Věc T‑570/16
HF
proti
Evropskému parlamentu
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec pro pomocné práce – Článek 24 služebního řádu – Žádost o pomoc – Článek 12a služebního řádu – Psychické obtěžování – Článek 90 odst. 1 služebního řádu – Čtyřměsíční lhůta pro odpověď podle služebního řádu – Rozhodnutí OOUS zahájit správní šetření – Skutečnost, že se OOUS ve lhůtě pro odpověď podle služebního řádu nevyjádřil k existenci tvrzeného psychického obtěžování – Pojem ‚implicitní rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc‘ – Neexistující akt – Nepřípustnost“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 24. dubna 2017
1. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Implicitní rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc – Zahrnutí – Výjimka – Neposkytnutí odpovědi administrativy z důvodu nezbytnosti vést šetření
(Služební řád, články 12a a 24 a čl. 90 odst. 1)
2. Úředníci – Povinnost poskytnout pomoc příslušející administrativě – Provedení v oblasti psychického obtěžování – Podání žádosti o pomoc – Zahájení správního šetření – Nezbytnost vést šetření až do konce
(Služební řád, články 12a a 24)
3. Úředníci – Povinnost poskytnout pomoc příslušející administrativě – Provedení v oblasti psychického obtěžování – Podání žádosti o pomoc – Zahájení správního šetření – Pokračování v šetření i po uplynutí lhůty stanovené ve služebním řádu pro poskytnutí odpovědi na žádost o pomoc – Vznik implicitního rozhodnutí o zamítnutí – Vyloučení
(Služební řád, články 12a a 24)
1. Pokud administrativa neposkytne na žádost o pomoc ve smyslu článku 24 služebního řádu ve čtyřměsíční lhůtě stanovené v čl. 90 odst. 1 tohoto služebního řádu žádnou odpověď, lze mít za to, že bylo přijato implicitní rozhodnutí tohoto orgánu o zamítnutí této žádosti o pomoc. V tomto případě je totiž třeba předpokládat, že tento orgán neměl za to, že skutečnosti předložené na podporu žádosti o pomoc představují dostatečný, byť jen neúplný důkaz o existenci tvrzených skutečností, na základě nichž vzniká povinnost poskytnout pomoc. Konstatování existence takového implicitního rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc je tak úzce spojeno s tím, že administrativa nepřijala taková opatření, jako jsou opatření, která jí ukládá její povinnost poskytnout pomoc stanovená v článku 24 služebního řádu, neboť v této situaci má administrativa implicitně, ale nezbytně za to, že tento případ nespadá do působnosti posledně uvedeného ustanovení.
Tato situace se však liší od situace, v níž měla administrativa v odpověď na žádost o pomoc za to, že jí byl předložen dostatečný, byť jen neúplný důkaz, na základě něhož je nezbytné zahájit správní šetření za účelem zjištění, zda tvrzené skutečnosti skutečně představují psychické nebo sexuální obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu. V takové situaci je totiž třeba, aby toto šetření bylo provedeno až do konce, aby administrativa mohla na základě závěrů vyšetřovací zprávy zaujmout konečný postoj v tomto ohledu, což jí umožní buď žádost o pomoc odložit, nebo v případě, že se tvrzené skutečnosti prokážou a spadají do působnosti článku 12a služebního řádu, zejména zahájit disciplinární řízení za účelem případného přijetí disciplinárních postihů vůči domnělému obtěžovateli.
(viz body 54, 56 a 57)
2. Pokud jde o správní šetření, které administrativa zahájila v návaznosti na podání žádosti o pomoc z důvodu tvrzeného psychického obtěžování, samotným cílem tohoto správního šetření je potvrdit či vyvrátit existenci psychického obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu, takže orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv nemůže předjímat výsledek šetření a právě nemá ani implicitně zaujímat stanovisko k existenci tvrzeného obtěžování před tím, než obdrží výsledky správního šetření. Jinými slovy, zahájení správního šetření je vlastní, že administrativa nezaujímá předčasně stanovisko, především na základě jednostranného popisu skutečností poskytnutého v žádosti o pomoc, neboť si musí naopak svůj postoj vyhradit do okamžiku, kdy je uvedené šetření – které musí probíhat v rámci kontradiktorní diskuze s účastí tvrzeného obtěžovatele rychle a při dodržování zásady přiměřené lhůty – ukončeno.
V tomto ohledu v takové situaci administrativa zůstává povinna provést správní šetření do konce bez ohledu na to, zda údajné obtěžování v mezidobí skončilo, a i když autor žádosti o pomoc nebo údajný obtěžovatel opustil orgán.
Význam provedení správního šetření až do konce spočívá rovněž v tom, že případné uznání ze strany orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv existence psychického obtěžování po skončení správního šetření, případně provedeného s pomocí takového orgánu odlišného od takového orgánu, jako je poradní výbor, může mít samo o sobě příznivý účinek v rámci terapeutického procesu psychického zotavení obtěžovaného úředníka nebo zaměstnance a bude také moci být použito obětí pro účely případné vnitrostátní žaloby, u které se uplatní povinnost uvedeného orgánu poskytnout pomoc na základě článku 24 služebního řádu, přičemž ukončením zaměstnání dotčeného zaměstnance tato povinnost nezanikne. Dále pak provedení správního šetření až do konce může naopak umožnit vyvrátit tvrzení údajné oběti a napravit v takovém případě křivdy, které by takové obvinění, které se nakonec ukáže jako neopodstatněné, mohlo způsobit na straně osoby dotčené šetřením jako domnělý obtěžovatel.
(viz body 59–61)
3. Na rozdíl od toho, co platí v disciplinární oblasti, služební řád neobsahuje specifické ustanovení, pokud jde o lhůtu, v níž musí administrativa provést správní šetření, zejména v oblasti psychického obtěžování. Okolnost, že správní šetření zahájené v odpověď na žádost o pomoc ve čtyřměsíční lhůtě po podání této žádosti stále probíhá po uplynutí této lhůty, tak neumožňuje přičíst administrativě implicitní rozhodnutí, jímž by popřela existenci skutečností tvrzených v žádosti o pomoci nebo na základě něhož by měla za to, že tyto skutečnosti nepředstavují psychické obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu.
(viz bod 62)