodů spojených s rasou nebo náboženstvím.
49. A konečně může krevní msta vést i k tomu, že se rodina, která je jejím terčem, podle zásad zvykového práva, kterými se krevní msta řídí, dobrovolně izoluje nebo uzavře na dobu a v rozsahu, jež závisí na konkrétním případu(35). V nejzávažnějších situacích mohou tato opatření vést i k zanedbání školní docházky u dětí, zvláště u chlapců, a ke ztrátě rodinných příjmů(36), neboť jakákoli pomoc, která by byla této rodině poskytnuta, může být považována za urážku druhé rodiny, což by mohlo rozpoutat další krevní mstu.
50. Vyplývá z toho, že ani ve společnosti, v níž krevní msta dosud představuje rozšířený nástroj řešení sporů, není vyloučeno, že příslušníky rodiny zapojené do krevní msty, zvláště pak příslušníky mužského pohlaví, může daná společnost v důsledku společenských a morálních pravidel, jimiž se řídí, vnímat jako odlišné proto, že jsou nuceni se před toutéž společností uzavřít a izolovat, aby unikli krevní mstě, nebo proto, že odmítají bránit čest a pověst rodiny uplatněním práva na krevní mstu, což jim ukládá zvykové právo. Některé vnitrostátní orgány mají ostatně k dispozici databáze poskytující údaje o probíhajících krevních mstách i o rodinách, které jsou do nich zapojeny, což dokládá viditelnost této skupiny v dané společnosti(37). Kromě toho přijaly některé země zvláštní trestněprávní předpisy, v nichž uznávají, že spáchání vraždy v souvislosti s krevní mstou je přitěžující okolností, a navíc usilují o potlačení tohoto jevu zaváděním preventivních opatření a zřizováním výborů pro dosažení smíru mezi znesvářenými rodinami.
51. S výhradou posouzení skutečností a okolností existujících v jednotlivých případech neshledávám žádné důvody, které by bránily tomu, aby měl příslušný vnitrostátní orgán za to, že příslušník rodiny zapojené do krevní msty probíhající v zemi jeho původu, zvláště jedná-li se o příslušníka mužského pohlaví, přísluší ke skupině, která má v této zemi „odlišnou totožnost“, na základě pravidel, která se na tohoto příslušníka vztahují podle zvykového kodexu. V rozporu s obavami, jež uvedla Komise ve svém vyjádření, se nedomnívám, že by taková společenská vrstva měla být určena na základě pronásledování, jehož obětí může být příslušník rodiny v zemi původu(38).
52. Tato společenská vrstva je totiž určena tím, že se na ni z důvodu pokrevních svazků použije zvykové právo, což s sebou nese nejen to, že příslušníci této vrstvy podléhají zvláštním pravidlům, jimiž se řídí jejich život v dané společnosti, ale i to, že jsou vystaveni nebezpečí závažných osobních útoků(39).
53. Ve světle těchto úvah mám za to, že čl. 10 odst. 1 písm. d) první pododstavec směrnice 2011/95 musí být vykládán v tom smyslu, že v závislosti na podmínkách panujících v zemi původu může být příslušník rodiny zapojené do krevní msty probíhající v této zemi považován za příslušníka „určité společenské vrstvy“, jakožto důvodu pronásledování, který může vést k přiznání postavení uprchlíka.
54. Pro přiznání tohoto postavení je dále nutné, aby bylo konstatováno, že činy, jež dané osobě hrozí v zemi jejího původu, uskutečňují nestátní původci ve smyslu čl. 6 písm. c) směrnice 2011/95, což vyžaduje, aby bylo prokázáno, že poskytovatelé ochrany uvedení v článku 7 této směrnice, mezi něž patří zejména stát, nejsou schopni nebo ochotni poskytnout účinnou ochranu před těmito činy(40).
55. Podle čl. 9 odst. 3 směrnice 2011/95 ve spojení s čl. 6 písm. c) a čl. 7 odst. 1 této směrnice a ve světle bodu 29 odůvodnění uvedené směrnice předpokládá dále přiznání tohoto postavení, že je prokázána souvislost buď mezi důvodem pronásledování uvedeným v čl. 10 odst. 1 písm. d) uvedené směrnice a pronásledováním ve smyslu čl. 9 odst. 1 a 2 této směrnice, nebo mezi tímto důvodem pronásledování a neexistencí ochrany před tímto pronásledováním páchaným nestátními původci(41).
56. Pro přiznání postavení uprchlíka je konečně nezbytné se ujistit, že neexistuje žádný důvod vyloučení, který by se týkal dotyčné osoby.
V. Závěry
57. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky, které položil Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší spolkový soudní dvůr, Rakousko), následovně:
„Článek 10 odst. 1 písm. d) první pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany
musí být vykládán v tom smyslu, že
– ‚odlišná totožnost‘ skupiny je podmínkou, která musí být zkoumána ve světle způsobu, jakým tuto skupinu vnímá okolní společnost;
– ‚okolní společnost‘ je definována jako lidské a sociální prostředí, v němž se tato skupina rozvíjí a jež považuje příslušný vnitrostátní orgán za relevantní pro individuální posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Vnímání ze strany okolní společnosti se netýká izolovaného vnímání ze strany původce pronásledování, nýbrž kolektivního vnímání;
– okolnost, že okolní společnost vnímá určitou skupinu jako odlišnou, musí být posuzována podle toho, do jaké míry jsou představa či názor, jež si okolní společnost utváří ve vztahu k dotyčné skupině, spojeny s názorem či postojem, který tuto skupinu odlišuje nebo vyčleňuje v poměru ke zbytku společnosti. Vodítky, jež jsou pro tento účel užitečná, mohou být jednání, činy či opatření, k nimž dochází v důsledku tohoto vnímání;
– v závislosti na podmínkách panujících v zemi původu může být příslušník rodiny zapojené do krevní msty probíhající v této zemi považován za příslušníka ‚určité společenské vrstvy‘, jakožto důvodu pronásledování, který může vést k přiznání postavení uprchlíka.“