ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)
25. října 2023(*)
„Rozhodčí doložka – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) – Smlouvy týkající se neodvolatelného platebního příslibu a finančního zajištění – Zamítnutí žádosti o vrácení zajištění souvisejících s příspěvky předem poskytnutými ve formě neodvolatelných platebních příslibů – Instituce, které bylo odňato povolení – Článek 7 odst. 3 prováděcího nařízení (EU) 2015/81 – Mimosmluvní odpovědnost – Bezdůvodné obohacení“
Věc T‑688/21
BNP Paribas Public Sector SA, se sídlem v Paříži (Francie), zástupci: A. Champsaur a A. Delors, advokátky,
žalobkyně,
podporovaná:
Francouzskou republikou, zastupci: A.-L. Desjonquères a E. Leclerc, jako zmocněnci,
a
Fédération bancaire française, se sídlem v Paříži, zástupci: A. Gosset-Grainville a M. Trabucchi, advokáti,
vedlejšími účastnicemi,
proti
Jednotnému výboru pro řešení krizí (SRB), zástupci: C. De Falco, C. Flynn a J. Kerlin, jako zmocněnci, ve spolupráci s: H.-G. Kamann, F. Louis, P. Gey, É. Bruc a A. Vallery, advokáti,
žalovanému,
TRIBUNÁL (sedmý senát),
ve složení: K. Kowalik-Bańczyk, předsedkyně, G. Hesse (zpravodaj) a B. Ricziová, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: L. Ramette, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 20. dubna 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou se žalobkyně, BNP Paribas Public Sector SA, domáhá v zásadě zaprvé na základě článku 272 SFEU a čl. 340 prvního pododstavce SFEU na jedné straně určení, že Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) porušil povinnost navrácení na základě ustanovení 12.5 neodvolatelných platebních příslibů, které uzavřela pro příspěvková období 2016 až 2021, a na druhé straně vrácení částek, které SRB zadržel v rozporu s uvedenou smluvní povinností, a veškerých nákladů, úroků z prodlení a vedlejších plnění jakékoli povahy, které se k nim vztahují, a podpůrně na základě čl. 340 druhého pododstavce SFEU náhradu škody, která jí údajně vznikla v důsledku jednání SRB, pokud jde o neodvolatelné platební přísliby uzavřené pro příspěvková období 2016 až 2021, a zadruhé na základě čl. 340 druhého pododstavce SFEU náhrady škody, která jí údajně vznikla v důsledku toho, že SRB jí odmítl vrátit zajištění kryjící neodvolatelný platební příslib, který uzavřela pro příspěvkové období 2015.
Skutečnosti předcházející sporu
2 V důsledku finanční krize v roce 2008, která vedla ke krizi eurozóny, byl vytvořen regulační rámec pro zajištění stability a bezpečnosti bankovní činnosti v Evropské unii. Tento nový rámec se vyznačuje jednotným souborem právních předpisů, který se použije stejným způsobem na úvěrové instituce ve všech dotyčných členských státech. Bankovní unie je založena na třech pilířích, a sice na jednotném mechanismu dohledu (SSM), jednotném mechanismu pro řešení krizí (SRM) a na evropském systému pojištění vkladů.
3 SRM, tak jak je zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1), stanoví zřízení Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF), do kterého musí přispívat úvěrové instituce. Tento fond se používá pouze v rozsahu, který je nezbytný k zajištění efektivního použití nástrojů k řešení krize (čl. 76 odst. 1 nařízení č. 806/2014).
4 V souladu s článkem 70 nařízení č. 806/2014 SRB každoročně vypočítává individuální příspěvek každé instituce, nazývaný také „příspěvek předem“.
5 Roční výběr příspěvků od úvěrových institucí byl zaveden s cílem zajistit, aby po uplynutí počátečního období osmi let od 1. ledna 2016 dosahovaly dostupné finanční prostředky SRF výše nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech úvěrových institucí povolených ve všech zúčastněných členských státech (dále jen „cílová úroveň“).
6 Podle čl. 8 odst. 3 prováděcího nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014, kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do SRF (Úř. věst. 2015, L 15, s. 1), během počátečního období SRB za normální situace umožní instituci na její žádost použít neodvolatelné platební přísliby. Přitom zajistí, aby využívání neodvolatelných platebních příslibů bylo mezi těmito institucemi, které o ně požádaly, rozděleno rovnoměrně. Takto rozdělené neodvolatelné platební přísliby nesmí představovat méně než 15 % celkové platební povinnosti instituce. Při výpočtu ročních příspěvků každé instituce SRB zajistí, aby v žádném roce nepřekročil úhrn těchto neodvolatelných platebních příslibů 30 % celkové výše ročních příspěvků získaných v souladu s článkem 70 nařízení č. 806/2014.
7 Žalobkyně byla francouzskou povolenou úvěrovou institucí do 24. března 2021, kdy jí Evropská centrální banka (ECB) odebrala povolení k činnosti úvěrové instituce.
8 Před zavedením SRM poskytla žalobkyně za rok 2015 část svého příspěvku předem ve formě neodvolatelného platebního příslibu. Za tímto účelem uzavřela se SRB, Autorité de contrôle prudentiel et de résolution (orgán pro obezřetnostní dohled a řešení krizových situací) (dále jen „ACPR“) a Fonds de garantie des dépôts et de résolution (Fond pro zajištění vkladů a pro řešení krizí) (dále jen „FGDR“) neodvolatelný platební příslib (dále jen „NPP 2015“).
9 Pro příspěvková období 2016 až 2021 poskytla žalobkyně alespoň část svých příspěvků předem ve formě neodvolatelného platebního příslibu. Za tímto účelem uzavřela se SRB pro každé z těchto období neodvolatelné platební přísliby (dále jen „NPP 2016–2021“).
10 E-mailem ze dne 1. dubna 2021 informovala žalobkyně SRB, že jí ECB na její žádost odebrala povolení. Žalobkyně tedy požádala SRB o informace o opatřeních, která je třeba podniknout za účelem vrácení zajištění spojených s neodvolatelnými platebními přísliby, které uzavřela.
11 Dopisem ze dne 14. dubna 2021 SRB informoval žalobkyni o formálních náležitostech, které je třeba dodržet, aby dosáhla vrácení zajištění kryjících neodvolatelné platební přísliby, které uzavřela.
12 Dne 29. července 2021 žalobkyně po několika výměnách korespondence SRB oznámila, že NPP 2015 a NPP 2016–2021 vypovídá.
13 V návaznosti na novou korespondenci SRB dopisem ze dne 13. srpna 2021 (dále jen „dopis ze dne 13. srpna 2021“) žalobkyni sdělil, že jí vrátí zajištění kryjící NPP 2015 a NPP 2016–2021 poté, co obdrží hotovost odpovídající částce přidělené na základě těchto příslibů.
14 V tomto dopise SRB připomněl, že s ním žalobkyně uzavřela několik neodvolatelných platebních příslibů. U každého z těchto příslibů SRB upřesnil přislíbenou částku. V návaznosti na výčet těchto částek SRB mimo jiné uvedl, že s ohledem na čl. 70 odst. 4 nařízení č. 806/2014, podle kterého se řádně obdržené příspěvky subjektům nevracejí, a s ohledem na čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81, podle kterého použití neodvolatelných platebních příslibů nijak neovlivní finanční kapacitu a likviditu SRF, může ke zrušení NPP 2016–2021 a následnému vrácení zajištění kryjících tyto závazky dojít až po vyplacení částky v hotovosti, která se rovná výši dotčeného neodvolatelného platebního příslibu. SRB poté vyzval žalobkyni, aby mu převedla částku v určité výši a informovala jej o tom e-mailem. Po obdržení uvedené částky jí vrátí zajištění snížené o částku záporných úroků naběhlých po uplynutí lhůty čtrnácti bankovních dnů ode dne doručení oznámení o ukončení smlouvy.
15 Dne 25. října 2021 žalobkyně v podstatě informovala SRB, že vzhledem k tomu, že podle jejího chápání použitelného právního rámce nebylo třeba převést na SRB hotovost odpovídající celkové výši částek přidělených na základě NPP 2015 a NPP 2016–2021 k tomu, aby jí byla zajištění vrácena, uvedený převod neprovede.
Návrhová žádání účastníků řízení
16 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil na základě článků 256 a 263 SFEU dopis ze dne 13. srpna 2021;
– vyhověl jejímu návrhu podanému na základě článku 272 SFEU a čl. 340 prvního pododstavce SFEU tím, že určí, že stanovisko vyjádřené v dopise ze dne 13. srpna 2021 je v rozporu s ustanoveními NPP 2016–2021, a tím, že nařídí SRB, aby jí vrátil částky odpovídající zajištěním v hotovosti souvisejícím s těmito přísliby, které si ponechal v rozporu se svými smluvními povinnostmi, jakož i veškeré související náklady, úroky z prodlení a vedlejší výdaje všeho druhu;
– vyhověl jejímu návrhu podanému na základě čl. 340 druhého pododstavce SFEU tím, že určí, že odmítnutí SRB vrátit jí částky odpovídající zajištěním v hotovosti spojeným s NPP 2015 představuje bezdůvodné obohacení, a tím, že uloží SRB, aby jí zaplatil tyto částky z titulu náhrady škody, jakož i veškeré související náklady, úroky z prodlení a vedlejší výdaje všeho druhu;
– podpůrně vyhověl jejímu návrhu podanému na základě čl. 340 druhého pododstavce SFEU tím, že určí, že odmítnutí SRB vrátit jí částky odpovídající zajištěním v hotovosti spojeným s NPP 2016–2021 představuje bezdůvodné obohacení, a tím, že uloží SRB, aby jí zaplatil tyto částky z titulu náhrady škody, jakož i veškeré související náklady, úroky z prodlení a vedlejší výdaje všeho druhu;
– uložil SRB náhradu nákladů řízení.
17 SRB navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl návrh na neplatnost jako nepřípustný;
– zamítl návrhy podané na základě článku 272 SFEU jako neopodstatněné;
– odmítl návrhy podané na základě článku 340 SFEU jako nepřípustné a podpůrně je zamítl jako neopodstatněné;
– uložil žalobkyni náhradu veškerých nákladů a poplatků, které mu vznikly, zejména nákladů souvisejících s návrhem na neplatnost, který byl vzat zpět a který byl původně podán na základě článku 263 SFEU.
18 Francouzská republika navrhuje, aby Tribunál vyhověl žalobě žalobkyně.
19 Fédération bancaire française (Francouzská bankovní federace) (dále jen „FBF“) navrhuje, aby Tribunál:
– určil, že SRB tím, že odmítl vrátit částky odpovídající zajištěním v hotovosti spojeným s NPP 2016–2021, porušil povinnost vrácení, která mu byla uložena na základě uvedených příslibů;
– nařídil SRB, aby žalobkyni vrátil částky odpovídající zajištěním v hotovosti, které zadržel v rozporu se svými smluvními povinnostmi.
Právní otázky
20 V žalobě se žalobkyně domáhala zrušení dopisu ze dne 13. srpna 2021 na základě článku 256 SFEU a článku 263 SFEU; poté tento návrh vzala v průběhu řízení zpět.
21 Za těchto podmínek je třeba přezkoumat ostatní body návrhových žádání žalobkyně.
K bodu návrhových žádání založenému na článku 272 SFEU a čl. 340 prvním pododstavci SFEU
22 Tribunál má pravomoc rozhodnout o návrhu žalobkyně podaném podle článku 272 SFEU na základě rozhodčích doložek obsažených v ustanovení 13.2 každého NPP 2016–2021, které přiznávají Tribunálu pravomoc rozhodovat o jakémkoli sporu týkajícím se legality, platnosti, výkladu nebo plnění těchto dohod.
23 Na podporu bodu návrhových žádání založeného na článku 272 SFEU a čl. 340 prvním pododstavci SFEU žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou a FBF, tvrdí, že SRB porušil povinnost navrácení, kterou má podle ustanovení 12.5 NPP 2016–2021.
24 Úvodem je třeba připomenout, že podle článku 288 SFEU mají nařízení č. 806/2014 a prováděcí nařízení 2015/81 obecnou působnost, jsou závazná v celém rozsahu a přímo použitelná ve všech dotčených členských státech. Žalobkyně a SRB tedy nemohou volně uzavírat dohody, které by byly v rozporu s ustanoveními těchto dvou nařízení, jak jsou vykládána unijním soudem.
25 Ustanovení 12.5 NPP 2016–2021, kterého se dovolává žalobkyně, stanoví, že „[t]ato dohoda nemá vliv na použití čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81“. Toto ustanovení připomíná, že NPP 2016–2021 nemohou být v žádném případě v rozporu s čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81.
26 Žalobkyně ve skutečnosti uvádí, když tvrdí porušení ustanovení 12.5 NPP 2016–2021, že její situace, a sice situace instituce, která nespadá do působnosti nařízení č. 806/2014, spadá pod čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81. Podle výkladu navrženého žalobkyní je toto právní ustanovení jasné a neváže žádnou podmínku k vrácení zajištění v hotovosti, která kryjí neodvolatelné platební přísliby. Stanovisko vyjádřené v dopise ze dne 13. srpna 2021, podle něhož SRB může vrátit zajištění v hotovosti kryjící NPP 2016–2021 až po zaplacení částky odpovídající částce příspěvku, na který byly tyto nástroje použity, je tedy v rozporu s čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81.
27 SRB argumentaci žalobkyně zpochybňuje a uvádí, jak vyplývá z bodu 14 výše, jiný výklad, než jaký navrhuje žalobkyně.
28 Zaprvé je třeba zdůraznit, že z čl. 70 odst. 1 nařízení č. 806/2014 vyplývá, že pro každý příspěvkový rok jsou úvěrové instituce usazené v zúčastněném členském státě, jako tomu bylo v případě žalobkyně, povinny zaplatit řádný příspěvek do SRF.
29 Podle čl. 69 odst. 1 nařízení č. 806/2014 byl zaveden roční výběr příspěvků předem od úvěrových institucí s cílem zajistit, aby do konce počátečního období dosáhly dostupné finanční prostředky SRF cílové úrovně.
30 S ohledem na tento cíl unijní normotvůrce v čl. 70 odst. 4 nařízení č. 806/2014 upřesnil, že „řádně obdržené“ příspěvky předem se nevracejí. Touto formulací unijní normotvůrce stanovil pravidlo, na které se nevztahuje výjimka. Z tohoto důvodu v něm není uvedena žádná zmínka o možnosti dodatečné úpravy příspěvků předem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. září 2022, ABLV Bank v. SRB, C‑202/21 P, EU:C:2022:734, bod 56). Z toho vyplývá, že změna postavení instituce během příspěvkového období nemá vliv na výši příspěvku, který má být zaplacen v daném roce. Toto pravidlo je kromě toho převzato do čl. 12 odst. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44), který se rovněž vztahuje na SRB, jak uvádí bod 7 odůvodnění tohoto nařízení v přenesené pravomoci.
31 V tomto ohledu unijní soud zejména rozhodl, že okolnost, že subjekt přestane vykonávat činnost úvěrové instituce během příspěvkového období z důvodu odnětí povolení, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit v plné výši příspěvek předem, jenž je splatný za uvedené příspěvkové období (rozsudek ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB, T‑758/18, EU:T:2021:28, bod 85).
32 Zadruhé, jak uvádí žalobkyně, ke splnění povinnosti přispívat do SRF mají úvěrové instituce v souladu s čl. 70 odst. 3 nařízení č. 806/2014 možnost buď okamžitě vyplatit svůj příspěvek, nebo uzavřít neodvolatelný platební příslib.
33 Zatřetí článek 7 prováděcího nařízení 2015/81 stanoví určitá pravidla použitelná na neodvolatelné platební přísliby, které vykazují tu zvláštnost, že jsou smlouvami uzavřenými na dobu neurčitou, které institucím umožňují odložit platbu jejich příspěvku. Tato zvláštnost vedla unijního normotvůrce k tomu, že zavedl zvláštní režim vlastní těmto platebním příslibům.
34 Článek 7 prováděcího nařízení (EU) 2015/81 zní takto:
„1. Použitím neodvolatelných platebních příslibů podle čl. 70 odst. 3 nařízení (EU) č. 806/2014 nesmí být nijak ovlivněna finanční kapacita ani likvidita fondu.
2. Pokud opatření k řešení krize zahrnují použití fondu v souladu s článkem 76 nařízení (EU) č. 806/2014, vyzve výbor ke splnění veškerých neodvolatelných platebních příslibů provedených v souladu s nařízením (EU) č. 806/2014 nebo jejich části, aby se obnovil podíl neodvolatelných platebních příslibů na dostupných finančních prostředcích fondu stanovený výborem v mezích stropu uvedeného v čl. 70 odst. 3 nařízení (EU) č. 806/2014.
Jakmile fond řádně obdrží příspěvek spojený s neodvolatelnými platebními přísliby, k jejichž splnění vyzval, musí vrátit zajištění, kterým jsou tyto přísliby kryty. Pokud fond požadovanou výši hotovosti na první výzvu řádně neobdrží, výbor zadrží zajištění, kterým je neodvolatelný platební příslib v souladu s čl. 70 odst. 3 nařízení (EU) č. 806/2014 kryt.
3. Neodvolatelné platební přísliby instituce, jež přestane spadat do oblasti působnosti nařízení (EU) č. 806/2014, se zruší a zajištění, kterým jsou kryty, se vrátí.“
35 V tomto kontextu žalobkyně, podporovaná Francouzskou republikou a FBF, tvrdí, že zrušení neodvolatelného platebního příslibu a vrácení zajištění podle čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 s sebou nese, že část příspěvku předem, na kterou byl uzavřen neodvolatelný platební příslib, nemusí být poskytnuta, jelikož přispívající instituce nespadá do působnosti nařízení č. 806/2014 a tento platební příslib nebyl SRB uveden v souvislosti s opatřením k řešení krize. Na jednání žalobkyně upřesnila, že nepožaduje vrácení svých peněžních příspěvků. Zaplatila je ve výši 85 % svého příspěvku. Požaduje pouze vrácení částek, které každý rok zaplatila, aby zajistila neodvolatelné platební přísliby, které uzavřela. Z tohoto důvodu není její žádost v rozporu s judikaturou vycházející z rozsudků ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB (T‑758/18, EU:T:2021:28), a ze dne 29. září 2022, ABLV Bank v. SRB (C‑202/21 P, EU:C:2022:734).
36 V tomto ohledu je třeba uvést, že podle obecného smyslu se výraz „neodvolatelný“ použije na něco, co nemůže být zpochybněno. Neodvolatelný platební příslib tedy s sebou nese povinnost, kterou nelze zpochybnit, zaplatit částku, na kterou byl tento příslib uzavřen.
37 Dále je pravda, jak zdůrazňuje žalobkyně, že čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 výslovně neuvádí, že instituce musí nejprve příspěvek zaplatit, aby jim bylo následně vráceno zajištění. Jak však bylo připomenuto v bodech 28 a 29 výše, instituce usazené v zúčastněném členském státě jsou povinny během počátečního období platit do SRF roční příspěvek, aby do konce uvedeného období dosáhl cílové úrovně.
38 Z toho vyplývá, že pokud by zajištění kryjící neodvolatelný platební příslib bylo vráceno bez předchozího získání příspěvku, pro který byl tento příslib uzavřen, nejenže by instituce nesplnila povinnost zaplatit celý příspěvek splatný za období, v němž spadala do působnosti nařízení č. 806/2014, ale příspěvek předem ve formě neodvolatelného platebního příslibu by nedosáhl cíle vybavit SRF finančními prostředky, které odpovídají úrovni stanovené unijním normotvůrcem.
39 Jak upřesnila judikatura citovaná v bodě 31 výše, okolnost, že subjekt přestane vykonávat činnost úvěrové instituce během příspěvkového období z důvodu odnětí povolení, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit v plné výši příspěvek předem, jenž je splatný za uvedené příspěvkové období.
40 Pro posouzení dosahu povinnosti zaplatit tento příspěvek v plné výši není namístě omezit se, jak tvrdí žalobkyně, pouze na část bezprostředně provedené platby, aniž by byla zohledněna další část poskytnutá prostřednictvím neodvolatelného platebního příslibu.
41 Článek 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81 totiž výslovně stanoví, že použitím neodvolatelných platebních příslibů nesmí být nijak ovlivněna finanční kapacita ani likvidita SRF. Zrušení neodvolatelného platebního příslibu v důsledku toho, že instituce přestala spadat do působnosti nařízení č. 806/2014, a vrácení odpovídajícího zajištění, stanovené v čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81, tedy nemůže nastat na úkor SRF (stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci ABLV Bank v. SRB, C‑202/21 P, EU:C:2022:327, bod 87). Pokud by tomu tak nebylo, čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 by ohrožoval cíl sledovaný každoročním výběrem příspěvků předem, jak vyplývá z článků 69 a 70 nařízení č. 806/2014.
42 Na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika, se čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/81 použije na zacházení s neodvolatelnými platebními přísliby instituce, která nespadá do působnosti nařízení č. 806/2014, a tudíž čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 musí být vykládán ve světle tohoto ustanovení.
43 Takový výklad je v souladu s cílem sledovaným článkem 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81. Jak bylo připomenuto v bodě 33 výše a jak vyplývá z ustanovení 11.2 NPP 2016–2021, neodvolatelné platební přísliby jsou uzavírány na dobu neurčitou. Není však žádoucí, aby tyto smlouvy přetrvávaly, pokud subjekt tak jako žalobkyně ukončí činnost úvěrové instituce a opustí tak okruh subjektů spadajících do působnosti nařízení č. 806/2014, které jsou povinny platit příspěvek. Jak tedy správně tvrdí SRB, zrušení neodvolatelného platebního příslibu stanoveného v čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 má za cíl ukončit tento příslib, aby nepokračoval poté, co přispívající instituce přestane spadat do působnosti nařízení č. 806/2014.
44 Cílem čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 tedy není umožnit institucím, které nespadají do působnosti tohoto nařízení, vyhnout se povinnosti platit splatný příspěvek v plné výši, jak tvrdí žalobkyně a vedlejší účastnice řízení, ale jeho cílem je zajistit, aby měl SRB v případě řešení krize co nejrychleji k dispozici finanční prostředky SRF, tedy zachovat finanční kapacitu a likviditu SRF.
45 Kromě toho okolnost, že vystoupení instituce sníží celkovou výši krytých vkladů, a tedy cílovou úroveň, i kdyby byla prokázána, nezbavuje uvedenou instituci povinnosti platit celý příspěvek předem splatný za příspěvkové období.
46 V tomto ohledu je nesporné, že žalobkyně ke každému 1. lednu let 2016 až 2021 spadala do působnosti nařízení č. 806/2014, a byla tudíž povinna platit příspěvek do SRF.
47 Pro každý z těchto roků SRB v souladu s čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 vypočetl individuální příspěvek žalobkyně zejména na základě jeho prognózy, kterou v daném roce provedl ohledně cílové úrovně, které mělo být dosaženo do konce počátečního období. Skutečnost, že se cílová úroveň může poté, co žalobkyně přestane spadat do působnosti nařízení č. 806/2014, změnit, proto nemůže mít žádný vliv na výpočet, a tedy na výši příspěvků splatných za období před jejím vystoupením ze systému. Z toho důvodu na rozdíl od toho, co tvrdí Francouzská republika a FBF, skutečnost, že by vystoupení žalobkyně z působnosti nařízení č. 806/2014 mohlo ovlivnit cílovou úroveň, i pokud by byla prokázána, nemůže odůvodnit změnu výše příspěvků, které žalobkyně dlužila za roky 2016 až 2021. Tato skutečnost nemůže odůvodnit ani vrácení zajištění, která kryjí NPP 2016–2021, bez předchozího zaplacení příspěvků, na které byly tyto přísliby uzavřeny.
48 Navíc již bylo rozhodnuto, že vystoupení instituce z působnosti nařízení č. 806/2014 jí nezakládá nárok na nový výpočet příspěvku předem, neboť pokud by SRB musel zohlednit vývoj právní a finanční situace úvěrových institucí v průběhu dotčeného příspěvkového období, mohl by jen stěží spolehlivě a stabilně vypočítat příspěvky, které má každá z nich zaplatit, a sledovat cíl, jímž je dosažení, do konce počátečního období, nejméně 1 % hodnoty krytých vkladů všech institucí povolených na území členského státu (rozsudek ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB, T‑758/18, EU:T:2021:28, body 75 a 76).
49 Z téhož důvodu nemohou žalobkyně a vedlejší účastnice tvrdit, že SRB musí žalobkyni vrátit zajištění kryjící NPP 2016–2021, aniž by předtím obdržel příspěvky, pro které byly tyto přísliby uzavřeny, a upravit budoucí individuální příspěvky ostatních institucí tak, aby bylo zajištěno dosažení cílové úrovně.
50 Z výše uvedeného vyplývá, že zrušení neodvolatelného platebního příslibu a vrácení zajištění podle čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 nemůže znamenat, že část příspěvku předem, pro kterou byl uzavřen neodvolatelný platební příslib, nemusí být poskytnuta, pokud přispívající instituce přestane spadat do působnosti nařízení č. 806/2014 (stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci ABLV Bank v. SRB, C‑202/21 P, EU:C:2022:327, bod 87). Tato instituce je nadále povinna zaplatit v plné výši individuální příspěvek, který SRB pravidelně vypočítával za dotčené období, a není oprávněna zaplatit z něj pouze část.
51 Stanovisko SRB vyjádřené v dopise ze dne 13. srpna 2021, podle něhož může vrátit zajištění v hotovosti kryjící NPP 2016–2021 až po zaplacení částky ve výši odpovídající částce příspěvku, na který byly tyto nástroje použity, tedy není v rozporu s čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81 ani s ustanovením 12.5 NPP 2016–2021, které odkazuje na toto ustanovení.
52 Ani jednotlivé argumenty žalobkyně a vedlejších účastnic ve prospěch jiného výkladu nejsou přesvědčivé.
53 Zaprvé, pokud jde o argumenty, podle nichž SRB nesprávně vyložil čl. 70 odst. 4 nařízení č. 806/2014, když zaměnil hotovostní příspěvky s hotovostními zajištěními kryjícími NPP 2016–2021, je třeba uvést, že i když je pravda, že SRB zmínil čl. 70 odst. 4 nařízení č. 806/2014 v dopise ze dne 13. srpna 2021, z tohoto dopisu nevyplývá, že by toto ustanovení použil na zajištění v hotovosti kryjící NPP 2016–2021. V tomto dopise SRB žalobkyni pouze uložil, aby zaplatila peněžitou částku ve výši odpovídající částce NPP 2016–2021 v souladu s povinností zaplatit v plné výši příspěvky splatné za období, v němž spadala do působnosti nařízení č. 806/2014 (viz body 28 až 31 výše). SRB se tedy nedopustil nesprávného výkladu, který je mu vytýkán.
54 Zadruhé, pokud jde o argumenty týkající se nepoužitelnosti čl. 7 odst. 2 prováděcího nařízení 2015/81 na situaci žalobkyně, stačí s ohledem na dopis ze dne 13. srpna 2021 konstatovat, že SRB toto ustanovení nepoužil. Uvedené argumenty jsou tedy irelevantní.
55 Zatřetí, pokud jde o argumenty vycházející ze zásady rovného zacházení, podle nichž existuje rozdíl v právním postavení institucí, které se rozhodly okamžitě zaplatit příspěvky v hotovosti, a institucemi, které upřednostnily uzavření neodvolatelných platebních příslibů, je třeba upřesnit, že skutečnost, že Tribunál uvedl v rozsudku ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB (T‑758/18, EU:T:2021:28, bod 111), že unijní normotvůrce považoval za nezbytné podřídit neodvolatelné platební přísliby „zvláštnímu režimu“, sama o sobě neumožňuje rozlišovat mezi institucemi, které se rozhodly okamžitě zaplatit příspěvky, a institucemi, které uzavřely neodvolatelné platební přísliby. V projednávané věci žalobkyně ke každému 1. lednu let 2016 až 2021 spadala do působnosti nařízení č. 806/2014, a byla tudíž povinna platit příspěvek do SRF. Okolnost, že žalobkyně nezaplatila příspěvek za dotčené roky okamžitě v plné výši, nijak nezměnila její situaci, pokud jde o platební povinnosti vyplývající z nařízení č. 806/2014. Na rozdíl od svých tvrzení se tedy žalobkyně nacházela v situaci srovnatelné se situací všech úvěrových institucí, které k 1. lednu každého z těchto let spadaly do působnosti nařízení č. 806/2014. Její opačný argument nemůže obstát. Stejně jako tyto úvěrové instituce je tedy povinna zaplatit v plné výši individuální příspěvky splatné za příspěvkové období 2016–2021.
56 Kromě toho, pokud jde o údajný rozdíl v právním postavení institucí, které zůstávají v oblasti působnosti nařízení č. 806/2014, a institucí, které z něj vystoupily, je třeba zdůraznit, že platba příspěvku úvěrovou institucí jí nezakládá žádný nárok na využití SRF. Řešení krize se totiž podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 806/2014 provádí výhradně ve veřejném zájmu. SRF proto slouží k zajištění finanční stability bankovní unie jako takové. Není určen jako fond na záchranu jednotlivých bank (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. ledna 2021, ABLV Bank v. SRB, T‑758/18, EU:T:2021:28, body 70 až 72; viz rovněž stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci ABLV Bank v. SRB, C‑202/21 P, EU:C:2022:327, bod 64).
57 Neexistuje tedy žádná automatická vazba mezi zaplacením příspěvku předem na jedné straně a možností využít SRF na straně druhé.
58 Za těchto podmínek na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, okolnost, že v důsledku vynětí z působnosti nařízení č. 806/2014 již nemůže využít SRF, nemůže prokázat, že se nachází v takové situaci, že by měla být zproštěna povinnosti zaplatit částku odpovídající plné výši příspěvků splatných za příspěvkové období 2016–2021, tedy období, během něhož ještě spadala pod uvedené nařízení. Její argumentaci v tomto ohledu je tedy třeba odmítnout.
59 Jak ostatně uvedla generální advokátka J. Kokott ve svém stanovisku ve věci ABLV Bank v. SRB (C‑202/21 P, EU:C:2022:32734, body 65 a 66), i když se při výpočtu individuálního příspěvku každé instituce odráží její rizikový profil, z čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014 vyplývá, že výše příspěvku závisí především na výši cílové úrovně, neboť v zásadě odpovídá zlomku částky cílové úrovně.
60 To znamená, jak upřesňuje bod 11 odůvodnění prováděcího nařízení 2015/81, že jednotlivý příspěvek úvěrové instituce vždy rozhodujícím způsobem závisí na jednotlivých příspěvcích ostatních úvěrových institucí, které jsou v daném období povinny platit příspěvek. Úprava příspěvku úvěrové instituce by proto vždy znamenala nutnost úpravy příspěvků ostatních úvěrových institucí. Z toho vyplývá, jak již bylo uvedeno v bodě 48 výše, že pokud by příspěvky byly v průběhu příspěvkového období nepřetržitě upravovány, bylo by nemožné s právní jistotou stanovit individuální příspěvky všech ostatních institucí. Z tohoto důvodu nemá změna právního postavení během příspěvkového období vliv na příspěvek, který má být zaplacen (stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci ABLV Bank v. SRB, C‑202/21 P, EU:C:2022:327, bod 67).
61 Roční příspěvek předem do SRF tedy nevyčísluje riziko, které během celého příspěvkového období představuje přispívající instituce pro finanční stabilitu nebo využití SRF (stanovisko generální advokátky J. Kokott ve věci ABLV Bank v. SRB, C‑202/21 P, EU:C:2022:327, bod 68). Jinými slovy, příspěvek předem nevyčísluje možnost zásahu SRF ve prospěch přispívající instituce.
62 Nemožnost žalobkyně využít SRF poté, co přestala spadat do působnosti nařízení č. 806/2014, tedy v žádném případě nemůže mít vliv na její povinnost zaplatit v plné výši individuální příspěvek splatný za příspěvkové období 2016–2021.
63 Začtvrté, pokud jde o argumenty týkající se nepoužitelnosti pokynů Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), které SRB uvedl ve svých písemnostech před Tribunálem, na situaci žalobkyně, stačí s ohledem na dopis ze dne 13. srpna 2021 konstatovat, že SRB tyto pokyny na situaci žalobkyně neuplatnil. V důsledku toho jsou uvedené argumenty irelevantní.
64 S ohledem na výše uvedené musí být bod návrhových žádání založený na článku 272 SFEU a čl. 340 prvním pododstavci SFEU zamítnut.
K bodům návrhových žádání založeným na čl. 340 druhém pododstavci SFEU
65 Na podporu bodů návrhových žádání založených na čl. 340 druhém pododstavci SFEU, z nichž jeden se týká NPP 2015 a druhý NPP 2016–2021, se žalobkyně dovolává bezdůvodného obohacení SRB.
66 Žalobkyně konkrétně tvrdí, že skutečnost, že si SRB ponechá částky odpovídající zajištěním v hotovosti spojeným s NPP 2015 a s NPP 2016–2021, nemá žádný smluvní ani normativní právní základ. Naopak – odmítnutí vrátit tato zajištění ze strany SRB je v rozporu s čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81. Z toho vyplývá obohacení SRB bez právního důvodu a odpovídající finanční ztráta žalobkyně spojená s tímto obohacením.
67 SRB má za to, že Tribunál nemá pravomoc rozhodovat o mimosmluvních nárocích týkajících se bezdůvodného obohacení ve vztahu k NPP 2015 a NPP 2016–2021. SRB je toho názoru, že pokud jde o NPP 2015, pouhé uvedení čl. 340 druhého pododstavce SFEU nemůže mít za následek změnu smluvní povahy sporu, a tedy vynětí tohoto sporu z pravomoci vnitrostátního soudu příslušného v projednávané věci. Pokud jde o NPP 2016–2021, SRB tvrdí, že z uvedených příslibů vyplývá, že se veškeré návrhy týkající se deliktní odpovědnosti musí řídit lucemburským právem, a vyvozuje z toho, že se nelze dovolávat mimosmluvní odpovědnosti založené na unijním právu. V každém případě nejsou tyto návrhy opodstatněné.
68 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 268 SFEU má Tribunál pravomoc rozhodovat spory o náhradu škody podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU, podle něhož „[v] případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce“.
69 Totéž platí pro návrhy směřující k založení odpovědnosti Unie za bezdůvodné obohacení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. prosince 2021, KY v. Soudní dvůr Evropské unie, T‑433/20, nezveřejněný, EU:T:2021:840, bod 35).
70 Žádná smlouva to nemůže změnit.
71 Námitky nepříslušnosti vznesené SRB je tudíž třeba zamítnout.
72 Aby byla žaloba opírající se o bezdůvodné obohacení úspěšná, musí podat důkaz o tom, že došlo k obohacení bez platného právního důvodu, a o tom, že žalobce byl v souvislosti s dotčeným obohacením ochuzen (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2011, Agrana Zucker, C‑309/10, EU:C:2011:531, bod 53).
73 První podmínka není splněna zejména tehdy, když důvod obohacení pramení ze smluvních povinností (viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Technion a Technion Research & Development Foundation v. Komise, T‑216/12, EU:T:2015:746, bod 104 a citovaná judikatura).
74 Pokud jde v projednávané věci o NPP 2015, je nesporné, že tento příslib vymezuje smluvní vztah mezi žalobkyní na jedné straně a SRB, ACPR a FGDR na straně druhé. Podle žalobkyně obohacení SRB odpovídá zadržení částky odpovídající zajištění v hotovosti spojenému s NPP 2015. Nepředkládá však žádný důkaz o absenci smluvního základu pro údajné obohacení SRB. Na jednání ostatně uvedla, že nepředložila věc soudům v působnosti cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie), které jsou příslušné k rozhodování případných smluvních sporů na základě rozhodčí doložky obsažené v NPP 2015, a nenavrhla jim, aby konstatovaly absenci jakéhokoli smluvního základu uvedeného obohacení. Za těchto okolností, jelikož nebyl předložen důkaz o obohacení bez platného právního důvodu, je třeba odmítnout argumentaci žalobkyně týkající se tohoto údajného obohacení.
75 Pokud jde o NPP 2016–2021, je třeba poznamenat, že údajné obohacení SRB, tedy zadržení částek odpovídajících zajištěním v hotovosti souvisejícím s uvedenými přísliby, má základ v těchto příslibech, které SRB vážou k žalobkyni.
76 Jak totiž vyplývá ze zjištění uvedených v bodech 24 až 51 výše, ani použití čl. 7 odst. 3 prováděcího nařízení 2015/81, ani použití ustanovení 12.5 NPP 2016–2021 nemohlo vést k vrácení částek odpovídajících zajištěním v hotovosti souvisejícím s NPP 2016–2021 bez předchozího zaplacení povinného příspěvku, který byla žalobkyně povinna zaplatit v souladu s čl. 70 odst. 1 nařízení č. 806/2014.
77 Je tedy třeba mít za to, že rozhodnutí SRB zadržet částky odpovídající zajištěním v hotovosti spojeným s NPP 2016–2021 až do zaplacení příspěvků, pro které byly tyto nástroje použity, je založeno na platném právním základě, a nemůže tedy představovat bezdůvodné obohacení.
78 V důsledku toho je třeba zamítnout body návrhových žádání založené na čl. 340 druhém pododstavci SFEU.
79 S ohledem na všechno výše uvedené musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.
K nákladům řízení
80 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch a SRB požadoval náhradu nákladů, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené SRB.
81 Francouzská republika ponese na základě čl. 138 odst. 1 jednacího řádu vlastní náklady řízení.
82 Mimoto čl. 138 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že Tribunál může rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v odstavcích 1 a 2. V projednávané věci je třeba rozhodnout, že FBF ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (sedmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) BNP Paribas Public Sector SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené SRB.
3) Francouzská republika a Fédération bancaire française (FBF) ponesou vlastní náklady řízení.
Kowalik-Bańczyk | Hesse | Ricziová |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 25. října 2023.
Podpisy