Věc C-506/08 P

Švédské království

v.

MyTravel Group plc

a

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Přístup k dokumentům orgánů – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Článek 4 odst. 2 druhá odrážka a odst. 3 druhý pododstavec – Výjimky z práva na přístup týkající se ochrany soudního řízení, právního poradenství, jakož i rozhodovacího procesu – Kontrola spojování podniků – Dokumenty Komise vyhotovené v rámci postupu vedoucího k rozhodnutí prohlašujícímu spojení podniků za neslučitelné se společným trhem – Dokumenty vyhotovené v návaznosti na zrušení tohoto rozhodnutí rozsudkem Tribunálu“

Shrnutí rozsudku

1.        Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana rozhodovacího procesu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec)

2.        Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana rozhodovacího procesu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec)

3.        Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana rozhodovacího procesu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec)

4.        Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana právního poradenství

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 odrážka 2)

1.        Co se týče výjimky týkající se ochrany rozhodovacího procesu stanovené v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, zmíněný čl. 4 odst. 3 jasně rozlišuje, zda řízení bylo či nebylo ukončeno. Jedná se pouze o část dokumentů pro interní použití, a sice těch, které obsahují stanoviska pro interní použití v rámci rozhodovacího procesu a předběžných konzultací v dotyčném orgánu, ohledně nichž druhý pododstavec zmíněného odstavce 3 umožňuje vydat zamítavé rozhodnutí i poté, co bylo rozhodnutí přijato, pokud by jejich zpřístupnění vážně ohrozilo rozhodovací proces tohoto orgánu. Z toho plyne, že zákonodárce Unie měl za to, že jakmile je rozhodnutí přijato, jsou požadavky na ochranu rozhodovacího procesu méně naléhavé, takže zpřístupnění všech dokumentů, kromě těch, jež jsou zmiňovány v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001, nemůže nikdy ohrozit zmíněný proces a že nelze odepřít přístup k uvedenému dokumentu, i kdyby jeho zpřístupnění vážně ohrozilo tento proces, kdyby k němu došlo před přijetím dotčeného rozhodnutí.

Je sice pravda, že pouhá možnost poukázat na zmíněnou výjimku k odepření přístupu k dokumentům obsahujícím stanoviska pro vnitřní použití v rámci rozhodovacího procesu a předběžných konzultací uvnitř dotčeného orgánu není nikterak dotčena okolností, že rozhodnutí bylo již přijato. To však neznamená, že posouzení, které musí dotčený orgán provést k zjištění, zda zpřístupnění jednoho z těchto dokumentů je či není s to vážně ohrozit jeho rozhodovací proces, nesmí zohlednit okolnost, že správní řízení, kterého se týkají tyto dokumenty, již bylo uzavřeno. Důvody dovolávané orgánem, které mohou odůvodnit odepření přístupu k takovémuto dokumentu, o jehož zpřístupnění bylo požádáno před uzavřením správního řízení, mohou totiž být nedostatečné pro odepření přístupu k témuž dokumentu po přijetí rozhodnutí, aniž by tento orgán vyložil konkrétní důvody, proč má za to, že uzavření řízení nevylučuje, že odepření přístupu je i nadále důvodné s ohledem na riziko vážného ohrožení jeho rozhodovacího procesu.

(viz body 77–82)

2.        Pokud orgán rozhodne o odepření přístupu k dokumentu, o jehož zpřístupnění byl požádán, je tedy v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou stanovenou v článku 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, na kterou se tento orgán odvolává. Kromě toho musí být riziko takovéhoto ohrožení důvodně předvídatelné, nikoli čistě hypotetické.

Komise tak nemůže odmítnout přístup k celé zprávě v oblasti kontroly spojování podniků, aniž by své argumenty jakkoli podpořila zevrubnými důkazy týkajícími se konkrétního obsahu zprávy, umožňujícími pochopit důvody, proč by její zpřístupnění mohlo vážně ohrozit rozhodovací proces Komise, třebaže řízení, kterého se tento dokument týká, bylo již uzavřeno. Jinými slovy musí Komise uvést konkrétní důvody, proč má za to, že uzavření správního řízení nevylučuje, že odepření přístupu ke zprávě zůstane odůvodněno s ohledem na riziko vážného ohrožení zmíněného rozhodovacího procesu.

(viz body 76, 89–90)

3.        Okolnost, že dokument může být zveřejněn, sama o sobě nevylučuje, aby se na týž dokument mohla vztahovat výjimka stanovená v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Ze znění tohoto článku totiž vyplývá, že se toto ustanovení použije na veškeré dokumenty obsahující stanoviska pro vnitřní použití v rámci předběžných porad a konzultací uvnitř orgánu.

(viz bod 93)

4.        Pokud Komise zamítne žádost o zpřístupnění stanoviska právní služby v oblasti kontroly spojování podniků na základě čl. 4 odst. 2 druhé odrážky nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, je v zásadě povinna vyložit, jakým způsobem by přístup k tomuto dokumentu mohl konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou stanovenou v tomto článku.

Co se týče obavy, že zpřístupnění stanoviska právní služby týkajícího se návrhu rozhodnutí může vnést pochybnosti o legalitě konečného rozhodnutí, právě transparentnost v tomto ohledu, tím, že umožňuje, aby bylo otevřeně diskutováno několik náhledů, přispívá k tomu, aby orgány získaly větší legitimitu v očích občanů Unie a aby vzrostla důvěra těchto občanů. Ve skutečnosti je to spíše nedostatek informací a neexistence diskuse, které mohou vyvolat u občanů pochybnosti nejen pokud jde o legalitu jednotlivého aktu, nýbrž také pokud jde o legitimitu celého rozhodovacího procesu. Mimoto riziko, že mohou u občanů Unie vyvstat pochybnosti, co se týče legality aktu přijatého orgánem z toho důvodu, že jeho právní služba vydala ohledně tohoto aktu nepříznivé stanovisko, se v naprosté většině případů nenaplní, pokud bude odůvodnění uvedeného aktu posíleno zdůrazněním důvodů, proč tomuto nepříznivému stanovisku nebylo vyhověno.

Co se týče argumentu, podle něhož by mohla být právní služba nucena hájit před unijními soudy legalitu rozhodnutí, ohledně nějž vyjádřila záporné stanovisko, argument tak obecné povahy nemůže odůvodnit výjimku z transparentnosti stanovené nařízením č. 1049/2001. Právní služba se ostatně nemůže ocitnout v takové situaci, pokud již není možné uvažovat o podání žaloby týkající se legality tohoto rozhodnutí k unijním soudům.

(viz body 110, 113–114, 116–117)