null

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

JULIANE KOKOTT

přednesené dne 14. července 2022(1)

Věc C‑176/19 P

Evropská komise

proti

Servier SAS,

Servier Laboratories Ltd,

Les Laboratoires Servier SAS

„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zneužití dominantního postavení – Trh s perindoprilem, který je léčivým přípravkem určeným k léčení kardiovaskulárních onemocnění – Dohody o smírném narovnání sporů týkajících se patentů uzavřené mezi laboratoří vyrábějící originální léčivé přípravky, která je majitelem těchto patentů, a společnostmi generických léčivých přípravků – Dohoda o smírném narovnání spojená s dohodou o licenci – Omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu – Omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku – Vymezení relevantního trhu“

Obsah

I. Úvod

II. Skutečnosti předcházející sporu

A. Skutkové okolnosti

1. Subjekty dotčené v projednávané věci

2. Dotčené přípravky a patenty

a) Perindopril společnosti Servier

b) Perindopril společnosti Krka

3. Spory týkající se perindoprilu a uvedení generických verzí na trh

a) Spory před EPÚ

b) Spory před vnitrostátními soudy

4. Spory a dohody mezi společnostmi Servier a Krka

B. Sporné rozhodnutí

C. Napadený rozsudek

III. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení

IV. Posouzení

A. Ke kasačnímu opravnému prostředku

1. K článku 101 SFEU

a) K omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (první až šestý důvod kasačního opravného prostředku)

1) Analýza účelu dohod Krka ve sporném rozhodnutí a v napadeném rozsudku

i) Sporné rozhodnutí

ii) Napadený rozsudek

2) Důvody kasačního opravného prostředku týkající se účelu dohod Krka

i) Ke konkurenčnímu tlaku vyvíjenému společností Krka na společnost Servier (první důvod kasačního opravného prostředku)

– K přípustnosti a účinné povaze důvodu kasačního opravného prostředku

– K věci samé

– Mezitímní závěry

ii) K licenci jako pobídce pro společnost Krka, aby souhlasila s omezeními vyplývajícími ze smírného narovnání (druhý důvod kasačního opravného prostředku)

– K licenci jako protiplnění za závazek nekonkurovat

– K pobídkové povaze licence

– K vyčíslení hodnoty převedené na společnost Krka prostřednictvím licence

– Mezitímní závěry

iii) K použití pojmu omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (třetí důvod kasačního opravného prostředku)

– K neexistenci „těsného“ rozdělení trhů

– K úmyslu stran a jejich přesvědčení ohledně platnosti patentu 947

– K faktickému duopolu zavedenému licencí

– K prohlášení společnosti Lupin

– K pokynům z roku 2004 o dohodách o převodu technologií a k nařízení č. 772/2004 o použití článku [101 odst. 3 SFEU] na dohody o převodu technologií

– Mezitímní závěry

iv) K úmyslu stran (čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku)

– K zohlednění úmyslu stran

– K použití zásad týkajících se dokazování

– K věrohodnosti důkazů v závislosti na jejich datu vyhotovení

– K důkazní hodnotě následných prohlášení

– Mezitímní závěry

v) K zohlednění prosoutěžních účinků licence (pátý důvod kasačního opravného prostředku)

vi) K dohodě o postoupení licence Krka (šestý důvod kasačního opravného prostředku)

3) Závěry ohledně účelu dohod Krka

b) K omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (sedmý důvod kasačního opravného prostředku)

1) Analýza účinků dohod Krka ve sporném rozhodnutí a v napadeném rozsudku

i) Sporné rozhodnutí

ii) Napadený rozsudek

2) Důvod kasačního opravného prostředku týkající se účinků dohod Krka

i) Ke srovnávací analýze

ii) K okamžiku, ke kterému je třeba provést srovnávací analýzu

iii) K irelevanci rozlišení mezi provedenými a neprovedenými dohodami

3) Závěry ohledně účinků dohod Krka

c) Závěry ohledně existence protiprávního jednání na základě čl. 101 odst. 1 SFEU, pokud jde o dohody Krka

2. K článku 102 SFEU

a) Zjištění týkající se článku 102 SFEU ve sporném rozhodnutí a v napadeném rozsudku

1) Sporné rozhodnutí

2) Napadený rozsudek

b) Důvody kasačního opravného prostředku týkající se článku 102 SFEU

1) K významu ceny při určení relevantního trhu s koncovými přípravky (osmý důvod kasačního opravného prostředku)

i) K ukazatelům spojeným s cenami při určování relevantního trhu (první a druhá část osmého důvodu kasačního opravného prostředku)

ii) K necitlivosti předepisujících lékařů z hlediska cen (třetí a čtvrtá část osmého důvodu kasačního opravného prostředku)

iii) Ke konkurenci vykonávané generiky perindoprilu (pátá a šestá část osmého důvodu kasačního opravného prostředku)

iv) Mezitímní závěry

2) K zohlednění terapeutické nahraditelnosti při určení relevantního trhu s koncovými přípravky (devátý důvod kasačního opravného prostředku)

i) K úloze terapeutické nahraditelnosti při určení relevantního trhu s koncovými přípravky (první část devátého důvodu kasačního opravného prostředku)

ii) K zohlednění nebo analýze řady důkazů (druhá až šestá část devátého důvodu kasačního opravného prostředku)

iii) Mezitímní závěry

3) K nepřípustnosti některých příloh předložených v prvním stupni (desátý důvod kasačního opravného prostředku)

4) K relevantnímu trhu s technologií (jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku)

c) Závěry o důvodech kasačního opravného prostředku týkajících se článku 102 SFEU

B. K žalobě před Tribunálem

V. K nákladům řízení

VI. Závěry

I.      Úvod

1.        Podobně jako souběžně probíhající věc Servier v. Komise (C‑201/19 P), v níž dnes rovněž přednesu stanovisko, spadá projednávaná věc do kontextu věcí Generics (UK) a další(2) a Lundbeck v. Komise(3), v nichž Soudní dvůr stanovil kritéria pro to, kdy je dohoda o smírném narovnání sporu mezi majitelem farmaceutického patentu a výrobcem generických léčivých přípravků v rozporu s unijním právem hospodářské soutěže.

2.        Pozadí projednávané věci, věci Servier v. Komise, jakož i sedmi dalších kasačních opravných prostředků, které jsou součástí této skupiny devíti kasačních opravných prostředků podaných proti osmi rozsudkům Tribunálu(4), tvoří několik dohod o smírném narovnání patentových sporů uzavřených výrobcem originálních léčivých přípravků, společností Servier, se společnostmi vyrábějícími generické léčivé přípravky.

3.        Stejně jako ve věcech Generics (UK) a další a Lundbeck v. Komise byly tyto dohody uzavřeny v situaci, kdy se patent na účinnou látku dotčeného léčivého přípravku, v projednávané věci perindopril, stal již volným, zatímco společnost Servier ještě vlastnila takzvané „sekundární“ patenty na určité výrobní postupy uvedeného léčivého přípravku.

4.        Sporné dohody v podstatě zajišťovaly, že se společnosti vyrábějící generické léčivé přípravky, které chtěly vstoupit na trh s generickými verzemi uvedeného léčivého přípravku, zavázaly odložit svůj vstup výměnou za převod hodnoty ze strany společnosti Servier.

5.        Ve sporném rozhodnutí(5) měla Komise za to, že dotčené dohody uzavřené společností Servier se společnostmi Niche/Unichem, Matrix, Teva, Krka a Lupin představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu a z hlediska důsledku, a tudíž protiprávní jednání v rozporu s článkem 101 SFEU.

6.        Dále měla za to, že jejich uzavření společně s dalším jednáním, jako je získání technologií pro výrobu účinné léčivé látky (ÚLL) přípravku perindopril, představovala ze strany společnosti Servier strategii, jejímž cílem bylo oddálit vstup společností vyrábějících generický perindopril na trh s tímto léčivým přípravkem, na kterém měla společnost Servier dominantní postavení. Komise tudíž toto jednání sankcionovala jako zneužití dominantního postavení podle článku 102 SFEU.

7.        V napadeném rozsudku, jakož i v dalších rozsudcích v dané skupině věcí potvrdil Tribunál analýzu Komise, pokud jde o povahu čtyř dohod, které společnost Servier uzavřela se společnostmi Niche/Unichem, Matrix, Teva a Lupin, jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Tato zjištění Tribunálu napadla společnost Servier ve věci Servier v. Komise a stejně tak učinily i uvedené společnosti vyrábějící generické léčivé přípravky ve svých kasačních opravných prostředcích podaných proti rozsudkům Tribunálu, které se jich týkaly.

8.        Tribunál naproti tomu zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkalo kvalifikace dohod uzavřených společností Servier se společností Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu a z hlediska důsledku, jakož i závěru o zneužití dominantního postavení ze strany společnosti Servier, jelikož se Komise dopustila pochybení při vymezení relevantního trhu.

9.        Komise zpochybnila tato zrušení Tribunálem v projednávané věci, jakož i ve věci Komise v. Krka (C 151/19 P). Tyto věci nastolují dosud neřešené otázky týkající se kvalifikace dohody o licenci uzavřené souběžně s dohodou o smírném narovnání patentového sporu jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, dále kvalifikace takového souboru dohod jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, jakož i vymezení relevantního trhu ve farmaceutické oblasti.

II.    Skutečnosti předcházející sporu

A.      Skutkové okolnosti

10.      Tribunál uvedl skutečnosti předcházející sporu v bodech 1 až 73 napadeného rozsudku, které lze pro účely probíhajícího řízení o kasačním opravném prostředku shrnout následovně.

1.      Subjekty dotčené v projednávané věci

11.      Skupina Servier, sestávající zejména ze společnosti Servier SAS, mateřské společnosti se sídlem ve Francii, společnosti Laboratoires Servier SAS a společnosti Servier Laboratories Ltd (dále jen společně „Servier“), sdružuje farmaceutické společnosti na světové úrovni. Společnost Laboratoires Servier je francouzská farmaceutická společnost specializující se na vývoj originálních léčivých přípravků, zejména na léčbu kardiovaskulárních onemocnění(6). Společnost Biogaran je 100 % dceřinou společností společnosti Laboratoires Servier pověřenou výrobou generických léčivých přípravků(7).

12.      Farmaceutická skupina Krka, zapsaná do rejstříku ve Slovinsku a specializující se na vývoj, výrobu a prodej generických léčivých přípravků, se skládá z mateřské společnosti, Krka Tovarna Zdravil d.d., a několika dceřiných společností ve Slovinsku a v dalších zemích (dále jen „Krka“)(8).

2.      Dotčené přípravky a patenty

a)      Perindopril společnosti Servier

13.      Společnost Servier vyvinula léčivý přípravek perindopril, který se používá v kardiovaskulárním lékařském oboru, především k léčení hypertenze a srdečních selhání. ÚLL přípravku perindopril má formu soli. Původně byla použita sůl erbumin (nebo tert-butylamin), která má krystalickou podobu v důsledku procesu použitého společností Servier za účelem její syntézy(9).

14.      Patent EP0049658 týkající se molekulární struktury perindoprilu byl u Evropského patentového úřadu (EPÚ) přihlášen dne 29. září 1981. Platnost tohoto patentu měla uplynout dne 29. září 2001, ale jeho ochrana byla v několika členských státech Evropské unie, včetně Spojeného království, prodloužena do 22. června 2003(10). Ve Francii byla ochrana tohoto patentu prodloužena do 22. března 2005 a v Itálii do 13. února 2009(11). K udělení registrace tabletám perindoprilu erbuminu (2 a 4 mg) pro léčbu arteriální hypertenze došlo v Evropě v letech 1988 až 1989(12).

15.      Po podání přihlášky patentu molekuly přihlásila společnost Servier u EPÚ několik patentů na postupy týkající se výroby perindoprilu. Probíhající řízení se týká zejména patentů EP0308339, EP0308340 a EP0308341 (dále jen „patent 339“, „patent 340“ a „patent 341“), které byly přihlášeny v roce 1988 a jejichž platnost měla uplynout v roce 2008, a především patentu EP1296947 (nazývaný „patent alfa“, dále jen „patent 947“), který byl přihlášen v roce 2001. Patent 947 se týkal krystalické formy alfa perindoprilu erbuminu a způsobů jeho výroby a byl udělen dne 4. února 2004(13).

16.      Společnost Servier podala rovněž přihlášky k národním patentům v několika členských státech Unie, například v Bulharsku, České republice, Estonsku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Patenty byly uděleny dne 16. května 2006 v Bulharsku, dne 17. srpna 2006 v Maďarsku, dne 23. ledna 2007 v České republice, dne 23. dubna 2007 na Slovensku a dne 24. března 2010 v Polsku. Tyto patenty v podstatě odpovídaly patentům podaným u EPÚ(14).

17.      Od roku 2002 společnost Servier vyvíjela perindopril druhé generace vyrobený z nové soli, a sice argininu, pro který podala dne 17. února 2003 patentovou přihlášku (EP1354873B). Tento patent jí byl udělen dne 17. července 2004 s platností do 17. února 2023. V roce 2006 začala uvádět perindopril-arginin na unijní trhy. Tento přípravek je bioekvivalentní generická verze přípravku první generace, ale prodává se v odlišných dávkách z důvodu odlišné molekulární hmotnosti nové soli(15). Perindopril arginin získal registraci ve Francii v roce 2004 a poté byl registrován postupem vzájemného uznávání v ostatních členských státech(16).

b)      Perindopril společnosti Krka

18.      Společnost Krka zahájila vlastní vývoj perindoprilu od roku 2003. Během období od 2005 do 2006 získala registrace pro několik unijních trhů a uvedla perindopril na trh v několika členských státech ve střední a východní Evropě, včetně Polska a Maďarska. Během tohoto období se rovněž chystala vstoupit na trh v dalších členských státech, včetně Francie, Spojeného království a Nizozemska, a to buď samostatně nebo ve spolupráci s dalšími společnostmi(17).

3.      Spory týkající se perindoprilu a uvedení generických verzí na trh

19.      V letech 2003 až 2009 vedla společnost Servier řadu sporů týkajících se perindoprilu, a to jak před EPÚ, tak před vnitrostátními soudy. Jednalo se především o návrhy na vydání soudních příkazů a řízení týkající se patentu 947 zahájená v různých členských státech mezi společností Servier a řadou společností vyrábějících generické léčivé přípravky, které se chystaly uvést na trh generické verze perindoprilu(18).

a)      Spory před EPÚ

20.      Deset společností vyrábějících generické léčivé přípravky, včetně společnosti Krka, podalo v roce 2004 k EPÚ námitky proti patentu 947 směřující k jeho úplnému zrušení z důvodů vycházejících z nedostatku novosti a vynálezecké činnosti a nedostatečného popisu vynálezu(19).

21.      Dne 27. července 2006 potvrdilo námitkové oddělení EPÚ platnost patentu 947 v návaznosti na drobné úpravy původních tvrzení Servier (dále jen „rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006“). Devět společností podalo proti tomuto rozhodnutí odvolání, ale společnosti Krka a Lupin vzaly dne 11. ledna a dne 5. února 2007 svá odvolání zpět, v návaznosti na uzavření svých dohod se společností Servier. Technický odvolací senát EPÚ rozhodnutím ze dne 6. května 2009 zrušil rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a patent 947 zrušil (dále jen „rozhodnutí EPÚ ze dne 6. května 2009“). Žádost o přezkum podaná společností Servier proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta dne 19. března 2010(20).

b)      Spory před vnitrostátními soudy

22.      Platnost patentu 947 byla rovněž zpochybněna společnostmi vyrábějícími generické léčivé přípravky před soudy některých členských států a společnost Servier podala návrhy na vydání předběžných soudních příkazů, jež byly v některých případech úspěšné(21). Většina těchto sporů byla nicméně ukončena před vydáním konečného rozhodnutí o platnosti patentu 947, a to na základě dohod o smírném narovnání uzavřených mezi společností Servier a společnostmi vyrábějícími generické léčivé přípravky.

23.      Nicméně dva spory mezi společností Servier a společností Apotex, jedinou společností vyrábějící generické léčivé přípravky, která vedla spor se společností Servier ve Spojeném království, s níž společnost Servier neuzavřela dohodu o smírném narovnání, nebyly přerušeny a následně vedly ke zrušení platnosti patentu 947.

24.      Společnost Servier tak zaprvé podala dne 1. srpna 2006 k soudu ve Spojeném království žalobu pro porušení práv z patentu 947 proti společnosti Apotex, která na trh Spojeného království uvedla „na riziko“ generickou verzi perindoprilu, a dne 8. srpna 2006 dosáhla vydání předběžného soudního příkazu. Nicméně v návaznosti na vzájemný návrh společnosti Apotex na zrušení platnosti uvedeného patentu byl patent 947 dne 6. července 2007 zrušen, zrušen byl i soudní příkaz a Apotex vstoupila na trh s generickým perindoprilem, čímž se trh ve Spojeném království otevřel generickým lékům. Dne 9. května 2008 bylo rozhodnutí o neplatnosti patentu 947 potvrzeno v odvolacím řízení(22).

25.      Zadruhé podala dne 13. listopadu 2007 společnost Katwijk Farma, dceřiná společnost společnosti Apotex, u nizozemského soudu návrh na zrušení nizozemské části patentu 947 a dne 13. prosince 2007 uvedla na trh svůj generický perindopril, zatímco návrh společnosti Servier na vydání předběžného soudního příkazu byl zamítnut. Dne 11. června 2008 zrušil nizozemský soud na základě souběžné žaloby podané společností Pharmachemie, dceřinou společností společnosti Teva, patent 947 pro Nizozemsko(23).

26.      V květnu 2008 uvedla na trh několika členských států svůj generický perindopril společnost Sandoz, další společnost vyrábějící generické léčivé přípravky(24).

4.      Spory a dohody mezi společnostmi Servier a Krka

27.      V letech 2005 až 2007 uzavřela společnost Servier dohody o smírném narovnání se společnostmi vyrábějícími generické léčivé přípravky Niche/Unichem, Matrix, Teva, Krka a Lupin. Projednávaný kasační opravný prostředek se týká dohod uzavřených společností Servier se společností Krka.

28.      Dne 30. května 2006 podala společnost Servier v Maďarsku návrh na vydání předběžného příkazu, který směřoval k zákazu prodeje generické verze perindoprilu uvedené na trh společností Krka z důvodu porušení patentu 947. Tento návrh byl dne 13. října 2006 zamítnut(25).

29.      Ve Spojeném království podala společnost Servier dne 28. července 2006 proti společnosti Krka žalobu pro porušení práv z patentu 340. Dne 2. srpna 2006 podala Servier proti společnosti Krka rovněž žalobu pro porušení práv z patentu 947, jakož i návrh na vydání předběžného příkazu. Dne 1. září 2006 podala společnost Krka vzájemný návrh na zrušení patentu 947 a návrh na zkrácené řízení (motion of summary judgment). Dne 8. září 2006 podala společnost Krka další vzájemný návrh na zrušení patentu 340.

30.      Dne 3. října 2006 High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (patents court) [Vrchní soud (Anglie a Wales), oddělení Chancery (senát pro patenty)], vyhověl návrhu společnosti Servier na vydání předběžného příkazu a zamítl návrh na zkrácené řízení (motion of summary judgment) podaný společností Krka dne 1. září 2006, směřující k zneplatnění patentu 947, přičemž nařídil jednání ve věci samé. Dne 1. prosince 2006 bylo probíhající řízení ukončeno v návaznosti na smírné narovnání mezi stranami a předběžný příkaz byl zrušen(26).

31.      Dne 27. října 2006 uzavřely společnosti Servier a Krka dohodu o smírném narovnání (dále jen „dohoda o smírném narovnání Krka“) a dohodu o licenci (dále jen „dohoda o licenci Krka“), doplněnou dodatkem uzavřeným dne 2. listopadu 2006. Tyto strany navíc uzavřely dne 5. ledna 2007 dohodu o postoupení licence (dále jen „dohoda o postoupení licence Krka“) (dále společně jen „dohody Krka“).

32.      V dohodě o smírném narovnání Krka bylo stanoveno, že patent 947 pokrývá rovněž odpovídající národní patenty. Na základě této dohody o smírném narovnání, platné do uplynutí platnosti nebo do zrušení patentu 947 nebo 340 se společnost Krka zavázala, že se vzdá jakéhokoliv nároku existujícího proti patentu 947 v celém světě a patentu 340 ve Spojeném království a nebude napadat žádný z těchto dvou patentů v budoucnosti v celém světě. Navíc společnost Krka a její dceřiné společnosti nebyly oprávněny uvádět na trh nebo prodávat generickou verzi perindoprilu porušující patent 947 po dobu jeho platnosti a v zemi, kde byl stále platný, s výhradou výslovného povolení společnosti Servier. Stejně tak společnost Krka nemohla dodávat třetím osobám generickou verzi perindoprilu porušující patent 947, bez výslovného povolení společnosti Servier. Jako protiplnění byla společnost Servier povinna vzít zpět návrhy v probíhajících řízeních na celém světě proti společnosti Krka založené na porušování práv z patentů 947 a 340, včetně svých návrhů na vydání předběžných příkazů(27).

33.      Na základě dohody o licenci Krka, uzavřené na dobu odpovídající platnosti patentu 947, postoupila společnost Servier na společnost Krka „výhradní“ a neodvolatelnou licenci na patent 947 za účelem používání, výroby, prodeje, nabízení k prodeji, propagaci a dovozu jejích vlastních přípravků obsahujících krystalickou formu alfa-erbuminu v České republice, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Polsku, Slovinsku a na Slovensku.

34.      Jako protiplnění za licenci byla společnost Krka povinna zaplatit společnosti Servier poplatek ve výši 3 % čisté výše jejích tržeb ze všech těchto území. Společnost Servier byla oprávněna ve všech těchto státech používat přímo nebo nepřímo (tedy pro jednu z jejích dceřiných společností nebo pro jednu třetí osobu za zemi) patent 947(28).

35.      V okamžiku uzavření dohod nebyly odpovídající národní patenty k patentu 947 dosud uděleny společnosti Servier na některých ze sedmi relevantních trhů, třebaže společnost Krka již svůj přípravek prodávala(29).

36.      Na základě dohody o postoupení licence Krka převedla společnost Krka dvě přihlášky patentů na společnost Servier, přičemž jedna se týkala způsobu syntézy perindoprilu (WO 2005 113500) a druhá způsobu přípravy perindoprilu (WO 2005 094793). Technologie chráněná těmito přihláškami patentů byla používána pro výrobu perindoprilu společností Krka. Společnost Krka se zavázala, že nezpochybní platnost patentů, které budou uděleny na základě dotčených přihlášek. Jako protiplnění za toto postoupení společnost Servier zaplatila společnosti Krka částku ve výši 15 milionů eur za každou přihlášku. Společnost Servier postoupila společnosti Krka rovněž nevýhradní licenci, neodvolatelnou, nepřevoditelnou a prostou poplatků, bez práva postupovat podlicence (s výjimkou jejích dceřiných společností), k přihláškám nebo patentům, které na základě nich byly uděleny, přičemž tato licence nebyla omezena v čase, prostoru nebo z hlediska jejich užívání(30).

B.      Sporné rozhodnutí

37.      Ve sporném rozhodnutí přijatém dne 9. července 2014(31) měla Komise zaprvé za to, že společnost Servier porušila článek 101 SFEU tím, že se účastnila čtyř dohod o smírném narovnání v oblasti patentů za obrácenou platbu se společnostmi Niche/Unichem, Matrix, Teva a Lupin a tří dohod, které představovaly jediné trvající protiprávní jednání, se společností Krka.

38.      Komise měla zadruhé za to, že společnost Servier porušila článek 102 SFEU tím, že vypracovala a uplatňovala, zejména prostřednictvím nabytí technologie a těchto dohod o smírném narovnání, strategii vyloučení z trhu týkající se trhu s přípravky perindoprilu ve Francii, Nizozemsku, Polsku a Spojeném království a trhu s technologií ÚLL perindoprilu(32).

39.      Komise měla za to, že společnosti Servier a Krka porušily článek 101 SFEU v 18 z 20 členských států(33), v nichž se společnost Krka zavázala, prostřednictvím dohody o smírném narovnání Krka, nadále nekonkurovat společnosti Servier s existujícími přípravky výměnou za licenci v dalších sedmi členských státech. Účelem těchto dohod tak bylo rozdělení a přidělení unijních trhů mezi tyto dva subjekty. Komise rovněž konstatovala, že dohody Krka představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledků, a v tomto ohledu přezkoumala účinky uvedených dohod na trhy Francie, Nizozemska a Spojeného království(34). Komise nekonstatovala protiprávní jednání v sedmi členských státech, pro něž byla poskytnuta licence(35).

40.      Komise měla navíc za to, že společnosti Servier a Krka porušily článek 101 SFEU, jelikož společnost Krka přestala konkurovat jakožto existující zdroj technologie perindoprilu, neboť svou technologii převedla na společnost Servier za úplatu v celkové výši 30 milionů eur(36).

41.      Komise uložila společnosti Servier pokuty za tato protiprávní jednání v rozporu s články 101 a 102 SFEU(37).

C.      Napadený rozsudek

42.      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. září 2014 podala společnost Servier žalobu proti spornému rozhodnutí. Před Tribunálem podpořila společnost Servier v jejích návrhových žádáních European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations (EFPIA).

43.      Napadeným rozsudkem Tribunál, který rozhodoval v rozšířeném senátu, zaprvé v bodě 1 zrušil článek 4 sporného rozhodnutí (jenž konstatoval, že společnost Servier porušila dohodami se společností Krka článek 101 SFEU); v bodě 2 zrušil článek 6 sporného rozhodnutí (který konstatoval, že společnost Servier porušila článek 102 SFEU) a v bodě 3 čl. 7 odst. 4 písm. b) a čl. 7 odst. 6 sporného rozhodnutí (jímž byly společnosti Servier uloženy pokuty za tato dvě protiprávní jednání).

44.      Zadruhé Tribunál v bodě 4 snížil výši pokuty uloženou společnosti Servier v souvislosti s dohodou se společností Matrix, uvedenou v článku 2 sporného rozhodnutí, a to na základě čl. 7 odst. 2 písm. b) uvedeného rozhodnutí. Zatřetí v bodě 5 zamítl žalobu ve zbývající části a začtvrté v bodech 6 a 7 uložil společnosti Servier, Komisi a EFPIA nést vlastní náklady řízení.

III. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení

45.      Podáním ze dne 22. února 2019 podala Komise kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku.

46.      Komise rovněž současně podala kasační opravný prostředek proti rozsudku Tribunálu ve věci Krka v. Komise, zatímco společnost Servier a ostatní adresáti sporného rozhodnutí, kteří v řízení před Tribunálem neměli úspěch, podali kasační opravné prostředky proti zamítnutí jejich žalob proti uvedenému rozhodnutí(38).

47.      Podáním ze dne 22. května 2019 podalo Spojené království návrh na vstup do řízení v projednávané věci jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 16. června 2019 bylo vedlejší účastenství povoleno.

48.      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr

–        zrušil body 1, 2 a 3 výroku napadeného rozsudku, kterými se zrušují i) článek 4 sporného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém je v něm konstatována účast společnosti Servier na dohodách uzavřených společností Servier se společností Krka, ii) čl. 7 odst. 4 písm. b) sporného rozhodnutí, kterým se stanoví pokuta uložená společnosti Servier za uzavření těchto dohod, iii) článek 6 sporného rozhodnutí, ve kterém je konstatováno porušení článku 102 SFEU společností Servier, a iv) čl. 7 odst. 6 sporného rozhodnutí, kterým se stanoví výše pokuty uložená společnosti Servier ve vztahu k tomuto protiprávnímu jednání;

–        zrušil napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém jsou v něm přílohy A 286 a A 287 připojené k žalobě a příloha C 29 připojená k replice prohlášeny za přípustné (body 1461, 1462 a 1463 tohoto rozsudku);

–        vydal konečné rozhodnutí ve věci žaloby na neplatnost sporného rozhodnutí podané společností Servier, zamítnul návrh společnosti Servier na zrušení článku 4, čl. 7 odst. 4 písm. b), článku 6 a čl. 7 odst. 6 sporného rozhodnutí a vyhověl návrhu Komise na prohlášení příloh A 286 a A 287 připojených k žalobě před Tribunálem a přílohy C 29 připojené k replice před Tribunálem za nepřípustné (body 1461 až 1463 napadeného rozsudku);

–        uložil společnosti Servier náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku v plném rozsahu.

49.      Spojené království navrhuje, aby Soudní dvůr

–        vyhověl návrhovým žádáním Komise.

50.      Společnost Servier navrhuje, aby Soudní dvůr

–        zamítl kasační opravný prostředek v plném rozsahu a

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

51.      EFPIA navrhuje, aby Soudní dvůr

–        zamítl kasační opravný prostředek a

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení v prvním stupni.

52.      Dne 13. září 2021 vyzval Soudní dvůr účastnice řízení, aby předložily svá vyjádření k rozsudku Generics (UK) a další, jakož i k rozsudkům skupiny Lundbeck v. Komise(39).

53.      Řeči účastnic řízení v rámci devíti kasačních opravných prostředků podaných proti osmi rozsudkům Tribunálu, které se týkaly sporného rozhodnutí, a jejich odpovědi na otázky položené Soudním dvorem byly vyslechnuty na společném jednání konaném ve dnech 20. a 21. října 2021.

IV.    Posouzení

A.      Ke kasačnímu opravnému prostředku

54.      Na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise uvádí jedenáct důvodů kasačního opravného prostředku, z nichž prvních sedm se týká úvah Tribunálu týkajících se posouzení dohod Krka z hlediska článku 101 SFEU (1), zatímco poslední čtyři se týkají úvah Tribunálu týkajících se vymezení relevantního trhu pro účely použití článku 102 SFEU (2)(40).

1.      K článku 101 SFEU

55.      V prvním až šestém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když rozhodl, že dohody Krka nepředstavovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (a). V sedmém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise rovněž neprokázala, že tyto dohody představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku (b).

a)      K omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (první až šestý důvod kasačního opravného prostředku)

56.      Před přezkumem důvodů kasačního opravného prostředku Komise týkajících se analýzy protisoutěžního účelu dohod Krka Tribunálem (2) je třeba shrnout, jak tento účel přezkoumala Komise ve sporném rozhodnutí a Tribunál v napadeném rozsudku (1).

1)      Analýza účelu dohod Krka ve sporném rozhodnutí a v napadeném rozsudku

i)      Sporné rozhodnutí

57.      V oddílu 5.5 (body 1670 až 1812 odůvodnění sporného rozhodnutí) Komise přezkoumala tři dohody uzavřené mezi společnostmi Servier a Krka a rozhodla, že představovaly jediné trvající protiprávní jednání, jehož účelem bylo omezit hospodářskou soutěž rozdělením trhů s perindoprilem v Unii mezi tyto dva hospodářské subjekty(41).

58.      Podle Komise bylo zaprvé předmětem dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka rozdělení a přidělení unijních trhů mezi společnosti Servier a Krka takto: Dohoda o licenci Krka umožňovala společnosti Krka nadále prodávat nebo uvádět na trh generický perindopril v rámci faktického duopolu se společností Servier v sedmi členských státech, které představovaly hlavní trhy společnosti Krka. Toto povolení bylo odměnou za závazek společnosti Krka v rámci dohody o smírném narovnání Krka, že nebude konkurovat společnosti Servier na zbývajících 18 z 20 unijních trhů(42). Komise tedy měla za to, že dohoda o licenci představovala pobídku, kterou společnost Servier nabídla společnosti Krka, aby společnost Krka přijala omezení dohodnutá v dohodě o smírném narovnání(43).

59.      Zadruhé Komise konstatovala, že dohoda o postoupení licence Krka, uzavřená dva měsíce po uzavření dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka, umožnila posílení konkurenčního postavení společností Servier a Krka, které vyplývalo z rozdělení trhů vytvořeného všemi těmito dohodami tím, že zabránila společnosti Krka v převodu její konkurenční technologie výroby perindoprilu na jiné společnosti vyrábějící generické léčivé přípravky. Vzhledem k tomu, že platba částky 30 milionů eur v rámci této dohody nijak nesouvisela s příjmy, které společnost Servier očekávala nebo dosáhla z obchodního využití technologie převedené společností Krka, byla tato platba Komisí posouzena jako podíl na zisku vytvořeném na základě rozdělení trhů mezi společnosti Servier a Krka(44).

ii)    Napadený rozsudek

60.      Tribunál zaprvé v bodech 255 až 274 napadeného rozsudku uvedl podmínky, za nichž má za to, že začlenění doložek o nenapadnutí patentů a o neuvádění generických produktů na trh do dohod o smírném narovnání patentových sporů je v rozporu s hospodářskou soutěží. Podle Tribunálu je tomu tak v případě, že začlenění takových doložek do takové dohody nevychází z uznání platnosti patentu a porušující povahy dotčených generických přípravků stranami, ale je založeno na významné a neodůvodněné obrácené platbě ze strany majitele patentu ve prospěch společnosti generických léčiv, která motivuje tuto společnost k tomu, aby se podřídila uvedeným doložkám. Tribunál dospěl k závěru (bod 271 napadeného rozsudku), že při existenci takové pobídky musí být dotčené dohody považovány za dohody o vyloučení z trhu, v nichž zůstávající podniky odškodní podniky odcházející.

61.      Zadruhé Tribunál v bodech 797 až 810 napadeného rozsudku vysvětlil, že pokud je běžná obchodní dohoda spojena s dohodou o smírném narovnání patentových sporů, která obsahuje doložku o nenapadnutí práv nebo doložku o neuvedení na trh, musí být taková smluvní konstrukce považována za protisoutěžní, pokud hodnota převedená majitelem patentu na společnost generických léčiv na základě obchodní dohody převyšuje hodnotu majetku převedeného touto společností v rámci této dohody. Jinými slovy, taková smluvní konstrukce musí být kvalifikována jako protisoutěžní, pokud běžná obchodní dohoda spojená s dohodou o smírném narovnání slouží ve skutečnosti k zastření převodu hodnoty z majitele patentu na společnost generických léčiv, který nemá jiné protiplnění než závazek této společnosti nekonkurovat.

62.      Zatřetí v bodech 943 až 1032 napadeného rozsudku Tribunál v rámci přezkumu devátého žalobního důvodu uplatněného společností Servier v prvním stupni, vycházejícího z neexistence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu ve vztahu k dohodám Krka, posoudil případ spojení dohody o smírném narovnání s dohodou o licenci, který představuje v projednávaném případě spojení dohody o smírném narovnání Krka s dohodou o licenci Krka.

63.      Podle Tribunálu se v takovém případě neuplatní úvahy shrnuté v bodě 61 výše, které se týkají spojení dohody o smírném narovnání s běžnou obchodní smlouvou. Je tomu tak proto, že spojení dohody o smírném narovnání s dohodou o licenci by bylo vhodným způsobem, jak ukončit spor tím, že by byl společnosti s generickými léčivy umožněn vstup na trh a uspokojily by se nároky obou stran. Navíc by byla existence doložky o neuvedení na trh nebo doložky o nenapadnutí práv v dohodě o smírném narovnání legitimní, pokud by tato dohoda vycházela z uznání platnosti patentu stranami. Dohoda o licenci, která by měla smysl pouze v případě, že by licence byla skutečně využívána, by však byla založena právě na uznání platnosti patentu stranami (body 943 až 947 napadeného rozsudku).

64.      Za účelem prokázání, že dohoda o licenci spojená s dohodou o smírném narovnání ve skutečnosti zastírá obrácenou platbu majitele patentu ve prospěch společnosti generických léčiv, by tedy Komise musela prokázat, že poplatek zaplacený uvedenou společností tomuto majiteli patentu v rámci této dohody je neobvykle nízký (body 948 a 952 napadeného rozsudku).

65.      Protisoutěžní účel doložky o neuvedení na trh nebo doložky o nenapadnutí práv v dohodě o smírném narovnání by byl navíc omezen prosoutěžním účinkem dohody o licenci, která by podpořila vstup společnosti generických léčiv na trh (body 953 až 956 napadeného rozsudku).

66.      Proto v případě skutečného sporu mezi účastníky soudního řízení a dohody o licenci, která se jeví být v přímé souvislosti se smírným narovnáním tohoto sporu, nepředstavuje spojení této dohody s dohodou o smírném narovnání vážnou indicii o existenci obrácené platby. V takovém případě by Komise musela prokázat na základě dalších indicií, že dohoda o licenci nepředstavuje transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek a zastírá tak obrácenou platbu, takže by smluvní celek musel být kvalifikován jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (bod 963 napadeného rozsudku).

67.      Podle těchto kritérií Tribunál v bodech 964 až 1032 napadeného rozsudku přezkoumal dohodu o smírném narovnání Krka a dohodu o licenci Krka a nakonec dospěl k závěru, že Komise neprokázala, že by tyto dohody měly protisoutěžní účel. Tribunál založil tento závěr v podstatě na následujících úvahách:

–        Probíhající patentové spory byly skutečné, nikoli fiktivní, a jak dohoda o smírném narovnání Krka, tak dohoda o licenci Krka s těmito spory souvisely (body 965 až 969 napadeného rozsudku).

–        V okamžiku uzavření uvedených dohod byly strany přesvědčeny o platnosti patentu 947, zejména s ohledem na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006(45). Skutečnost, že společnost Krka nadále zpochybňovala tento patent u soudu a uváděla na trh svůj přípravek i po tomto rozhodnutí, nesvědčí o opaku. Tímto postupem společnost Krka, ačkoli byla přesvědčena, že patent je platný, chtěla pouze posílit své postavení při vyjednávání se společností Servier za účelem přijetí dohody o smírném narovnání. Následná odpověď společnosti Krka na žádost Komise o informace tento výklad podporuje (body 970, 971, 999, 1000, 1010, 1011 a 1026 až 1028 napadeného rozsudku).

–        Výše poplatku, který má společnost Krka zaplatit společnosti Servier v rámci dohody o licenci Krka, nebyla neobvykle nízká a Komise neprokázala, že tato smlouva nepředstavuje transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek. Komise tedy neprokázala existenci obrácené platby představující pobídku (body 975 až 984 napadeného rozsudku).

–        Vytvoření duopolu mezi společnostmi Servier a Krka na sedmi trzích, na které se vztahovala dohoda o licenci Krka, nebylo výsledkem této smlouvy, nýbrž výsledkem následných rozhodnutí společností Servier a Krka, která nebyla v okamžiku uzavření uvedené dohody předvídatelná (body 987 až 991 napadeného rozsudku).

–        Mezi společnostmi Servier a Krka nedošlo k těsnému rozdělení trhů, neboť společnost Servier mohla nadále působit na všech sedmi trzích, na které se vztahovala licence (body 1003 až 1006 napadeného rozsudku).

–        Dohoda o licenci Krka měla příznivý dopad na hospodářskou soutěž na těchto sedmi trzích, přestože na některých z uvedených trhů dosud nebyly uděleny odpovídající národní patenty k patentu 947, takže společnost Krka nepotřebovala licenci k tomu, aby na tyto trhy vstoupila nebo na nich zůstala. Licence nicméně měla příznivý účinek spočívající v tom, že by se společnost Krka vyhnula riziku budoucích sporů, pokud by společnosti Servier byly v budoucnu uděleny patenty na těchto trzích (body 1007 až 1009 a 1027 napadeného rozsudku).

–        Současné listinné důkazy, které Komise předložila, aby prokázala, že společnost Krka nevěřila v platnost patentu 947 a že společnost Servier sledovala strategii vyloučení generických léčiv, jsou útržkovité, nejednoznačné, nepřesvědčivé nebo v rozporu s pozdější odpovědí společnosti Krka na žádost Komise o informace (body 1010 až 1025 napadeného rozsudku).

68.      Konečně začtvrté v bodech 1041 až 1060 napadeného rozsudku Tribunál rozhodl, že kvalifikace dohody o postoupení licence Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu je rovněž chybná, neboť vychází z chybného předchozího předpokladu, že dohoda o smírném narovnání Krka a dohoda o licenci Krka zavedly rozdělení trhu.

2)      Důvody kasačního opravného prostředku týkající se účelu dohod Krka

69.      Podle Komise jsou úvahy Tribunálu shrnuté v bodech 62 až 68 výše stiženy několika nesprávnými právními posouzeními.

70.      Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když při analýze účelu dohod Krka vycházel z údajného uznání platnosti patentu 947 ze strany společnosti Krka, aniž přezkoumal žalobní důvod v prvním stupni týkající se potenciální konkurence mezi společnostmi Krka a Servier (i).

71.      Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že analýza Tribunálu je stižena vadami, když Tribunál rozhodl, že licence nepředstavuje pro společnost Krka pobídku k přijetí omezení na základě dohody o smírném narovnání Krka (ii).

72.      Ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál nesprávně použil pojem omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, zejména tím, že dospěl k závěru, že nedošlo k rozdělení trhů mezi společnosti Servier a Krka z důvodu, že toto rozdělení nebylo „těsné“, tím, že zkreslil důkazy týkající se přesvědčení stran nebo tím, že měl za to, že vytvořený duopol byl výsledkem následných rozhodnutí těchto stran, a nikoliv dohod (iii).

73.      Ve svém čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení při analýze listinných důkazů týkajících se úmyslu stran (iv).

74.      Ve svém pátém důvodu kasačního opravného prostředku se Komise domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zohlednil prosoutěžní účinky licence (v).

75.      Ve svém šestém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil v napadeném rozsudku nesprávného právního posouzení, když odmítl uznat protisoutěžní povahu dohody o postoupení licence Krka (vi).

i)      Ke konkurenčnímu tlaku vyvíjenému společností Krka na společnost Servier (první důvod kasačního opravného prostředku)

76.      Ve svém prvním důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil několika nesprávných právních posouzení a zkreslil důkazy, když na základě nedostatečného odůvodnění dospěl k závěru, že společnost Krka v okamžiku uzavření dohod Krka již fakticky nepředstavovala zdroj konkurenčního tlaku na společnost Servier.

–       K přípustnosti a účinné povaze důvodu kasačního opravného prostředku

77.      Úvodem je třeba odmítnout námitky společnosti Servier, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný a neúčinný.

78.      Zaprvé na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Servier, Komise přesně uvádí body napadeného rozsudku, kterých se týká její kritika.

79.      Zadruhé Komise se ani nedomáhá toho, aby Soudní dvůr provedl nové posouzení skutkového stavu, jak tvrdí společnost Servier. Komise tvrdí, že Tribunál nedodržel pravidla týkající se důkazního břemene a provádění důkazů podle unijního práva a zkreslil důkazy a neodůvodnil svá vysvětlení v tomto ohledu. Taková pochybení přitom mohou být uplatněna před Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku. Výtky Komise se navíc týkají právní kvalifikace skutkových okolností zkoumaných Tribunálem a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil, což je rovněž předmětem přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku(46).

80.      Zatřetí nelze přijmout ani argumentaci společnosti Servier, podle níž není tento důvod kasačního opravného prostředku účinný.

81.      Podle společnosti Servier skutečnost, že Tribunál nezkoumal existenci potenciální konkurence mezi společnostmi Servier a Krka, nemůže zpochybnit závěry napadeného rozsudku týkající se neexistence omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, které jsou založeny na jiných důvodech než na kvalifikaci společnosti Krka jako potenciálního konkurenta společnosti Servier.

82.      Tato námitka společnosti Servier opakuje úvahu Tribunálu uvedenou v bodě 1234 napadeného rozsudku, podle níž skutečnost, že Tribunál konstatoval, že dohody Krka nepředstavují podle analýzy Tribunálu ani omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, ani omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, způsobila, že Tribunál nemusel přezkoumat žalobní důvod týkající se potenciální konkurence mezi společnostmi Servier a Krka.

83.      Na rozdíl od toho, co se zdá, že tento bod naznačuje, a na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Servier, však Tribunál neodmítl kvalifikaci dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (ani kvalifikaci těchto dohod jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku(47)) z důvodů, které nesouvisejí s kvalifikací společnosti Krka jako potenciálního konkurenta společnosti Servier.

84.      Jak vyplývá ze shrnutí odůvodnění Tribunálu v bodech 60, 63 a 67 výše, Tribunál vycházel z údajného uznání platnosti patentu 947 společností Krka, aby odmítl kvalifikaci dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Tribunál měl v podstatě za to, že na rozdíl od zjištění Komise (bod 58 výše) společnost Krka souhlasila s tím, že nebude konkurovat společnosti Servier na 18 z 20 unijních trhů, na které se vztahuje dohoda o smírném narovnání, nikoli proto, že jí společnost Servier nabídla licenci na ostatních sedmi trzích, ale proto, že věřila v platnost patentu 947.

85.      Podle Tribunálu musí být dohoda o smírném narovnání patentového sporu obsahující doložku o nenapadnutí práv nebo doložku o neuvedení na trh kvalifikována jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu pouze tehdy, pokud nevychází z uznání platnosti patentu stranami, ale z pobídky vyplacené majitelem patentu společnosti generických léčiv (body 262 až 265 napadeného rozsudku).

86.      Údajné uznání platnosti patentu 947 společností Krka bylo proto – spolu s údajnou nemotivační povahou převodu hodnoty ve prospěch společnosti Krka, kterou představovala dohoda o licenci Krka(48) – ústředním motivem úvah Tribunálu při analýze protisoutěžního účelu dohod Krka (body 970, 971, 999, 1000, 1010 až 1012 a 1026 až 1028 napadeného rozsudku).

87.      V rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku přitom Komise právě tvrdí, že Tribunál nemohl rozhodnout o uznání platnosti patentu 947 společností Krka, aniž nejprve přezkoumal otázku existence potenciální konkurence mezi společnostmi Krka a Servier. Na podporu tvrzení, že společnost Krka byla potenciálním konkurentem společnosti Servier, totiž Komise předložila důkazy, které Tribunál nevzal v úvahu a jež prokazují, že společnost Krka nebyla ve skutečnosti přesvědčena o platnosti tohoto patentu. Navíc Tribunál zkreslil důkazy předložené Komisí, vybrané selektivně, na nichž založil své přesvědčení o údajném uznání platnosti uvedeného patentu společností Krka, a předložil alternativní vysvětlení, která byla při výkladu těchto důkazů zjevně chybná.

88.      Z této argumentace vyplývá, že Komise tvrdí nejen to, že Tribunál měl přezkoumat, zda společnosti Servier a Krka byly v okamžiku uzavření dohod Krka potenciálními konkurenty, ale rovněž především to, že Tribunál založil svou analýzu ohledně protisoutěžního účelu těchto dohod na částečném nebo dokonce selektivním posouzení a zkreslení důkazů obsažených ve spise.

89.      Není pochyb o tom, že taková kritika je relevantní pro přezkum opodstatněnosti závěru Tribunálu týkajícího se neexistence protisoutěžní povahy dohod Krka, neboť by mohla, pokud by byla opodstatněná, odhalit nesprávnost tohoto závěru a vést ke zrušení napadeného rozsudku(49).

90.      Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti vycházející z údajné neúčinnosti prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

–       K věci samé

91.      Podle Komise se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když zejména v bodech 970, 1026, 1028, 1154 a 1162 napadeného rozsudku rozhodl, že společnost Krka uznala platnost patentu 947 a že její jednání po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006(50) neprokazuje, že by byla odhodlána pokračovat ve svém úsilí o vstup na trh navzdory tomuto rozhodnutí.

92.      Úvodem je třeba připomenout, že otázka, zda došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže, může být řádně posouzena pouze tehdy, pokud jsou důkazy předložené ve sporném rozhodnutí posuzovány nikoli izolovaně, ale jako celek, s přihlédnutím k vlastnostem relevantního výrobkového trhu(51). Rozsah přezkumu legality stanoveného v článku 263 SFEU zahrnuje všechny prvky rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článku 101 SFEU a článku 102 SFEU, jejichž důkladný přezkum Tribunál provádí po právní i skutkové stránce ve světle důvodů vznesených účastníky řízení(52).

93.      Dále je třeba připomenout, že v unijním právu platí zásada volného hodnocení důkazů a jediným kritériem pro hodnocení důkazů je jejich hodnověrnost(53). Aby dostála své povinnosti unést důkazní břemeno, je Komise povinna za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že k údajnému protiprávnímu jednání došlo, shromáždit dostatečně přesné a shodující se důkazy(54).

94.      Nicméně, každý z Komisí předložených důkazů nemusí nutně splňovat tato kritéria ve vztahu ke každému znaku protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku vyhovoval soubor nepřímých důkazů, na něž se orgán odvolává, posuzovaný jako celek(55). Důkazy, jimiž Komise disponuje, musí být možné v každém případě doplnit dedukcemi a existenci protisoutěžního jednání nebo dohody lze dovodit z některých shod okolností a indicií, jež, jsou-li nahlíženy vcelku, mohou při neexistenci jiného soudržného vysvětlení představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže(56).

95.      Pokud Komise vychází z předpokladu, že zjištěné skutkové okolnosti nelze vysvětlit jinak než existencí protisoutěžního jednání, nelze konstatování porušení pravidel hospodářské soutěže přijmout, předloží-li dotyčné podniky argumentaci, která poskytuje jiné vysvětlení skutkových okolností zjištěných Komisí, a umožňuje tak nahradit vysvětlení skutkových okolností, jež přijala Komise, jiným přijatelným vysvětlením(57).

96.      Konečně o zkreslení důkazů se jedná, pokud, aniž by byly uplatněny nové důkazy, se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné(58), neboť Tribunál zjevně překročil meze rozumného hodnocení uvedených důkazů(59).

97.      Na rozdíl od toho, co Tribunál uvedl v bodě 1016 napadeného rozsudku, se všechny tyto zásady, a zejména zásady shrnuté v bodě 94 výše, neuplatní pouze tehdy, pokud Komise musí z útržkovitých a rozptýlených důkazů vyvodit samotnou existenci protisoutěžní dohody nebo kontaktů. Tyto zásady jsou rovněž relevantní v takové situaci, o jakou se jedná v projednávané věci, kdy Komise měla k dispozici obsah dotčených dohod(60).

98.      V takové situaci zajisté nejde o samotný obsah těchto smluv, který je třeba rekonstruovat pomocí dovozených úvah. Odpověď na otázku, zda bylo účelem tohoto obsahu protiprávní rozdělení trhu, je však třeba odvodit nejen z uvedeného obsahu, ale také z kontextu dohod a případně z úmyslu stran(61). Pro výklad těchto kontextových prvků však zůstávají i nadále plně relevantní výše uvedené zásady.

99.      V projednávané věci Komise přezkoumala takové kontextové důkazy pro určení, zda společnost Krka byla potenciálním konkurentem společnosti Servier před uzavřením dohod Krka. V tomto ohledu Komise v bodech 1680 až 1700 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že společnost Krka byla zdaleka prvním konkurentem generických léčiv, který zpochybnil konkurenční postavení společnosti Servier v oblasti dodávek perindoprilu, že společnosti Servier a Krka již byly stávajícími konkurenty v oblasti dodávek perindoprilu v České republice, Maďarsku, Litvě, Polsku a Slovinsku a že společnost Krka byla potenciálním konkurentem na ostatních unijních trzích, protože zaprvé byl její přípravek připraven k uvedení na trh, zadruhé překážky v oblasti patentů nebyly nepřekonatelné, zatřetí měla několik partnerů pro spolupráci na několika trzích a začtvrté usilovala o vstup na tyto trhy.

100. Pokud jde konkrétněji o posouzení platnosti patentů společnosti Servier ze strany společnosti Krka, Komise zaprvé konstatovala, že před vydáním rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 existovala řada listinných důkazů, které svědčily o tom, že společnost Krka byla přesvědčena, že bude úspěšná se svou žalobu na neplatnost (bod 1685 odůvodnění sporného rozhodnutí).

101. Zadruhé měla Komise za to, že tvrzení společnosti Krka, že rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 ji přimělo k tomu, aby upustila od svých snah o uvedení formy alfa perindoprilu erbuminu na trh, nelze přijmout a že skutečnosti uváděné společností Krka v tomto ohledu nejsou přesvědčivé s přihlédnutím k některým důkazům, jež prokazují, že společnost Krka uvedené rozhodnutí neakceptovala a byla i nadále odhodlána vstoupit se svým přípravkem na trh (body 1686 až 1691 odůvodnění sporného rozhodnutí).

102. Komise tvrdí, že pokud by Tribunál zohlednil důkazy a uvažování obsažené v bodech odůvodnění sporného rozhodnutí shrnuté v bodech 99 až 101 výše, nemohl by v bodech 971, 1010, 1011 a 1017 napadeného rozsudku dospět k závěru, že společnost Krka uznala platnost patentu 947 a byla odrazena od svých snah o opětovný vstup na trh v návaznosti na rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a předběžný soudní příkaz ze dne 3. října 2006 vydaný ve Spojeném království proti společnosti Krka(62).

103. Tribunál v bodech 970 a 1154 napadeného rozsudku pouze uvedl, že „v okamžiku uzavření dohod o smírném narovnání a o licenci existovaly shodující se indicie, ze kterých mohly strany nabýt dojem, že patent 947 je platný“, a v tomto ohledu odkázal na body 967 a 968 uvedeného rozsudku. V těchto bodech shrnul některé skutečnosti týkající se řízení o námitkách proti patentu 947 před EPÚ a sporu mezi společnostmi Krka a Servier, který řešily anglické soudy(63).

104. Z těchto skutečností však Tribunál zohlednil pouze rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a předběžný soudní příkaz vydaný proti společnosti Krka High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (patents court) [Vrchní soud (Anglie a Wales), oddělení Chancery (senát pro patenty)] dne 3. října 2006. Tribunál přitom nezohlednil následující skutečnosti, které Komise uvedla v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku a jsou relevantní pro posouzení platnosti patentu 947 společností Krka den před podpisem dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka dne 27. října 2006:

–        Z listinných důkazů týkajících se posouzení rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 společností Krka vyplývá, že společnost Krka považovala toto rozhodnutí za „šokující“, „hrozné“ a neobjektivní, že nesouhlasila s jeho odůvodněním a že byla rozhodnuta se s ním nesmířit (bod 1688 odůvodnění sporného rozhodnutí).

–        Společnost Krka nejenže po vydání rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 nadále zpochybňovala platnost patentu 947 u EPÚ(64), ale v září 2006 podala u High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (patents court) [Vrchní soud (Anglie a Wales), oddělení Chancery (senát pro patenty)] vzájemné návrhy na zrušení patentů 947 a 340 a návrh na zkrácené řízení (motion of summary judgment)(65) (body 1687 a 1688 odůvodnění sporného rozhodnutí).

–        Usnesení tohoto Vrchního soudu ze dne 3. října 2006 v tomto sporu, kterým bylo vyhověno návrhu společnosti Servier na vydání předběžného soudního příkazu proti společnosti Krka a nařízeno jednání ve věci samé(66), naznačovalo, že společnost Krka má silný základ pro napadení platnosti patentu 947 (body 904 a 1689 odůvodnění sporného rozhodnutí).

–        V Maďarsku měla společnost Krka dne 13. října 2006 úspěch v soudním sporu proti návrhu na vydání předběžného příkazu podanému společností Servier, který byl zamítnut(67) (bod 1687 odůvodnění sporného rozhodnutí).

–        Soubor důkazů ukazuje, že společnost Servier vnímala možné zrušení patentu 947 nikoli jako okrajové riziko, ale jako skutečnou a konkrétní možnost (bod 1691 odůvodnění sporného rozhodnutí).

–        Společnost Krka sdělila Komisi, že se společnost Servier domnívala, že společnost Krka měla v rámci námitek podaných u EPÚ a zrušení ve Spojeném království k dispozici jeden z nejlepších a nejobsáhlejších souborů důkazů (body 912, 1688 a 1690 odůvodnění sporného rozhodnutí).

105. Tribunál nevysvětlil ani důvody, proč tyto prvky nezohlednil, ani a fortiori, jak by podle jeho názoru byly tyto prvky slučitelné se zjištěním, že společnost Krka po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a předběžném soudním příkazu vydaném soudem ve Spojeném království dne 3. října 2006 údajně uznala platnost patentu.

106. Zaprvé Tribunál neuvedl žádný důkaz, který by vyvrátil tvrzení Komise, že neexistují žádné dokumenty z doby uzavření dohod, jež by naznačovaly, že uvedené rozhodnutí a uvedený předběžný soudní příkaz změnily vnímání patentu 947 společností Krka.

107. Komise v bodech 1688 a 1690 odůvodnění sporného rozhodnutí připustila, že společnost Krka již po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 sice nebyla zcela přesvědčena o své pozici ve sporu a toto rozhodnutí a soudní příkazy vydané ve Spojeném království proti společnostem Krka a Apotex(68) jistě ovlivnily posouzení patentové situace společností Krka. Podle analýzy Komise však společnost Krka s podporou svých partnerů ani zdaleka nepřestala trvat na neplatnosti patentu 947. Nic nebránilo skutečné a konkrétní možnosti společnosti Krka dosáhnout určení neplatnosti patentu 947 v soudním řízení ve věci samé.

108. Jak tvrdí Komise, důkazy uvedené v bodě 104 výše tuto analýzu potvrzují, zatímco opačné stanovisko Tribunálu nemá oporu v důkazech obsažených ve spisu.

109. Zadruhé Tribunál v bodech 1010 a 1011 napadeného rozsudku vycházel z odpovědi společnosti Krka na žádost Komise o informace obsaženou v bodě 913 odůvodnění sporného rozhodnutí, v níž společnost Krka zejména uvedla, že „získání licence a stažení námitek bylo pro společnost Krka v té době považováno za nejlepší možnost“, a že „podle všech ostatních scénářů by k uvedení na trh nemohlo dojít dříve než za dva roky od července 2006 a ani po uplynutí této doby by uvedení na trh nebylo zaručeno (riziko, že patent 947 bude zachován v platnosti, riziko, že bude vyvinutá jiná než alfa forma)“. Tribunál konstatoval, že tento výňatek „potvrz[oval] zjištění, podle kterého Krka považovala jakékoliv setrvání na trhu nebo jakýkoliv okamžitý vstup na trh v sedmi členských státech, na něž se vztahovala dohoda o licenci, bez této dohody za nemožný z důvodu patentu 947“.

110. Tím, že Tribunál přisoudil prohlášení společnosti Krka učiněnému v průběhu řízení před Komisí větší váhu než důkazům, které potvrzovaly přesvědčení společnosti Krka před uzavřením dohod Krka, však porušil zásady, jimiž se řídí dokazování před unijním soudem. Podle těchto zásad mají pozdější prohlášení učiněná pro účely řízení před Komisí menší důkazní hodnotu než důkazy a dokumenty z doby dotčeného protisoutěžního jednání, které byly vyhotoveny in tempore non suspecto a v bezprostřední souvislosti s dotčenými skutkovými okolnosti(69).

111. Zatřetí v témže duchu je obtížné pochopit, jak tvrzení společnosti Krka, uvedené v průběhu šetření Komise a citované v bodě 1738 odůvodnění sporného rozhodnutí, že „náklady spojené s ušlou příležitostí ve vztahu k rozhodnutí neuzavřít dohodu o smírném narovnání Krka by představovaly ‚za tři roky výrazně více než 10 milionů eur‘ ušlého zisku“, mohlo být „doplňující indicii toho, že se tato společnost domnívala, že patent 947 byl platný“, jak uvedl Tribunál v bodě 1000 napadeného rozsudku. Tento zisk odpovídal předpokládanému zisku vyplývajícímu ze vstupu nebo setrvání na sedmi trzích, na které se vztahovala dohoda o licenci Krka, a tedy odhadu obchodní hodnoty licence.

112. Komise však právem tvrdí, že ze skutečnosti, že společnost Krka takto ocenila hodnotu licence v průběhu řízení před Komisí, nelze vyvozovat, že se v době uzavření dohod Krka domnívala, že patent 947 byl platný, jak to učinil Tribunál. Tribunál zřejmě vyvozuje tento výklad z myšlenky, že toto prohlášení společnosti Krka znamenalo, že v době uzavření dohod byla přesvědčena, že pokud by nezískala licenci od společnosti Servier, přišla by o tuto částku, protože bez takové licence nemohla vstoupit na uvedené trhy nebo na nich setrvat.

113. Jak však uvádí Komise, neexistuje žádná indicie, která by potvrzovala takový výklad, a naopak existují závažné indicie, jež prokazují, že společnost Krka by bez dohod se společností Servier setrvala na trzích, na které se vztahovala licence, zejména skutečnost, že společnost Krka pokračovala v prodeji svého přípravku v Maďarsku i po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a že se úspěšně bránila proti návrhu společnosti Servier na vydání soudního příkazu v Maďarsku (bod 1675 odůvodnění sporného rozhodnutí).

114. Začtvrté není pochopitelné ani to, proč Tribunál přikládal prvořadý význam soudnímu příkazu, který společnost Servier získala vůči společnosti Krka u britského soudu dne 3. října 2006, ale v příslušné části napadeného rozsudku, jež se věnuje předmětu dohod Krka, ani nezmínil, že obdobný návrh na vydání soudního příkazu podaný společností Servier vůči společnosti Krka byl dne 13. října 2006 zamítnutý v Maďarsku(70).

115. V bodě 1155 napadeného rozsudku, v části týkající se účinků dohod Krka, Tribunál tuto skutečnost odmítl s odůvodněním, že se jednalo o řízení, které se netýkalo některé ze zemí, v nichž Komise zjistila omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku [Francie, Nizozemsko a Spojené království (viz bod 39 výše)]. Tento argument však není relevantní pro vysvětlení toho, proč takový úspěch společnosti Krka ve sporu neovlivnil její vnímání platnosti patentu 947 a její postavení ve sporu ve vztahu k tomuto patentu, zatímco podle názoru Tribunálu soudní příkaz, který společnost Servier získala ve Spojeném království, měl rozhodující vliv na vnímání společnosti Krka. Jak Komise vysvětlila na příkladech v bodech 1690 a 1697 odůvodnění sporného rozhodnutí, úspěšná žaloba v jedné jurisdikci mohla vést k řadě žalob v jiných jurisdikcích. To potvrzují i řízení vedená společností Apotex a její nizozemskou dceřinou společností, popsaná v bodech 23 až 25 výše.

116. Kromě toho, údaj Tribunálu, nacházející se v bodě 968 napadeného rozsudku, podle kterého usnesením ze dne 3. října 2006 britský soud „vyhověl návrhu na vydání předběžného soudního příkazu, který podala společnost Servier, a zamítl návrh podaný společností Krka dne 1. září 2006“, je chybný. V tomto bodě Tribunál zmiňuje pouze skutečnost, že společnost Krka podala dne 1. září 2006 vzájemný návrh na zrušení patentu 947, což naznačuje, že dne 3. října 2006 byl zamítnut právě tento návrh. To však neodpovídá skutečnosti. Tribunál v uvedeném bodě neupřesnil, že společnost Krka podala dne 1. září 2006 rovněž návrh na zkrácené řízení. Britský soud přitom svým usnesením ze dne 3. října 2006 zamítl pouze tento návrh na zkrácené řízení, neboť se domníval, že přezkoumání patentu vyžadovalo posouzení ve věci samé. Naproti tomu soud v této fázi nijak nezamítl vzájemný návrh na zrušení patentu 947 podaný společností Krka, který byl nadále projednáván až do ukončení řízení v důsledku dohody o smírném narovnání Krka (bod 23 napadeného rozsudku a body 904 a 1689 odůvodnění sporného rozhodnutí). Jak Komise uvedla ve svých písemnostech a na jednání v rámci probíhajícího řízení o kasačním opravném prostředku, soud doporučil, aby přezkum patentu ve věci samé proběhl urychleně, a nařídil zrychlené řízení, které mělo být zahájeno dne 21. února 2007.

117. Zapáté, jak uvádí Komise, výklad uvedený Tribunálem, podle něhož byly rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a předběžný soudní příkaz vydaný ve prospěch společnosti Servier proti společnosti Krka britským soudem dne 3. října 2006 rozhodujícími skutečnostmi, které přesvědčily společnost Krka o platnosti patentu 947 a o tom, aby upustila od svého úsilí o nezávislý vstup na trh, je v rozporu s jinými tvrzeními Tribunálu.

118. Tribunál tak v bodech 366 až 370 napadeného rozsudku vysvětlil, že takové soudní příkazy z důvodu jejich předběžné povahy nebrání rozvoji potenciální hospodářské soutěže, že dokonce i rozsudky ve věci samé mají předběžnou povahu, pokud nebyly vyčerpány opravné prostředky, a že takové rozhodnutí potvrzující platnost patentu, jako je rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 (kromě toho, že proti němu bylo možné podat odvolání a bylo ostatně následně zrušeno(71)), nijak nepředjímá, zda generické léčivé přípravky, o nichž majitel patentu tvrdí, že porušují jeho patent, tento patent porušují či nikoliv.

119. Zašesté alternativní vysvětlení, která uvedl Tribunál, aby odůvodnil, že skutečnosti, jež vzal v úvahu při své analýze, nevyvracejí závěr o údajném uznání platnosti patentu 947 společností Krka, nejsou přesvědčivá.

120. Tribunál v bodech 1026 a 1162 napadeného rozsudku rozhodl, že „okolnost, že Krka nadále zpochybňovala patenty společnosti Servier a uváděla na trh svůj přípravek, i když platnost patentu 947 byla potvrzena rozhodnutím námitkového oddělení EPÚ, nepředstavuje rozhodující skutečnost pro účely přijetí závěru o existenci omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, jelikož takové zachování konkurenčního tlaku společnosti Krka na Servier bylo možné vysvětlit přáním společnosti Krka posílit své postavení při vyjednávání, která mohla zahájit se společností Servier za účelem přijetí dohody o smírném narovnání, i přes rizika soudních sporů, která předjímala“.

121. Komise přitom právem tvrdí, že Tribunál při tomto závěru zjevně nesprávně posoudil skutkový prvek spočívající v pokračování napadení patentu 947 společností Krka po rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 a rozhodnutí Komise, aniž vzal v úvahu výše uvedený soubor indicií shromážděný Komisí a aniž s ním porovnal věrohodnost svého alternativního vysvětlení.

122. S přihlédnutím k důkazům shromážděným Komisí, shrnutým v bodě 104 výše, však nic neumožňuje odůvodnit názor Tribunálu, že společnost Krka byla přesvědčena o platnosti patentu 947 a pokračovala v soudním zpochybňování platnosti tohoto patentu pouze za účelem zlepšení své vyjednávací pozice se společností Servier, a Tribunál nepředkládá žádné důkazy, z nichž by mohl tento výklad vyvodit.

123. Kromě toho, jak Komise správně uvádí, Tribunál si sám protiřečí, když na jedné straně v bodech 963 a 965 až 968 napadeného rozsudku vysvětlil, že spory mezi společnostmi Servier a Krka byly skutečné, přičemž měl zároveň na druhé straně v bodě 1026 napadeného rozsudku za to, že pokračování v těchto sporech společností Krka bylo pouze strategickým postojem s cílem zlepšit její vyjednávací pozici se společností Servier za účelem uzavření dohody o smírném narovnání.

124. Zasedmé Tribunál na závěr vysvětlení, které nebylo rovněž přesvědčivé, odmítl námitku Komise uvedenou v bodech 1747 až 1756 odůvodnění sporného rozhodnutí a připomenutou Komisí v projednávaném kasačním opravném prostředku, že obsah dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka neodráží patentové postavení a rizika v zemích, na které se tyto dohody vztahují. Odpovídající národní patent k patentu 947 nebyl udělen v Polsku, České republice a na Slovensku(72), ale společnost Servier trvala na udělení licence pro tyto země. Podle Komise to ukazuje, že cílem těchto dohod nebylo dosáhnout kompromisu založeného na vlastnostech tohoto patentu, ale rozdělit a přidělit si trhy ve výhradním hospodářském zájmu stran. Dohody tak nebyly založeny na „rozdílném patentovém riziku pro společnost Krka, ale na oblastech hospodářského zájmu, jelikož Lotyšsko a Slovensko patřily mezi klíčové trhy společnosti Krka“.

125. Tribunál nezohlednil tuto námitku a touto otázkou se zabýval pouze v bodech 1007 až 1009 a 1027 napadeného rozsudku, v nichž dospěl k závěru, že dohoda o licenci Krka měla příznivý dopad na hospodářskou soutěž na těchto sedmi trzích, i když na některých z nich ještě nebyly uděleny odpovídající národní patenty k patentu 947, takže společnost Krka nepotřebovala licenci ke vstupu na tyto trhy. Podle Tribunálu však licence měla i přesto příznivý účinek, protože se společnost Krka vyhnula riziku budoucích soudních sporů, pokud by společnosti Servier byly v budoucnu uděleny patenty na těchto trzích. Tato argumentace přitom nestačí nejen k prokázání údajných účinků licence podporujících hospodářskou soutěž(73), ale ani k tomu, aby vyvrátila výklad Komise, podle kterého dohody Krka nebyly založeny na tom, jak strany vnímaly patentová rizika na různých relevantních trzích.

126. Konečně zaosmé nelze přijmout úvahu Tribunálu, jež je v podstatě uvedena v bodech 943 až 947, 963, 965 až 972, 1030 a 1157 napadeného rozsudku, podle které samotné uzavření dohody o licenci Krka potvrzuje, že Krka uznává platnost patentu 947.

127. Tribunál odůvodnil tento závěr v bodech 947, 1030 a 1157 napadeného rozsudku tak, že uvedl, že uzavření dohody o licenci, která má pro každého nabyvatele licence smysl pouze za podmínky, že je licence skutečně využívána, je založeno na uznání platnosti patentu stranami. Vyvozovat ze skutečnosti, že dohoda o licenci je v zásadě nebo obecně založena na uznání patentu to, že v konkrétním případě strany takové dohody nutně uznávají platnost dotčeného patentu, se však jeví jako argumentace v kruhu. Navíc uplatňování unijního práva hospodářské soutěže by bylo vážně ohroženo, pokud by se strany protisoutěžních dohod mohly vyhnout použití článku 101 SFEU pouhým uzavřením těchto dohod v určité formě(74).

128. Jelikož forma dohody nemůže být rozhodující, je tedy, jak vyplývá z judikatury citované v bodech 92 až 96 výše, na základě relevantních pravidel týkající se dokazování na Komisi a unijním soudu, aby vycházely ze souboru relevantních, shodujících se a přesvědčivých důkazů, aby prokázaly, že v konkrétním případě musí být dotčená dohoda kvalifikována jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

129. V projednávané věci však na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodech 1018, 1019 a 1025 napadeného rozsudku, z výše uvedeného přezkumu vyplývá, že Komise skutečně shromáždila takový soubor nepřímých důkazů, aby prokázala, že ke dni uzavření dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka nebyla společnost Krka přesvědčena o platnosti patentu 947 a byla naopak rozhodnuta, že jej bude nadále zpochybňovat a navzdory tomuto patentu bude usilovat o vstup na trh nebo setrvání na trhu. Tribunál v uvedených bodech nesprávně tvrdil, že důkazy shromážděné Komisí jsou neúplné a nejednoznačné, přičemž nepřezkoumal všechny tyto důkazy a zjevně nesprávně posoudil důkazy, které přezkoumal a jež byly vybrány selektivně.

–       Mezitímní závěry

130. Za těchto podmínek je Komise oprávněna tvrdit, že Tribunál porušil zásady, jimiž se řídí dokazování a jeho přezkum soudem podle práva Unie. Jak již bylo připomenuto, podle těchto zásad musí být hodnocení důkazů celkové a konsistentní a jeho přezkum se musí vztahovat na všechny části rozhodnutí Komise v řízení podle článků 101 a 102 SFEU(75).

131. V projednávané věci Tribunál provedl zjevně selektivní hodnocení důkazů obsažených ve spisu, přičemž nezohlednil mnoho relevantních důkazů a navrhl výklad důkazů, které vzal v úvahu, jenž nemá oporu ve spise a není přesvědčivý. Odlišné vysvětlení skutkového stavu zjištěného Komisí, které se Tribunál snaží poskytnout, tedy neumožňuje nahradit jiným věrohodným vysvětlením tohoto skutkového stavu vysvětlení, jež zohlednila Komise.

132. Z výše uvedených úvah vyplývá, že prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.

133. S přihlédnutím k významu, který Tribunál přikládal při analýze protisoutěžního účelu dohod Krka zjištění, že společnost Krka údajně uznala platnost patentu 947, které se ukázalo jako neopodstatněné, vede opodstatněnost prvního důvodu kasačního opravného prostředku sama o sobě ke zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž v něm bylo rozhodnuto, že nebyla prokázána povaha uvedených dohod jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

134. Je však vhodné přezkoumat i ostatní důvody kasačního opravného prostředku předložené Komisí, které se týkají analýzy protisoutěžního účelu dohod Krka provedené Tribunálem, zejména vzhledem k tomu, že ve věci bude po zrušení napadeného rozsudku rozhodovat Soudní dvůr.

ii)    K licenci jako pobídce pro společnost Krka, aby souhlasila s omezeními vyplývajícími ze smírného narovnání (druhý důvod kasačního opravného prostředku)

135. Komise v rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v několika ohledech, zkreslení důkazů, nedostatečného a rozporuplného odůvodnění, když zanalyzoval obsah a cíle dohody o licenci Krka jako pobídku pro společnost Krka, aby souhlasila s omezeními obsaženými v dohodě o smírném narovnání Krka.

136. Komise se v bodech 1738 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí domnívala, že licence, kterou společnost Servier udělila společnosti Krka na sedmi trzích střední a východní Evropy, představovala významnou pobídku k tomu, aby společnost Krka prostřednictvím dohody o smírném narovnání souhlasila s tím, že nebude konkurovat společnosti Servier na zbývajících 18 z 20 trhů v Unii.

137. Podle Komise představovala licence významnou pobídku k tomu, aby společnost Krka souhlasila s těmito omezeními z důvodu, že se zaprvé týkala historických trhů společnosti Krka v Unii, na kterých tato společnost dosahovala svých nejvyšších marží, zadruhé jí poskytovala jistotu, že ji společnost Servier již neohrozí uplatňováním patentu 947, a zatřetí se jednalo o jedinou licenci, která de facto zakládala duopol mezi společnostmi Servier a Krka na sedmi relevantních trzích. Společnost Krka tak získala jistotu, že díky licenci zabezpečí své prodeje a díky omezenému konkurenčnímu tlaku na uvedených trzích dosáhne vysoké zisky. Společnost Krka se domnívala, že peněžní hodnota poskytnutých výhod přesahovala 10 milionů eur (body 1738 až 1742 odůvodnění sporného rozhodnutí).

138. Tribunál měl v bodech 948 až 952 napadeného rozsudku za to, že jelikož je v zásadě odůvodněné spojit dohodu o licenci, která se zakládá na uznání platnosti patentu, s dohodou o smírném narovnání obsahující doložku o neuvedení na trh nebo doložku o nenapadnutí práv, nepředstavuje takové spojení „vážnou indicii“ o existenci obrácené platby. Bylo tedy na Komisi, aby k prokázání, že dohoda o licenci spojená s dohodou o smírném narovnání ve skutečnosti zakrývá obrácenou platbu majitele patentu ve prospěch společnosti generických léčiv, prokázala, že poplatek, který platí uvedená společnost tomuto majiteli v rámci této dohody o licenci, je neobvykle nízký a že tato dohoda tedy není uzavřena za obvyklých tržních podmínek.

139. Tribunál v bodech 975 až 984 napadeného rozsudku konstatoval, že v projednávané věci nebyla výše poplatku, který měla společnost Krka zaplatit společnosti Servier v rámci dohody o licenci Krka, neobvykle nízká a že Komise neprokázala, že tato dohoda nepředstavuje transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek. Podle Tribunálu tedy Komise v rámci dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka neprokázala existenci zpětné platby představující pobídku.

140. Úvodem je třeba upřesnit, že na rozdíl od toho, co naznačuje společnost Servier, se otázka, zda Tribunál právem dospěl k závěru, že smluvní celek tvořený dohodou o smírném narovnání Krka a dohodou o licenci Krka nezahrnoval převod hodnoty ze společnosti Servier na společnost Krka, jehož jediným protiplněním ze strany společnosti Krka byl její závazek nekonkurovat, netýká posouzení skutkového stavu, která s výjimkou případu zkreslení spadají do výlučné pravomoci Tribunálu. Tato otázka se naopak týká právní kvalifikace relevantních skutečností Tribunálem a právních důsledků, jež z nich tento soud vyvodil, což spadá do přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku(76).

141. Jak Soudní dvůr konstatoval(77), takové dohody o smírném narovnání, jako je dohoda dotčená v projednávané věci, představují omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, pokud ze všech dostupných skutečností vyplývá, že kladný zůstatek převodů hodnoty, ať již peněžní či nepeněžní, výrobce originálních léčivých přípravků ve prospěch výrobce generických léčivých přípravků lze vysvětlit pouze obchodním zájmem stran na nesoutěžení na základě výkonnosti. Aby bylo možné přezkoumat, zda tomu tak je, je třeba posoudit, zda lze kladný zůstatek převodů hodnoty výrobce originálních léčivých přípravků ve prospěch výrobce generických léčivých přípravků odůvodnit existencí případného jiného protiplnění než je zdržení se konkurence. Pokud ne, je třeba určit, zda je tento kladný zůstatek dostatečně významný na to, aby dotčenou společnost generických léčivých přípravků skutečně přiměl k tomu, aby upustila od vstupu nebo pokusů o vstup na relevantní trh.

142. Na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v napadeném rozsudku, však Komise ve sporném rozhodnutí prokázala, že to byl skutečně případ smluvního celku tvořeného dohodou o smírném narovnání Krka a dohodou o licenci Krka.

143. Jak Komise v podstatě uvádí, Tribunál se v tomto ohledu ve své analýze dopustil tří pochybení. V prvé řadě Tribunál nevyvodil nutný závěr ze skutečnosti, že licence poskytnutá společností Servier společnosti Krka na sedmi trzích střední a východní Evropy představovala protiplnění za závazek společnosti Krka nekonkurovat společnosti Servier na zbývajících 18 z 20 trhů Unie. Tribunál se dále zaměřil na výši licenčního poplatku a na skutečnost, že dohoda o licenci byla uzavřena za obvyklých tržních podmínek, aniž zohlednil smluvní konstrukci tvořenou dohodou o smírném narovnání Krka a dohodou o licenci Krka jako celek, její cíle a její souvislosti. Konečně tímto postupem Tribunál neuznal, že licence měla za následek významný převod hodnoty ze společnosti Servier na společnost Krka.

144. Jak Komise uvádí, tato pochybení vyplývají zejména z toho, že analýza Tribunálu vychází z fikce smírného narovnání založeného na vlastnostech patentu a samostatné licence udělené za tržních podmínek. Když však Tribunál implicitně vycházel z takové fikce, nerespektoval zásady, podle nichž je pro určení, zda má dohoda protisoutěžní účel, třeba se soustředit na obsah jejích ustanovení, na cíle, kterých má dosáhnout, jakož i hospodářský a právní kontext, do něhož spadá(78), přestože jsou tyto zásady uvedené v napadeném rozsudku.

–       K licenci jako protiplnění za závazek nekonkurovat

145. Zaprvé analýza Tribunálu obsahuje rozpor v bodě 1029 napadeného rozsudku. Tribunál v něm rozhodl, že nesporná skutečnost, že licence byla podmínkou toho, aby společnost Krka souhlasila s doložkami o neuvedení na trh a o nenapadnutí práv v dohodě o smírném narovnání, [přičemž společnost Krka uvedla, že „obětovala“ západoevropské trhy ve prospěch trhů střední a východní Evropy (bod 1748 odůvodnění sporného rozhodnutí)], „neumožň[ovala] […] prokázat, že dohoda o licenci nepředstavuje transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek“.

146. Dohodu, na jejímž základě majitel patentu uděluje společnosti generických léčivých přípravků licenci na určitých trzích, avšak jejímž protiplněním není (nebo není pouze) licenční poplatek zaplacený touto společností generických léčiv za tuto licenci, ale závazek této společnosti nekonkurovat majiteli patentu na jiných trzích, však nelze kvalifikovat jako transakci uzavřenou za obvyklých tržních podmínek. Neodpovídá obvyklým tržním podmínkám, aby protiplněním za licenci na určitých trzích byl závazek nekonkurovat na jiných trzích, zejména pokud takové ujednání není odůvodněno s ohledem na rozdíly v patentové situaci, která je v pozadí.

147. Takové smluvní ujednání, jež zahrnuje zaprvé převod hodnoty ze strany majitele patentu ve prospěch společnosti generických léčiv, spočívající v udělení licence na určitých trzích, a zadruhé závazek uvedené společnosti nekonkurovat tomuto majiteli patentu na jiných trzích, musí být analyzováno na základě analytického rozboru vypracovaného Soudním dvorem, uvedeného v bodě 141 výše, s cílem určit, zda převod hodnoty ze strany majitele patentu ve prospěch společnosti generických léčiv má ze strany této společnosti jiné protiplnění než její závazek nekonkurovat.

148. Jak správně tvrdí Komise, na rozdíl od toho, co naznačují zejména body 943, 956, 963 a 974 napadeného rozsudku, neexistuje žádný důvod odchýlit se od tohoto analytického rozboru v projednávané věci z důvodu, že uzavřená dohoda měla formu licence a převod hodnoty měl nepeněžní formu, tedy že společnost Servier postoupila na společnost Krka část svých tržních podílů na trzích, na které se vztahovala licence. Jak již bylo uvedeno v bodech 127 a 128 výše, uplatňování unijního práva hospodářské soutěže by bylo vážně ohroženo, pokud by se strany protisoutěžních dohod mohly vyhnout použití článku 101 SFEU pouze tím, že by tyto dohody uzavřely v určité formě. Rozhodující není forma dohody, ale to, zda obsah, cíle a kontext dohody odhalují, že jejím účelem je omezit hospodářskou soutěž.

149. Okolnosti uvedené v bodech 943 až 948, 953 a 963 až 969 napadeného rozsudku, že mezi společnostmi Servier a Krka probíhaly skutečné patentové spory a licence měla s těmito spory souvislost, proto nebránily tomu, aby taková dohoda měla protisoutěžní povahu, jak Komise správně vysvětlila v bodě 1709 odůvodnění sporného rozhodnutí. To platí tím spíše z důvodu, že v bodech 124 a 125 výše již bylo prokázáno, že obsah dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka neodrážel patentové pozice a rizika v zemích, na které se tyto dohody vztahovaly. Nezdá se tedy, že by tato dohoda o smírném narovnání a dohoda o licenci vyjadřovaly kompromis týkající se patentové situace, která byla v jejich pozadí(79).

–       K pobídkové povaze licence

150. Zadruhé, při porovnání analýzy dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka provedené Tribunálem s analytickým rozborem a zásadami uvedenými v bodech 141 a 144 výše se zdá, že Komise je oprávněna tvrdit, že Tribunál v bodech 963, 973 až 984 a 1029 napadeného rozsudku přisoudil příliš velkou váhu otázce, zda samotná licence, posuzovaná nezávisle na dohodě o smírném narovnání, odpovídala obvyklým tržním podmínkám a zda byla výše licenčního poplatku neobvykle nízká.

151. Jak správně tvrdí Komise, není relevantní analyzovat tuto otázku izolovaně. Důvodem je to, že na základě celkové analýzy dohody o smírném narovnání a dohody o licenci je zjevné, že samotné udělení licence (bez ohledu na výši poplatku a na to, zda tento poplatek odpovídal obvyklým tržním podmínkám) představovalo protiplnění, které společnost Servier poskytla společnosti Krka za její závazek nekonkurovat na 18 z 20 západoevropských trhů, na něž se smírné narovnání vztahovalo. Dohoda o smírném narovnání Krka nezmiňuje žádné jiné náklady nebo plnění ze strany společnosti Krka ve prospěch společnosti Servier, které by mohly vysvětlit důvod, proč společnost Servier udělila společnosti Krka licenci (body 1706 a 1735 odůvodnění a poznámka pod čarou 2354 sporného rozhodnutí).

152. Kontext dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka, které spolu neoddělitelně souvisely (body 1701 až 1704, 1710, 1745 a 1746 odůvodnění sporného rozhodnutí), cíle těchto dohod a úmysl stran, zdůrazněné Komisí v bodech 1670 až 1763 odůvodnění sporného rozhodnutí, odhalují skutečné důvody a to, jak fungovalo rozdělení trhů Unie provedené společnostmi Servier a Krka a duopol vytvořený mezi těmito dvěma subjekty na sedmi trzích, na které se vztahovala licence. Tyto skutečnosti, nedostatečně zohledněné Tribunálem, prokazují, že licence udělená společnosti Krka byla protiplněním závazku nekonkurovat obsaženého ve smírném narovnání.

153. Společnost Krka byla nejvyspělejším potenciálním konkurentem společnosti Servier v oblasti dodávek perindoprilu v Unii, zejména na největších trzích společnosti Servier na celosvětové úrovni, jako je Francie a Spojené království. Navíc, společnost Krka již byla skutečným konkurentem na některých ze sedmi trhů, na něž se vztahovala licence, které představovaly její historické trhy a na nichž byla významně obchodně přítomna (body 1673, 1674, 1676, 1681, 1716, 1721, 1738 a 1740 odůvodnění sporného rozhodnutí). Nezdá se tedy pravděpodobné, že by se společnost Krka vzdala své přítomnosti na těchto trzích, jakož i svého odhodlání pokusit se o vstup na jiné trhy Unie výměnou za peněžní platbu, jak to učinily ostatní společnosti generických léčiv, s nimiž společnost Servier uzavřela dohody o smírném narovnání.

154. Jak jsem již měla příležitost ukázat, převod hodnoty v podobě přítomnosti na trhu povolené majitelem patentu má pro společnost generických léčiv přidanou hodnotu ve srovnání s prostým peněžním převodem. Tato přidaná hodnota spočívá v možnosti distribuovat svůj vlastní přípravek a vytvořit si nebo udržet zákaznickou základnu, své distribuční sítě a dobrou pověst své ochranné známky(80). To je o to důležitější na trhu se „značkovými generiky“, na kterém lékařské předpisy neodkazují na mezinárodní nechráněný název léčivého přípravku, tedy na jeho molekulu nebo účinnou látku, ale na ochrannou známku léčivých přípravků, takže společnosti generických léčiv musí propagovat své vlastní ochranné známky. Tak tomu bylo na trzích dotčených dohodou o licenci Krka (bod 1726 odůvodnění sporného rozhodnutí).

155. Jelikož společnost Servier nebyla schopna zcela vyloučit společnost Krka z trhu, stejně jako ostatní společnosti generických léčiv, s nimiž uzavřela dohody, nabídla jí část monopolních příjmů dosažených právě tím, že vyloučila ostatní potenciální generické soutěžitele, jakož i riziko otevření trhu pro generika, které by mělo za následek výrazný pokles cen. Díky vyloučení tohoto rizika a kontrolovanému vstupu společnosti Krka pouze na část trhu mohly společnosti Servier a Krka zachovat vyšší ceny a mnohem vyšší marže, než kdyby byl trh otevřen generikům (body 1721, 1724, 1728 až 1730 a 1819 odůvodnění sporného rozhodnutí). Jak tvrdí Komise, bez protiplnění spočívajícího v závazku nekonkurovat na trzích, na které se nevztahovala licence, neměla společnost Servier důvod udělit společnosti Krka licenci, již v minulosti odmítla.

156. Pro společnost Krka byl vstup pouze na část trhu, ve vzájemné shodě se společností Servier a spojený s jistotou, že společnosti Krka a Servier zůstanou jedinými hráči na trhu a nevstoupí na něj další subjekty generických léčiv(81), nakonec výhodnější než pokračování v napadání postavení společnosti Servier v celé Unii. Důvodem bylo zejména to, že vítězství v patentovém sporu a nezávislý vstup na trh by otevřely trh všem společnostem generických léčiv, což by vedlo k drastickému poklesu cen a konkurenci mezi těmito různými společnostmi. Právě z tohoto důvodu bylo v interní komunikaci společnosti Krka ze srpna/září 2005 a z dubna 2006, na kterou Komise odkazuje v tomto řízení o kasačním opravném prostředku a Tribunál ji nezohlednil, uvedeno, že zrušení patentu 947 „by bohužel [otevřelo] trh všem“ a že „úspěšná námitka otevře ve skutečnosti trh všem“ (body 844, 874, 914, 1759 a 1763 odůvodnění sporného rozhodnutí).

157. Konečně možnost, kterou nabídla společnost Servier, být první a jedinou společností generických léčiv, jež zůstane na části trhu nebo na část trhu vstoupí, byla pro společnost Krka výhodnější, a to tím spíše, že díky dohodám se společností Servier byl tento vstup jistý, zatímco pokračování v soudních sporech a v záměru nezávislého vstupu na trhy, na nichž dosud nebyla společnost Krka přítomna, s sebou neslo rizika a vyžadovalo investice a zdroje(82). Skutečnost, že zisky, které mohla společnost Krka dosáhnout z licence, odpovídaly ziskům, jež mohla očekávat na třech největších západoevropských trzích, kterých se vzdala, tento výklad potvrzuje (body 1733, 1739 až 1744, 1748, 1753 až 1756 a 1760 odůvodnění, jakož i poznámky pod čarou 2348 a 2368 sporného rozhodnutí).

158. Celková analýza dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka, jakož i jejich kontextu, tvořeného zejména dohodami, které společnost Servier uzavřela s jinými společnostmi generických léčiv, a celkovou strategií společnosti Servier zaměřenou proti generikům (viz zejména body 4 až 9, 1819, 2774, 2919, 2929 a 2932 odůvodnění sporného rozhodnutí), tedy potvrzuje, že dohody Krka představovaly podle znění e-mailu společnosti Krka ze dne 29. září 2005 „společnou činnost [společností Servier a Krka] s cílem ovládnout trh“. Společnost Krka ostatně zvažovala uzavření dohody se společností Servier týkající se patentu 947 v interní komunikaci z dubna 2006, na kterou Komise odkazuje v probíhajícím řízení o kasačním opravném prostředku (body 849, 853, 873, 874, 1759, 1760 a 1763 odůvodnění sporného rozhodnutí). Tribunál nezohlednil ani tyto skutečnosti.

159. Z toho vyplývá, že Komise mohla v bodě 1745 odůvodnění sporného rozhodnutí právem dospět k závěru, že i když licence mohla být pro majitele patentu legitimním prostředkem pro udělení práva využívat know-how chráněné patentem jiným subjektům na trhu, dohoda o licenci Krka byla problematická, protože jako součást ujednání o rozdělení trhu sloužila jako pobídka k dosažení omezení hospodářské soutěže na 18 z 20 trhů, na které se licence nevztahovala. Přezkoumání důkazů předložených Komisí, provedené v bodech 145 až 158 výše, prokázalo, že Komise zjistila, že v rámci dohody o licenci Krka společnost Servier převedla na společnost Krka hodnotu představovanou podíly na trhu, které společnost Servier přenechala společnosti Krka, a že protiplněním tohoto převodu hodnoty byl závazek společnosti Krka nekonkurovat společnosti Servier na zbývajících trzích Unie, na které se tato dohoda o licenci nevztahovala.

–       K vyčíslení hodnoty převedené na společnost Krka prostřednictvím licence

160. Zatřetí Komise v tomto ohledu rovněž oprávněně tvrdí, že když se Tribunál v bodech 963, 973 až 984 a 1029 napadeného rozsudku zaměřil na otázku, zda byl licenční poplatek splatný podle dohody o licenci Krka neobvykle nízký či nikoliv, neposoudil, zda byl čistý zůstatek převodu hodnoty uskutečněného společností Servier ve prospěch společnosti Krka v rámci uvedené dohody dostatečně významný na to, aby skutečně společnost Krka přiměl k tomu, aby upustila od vstupu nebo pokusů o vstup na trhy, na které se licence nevztahovala.

161. Je třeba připomenout, že společnost Krka odhadla obchodní hodnotu licence, tj. hodnotu své přítomnosti na duopolních trzích, na které se vztahovala licence, na více než 10 milionů eur za tři roky (body 1738 a 3162 odůvodnění a poznámka pod čarou 4112 sporného rozhodnutí). Komise měla za to, že provozní marže, které se společnost Servier vzdala ve prospěch společnosti Krka v rámci licence, byla ještě mnohem vyšší (body 1739 odůvodnění sporného rozhodnutí).

162. Výše poplatku, jenž měla společnost Krka zaplatit společnosti Servier za využívání licence, byla stanovena na 3 % čisté výše tržeb společnosti Krka na trzích, na které se vztahovala licence (bod 910 odůvodnění sporného rozhodnutí). Poplatky činily přibližně 1,1 milionu eur za období čtyř let při obratu přibližně 30 milionů eur (bod 1739 odůvodnění a poznámka pod čarou 2350 sporného rozhodnutí).

163. Z těchto číselných údajů vyplývá, že čistý zůstatek hodnoty, kterou společnost Servier převedla na společnost Krka na základě dohody o licenci Krka, činil z hlediska hodnoty licence pro společnost Krka přibližně nejméně téměř devět milionů eur za předpokladu, že zisk ve výši 10 milionů eur odhadovaný společností Krka ještě nezohledňoval náklady na poplatky. Z hlediska marže, které se společnost Servier vzdala a je vyšší než zisk společnosti Krka z důvodu vyšších cen společnosti Servier (bod 1739 odůvodnění sporného rozhodnutí), by byla výše čistého zůstatku hodnoty, kterou tato společnost převedla na společnost Krka v rámci licence, ještě vyšší.

164. V bodech 977 až 981 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že není nutně neobvyklé, že sazba provozního přebytku značně převyšuje sazbu poplatku, že poplatek představuje pouze malou část ziskové marže nabyvatele licence a tato sazba je vypočtena na základě prodejní ceny přípravku tohoto nabyvatele. Licence navíc nebyla výhradní, což omezovalo její výhodnost pro společnost Krka.

165. Tyto obecné úvahy však neumožňují vyloučit zjištění, že konkrétně v daném případě téměř 9 milionů eur [z hlediska hodnoty licence pro společnost Krka (viz bod 163 výše)], které společnost Servier převedla na společnost Krka, nelze vysvětlit žádným jiným protiplněním ze strany společnosti Krka než je její závazek nekonkurovat společnosti Servier na 18 z 20 trhů Unie, na které se nevztahovala dohoda o licenci Krka. Tribunál, jenž na různých místech napadeného rozsudku zmiňuje zaprvé sazbu poplatku ve výši 3 % (body 975, 977, 983 a 1029 napadeného rozsudku) a zadruhé odhad zisku společnosti Krka z licence ve výši 10 milionů eur (bod 1000 napadeného rozsudku), zjevně nedal tyto číselné údaje do souvislosti, aby určil čistý zůstatek hodnoty, kterou společnost Servier převedla na společnost Krka, a posoudil, zda tento zůstatek bylo možné vysvětlit jinak než závazkem společnosti Krka nekonkurovat v rámci dohody o smírném narovnání Krka.

166. Na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál v bodě 983 napadeného rozsudku, tedy nebylo zpochybněno zjištění, že převod hodnoty uskutečněný společností Servier ve prospěch společnosti Krka podle dohody o licenci nebylo možné vysvětlit úvahami omezenými na hospodářskou hodnotu patentu, který byl předmětem licence. Tribunál nevyvrátil zjištění Komise v bodě 1739 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle něhož, pokud by dohoda o licenci Krka byla sjednána bez dodatečných úvah souvisejících s trhy, na které se licence nevztahovala, racionální udělení licence majitelem patentu zavedeným na trhu by bylo doprovázeno poplatkem přinejmenším se blížícím ziskovým maržím, o které majitel patentu přijde kvůli tržbám, jež získá nabyvatel licence.

167. Jak správně uvádí Komise, úvahy Tribunálu nezohledňují, že ztráta marže, kterou utrpěla společnost Servier, představovala převod čisté hodnoty ze společnosti Servier na společnost Krka, že skutečnost, že poplatek představoval malou část zisku společnosti Krka v zemích, na které se licence vztahovala, prokazuje, že hodnota licence byla dostatečně významná na to, aby přesvědčila společnost Krka, aby opustila 18 z 20 jiných trhů Unie, a skutečnost, že licence nebyla z právního hlediska výhradní, nebránila tomu, aby společnosti Krka nabídla faktický duopol se společností Servier, čímž zaručovala významnou konkurenční výhodu a rozdělení zisku(83) (body 913 a 1738 až 1742 odůvodnění sporného rozhodnutí).

168. Tím, že Tribunál řádně nezohlednil cíle dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka jako celku, jak vyplývají z kontextu těchto dohod, vysvětleného v bodech 145 až 158 výše, odmítl uznat nejen to, že hodnota, kterou společnost Servier převedla na společnost Krka podle dohody o licenci, byla tvořena maržemi, jichž se společnost Servier vzdala ve prospěch společnosti Krka na trzích, na které se licence vztahovala. Tribunál navíc odmítl uznat, že tato hodnota vyplývala také ze skutečnosti, že společnost Servier zaručila společnosti Krka, že může udržet vysoké ceny díky duopolu vytvořenému mezi těmito dvěma subjekty a uzavření trhu pro ostatní generické soutěžitele. Hodnota převedená společností Servier na společnost Krka tedy spočívala také v zachování této situace. Podle smluvního ujednání mezi společnostmi Servier a Krka umožnila společnost Krka společnosti Servier, aby si zachovala své monopolní postavení na trzích, na které se licence nevztahovala, a společnost Servier se za to podělila se společností Krka o své monopolní příjmy na trzích, na něž se tato licence vztahovala.

169. Z toho vyplývá, že výtkám, které Komise uplatňuje proti úvahám Tribunálu vysvětleným v bodech 992 až 997 napadeného rozsudku, musí být rovněž vyhověno.

170. V uvedených bodech Tribunál vysvětlil, že nelze přijmout analýzu Komise, podle níž licence udělená společnosti Krka na sedmi trzích střední a východní Evropy představuje pobídku pro její závazek nekonkurovat společnosti Servier na zbývajících 18 z 20 trhů Unie. Podle Tribunálu by přijetí tohoto názoru znamenalo, že čím by měla dohoda o licenci širší působnost, tím vyšší by byla pobídka, a tím snazší by tedy bylo zjistit omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. To by však bylo v rozporu se skutečností, že licence přirozeně působí ve prospěch hospodářské soutěže. Přijetí analýzy Komise by navíc znamenalo, že při spojení dohody o smírném narovnání s dohodou o licenci by byl majitel patentu povinen udělit licenci na každém území, na které se vztahuje dohoda o smírném narovnání. To by však nerespektovalo jeho práva k patentu.

171. Tyto obecné úvahy nemohou odhalovat žádné pochybení, kterého by se dopustila Komise při analýze dohod Krka. Tato analýza se zaměřuje na specifické a konkrétní cíle a podmínky uvedených dohod, jež odhalují, že za daných okolností představovala dohoda o licenci Krka protiplnění závazku nekonkurovat podle dohody o smírném narovnání Krka. Jediným důsledkem tohoto zjištění pro budoucí dohody je, že tyto dohody budou protisoutěžní, pokud jejich analýza odhalí, že dochází k převodu významné hodnoty ze strany majitele patentu ve prospěch potenciálního soutěžitele v oblasti generických léčiv, který nelze vysvětlit jinak než závazkem tohoto soutěžitele nekonkurovat majiteli patentu.

172. Závěrem je v tomto ohledu třeba uvést, že je třeba vyhovět i poslední výtce Komise v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti zjištěním Tribunálu uvedeným v bodě 998 napadeného rozsudku. V tomto bodě Tribunál rozhodl, že taková „asymetrická“ dohoda o licenci, jako je dohoda v projednávané věci, která se nevztahuje na celé území, na něž se vztahuje dohoda o smírném narovnání, nepředstavuje dostatečnou pobídku k tomu, aby se společnost generických léčiv podřídila omezením vyplývajícím z této dohody o smírném narovnání. Podle Tribunálu k tomu, aby taková dohoda mohla být považována za pobídkovou, „musí poskytovat této společnosti náhradu za určitou ztrátu plánovaného zisku, plynoucí ze souhlasu se smírným narovnáním, které obsahuje doložky, jež jí zakazují vstup na určité zeměpisné části trhu“.

173. Tímto tvrzením se Tribunál nejenže dopustil stejného pochybení, jako bylo pochybení uvedené v bodě 168 výše, ale také nezohlednil patentový kontext dohod dotčených v projednávané věci, v němž se potenciální konkurence mezi majitelem patentu přítomným na trhu a jeho potenciálními generickými soutěžiteli, kteří se na tento trh chystají vstoupit, vyznačuje právě nejistotou týkající se platnosti patentu nebo toho, zda generické léčivé přípravky tento patent porušují(84).

174. V takovém kontextu není vyžadováno, aby orgán pro hospodářskou soutěž prokázal, že pokud by dohody nebyly uzavřené, potenciální generičtí soutěžitelé by určitě vstoupili na trh a uzavřením dohod se vzdali jistých zisků. Stačí, že tento orgán prokáže, že bez uzavření dohod by měli tito konkurenti skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na trh a dosahovat na něm zisku(85). Pro realizaci takových skutečných a konkrétních možností jsou však potřeba investice, úsilí a podstoupení rizika ze strany společností generických léčiv. Pro tyto společnosti se proto může ukázat z obchodního hlediska výhodnější, aby upustily od svých snah v tomto ohledu výměnou za poskytnutí části monopolních příjmů majitelem patentu(86).

175. Soudní dvůr proto uznal, že k vymezení dostatečně pobídkového převodu hodnoty výměnou za závazek nekonkurovat, jako je tomu v projednávané věci, není nikterak vyžadováno, aby převody hodnot byly nezbytně vyšší než zisky, kterých by společnost generických léčivých přípravků dosáhla, kdyby měla úspěch v patentovém sporu. Důležité je pouze, aby tyto převody byly dostatečně výhodné k tomu, aby tuto společnost přiměly k upuštění od vstupu na příslušný trh a k tomu, aby s dotyčným výrobcem originálních léčivých přípravků nesoutěžila na základě výkonnosti(87). Z přezkumu tohoto důvodu kasačního opravného prostředku však vyplývá, že Komise prokázala, že právě tak tomu bylo v projednávané věci.

–       Mezitímní závěry

176. Z výše uvedených úvah vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když odmítl uznat, že dohoda o licenci Krka obsahovala převod hodnoty ze strany společnosti Servier ve prospěch společnosti Krka, který představoval protiplnění za závazek této společnosti nekonkurovat společnosti Servier na trzích dotčených dohodou o smírném narovnání Krka.

177. Rovněž druhému důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba vyhovět.

178. Stejně, jak bylo konstatováno v bodech 133 a 134 výše ve vztahu k prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba i ve vztahu k druhému důvodu kasačního opravného prostředku upřesnit, že ačkoli opodstatněnost tohoto důvodu kasačního opravného prostředku sama o sobě odůvodňuje zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž se týká kvalifikace dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, je vhodné přezkoumat ostatní důvody kasačního opravného prostředku Komise v tomto ohledu, zejména s ohledem na to, že ve věci bude následně rozhodovat Soudní dvůr.

iii) K použití pojmu omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (třetí důvod kasačního opravného prostředku)

179. Třetí důvod kasačního opravného prostředku Komise vychází z několika nesprávných právních posouzení, kterých se Tribunál dopustil při použití pojmu omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

180. Stejně jako v případě prvních dvou důvodů kasačního opravného prostředku je třeba i v tomto případě úvodem upřesnit, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Servier, se výtky Komise v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku netýkají posouzení skutkového stavu Tribunálem, nýbrž jeho právní kvalifikace a použití pravidel týkajících se dokazování. Soudní dvůr má přitom v rámci řízení o kasačním opravném prostředku pravomoc přezkoumat opodstatněnost této právní kvalifikace a dodržení těchto pravidel(88).

–       K neexistenci „těsného“ rozdělení trhů

181. Komise zaprvé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 1003 až 1006 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že dohody Krka nemohou být kvalifikovány jako dohody o rozdělení trhu z důvodu, že nezakládají „těsné“ rozdělení trhů mezi společnostmi Servier a Krka. Tribunál dospěl k tomuto závěru z důvodu, že společnost Servier nebyla vyloučena ze sedmi trhů, na které se vztahovala dohoda o licenci Krka, na nichž si společnost Servier a společnost Krka konkurovaly.

182. Jak však správně tvrdí Komise, tato okolnost nijak nebrání kvalifikaci dohod Krka jako dohod o rozdělení trhu. Jak bylo zanalyzováno v bodech 141 až 176 výše v rámci přezkumu druhého důvodu kasačního opravného prostředku, Komise prokázala, že účelem dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka bylo přimět společnost Krka, aby za převod významné hodnoty představované dohodou o licenci Krka, která jí na sedmi trzích Unie umožňovala přítomnost bez rizika a sdílení monopolních příjmů se společností Servier, nekonkurovala společnosti Servier na zbývajících 18 z 20 trhů Unie.

183. Takové ujednání musí být kvalifikováno jako dohoda o rozdělení trhu, i když společnost Servier nebyla vyloučena ze sedmi trhů přidělených dohodou o licenci společnosti Krka, na nichž dohody Krka založily faktický duopol mezi těmito dvěma subjekty. To platí tím spíše, že analýza ukázala, že rozdělení trhů Unie mezi společnostmi Servier a Krka nebylo přizpůsobeno rozdílům týkajícím se patentové situace, ale odpovídalo rozdělení jednotlivých oblastí hospodářského zájmu(89).

184. Judikatura týkající se dohod o rozdělení trhu nevyžaduje „těsné“ rozdělení trhů k tomu, aby bylo možné dohodu kvalifikovat jako dohodu o rozdělení trhu. Projednávaná věc je právě ukázkou toho, že dohody o rozdělení trhu mohou mít mnoho podob. Jak proto správně uvádí Komise, pokud by měl být přijat výklad Tribunálu obsažený v bodech 1003 až 1006 napadeného rozsudku, takové dohody o rozdělení trhu, jako jsou dohody dotčené v projednávaném případě, by unikly kvalifikaci jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, což by nepřiměřeně zúžilo rozsah působnosti článku 101 SFEU a vážně narušilo provádění unijního práva hospodářské soutěže(90).

–       K úmyslu stran a jejich přesvědčení ohledně platnosti patentu 947

185. Zadruhé Komise zpochybňuje bod 1012 napadeného rozsudku kvůli tomu, že v něm Tribunál rozhodl, že „[t]akový smluvní celek, založený na uznání platnosti patentu, […] nelze kvalifikovat jako dohodu o vyloučení z trhu“. Komise tvrdí, že Tribunál zkreslil smysl důkazů vztahujících se k přesvědčení stran ohledně platnosti patentu. Tato argumentace již byla v případě společnosti Krka přezkoumána a uznána jako opodstatněná v bodech 100 až 130 výše v rámci přezkumu prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

186. Pokud jde o společnost Servier, Komise neuvádí důkazy, které by Tribunál zkreslil, takže Soudnímu dvoru nepřísluší, aby takové zkreslení hledal i bez návrhu(91). V každém případě Komise správně poukazuje na to, že i kdyby byly dohody Krka založeny na uznání patentu 947 stranami, nebyly by takové dohody přesto vyloučeny z působnosti článku 101 SFEU, pokud by jejich účelem bylo rozdělení trhu. To platí tím spíše, že Tribunál založil svá zjištění vysvětlená v bodě 1012 napadeného rozsudku na tom, že nedošlo k prokázání pobídky. V bodech 141 až 176 výše však v rámci přezkumu druhého důvodu kasačního opravného prostředku bylo vysvětleno, že Tribunál nesprávně dospěl k závěru, že společnost Servier neposkytla společnosti Krka pobídku výměnou za její závazek nekonkurovat.

187. Pro každý případ lze ostatně uvést, že Tribunál v bodech 1020 až 1022 a 1024 napadeného rozsudku zkreslil dva důkazy týkající se úmyslu společnosti Servier, což je zřejmé již z přečtení těchto bodů, i když Komise v tomto ohledu žádné zkreslení konkrétně neuvádí. Jak bylo uvedeno v bodě 96 výše, o zkreslení se jedná, pokud, aniž by byly uplatněny nové důkazy, se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné(92), protože Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení uvedených důkazů(93).

188. Zaprvé Tribunál v bodech 1020 až 1022 napadeného rozsudku posoudil zmínku „čtyři získané roky = velký úspěch“, která byla obsažena v zápisu ze schůze vrcholového vedení společnosti Servier a odkazovala na britský rozsudek ze dne 6. července 2007, kterým byl patent 947 prohlášen za neplatný(94). Podle Tribunálu, i za předpokladu, že by z tohoto dokumentu, uvedeného v bodech 4, 112, 184, 244, 804, 1762 a 2984 odůvodnění sporného rozhodnutí, bylo možné vyvodit, že se vedení společnosti Servier po vyhlášení tohoto rozsudku domnívalo, že smyslem patentu 947 bylo umožnit této společnosti získat další čtyři roky ochrany, neumožňovalo by to dospět k závěru, že dne 27. října 2006, v okamžiku podpisu dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka, měla společnost Servier v úmyslu dosáhnout dohody o rozdělení trhu nebo dohody o vyloučení z trhu.

189. Tribunál tak nezohlednil další skutečnosti uvedené Komisí v bodech 4, 112, 184, 244, 804, 1762 a 2984 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle nichž mohl v roce 2007 patent 947 (přihlášený v roce 2001(95)) poskytnout společnosti Servier až 14 dalších let patentové ochrany (až do roku 2021). Na straně společnosti Servier tedy bylo možné v době vydání rozsudku o určení neplatnosti tohoto patentu ve Spojeném království v roce 2007 očekávat zklamání. Podle Komise skutečnost, že společnost Servier byla naopak spokojená se „čtyřmi získanými roky“ od uplynutí platnosti dodatkového ochranného osvědčení pro patent na molekulu perindoprilu ve Spojeném království v roce 2003(96), naznačuje, že ve skutečnosti byla spokojená s úspěchem své strategie spočívající v oddálení nástupu generik po uplynutí ochrany poskytované patentem na molekulu, strategie, která zahrnovala mimo jiné podání přihlášky patentu na postup 947 a uzavření dohod s generickými soutěžiteli, včetně společnosti Krka.

190. S ohledem na všechny skutečnosti obsažené ve spisu, zejména ty, které již byly uvedeny v bodě 158 výše, jež tento výklad potvrzují, se tedy zdá, že Tribunál zkreslil zmínku „čtyři získané roky = velký úspěch“, kterou učinila společnost Servier, když rozhodl, že tato skutečnost nemůže potvrzovat vůli společnosti Servier oddálit nástup generického perindoprilu zejména prostřednictvím uzavření dohod se společností Krka.

191. Zadruhé Tribunál v bodě 1024 napadeného rozsudku zkreslil dokument společnosti Servier, nadepsaný „Coversyl: obrana proti genetikům“, ze dne 19. června 2006, uvedený v bodech 7, 111, 141, 605, 803, 886, 1007, 1183, 1250, 1368, 1474, 1621, 1761, 1991, 2768, 2779, 2962 a 2981 odůvodnění, jakož i v poznámkách pod čarou 2386 a 2430 sporného rozhodnutí. Podle Tribunálu skutečnost, že tento dokument pochází z doby před rozhodnutím EPÚ ze dne 27. července 2006, značně omezuje jeho relevanci, neboť toto rozhodnutí podstatně změnilo kontext, zejména pokud jde o vnímání platnosti patentu 947 ze strany společností Krka a Servier (bod 1017 napadeného rozsudku).

192. V rámci přezkumu prvního důvodu kasačního opravného prostředku však již bylo v bodech 102 až 130 výše analyzováno, že zjištění Tribunálu, podle kterého uvedené rozhodnutí podstatně změnilo to, jak společnost Krka vnímala platnost patentu 947, je neopodstatněné. Tribunál nevysvětlil ani důvody, proč rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006 podstatně změnilo to, jak tuto platnost vnímala společnost Servier, a proč uzavření dohod Krka dne 27. října 2006, po tomto rozhodnutí, nebylo součástí realizace těsně předtím naplánované strategie společnosti Servier zaměřené proti generickým léčivým přípravkům.

193. Navíc není zjevné ani to, proč by dohody Krka neměly být součástí uvedené celkové strategie z důvodu, že dokument uvedený v bodě 191 výše se výslovně nezmiňuje o strategii týkající se společnosti Krka, jak naznačil Tribunál v bodě 1024 napadeného rozsudku. Je zřejmé, že dohody Krka byly stejně jako dohody s ostatními společnostmi generických léčiv, jejichž protisoutěžní povahu Tribunál uznal(97), součástí strategie společnosti Servier zaměřené proti generickým léčivým přípravkům. Tribunál ostatně neuvedl, že dotčený dokument obsahoval rovněž zmínku „Fungovalo to?“ a vyjmenovával všechny dohody uzavřené až do data jeho vyhotovení, přičemž společnost Krka byla uvedena mezi zdroji konkurence v oblasti generických léčiv, které ještě v této fázi stále existovaly.

194. Je proto zřejmé, že Tribunál zkreslil rovněž tento dokument, když měl za to, že nepotvrzuje úmysl společnosti Servier uzavřít se společností Krka protisoutěžní dohody.

–       K faktickému duopolu zavedenému licencí

195. Zatřetí a začtvrté Komise tvrdí, že se Tribunál v bodech 987 až 991 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že faktický duopol mezi společnostmi Servier a Krka, vytvořený na sedmi trzích, na které se vztahovala dohoda o licenci Krka, lze považovat nanejvýš za důsledek následných rozhodnutí společností Servier a Krka, která nemohla být předvídána v době uzavření této dohody. Podle Tribunálu by zohlednění takových následných rozhodnutí bylo podobné zohlednění účinků dohody, jež se při analýze účelu dohody nevyžaduje. Navíc údajný potenciální účinek dohody o licenci Krka spočívající v tom, že vedla k duopolu mezi společnostmi Servier a Krka na dotčených trzích, se zakládal na hypotetických okolnostech, které nebyly v době uzavření dohody objektivně předvídatelné.

196. Tento závěr Tribunálu je zjevně nesprávný. Z analýzy znění dohod Krka, jakož i kontextu, v němž byly uzavřeny, provedené v bodech 145 až 147, 150 až 159 a 168 výše, nepochybně vyplývá, že společnostem Servier a Krka bylo zřejmé, že tyto dohody měly za cíl uspořádat strukturu trhů Unie tak, že 18 z 20 trhů, na které se nevztahovala dohoda o licenci Krka, bylo vyhrazeno společnosti Servier a sedm trhů, na něž se vztahovala licence, bylo vyhrazeno společnostem Servier a Krka. Relevantní důkazy jako celek jasně umožňují dospět k této dedukci, zatímco alternativní vysvětlení Tribunálu, podle kterého vytvoření duopolu vyplývalo z následných rozhodnutí, jež nebylo možné předvídat v době uzavření dohod, není pravděpodobné a věrohodné.

197. Je sice pravda, že podle dohody o licenci Krka byla společnost Servier teoreticky oprávněna udělit další licenci jedné třetí osobě v každé zemi (bod 46 napadeného rozsudku a body 910 a 1744 odůvodnění sporného rozhodnutí). Komise však s přihlédnutím k celému souboru předložených kontextuálních prvků přesvědčivým způsobem podložila, že v praxi bylo společnosti Krka jasné, že společnost Servier této možnosti nevyužije, takže trhy, na které se licence vztahovala, zůstanou vyhrazeny společnostem Servier a Krka.

198. V době uzavření dohod Krka tak neexistoval žádný jiný subjekt generických léčiv, který by mohl vstoupit na tyto trhy (body 1739, 1742 a 1744 odůvodnění sporného rozhodnutí). Kromě toho, jak bylo zanalyzováno v bodech 155 až 158 a 168 výše, smluvní ujednání mezi společnostmi Servier a Krka bylo výhodné pro tyto dva subjekty právě proto, že jim umožňovalo, aby udržovaly vysoké ceny tím, že zabránily poklesu cen způsobenému otevřením trhu pro generika, a aby těžily z těchto cen, jakož i z vysokých podílů na trhu (body 1744 a 1755 odůvodnění sporného rozhodnutí). Toto ujednání tedy mohlo fungovat pouze v případě, že na trh nevstoupily jiné subjekty generických léčiv.

199. Na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál, vytvoření faktického duopolu mezi společnostmi Servier a Krka na trzích, na které se vztahovala licence, tedy nebylo hypotetickým potenciálním účinkem dohod Krka, jenž v době uzavření těchto dohod nebylo možné předvídat, ale skutečně předvídatelným scénářem realizovaným těmito dohodami samotnými. Zohlednění vytvoření tohoto duopolu pro účely analýzy účelu uvedených dohod tedy nijak nevyžadovalo analýzu jejich účinků.

200. Ostatně Komisi nic nebrání v tom, aby se opírala o skutkové okolnosti, které následovaly po protisoutěžním jednání, pokud mají potvrdit obsah objektivního důkazu(98). Skutečnost, že Komise za účelem potvrzení závěru, že účelem dohody o licenci Krka bylo vytvoření duopolu mezi společnostmi Servier a Krka na trzích, na které se licence vztahovala, zohlednila skutečnost, že společnost Servier po uzavření dohod Krka ve skutečnosti neposkytla licenci žádné třetí osobě, proto neznamená, že Komise v tomto ohledu analyzovala účinky těchto dohod.

201. Nepřátelský postoj a neexistence spolupráce mezi společnostmi Servier a Krka na trzích, na které se vztahovala licence, uvedené Komisí v bodě 1725 odůvodnění sporného rozhodnutí, na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál v bodě 991 napadeného rozsudku, nevedou k závěru, že mezi společnostmi Servier a Krka neexistoval duopol vytvořený na těchto trzích. Komise v bodech 1728 a 1744 odůvodnění sporného rozhodnutí prokázala, že bez ohledu na skutečnost, že situace vytvořená licencí nevylučovala určitý stupeň konkurence mezi společnostmi Servier a Krka, udělení této licence společností Servier společnosti Krka nevedlo k situaci, v níž by příjmy společností Servier a Krka byly významně ovlivněny účinnou hospodářskou soutěží, ale k faktickému duopolu se společností Krka, který se snažila zachovat sama společnost Servier, aby ochránila své zdroje příjmů.

202. To přitom odpovídá zjištěním učiněným v bodě 155 výše, podle nichž byla licence cenou, kterou měla společnost Servier zaplatit proto, aby společnost Krka souhlasila s tím, že jí nebude konkurovat na 18 z 20 trhů, na něž se licence nevztahovala, a přestane ji ohrožovat soudním sporem, který by potenciálně vedl k úplnému otevření trhu pro generika.

203. Toto zjištění je rovněž v souladu s vysvětleními Komise uvedenými v bodě 1725 odůvodnění sporného rozhodnutí, podle nichž dohoda o licenci Krka nestanovila obchodní partnerství mezi společnostmi Servier a Krka nad rámec platby poplatků. Společnost Servier naopak vypracovala a uplatňovala opatření, aby čelila pronikání generik společnosti Krka na trhy, například v Polsku, aby podpořila přechod společnosti Servier na perindopril arginin, který nelze nahradit perindoprilem erbuminem společnosti Krka. Tento přechod je přitom součástí strategie společnosti Servier zaměřené proti generikům a spočívající v získání „evergreening“ perindoprilu (bod 239 odůvodnění sporného rozhodnutí)(99).

204. Ze všech úvah uvedených v bodech 195 až 203 výše vyplývá, že závěry Tribunálu uvedené v bodech 987 až 991 napadeného rozsudku, podle nichž účelem dohod Krka nebylo vytvoření faktického duopolu mezi společnostmi Servier a Krka na trzích, na které se vztahovala licence, jsou stiženy pochybením a nelze je přijmout.

–       K prohlášení společnosti Lupin

205. Zapáté Komise vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 1023 napadeného rozsudku odmítl uznat, že prohlášení, které učinila společnost Lupin v době dohod Krka, uvedené v bodě 1730 odůvodnění sporného rozhodnutí, mohlo potvrzovat prohlášení společnosti Krka, že tato společnost „obětovala“ západoevropské trhy, na nichž se zavázala nekonkurovat společnosti Servier, ve prospěch sedmi trhů střední a východní Evropy, na kterých jí společnost Servier udělila licenci.

206. Podle dotčeného prohlášení společnosti Lupin „se zdá, že z hlediska Servier je odůvodněním tohoto smírného narovnání ochrana hlavních trhů, na kterých lze konstatovat značnou převahu substituce a předepisování [mezinárodní nechráněný název] (UK /Francie) .... Tím, že společnost Servier umožňuje společnosti Krka vstup na trhy se značkovými generiky ve střední a východní Evropě, vytváří konkurenci „ochranných známek“ a kontrolovanější erozi trhu, ale nevede k radikálnímu přechodu na generika“.

207. Tribunál, který v bodě 1023 napadeného rozsudku citoval pouze první část tohoto prohlášení, rozhodl, že toto prohlášení neumožňovalo dospět k závěru o úmyslu společnosti Servier uzavřít se společností Krka dohody o rozdělení trhu nebo dohody o vyloučení z trhu. Komise však nepoužila prohlášení společnosti Lupin k prokázání úmyslu společnosti Servier, nýbrž k tomu, aby tvrdila, že vnímání tohoto vnějšího pozorovatele potvrzuje zjištění, že účelem dohod Krka bylo rozdělit trh mezi tyto dva subjekty. Na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál, je však tento závěr zřejmý, jak uvedla Komise v bodě 1755 odůvodnění a v poznámce pod čarou 2379 sporného rozhodnutí, kde poznamenala, že „účel transakce byl natolik zřejmý, že jej mohl konkurent pozorovat bez toho, aby znal podrobnosti dohody“.

208. Posouzení dotčeného prohlášení společnosti Lupin Tribunálem je tedy rovněž stiženo zkreslením, neboť Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení tohoto důkazu(100).

–       K pokynům z roku 2004 o dohodách o převodu technologií a k nařízení č. 772/2004 o použití článku [101 odst. 3 SFEU] na dohody o převodu technologií

209. Zašesté Komise tvrdí, že se Tribunál v bodech 248 a 958 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nesprávně vyložil pokyny z roku 2004 k dohodám o převodu technologií(101) a nařízení (ES) č. 772/2004 ze dne 27. dubna 2004 o použití čl. [101 odst. 3 SFEU] na určité kategorie dohod o převodu technologií(102) tak, že odůvodňovaly spojení dohody o smírném narovnání Krka s dohodou o licenci Krka. Tribunál v uvedených bodech napadeného rozsudku v podstatě vysvětlil, že z těchto ustanovení vyplývá, že dohoda o smírném narovnání a dohoda o licenci mohou být v zásadě legitimní a nemusí nutně představovat porušení článku 101 SFEU. Ačkoli to není sporné, je pravda, jak již bylo uvedeno v bodech 126 až 128, 148 a 149 výše, že obecné úvahy o formě, kterou měly dohody dotčené v tomto případě, nejsou relevantní pro určení, zda tyto dohody konkrétně a za daných okolností představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

–       Mezitímní závěry

210. Z výše uvedených úvah vyplývá, že stejně jako první a druhý důvod kasačního opravného prostředku je i třetí důvod kasačního opravného prostředku opodstatněný. Nesprávná právní posouzení, kterých se Tribunál dopustil, zjištěná při přezkumu tohoto důvodu, spolu s pochybeními zjištěnými při přezkumu prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku, jsou dostatečným důvodem pro zrušení napadeného rozsudku v části týkající se účelu dohod Krka. Stejně jako bylo uvedeno po přezkoumání prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku v bodech 133, 134 a 178 výše, je však přesto třeba pro úplnost a pro účely rozhodování ve věci Soudním dvorem přezkoumat i ostatní důvody kasačního opravného prostředku uvedené Komisí proti uvedené části napadeného rozsudku týkající se kvalifikace dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

iv)    K úmyslu stran (čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku)

211. V rámci svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Komise vytýká Tribunálu nesprávná právní posouzení, opomenutí a zkreslení, kterých se dopustil při použití zásad týkajících se dokazování a při posouzení důkazů ohledně úmyslu stran shromážděných Komisí. Výtky uvedené Komisí v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku se do značné míry překrývají s výtkami, které již byly přezkoumány a shledány opodstatněnými při přezkumu prvního až třetího důvodu kasačního opravného prostředku.

212. Úvodem je vhodné uvést, že je sice pravda, jak Tribunál připomněl v bodě 222 napadeného rozsudku, že úmysl účastníků není k určení omezující povahy daného druhu koordinace mezi podniky nezbytný(103). Na rozdíl od toho, co se domnívá společnost Servier, to však nemůže vést k tomu, aby byl tento důvod kasačního opravného prostředku kvalifikován jako neúčinný. Jak již bylo vysvětleno při přezkumu účinnosti prvního důvodu kasačního opravného prostředku v bodech 80 až 90 výše, v projednávaném případě tvořily prvky týkající se úmyslu a vnímání stran – zejména pokud jde o údajné uznání platnosti patentu 947 společností Krka – jeden ze základů analýzy povahy dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže provedené Tribunálem.

–       K zohlednění úmyslu stran

213. V rámci projednávaného kasačního opravného prostředku Komise zaprvé vytýká Tribunálu, že jí v bodě 1015 napadeného rozsudku vytkl, že neposoudila úmysl stran, ačkoli to v případě omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu nebylo nutné.

214. Při podrobnějším zkoumání se však zdá, že než by Komisi vytkl, že neposoudila úmysl stran, Tribunál měl v bodech 1015 až 1026 napadeného rozsudku spíše za to, že důkazy předložené Komisí neumožňovaly dospět k závěru, že Komise prokázala úmysl společností Servier a Krka uzavřít dohodu o rozdělení trhu nebo dohodu o vyloučení z trhu.

215. Analýza tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, provedená v následujících bodech, přitom ukáže, že tato úvaha je založena na neúplné analýze důkazů a na nedodržení zásad týkajících se dokazování a posouzení důkazů v unijním právu hospodářské soutěže.

–       K použití zásad týkajících se dokazování

216. V tomto ohledu Komise zadruhé vytýká Tribunálu, že nesprávně vyložil právní zásady, jimiž se měl řídit při analýze důkazů a podle nichž musí být tato analýza celková. Tyto zásady byly připomenuty v bodech 92 až 96 výše.

217. Komise zaprvé vytýká Tribunálu, že nepřezkoumal všechny skutkové důkazy, na nichž je založeno sporné rozhodnutí, a v bodech 1017 až 1024 napadeného rozsudku pouze stručně odkázal na některé písemnosti citované v části tohoto rozhodnutí týkající se úmyslu stran. Tribunál zejména necitoval ani nezohlednil důkazy uvedené v bodech 873, 847, 1687 až 1690 a 1758 až 1760 odůvodnění sporného rozhodnutí, ani strategii společnosti Servier zaměřenou proti generikům. Stejně tak Tribunál nezohlednil e-mail společnosti Krka ze dne 29. září 2005, citovaný v bodech 849 až 854 a 1760 odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož ani prohlášení společnosti Lupin, citované v bodech 1730 a 1748 odůvodnění sporného rozhodnutí, které se vzájemně potvrzují a posilují.

218. Tyto výtky a tyto důkazy již byly přezkoumány a výtky v tomto ohledu byly uznány za opodstatněné v bodech 102 až 130, 156, 158, 187 až 194 a 205 až 207 výše v rámci přezkumu prvního až třetího důvodu kasačního opravného prostředku. Jak již bylo uvedeno v bodě 129 výše, Tribunál v bodech 1018, 1019 a 1025 napadeného rozsudku rozhodl, že důkazy shromážděné Komisí jsou neúplné a nejednoznačné, přičemž nepřezkoumal všechny relevantní důkazy a důkazy, které přezkoumal, vybrané selektivně, zjevně nesprávně posoudil.

219. Zadruhé Komise tvrdí, že Tribunál v bodě 1016 napadeného rozsudku nesprávně použil judikaturu týkající se závěrů při posuzování důkazů, když rozhodl, že se tato judikatura použije s menší zřejmostí v projednávané věci, kdy Komise měla k dispozici obsah dotčených dohod, použije s menší zřejmostí. Komise v této souvislosti tvrdí, že tyto dohody nebyly v době jejich uzavření zveřejněny.

220. V bodě 56 odůvodnění sporného rozhodnutí se však uvádí, že znění dohod bylo jedním z důkazů, které Komise použila, a Komise nepopírá, že mohla mít k dohodám přístup. Jak však již bylo uvedeno v bodech 97 a 98 výše, bez ohledu na to, zda Komise mohla mít snadno k dispozici úplný obsah dohod, je judikatura týkající se závěrů a dedukcí v projednávané věci v každém případě relevantní. Odpověď na otázku, zda bylo účelem tohoto obsahu protiprávní rozdělení trhu, je totiž třeba odvodit nejen z uvedeného obsahu, ale také z kontextu dohod a z úmyslu stran, při jejichž analýze Komise přezkoumala velké množství listinných důkazů.

221. Ve stejném duchu Komise vytýká Tribunálu, že v bodě 1016 napadeného rozsudku rozhodl, že „dedukce vycházející z částečných výňatků e-mailů nebo z dalších dokumentů mající prokázat úmysly stran“ nemohou snadno zpochybnit závěr, který je založen na samotném obsahu dohod.

222. V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodech 126 až 129, 148 a 149 výše již bylo konstatováno, že Tribunál vyvodil nesprávné závěry z formy dohod Krka, zejména ze skutečnosti, že jedna z těchto dohod byla dohodou o licenci. Stejně tak bylo konstatováno, že se Tribunál dopustil pochybení, když zanalyzoval dohodu o smírném narovnání Krka a dohodu o licenci Krka nezávisle na sobě a vytržené z jejich kontextu (bod 144 výše).

223. Konečně je třeba poznamenat, že Tribunál v bodě 1016 napadeného rozsudku zřejmě vytýká Komisi, že vyvodila závěry „z částečných výňatků e-mailů nebo z dalších dokumentů mající prokázat úmysly stran“, zatímco zejména v bodech 116, 188 až 190, 193 a 205 až 207 výše bylo konstatováno, že právě samotný Tribunál založil svou analýzu na dílčích citacích z dokumentů a okolností, které byly in extenso citovány ve sporném rozhodnutí. Stejně tak bylo v rámci přezkumu prvních tří důvodů kasačního opravného prostředku opakovaně konstatováno, že analýza dohod Krka provedená Tribunálem byla založena na neúplném a částečném zohlednění důkazů a okolností týkajících se kontextu těchto dohod (viz zejména body 102 až 105, 114, 115, 152, 156, 158, 165 a 168 výše). Naopak analýza tohoto kasačního opravného prostředku ukázala, že na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodě 1025 napadeného rozsudku, Komise shromáždila řadu relevantních a shodujících se důkazů na podporu svého závěru, že dohody Krka představovaly dohody o rozdělení trhu.

224. Komise je tedy oprávněna tvrdit, že pokud by Tribunál správně použil zásady týkající se dokazování připomenuté v bodech 92 až 96 a 110 výše, nemohl by dospět k takovému závěru, k jakému dospěl. Výtka vycházející z nesprávných právních posouzení, kterých se dopustil Tribunál při uplatňování těchto zásad, je tedy rovněž opodstatněná.

–       K věrohodnosti důkazů v závislosti na jejich datu vyhotovení

225. Zatřetí Komise tvrdí, že body 1017 a 1024 napadeného rozsudku jsou stiženy nesprávnými právními posouzeními, protože v nich Tribunál rozhodl, že rozhodnutí EPÚ ze dne 27. července 2006(104) a předběžný soudní příkaz ze dne 3. října 2006 vydaný ve Spojeném království proti společnosti Krka(105) podstatně změnily kontext, v němž byly dohody Krka uzavřeny, zejména pokud jde o vnímání platnosti patentu 947 ze strany společností Krka a Servier. Tribunál měl proto zejména v bodech 1017, 1018 a 1024 napadeného rozsudku za to, že dokumenty pocházející z období po těchto událostech jsou pro posouzení úmyslu těchto stran relevantnější než dokumenty vyhotovené před uvedenými událostmi.

226. V rámci přezkumu prvního důvodu kasačního opravného prostředku v bodech 101 až 108 a 114 až 123 výše však již bylo konstatováno, že tyto závěry Tribunálu byly učiněny na základě částečné nebo dokonce selektivní analýzy důkazů předložených Komisí a zjevně nesprávného posouzení nebo dokonce zkreslení důkazů zohledněných Tribunálem.

–       K důkazní hodnotě následných prohlášení

227. Začtvrté Komise tvrdí, že Tribunál porušil zásady týkající se dokazování tím, že v bodech 999, 1000 a 1010 napadeného rozsudku přikládal větší váhu prohlášením předloženým společností Krka po uzavření dohod Krka než důkazům pocházejícím z období uzavření těchto dohod uvedeným v bodech 1015 až 1024 napadeného rozsudku. Opodstatněnost této výtky již byla uznána v bodech 109 až 113 výše.

–       Mezitímní závěry

228. Z výše uvedených úvah vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je rovněž opodstatněný. S ohledem na úvahy již uvedené v bodech 133, 134, 178 a 210 výše na závěr přezkumu prvního, druhého a třetího důvodu kasačního opravného prostředku, je však třeba přezkoumat i ostatní důvody kasačního opravného prostředku týkající se protisoutěžního účelu dohod Krka.

v)      K zohlednění prosoutěžních účinků licence (pátý důvod kasačního opravného prostředku)

229. Komise v rámci svého pátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál v bodech 1007 až 1009 a 1031 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když zohlednil pozitivní účinky, které měla licence v sedmi členských státech střední a východní Evropy, v nichž se použila.

230. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Servier, Komise jasně identifikuje pochybení, jež v tomto ohledu vytýká Tribunálu, takže tento důvod kasačního opravného prostředku je přípustný.

231. V bodech napadeného rozsudku, vůči kterým směřují výtky v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál uvedl, že dohoda o licenci Krka přispěla k tomu, že společnost Krka vstoupila na sedm trhů, na které se vztahovala licence, nebo na nich setrvala. Tato dohoda tedy měla příznivý účinek na hospodářskou soutěž ve srovnání s předchozí situací, kdy společnost Krka mohla setrvat na trhu nebo na trh vstoupit pouze s rizikem, a to tím spíše, že příslušné orgány právě potvrdily platnost patentu 947 a že existovalo riziko, které společnost Krka vnímala jako významné, že její přípravek porušuje práva z uvedeného patentu.

232. Tento údajný příznivý dopad dohody o licenci Krka na hospodářskou soutěž však nemůže zpochybnit zjištění, že dohoda o smírném narovnání Krka a dohoda o licenci Krka představovaly dohody o rozdělení trhu, a tedy omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

233. Zaprvé, jak připomíná Komise, článek 4 sporného rozhodnutí omezil zjištění protiprávního jednání ve vztahu ke společnostem Servier a Krka na 18 z 20 trhů Unie, na které se vztahovala dohoda o smírném narovnání Krka, a nekonstatoval žádné protiprávní jednání na sedmi trzích, na které se vztahovala dohoda o licenci Krka (viz bod 39 výše). Jak však správně tvrdí Komise v rámci tohoto kasačního opravného prostředku a jak uvedla v bodě 1755 odůvodnění sporného rozhodnutí, vstup společnosti Krka do těchto sedmi členských států nebo její pokračující přítomnost v nich, na které odkazuje bod 1007 napadeného rozsudku, nijak nemění ani neodůvodňuje skutečnost, že společnost Krka byla vyloučena jako zdroj potenciální konkurence na 18 z 20 trhů, na které se vztahovala dohoda o smírném narovnání Krka.

234. V tomto kontextu na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Servier, jsou rozsudky ve věcech citovaných Komisí Consten a Grundig v. Komise(106) a MasterCard a další v. Komise(107) obdobně relevantní pro projednávanou věc. V těchto rozsudcích Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že prosoutěžní účinky dohody na určitém trhu nemohou „vyvážit“ omezující účinky takové dohody na jiném trhu.

235. Zadruhé, i kdyby bylo pro účely celkového posouzení dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka jako celku potřeba zohlednit účinky dohody o licenci Krka na trhy dotčené touto dohodou, tyto účinky nemohou zpochybnit zjištění, že tyto dohody představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

236. Je tak sice pravda, že Soudní dvůr v rozsudku Generics (UK) a další(108)konstatoval, že pokud se strany takové dohody, jako jsou dohody v projednávané věci, dovolávají prosoutěžních účinků, které jsou s touto dohodou spojeny, musí být tyto účinky jakožto součásti kontextu této dohody pro účely její kvalifikace jako „omezení z hlediska účelu“ řádně zohledněny, jelikož mohou zpochybnit celkové posouzení dostatečného stupně škodlivosti příslušného koluzivního jednání z hlediska hospodářské soutěže, a tudíž její kvalifikaci jako „omezení z hlediska účelu“.

237. Soudní dvůr však v uvedeném rozsudku rovněž konstatoval, že takové údajně prosoutěžní účinky mohou zpochybnit závěr o omezení z hlediska účelu za předpokladu, že by byly tyto prosoutěžní účinky prokázané, relevantní a vlastní příslušné dohodě, musely by být dostatečně závažné tak, aby umožnily důvodně pochybovat o dostatečné škodlivosti příslušné dohody o smírném narovnání z hlediska hospodářské soutěže, a tedy o jejím protisoutěžním účelu. Soudní dvůr dále uvedl, že se nejednalo o případ dohody umožňující kontrolovaný vstup společnosti generických léčiv na trh ve vzájemné shodě s majitelem patentu za účelem reorganizace dotčeného trhu, která nevedla ke konkurenčnímu tlaku na majitele patentu a poskytla spotřebitelům pouze minimální nebo dokonce nejisté výhody(109).

238. V tomto případě však vstup společnosti Krka na sedm trhů, na které se vztahovala licence, rovněž nevytvářel ani významný konkurenční tlak na společnost Servier (viz bod 201 výše). K tomuto vstupu navíc došlo v rámci faktického duopolu mezi společnostmi Servier a Krka, jehož účelem bylo zabránit poklesu cen, který by byl způsoben otevřením trhu při samostatném vstupu generických léčiv. Tato řízená reorganizace trhu proto umožnila společnostem Servier a Krka zachovat ceny a podíly na trhu, které byly mnohem vyšší, než v případě nezávislého otevření trhu pro generická léčiva (viz body 155 až 158 výše). Výhody, které spotřebitelům přinesl vstup společnosti Krka na trhy dotčené licencí nebo její pokračující přítomnost na těchto trzích, byly tedy omezené v porovnání s výhodami, které by vyplynuly z nezávislého otevření těchto trhů pro generická léčiva.

239. Navíc na některých z těchto trhů ještě nebyly uděleny národní patenty odpovídající patentu 947, takže společnost Krka nepotřebovala licenci k tomu, aby na ně vstoupila nebo na nich setrvala. Tribunál nicméně rozhodl, že licence měla příznivý účinek spočívající v tom, že se společnost Krka vyhnula riziku budoucího soudního sporu, pokud by společnosti Servier byly v budoucnu uděleny patenty na těchto trzích (body 1008 a 1027 napadeného rozsudku). Z těchto úvah vyplývá, že údajné prosoutěžní účinky dohody o licenci Krka byly nejen omezené, ale také hypotetické a nejisté.

240. Na závěr je třeba uvést, že v projednávané věci došlo, stejně jako ve věci Generics (UK) a další, ke kontrolovanému vstupu, ve vzájemné shodě s majitelem patentu, společnosti generických léčiv na trh výměnou za to, že tato společnost upustila od své snahy o samostatný vstup na uvedený trh. Jak již bylo přitom zdůrazněno v mém stanovisku v uvedené věci, skutečnost, že spotřebitelům bylo díky mírnému poklesu cen poskytnuto několik drobných výhod, nemůže zpochybnit protisoutěžní účel dohody, jejímž cílem je mimoto zmařit hospodářskou soutěž ve vztahu k určitému výrobku nebo na určitém trhu(110).

241. V tomto kontextu totiž „konkurenčním“ scénářem, se kterým je třeba porovnat situaci spočívající v jednání ve vzájemné shodě, kterou vytvořily dohody, není scénář jistého nezávislého vstupu výrobců generických léčivých přípravků na trh, ale scénář, ve kterém tito výrobci pokračují ve svém úsilí za tímto účelem na základě vlastního posouzení rizik a šancí v tomto ohledu. Skutečnost, že vstup ve vzájemné shodě mezi majitelem patentu a společností generických léčiv je jistý, zatímco scénář nezávislého vstupu závisí na rizicích patentového sporu, proto nemůže znamenat, že kontrolovaný vstup je nutně „nejlepším scénářem“ z hlediska hospodářské soutěže. Rozhodující totiž není vstup generických léčivých přípravků na trh za každou cenu, ale skutečnost, že k tomuto vstupu dojde nebo nedojde na základě volné hospodářské soutěže, a nikoliv na základě jednání stran ve vzájemné shodě, které volnou hospodářskou soutěž nahrazuje(111).

242. Z těchto úvah vyplývá, že pátému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil při posouzení důsledků prosoutěžních účinků dohody o licenci Krka pro účely kvalifikace dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, musí být rovněž vyhověno.

vi)    K dohodě o postoupení licence Krka (šestý důvod kasačního opravného prostředku)

243. Komise svým šestým důvodem kasačního opravného prostředku, který je posledním důvodem kasačního opravného prostředku týkajícího se kvalifikace dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl uznat protisoutěžní povahu dohody o postoupení licence Krka, uzavřené dne 5. ledna 2007, tj. přibližně dva měsíce po uzavření dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka, ke kterému došlo dne 27. října 2006.

244. Jak bylo uvedeno v bodě 59 výše, Komise konstatovala, že dohoda o postoupení licence Krka umožnila posílit konkurenční postavení společností Servier a Krka, které vyplývalo z rozdělení trhů zavedeného všemi dohodami Krka, tím, že zabránila společnosti Krka, aby svou konkurenční technologii výroby perindoprilu převedla na jiné společnosti generických léčiv. Vzhledem k tomu, že platba ve výši 30 milionů eur podle této dohody nesouvisela s příjmy, které společnost Servier očekávala nebo dosáhla z komerčního využití technologie převedené společností Krka, Komise tuto platbu posoudila jako sdílení příjmu dosaženého rozdělením trhů mezi společnostmi Servier a Krka(112).

245. Tribunál zejména v bodech 1053, 1054 a 1059 napadeného rozsudku rozhodl, že jelikož se zjištění Komise o dohodě o postoupení licence Krka jako omezení z hlediska účelu opíralo o zjištění, že omezením z hlediska účelu jsou dohoda o smírném narovnání Krka a dohoda o licenci Krka, a jelikož toto posledně uvedené zjištění Tribunál zrušil, musí být zrušeno i zjištění týkající se omezujícího účelu uvedené dohody o postoupení licence Krka.

246. V rámci přezkumu prvních pěti důvodů kasačního opravného prostředku provedeného výše však bylo uznáno, že závěry Tribunálu týkající se protisoutěžního účelu dohody o smírném narovnání Krka a dohody o licenci Krka jsou nesprávné a Komise mohla právem dospět k závěru, že tyto dohody představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

247. Jak proto správně tvrdí Komise, závěry, které vyvodil Tribunál z těchto zjištění ve vztahu k dohodě o postoupení licence Krka, vycházejí z chybného předpokladu.

248. Kromě toho je Komise rovněž oprávněna tvrdit, že závěry Tribunálu týkající se dohody o postoupení licence Krka, uvedené v bodech 1041 až 1060 napadeného rozsudku, jsou nedostatečně odůvodněné, neboť nevysvětlují důvody, proč jsou nesprávné body 1764 až 1810 odůvodnění sporného rozhodnutí, které se věnují této dohodě a Tribunál je dokonce ani nezanalyzoval.

249. Z toho vyplývá, že šestému důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z pochybení při analýze účelu dohody o postoupení licence Krka Tribunálem musí být rovněž vyhověno.

3)      Závěry ohledně účelu dohod Krka

250. Ze všech výše uvedených úvah učiněných v rámci přezkumu prvního až šestého důvodu kasačního opravného prostředku Komise (body 69 až 249 výše) vyplývá, že závěr Tribunálu, že dohody Krka neměly být kvalifikovány jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (body 1032, 1060 a 1233 napadeného rozsudku), je založen na analýze, která je stižena nesprávnými právními posouzeními, a musí být zrušen.

251. Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

252. Z přezkumu prvního až šestého důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že v projednávaném případě tomu tak je, pokud jde o zjištění protisoutěžního účelu dohod Krka. Tento přezkum prokázal, že devátý žalobní důvod uplatněný společností Servier v prvním stupni, na němž je založena analýza Tribunálu (viz body 910 až 942 a 1033 až 1040 napadeného rozsudku), neumožňuje vyvrátit zjištění Komise, které je v podstatě uvedeno zejména v bodech 1756, 1810 a 1812 odůvodnění sporného rozhodnutí, že tyto dohody představovaly jedinou trvající činnost, jejímž účelem bylo rozdělení a přidělení trhů s perindoprilem v Unii mezi společnosti Servier a Krka tím, že společnosti Krka bylo umožněno v sedmi členských státech nadále prodávat nebo uvést na trh generický perindopril v rámci faktického duopolu se společností Servier jako odměnu za závazek společnosti Krka nekonkurovat společností Servier na zbývajících 18 z 20 trhů Unie.

253. Soudní dvůr tedy může sám rozhodnout ve věci a zamítnout devátý žalobní důvod předložený společností Servier v prvním stupni, pokud jde o účel dohod Krka, což povede k potvrzení sporného rozhodnutí v tomto bodě.

b)      K omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (sedmý důvod kasačního opravného prostředku)

254. V rámci svého sedmého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil řady nesprávných právních posouzení při přezkumu protisoutěžních účinků dohod Krka.

255. Úvodem je třeba připomenout, že protisoutěžní účel a účinek dohody nejsou kumulativními podmínkami, nýbrž alternativními podmínkami, na jejichž základě dochází k uplatnění zákazu stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU. Dohoda, pokud je jí sledován protisoutěžní účel, je tedy zakázána bez ohledu na její účinky. Z toho vyplývá, že pokud je zjevné, že účelem dohody je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu, pak není třeba zvlášť zkoumat její konkrétní účinky(113).

256. Pokud by tedy Soudní dvůr v projednávaném případě v souladu s výše uvedenými úvahami a závěry uvedenými v bodech 252 a 253 výše uznal, že závěry Tribunálu týkající se neexistence protisoutěžního účelu dohod Krka jsou nesprávné a Komise tudíž právem konstatovala, že tyto dohody měly protisoutěžní účel, nebylo by třeba zkoumat tento důvod kasačního opravného prostředku týkající se protisoutěžních účinků uvedených dohod.

257. Pro úplnost však bude tento důvod kasačního opravného prostředku přezkoumán.

258. Před tímto přezkumem (2) je užitečné stručně shrnout, jak tyto účinky posoudila jak Komise ve sporném rozhodnutí, tak i Tribunál v napadeném rozsudku (1).

1)      Analýza účinků dohod Krka ve sporném rozhodnutí a v napadeném rozsudku

i)      Sporné rozhodnutí

259. Komise v bodech odůvodnění 1214 až 1218 sporného rozhodnutí uvedla, že pro účely posouzení omezujících účinků dohody je třeba vzít v úvahu konkrétní podmínky, za nichž dohoda vyvolává své účinky, a přezkum podmínek hospodářské soutěže na daném trhu musí vycházet nejen z existující hospodářské soutěže mezi podniky, které již na relevantním trhu působí, ale také z potenciální hospodářské soutěže. Podle Komise bylo její povinností v projednávané věci zkoumat účinky dohod o smírném narovnání, včetně dohod Krka, na potenciální hospodářskou soutěž, jelikož tyto dohody ovlivnily motivaci generických soutěžitelů společnosti Servier připravit se na vstup na jeden nebo několik trhů Unie.

260. Komise v bodech 1219 a 1220 odůvodnění sporného rozhodnutí v podstatě upřesnila, že posouzení konkrétních omezujících účinků dohod o smírném narovnání, spočívajících ve vytlačení společností generických léčiv jako potenciálních konkurentů, na potenciální hospodářskou soutěž a na strukturu hospodářské soutěže na dotčených trzích musí být provedeno na základě skutkového stavu existujícího v době těchto smírných narovnání, přičemž je třeba zohlednit rovněž způsob, jakým byly dohody skutečně provedeny. Kvalifikace protiprávního jednání totiž v zásadě nemůže záviset na následném vývoji skutkových okolností. Pokud jde o vyloučení potenciální hospodářské soutěže, podle Komise „může mít pohled na to, co se skutečně stalo, jen málo společného s tím, co by se pravděpodobně stalo, kdyby dohoda neexistovala“. To platí tím spíše, pokud dohoda podstatně mění motivaci jedné nebo obou stran nadále si konkurovat.

261. Komise v bodech 1221 a 1226 odůvodnění sporného rozhodnutí uvedla, že omezující účinky dohody musí být posouzeny na základě srovnání se skutečným hospodářským a právním kontextem, v němž by hospodářská soutěž probíhala, pokud by k dohodě nedošlo, což vyžaduje přezkum stupně konkurence mezi stranami a konkurence třetích osob, zejména skutečné a potenciální hospodářské soutěže, která by existovala, pokud by dohody nebyly uzavřené, a možného soutěžního jednání společností generických léčiv v takové situaci.

262. Pokud jde o skutečné a konkrétní možnosti, že společnosti generických léčiv vstoupí na relevantní trhy a budou konkurovat společnosti Servier, Komise odkázala na svůj přezkum potenciální konkurence mezi společností Servier a společnostmi generických léčiv provedený v rámci přezkumu účelu dohod (bod 1222 odůvodnění sporného rozhodnutí).

263. Konečně Komise vysvětlila, že bude zkoumat rovněž omezující účinky těchto dohod na strukturu hospodářské soutěže, přičemž zejména posoudí tržní sílu stran a otázku existence jiných zdrojů konkurence pro společnost Servier, která je relevantní v případě, že na trhu chybí nový účastník (body 1223 až 1227 odůvodnění sporného rozhodnutí).

264. V tomto ohledu měla Komise v bodech 1228 až 1240 odůvodnění sporného rozhodnutí zejména za to, že konkurenční tlaky vyvíjené na perindopril jinými léky měly jen omezenou účinnost, což bylo v rozporu s očekávaným (a nakonec vytvořeným) tlakem ze strany generik perindoprilu. Podle Komise byl tento konkurenční tlak vyvíjený generiky perindoprilu zásadní, neboť zpochybněná jednání měla za cíl právě tento tlak neutralizovat. V porovnání s konkurenčním tlakem generik byly ostatní tlaky vyvíjené na perindopril nedostatečné k vyvinutí účinného konkurenčního tlaku.

265. Vyloučení konkurenčního tlaku generik tedy mělo významné dopady z hlediska celkových nákladů spotřebitelů na perindopril. Bez vstupu generik na trh by společnost Servier nečelila účinné konkurenci, protože kromě generického perindoprilu by ve vztahu k ní neexistoval žádný jiný významný tlak. Jelikož schopnost společnosti Servier udržovat ceny nad konkurenční úrovní souvisela s dohodami o smírném narovnání, které uzavřela se společnostmi generických léčiv, bylo rovněž možné prokázat přímé protisoutěžní účinky těchto dohod (body 1240 až 1243 odůvodnění sporného rozhodnutí).

266. Komise v bodech 1244 až 1269 odůvodnění sporného rozhodnutí vysvětlila, že v době uzavření dohod mezi společností Servier a společnostmi generických léčiv se struktura trhu vyznačovala omezeným počtem společností generických léčiv, které se připravovaly vstoupit na trh. Kromě stran, jež uzavřely tyto dohody se společností Servier, zůstaly pouze dvě významné přímé generické hrozby pro společnost Servier. Komise dospěla k závěru, že za těchto podmínek vyloučení jediného konkurenta významně snížilo pravděpodobnost účinného a včasného vstupu generik na trh.

267. Komise dále v bodech 1813 až 1850 odůvodnění (pokračování v oddíle 5.5) sporného rozhodnutí přezkoumala otázku, zda dohody Krka představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, přičemž tento přezkum omezila na trhy ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království (bod 1816 odůvodnění sporného rozhodnutí).

268. Podle Komise byla společnost Krka potenciálním konkurentem společnosti Servier na těchto třech trzích a měla skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na tyto trhy v krátkém čase. Společnost Krka byla skutečným dodavatelem perindoprilu na pěti zeměpisných trzích a připravovala se na vstup na některé jiné trhy, což prokazovalo její úmysl v tomto ohledu. Společnost Krka byla navíc schopná vstoupit na trhy, na kterých nebyla skutečným dodavatelem, v krátkém čase, protože dokončila vývoj svého přípravku. Společnost Krka si rovněž aktivně připravovala půdu pro svůj přípravek prostřednictvím soudního sporu ve Spojeném království a byla přesvědčena o neplatnosti patentu 947 (bod 1820 odůvodnění sporného rozhodnutí).

269. Tím, že dohody Krka přiměly společnost Krka k tomu, aby se zavázala nevstoupit na uvedené trhy, měly za následek vyloučení těchto možností vstupu na trh ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království. Bez dohod Krka by společnost Krka představovala i nadále konkurenční hrozbu jako potenciální nový subjekt generických léčiv s perindoprilem na těchto trzích (body 1824 až 1834 odůvodnění sporného rozhodnutí).

270. Komise měla rovněž za to, že v době uzavření dohod Krka představovala společnost Krka jednu z nejbezprostřednějších hrozeb pro společnost Servier (body 1843 a 1849 odůvodnění sporného rozhodnutí) a vzhledem ke struktuře trhu vyloučení jediného konkurenta významně omezilo pravděpodobnost účinného a včasného vstupu generik na trh (bod 1844 odůvodnění sporného rozhodnutí), a to tím spíše, že společnost Krka byla rovněž potenciálním dodavatelem přípravků na bázi perindoprilu pro jiné společnosti generických léčiv (bod 1848 odůvodnění sporného rozhodnutí).

271. Komise tedy dospěla k závěru, že dohody Krka měly za následek výrazné omezení potenciální konkurence mezi společností Servier a společnostmi generických léčiv (bod 1850 odůvodnění sporného rozhodnutí).

ii)    Napadený rozsudek

272. Tribunál přezkoumal desátý žalobní důvod předložený společností Servier v prvním stupni, vycházející z nesprávné kvalifikace dohod Krka jako omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, v bodech 1075 až 1232 napadeného rozsudku.

273. V prvé řadě Tribunál posoudil přístup Komise týkající se omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, shrnutý v bodech 259 až 263 výše, jako „hypotetický“ s odůvodněním, že vychází z předpokladů nebo „možností“, a nikoli ze skutečného průběhu událostí (body 1078 až 1104 napadeného rozsudku).

274. Kromě toho Tribunál rozhodl, že judikatura, podle níž analýza účinků dohody zahrnuje i její potenciální účinky, není použitelná v případě dohody, která již byla provedena a Komise za ni uložila sankci (body 1107 až 1133 napadeného rozsudku).

275. V druhé řadě Tribunál v bodech 1140 až 1217 napadeného rozsudku konstatoval, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že dohody Krka měly povahu omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku.

276. Zaprvé Tribunál v bodech 1142 až 1187 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise neprokázala omezující účinky doložky o neuvedení na trh obsažené v dohodě o smírném narovnání Krka na hospodářskou soutěž. Komise zejména neprokázala, že v případě neexistence této dohody by společnost Krka pravděpodobně vstoupila na trhy ve Francii, Nizozemsku a Spojeném království. V tomto ohledu Komise podle Tribunálu nezohlednila skutečnost, že společnost Krka uznala platnost patentu 947. Pokud jde o toto uznání, Tribunál v bodech 1148 až 1169 napadeného rozsudku v podstatě zopakoval tytéž úvahy jakou jsou úvahy, z nichž vycházel při přezkumu účelu dohod Krka, které již byly analyzovány v rámci přezkumu prvního důvodu kasačního opravného prostředku(114).

277. Podle Tribunálu Komise, jež poukazovala pouze na „konkurenční hrozbu“, kterou společnost Krka nadále představovala, neprokázala, že hospodářská soutěž by byla v případě neexistence dohody pravděpodobně otevřenější. Komise měla navíc upřesnit, jaké by byly pravděpodobné důsledky „konkurenční hrozby“, kterou by společnost Krka nadále představovala pro společnost Servier, pokud by neexistovaly dohody se společností Krka, zejména na ceny, objem výroby, kvalitu nebo sortiment přípravků či inovace (body 1174 až 1179 napadeného rozsudku).

278. Zadruhé Tribunál v bodech 1192 až 1213 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise neprokázala omezující účinky doložky o nenapadnutí práv obsažené v dohodě o smírném narovnání na hospodářskou soutěž. Komise zejména neprokázala, že v případě neexistence této dohody by pokračování soudního sporu mezi společnostmi Krka a Servier pravděpodobně nebo dokonce docela reálně umožnilo rychlejší nebo rozsáhlejší zneplatnění patentu 947. V tomto ohledu Tribunál rozhodl, že odstoupení společnosti Krka z řízení, jichž se účastnila, tj. z řízení před anglickým soudem(115) a řízení před EPÚ(116), nemělo důsledek, pokud jde o zrušení patentu 947. Události, které následovaly po uzavření dohody, a sice určení neplatnosti patentu 947 ve Spojeném království v řízení mezi společnostmi Servier a Apotex(117) a zrušení patentu 947 odvolacím technickým senátem EPÚ(118), ukazují, že tento patent byl v každém případě zrušen bez ohledu na žaloby podané společností Krka. Komise však neprokázala, že by pokračování v řízeních o těchto žalobách vedlo k rychlejšímu nebo k rozsáhlejšímu zneplatnění tohoto patentu (body 1194 až 1207 napadeného rozsudku).

279. Konečně zatřetí Tribunál v bodech 1214 a 1215 napadeného rozsudku uvedl, že Komise neprokázala ani omezující účinky dohody o postoupení licence Krka na hospodářskou soutěž.

280. Ve třetí řadě Tribunál v bodech 1219 až 1232 napadeného rozsudku konstatoval, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když nezohlednila skutečný průběh událostí, tak jak mohl být pozorován v okamžiku, kdy přijala své rozhodnutí, a když svůj popis hospodářské soutěže v případě neexistence dohod založila na předpokladech nebo možnostech.

281. Tribunál tedy dospěl k závěru, že Komise neprokázala, že dohody Krka představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku, a vyhověl desátému žalobnímu důvodu předloženému společností Servier v prvním stupni (body 1217 a 1232 napadeného rozsudku).

2)      Důvod kasačního opravného prostředku týkající se účinků dohod Krka

282. V rámci svého sedmého důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že úvahy Tribunálu, shrnuté v bodech 272 až 281 výše, jsou stiženy řadou nesprávných právních posouzení.

283. Komise tvrdí, že se Tribunál v bodech 1128, 1178, 1179 a 1227 až 1231 napadeného rozsudku dopustil pochybení, když rozhodl, že skutečný účinek spočívající v omezení potenciální konkurence mezi společnostmi Servier a Krka nepostačoval k prokázání, že dohody Krka představovaly omezení hospodářské soutěže z hlediska důsledku. Komise prokázala, že v době uzavření těchto dohod měla společnost Krka skutečné a konkrétní možnosti vstupu na trh, které uvedené dohody vyloučily, což je v souladu se srovnávací analýzou požadovanou judikaturou. Tento důkazní standard není třeba měnit z důvodu, že se jednalo o patenty a výsledek patentových sporů nebylo možné předvídat.

284. Tribunál se tedy dopustil pochybení, když v bodech 1123, 1160, 1161, 1165, 1168, 1169, 1173, 1174, 1178, 1179, 1183, 1204, 1206, 1207, 1209, 1221, 1226 a 1231 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise měla prokázat, že v případě neexistence dohod Krka by společnost Krka pravděpodobně vstoupila na tři dotčené trhy „s rizikem“, a měla upřesnit pravděpodobné účinky „konkurenční hrozby“, kterou by společnost Krka nadále představovala pro ceny a další parametry hospodářské soutěže. Stejně tak Tribunál v bodech 1198 až 1207 napadeného rozsudku nesprávně požadoval, aby Komise prokázala, že by pokračování v probíhajících soudních sporech ze strany společnosti Krka, kterého se vzdala z důvodu dohod Krka, vedlo k rychlejšímu nebo rozsáhlejšímu zneplatnění patentu 947.

285. Komise má rovněž za to, že se Tribunál v bodech 1107 až 1128 a 1225 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když pro účely analýzy protisoutěžních účinků rozlišil mezi provedenými dohodami a neprovedenými dohodami, přičemž rozhodl, že judikatura týkající se zohlednění potenciálních účinků není relevantní, pokud byly dohody provedeny.

286. Komise mimoto tvrdí, že se Tribunál v bodech 1130, 1151, 1170, 1181, 1210 a 1219 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když požadoval, aby pro účely posouzení účinků dohody zohlednila veškerý skutkový vývoj, ke kterému došlo před přijetím jejího rozhodnutí. Protisoutěžní povaha dohody by se naopak měla posuzovat v okamžiku jejího uzavření.

287. Komise má konečně za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zkreslil důkazy, když v bodech 1148 až 1170 napadeného rozsudku rozhodl, že v případě neexistence dohod Krka by společnost Krka pravděpodobně nevstoupila na relevantní trhy z důvodu jejího uznání platnosti patentu 947.

i)      Ke srovnávací analýze

288. Při přezkumu těchto výtek je třeba začít připomenutím, že v souladu s ustálenou judikaturou platí, že účinky dohody omezující hospodářskou soutěž mohou být jak skutečné, tak potenciální(119).

289. Pro účely posouzení takových účinků je třeba zkoumat hospodářskou soutěž ve skutečném rámci, který by vznikl nebýt sporné dohody(120).

290. Za tímto účelem je třeba zohlednit zejména povahu a omezené či neomezené množství výrobků, které jsou předmětem dohody, postavení a význam stran na dotčeném výrobkovém trhu, ojedinělou povahu této dohody, nebo naopak její místo v souboru dohod. V tomto ohledu je existence podobných dohod, aniž by byla nutně rozhodující, okolností, jež společně s dalšími okolnostmi může představovat hospodářský a právní kontext, ve kterém je třeba tuto dohodu posuzovat(121).

291. Scénář vycházející z předpokladu neexistence dotčené dohody musí být realistický. Z tohoto úhlu pohledu lze případně zohlednit pravděpodobný vývoj, k němuž by došlo na trhu v případě neexistence dohody(122).

292. Při posouzení omezujících účinků dohody je zejména možné vycházet z potenciální hospodářské soutěže ze strany potenciálního nového subjektu na trhu vyloučeného touto dohodou a ze struktury dotčeného trhu(123).

293. V takové situaci, jako je situace dotčená v projednávané věci, to platí tím spíše, že, jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Generics (UK) a další, vypracování srovnávacího scénáře nevyžaduje žádný konečný závěr ohledně šancí výrobce generických léčivých přípravků na úspěch v patentovém řízení či pravděpodobnosti uzavření méně omezující dohody(124).

294. Cílem srovnávacího scénáře je totiž pouze prokázat skutečné možnosti chování tohoto výrobce v případě neexistence dotčené dohody a určit tak pravděpodobné působení trhu, jakož i jeho strukturu v případě, že by nedošlo k uzavření této dohody(125). Ačkoliv tak uvedený srovnávací scénář nemůže opomíjet šance výrobce generických léčivých přípravků na úspěch v patentovém řízení nebo pravděpodobnost uzavření méně omezující dohody, jsou tyto skutečnosti nicméně pouze jedním z několika prvků, které je pro určení pravděpodobného působení trhu, jakož i jeho struktury v případě, že by nedošlo k uzavření příslušné dohody, třeba zohlednit(126).

295. Za účelem prokázání existence potenciálních nebo skutečných citelných účinků takových dohod o smírném narovnání, jako jsou dohody dotčené v původním řízení, na hospodářskou soutěž, proto orgánu pro hospodářskou soutěž nepřísluší, aby buď konstatoval, že by výrobce generických léčivých přípravků, který je stranou této dohody, pravděpodobně měl úspěch v řízení týkajícím se patentu, nebo že by strany uvedené dohody pravděpodobně uzavřely méně omezující dohodu o smírném narovnání(127).

296. Je třeba konstatovat, že přezkum účinků dohod Krka Komisí, shrnutý v bodech 259 až 271 výše, je v souladu s metodikou stanovenou touto judikaturou pro analýzu pravděpodobného srovnávacího scénáře v případě neexistence těchto dohod.

297. Úvodem je třeba uvést, že Komise správně vymezila rámec své analýzy, když uvedla, že přezkoumá účinky sporných dohod v porovnání se skutečným hospodářským a právním kontextem, v němž by probíhala hospodářská soutěž v případě neexistence těchto dohod, a tedy přezkoumá míru hospodářské soutěže mezi stranami, která by existovala, a konkurenční jednání, jež by společnosti generických léčiv mohly vyvíjet v případě neexistence dohody (bod 261 výše).

298. Kromě toho, jak Komise zdůrazňuje, v rámci právního a hospodářského kontextu dohod Krka dostatečně zohlednila skutkový rámec, jehož součástí byly tyto dohody z hlediska patentů a patentových sporů, zejména v bodech 1826, 1829 a 1835 až 1846 odůvodnění, jakož i v poznámce pod čarou 2445 sporného rozhodnutí.

299. S přihlédnutím k judikatuře uvedené v bodě 290 výše Komise rovněž právem zohlednila místo příslušných dohod v rámci všech dohod uzavřených společností Servier se společnostmi generických léčiv a strategii přijatou společností Servier, jakož i postavení stran na trhu (body 263 až 266 výše).

300. Pokud jde o společnost Krka, Komise správně zohlednila skutečnost, že společnost Krka byla významným potenciálním konkurentem či dokonce jednou z nejbezprostřednějších hrozeb pro společnost Servier na třech trzích posuzovaných pro účely analýzy účinků dohod Krka, která měla skutečné a konkrétní možnosti vstoupit na tyto trhy, a že dohody Krka tyto možnosti vyloučily tím, že přiměly společnost Krka, aby se přestala pokoušet vstoupit na tyto trhy a napadat patenty společnosti Servier (body 268 až 270 výše).

301. Na rozdíl od toho, co Tribunál uvedl zejména v bodech 1174 až 1178, 1183 a 1226 napadeného rozsudku, Komise tím, že prokázala, že v případě neexistence dohod Krka by společnost Krka pokračovala ve svém úsilí o vstup na dotčené trhy a že důsledkem těchto dohod bylo vyloučení společnosti Krka jako potenciálního konkurenta společnosti Servier, a tím i možnosti, že by se uskutečnily skutečné a konkrétní možnosti vstupu společnosti Krka na tyto trhy, dostatečně podložila omezující účinky uvedených dohod z hlediska hospodářské soutěže.

302. V tomto ohledu na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál v bodech 1183 a 1226 napadeného rozsudku, nejsou úvahy uvedené v rozsudku ve věci Visa Europe a Visa International Service v. Komise(128), podle nichž se analýza účinků dohody může zakládat na potenciální konkurenci potenciálního nového subjektu na trhu vyloučeného dohodou, v projednávané věci relevantní, neboť se kontext dohod uzavřených společností Servier se společnostmi generických léčiv vyznačuje existencí patentu 947. Z judikatury citované v bodě 294 výše totiž vyplývá, že patentový kontext takových dohod, jako jsou dohody v této věci, musí být zohledněn, kromě jiných prvků, pouze jako součást kontextu těchto dohod. Z toho však nevyplývá, že by zásady judikatury, kterými se řídí srovnávací analýza účinků dohody, ztratily svou relevanci.

303. Komise je proto oprávněna tvrdit, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, zejména v bodech 1160, 1168, 1169, 1173 a 1182 napadeného rozsudku (bod 276 výše), když vyžadoval, aby prokázala, že v případě neexistence dohod Krka by společnost Krka „pravděpodobně“ vstoupila na dotčené trhy s rizikem nebo že v případě neexistence těchto dohod by strany uzavřely méně omezující dohodu.

304. Kromě toho, jak tvrdí Komise, analýza Tribunálu obsažená v bodech 1148 až 1169 napadeného rozsudku (bod 276 výše), podle níž by společnost Krka v případě neexistence dohod Krka pravděpodobně nevstoupila na tyto trhy, protože byla přesvědčena o platnosti patentu 947, je stižena stejnými pochybeními, jaké již byly zjištěny v rámci přezkumu prvního důvodu kasačního opravného prostředku(129).

305. Stejně tak Tribunál nesprávně rozhodl zejména v bodech 1192 až 1213 napadeného rozsudku (bod 278 výše), že k prokázání účinků doložky o nenapadnutí práv obsažené v dohodě o smírném narovnání měla Komise prokázat, že pokračování v soudních řízeních, kterého se společnost Krka na základě této dohody vzdala, by pravděpodobně vedlo k rychlejšímu nebo úplnějšímu zrušení patentu 947.

306. Jak je uvedeno v bodech 293 a 295 výše, Soudní dvůr ve věci Generics (UK) a další upřesnil, že v situaci, o jakou se jedná v projednávané věci, stanovení srovnávacího scénáře nepředpokládá prokázání, že by strany této dohody pravděpodobně uzavřely méně omezující dohodu o smírném narovnání nebo že by společnost generických léčiv, která je stranou této dohody, pravděpodobně uspěla v patentovém řízení.

307. Je totiž skutečně na orgánu pro hospodářskou soutěž, aby v takové srovnávací analýze nepopsal situaci, jež by existovala v případě neexistence dohody v oblasti patentů, ale situaci, která by existovala v oblasti hospodářské soutěže. Z hlediska hospodářské soutěže by však srovnávacím scénářem byla situace, kdy by společnost generických léčiv nadále, na základě vlastního posouzení patentové situace, samostatně řídila svou obchodní a procesní strategii, aby co nejlépe využila své skutečné a konkrétní příležitosti ke vstupu na trh. Situace, která by existovala v případě neexistence dohod, by tedy byla situací, v níž by tyto skutečné a konkrétní možnosti měly šanci se realizovat(130).

308. V projednávané věci však účinky omezující hospodářskou soutěž dohod Krka spočívaly právě ve vyloučení této šance, že se skutečné a konkrétní možnosti společnosti Krka vstoupit na relevantní trhy uskuteční.

309. Skutečnost, že ve srovnávací analýze nelze s jistotou určit, zda by se tyto možnosti skutečně realizovaly, nijak nesnižuje reálnost dopadu jejich vyloučení. Z hlediska dopadu na hospodářskou soutěž není důležitá skutečnost, že společnost Krka vstoupí na relevantní trhy za každou cenu nebo že dosáhne zrušení platnosti patentu, ale skutečnost, že předtím, než se zavázala jednat ve vzájemné shodě se společností Servier, měla schopnost a pevný úmysl vstoupit na trh a dosáhnout neplatnosti patentu, aby mohla těžit z volné hospodářské soutěže(131).

310. Na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál, není na takové srovnávací analýze nic „hypotetického“. Účinek vyloučení potenciální konkurence není o nic méně reálný než účinek vyloučení skutečné nebo současné konkurence, protože dohoda o zákazu konkurence může být uzavřena jak s potenciálním, tak se současným konkurentem.

311. Přístup Tribunálu opomíjí skutečnost, že článek 101 SFEU chrání nejen stávající hospodářskou soutěž, ale rovněž potenciální hospodářskou soutěž, bez které by se vstup nových subjektů na trh nemohl nikdy uskutečnit(132).

312. Navíc, jak tvrdí Komise, tím, že v bodě 1179 napadeného rozsudku požadoval upřesnění pravděpodobných účinků dohod na ceny a další parametry hospodářské soutěže, Tribunál porušil zásadu, podle níž má článek 101 SFEU, stejně jako ostatní pravidla hospodářské soutěže Smlouvy o FEU, chránit nejen přímé zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, ale i strukturu trhu, a tím i hospodářskou soutěž jako takovou. Soudní dvůr proto rozhodl, že závěr o existenci protisoutěžního účelu koordinace mezi podniky nelze podmínit závěrem o přímé souvislosti této koordinace se spotřebitelskými cenami(133). Nemůže tomu být přitom jinak, pokud se jedná o konstatování protisoutěžních účinků koordinace mezi podniky.

313. Kromě toho Komise rovněž správně tvrdí, že Tribunál v bodech 1180 a 1210 napadeného rozsudku nesprávně odmítl předpoklad, že vyloučení významného zdroje potenciální konkurence může samo o sobě s přiměřeným stupněm pravděpodobnosti vyvolat účinky na ceny nebo jiné parametry hospodářské soutěže.

ii)    K okamžiku, ke kterému je třeba provést srovnávací analýzu

314. Komise rovněž tvrdí, že Tribunál nesprávně požadoval, aby analýza účinků dohody, která byla provedena, předpokládala analýzu vývoje všech skutkových okolností od jejího uzavření. Podle Komise je naopak pro analýzu srovnávacího scénáře rozhodující okamžik uzavření dohody.

315. Přezkum účelu dohody pro účely použití článku 101 SFEU se musí přeměnit v přezkum účinků této dohody, pokud není možné dospět k závěru s přihlédnutím ke druhu dohody nebo mechanismům, které zavádí, analyzovaných v jejich kontextu, jež má uvedená dohoda za účelem omezit hospodářskou soutěž(134). V takovém případě je třeba posoudit, zda mechanismy zavedené dohodou budou mít po jejich uplatnění s ohledem na jejich fungování, kontext a soutěžní situaci na daném trhu omezující účinky na hospodářskou soutěž.

316. Taková analýza účinků dohody je nezbytná například v případě, kdy je orgán konfrontován s jednou nebo více dohodami tvořícími komplexní celek obsahující prosoutěžní i protisoutěžní prvky, u něhož nelze protisoutěžní povahu určit bez zkoumání jeho účinků(135), a jejím cílem je určit dopad, který daná dohoda může mít na hospodářskou soutěž na relevantním trhu(136).

317. Z judikatury citované v bodě 289 výše vyplývá, že srovnávací analýza spočívá ve zkoumání hospodářské soutěže ve skutečném kontextu, v němž by se vyskytovala v případě neexistence dotčené dohody. To nutně znamená, že je třeba analyzovat, co by se stalo za předpokladu, že by dohoda neexistovala, a nikoli to, co se skutečně stalo v situaci, kdy dohoda existuje. Takové skutečné události, k nimž došlo během provádění dohody a po něm, jsou již nutně poznamenány existencí uvedené dohody. Srovnávací analýza, jež vychází ze situace, která již narušila volnou hospodářskou soutěž, jako je analýza, již provedl Tribunál zejména v bodech 1192 až 1213 napadeného rozsudku (viz bod 278 výše), se tedy v rozsahu, v němž vyvozuje neexistenci omezujících účinků ze skutečných událostí, k nimž došlo během provádění této dohody, podobá argumentaci v kruhu, která nerespektuje samotné základy takové analýzy, jak ji vyžaduje judikatura uvedená v bodech 289 až 295 výše.

318. Ačkoli není v zásadě vyloučeno zohlednit následné události, zejména ty, které byly součástí provedení dohody, při analýze jejích negativních účinků na trh, jak uvedla Komise (viz bod 1220 odůvodnění sporného rozhodnutí a bod 260 výše), nelze tyto okolnosti zohlednit při stanovení srovnávacího scénáře, který je nesprávně založen na existenci takové dohody jako takové, zatímco uvedený scénář má být založen na její neexistenci.

319. Tribunál proto nesprávně vycházel z pokračování v řízení před britskými soudy a EPÚ a z jejich výsledků poté, co společnost Krka z těchto řízení odstoupila, pro účely přijetí závěru, že doložka o nenapadnutí práv obsažená v dohodě o smírném narovnání Krka neměla žádné omezující účinky (bod 278 výše). I kdyby pokračování v těchto řízeních společností Krka nevedlo z hlediska patentů a soudních sporů k odlišnému výsledku než je výsledek dosažený pokračováním v řízení jinými subjekty (což ani nebylo prokázáno), nemohlo by to být relevantní pro účely srovnávacího posouzení účinků uvedené doložky. Pro tento účel je důležitá otázka, zda by důsledkem této doložky bylo, že společnost Krka upustila od svého úsilí konkurovat společnosti Servier zejména tím, že pokračovala v dotčených řízeních.

320. Z toho vyplývá, že úvaha Komise, podle které musí být srovnávací analýza prováděna v okamžiku uzavření dohody, není chybná. Naopak, jak Soudní dvůr rozhodl, protisoutěžní povaha úkonu se musí posuzovat podle okamžiku, kdy byl učiněn(137). To je konsistentní, neboť podle čl. 101 odst. 1 SFEU jsou zakázány dohody, jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Proto je třeba otázku, zda má dohoda protisoutěžní účel nebo důsledky, v zásadě zkoumat v okamžiku jejího uzavření.

321. Pozdější vývoj, který je mimo kontrolu stran a mechanismů zavedených dohodou, nemůže odstranit protisoutěžní povahu dohody, která měla v době svého uzavření za důsledek omezení hospodářské soutěže(138). Jak Komise vysvětlila zejména na jednání v probíhajícím řízení o kasačním opravném prostředku, následná událost, která neutralizuje účinky dohody, musí být zohledněna pouze ex nunc, od okamžiku, kdy nastala, aby bylo možné určit dobu trvání protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, které dohoda představuje. Právě tímto způsobem ostatně Komise v projednávaném případě zohlednila následné události, které nastaly po uzavření sporných dohod, konkrétně zrušení patentu 947 ve Spojeném království, v Nizozemsku, jakož i v řízení před EPÚ, za účelem určení příslušného konce protiprávních jednání (pokud jde o společnost Krka, viz bod 2126 odůvodnění sporného rozhodnutí).

322. Napadený rozsudek je ostatně v tomto bodě stižen vadou spočívající ve vnitřně rozporném odůvodnění. V bodě 856 tohoto rozsudku Tribunál s ohledem na dohodu uzavřenou společností Servier se společností Lupin konstatoval, že případné události, které nastaly po uzavření této dohody, nemohou neutralizovat její omezující povahu, a „[b]ylo totiž třeba odlišit zaprvé otázku samotné existence protiprávního jednání, kterou nelze zpochybnit pouhou možností, že dojde k budoucím událostem, a zadruhé otázku doby trvání protiprávního jednání, jež může záviset na skutečné existenci takových událostí“.

323. Tato úvaha přesně odpovídá argumentaci Komise, pokud jde o účinky dohod Krka. Nelze pochopit důvody, proč Tribunál posoudil tuto otázku odlišně ve vztahu k těmto dohodám na jedné straně a k dohodě uzavřené společností Servier se společností Lupin na straně druhé.

iii) K irelevanci rozlišení mezi provedenými a neprovedenými dohodami

324. Z výše uvedeného vyplývá, že rozlišení provedené Tribunálem mezi analýzou účinků provedených a neprovedených dohod (viz body 1107 až 1133 napadeného rozsudku a bod 274 výše) není relevantní. Jelikož se srovnávací analýza provádí v okamžiku uzavření dohody, je toto rozlišení pro účely prokázání účinků dohody irelevantní, i když není vyloučeno, aby následné prvky týkající se provádění dohody byly zohledněny jako součást kontextu dohody.

325. Z judikatury kromě toho vyplývá, že rozlišení mezi skutečnými a potenciálními účinky, tak jak bylo použito Tribunálem v rámci jeho rozlišení mezi provedenými a neprovedenými dohodami, je rovněž irelevantní, neboť v rámci srovnávací analýzy musí být potenciální účinky v každém případě zohledněny stejně jako účinky skutečné(139).

326. Závěry Tribunálu týkající se údajného rozlišování mezi provedenými a neprovedenými dohodami pro účely analýzy jejich účinků ostatně nevyplývají ani z judikatury, kterou Tribunál za tímto účelem posoudil v bodech 1107 až 1133 napadeného rozsudku (bod 274 výše). Kromě toho, že výklad této judikatury navržený Tribunálem je příliš kazuistický, je nejen v rozporu se systematikou a účelem článku 101 SFEU (viz bod 320 výše), ale z této judikatury rovněž vyvozuje závěry, které jsou neslučitelné s jejími výslovnými formulacemi, jež se týkají jak skutečných, tak i potenciálních účinků dohod, které byly předmětem přezkumu.

3)      Závěry ohledně účinků dohod Krka

327. Z výše uvedených úvah učiněných v rámci přezkumu sedmého důvodu kasačního opravného prostředku Komise (body 282 až 326 výše) vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když přístup, který spočívá v tom, že se pro účely určení omezujících účinků dohod Krka na hospodářskou soutěž vychází ze skutečného účinku vyloučení společnosti Krka jako zdroje potenciální konkurence, kvalifikoval jako „hypotetický“ a odmítl. Závěr Tribunálu, že tyto dohody nelze kvalifikovat jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu (body 1217 a 1232 napadeného rozsudku), je tedy založen na analýze, která je stižena nesprávným právním posouzením a musí být zrušen.

328. Jak již bylo připomenuto v bodě 251 výše, podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu sám vydat konečné rozhodnutí ve sporu, pokud to stav řízení umožňuje.

329. Z přezkumu sedmého důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že tomu tak je v projednávaném případě, pokud jde o závěr ohledně protisoutěžních účinků dohod Krka. Z tohoto přezkumu vyplynulo, že desátý žalobní důvod předložený společností Servier v prvním stupni, na němž je založena analýza Tribunálu (viz body 1217 a 1232 napadeného rozsudku), neumožňuje vyvrátit zjištění Komise, že dohody Krka měly za následek podstatné omezení potenciální konkurence mezi společností Servier a společnostmi generických léčiv (bod 1850 odůvodnění sporného rozhodnutí).

330. Soudní dvůr tedy může rozhodnout ve věci a zamítnout desátý žalobní důvod předložený společností Servier v prvním stupni, pokud jde o účinky dohod Krka, což povede k potvrzení sporného rozhodnutí v tomto bodě.

c)      Závěry ohledně existence protiprávního jednání na základě čl. 101 odst. 1 SFEU, pokud jde o dohody Krka

331. Ze zjištění uvedených v bodech 250 až 253 a 327 až 330 výše vyplývá, že závěry Tribunálu týkající se neexistence protisoutěžního účelu a účinků dohod Krka (body 1217 a 1232 až 1234 napadeného rozsudku) musí být zrušeny a Soudní dvůr může v tomto bodě rozhodnout ve věci a zamítnout prvostupňové žalobní důvody vycházející z neexistence protisoutěžního účelu a účinků těchto dohod. Soudní dvůr tedy může potvrdit závěr sporného rozhodnutí, že tyto dohody představovaly jediné trvající protiprávní jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, jakož i pokutu uloženou společnosti Servier v tomto ohledu (článek 4 a čl. 7 odst. 4 sporného rozhodnutí).

2.      K článku 102 SFEU

332. Komise svým osmým až jedenáctým důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zrušil sporné rozhodnutí, pokud jde o zjištění protiprávního jednání v rozporu s článkem 102 SFEU ze strany společnosti Servier.

333. Tribunál vyhověl všem žalobním důvodům předloženým společností Servier v prvním stupni (čtrnáctý až sedmnáctý žalobní důvod) týkajícím se protiprávního jednání v rozporu s článkem 102 SFEU na základě svého zjištění, že Komise nesprávně vymezila relevantní trh s koncovými přípravky tak, že byl omezen pouze na molekulu perindoprilu v jeho originální a generické verzi.

334. Před přezkumem důvodů kasačního opravného prostředku Komise zpochybňujících tento závěr (b), je vhodné shrnout závěry sporného rozhodnutí a napadeného rozsudku v tomto ohledu (a).

a)      Zjištění týkající se článku 102 SFEU ve sporném rozhodnutí a v napadeném rozsudku

1)      Sporné rozhodnutí

335. Zaprvé Komise konstatovala, že relevantní trh s koncovými přípravky byl omezen na perindopril v jeho originální i generické verzi. Toto zjištění učinila pro čtyři analyzované členské státy, a to Francii, Nizozemsko, Polsko a Spojené království, za období od roku 2000 do roku 2009 (oddíl 6, body 2128 až 2549 odůvodnění sporného rozhodnutí).

336. Aby dospěla k tomuto závěru, Komise především vysvětlila, že perindopril, používaný při léčbě hypertenze, je skutečně součástí skupiny „inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (IEC)“, která v daném období tvořila skupinu šestnácti různých molekul, jež měly stejný způsob účinku a často podobné terapeutické indikace a vedlejší účinky. Nicméně IEC netvořily dokonale stejnorodou skupinu léčivých přípravků a perindopril byl uznáván pro určité vlastnosti, které jej odlišovaly od ostatních IEC. Na začátku období rozhodného pro vymezení trhu, tedy v roce 2000, byla třída IEC již vyspělou třídou a většina IEC již byla dostupná v generické formě. Generické verze IEC, které byly považovány za nejbližší perindoprilu, se staly dostupné v letech 1999 až 2005 (body 92, 93, 2144, 2145, 2149, 2165 až 2171, 2449 a 2537 odůvodnění a tabulky 21, 24, 27 a 30 sporného rozhodnutí).

337. Dále, při zkoumání konkurenčních omezení, kterým perindopril podléhal, Komise zjistila, že společnost Servier vycházela z rozdílů mezi IEC a ze zvláštních vlastností perindoprilu, aby realizovala politiku diferenciace ve svém propagačním úsilí u předepisujících lékařů (body 2445 až 2457 odůvodnění sporného rozhodnutí).

338. Komise kromě toho a především konstatovala, že velmi výrazný pokles cen ostatních IEC po vstupu jejich generických verzí na trh nevedl k poklesu cen perindoprilu a propagačních výdajů společnosti Servier, které zůstaly stabilní po celé posuzované období, ani ke snížení prodaných objemů perindoprilu, jež neustále narůstaly. Velmi výrazný pokles cen ostatních IEC tedy nezpůsobil nahrazení perindoprilu těmito ostatními IEC. Komise na základě toho dospěla k závěru, že perindopril nebyl během období šetření vystaven žádnému významnému konkurenčnímu tlaku ze strany ostatních IEC a že se společnost Servier proto mohla chovat do značné míry nezávisle na ostatních výrobcích IEC (body 2460 až 2495, 2521 a 2544 odůvodnění sporného rozhodnutí).

339. Komise konečně konstatovala, že omezená účinnost tlaku, který na perindopril vyvíjely ostatní IEC, je v ostrém kontrastu se silou tlaku, který se očekával a byl by případně vytvořen vstupem generických léčiv perindoprilu, jež by mohly konkurovat veškerému stávajícímu prodeji originálního perindoprilu. Komise se navíc domnívala, že konkurenční tlak vyvíjený generiky perindoprilu musel být považován za rozhodující pro posouzení relevantního výrobkového trhu, neboť cílem zpochybněných jednání bylo tento tlak zneutralizovat (body 2528 až 2546 odůvodnění sporného rozhodnutí).

340. Zadruhé Komise analyzovala postavení společnosti Servier na relevantním trhu s koncovými přípravky a dospěla k závěru, že společnost Servier měla v relevantním období dominantní postavení ve smyslu článku 102 SFEU na trhu s originálním a generickým perindoprilem ve Spojeném království, Nizozemsku, Francii a Polsku (oddíl 6, body 2550 až 2600 odůvodnění sporného rozhodnutí).

341. Zatřetí Komise konstatovala, že relevantní trh předcházející trhu s koncovými přípravky, trh s technologií, byl omezen pouze na technologii perindoprilu a společnost Servier měla dominantní postavení i na tomto relevantním trhu s technologií (oddíl 7, body 2601 až 2758 odůvodnění sporného rozhodnutí).

342. Konečně začtvrté Komise zanalyzovala jednání společnosti Servier a dospěla k závěru, že jediná trvající strategie společnosti Servier, která mimo jiné kombinovala nabytí technologie IPA a dohody o smírném narovnání v oblasti patentu výměnou za obrácenou platbu, představovala jediné trvající protiprávní jednání v rozporu s článkem 102 SFEU (oddíl 8, body 2759 až 2998 odůvodnění sporného rozhodnutí).

2)      Napadený rozsudek

343. Tribunál nejprve vyhověl čtrnáctému žalobnímu důvodu společnosti Servier v prvním stupni, který se týkal vymezení relevantního trhu s koncovými přípravky pro účely použití článku 102 SFEU. Tribunál rozhodl, že Komise nesprávně určila relevantní trh tak, že byl omezen pouze na molekulu perindoprilu (body 1367 až 1592 napadeného rozsudku).

344. Tento čtrnáctý žalobní důvod společnosti Servier v prvním stupni obsahoval tři výtky (body 1367 až 1370 napadeného rozsudku).

345. Po úvodních poznámkách (body 1371 až 1405 napadeného rozsudku) Tribunál zaprvé přezkoumal a zamítl první část první výtky, která vycházela z toho, že Komise nezohlednila všechny prvky hospodářského kontextu (body 1406 až 1417 napadeného rozsudku). Zadruhé Tribunál přezkoumal druhou výtku, jež vycházela z toho, že Komise porušila terapeutickou zastupitelnost IEC, a této výtce vyhověl (body 1418 až 1566 napadeného rozsudku). Zatřetí Tribunál přezkoumal druhou část první výtky, která vycházela z toho, že kritériu ceny byl při analýze trhu přikládán nadměrný význam, a této druhé části první výtky vyhověl (body 1567 až 1585 napadeného rozsudku). Začtvrté Tribunál konstatoval, že již nebylo třeba se zabývat třetí výtkou, která vycházela z toho, že ekonometrická analýza cen provedená Komisí byla stižena metodologickou vadou (bod 1586 napadeného rozsudku).

346. Na závěr tohoto přezkumu Tribunál připomněl v bodě 1374 napadeného rozsudku zásadu, podle které přezkum, jenž vykonává unijní soud ohledně komplexních hospodářských posouzení Komise, se nutně omezuje na ověření dodržování procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, a rovněž na přezkum věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci(140), a dospěl k závěru, že v projednávaném případě se Komise dopustila řady „chyb“ při analýze vymezení relevantního trhu, a tudíž nesprávně omezila relevantní trh s koncovými přípravky pouze na molekulu perindoprilu, takže bylo třeba vyhovět čtrnáctému žalobnímu důvodu v prvním stupni (body 1589 až 1592 napadeného rozsudku).

347. Tribunál dále zadruhé vyhověl patnáctému žalobnímu důvodu společnosti Servier v prvním stupni a zrušil závěr učiněný ve sporném rozhodnutí, podle kterého společnost Servier měla na tomto trhu s koncovými přípravky dominantní postavení (body 1595 až 1608 napadeného rozsudku).

348. Tribunál rovněž zatřetí vyhověl šestnáctému žalobnímu důvodu společnosti Servier v prvním stupni a zrušil závěr ohledně dominantního postavení společnosti Servier na trhu předcházejícím trhu s koncovými přípravky, tj. na trhu s technologií (body 1611 až 1622 napadeného rozsudku).

349. S ohledem na nesprávné vymezení trhu Tribunál konečně začtvrté vyhověl sedmnáctému žalobnímu důvodu společnosti Servier v prvním stupni a zrušil závěr sporného rozhodnutí týkající se zneužívajícího jednání společnosti Servier (body 1625 až 1632 napadeného rozsudku).

350. Na základě těchto úvah Tribunál zrušil článek 6 (závěr o protiprávním jednání v rozporu s článkem 102 SFEU společností Servier) a čl. 7 odst. 6 (pokuta za toto protiprávní jednání) výroku sporného rozhodnutí (body 1633 a 1963 a body 2 a 3 výroku napadeného rozsudku).

b)      Důvody kasačního opravného prostředku týkající se článku 102 SFEU

351. Komise uplatňuje čtyři důvody kasačního opravného prostředku proti závěrům Tribunálu týkajícím se vymezení relevantního trhu.

352. Komise v rámci svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil několika nesprávných právních posouzení, když rozhodl, že Komise při určování trhu s koncovými přípravky přiznala nadměrný význam cenám (1).

353. Komise svým devátým důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení jak ve svém koncepčním přístupu, tak ve svých konkrétních zjištěních týkajících se terapeutické nahraditelnosti (2).

354. Desátý důvod kasačního opravného prostředku Komise směřuje k určení, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když prohlásil přílohy A 286 a A 287 žaloby a přílohu C 29 repliky za přípustné (3).

355. Komise konečně v rámci svého jedenáctého a posledního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když na základě svých zjištění týkajících se trhu s koncovými přípravky zrušil zjištění Komise týkající se relevantního trhu s technologií IPA perindoprilu (4).

1)      K významu ceny při určení relevantního trhu s koncovými přípravky (osmý důvod kasačního opravného prostředku)

356. Komise v rámci svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, zejména tím, že nesprávně použil pojem relevantního trhu a uvedl nedostatečné nebo vnitřně rozporné odůvodnění, když v bodech 1567 až 1586 napadeného rozsudku vyhověl druhé části první výtky čtrnáctého žalobního důvodu předloženého společností Servier v prvním stupni, která vytýkala Komisi, že při určení relevantního výrobkového trhu přiznala nadměrný význam vývoji relativních cen léčivých přípravků (body 344 a 345 výše).

357. Jak Komise připomíná a jak je uvedeno v bodě 345 výše, Tribunál zamítl první část první výtky čtrnáctého žalobního důvodu společnosti Servier v prvním stupni (body 1406 až 1417 napadeného rozsudku). Tribunál tím potvrdil, že Komise při své analýze relevantního trhu zohlednila celý hospodářský kontext, včetně terapeutického využití léčivých přípravků a relativních cenových změn (body 1411 až 1415 napadeného rozsudku). Tribunál rovněž uznal jako skutkové okolnosti nízkou citlivost perindoprilu na změny cen jiných IEC, kterou společnost Servier nezpochybnila, jakož i okolnosti, že objemy perindoprilu prodávaného společností Servier neustále narůstaly a ziskovost společnosti Servier zůstala během posuzovaného období velmi vysoká (body 1499, 1500, 1559, 1573, 1579 a 1583 napadeného rozsudku).

358. Jak uvádí Komise, Tribunál měl tedy za to, že Komise vzala v úvahu všechny relevantní ukazatele, ale přiznala nadměrný význam relativním cenovým změnám v kontextu, v němž tyto změny, spočívající v masivním poklesu cen jiných IEC údajně konkurujících perindoprilu, a to až o 90 %(141), neovlivnily ani ceny, ani objemy perindoprilu prodávaného společností Servier, ani ziskovost společnosti Servier v průběhu devítiletého období.

359. Komise tvrdí, že se tím Tribunál dopustil řady nesprávných právních posouzení, pokud jde o ukazatele spojené s cenami při určování relevantního trhu (i), necitlivost předepisujících lékařů z hlediska cen (ii), jakož i zohlednění konkurenčního tlaku vyvíjeného generiky perindoprilu (iii).

i)      K ukazatelům spojeným s cenami při určování relevantního trhu (první a druhá část osmého důvodu kasačního opravného prostředku)

360. Komise v první a druhé části svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku zaprvé tvrdí, že zejména v bodech 1380 až 1405 a 1567 až 1586 napadeného rozsudku se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že ukazatele spojené s cenou měly příliš velký význam při určování relevantního trhu, přičemž sám nepřiznal cenovému ukazateli ve své analýze žádný skutečný význam. Zadruhé Komise tvrdí, že napadený rozsudek je nedostatečně odůvodněn a obsahuje vnitřně rozporné odůvodnění týkající se ukazatelů spojených s cenami.

361. Je třeba konstatovat, že již z pouhého přečtení úvah Tribunálu v tomto ohledu vyplývá, že Komise je oprávněna tvrdit, že jsou stiženy vadou spočívající v nedostatečném a vnitřně rozporném odůvodnění.

362. Úvahy Tribunálu týkající se cenového ukazatele začínají v bodech 1390 až 1404 napadeného rozsudku řadou obecných úvah týkajících se „vymezení relevantního výrobkového trhu ve farmaceutickém odvětví“(142). Tribunál v nich v podstatě uvedl, že konkurenční tlak prostřednictvím cen byl do značné míry zmírněn ve farmaceutickém odvětví z důvodu významu, který předepisující lékaři přikládají terapeutickým aspektům léčivých přípravků, a z důvodu regulačního rámce upravujícího jejich ceny a podmínky úhrady (body 1390 až 1394 napadeného rozsudku).

363. Podle Tribunálu svoboda volby lékařů a pozornost, kterou věnují terapeutickým aspektům, umožňují výkon značného konkurenčního tlaku kvalitativní necenové povahy mimo mechanismy tlaku cen (body 1395 až 1397 napadeného rozsudku).

364. Tribunál zároveň v bodech 1392 a 1398 napadeného rozsudku uznal, že rozdíl v ceně může mít svůj význam při určení relevantního trhu ve farmaceutickém odvětví. Neexistence dopadu významného snížení ceny léčivého přípravku na léčivý přípravek uznaný jako zastupitelný tedy může představovat indicii oslabení konkurenčního tlaku na uvedený léčivý přípravek.

365. Stejně tak Tribunál uvedl v bodě 1578 napadeného rozsudku, že hospodářská nahraditelnost může existovat tehdy, pokud změny dotýkající se jiných významných hospodářských proměnných, než cen, vedou k přesunu významné části tržeb od jednoho přípravku k druhému.

366. Tribunál nicméně nevysvětlil důvody, proč podle jeho názoru skutečnost, uznaná v bodech 1573 až 1575 napadeného rozsudku, že výrazné snížení cen jiných IEC nemělo žádný dopad na perindopril a že právě nedošlo k žádnému přesunu tržeb z perindoprilu na jiné IEC, nesvědčila o neexistenci konkurenčního tlaku, kterému byl vystaven perindopril ze strany jiných IEC.

367. Stejně tak Tribunál nevysvětlil svůj závěr v bodě 1579 napadeného rozsudku, který začíná slovy „v důsledku“, i když předchozí body neposkytují žádnou oporu pro jeho obsah. Podle tohoto nevysvětleného závěru okolnost, že tržby a ceny perindoprilu klesly až po vstupu generického perindoprilu na trh, i když v průběhu poklesu cen jiných IEC zůstaly stabilní, neumožňuje dospět k závěru o neexistenci konkurenčních tlaků do vstupu generik perindoprilu na trh.

368. Tribunál se v bodě 1577 napadeného rozsudku pouze omezil na tvrzení, že ve farmaceutickém odvětví bylo třeba zohlednit jiné než cenové konkurenční tlaky a v tomto ohledu odkázal na své úvahy uvedené v bodech 1418 až 1566 napadeného rozsudku, které měly reagovat na druhou výtku čtrnáctého žalobního důvodu společnosti Servier v prvním stupni, která se týkala terapeutické zaměnitelnosti perindoprilu s ostatními IEC (bod 1369 napadeného rozsudku).

369. Takový obecný odkaz na úvahy uvedené v 148 bodech napadeného rozsudku, jenž neobsahuje vysvětlení, však neumožňuje účastníkům řízení a Soudnímu dvoru pochopit odůvodnění Tribunálu. Tvrzení Tribunálu neumožňují pochopit ani důvody, proč se necenové konkurenční tlaky, které údajně vyvíjely ostatní IEC na perindopril, i kdyby jejich existence byla dostatečně odůvodněna v těchto 148 bodech, nijak neodrazily ve vývoji cen a objemů perindoprilu, jak je zjistila Komise, což naopak naznačuje, že perindopril nebyl vystaven tlakům ze strany ostatních IEC.

370. Jak správně vytýká Komise, odůvodnění Tribunálu týkající se cenového ukazatele je tedy nejen nedostatečné, neboť neumožňuje pochopit místo tohoto ukazatele v jeho analýze jako celku, ale je také vnitřně rozporné, protože Tribunál nejprve v zásadě uznává roli cenového ukazatele, přičemž jej poté z téže analýzy bez uvedení důvodů na podporu vylučuje.

371. Konečně, jak Komise uvádí, Tribunál zřejmě zpochybnil význam cenového ukazatele jako takového ve své analýze relevantního trhu. Tribunál nespojil své úvahy o necenových tlacích na jedné straně s cenami na straně druhé, když pouze uvedl, že tyto tlaky existovaly a neexistence jejich dopadu na ceny nebyla relevantní pro účely analýzy.

372. Komise přitom právem tvrdí, že Tribunál tím porušil zásady stanovené judikaturou týkající se vymezení relevantního trhu pro účely použití článku 102 SFEU.

373. Podle těchto zásad se vymezení relevantního trhu provádí za účelem vytýčení hranic, v jejichž rámci musí být posouzena otázka, zda je podnik schopen jednat do značné míry nezávisle na svých konkurentech, na svých zákaznících a na spotřebitelích(143).

374. Jinými slovy, jedná se o přezkum, zda existují konkurenční výrobky, které vykonávají významný konkurenční tlak na dotčené podniky(144). Pro účely takové analýzy je nutné vzít v úvahu nejen objektivní charakteristiky dotčených přípravků, v tomto případě terapeutickou zaměnitelnost perindoprilu a ostatních IEC, ale také podmínky hospodářské soutěže a strukturu poptávky a nabídky na trhu, a tedy všechny ukazatele možného konkurenčního tlaku(145).

375. Jak Tribunál uznal ve svém rozsudku ve věci AstraZeneca v. Komise(146), tyto zásady jsou také platné, pokud jde o farmaceutické trhy, neboť specifika těchto trhů nezbavují relevance ukazatelů založených na cenách.

376. Při určování relevantního trhu je proto třeba systematicky identifikovat tlaky, jež hospodářská soutěž vyvíjí na dotčené podniky, a určit, zda existují skuteční konkurenti, kteří jsou schopni ovlivnit jednání těchto podniků nebo jim zabránit v tom, aby jednali nezávisle na tlaku vyvíjeném účinnou hospodářskou soutěží(147).

377. V rámci této analýzy lze zohlednit přirozené události na trhu během posuzovaného období(148), jakož i skutečnosti označované jako zneužívající jednání(149).

378. Při takové analýze nelze opomenout ukazatele, jako je v tomto případě vývoj cen perindoprilu a ostatních IEC, které naznačují, že teoreticky nahraditelné výrobky nevyvíjely na daný výrobek významný konkurenční tlak. To platí tím spíše, že tento vývoj ukazuje, že na perindopril měl vliv pouze samotný vstup jeho generik na trh. V projednávané věci jsou přitom základem výtky týkající se existence zneužití právě dohody uzavřené společností Servier s cílem oddálit vstup těchto generik na trh.

379. Z výše uvedených úvah vyplývá, že první a druhá část osmého důvodu kasačního opravného prostředku Komise vycházející z nedostatečného a vnitřně rozporného odůvodnění a z nesprávných právních posouzení, pokud jde o zohlednění cenového ukazatele při analýze relevantního trhu provedené Tribunálem, jsou opodstatněné.

ii)    K necitlivosti předepisujících lékařů z hlediska cen (třetí a čtvrtá část osmého důvodu kasačního opravného prostředku)

380. Komise v třetí a čtvrté části svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení ve svých úvahách týkajících se necitlivosti předepisujících lékařů z hlediska cen a v tomto ohledu uvedl nedostatečné nebo vnitřně rozporné odůvodnění.

381. Nejprve je třeba konstatovat, že, jak vytýká Komise, toto odůvodnění napadeného rozsudku se skutečně zdá být vnitřně rozporné a neumožňuje pochopit důsledky, které Tribunál vyvodil z necitlivosti lékařů z hlediska cen.

382. Tribunál zaprvé v bodě 1390 napadeného rozsudku uvedl, že okolnost, že konkurenční tlak na ceny je ve farmaceutickém odvětví v široké míře zmírněn z důvodu významu přikládanému lékaři terapeutickým aspektům, může odůvodňovat vymezení úzkých trhů. Zadruhé Tribunál v bodech 1575 až 1578 napadeného rozsudku vycházel z necitlivosti lékařů z hlediska cen za účelem odůvodnění širokého vymezení trhu na základě necenového konkurenčního tlaku na perindopril ze strany ostatních IEC.

383. Tribunál navíc v bodech 1393 až 1395 napadeného rozsudku zdůraznil, že poptávka ve farmaceutickém odvětví je v zásadě určována předepisujícími lékaři, přičemž zejména v bodech 1398 a 1464 napadeného rozsudku uznal, že poptávka v tomto odvětví je rovněž určována systémy sociálního zabezpečení, které mohou podporovat předepisování generických verzí léčivých přípravků uznaných za rovnocenné.

384. Vzhledem k tomuto nedostatečnému a vnitřně rozpornému odůvodnění tedy nelze pochopit závěry, jež z něj Tribunál vyvozuje, pokud jde o dopad poptávky ve farmaceutickém odvětví.

385. Komise je mimoto oprávněna tvrdit, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nerespektoval samotnou funkci vymezení trhu, která spočívá v určení významného konkurenčního tlaku, jemuž jsou podniky, v tomto případě společnost Servier, vystaveny. Jak tvrdí Komise, necitlivost lékařů z hlediska cen může spíše snížit konkurenční tlak na společnost Servier, neboť jí umožňuje volněji stanovovat ceny, a nikoli naopak, což ostatně Tribunál uznal v bodě 1390 napadeného rozsudku(150).

386. Jak Komise vytkla zejména na jednání v rámci probíhajícího řízení o kasačním opravném prostředku, Tribunál nerespektoval pojem relevantního trhu tím, že se obšírně zaměřil na tlaky vyvíjené na lékaře namísto toho, aby posoudil tlaky vyvíjené na společnost Servier. Jak však Komise rovněž uvedla během jednání, účelem vymezení trhu není zkoumat možnosti volby lékařů jako takové, ale analyzovat jejich důsledky pro rozsah konkurenčního tlaku vyvíjeného na společnost Servier.

387. Z toho vyplývá, že třetí a čtvrtá část osmého důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávných právních posouzení a nedostatečného odůvodnění při zohlednění volby lékařů pro účely určení relevantního trhu Tribunálem jsou rovněž opodstatněné.

iii) Ke konkurenci vykonávané generiky perindoprilu (pátá a šestá část osmého důvodu kasačního opravného prostředku)

388. Komise konečně v páté a šesté části svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že dostatečně nezohlednil konkurenci ze strany generik perindoprilu a že v tomto ohledu uvedl nedostatečné nebo vnitřně rozporné odůvodnění.

389. Tyto výtky se částečně překrývají s některými výtkami, jež již byly přezkoumány v rámci první a druhé části osmého důvodu kasačního opravného prostředku.

390. Jak již bylo konstatováno v bodech 367 a 369 výše, odůvodnění Tribunálu je nedostatečné v tom, že neumožňuje pochopit závěry, které Tribunál vyvodil ze skutečnosti, přesto uznané v bodech 1392 a 1579 napadeného rozsudku, že ceny perindoprilu masivně klesly při zavedení generik perindoprilu, zatímco při zavedení generik ostatních IEC zůstaly stabilní.

391. Stejně tak nelze pochopit závěry, které Tribunál vyvodil ze skutečnosti uznané v bodech 1392 a 1398 napadeného rozsudku, že systémy sociálního zabezpečení mohou podporovat předepisování generických léčivých přípravků, ať už generických léčivých přípravků samotného dotčeného léčivého přípravku, nebo generických léčivých přípravků uznaných za rovnocenné.

392. Komise uvádí, že bod 1392 napadeného rozsudku naznačuje, že konkurenční tlak vyvíjený generickými léčivými přípravky určitého léčivého přípravku by mohl být zohledněn až po jejich skutečném uvedení na trh, což je chybné. Z bodu 1392 napadeného rozsudku však není zřejmé, zda Tribunál skutečně tímto způsobem omezil zohlednění konkurenčního tlaku vyvíjeného generickými léčivými přípravky určitého léčivého přípravku.

393. V každém případě Soudní dvůr v rozsudku Generics (UK) a další upřesnil, že pro účely vymezení relevantního trhu lze zohlednit generické verze určitého léčivého přípravku, ačkoliv tyto generické verze dosud nejsou uvedeny na trh a situace týkající se patentu je nejistá, jsou-li příslušní výrobci generických léčivých přípravků schopni se v krátké době prezentovat na příslušném trhu dostatečně důrazně, aby mohli být vážnou protiváhou výrobci originálního léčivého přípravku, který je již přítomen na trhu(151).

394. V rámci přezkumu této otázky jsou rovněž relevantní skutečnosti svědčící o tom, že majitel patentu vnímá generika jako hrozbu(152). V projednávaném případě, jak již bylo uvedeno v bodě 378 výše, je proto skutečnost, že jednání dotčené ve sporném rozhodnutí spočívalo ve strategii společnosti Servier, jejímž cílem bylo oddálit vstup generických léčiv na trh, důležitým prvkem při analýze relevantního trhu.

395. Jak však správně tvrdí Komise, Tribunál nevysvětlil, jakou relevanci chtěl ve své analýze přisoudit konkurenčnímu tlaku vyvíjenému generiky perindoprilu.

396. Tribunál se naproti tomu ve své analýze zaměřil na terapeutickou nahraditelnost perindoprilu a ostatních IEC, aniž dostatečně zohlednil skutečnost, kterou uváděla Komise, že tato nahraditelnost, jež teoreticky určitě existovala, se v praxi neprojevila skutečným nahrazením těchto léčivých přípravků.

397. Z výše uvedeného vyplývá, že páté a šesté části osmého důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícím z nedostatečného zohlednění konkurenčního tlaku ze strany generik perindoprilu, jakož i z nedostatečného odůvodnění v tomto ohledu, musí být rovněž vyhověno.

iv)    Mezitímní závěry

398. Z výše uvedených úvah, které byly učiněny v rámci přezkumu osmého důvodu kasačního opravného prostředku, vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení a porušil povinnost uvést odůvodnění ve svém rozsudku, když konstatoval, že Komise přiznala cenovému ukazateli nadměrný význam při určování relevantního trhu s koncovými přípravky.

399. Tato pochybení přitom sama o sobě přitom postačují ke zpochybnění závěrů Tribunálu uvedených v bodech 1589 až 1591 napadeného rozsudku, že Komise nesprávně vymezila relevantní trh s koncovými přípravky a nebylo prokázáno, že byl tento trh omezen pouze na originální a generický perindopril (bod 346 výše).

400. V bodě 1589 napadeného rozsudku tak zajisté Tribunál uvedl pět odlišných pochybení údajně spáchaných Komisí při určení relevantního trhu s koncovými přípravky. Z těchto chyb se první čtyři týkají terapeutické nahraditelnosti mezi perindoprilem a ostatními IEC a necenového konkurenčního tlaku, zatímco pouze pátá se týká zohlednění cenového ukazatele.

401. Nicméně s přihlédnutím k významu analýzy tohoto cenového ukazatele v celkové analýze Komise (viz bod 338 výše) a jeho provázanosti s ostatními ukazateli (viz body 369, 371 a 378 výše), zjištění, že závěry Tribunálu v tomto ohledu byly nesprávné a nedostatečně odůvodněné, zpochybňuje celou analýzu provedenou Tribunálem ve vztahu k vymezení relevantního trhu, aniž je třeba zkoumat devátý důvod kasačního opravného prostředku Komise, jenž vychází z pochybení, kterých se Tribunál dopustil při zohlednění terapeutické nahraditelnosti při určování relevantního trhu s koncovými přípravky.

402. Pochybení Tribunálu zjištěná v rámci přezkumu osmého důvodu kasačního opravného prostředku proto sama o sobě odůvodňují zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž Tribunál na základě zjištění údajně nesprávné povahy vymezení relevantního výrobkového trhu ze strany Komise vyhověl čtrnáctému až sedmnáctému žalobnímu důvodu předloženému společností Servier v prvním stupni a zrušil článek 6 a čl. 7 odst. 6 sporného rozhodnutí (viz body 343 až 350 výše).

403. Ostatní důvody kasačního opravného prostředku Komise týkající se článku 102 SFEU proto budou přezkoumány pouze pro úplnost.

2)      K zohlednění terapeutické nahraditelnosti při určení relevantního trhu s koncovými přípravky (devátý důvod kasačního opravného prostředku)

404. Komise svým devátým důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení jak ve svém koncepčním přístupu, tak ve svých konkrétních zjištěních týkajících se terapeutické nahraditelnosti.

405. V rámci první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, která vychází z pochybení Tribunálu při analýze úlohy terapeutické nahraditelnosti při určování relevantního trhu s koncovými přípravky, Komise v podstatě zpochybňuje úvahy obsažené v části napadeného rozsudku věnované přezkumu druhé části první výtky čtrnáctého žalobního důvodu v prvním stupni, vycházející z toho, že cenovému ukazateli byl při analýze trhu přikládán nadměrný význam (body 1567 až 1585 napadeného rozsudku) (viz bod 345 výše) (i).

406. V rámci druhé až šesté části tohoto důvodu, které vycházejí z pochybení Tribunálu při zohlednění nebo analýze řady důkazů, Komise kritizuje úvahy obsažené v části napadeného rozsudku věnované přezkumu druhé výtky čtrnáctého žalobního důvodu společnosti Servier v prvním stupni, která se týkala terapeutické nahraditelnosti perindoprilu a ostatních IEC (body 1418 až 1566 napadeného rozsudku) (viz bod 345 výše) (ii).

i)      K úloze terapeutické nahraditelnosti při určení relevantního trhu s koncovými přípravky (první část devátého důvodu kasačního opravného prostředku)

407. Komise v první části svého devátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení při analýze úlohy terapeutické nahraditelnosti při určování relevantního trhu s koncovými přípravky.

408. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Servier, není tato část nepřípustná, protože se netýká pouze posouzení skutkového stavu Tribunálem. Tato část se naopak týká právní kvalifikace skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil, což spadá do přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku(153).

409. Výtky, které Komise vznesla v rámci této první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku a týkají se nadhodnocení necenových ukazatelů hospodářské soutěže v rámci analýzy relevantního trhu s koncovými přípravky provedené Tribunálem, odrážejí výtky, které Komise vznesla v rámci svého osmého důvodu kasačního opravného prostředku a týkají se podhodnocení cenového ukazatele Tribunálem v rámci této analýzy.

410. Argumenty Komise v rámci této části devátého důvodu kasačního opravného prostředku se tedy překrývají s částí argumentů, které již byly přezkoumány a uznány jako opodstatněné v rámci přezkumu osmého důvodu kasačního opravného prostředku.

411. Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení při zohlednění terapeutické nahraditelnosti mezi perindoprilem a ostatními IEC. Podle Komise Tribunál pouze z této terapeutické nahraditelnosti vyvodil existenci účinného necenového konkurenčního tlaku, který na perindopril vyvíjely ostatní IEC.

412. Komise zpochybňuje body 1385, 1395, 1397, 1574 až 1577, 1579 a 1584 napadeného rozsudku, jež již byly z podstatné části přezkoumány v bodech 362 až 369 výše. V těchto bodech Tribunál v podstatě rozhodl, že se lékaři při předepisování léků řídili v zásadě jinými než cenovými ukazateli a analýza přirozených událostí týkajících se cen neumožňovala dospět k závěru o neexistenci konkurenčního tlaku kvalitativní necenové povahy.

413. Jak však již bylo konstatováno v bodech 361 a 370 až 378 výše, Komise je oprávněna tvrdit, že Tribunál při vyvozování těchto závěrů nejenže nedostatečně odůvodnil svůj rozsudek, ale také porušil zásady pro určení relevantního trhu. Podle těchto zásad se při tomto určování nelze omezit pouze na přezkum objektivních vlastností dotčených výrobků, v tomto případě terapeutické nahraditelnosti(154).

414. Jak vytýká Komise, zdá se totiž, že Tribunál vyvodil pouze z terapeutické nahraditelnosti perindoprilu a ostatních IEC, a tedy z objektivních vlastností těchto léčivých přípravků, že tyto léčivé přípravky nutně vyvíjely na perindopril necenový konkurenční tlak.

415. Jak přitom Komise poznamenává, nahraditelnost použití mezi dvěma výrobky, a konkrétněji mezi dvěma léčivými přípravky, je pouze výchozím bodem pro zkoumání otázky, zda jsou součástí téhož výrobkového relevantního trhu(155). Tato nahraditelnost použití však naproti tomu nemůže být konečným bodem tohoto zkoumání, které musí naopak pokračovat, aby se zjistilo, zda tato nahraditelnost použití skutečně vede, vzhledem k podmínkám hospodářské soutěže a struktuře poptávky a nabídky na relevantním trhu, k účinnému konkurenčnímu tlaku.

416. Z toho vyplývá, že Komise je oprávněna tvrdit, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení z důvodu způsobu, jakým zohlednil terapeutickou nahraditelnost perindoprilu a ostatních IEC ve své analýze relevantního trhu s koncovými přípravky. První části devátého důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba vyhovět.

ii)    K zohlednění nebo analýze řady důkazů (druhá až šestá část devátého důvodu kasačního opravného prostředku)

417. Komise ve své druhé, třetí, čtvrté, páté a šesté části devátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení při zohlednění nebo analýze řady důkazů.

418. Jak již bylo uvedeno v bodě 406 výše, skutečnosti uvedené v těchto částech jsou součástí skutečností, které Tribunál zanalyzoval v rámci přezkumu druhé výtky čtrnáctého žalobního důvodu společnosti Servier v prvním stupni, která se týkala terapeutické nahraditelnosti perindoprilu a ostatních IEC, uvedené v bodech 1418 až 1566 napadeného rozsudku (viz bod 345 výše).

419. Komise v druhé části devátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při přezkumu studií perindoprilu, uvedeném v bodech 1435 a 1446 napadeného rozsudku. Tento přezkum se však týká výkladu lékařských doporučení a studií o perindoprilu, což spadá do posouzení skutkového stavu a důkazů Tribunálem. Tato část je proto nepřípustná(156).

420. Jak uvádí Komise, i když Soudní dvůr přezkoumává relevanci skutečností a to, jak je Tribunál použil pro účely určení relevantního trhu, jakož i význam, který skutečnostem přikládal Tribunál, a jejich vzájemný vztah(157), samotné posouzení těchto skutečností přísluší, s výjimkou případu zkreslení, pouze Tribunálu.

421. Komise zajisté tvrdí, že se Tribunál dopustil také koncepčních chyb, zejména tím, že zaměnil pojmy rozlišování a nadřazenosti (bod 1446 napadeného rozsudku). Stejně tak se Tribunál údajně dopustil takových pochybení při posuzování závěrů, které bylo třeba vyvodit z propagačního úsilí vynaloženého společností Servier (body 1541 až 1566 napadeného rozsudku), a při posuzování relevance studií o ostatních IEC pro rozlišování perindoprilu od těchto ostatních IEC (body 1448 a 1449 napadeného rozsudku). Komise však nevysvětluje, jaké důsledky by tyto koncepční chyby měly pro analýzu toho, zda ostatní IEC vyvíjely na perindopril necenový konkurenční tlak. Není tedy zřejmé, jakého rozhodnutí ze strany Soudního dvora se Komise v této druhé části devátého důvodu kasačního opravného prostředku domáhá.

422. Komise v třetí části devátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál v bodech 1466 až 1473 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení při zohlednění interních strategických dokumentů společnosti Servier, které uvedl do souvislosti s lékařskými doporučeními a znaleckým posudkem profesora V. (body 1455 až 1457 napadeného rozsudku). Tyto výtky se v podstatě týkají posouzení důkazů Tribunálem, aniž je namítáno jejich zkreslení, což je v řízení o kasačním opravném prostředku nepřípustné.

423. Je pravda, že Komise zřejmě tvrdí, že Tribunál nesprávně posoudil důsledky, které bylo třeba vyvodit, pokud jde o konkurenční tlak údajně vyvíjený na perindopril ze strany ostatních IEC, z propagačního úsilí společnosti Servier a ze skutečnosti, že toto úsilí ustalo, když na trh vstoupila generika perindoprilu. Ani zde však není dále vysvětleno, jaké důsledky by toto pochybení mělo a jakého rozhodnutí ze strany Soudního dvora se Komise domáhá v případě, že by této části devátého důvodu kasačního opravného prostředku bylo vyhověno.

424. Komise ve čtvrté části devátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když zohlednil irelevantní skutečnosti. V tomto ohledu Komise tvrdí, že Tribunál nesprávně zohlednil velikost základny pacientů ostatních IEC (body 1494, 1495, 1499 a 1500 napadeného rozsudku), obraty ostatních IEC (body 1497 a 1498 napadeného rozsudku) a tržní podíly perindoprilu na německém trhu (bod 1497 napadeného rozsudku), který nebyl jedním ze čtyř vnitrostátních trhů analyzovaných pro účely použití článku 102 SFEU. Tribunál navíc nesprávně použil toto ustanovení, když konstatoval, že relativní vývoj různých IEC mohl dokonce zpochybnit závěr o mechanismu setrvačnosti lékařů (body 1502, 1506 a 1507 napadeného rozsudku).

425. Je třeba konstatovat, že z odůvodnění uvedeného v těchto bodech napadeného rozsudku nelze pochopit, jak jsou tato zjištění Tribunálu týkající se ostatních IEC relevantní pro zjištění o stálém růstu tržeb z perindoprilu a pro jev „setrvačnosti“ lékařů, v jehož analýze jsou tato zjištění uvedena (bod 1488 napadeného rozsudku). Není zjevné, jak skutečnost, že takový jev mohl existovat i ve vztahu k ostatním IEC a objemy těchto inhibitorů rovněž rostly, umožňuje odůvodnit závěr, že tyto ostatní IEC vyvíjely konkurenční tlak na perindopril a byly s ním součástí stejného trhu. Tribunál v bodě 1507 napadeného rozsudku odkázal na fluktuace tržeb týkající se IEC v čase jako na okolnosti, které mohly zpochybnit závěr o jevu „setrvačnosti“ lékařů, ale nedal to do souvislosti se zjištěním o stálém růstu tržeb z perindoprilu, jenž přesto uznal v bodech 1499, 1500, 1579 a 1583 napadeného rozsudku.

426. Jak uvádí Komise, zjištění Tribunálu týkající se tržních podílů ostatních IEC předpokládají to, co musí být prokázáno, totiž existenci společného trhu mezi těmito ostatními IEC a perindoprilem(158), což ostatně Tribunál uznal v bodě 1506 napadeného rozsudku.

427. Z toho vyplývá, že napadený rozsudek je stižen vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění, pokud jde o zohlednění údajů o ostatních IEC pro účely posouzení jevu „setrvačnosti“ lékařů, který byl zkoumán v bodech 1483 až 1513 napadeného rozsudku. Proto nelze potvrdit závěr Tribunálu uvedený v bodě 1513 napadeného rozsudku. Podle tohoto závěru Komise neprokázala, že jev „setrvačnosti“ lékařů a existence rostoucí skupiny „věrných“ lékařů předepisujících perindopril omezily významným způsobem konkurenční tlak vyvíjený na perindopril ze strany ostatních IEC, pokud jde o nové pacienty.

428. Čtvrté části devátého důvodu kasačního opravného prostředku musí být proto vyhověno.

429. Komise v páté části devátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy v bodě 1519 napadeného rozsudku, když konstatoval, že „[v]zhledem k neexistenci rozdílů v účinnosti a snášenlivosti mezi IEC není prokázáno, že změna léčby mezi IEC vyvolávala zvláštní obavy u lékařů“.

430. Na základě pouhého přečtení bodů 2181, 2187, 2379, 2436, 2497 a 2499 odůvodnění, jakož i poznámky pod čarou 3303 sporného rozhodnutí, na které se odvolává Komise, se však zdá, že závěr Tribunálu, převzatý v bodě 429 výše, je zkresluje(159). Z těchto bodů odůvodnění a poznámky pod čarou totiž vyplývá, že Komise neodůvodnila své zjištění o obavách lékařů ohledně změny léčby pacienta užívajícího hypertenzní lék rozdíly v účinnosti a snášenlivosti IEC. Komise toto zjištění odůvodnila spíše tím, že proces nalezení správné léčby může být zdlouhavý, že může být obtížné nalézt rovnováhu mezi dobrým krevním tlakem a individuální léčbou přizpůsobenou každému pacientovi a změna léčby s sebou nese značná rizika, která mohou vést až ke smrti dotčených pacientů, jelikož nutně zahrnuje období bez kontroly vysokého tlaku.

431. Páté části devátého důvodu kasačního opravného prostředku, která vychází ze zkreslení provedeného Tribunálem v bodě 1519 napadeného rozsudku, proto musí být rovněž vyhověno.

432. Konečně Komise v šesté a poslední části devátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení a zkreslil důkazy při zohlednění studií Thales v bodech 1520 až 1522 napadeného rozsudku.

433. Tyto studie analyzovaly preskripční zvyklosti praktických lékařů ve Francii a ve Spojeném království za určité období a zjistily, že více než 90 % receptů na perindopril bylo předepsáno opakovaně. Komise z výsledků těchto studií v bodech 2380 až 2385 odůvodnění sporného rozhodnutí vyvodila míru „věrnosti“ přesahující 90 %, což potvrzovalo existenci vylučovacích účinků.

434. Tribunál však v bodech 1520 až 1522 napadeného rozsudku zrelativizoval relevanci těchto studií, když konstatoval, že poměr opakovaných receptů v celkovém počtu receptů poskytuje pouze částečnou informaci o náchylnosti ke změně pacientů, kteří se léčí perindoprilem, zejména proto, že úroveň opakovaných předpisů závisí na četnosti návštěv pacientů u lékařů.

435. Aniž je vůbec přezkoumána námitka Komise, že k tomuto argumentu, který byl poprvé předložen Tribunálem v napadeném rozsudku, nemohla zaujmout stanovisko, je přitom třeba konstatovat, že ještě více než zkreslením jsou dotčené úvahy stiženy nedostatečným odůvodněním z důvodu jejich nesrozumitelnosti. Není tak zjevné, proč by 90 % poměr opakovaných receptů v celkovém počtu receptů nemohl být ukazatelem věrnosti a neochoty lékařů a pacientů ke změnám. Nevyplývá z nich ani důvod, proč by četnost návštěv pacientů v ordinacích lékařů měla mít vliv na tento závěr, když se zdá spíše věrohodné, že na rozdíl od prvních receptů nevyžadují opakované recepty nutně novou návštěvu ordinace lékaře, Stejně tak je obtížné pochopit argument Tribunálu, že „počet opakovaných receptů ve srovnání s celkovým počtem receptů neměří úroveň věrnosti pacientů ve smyslu podílu pacientů léčících se perindoprilem v období N, kteří se stále léčili prerindoprilem v období N + 1“.

436. Z toho vyplývá, že šestá a poslední část devátého důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z pochybení Tribunálu při zohlednění studií Thales je rovněž opodstatněná.

iii) Mezitímní závěry

437. Z výše uvedených úvah vyplývá, že čtyřem ze šesti částí devátého důvodu kasačního opravného prostředku musí být vyhověno (viz body 416, 428, 431 a 436 výše).

438. Pochybení zjištěná v tomto kontextu sama o sobě postačují ke zpochybnění závěrů Tribunálu uvedených v bodech 1589 až 1591 napadeného rozsudku v rozsahu, v němž se zakládají na údajných pochybeních, kterých se měla Komise dopustit při analýze a zohlednění terapeutické nahraditelnosti perindoprilu a ostatních IEC pro účely určení relevantního trhu s koncovými přípravky.

439. Tento závěr není zpochybněn skutečností, na kterou poukázala společnost Servier zejména na jednání v probíhajícím řízení o kasačním opravném prostředku, že Komise nezpochybňuje nebo úspěšně nezpochybňuje (viz body 419 až 423 výše) všechny úvahy, které Tribunál učinil v rámci přezkumu druhé výtky čtrnáctého žalobního důvodu společnosti Servier v prvním stupni týkajícího se terapeutické nahraditelnosti perindoprilu a ostatních ACE v bodech 1418 až 1566 napadeného rozsudku (viz bod 345 výše).

440. Jak již sice bylo uvedeno v bodě 400 výše, Tribunál v bodě 1589 napadeného rozsudku uvedl pět odlišných pochybení, kterých se Komise údajně dopustila při určování relevantního trhu s koncovými přípravky, z nichž první čtyři se týkají terapeutické nahraditelnosti perindoprilu s ostatními IEC a necenového konkurenčního tlaku. Na základě přezkumu devátého důvodu kasačního opravného prostředku nelze přesně určit, která z těchto údajných pochybení byla v kasačním opravném prostředku zpochybněna.

441. Takové určení však již není nutné učinit.

442. Jak sám Tribunál uvedl v uvedeném bodě 1589 napadeného rozsudku, zjištění obsažená v tomto bodě jsou výsledkem celkové analýzy skutečností, na nichž Komise založila své posouzení relevantního trhu s koncovými přípravky. Vzhledem k tomu, že přezkum devátého důvodu kasačního opravného prostředku ukázal, že tato celková analýza je stižena chybami v podstatných bodech, jeví se proto výsledek této analýzy nutně vadný jako celek.

443. To platí tím spíše, že, jak již bylo uvedeno v bodě 368 výše, v bodě 1577 napadeného rozsudku Tribunál pouze odkázal na body 1418 až 1566 napadeného rozsudku týkající se terapeutické nahraditelnosti na podporu svého tvrzení, že perindopril mohl být vystaven konkurenčnímu tlaku kvalitativní, a nikoli cenové povahy ze strany ostatních IEC.

444. Zaprvé však tento obecný odkaz na úvahy uvedené v 148 bodech odůvodnění, bez dalších vysvětlení, neumožňuje Soudnímu dvoru pochopit, v čem tento tlak spočíval a zda byl skutečně vyvíjen.

445. Zadruhé, jak již bylo uvedeno v bodech 369 a 371 výše, tvrzení Tribunálu v každém případě neumožňují pochopit, jak vysvětluje, že necenový konkurenční tlak, který údajně vyvíjely ostatní IEC na perindopril, se nijak neodrazil ve vývoji cen a objemů perindoprilu.

446. V tomto ohledu je konečně třeba připomenout, že z přezkumu osmého důvodu kasačního opravného prostředku vyplynulo, že se Tribunál dopustil rovněž nesprávných právních posouzení a porušil svou povinnost uvést odůvodnění, když konstatoval, že Komise při určování relevantního trhu s koncovými přípravky přiznala cenovému ukazateli nadměrný význam a jednotlivé ukazatele zohledněné při tomto určení jsou vzájemně závislé (body 398 a 401 výše).

447.       Stejně, jak bylo konstatováno na konci přezkumu osmého důvodu kasačního opravného prostředku, částečné vyhovění devátému důvodu kasačního opravného prostředku musí vést samo o sobě, a tím spíše ve spojení s vyhověním osmému důvodu kasačního opravného prostředku, ke zrušení všech závěrů Tribunálu týkajících se článku 102 SFEU, které všechny vyplývají z údajně nesprávné povahy vymezení relevantního trhu s koncovými přípravky (viz body 343 až 350 a 402 výše).

448. Pouze pro úplnost bude tedy proveden přezkum ostatních důvodů kasačního opravného prostředku Komise týkajících se článku 102 SFEU.

3)      K nepřípustnosti některých příloh předložených v prvním stupni (desátý důvod kasačního opravného prostředku)

449. Komise v rámci svého desátého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když prohlásil za přípustné přílohy A 286 a A 287 žaloby a C 29 repliky, jejichž nepřípustnosti se Komise již domáhala v prvním stupni.

450. Je třeba připomenout, že k tomu, aby byla žaloba u Tribunálu přípustná, je zejména nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, avšak uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. Ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, jež musejí být uvedeny v žalobě. Tribunálu tudíž nepřísluší vyhledávat a určovat žalobní důvody a argumenty v přílohách, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby(160).

451. Pokud jde o důkazní návrhy předložené spolu s replikou, jsou přípustné pouze tehdy, pokud představují protidůkaz nebo doplnění původních důkazních návrhů předložených v návaznosti na protidůkaz od protistrany(161).

452. V projednávané věci Tribunál v bodech 1459 až 1463 napadeného rozsudku rozhodl, že zaprvé příloha C 29 je přípustná, protože reaguje na výtku, kterou Komise vznesla v rámci své žalobní odpovědi. Zadruhé Tribunál shledal přílohy A 286, A 287 a C 29 přípustnými, neboť podporují skutkové a právní argumenty uvedené v žalobě a v replice.

453. Je však třeba konstatovat, že informace uvedené Tribunálem v bodě 1462 napadeného rozsudku neumožňují Soudnímu dvoru pochopit, do jaké míry předložení příloh A 286, A 287 a C 29 v prvním stupni splňovalo podmínky připomenuté v bodě 450 výše. Tribunál se totiž omezil na konstatování přípustnosti těchto příloh, aniž však zjištění dostatečně podložil, takže Soudní dvůr není schopen ověřit jejich opodstatněnost.

454. V bodě 1462 napadeného rozsudku se tak Tribunál omezil na konstatování, že ačkoli přílohy A 286, A 287 a C 29 byly obsáhlé a obsahovaly řadu dokumentů, společnost Servier uvedla v textu svých písemností argumenty, na které se odvolávala. Podle Tribunálu společnost Servier předložením těchto příloh, jež obsahovaly písemnosti od regionálních zdravotnických orgánů Spojeného království, podpořila svou argumentaci, jež směřuje k prokázání, že tyto orgány rozhodly o terapeutické rovnocennosti perindoprilu a ostatních IEC, podporovaly praktické lékaře v tom, aby nahrazovali perindopril jinými IEC, a tyto politiky, které nemají individuální povahu, mají skutečný dopad na poptávku na místní úrovni.

455. V rámci těchto vysvětlení Tribunál neodkázal na žádné body písemností v prvním stupni ani na žádné body dotčených příloh, na které tyto písemnosti odkazovaly. Tvrzení Tribunálu, že tyto přílohy byly přípustné, proto není dostatečně podloženo. Společnost Servier sice ve svých písemnostech v probíhajícím řízení o kasačním opravném prostředku uvádí body svých písemností v prvním stupni, v nichž se nacházel argument, které dotyčné přílohy podporovaly, a odkaz na příslušné pasáže těchto příloh. Soudnímu dvoru však v rámci kasačního opravného prostředku nepřísluší, aby ověřoval, zda a v jakém rozsahu tyto přílohy skutečně podpořily argumenty obsažené v žalobě, a přitom sám zkoumal přípustnost těchto příloh v prvním stupni.

456. Soudní dvůr navíc není schopen ověřit, zda a v jakém rozsahu se Tribunál při svých následných úvahách opíral o přílohy A 286, A 287 a C 29. Ačkoli totiž Tribunál jistě odkazuje na dokumenty obsažené v těchto přílohách, čísla těchto příloh nejsou uvedena v jiných bodech napadeného rozsudku než v bodech 1345 (shrnutí argumentace Komise) a 1459 až 1463 (v nichž je zkoumána přípustnost dotčených příloh).

457. Je tedy třeba konstatovat, že napadený rozsudek je v tomto bodě stižen vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění, které se Komise rovněž dovolává a Soudní dvůr ji může v každém případě konstatovat i bez návrhu(162). Jak tvrdí Komise, způsob, jakým Tribunál postupoval při přezkumu přípustnosti příloh A 286, A 287 a C 29, je v protikladu se způsobem, jakým zkoumal přípustnost příloh A 2 a A 3, které podrobně rozebral v bodech 107 až 116 napadeného rozsudku.

458. Za těchto podmínek je třeba desátému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět, aniž je nutné zkoumat přípustnost přílohy C 29 s ohledem na zásady připomenuté v bodě 451 výše.

4)      K relevantnímu trhu s technologií (jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku)

459. Komise v rámci svého jedenáctého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když zrušil závěry sporného rozhodnutí týkající se relevantního trhu s technologií IPA perindoprilu a dominantního postavení společnosti Servier na tomto trhu (bod 341 výše).

460. V bodech 1611 až 1622 napadeného rozsudku dospěl Tribunál k závěru, že zjištění Komise týkající se relevantního trhu s technologií IPA perindoprilu a postavení společnosti Servier na tomto trhu jsou chybná, a to na základě vlastních zjištění týkajících se nesprávné povahy definice relevantního trhu s koncovými přípravky, kterou provedla Komise.

461. Jelikož však analýza osmého a devátého důvodu kasačního opravného prostředku ukázala, že tato zjištění jsou chybná a musí být zrušena (viz body 398 až 403 a 437 až 448 výše), zdá se, že úvahy Tribunálu týkající se relevantního trhu s technologií IPA perindoprilu jsou rovněž stiženy nesprávnými právními posouzeními.

462. Za těchto podmínek je třeba jedenáctému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět, aniž je nutné zkoumat argumenty Komise, které mají prokázat, že se Tribunál dopustil dalších nesprávných právních pochybení při úvahách o relevantním trhu s technologií IPA perindoprilu, nezávislých na pochybeních, kterých se dopustil v souvislosti s vymezením relevantního trhu s koncovými přípravky.

463. Je však třeba konstatovat, že v rozsahu, v němž závěry Tribunálu týkající se trhu s koncovými přípravky nemohou být z důvodu jejich nesprávnosti základem pro jeho závěry týkající se trhu s technologií, je Komise oprávněna tvrdit, že se Tribunál dopustil samostatného nesprávného právního posouzení tím, že neanalyzoval konkrétní úvahy uvedené ve sporném rozhodnutí týkající se trhu s technologiemi. Sám Tribunál totiž v bodě 1616 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise při své analýze trhu s technologií použila jiné prvky než při určení relevantního trhu s koncovými přípravky.

c)      Závěry o důvodech kasačního opravného prostředku týkajících se článku 102 SFEU

464. Z přezkumu osmého až jedenáctého důvodu kasačního opravného prostředku uvedeného v bodech 351 až 463 výše vyplývá, že všechna zjištění Tribunálu týkající se použití článku 102 SFEU Komisí (body 343 až 350 výše) musí být zrušena.

465. Jak již bylo připomenuto v bodech 251 a 328 výše, podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

466. V projednávané věci přitom soudní řízení nedovoluje, aby Soudní dvůr vydal sám konečné rozhodnutí, pokud jde o žalobní důvody uplatněné společností Servier v prvním stupni týkající se článku 102 SFEU.

467. Zaprvé, pokud jde o čtrnáctý žalobní důvod společnosti Servier v prvním stupni vycházející z nesprávného vymezení relevantního trhu s koncovými přípravky, analýza osmého až desátého důvodu kasačního opravného prostředku odhalila nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku. Tribunál navíc nepřezkoumal třetí výtku čtrnáctého žalobního důvodu společnosti Servier v prvním stupni, která vycházela z toho, že ekonometrická analýza cen provedená Komisí byla stižena metodologickou vadou. Za těchto okolností nemůže Soudní dvůr sám vydat konečné rozhodnutí o uvedeném čtrnáctém žalobním důvodu uplatněném společností Servier v prvním stupni, aniž by provedl úplné nové šetření spisu.

468. Zadruhé Tribunál vyhověl patnáctému až sedmnáctému žalobnímu důvodu společnosti Servier v prvním stupni v podstatě na základě svých zjištění týkajících se čtrnáctého žalobního důvodu (body 347 až 349 výše). Soudní dvůr proto nemůže rozhodnout ani o těchto důvodech, aniž by nejprve provedl úplné šetření spisu.

B.      K žalobě před Tribunálem

469. Z úvah uvedených v bodech 251 až 253, 328 až 330 a 331 výše vyplývá, že v projednávané věci je možné ve věci vydat konečné rozhodnutí, pokud jde o kvalifikaci dohod Krka jako jediného trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, a to jak pokud jde o účel, tak o protisoutěžní důsledky těchto dohod.

470. Soudní dvůr tedy může rozhodnout ve věci a zamítnout devátý a desátý žalobní důvod, jakož i návrh znějící na zrušení článku 4 a čl. 7 odst. 4 písm. b) sporného rozhodnutí, které byly předloženy společností Servier v prvním stupni.

471. Naproti tomu z úvah uvedených v bodech 466 až 468 výše vyplývá, že ve věci není možné vydat konečné rozhodnutí, pokud jde o čtrnáctý až sedmnáctý žalobní důvod, jakož i návrh znějící na zrušení článku 6 a čl. 7 odst. 6 sporného rozhodnutí, které předložila společnost Servier v prvním stupni, ani pokud jde o návrh na určení nepřípustnosti příloh A 286, A 287 a C 29, který předložila Komise v prvním stupni.

472. Věc je proto třeba vrátit Tribunálu k novému rozhodnutí o těchto žalobních důvodech a návrzích.

473. V této souvislosti Komise navrhuje, aby Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu v jiném složení, než v jakém vydal napadený rozsudek.

474. Je však třeba uvést, že na základě čl. 216 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu zruší-li Soudní dvůr rozsudek senátu, může předseda Tribunálu přidělit věc jinému senátu.

475. V tomto ohledu měl Soudní dvůr již příležitost objasnit, že skutečnost, že tentýž soudce je členem dvou soudních kolegií, které postupně projednávají tutéž věc, nemůže sama o sobě, v případě neexistence jakékoli jiné objektivní skutečnosti, vzbudit pochybnost o nestrannosti Tribunálu(163).

V.      K nákladům řízení

476. Podle článku 184 odst. 2 svého jednacího řádu není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

477. V projednávaném případě z výše uvedených úvah především vyplývá, že kasační opravný prostředek je v plném rozsahu opodstatněný a je třeba zrušit jak závěry Tribunálu týkající se kvalifikace dohod Krka jako protiprávního jednání v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU, tak závěry týkající se protiprávního jednání v rozporu s článkem 102 SFEU.

478. Je tedy třeba společnostem Servier SAS, Servier Laboratories Ltd a Les Laboratoires Servier SAS uložit že ponesou společně a nerozdílně vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí v probíhajícím řízení o kasačním opravném prostředku.

479. Pokud jde o náklady řízení v prvním stupni, je třeba zaprvé uvést, že tyto náklady jsou předmětem tohoto řízení o kasačním opravném prostředku pouze v rozsahu, v němž se týkají devátého, desátého a čtrnáctého až sedmnáctého žalobního důvodu uplatněného společností Servier v prvním stupni, jakož i návrhu Komise v prvním stupni na určení nepřípustnosti příloh A 286, A 287 a C 29.

480. Zadruhé je třeba poznamenat, že ve věci je možné vydat konečné rozhodnutí pouze ohledně devátého a desátého žalobního důvodu předložených společností Servier v prvním stupni, které se týkají kvalifikace dohod Krka jako protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU, jakož i ohledně návrhu znějícího na zrušení článku 4 a čl. 7 odst. 4 písm. b) sporného rozhodnutí předloženého společností Servier v prvním stupni. Soudní dvůr tedy může věc posoudit a vydat konečné rozhodnutí ve věci pouze ohledně těchto žalobních důvodů a návrhů v prvním stupni (viz body 469 a 470 výše).

481. Naproti tomu ve věci nemůže být vydáno konečné rozhodnutí, pokud jde o čtrnáctý až sedmnáctý žalobní důvod předložený společností Servier v prvním stupni, které se týkají kvalifikace jejího jednání jako protiprávního jednání v rozporu s článkem 102 SFEU, pokud jde o návrh znějící na zrušení článku 6 a čl. 7 odst. 6 sporného rozhodnutí předložený společností Servier v prvním stupni, a pokud jde o návrh na určení nepřípustnosti příloh A 286, A 287 a C 29 předložený Komisí v prvním stupni. Věc proto musí být vrácena Tribunálu, aby o těchto důvodech a návrzích znovu rozhodl (viz body 471 a 472 výše).

482. Je proto třeba rozhodnout, že společnosti Servier SAS, Servier Laboratories Ltd a Les Laboratoires Servier SAS ponesou společně a nerozdílně náklady, které jim vznikly, a nahradí náklady, jež vznikly Komisi v prvním stupni v souvislosti s devátým a desátým žalobním důvodem v prvním stupni, a o náhradě nákladů řízení, které vznikly společnosti Servier a Komisi v prvním stupni v souvislosti se čtrnáctým až sedmnáctým žalobním důvodem, jež společnost Servier uplatnila v prvním stupni, jakož i o návrhu Komise v prvním stupni na určení nepřípustnosti příloh A 286, A 287 a C 29, bude rozhodnuto později.

483. Dále, podle článku 184 odst. 4 svého jednacího řádu může Soudní dvůr rozhodnout, že vedlejšímu účastníku řízení v prvním stupni může být uložena náhrada nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, účastnil-li se písemné nebo ústní části řízení před Soudním dvorem. Vzhledem k tomu, že se EFPIA účastnila písemné části probíhajícího řízení o kasačním opravném prostředku, je třeba rozhodnout, že ponese vlastní náklady probíhajícího řízení o kasačním opravném prostředku.

484. Konečně, z článku 140 odst. 1 a čl. 184 odst. 1 jednacího řádu vyplývá, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Je tudíž třeba rozhodnout, že Spojené království ponese vlastní náklady řízení o kasačním opravném prostředku.

VI.    Závěry

485. Na základě výše uvedených úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl následovně:

„1)      Body 1 až 3 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise (T‑691/14, EU:T:2018:922), se zrušují.

2)      Bod 6 výroku rozsudku ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise (T‑691/14, EU:T:2018:922), se zrušuje v rozsahu, v němž se týká nákladů řízení vynaložených společnostmi Servier SAS, Servier Laboratories Ltd, Les Laboratoires Servier SAS a Evropskou komisí v řízení v prvním stupni, které se týkají devátého, desátého a čtrnáctého až sedmnáctého žalobního důvodu v prvním stupni, jakož i nákladů řízení, které se týkají návrhu Komise předloženého v prvním stupni na prohlášení nepřípustnosti příloh A 286, A 287 a C 29.

3)      Devátý a desátý žalobní důvod, jakož i návrh znějící na zrušení článku 4 a čl. 7 odst. 4 písm. b) rozhodnutí Komise C(2014) 4955 final ze dne 9. července 2014 v řízení podle článků 101 a 102 SFEU [věc AT.39612 – Perindopril (Servier)], předložený společnostmi Servier SAS, Servier Laboratories Ltd a Les Laboratoires Servier SAS v prvním stupni, se zamítají.

4)      Věc se vrací Tribunálu, aby znovu rozhodl o čtrnáctém až sedmnáctém žalobním důvodu a o návrhu znějícím na zrušení článku 6 a čl. 7 odst. 6 rozhodnutí C(2014) 4955 final, předložených společnostmi Servier SAS, Servier Laboratories Ltd a Les Laboratoires Servier SAS v prvním stupni, jakož i o návrhu na prohlášení nepřípustnosti příloh A 286, A 287 a C 29 předloženého Komisí v prvním stupni.

5)      Společnosti Servier SAS, Servier Laboratories Ltd a Les Laboratoires Servier SAS ponesou společně a nerozdílně vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí v řízení o kasačním opravném prostředku.

6)      Společnosti Servier SAS, Servier Laboratories Ltd a Les Laboratoires Servier SAS ponesou společně a nerozdílně vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Komise vynaložené v řízení v prvním stupni v rozsahu, v němž se tyto náklady týkají devátého a desátého žalobního důvodu, jakož i návrhu znějícího na zrušení článku 4 a čl. 7 odst. 4 písm. b) rozhodnutí C(2014) 4955 final, předložených společnostmi Servier SAS, Servier Laboratories Ltd a Les Laboratoires Servier SAS v prvním stupni.

7)      O náhradě nákladů společností Servier SAS, Servier Laboratories Ltd, Les Laboratoires Servier SAS a Komise souvisejících s řízením v prvním stupni bude rozhodnuto později v rozsahu, v němž se týkají čtrnáctého až sedmnáctého žalobního důvodu a návrhu znějícího na zrušení článků 6 a čl. 7 odst. 6 rozhodnutí C(2014) 4955 final, předložených společnostmi Servier SAS, Servier Laboratories Ltd a Les Laboratoires Servier SAS v prvním stupni, jakož i návrhu na prohlášení nepřípustnosti příloh A 286, A 287 a C 29, předloženého Komisí v prvním stupni.

8)      European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations a Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponesou vlastní náklady řízení související s řízením o kasačním opravném prostředku.“

1      Původní jazyk: francouzština.

2      Rozsudek ze dne 30. ledna 2020 (C‑307/18, dále jen „rozsudek Generics (UK) a další“, EU:C:2020:52).

3      Rozsudky ze dne 25. března 2021 (C‑591/16 P, dále jen „rozsudek Lundbeck v. Komise“, EU:C:2021:243); Sun Pharmaceutical Industries a Ranbaxy (UK) v. Komise (C‑586/16 P, nezveřejněný, EU:C:2021:241); Generics (UK) v. Komise (C‑588/16 P, nezveřejněný, EU:C:2021:242); Arrow Group a Arrow Generics v. Komise (C‑601/16 P, nezveřejněný, EU:C:2021:244); Xellia Pharmaceuticals a Alpharma v. Komise (C‑611/16 P, EU:C:2021:245), a Merck v. Komise (C‑614/16 P, nezveřejněný, EU:C:2021:246).

4      Rozsudky Tribunálu Evropské unie ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise (T‑691/14, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2018:922) (napadený projednávaným kasačním opravným prostředkem, jakož i kasačním opravným prostředkem ve věci C‑201/19 P, Servier a další v. Komise); Biogaran v. Komise (T‑677/14, EU:T:2018:910) (kasační opravný prostředek C‑207/19 P, Biogaran v. Komise); Teva UK a další v. Komise (T‑679/14, nezveřejněný, EU:T:2018:919) (kasační opravný prostředek C‑198/19 P, Teva UK a další v. Komise); Lupin v. Komise (T‑680/14, nezveřejněný, EU:T:2018:908) (kasační opravný prostředek C‑144/19 P, Lupin v. Komise); Mylan Laboratories a Mylan v. Komise (T‑682/14, nezveřejněný, EU:T:2018:907) (kasační opravný prostředek C‑197/19 P, Mylan Laboratories a Mylan v. Komise); Krka v. Komise (T‑684/14, nezveřejněný, EU:T:2018:918) (kasační opravný prostředek C‑151/19 P, Komise v. Krka); Niche Generics v. Komise (T‑701/14, nezveřejněný, EU:T:2018:921) (kasační opravný prostředek C‑164/19 P, Niche Generics v. Komise), a Unichem Laboratories v. Komise (T‑705/14, nezveřejněný, EU:T:2018:915) (kasační opravný prostředek C‑166/19 P, Unichem Laboratories v. Komise).

5      Rozhodnutí Komise C(2014) 4955 final ze dne 9. července 2014 v řízení podle článků 101 a 102 SFEU [věc AT.39612 – Perindopril (Servier)] (dále jen „sporné rozhodnutí“).

6      Bod 1 napadeného rozsudku, jakož i body 11 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí.

7      Bod 14 odůvodnění sporného rozhodnutí.

8      Bod 8 rozsudku ze dne 12. prosince 2018, Krka v. Komise (T‑684/14, nezveřejněný, EU:T:2018:918), jakož i body 19 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí.

9      Body 2 a 3 napadeného rozsudku, jakož i body 1 a násl., 86 a násl. a 2143 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí.

10      Jak umožnilo nařízení Rady (EHS) č. 1768/92 ze dne 18. června 1992 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro léčivé přípravky (Úř. věst. 1992, L 182, s. 1; Zvl. vyd. 13/11, s. 200).

11      Bod 4 napadeného rozsudku, jakož i body 92 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí.

12      Bod 98 odůvodnění sporného rozhodnutí.

13      Body 5 až 8 napadeného rozsudku, jakož i body 94, 118 a násl. a 124 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí.

14      Bod 8 napadeného rozsudku a bod 120 odůvodnění sporného rozhodnutí.

15      Body 9 a 10 napadeného rozsudku, jakož i body 8, 88 a 218 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí.

16      Bod 100 odůvodnění sporného rozhodnutí.

17      Body 821, 1674 a 1755 odůvodnění sporného rozhodnutí.

18      Body 11 až 27 napadeného rozsudku, jakož i body 129, 151 a násl., 157 a násl. a tabulky uvedené v bodech 156 a 201 odůvodnění sporného rozhodnutí.

19      Body 11 a 12 napadeného rozsudku, jakož i body 158 až 161, bod 164 a, pokud jde konkrétněji o společnost Krka, bod 830 odůvodnění sporného rozhodnutí.

20      Bod 12 napadeného rozsudku, jakož i body 162 až 170 a 962 odůvodnění sporného rozhodnutí.

21      Body 16 až 21 a 24 až 27 napadeného rozsudku, jakož i body 171 až 202 odůvodnění sporného rozhodnutí.

22      Body 25 a 26 napadeného rozsudku, jakož i bod 175 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí.

23      Bod 27 napadeného rozsudku, jakož i bod 193 a násl. odůvodnění sporného rozhodnutí.

24      Bod 410 odůvodnění sporného rozhodnutí.

25      Bod 22 napadeného rozsudku a bod 156 odůvodnění sporného rozhodnutí (v bodě 22 napadeného rozsudku se uvádí, že tento návrh byl zamítnut v září 2006, ale zde vycházím z bodu 156 odůvodnění sporného rozhodnutí, kde je uvedeno datum 13. října 2006).

26      Bod 23 napadeného rozsudku, jakož i body 156, 898 až 904, 909 a 1689 odůvodnění sporného rozhodnutí.

27      Bod 45 napadeného rozsudku a bod 908 odůvodnění sporného rozhodnutí.

28      Bod 46 napadeného rozsudku a bod 910 odůvodnění sporného rozhodnutí.

29      Body 843, 886, 1248 a 1755 odůvodnění sporného rozhodnutí.

30      Body 47 až 51 napadeného rozsudku, jakož i body 400 a 923 až 928 odůvodnění sporného rozhodnutí.

31      Viz poznámka pod čarou 5 tohoto stanoviska.

32      Viz články 1 až 6 sporného rozhodnutí a bod 71 napadeného rozsudku.

33      To zahrnuje všechny členské státy Unie (v letech 2004 až 2009, tedy s výjimkou Chorvatska, viz bod 3134 odůvodnění, poznámka pod čarou 1 a článek 4 sporného rozhodnutí) kromě sedmi členských států, na které se vztahuje dohoda o licenci Krka. Sporné rozhodnutí odkazuje na „18 z 20 členských států“, protože Rumunsko a Bulharsko přistoupily k Evropské unii dne 1. ledna 2007, dva měsíce po uzavření dohody o smírném narovnání Krka, čímž se počet trhů, na které se licence nevztahuje, zvýšil z 18 na 20 (bod 1677 odůvodnění a poznámka pod čarou 2243 sporného rozhodnutí).

34      Body 1816 a 1858 odůvodnění sporného rozhodnutí.

35      Viz bod 1004 napadeného rozsudku, jakož i poznámka pod čarou 2451 a článek 4 sporného rozhodnutí.

36      Bod 1670 odůvodnění sporného rozhodnutí.

37      Viz článek 7 sporného rozhodnutí, jakož i body 72 a 73 napadeného rozsudku.

38      Viz poznámka pod čarou 4 tohoto stanoviska.

39      Rozsudky ze dne 25. března 2021, Lundbeck v. Komise; Sun Pharmaceutical Industries a Ranbaxy (UK) v. Komise (C‑586/16 P, nezveřejněný, EU:C:2021:241); Generics (UK) v. Komise (C‑588/16 P, nezveřejněný, EU:C:2021:242); Arrow Group a Arrow Generics v. Komise (C‑601/16 P, nezveřejněný, EU:C:2021:244); Xellia Pharmaceuticals a Alpharma v. Komise (C‑611/16 P, EU:C:2021:245), a Merck v. Komise (C‑614/16 P, nezveřejněný, EU:C:2021:246).

40      Společnost Servier předložila jako přílohy kasační odpovědi přepisy z diskusí na jednání před Tribunálem. Komise ve své replice zpochybňuje jejich přípustnost z důvodu, že tyto přepisy byly vypracovány společností Servier pro její vlastní potřeby a Komise tudíž nemůže přezkoumat jejich věrohodnost. Společnost Servier zpochybňuje nepřípustnost těchto skutečností. O otázce jejich přípustnosti však není třeba rozhodnout. Následující analýza důvodů kasačního opravného prostředku totiž ukáže, že tvrzení, na jejichž podporu společnost Servier předkládá tyto přílohy, jsou neúčinná (pokud jde o tvrzení, že spory mezi společností Servier a společnostmi vyrábějícími generické léčivé přípravy, byly skutečné, viz bod 149 tohoto stanoviska; pokud jde o tvrzení, že Komise uznala, že licence udělená společností Servier společnosti Krka byla uzavřena za obvyklých tržních podmínek, viz bod 151 tohoto stanoviska, a pokud jde o tvrzení, že Komise mohla zaujmout stanovisko k argumentaci týkající se návštěv u lékařů, viz bod 435 tohoto stanoviska).

41      Body 1811 a 1812 odůvodnění sporného rozhodnutí.

42      Body 1753, 1756, 1760 a 1763 odůvodnění sporného rozhodnutí.

43      Body 1738 až 1749, zejména bod 1745 odůvodnění sporného rozhodnutí.

44      Body 1766 a 1803 až 1811 odůvodnění sporného rozhodnutí.

45      Bod 21 tohoto stanoviska.

46      Viz usnesení ze dne 29. září 2010, EREF v. Komise (C‑74/10 P a C‑75/10 P, nezveřejněné, EU:C:2010:557, body 41 a 42, jakož i citovaná judikatura), a rozsudek ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise (C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, EU:C:2011:368, body 152 a 153, jakož i citovaná judikatura).

47      V tomto ohledu viz sedmý důvod kasačního opravného prostředku (bod 304 tohoto stanoviska).

48      V tomto ohledu viz druhý důvod kasačního opravného prostředku (body 135 až 176 tohoto stanoviska).

49      Ohledně této definice účinnosti důvodu viz rozsudek ze dne 21. září 2000, EFMA v. Rada (C‑46/98 P, EU:C:2000:474, bod 38), citovaný v bodě 1257 napadeného rozsudku.

50      Bod 21 tohoto stanoviska.

51      Rozsudek ze dne 14. července 1972, Imperial Chemical Industries v. Komise (48/69, EU:C:1972:70, bod 68).

52      Rozsudky ze dne 11. září 2014, CB v. Komise (C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 44), a ze dne 21. ledna 2016, Galp Energía España a další v. Komise (C‑603/13 P, EU:C:2016:38, bod 72).

53      Rozsudky ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise (C‑407/04 P, EU:C:2007:53, body 49 a 63); ze dne 19. prosince 2013, Siemens a další v. Komise (C‑239/11 P, C‑489/11 P a C‑498/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:866, bod 128), a ze dne 27. dubna 2017, FSL a další v. Komise (C‑469/15 P, EU:C:2017:308, bod 38).

54      Rozsudky ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheinzink v. Komise (29/83 a 30/83, EU:C:1984:130, bod 20), a ze dne 31. března 1993, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise (C‑89/85, C‑104/85, C‑114/85, C‑116/85, C‑117/85 a C‑125/85 až C‑129/85, EU:C:1993:120, bod 127); viz rovněž rozsudek ze dne 16. června 2015, FSL a další v. Komise (T‑655/11, EU:T:2015:383, bod 176).

55      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise (C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, body 513 až 523); viz rovněž rozsudek ze dne 27. září 2006, Dresdner Bank a další v. Komise (T‑44/02 OP, T‑54/02 OP, T‑56/02 OP, T‑60/02 OP a T‑61/02 OP, EU:T:2006:271, bod 63).

56      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, body 55 až 57), a ze dne 27. září 2006, Dresdner Bank a další v. Komise (T‑44/02 OP, T‑54/02 OP, T‑56/02 OP, T‑60/02 OP a T‑61/02 OP, EU:T:2006:271, body 64 a 65).

57      Rozsudky ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheinzink v. Komise (29/83 a 30/83, EU:C:1984:130, bod 16); ze dne 31. března 1993, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise (C‑89/85, C‑104/85, C‑114/85, C‑116/85, C‑117/85 a C‑125/85 až C‑129/85, EU:C:1993:120, body 126 a 127), a ze dne 22. listopadu 2012, E.ON Energie v. Komise (C‑89/11 P, EU:C:2012:738, bod 74).

58      Rozsudky ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada (C‑229/05 P, EU:C:2007:32, bod 37); ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise (C‑260/05 P, EU:C:2007:700, bod 37), a ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise (C‑413/08 P, EU:C:2010:346, bod 17).

59      Rozsudky ze dne 4. července 2013, Komise v. Aalberts Industries a další (C‑287/11 P, EU:C:2013:445, bod 52), a ze dne 17. října 2019, Alcogroup a Alcodis v. Komise (C‑403/18 P, EU:C:2019:870, bod 64).

60      Bod 56 odůvodnění sporného rozhodnutí uvádí, že znění dohod uzavřených mezi společností Servier a společnostmi generických léčiv bylo mezi důkazy použitými Komisí.

61      Rozsudek ze dne 11. září 2014, CB v. Komise (C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, body 53 a 54).

62      Bod 30 tohoto stanoviska.

63      Body 20, 21, 29 a 30 tohoto stanoviska.

64      Bod 21 tohoto stanoviska.

65      Bod 29 tohoto stanoviska.

66      Bod 30 tohoto stanoviska.

67      Bod 28 tohoto stanoviska.

68      Bod 24 tohoto stanoviska.

69      Viz rozsudek ze dne 16. června 2015, FSL a další v. Komise (T‑655/11, EU:T:2015:383, body 183, 380 a 381, jakož i citovaná judikatura).

70      Bod 28 tohoto stanoviska.

71      Bod 21 tohoto stanoviska.

72      Viz bod 35 tohoto stanoviska.

73      V tomto ohledu viz pátý důvod kasačního opravného prostředku (body 229 až 242, zejména bod 239 tohoto stanoviska).

74      K této otázce viz rozsudek ze dne 30. června 1966, LTM (56/65, EU:C:1966:38, s. 358), jakož i mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, bod 133 a citovaná judikatura).

75      Viz body 92 až 96 tohoto stanoviska.

76      Viz usnesení ze dne 29. září 2010, EREF v. Komise (C‑74/10 P a C‑75/10 P, nezveřejněné, EU:C:2010:557, bod 41 a citovaná judikatura).

77      Rozsudek Generics (UK) a další (body 87 až 94 a 111) a rozsudek Lundbeck v. Komise (body 114 a 115).

78      Viz rozsudek ze dne 11. září 2014, CB v. Komise (C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 53 a citovaná judikatura); viz rovněž judikatura citovaná v bodě 193 napadeného rozsudku.

79      K této otázce viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 134 až 139).

80      V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 171 a 172).

81      Ohledně výlučné povahy licence a zavedení faktického duopolu mezi společnostmi Servier a Krka jejím prostřednictvím viz body 195 až 204 tohoto stanoviska.

82      K této otázce viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 118 až 120).

83      Ohledně výlučné povahy licence a zavedení faktického duopolu mezi společnostmi Servier a Krka jejím prostřednictvím viz body 195 až 204 tohoto stanoviska.

84      Viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 66 až 70).

85      Rozsudek Generics (UK) a další (bod 38) a mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 82 až 84, 122 až 127 a 176 až 178).

86      Viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, bod 119).

87      Rozsudek Generics (UK) a další (bod 94) a mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, bod 120).

88      V tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. září 2010, EREF v. Komise (C‑74/10 P a C‑75/10 P, nezveřejněné, EU:C:2010:557, bod 41 a citovaná judikatura).

89      Viz body 124, 125 a 149 tohoto stanoviska.

90      Obdobně viz rozsudek ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise (C‑194/14 P, EU:C:2015:717, bod 36).

91      Rozsudky ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, EU:C:2004:6, bod 50), a ze dne 25. října 2007, Komninou a další v. Komise (C‑167/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:633, bod 41).

92      Rozsudky ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada (C‑229/05 P, EU:C:2007:32, bod 37); ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise (C‑260/05 P, EU:C:2007:700, bod 37), a ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise (C‑413/08 P, EU:C:2010:346, bod 17).

93      Rozsudky ze dne 4. července 2013, Komise v. Aalberts Industries a další (C‑287/11 P, EU:C:2013:445, bod 52), a ze dne 17. října 2019, Alcogroup a Alcodis v. Komise (C‑403/18 P, EU:C:2019:870, bod 64).

94      Bod 24 tohoto stanoviska.

95      Bod 15 tohoto stanoviska.

96      Bod 14 a poznámka pod čarou 10 tohoto stanoviska.

97      Viz zejména body 564 (týkající se dohod uzavřených se společnostmi Niche a Matrix), 707 (týkající se dohody uzavřené se společností Teva) a 869 a 879 (týkající se dohody uzavřené se společností Lupin) napadeného rozsudku.

98      Rozsudek ze dne 27. září 2012, Guardian Industries a Guardian Europe v. Komise (T‑82/08, EU:T:2012:494, bod 55) (v tomto ohledu proti němu nebyl podán kasační opravný prostředek; viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2014, Guardian Industries a Guardian Europe v. Komise, C‑580/12 P, EU:C:2014:2363); v tomto smyslu také viz rozsudky ze dne 2. února 2012, Denki Kagaku Kogyo a Denka Chemicals v. Komise (T‑83/08, nezveřejněný, EU:T:2012:48, bod 193), a ze dne 16. června 2015, FSL a další v. Komise (T‑655/11, EU:T:2015:383, body 178 a 217).

99      Ohledně strategie společnosti Servier týkající se přechodu na perindopril-arginin z důvodu generik perindopril-erbuminu viz rovněž zejména body 8, 58, 89, 100, 217, 220, 222, 225, 233 až 242, 1183, 1924, 2089, 2156, 2530, 2532, 2533, 2912 a 2971 odůvodnění sporného rozhodnutí.

100      Ohledně této definice zkreslení viz body 96 a 187 tohoto stanoviska.

101      Sdělení Komise. Pokyny o použití článku [101 SFEU] na dohody o převodu technologií (Úř. věst. 2004, C 101, s. 2).

102      Úř. věst. 2004, L 123, s. 11; Zvl. vyd. 08/03, s. 74.

103      Rozsudek ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise (C‑286/13 P, EU:C:2015:184, bod 118).

104      Bod 21 tohoto stanoviska.

105      Bod 30 tohoto stanoviska.

106      Rozsudek ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise (56/64 a 58/64, EU:C:1966:41, Recueil, s. 496).

107      Rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise (C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 242).

108      Bod 103 tohoto rozsudku; viz rovněž mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 158 až 166).

109      Rozsudek Generics (UK) a další (body 105 až 111); viz rovněž mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 168 až 172, 175 a 179).

110      Viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, bod 175).

111      Viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 176 až 178).

112      Body 1766 a 1803 až 1811 odůvodnění sporného rozhodnutí.

113      Rozsudky ze dne 30. června 1966, LTM (56/65, EU:C:1966:38, Recueil, s. 359); ze dne 4. června 2009, T-Mobile Netherlands a další (C‑8/08, EU:C:2009:343, bod 28), a ze dne 16. července 2015, ING Pensii (C‑172/14, EU:C:2015:484, body 29 a 30); viz rovněž mé stanovisko ve věci T-Mobile Netherlands a další (C‑8/08, EU:C:2009:110, bod 42).

114      Viz body 102 až 129 tohoto stanoviska.

115      Viz body 29 a 30 tohoto stanoviska.

116      Viz body 20 a 21 tohoto stanoviska.

117      Viz bod 24 tohoto stanoviska.

118      Viz bod 21 tohoto stanoviska.

119      Viz zejména rozsudky ze dne 28. května 1998, Deere v. Komise (C‑7/95 P, EU:C:1998:256, bod 77), a New Holland Ford v. Komise (C‑8/95 P, EU:C:1998:257, bod 91); ze dne 23. listopadu 2006, Asnef-Equifax a Administración del Estado (C‑238/05, EU:C:2006:734, bod 50); Generics (UK) a další (bod 117), a ze dne 18. listopadu 2021, Visma Enterprise (C‑306/20, EU:C:2021:935, bod 73). Kurzivou zvýraznila autorka stanoviska.

120      Rozsudky ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise (C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 161); Generics (UK) a další (bod 118), a ze dne 18. listopadu 2021, Visma Enterprise (C‑306/20, EU:C:2021:935, bod 74).

121      Viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2021, Visma Enterprise (C‑306/20, EU:C:2021:935, bod 75 a citovaná judikatura).

122      Rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise (C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 166).

123      Rozsudek ze dne 14. dubna 2011, Visa Europe a Visa International Service v. Komise (T‑461/07, EU:T:2011:181, bod 127).

124      Bod 119 tohoto rozsudku.

125      Rozsudek Generics (UK) a další (bod 120), a rozsudek ze dne 18. listopadu 2021, Visma Enterprise (C‑306/20, EU:C:2021:935, bod 76).

126      Rozsudek Generics (UK) a další (bod 120).

127      V tomto smyslu viz rozsudek Generics (UK) a další (body 121 a 122); viz rovněž mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 189 až 202).

128      Rozsudek ze dne 14. dubna 2011, Visa Europe a Visa International Service v. Komise (T‑461/07, EU:T:2011:181, body 127, 187 a 191).

129      Viz body 102 až 129 tohoto stanoviska. V bodech 1148 až 1169 napadeného rozsudku totiž Tribunál v rámci přezkumu účinků dohod Krka zopakoval v podstatě tytéž úvahy, které již byly uvedeny mimo jiné v bodech 970, 971, 1011, 1017, 1026 a 1027 napadeného rozsudku při analýze účelu těchto dohod.

130      Viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 117, 118 a 122 až 129).

131      V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, bod 128).

132      Viz mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 76 a 198).

133      Rozsudky ze dne 4. června 2009, T-Mobile Netherlands a další (C‑8/08, EU:C:2009:343, body 38 a 39); ze dne 6. října 2009, GlaxoSmithKline Services a další v. Komise a další (C‑501/06 P, C‑513/06 P, C‑515/06 P a C‑519/06 P, EU:C:2009:610, bod 63), jakož i ze dne 19. března 2015, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise (C‑286/13 P, EU:C:2015:184, bod 125); viz rovněž mé stanovisko ve věci T-Mobile Netherlands a další (C‑8/08, EU:C:2009:110, body 58 až 60). V tomto smyslu, pokud jde o provádění článku 102 SFEU, také viz rozsudek ze dne 12. května 2022, Servizio Elettrico Nazionale a další (C‑377/20, EU:C:2022:379, bod 44 a citovaná judikatura).

134      V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. září 2014, CB v. Komise (C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 52); ze dne 30. ledna 2020, Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:52, body 66 a 115), a ze dne 2. dubna 2020, Budapest Bank a další (C‑228/18, EU:C:2020:265, bod 55).

135      V tomto ohledu viz rozsudky ze dne 11. září 2014, CB v. Komise (C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 74 a násl.), a ze dne 26. listopadu 2015, Maxima Latvija (C‑345/14, EU:C:2015:784, body 22 až 24), jakož i mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 164 a 171); viz rovněž stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci Budapest Bank a další (C‑228/18, EU:C:2019:678, body 48 až 50).

136      Stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci Budapest Bank a další (C‑228/18, EU:C:2019:678, bod 50).

137      Rozsudek ze dne 6. prosince 2012, AstraZeneca v. Komise (C‑457/10 P, EU:C:2012:770, bod 110).

138      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. července 2010, AstraZeneca v. Komise (T‑321/05, EU:T:2010:266, bod 360).

139      Rozsudek Generics (UK) a další (body 115 až 122, zejména 117, 121 a 122), a rozsudek ze dne 18. listopadu 2021, Visma Enterprise (C‑306/20, EU:C:2021:935, body 73 a 74).

140      Viz rozsudky ze dne 6. prosince 2012, AstraZeneca v. Komise (C‑457/10 P, EU:C:2012:770, body 29, 39, 49, 56 a 58), a ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise (T‑201/04, EU:T:2007:289, body 87, 534, 557 a 618).

141      Body 2286, 2305, 2324 a 2345 odůvodnění sporného rozhodnutí.

142      Nadpis uvedený před bodem 1380 napadeného rozsudku.

143      Rozsudky ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise (85/76, EU:C:1979:36, bod 28), a ze dne 23. ledna 2018, F. Hoffmann-La Roche a další (C‑179/16, EU:C:2018:25, bod 51).

144      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. prosince 2012, AstraZeneca v. Komise (C‑457/10 P, EU:C:2012:770, bod 38 a násl.).

145      Viz rozsudky ze dne 9. listopadu 1983, Nederlandsche Banden-Industrie-Michelin v. Komise (322/81, EU:C:1983:313, bod 37); ze dne 1. července 2008, MOTOE (C‑49/07, EU:C:2008:376, bod 32); ze dne 23. ledna 2018, F. Hoffmann-La Roche a další (C‑179/16, EU:C:2018:25, bod 51); ze dne 1. července 2010, AstraZeneca v. Komise (T‑321/05, EU:T:2010:266, bod 30), a ze dne 29. března 2012, Telefónica a Telefónica de España v. Komise (T‑336/07, EU:T:2012:172, bod 111). V tomto smyslu také viz rozsudky ze dne 21. února 1973, Europemballage a Continental Can v. Komise (6/72, EU:C:1973:22, bod 32), a ze dne 14. listopadu 1996, Tetra Pak v. Komise (C‑333/94 P, EU:C:1996:436, bod 13).

146      Rozsudek ze dne 1. července 2010, AstraZeneca v. Komise (T‑321/05, EU:T:2010:266, body 183 a 203).

147      Viz bod 2 sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (Úř. věst. 1997, C 372, s. 5; Zvl. vyd. 08/01, s. 155).

148      Viz například rozsudek ze dne 12. prosince 1991, Hilti v. Komise (T‑30/89, EU:T:1991:70, bod 71).

149      Rozsudek ze dne 14. února 1978, United Brands a United Brands Continentaal v. Komise (27/76, EU:C:1978:22, bod 68); viz rovněž mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, bod 239).

150      V tomto smyslu také viz rozsudek ze dne 1. července 2010, AstraZeneca v. Komise (T‑321/05, EU:T:2010:266, body 174 a 191).

151      Rozsudek Generics (UK) a další (bod 140); viz rovněž mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, body 229 až 240).

152      Rozsudek Generics (UK) a další (bod 135); viz rovněž mé stanovisko ve věci Generics (UK) a další (C‑307/18, EU:C:2020:28, bod 239).

153      Viz body 79 a 140 tohoto stanoviska.

154      Viz judikatura citovaná v poznámce pod čarou 145 tohoto stanoviska.

155      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 2018, F. Hoffmann-La Roche a další (C‑179/16, EU:C:2018:25, bod 51 a citovaná judikatura).

156      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. prosince 2012, AstraZeneca v. Komise (C‑457/10 P, EU:C:2012:770, bod 51).

157      Viz například rozsudek ze dne 6. prosince 2012, AstraZeneca v. Komise (C‑457/10 P, EU:C:2012:770, body 36 až 50).

158      Obdobně viz rozsudek ze dne 1. července 2010, AstraZeneca v. Komise (T‑321/05, EU:T:2010:266, bod 208). Je pravda, že v uvedené věci byly obě skupiny dotčených léčivých přípravků používány diferencovaně, zatímco v případě perindoprilu a ostatních IEC tomu tak nebylo. To však nic nemění na relevanci zjištění, že vyvození závěrů z vývoje příslušných podílů těchto léčivých přípravků na trhu předpokládá předchozí zjištění, že tyto léčivé přípravky jsou součástí stejného trhu.

159      Ohledně definice zkreslení viz body 96 a 187 tohoto stanoviska.

160      Viz rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise (C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, body 40 a 41, jakož i citovaná judikatura).

161      Rozsudek ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise (C‑185/95 P, EU:C:1998:608, body 71 a 72).

162      Viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, EUIPO v. European Dynamics Luxembourg a další (C‑677/15 P, EU:C:2017:998, bod 36 a citovaná judikatura).

163      Rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další (C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 56).