ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
8. prosince 2005(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství obsahující slovní prvek ,CRISTAL CASTELLBLANCH‘ – Starší národní slovní ochranná známka CRISTAL – Skutečné užívání starší ochranné známky – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b), čl. 15 odst. 2 písm. a) a čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 40/94“
Ve věci T-29/04,
Castellblanch, SA, se sídlem v Sant Sadurni d’Anoia (Španělsko), zastoupená F. de Visscher, E. Cornuem, É. De Gryse a D. Moreauem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému I. de Medrano Caballerem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupujícím jako vedlejší účastník řízení před Soudem, je
Champagne Louis Roederer SA, se sídlem v Remeši (Francie), zastoupená P. Cousinem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 17. listopadu 2003 (věc R 37/2000‑2), týkajícímu se námitkového řízení mezi Castellblanch SA a Champagne Louis Roederer SA,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (třetí senát),
ve složení M. Jaeger, předseda, V. Tiili a O. Czúcz, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Andova, rada,
s přihlédnutím k žalobě, došlé kanceláři Soudu dne 26. ledna 2004,
s přihlédnutím k vyjádřením OHIM k žalobě, došlým kanceláři Soudu dne 4. června a 28. září 2004,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě, došlému kanceláři Soudu 1. června 2004,
po jednání konaném dne 4. července 2005,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 1. dubna 1996 podala Castellblanch SA u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství podle nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení (dále jen „ochranná známka CRISTAL CASTELLBLANCH“):
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 33 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Víno a šumivé víno“.
4 Tato přihláška byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 29/1997 ze dne 24. listopadu 1997.
5 Dne 23. února 1998 podala Champagne Louis Roederer SA na základě článku 42 nařízení č. 40/94 námitky proti zápisu této ochranné známky Společenství. Námitky byly založeny na následujících zápisech slovního označení CRISTAL:
– francouzský zápis č. 1 114 613 ze dne 27. listopadu 1979, obnovený dne 13. listopadu 1989 (č. 1 559 904) a dne 20. prosince 1991 (č. 1 713 576) označující „víno pocházející z Francie, a sice šampaňské, šumivé víno; alkoholické nápoje (s výjimkou piva)“, náležející do třídy 33;
– mezinárodní zápis č. 451 185, o který bylo požádáno dne 29. ledna 1980, s účinkem v Rakousku, zemích Beneluxu, Itálii a Portugalsku, označující „víno pocházející z Francie, a sice šampaňské, šumivé víno“, náležející do třídy 33;
– německý zápis DD 647 501 ze dne 18. dubna 1991, označující „alkoholické nápoje ( s výjimkou piva)“, náležející do třídy 33;
– britský zápis č. 1 368 211, o který bylo požádáno dne 22. prosince 1988, označující „šampaňské víno“, náležející do třídy 33;
– irský zápis č. 150 404 ze dne 30. října 1992, označující „alkoholické nápoje (s výjimkou piva)“, náležející do třídy 33;
– dánský zápis VR 06.021 1995 ze dne 15. září 1995, označující „šampaňské, šumivé víno, víno a koňak“, náležející do třídy 33.
6 Námitky byly rovněž založeny na ochranných známkách obecně známých v Belgii, Francii, Velké Británii a Německu, označujících „šampaňské víno“.
7 Námitky se týkaly všech výrobků, na které se vztahovaly starší zápisy označení CRISTAL, a byly podány proti všem výrobkům požadovaným v přihlašované ochranné známce. Na podporu námitek byly uplatněny důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 40/94.
8 Rozhodnutím ze dne 26. října 1999 námitkové oddělení vyhovělo námitkám. Založilo své rozhodnutí výhradně na starší francouzské ochranné známce (dále jen „starší ochranná známka“). Zaprvé mělo za to, že vedlejší účastník předložil dostatečný důkaz skutečného užívání starší ochranné známky, a zadruhé, že s ohledem na totožnost dotčených výrobků a podobnost kolidujících označení, jakož i vysokou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky na francouzském trhu existuje nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti, a sice francouzského spotřebitele.
9 Dne 22. prosince 1999 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání u OHIM na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94.
10 Během řízení před odvolacím senátem žalobkyně omezila svou přihlášku ochranné známky na následující výrobky náležející do třídy 33: „španělské šumivé víno typu cava“.
11 Rozhodnutím ze dne 17. listopadu 2003 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolací senát zamítl odvolání. Měl za to, že starší ochranná známka byla skutečně užívána a došel k závěru, že existuje podobnost mezi dotčenými výrobky a podobnost mezi kolidujícími označeními, které by mohly vést k nebezpečí záměny včetně nebezpečí asociace u francouzské veřejnosti.
Návrhová žádání účastníků řízení
12 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
13 OHIM navrhuje, aby Soud :
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
14 Vedlejší účastník navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
K přípustnosti dokumentů předložených poprvé před Soudem
15 Žalobkyně uplatňuje, že přílohy 23 až 30 vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě musí být prohlášeny za nepřípustné, jelikož byly předloženy poprvé před Soudem.
16 Je namístě uvést, že přílohami 23 a 24 jsou kopie vnitrostátních soudních rozhodnutí. Ačkoliv byly tyto dokumenty poprvé předloženy před Soudem, nejsou důkazy ve vlastním smyslu slova, ale týkají se vnitrostátní judikatury, na kterou má účastník právo se odvolávat, a to i po řízení před OHIM.
17 Příloha 25 se skládá z kopie výňatku z dvojjazyčného francouzsko-španělského slovníku. Není prokázáno, že tento dokument byl předložen OHIM. Nicméně tento dokument dokládá skutečnost, která je uvedena v napadeném rozhodnutí, a sice skutečnost, že španělské slovo „cava“ je ekvivalentem francouzského pojmu „champagne“. Okolnost, že vedlejší účastník odkazuje na slovník, je tedy bezvýznamná s ohledem na to, že skutečnost doložená tímto odkazem je součástí skutkového rámce řízení před odvolacím senátem.
18 Pokud jde o přílohy 26 až 29, jedná se o kopie korespondence mezi kanceláří Soudu a zástupcem vedlejšího účastníka týkající se tohoto řízení. Žalobkyně tedy nemůže namítat jejich nepřípustnost.
19 Příloha 30 obsahuje fotografie krabice, ve které jsou láhve nesoucí ochrannou známku CRISTAL uváděny na trh. Ze správního spisu před OHIM vyplývá, že dokumenty předložené OHIM obsahují fotografie této krabice. Soud tedy může vzít tuto přílohu v úvahu.
20 V důsledku toho musí být námitky nepřípustnosti příloh 23 až 30 vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě zamítnuty.
K věci samé
21 Žalobkyně na podporu své žaloby uplatňuje dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 15 odst. 2 písm. a) a čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94, jakož i pravidla 22 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189, dále jen „prováděcí nařízení“). Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 15 odst. 2 písm. a) a čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94, jakož i pravidla 22 odst. 2 prováděcího nařízení
Úvodní poznámky
22 V rámci prvního žalobního důvodu vedlejší účastník předložil „předběžné vyjádření“ týkající se použití čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 a pravidla 22 odst. 1 prováděcího nařízení, které OHIM považoval za důvod obrany založený na argumentu vycházejícím z porušení těchto ustanovení, který nebyl uveden v žalobě, což umožňuje čl. 134 odst. 3 jednacího řádu Soudu, který je však nepřípustný, jelikož nebyl předložen OHIM.
23 Vedlejší účastník uplatňuje, že žalobkyně nepožádala, podle čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94, aby prokázal užívání starší ochranné známky, a že OHIM jej nevyzval, podle pravidla 22 odst. 1 prováděcího nařízení, aby předložil důkaz o takovém užívání, tím že by mu stanovil lhůtu, aby tak učinil. Podle vedlejšího účastníka není tedy, jak vyplývá z rozsudku Soudu ze dne 17. března 2004, El Corte Inglés v. OHIM – González Cabello a Iberia Líneas Aéreas de España (MUNDICOR) (T‑183/02 a T‑184/02, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), na rozdíl od toho, co učinil odvolací senát, nezbytné zkoumat otázku, zda dokumenty předložené vedlejším účastníkem pro odůvodnění proslulosti jeho ochranné známky potvrzovaly skutečné užívání této ochranné známky, či nikoliv. První žalobní důvod žalobkyně by tedy měl být zamítnut.
24 Postačí uvést, že jelikož vedlejší účastník nepopírá dosah napadeného rozhodnutí, které vyhovělo námitkám, a nepožaduje jeho zrušení nebo změnu [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 11. května 2005, Naipes Heraclio Fournier v. OHIM – France Cartes (Meč z karetní hry, Obuškový jezdec a Mečový král), T‑160/02 až T‑162/02, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 17 až 20], jeho předběžné vyjádření neslouží na podporu jeho návrhových žádání.
25 Přezkum tohoto předběžného vyjádření tedy není namístě.
K údajné změně rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky
26 Žalobkyně tvrdí, že vedlejší účastník neprokázal skutečné užívání starší ochranné známky, a že napadené rozhodnutí tak porušilo čl. 15 odst. 2 písm. a) a čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94, jakož i pravidlo 22 odst. 2 prováděcího nařízení. Pokud je totiž ochranná známka složena z více prvků, z nichž pouze jeden nebo pouze některé jsou rozlišovací a umožnily zápis ochranné známky v jejím celku, měla by změna tohoto prvku, jeho vypuštění nebo nahrazení jiným prvkem, mít zpravidla za následek změnu rozlišovací způsobilosti uvedené ochranné známky. Žalobkyně se v tomto ohledu odvolává na rozhodovací praxi OHIM.
27 OHIM a vedlejší účastník zpochybňují argumenty žalobkyně a tvrdí, že užívání ochranné známky CRISTAL bylo prokázáno.
28 Soud připomíná, že jak vyplývá z devátého bodu odůvodnění nařízení č. 40/94, Rada měla za to, že ochrana starší ochranné známky je odůvodněna, pouze pokud je tato známka skutečně užívána. V souladu s tímto bodem odůvodnění čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 stanoví, že přihlašovatel ochranné známky Společenství může vyžadovat důkaz, že starší ochranná známka byla skutečně užívána na území, na kterém je chráněna, po dobu pěti let před zveřejněním přihlášky ochranné známky, která je předmětem námitek [rozsudky Soudu ze dne 12. prosince 2002, Kabushiki Kaisha Fernandes v. OHIM – Harrison (HIWATT), T 39/01, Recueil, s. II‑5233, bod 34, a ze dne 6. října 2004, Vitakraft-Werke Wührmann v. OHIM – Krafft (VITAKRAFT), T‑356/02, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 25].
29 Podle pravidla 22 odst. 2 prováděcího nařízení se důkaz o užívání musí týkat místa, času, rozsahu a povahy užívání starší ochranné známky.
30 Mimoto je třeba upřesnit, že na základě použití čl. 15 odst. 2 písm. a) společně s čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94 zahrnuje důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky, národní nebo Společenství, na které jsou založeny námitky proti přihlášce ochranné známky Společenství, rovněž důkaz o užívání starší ochranné známky v podobě, která se liší od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána, prvky neměnícími rozlišovací způsobilost ochranné známky [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO AIRE), T‑156/01, Recueil, s. II‑2789, bod 44].
31 V projednávaném případě žalobkyně uplatňuje, že z důkazů o užívání a o proslulosti předložených vedlejším účastníkem vyplývá, že vedlejší účastník užíval starší ochrannou známku v podobě, která se liší od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána. Starší ochranná známka je totiž užívána pro láhve tak, že vedle slova „cristal“ je na hlavní etiketě a na etiketě na hrdle několikrát uvedeno jméno „Louis Roederer“, jakož i symbol složený z písmen „l“ a „r“ a několika dalších doplňujících obrazových prvků. Podle žalobkyně spojení slova „cristal“ se jménem „Louis Roederer“, písmeny „lr“ a obrazovými prvky podstatně ovlivňuje totožnost starší ochranné známky, zejména s ohledem na vysokou rozlišovací způsobilost slov „Louis Roederer,“ a nepředstavuje skutečné užívání starší ochranné známky CRISTAL. Námitky podané vedlejším účastníkem, a tedy i napadené rozhodnutí, jsou tedy neopodstatněné.
32 Soud nejprve uvádí, stejně jako OHIM, že žalobkyně nezpochybňuje místo, čas a rozsah užívání starší ochranné známky, ale pouze povahu tohoto užívání.
33 V napadeném rozhodnutí odvolací senát konstatoval, že v oblasti ochranné známky Společenství neexistuje žádné pravidlo, které by zavazovalo osobu, která podává námitky, prokázat užívání starší ochranné známky samostatně, nezávisle na jakýchkoliv jiných ochranných známkách. Podle odvolacího senátu je možné, aby dvě nebo více ochranných známek byly užívány společně a nezávisle, se jménem společnosti výrobce nebo bez něho, jak je tomu zejména v automobilovém nebo vinařském odvětví.
34 Je namístě připojit se k tomuto postoji. Nejedná se totiž o situaci, kdy je ochranná známka vedlejšího účastníka užívána v podobě, která se liší od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána, ale o situaci, kdy je několik označení užíváno současně, aniž by se změnila rozlišovací způsobilost zapsaného označení. Jak správně konstatoval OHIM, představuje v oblasti etiket vinařských výrobků společné umístění samostatných ochranných známek nebo údajů, obzvláště jména vinařského podniku a jména výrobku, na témže výrobku, běžnou obchodní praxi.
35 V projednávaném případě se ochranná známka CRISTAL zřetelně objevuje čtyřikrát na hrdle láhve uváděné na trh vedlejším účastníkem a dvakrát na hlavní etiketě, spolu se symbolem ®. Na hrdle se nachází stranou od ostatních prvků. Mimoto se na krabicích, ve kterých jsou láhve ochranné známky CRISTAL uváděny na trh, ochranná známka CRISTAL objevuje samostatně. Rovněž ve fakturách předložených vedlejším účastníkem se odkazuje na pojem „cristal“ s poznámkou „krabice 1990“. Je namístě uvést, že ochranná známka CRISTAL tak identifikuje výrobek uváděný na trh vedlejším účastníkem.
36 Pokud jde o údaj „Louis Roederer“ na hlavní etiketě, udává pouze jméno společnosti výrobce, což umožňuje vytvořit přímou spojitost mezi jedním nebo několika druhy výrobků a určitým podnikem. Stejné odůvodnění platí pro skupinu písmen „lr“, která představuje počáteční písmena jména vedlejšího účastníka. Jak uvedl OHIM, společné použití těchto prvků na téže láhvi není na újmu identifikační funkci, kterou plní ochranná známka CRISTAL vůči dotčeným výrobkům.
37 Krom toho je nutno potvrdit posouzení OHIM, podle kterého společné užití slovní ochranné známky se zeměpisným označením „Champagne“ nelze považovat za dodatek, který by mohl změnit rozlišovací způsobilost ochranné známky, pokud je užívána pro šampaňské. Ve vinařském odvětví má totiž spotřebitel často zvláštní zájem o přesný zeměpisný původ výrobku a totožnost výrobce vína, jelikož proslulost těchto výrobků je často spojena se skutečností, že jsou vyráběny v určité zeměpisné oblasti určitým vinařským podnikem.
38 Za těchto okolností je namístě uvést, že použití slovní ochranné známky CRISTAL společně s dalšími údaji je irelevantní a že odvolací senát neporušil čl. 15 odst. 2 písm. a) nařízení č. 40/94, ani čl. 43 odst. 2 a 3 tohoto nařízení, ani pravidlo 22 odst. 2 prováděcího nařízení.
39 V důsledku toho je třeba zamítnout první žalobní důvod žalobkyně.
K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94
40 Žalobkyně uplatňuje, že s ohledem na odlišnost výrobků, odlišnost ochranných známek, nízkou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky a všechny ostatní relevantní faktory, jako jsou vnitrostátní rozhodnutí týkající se této věci a pokojná koexistence kolidujících označení, neexistuje nebezpečí záměny kolidujících označení.
41 OHIM a vedlejší účastník uplatňují, že odvolací senát správně posoudil existenci nebezpečí záměny.
42 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou. Mimoto se podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodů ii) a iii) nařízení č. 40/94 staršími ochrannými známkami rozumějí ochranné známky zapsané v členském státě a ochranné známky zapsané na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro členský stát s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.
43 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených.
44 Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno celkově podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 31 až 33 a uvedená judikatura].
45 V projednávaném případě byly námitky založeny na národních ochranných známkách zapsaných ve Francii, Německu, Velké Británii, Irsku, Dánsku a na mezinárodní ochranné známce s účinkem v Rakousku, zemích Beneluxu, Itálii a Portugalsku. Rozhodnutí námitkového oddělení a napadené rozhodnutí byla založena pouze na starší francouzské ochranné známce, což účastníci řízení nepopírají. Přezkum Soudu se tedy musí omezit na francouzské území.
46 Relevantní veřejnost je tvořena průměrným francouzským spotřebitelem, o kterém se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Tato veřejnost zahrnuje rovněž odborníky v odvětví vinařství a pohostinství.
– Ke srovnání výrobků
47 Žalobkyně zdůrazňuje, že užívání vedlejšího účastníka se omezuje výhradně na „víno pocházející z Francie, a sice šampaňské“, zatímco přihlašovaná ochranná známka označuje, po změně seznamu požadovaných výrobků, „španělské šumivé víno typu cava“. Tyto výrobky si nejsou ani podobné, vzhledem k rozdílům v původu, vlastnostech, ceně šampaňského a „cava“, jakož i dotčené veřejnosti.
48 Je namístě připomenout, že v rozhodnutí námitkového oddělení, jakož i v napadeném rozhodnutí, bylo užívání starší ochranné známky považováno za prokázané pro všechny výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, tedy nejen pro šampaňské.
49 Je tedy třeba srovnat „španělské šumivé víno typu cava“, požadované v přihlášce ochranné známky, s „vínem pocházejícím z Francie, a sice šampaňským, šumivým vínem; alkoholickými nápoji (s výjimkou piva)“, na které se vztahuje starší ochranná známka.
50 Pro posouzení podobnosti dotčených výrobků nebo služeb je namístě zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi nimi. Tyto faktory zvláště zahrnují jejich povahu, účel, užívání a konkurenční nebo komplementární charakter (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 23).
51 Krom toho, pokud výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, zahrnují výrobky, na které se vztahuje přihláška ochranné známky, jsou tyto výrobky považovány za totožné [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Oberhauser v. OHIM – Petit Liberto (Fifties), T‑104/01, Recueil, s. II‑4359, body 32 a 33].
52 Je namístě uvést, že „víno pocházející z Francie, a sice šampaňské, šumivé víno; alkoholické nápoje (s výjimkou piva)“ a „španělské šumivé víno typu cava“ mají stejnou povahu, že jsou určeny ke stejnému užívání a konzumovány za stejných podmínek, například při oslavách, a že se prodávají ve stejných podnicích nebo ve stejných odděleních velkoobchodů, takže mají konkurenční charakter. I když jsou výrobky požadované žalobkyní omezeny pouze na výrobky pocházející ze Španělska, tato skutečnost nepostačuje k vyloučení podobnosti výrobků v rámci posouzení nebezpečí záměny. Nebezpečí záměny totiž může existovat, i když mají dotčené výrobky pro veřejnost rozdílná místa výroby (viz obdobně výše uvedený rozsudek Canon, body 29 a 30). Mimoto je třeba připomenout, že mezi výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, není jen víno pocházející z Francie, ale rovněž šumivé víno obecně, které tedy může být vyráběno ve Španělsku. Šumivé víno tak zahrnuje „španělské šumivé víno typu cava“, takže tyto výrobky jsou totožné.
53 I za předpokladu, že se pro starší ochrannou známku musí brát v úvahu pouze šampaňské, jsou dotčené výrobky podobné. V tomto ohledu argument žalobkyně týkající se rozdílu v cenách mezi šampaňským ochranné známky CRISTAL a vínem „cava“, které uvádí na trh, není opodstatněný. S výrobky požadovanými v přihlášce ochranné známky není na místě srovnávat určitý konkrétní výrobek, jako je šampaňské ochranné známky CRISTAL, ale šampaňské obecně. Je třeba uvést, že existuje šampaňské, jehož cena se příliš neliší od ceny kvalitního „cava“. Navíc, jak bylo připomenuto výše, rozdíl v místě výroby, za předpokladu, že by francouzský spotřebitel věděl, že víno „cava“ může být vyráběno pouze ve Španělsku, je bezvýznamný. Není totiž vyloučeno, že stejný podnik vyrábí jak „cava“, tak šampaňské, i když na rozdílných místech.
54 V důsledku toho jsou sporné výrobky totožné nebo alespoň velmi podobné.
– Ke srovnání označení
55 Jak vyplývá z ustálené judikatury, musí být globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům [viz rozsudek Soudu ze dne 14. října 2003, Phillips – Van Heusen v. OHIM – Pash Textilvertrieb und Einzelhandel (BASS), T‑292/01, Recueil, s. II‑4335, bod 47 a uvedená judikatura].
56 Žalobkyně má za to, že srovnání označení musí být provedeno s ohledem na starší ochrannou známku tak, jak je užívána, a nikoliv tak, jak byla zapsána.
57 Tvrzení žalobkyně nelze přijmout. Jak správně konstatoval odvolací senát, musí být provedeno srovnání označení v té podobě, v jaké jsou zapsána nebo jak jsou uvedena v přihlášce k zápisu, nezávisle na tom, zda jsou užívána samostatně nebo společně s ostatními ochrannými známkami nebo údaji. Je tedy nutno srovnat následující označení:
CRISTAL | 
|
starší ochranná známka | přihlašovaná ochranná známka |
58 Odvolací senát převzal konstatování námitkového oddělení a uvedl následující:
„Rozhodnutí [námitkového oddělení] upozornilo, že i když mají proti sobě stojící označení určité shodné prvky, nejsou ochranné známky z hlediska vzhledového považovány za podobné. Naopak fonetické rozdíly mezi těmito dvěma označeními nejsou dostatečné k tomu, aby je bylo možno považovat za odlišné, což potvrzuje jejich fonetická podobnost. Konečně se námitkové oddělení domnívalo, že označení jsou z pojmového hlediska podobná, a tvrdilo, že slovo ,cristal’ může připomínat výrobky označované proti sobě stojícími označeními, ale v žádném případě je nepopisuje.“
59 Pokud jde o vzhledové srovnání označení, je namístě poznamenat, že starší ochranná známka se skládá pouze ze slovního prvku „cristal“, zatímco přihlašovaná ochranná známka je obrazová, složená z obrazu zámku a slov „cristal“ a „castellblanch“, která jsou umístěna v oválném tečkovaném rámečku. Slovo „castellblanch“ je napsáno tučným písmem, větším, než je písmo slova „cristal“. Jak tedy žalobkyně správně uplatňuje, pozornost spotřebitele hned od počátku upoutá slovo „castellblanch“, jelikož obrazové prvky ochranné známky jsou čistě druhotné. Nicméně s ohledem na středové umístění, které zaujímá slovo „cristal“ v přihlašované ochranné známce, a na skutečnost, že starší ochranná známka je celá zahrnuta do přihlašované ochranné známky, existuje určitá vzhledová podobnost kolidujících označení.
60 Pokud jde o fonetické srovnání, pak, i když se kolidující ochranné známky liší v počtu slov, písmen, slabik, samohlásek a souhlásek, jak uplatňuje žalobkyně, je třeba uvést, že existuje fonetická podobnost těchto ochranných známek, neboť starší ochranná známka je celá zahrnuta do přihlašované ochranné známky. Navíc prvek společný oběma dotčeným ochranným známkám je prvním slovem přihlašované ochranné známky, a je tedy první vysloven. Připojení samostatného slova „castellblanch“ tuto podobnost nezpochybňuje. Jelikož je totiž slovo „cristal“ krátké a nápadné, nelze vyloučit, že při ústní objednávce vyslovuje spotřebitel pouze toto první slovo. Pojem „cristal“ tedy představuje dominantní prvek přihlašované ochranné známky z hlediska fonetického. Mimoto je totožný s jediným prvkem starší ochranné známky. Existuje tedy fonetická podobnost kolidujících označení.
61 Co se týče srovnání z pojmového hlediska, je třeba uvést, že mezi označeními existuje podobnost. Obě označení totiž obsahují slovo „cristal“, které má pro relevantní veřejnost jasný pojmový obsah, jelikož odkazuje na představu průzračnosti a čistoty. Naproti tomu slovo „castellblanch“ nemá pro relevantní veřejnost zjevný význam. Za těchto okolností nemůže být slovo „castellblanch“ považováno za dominantní prvek přihlašované ochranné známky z pojmového hlediska. V tomto ohledu není relevantní argument žalobkyně, podle kterého slovo „cristal“ popisuje nebo alespoň evokuje vlastnosti dotčených výrobků, což mu v přihlašované ochranné známce uděluje druhotný charakter. Tato okolnost totiž nemění pojmový obsah přihlašované ochranné známky. Navíc není vyloučeno, že evokativní prvek může být vnímán jako dominantní prvek, jestliže jsou ostatní prvky označení ještě méně charakteristické než tento prvek [rozsudek Soudu ze dne 25. května 2005, TeleTech Holdings v. OHIM – Teletech International (TELETECH GLOBAL VENTURES), T‑288/03, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 86].
62 Je tedy třeba uvést, že mezi kolidujícími označeními existují značné prvky podobnosti. Je třeba ještě celkově posoudit, zda mezi nimi existuje nebezpečí záměny.
– K nebezpečí záměny
63 Žalobkyně tvrdí, že starší ochranná známka má pouze nízkou rozlišovací způsobilost, jelikož slovo „cristal“ popisuje a evokuje dotčené výrobky, že ochranná známka nezískala rozlišovací způsobilost užíváním a že na trhu existuje mnoho jiných ochranných známek obsahujících slovo „cristal“, které jsou zapsány pro výrobky náležející do třídy 33.
64 V napadeném rozhodnutí odvolací senát odmítl argument, že slovo „cristal“ je údajem popisujícím dotčené výrobky, když konstatoval, že se jedná o evokativní údaj, naznačující křišťálový charakter vína, který však v žádném případě výrobek nepopisuje. Krom toho měl odvolací senát za to, zejména na základě průzkumu proslulosti provedeného v únoru 1999 ve Francii, Spojeném království a Itálii institutem pro výzkum veřejného mínění Gallup France (dále jen „průzkum Gallup“), že vysoká rozlišovací způsobilost ochranné známky CRISTAL byla na francouzském trhu prokázána.
65 Z průzkumu Gallup vyplývá, že ochranná známka CRISTAL požívá proslulosti téměř stejné jako ochranná známka Dom Pérignon jak ve Francii, tak v Itálii a ve Spojeném království.
66 Je namístě uvést, že průzkum Gallup zkoumal „proslulost šampaňského cuvée de prestige ve Francii, Itálii a Spojeném království“ v únoru 1999. Z části nazvané „Kontext, cíle a metodologie“ vyplývá, že zástupci vedlejšího účastníka si přáli provést studii proslulosti šampaňského ochranné známky CRISTAL „u prvotřídních hotelů, restaurací a sklepmistrů“ a že „informace byly sbírány od prvotřídních sommeliérů nebo vedoucích sklepů hotelů a restaurací a sklepmistrů“. V každé ze zkoumaných zemí bylo provedeno 100 rozhovorů.
67 Je třeba uvést, že tento průzkum prokazuje proslulost ochranné známky CRISTAL pouze u části dotčené veřejnosti. Průzkum totiž nezkoumal proslulost ochranné známky CRISTAL u průměrných spotřebitelů, ale u spotřebitelů profesionálů, kteří jsou navíc v oblasti vysoce specializováni. Krom toho i jiné dokumenty předložené vedlejším účastníkem prokazují proslulost pouze u odborné veřejnosti, jelikož se jedná zejména o výňatky z tisku specializovaného v oboru vinařství. Na základě těchto dokumentů není možno prokázat, že ochranná známka CRISTAL požívá proslulosti u průměrného francouzského spotřebitele.
68 I když však proslulost nebo dobré jméno starší ochranné známky nelze shledat u celé relevantní veřejnosti, existuje nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, včetně nebezpečí asociace, vzhledem k totožnosti, nebo alespoň vysoké podobnosti mezi dotčenými výrobky a podobnosti mezi odpovídajícími označeními. Je rovněž lhostejné, zda starší ochranná známka má vnitřně vysokou rozlišovací způsobilost, či nikoliv.
69 Ačkoliv totiž musí být pro posouzení nebezpečí záměny zohledněna rozlišovací způsobilost starší ochranné známky (viz obdobně výše uvedený rozsudek Canon, bod 24), je tato rozlišovací způsobilost pouze jednou ze skutečností přicházejících v úvahu při tomto posouzení. Může tak existovat nebezpečí záměny i v případě starší ochranné známky s nízkou rozlišovací způsobilostí, zejména z důvodu podobnosti označení a výrobků nebo služeb, kterých se označení týkají [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 16. března 2005, L’Oréal v. OHIM – Revlon (FLEXI AIR), T-112/03, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 61].
70 V každém případě slovo „cristal“ nijak nepopisuje dotčené výrobky, ale může být považováno za evokativní. Je tedy třeba uvést, že ochranná známka CRISTAL má průměrnou rozlišovací způsobilost, nikoliv však nízkou, jak tvrdí žalobkyně.
71 Pokud jde o argument žalobkyně, že existují jiné ochranné známky obsahující slovo „cristal“ zapsané pro výrobky náležející do třídy 33, což dokazuje nízkou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, jakož i pokojnou koexistenci dotčených ochranných známek, postačuje konstatovat, že není prokázáno, že tyto ochranné známky mají účinek nebo odpovídají užívání ve vztahu ke sporným výrobkům a především šumivým vínům.
72 Krom toho, i když není zcela vyloučeno, že v určitých případech by koexistence starších ochranných známek na trhu mohla případně zeslabit nebezpečí záměny, které bylo mezi dvěma kolidujícími ochrannými známkami odděleními OHIM shledáno, může být taková možnost zohledněna, pouze pokud alespoň v průběhu řízení týkajícího se relativních důvodů zamítnutí u OHIM přihlašovatel ochranné známky Společenství patřičně prokázal, že uvedená koexistence spočívá v neexistenci nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti mezi staršími ochrannými známkami, kterých se dovolává, a starší ochrannou známkou vedlejšího účastníka, které se týkají námitky, a s výhradou, že dotčené starší ochranné známky a kolidující ochranné známky jsou totožné [rozsudek Soudu ze dne 11. května 2005, Grupo Sada v. OHIM – Sadia (GRUPO SADA), T-31/03, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 86].
73 V projednávaném případě je třeba uvést, že během správního řízení žalobkyně nepředložila žádný jiný důkaz než kopie určitých zápisů dovolávaných ochranných známek, jakož i osvědčení o zápisech na podporu tvrzení, že tyto zápisy koexistovaly na trhu se starší ochrannou známkou vedlejšího účastníka. Postačí konstatovat, že dotčené starší ochranné známky nejsou totožné s kolidujícími ochrannými známkami. Tyto informace krom toho nestačí k tomu, aby prokázaly, že nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami je sníženo a, a fortiori, vyloučeno (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek GRUPO SADA, bod 87).
74 Pokud jde o údajnou koexistenci starší ochranné známky CRISTAL a národní ochranné známky CRISTAL CASTELLBLANCH žalobkyně, postačí konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že uvedená koexistence spočívala na neexistenci nebezpečí záměny. Naopak ze spisu vyplývá, že ochranné známky žalobkyně a vedlejšího účastníka byly předmětem několika sporů, což dokazuje, že tato údajná koexistence nebyla pokojná.
75 Pokud jde o různá vnitrostátní rozhodnutí dovolávaná účastníky řízení, postačí konstatovat, že režim ochranných známek Společenství je samostatným systémem tvořeným souborem pravidel a sledujícím cíle, které jsou mu vlastní, a jeho použití je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému [rozsudek Soudu ze dne 5. prosince 2000, Messe München v. OHIM (electronica), T‑32/00, Recueil, s. II‑3829, bod 47].
76 Za těchto okolností je třeba zamítnout druhý žalobní důvod žalobkyně.
77 V důsledku toho je třeba zamítnout žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
78 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastník požadovali náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení vynaložených OHIM a vedlejším účastníkem řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Žalobkyni se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 8. prosince 2005.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |